47 C 26/2025 - 120

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], [Datum narození žalobce] [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] pro zaplacení 480 468 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 147 490 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 147 490 Kč od 8. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 332 978 Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 16 644 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 21. 2. 2025 domáhal po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklých v souvislosti s trestním stíháním žalobce, jenž byl usnesením Policie ČR ze dne 23. 8. 2011 obviněn ze spáchání zločinu omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchaných ve spolupachatelství. Právní kvalifikace byla později státním zástupcem změněna na zločin mučení a jiné nelidské a kruté zacházení podle § 149 odst. 1, 2 písm. a) a d) trestního zákoníku se sazbou trestu odnětí svobody dvě léta až osm let a dále i na zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. e) trestního zákoníku, se sazbou trestu odnětí svobody tři léta až deset let. Celkem bylo ve věci vydáno 5 rozhodnutí soudu nalézacího, 6 rozhodnutí soudu odvolacího a jedno rozhodnutí Nejvyššího soudu jakožto soudu dovolacího. Během toho se změnil popis skutku i jeho právní posouzení, až bylo trestní stíhání žalobce ukončeno postoupením k projednání přestupku, a to usnesením [adresa] č. j. [Anonymizováno] dne 2. 11. 2023, kterým byl skutek postoupen jako přestupek Magistrátu města [adresa]. Předmětné rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 22. 2. 2024. Z uvedeného vyplývá, že žalobce byl neoprávněně trestně stíhán po dobu 12-ti let a 5 měsíců. Trestní stíhání zastihlo žalobce v době zdárně se odvíjející profesní kariéry [Anonymizováno]. Stíhání vedlo k psychické nejistotě, kdy státní zástupce navrhoval nepodmíněný trest odnětí svobody po dobu 4 let a následný 10-ti letý zákaz výkonu práce [Anonymizováno]. Dále byl žalobce vystaven nepříjemné nutnosti vysvětlovat svému okolí, že nespáchal trestný čin. Konečně nelze přehlédnout, že v důsledku trestního stíhání došlo k podstatnému snížení příjmů žalobce, když žalobce musel nuceně podstoupit rekvalifikaci a nástup do zaměstnání, jež by nebýt odsouzení, nevykonával. Žalobce totiž musel opustit řady [Anonymizováno] poté co byl ve věci dokonce pravomocně odsouzen. Trestní stíhání tak mělo dopad do osobního, rodinného i pracovního života žalobce. Konkrétně žalobce požadoval zaplacení částky 76 031 Kč představující ušlý zisk, a to za měsíce červenec až říjen 2022, dále žalobce požadoval zaplacení částky 300 000 Kč představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním a konečně zadostiučinění ve výši 104 437 Kč za nemajetkovou újmu z nepřiměřené délky napadeného řízení. K nemajetkové újmě z nezákonného trestního stíhání uvedl, že žalovaná jej doposavad odškodnila částkou ve výši 200 000 Kč, kterou však žalobce nepovažoval za odpovídající skutkovým okolnostem případu, a proto se domáhal přiznání dalšího odškodnění ve výši 300 000 Kč. Stran nemajetkové újmy z nepřiměřeně dlouhého řízení uvedl, že na délce řízení se nijak negativně nepodílel, řízení pro něj mělo značný význam, neboť byl ohrožen trestní sazbou až 10 let a po celou dobu byl vystaven obavám ze ztráty zaměstnání u [Anonymizováno], kdy s ohledem na odsuzující rozhodnutí [adresa] ze dne 26. 5. 2022, byl žalobce k 30. 6. 2022 propuštěn ze služebního poměru u [Anonymizováno]. Složitost věci nemůže dle žalobce ospravedlnit délku řízení, jež byla značně neúměrná. Řízení bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy, pochybení lze spatřovat zejména v průtazích učiněných v řízení před soudem I. stupně. Se zřetelem na uvedené žádal zadostiučinění ve výši 250 000 Kč (20 000 Kč za každý rok trvání řízení se zohledněním poloviční výše za první dva roky trvání napadeného řízení), když žalovaná doposavad žalobci poskytla zadostiučinění ve výši 143 563 Kč, pročež se žalobou domáhal zaplacení zbývající částky ve výši 104 437 Kč. Jde-li o nárok na náhradu škody z ušlého zisku ve výši 76 031 Kč, vylíčil, že rozhodnutím ředitele [Anonymizováno] ve věcech [Anonymizováno] ze dne 14. 6. 2022 byl propuštěn ze [Anonymizováno] [Anonymizováno] s tím, že [Anonymizováno] skončil k 30. 6. 2022. V posledním kvartálu [Anonymizováno] činila jeho hrubá mzda [částka]. Rozhodnutím [právnická osoba] - [adresa] byla poškozenému přiznána podpora v nezaměstnanosti v měsíční výši 15 373 Kč. Tuto žalobce pobíral v červenci 2022. Do nového zaměstnání nastoupil od 1. 8. 2022, avšak na pozici s výrazně nižší mzdou, a to jako strojvedoucí v přípravě. V důsledku uvedeného vznikl žalobci nárok na ušlý zisk za měsíce červen až říjen 2022, představující rozdíl mezi průměrnou hrubou mzdou za předchozí kvartál u [Anonymizováno] , podporou v nezaměstnanosti a hrubou mzdou u [právnická osoba].

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 20. 5. 2025, v němž uvedla, že žalobce u ní dne 7. 8. 2024 uplatnil nárok, jenž mu měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u [Anonymizováno] [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále jen „posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Nárok představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním odškodnila částkou 200 000 Kč, když trestní řízení trvalo 12 let a 5 měsíců a za dané trestné činy hrozil žalobci teoreticky trest odnětí svobody 2 -8 let (pozn. soudu – žalovaná zde vycházela z původní právní kvalifikace). Žalovaná zohlednila zejména profesní a ekonomický pokles u žalobce, kdy žalobce v období od 1. 10. 2011 do 21. 8. 2012 pobíral pouze 50 % platu a skutečnost, že u žalobce nakonec došlo k ukončení služebního poměru u [Anonymizováno]. Žalovaná nadto konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a žalobci se omluvila. Délku namítaného řízení hodnotila jako nepřiměřenou, pročež žalobce odškodnila částkou 145 563 Kč, přičemž vycházela ze základní částky 17 000 Kč/rok trvání řízení, tuto následně snížila o 15 % z důvodu složitosti věci a o 10 % pro počet stupňů soudní soustavy. Nárok vycházející z titulu ušlého zisku žalovaná neshledala důvodným, neboť namítala, že za běžného chodu věcí by žalobce mohl minimálně po dobu 2 měsíců pobírat svůj standardní příjem.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce u žalované nároky předběžně uplatnil dne 17. 5. 2022.

5. Nesporným byl též průběh trestního řízení žalobce vedeného u [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno]. [adresa].

6. Ze spisu Magistrátu města [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil, že dne 4. 6. 2024 rozhodl Magistrát města [adresa] o odložení věci vůči žalobci, neboť odpovědnost za přestupek zanikla. Právní moc nastala dne 4. 6. 2024.

7. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že to bylo nepříjemné už na počátku, když byl vyslýchán ze strany [Anonymizováno], chovali se k nim jako k odpadu, až vyhrožovali. Například tím, že pokud nepodstoupí dobrovolně bukální stěry, že toto bude provedeno násilím. Vzali jim kasry, byl v hrozném stresu, klepal se. Celé to trvalo více jak 11 let. Od [Anonymizováno] odešel s ohledem na skutečnost, že věděl, že už bylo vyhlášeno pravomocné rozhodnutí. Měl doma [Anonymizováno] dceru, potřeboval se postarat o rodinu. Věděl, že stejně ten poměr bude ukončen. A pak mu bylo žinantní, že on sám je v takové situaci a potom má někoho [Anonymizováno], vozit k soudu a podobně. S tou prací u [Anonymizováno] to nešlo dohromady. Dále vypověděl, že na byt měl půjčku od „[Anonymizováno]“ s tím, že v době, kdy byl 11 měsíců postaven mimo službu, musel žádat o roční odklad splácení, protože by to finančně nezvládl. Na byt měl půjčeno i od švagra [Anonymizováno], který mu sice nějakou dobu počkal, ale poté už taky peníze potřeboval. Žalobce to nebyl schopen splácet, nakonec se proto rozkmotřili, nebavili se spolu. Po odchodu od [Anonymizováno] nastoupil u [Anonymizováno] s tím, že musel absolvovat tříměsíční kurz v [adresa], kde byl celý týden, vracel se v pátek večer. O víkendech se učil, manželka na všechno byla sama. Má za to, že trestní stíhání mělo i negativní dopad na zdravotní stav jeho matky, která brečela, byla na tom psychicky špatně, musela vyhledat odbornou pomoc. Pokud byl dotázán na pracovní prostředí, uvedl, že většina kolegů ho podporovala, avšak po dobu trestního stíhání došlo k velké fluktuaci kolegů. Zhruba 50 lidí přišlo, odešlo. Pamatuje si, že jednou u dozorčího bylo řečeno něco v tom smyslu, když se ty soudy tak dlouho táhnou, že asi něco museli provést. [adresa] je poměrně malé město, o jejich kauze se vědělo. Stalo se, že když nastupoval na [Anonymizováno], tak nějaký jiný [Anonymizováno] na trestní stíhání žalobce poukazoval. K dotazu soudu konstatoval, že pokud v době postavení mimo službu pobíral 50 % platu, toto mu nikdy nebylo doplaceno. Od 11-ti let se aktivně věnoval rybařině, toto musel s ohledem na omezené finanční prostředky omezit. Rád jezdil na kole, chtěl si koupit nové kolo. To taky nebylo možné. Po dobu postavení mimo službu nebyl nikde na dovolené, na výletech. Dle zákona o služebním poměru měl zůstat v době pracovního poměru v místě bydliště. Byl doma, například jezdil na jídlo k matce, k sestře. S druhou manželkou se seznámil v roce 2018, má s ní dvě děti, nyní [Anonymizováno] dceru a [Anonymizováno] syna. Výsledek trestního stíhání nepovažuje jako úplnou satisfakci, neboť to bylo řešeno kázeňsky, má za to, že měl být zproštěn zcela. K dotazu právního zástupce, jak nesl odsuzující výrok rozsudku v roce 2022, uvedl, že soudkyně se k nim chovala jako k odpadu, bylo to pro něj překvapující, neboť s ohledem na svoji dosavadní praxi byl přítomen již mnoha hlavních líčení, bylo to pro ně jako poprava. V autě se poté rozbrečel, bylo to velmi nepříjemné, chápal to jako konec všeho, včetně tzv. [Anonymizováno]. V závěru vypověděl, že od ledna 2025 opětovně pracuje u [Anonymizováno], musel znovu podstoupit psychické, fyzické testy, ale je spokojený, tato práce ho uspokojuje, i když, co ukončil pracovní poměr u [Anonymizováno], byly mu dopočteny náklady na [právnická osoba], kdy ten doplatek činil asi [částka]. Odešel od [právnická osoba], protože se chtěl vrátit k [Anonymizováno]. O nabídce práce pro [právnická osoba] se dozvěděl někdy po vyhlášení odsuzujícího rozsudku, vše šlo rychle, měl nastoupit k 1. 8. 2022 a hned měl podstoupit [právnická osoba] v [adresa].

8. Z oznámení [Anonymizováno] na čl. 9 ze dne 29. 9. 2011 se podává, že dnem 29. 9. 2011 byl [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Jméno žalobce], zdejší žalobce, zproštěn výkonu služby. Z žádosti o propuštění ze služebního poměru příslušníka [Anonymizováno] na čl. 13 se podává, že žalobce dne 13. 6. 2022 požádal o propuštění ze služebního poměru ke dni 30. 6. 2022, přičemž téhož dne bylo žádosti žalobce vyhověno. Z rozhodnutí [Anonymizováno] na čl. 14 ze dne 14. 6. 2022 vyplývá, že žalobce byl propuštěn ze [Anonymizováno] ke dni 30. 6. 2022 s tím, že dne 13. 6. 2022 požádal o [Anonymizováno] k 30. 6. 2022, to znamená v době kratší, než je uplynutí dvou kalendářních měsíců následujících po dni doručení žádosti o propuštění. Žádosti bylo vyhověno a vzhledem k provedeným právním úkonům bylo rozhodnuto o propuštění ze [Anonymizováno] ke dni 30. 6. 2022. Z potvrzení o [Anonymizováno] na čl. 26 se podává, že žalobce byl od 1. 12. 2008 do 30. 6. 2022 zaměstnán ve [Anonymizováno]. Z rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 21. 8. 2012 na čl. 32 spisu se zjišťuje, že žalobci bylo ukončeno zproštění výkonu služby, a to ke dni doručení tohoto rozhodnutí, když žalobce byl dne 29. 9. 2011 zproštěn výkonu služby na základě splnění obou hmotněprávních podmínek, které pro zproštění vyžaduje zákon. Z odůvodnění citovaného rozhodnutí vyplývá, že žalobce je trestně stíhán pro trestné činy omezování osobní svobody, vydírání a zneužití pravomoci úřední osoby dle § 171 odst. 1 odst. 3 písm. c), § 175 odst. 1 odst. 2 písm. b) a § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku spáchaných ve spolupachatelství dle § 23 trestní zákoníku. Vzhledem k tomu, že již není naplněna druhá hmotněprávní podmínka pro zproštění spočívající v ohrožení důležitého zájmu služby, bylo rozhodnuto o ukončení zproštění výkonu služby. Z dohody o rekvalifikaci na č. l. 24 uzavřené mezi [právnická osoba]. a žalobcem dne 19. 8. 2022 se podává, že pracovní poměr žalobce u [právnická osoba]. vznikl k 1. 8. 2022, s tím, že rekvalifikace bude zahájena 22. 8. 2022. Dle bodu 7 vyplývá, že nejvyšší celková částka, kterou bude zaměstnanec povinen hradit dle této dohody činí 400 000 Kč. Uvedenou dohodou se žalobce zavázal získat tuto kvalifikaci a setrvat u [právnická osoba]. v pracovním poměru po dobu nejméně pěti let. V dohodě bylo ujednáno, že v případě, že nesplní svůj závazek setrvání u zaměstnavatele po sjednanou dobu, bude povinen hradit zaměstnavateli skutečně vynaložené náklady. Z uznání dluhu na č. l. 33 se podává, že žalobce u [právnická osoba] ukončil pracovní poměr k 31. 12. 2024 a zavázal se zaplatit částečnou náhradu nákladů na jeho rekvalifikaci, a to ve výši 280 855 Kč, a to s ohledem na skutečnost, že dne 9. 10. 2024 dal výpověď. Z rozhodnutí [právnická osoba] - [adresa] na čl. 8 ze dne 18. 7. 2022 soud zjistil, že žalobci jakožto uchazeči o zaměstnání byla od 1. 7. 2022 přiznána podpora[Anonymizováno]v nezaměstnanosti, a to ve výši 15 373 Kč měsíčně po celou podpůrnou dobu. Ze smlouvy o mzdě mezi [právnická osoba]. a žalobcem ze dne 29. 8. 2022 se podává, že žalobci za výkon práce přísluší smluvní mzda ve výši 25 600 Kč. Z výplatních pásek na č. l. 28, 29 a 31 se podává, že žalobci za srpen 2022 náležela hrubá mzda ve výši 26 551 Kč, za září 2022 hrubá mzda ve výši 28 068 Kč a za říjen 2022 hrubá mzda ve výši 28 116 Kč. Z výplatních pásek žalobce na čl. 36–38 spisu se podává, že průměrná hrubá mzda žalobce za duben, květen a červen 2022 činila 43 914 Kč.

9. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

11. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

13. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

14. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o. z.").

17. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

18. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp .zn. 30 Cdo 2813/2011.

19. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označené trestné činy (Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/200). Žádnou z výluk uvedených v § 12 OdpŠk žalovaná netvrdila.

20. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání, a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku z 16.9. 2015, sp.zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha soudu, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 21. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

22. Nárok A- náhrada nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání ve výši 300 000 Kč 23. Soud v daném případě shledal existenci i dalších důvodných podmínek pro odpovědnost státu za nemajetkovou újmu, tedy vznik této újmy a příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy. Zdejší soud se zaměřil ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku z 27. 6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, na v tomto rozsudku vytčená kritéria významná z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním, tedy na a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

24. Žalobce se žalobou domáhal finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí ve výši 300 000 Kč s tím, že mu žalovaná na tento nárok poskytla již před podáním žaloby finanční zadostiučinění ve výši 200 000 Kč, nárok dále odškodnila konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí a omluvou.

25. Objektivní prvky trestního stíhání, zejména jeho délka a kvalifikace trestné činnosti a výsledek celého řízení byl mezi účastníky v podstatě nesporný. Trestní stíhání žalobce trvalo od 26. 8. 2011, kdy bylo žalobci doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 22. 2. 2024, kdy bylo žalobci doručeno rozhodnutí krajského soudu o postoupení věci, tedy zhruba 12 let a 5 měsíců. Kritérium formulované délky řízení zohledňuje „pouze“ to, jak dlouho trval zásah, resp. dopady trestního řízení do osobnostních práv žalobce. Z toho pak plyne, že i při adekvátní délce trestního řízení může docházet k vzniku nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním (rozsudek NS z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3604/2014). Zároveň je nutno délku trestního řízení hodnotit v provázanosti s povahou věci a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a nečinit z ní mechanicky určující hledisko (Simon, P., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání, Praha 2019, s. 163). Při přihlédnutí k průběhu trestního řízení, hodnotí soud délku trestního stíhání žalobce jako zcela nepřiměřenou, a to i s přihlédnutím ke složitosti věci a většímu počtu obviněných. Ve vztahu k tomuto hledisku však nutno připomenout, že žalobce se nároku na náhradu nemajetkové újmy z nezákonného rozhodnutí domáhá samostatně.

26. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

27. Žalobce byl nejprve stíhán pro trestný čin zločinu omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchaných ve spolupachatelství. Právní kvalifikace byla později státním zástupcem změněna na zločin mučení a jiné nelidské a kruté zacházení podle § 149 odst. 1, 2 písm. a) a d) trestního zákoníku se sazbou trestu odnětí svobody dvě léta až osm let a dále i na zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. e) trestního zákoníku. Soud má za to, že tato trestná činnost zejména ve spojitosti s okolností, že se jí mě žalobce dopustit při výkonu svého povolání – [Anonymizováno] schopna vyvolat zvýšenou míru společenského odsouzení. Nemajetkovou újmu dále zvyšuje okolnost, že žalobce byl stíhán ze spáchání vícero trestných činů, nadto úmyslných a že byl ohrožen určitou část trestního stíhání vysokou sazbou trestu odnětí svobody/ až 10 let/ (byť i jinak vysokou sazbou ve výši až 8 let). Soud kritérium povahy trestního řízení zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou.

28. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

29. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

30. Jde-li o dopady trestního stíhání do žalobcovy osobnostní sféry, lze uzavřít, že žalobci vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná již se (zcela pochopitelnými) subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, ale i újma na podkladě provedeného dokazování objektivizované povahy, představovaná zásahem do osobnostních práv žalobce, tj. zejména do (z práv vyčtených v čl. 10 Listiny) práva na ochranu soukromého a pracovního života, na zachování osobní cti, důstojnosti a dobré pověsti. Ve spojení s délkou řízení a povahou trestní věci lze shrnout, že žalobce prokázal, že mu v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma. Zahájení trestního stíhání vedlo ke skutečnosti, že žalobce neustále čelil obavám ze ztráty zaměstnání, jež se ukázaly jako důvodné, neboť s ohledem na pravomocné odsouzení v roce 2022 byl nucen opustit [Anonymizováno] [Anonymizováno], tj. zaměstnání, které ho jinak bavilo a naplňovalo. Což vyplývá z toho, že po skončení trestního stíhání a očištění svého jména začal žalobce opětovně pracovat u [Anonymizováno], když dal výpověď u [právnická osoba]. V souvislostí s novým zaměstnáním musel podstoupit rekvalifikaci a býval celý týden pryč, domů jezdil jen na víkendy, přičemž o víkendech se zase hlavně učil na rekvalifikační zkoušky, čímž také bylo zasaženo do jeho rodinného života. Manželka žalobce byla na péči o rodinu v podstatě sama. Za zásadní zásah do ekonomické sféry žalobce soud považuje, že mu byl po dobu 11ti měsíců krácen plat o 50 % s tím, že tato částka nebyla žalobci nikdy dorovnána. Soud, aniž by dále vedl dokazování stran výraznosti tohoto zásahu, uvěřil, že při snížení platu na polovinu po dobu 11 ti měsíců vznikly žalobci těžkosti se splácením pohledávek a že minimálně po tuto dobu byl omezen ohledně svých výdajů, tj. nemohl si dovolit vkládat finanční prostředky k naplnění svých potřeb ohledně trávení volného času. Dále nutno konstatovat, že žalobci i přes jeho dosavadní bezúhonnost reálně hrozil nepodmíněný trest odnětí svobody, jak vyplynulo z návrhu státního zástupce na potrestání obžalovaných. Za stěžejní okolnost, jež zvyšuje nemajetkovou újmu žalobce dále soud považuje opakované nepravomocné a jednou dokonce pravomocné odsouzení žalobce ve věci, které žalobce označil jako „konec všeho“. Nemajetkovou újmu umocnila samotná excesivní délka trestního řízení.

31. Trestní řízení žalobce nebylo medializováno, žalobce nebyl stíhán vazebně a rodina a většina kolegů mu poskytovala podporu. Soud dále zohlednil skutečnost, že žalobce byl do té doby osobou bezúhonnou. Soud ve věci neshledal zvláštní okolnosti, k nimž by bylo třeba přihlédnout v souvislosti se zahájením či vedením trestního řízení.

32. K formě a výši zvoleného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním lze uzavřít, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání (v odškodňovacím „smyslu“ nutno zdůraznit) se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví dostačující satisfakcí. V této souvislosti je na místě připomenout, že „forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ (viz cit. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011). O případ, v němž by obecná slušnost přiznání finanční satisfakce nevelela, ve věci žalobce dle zdejšího soudu nejde. Dostačujícím momentem jaksi „završujícím“ satisfakci, jíž by se žalobci od žalované mělo dostat, se pak soudu jeví být zaplacení částky 300 000 Kč, když žalobce od žalované doposavad obdržel plnění ve výši 200 000 Kč. Soud tak zavázal žalovanou ještě k plnění ve výši 100 000 Kč. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic, než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to jistě ani poskytnutím vyšší částky, než kterou soud shledal dostačujícím odškodněním. Soud zohlednil, že žalobce byl stíhán pro úmyslné trestné činy spáchané v souvislosti s výkonem svého povolání – [Anonymizováno]. Konkrétní výši částky odůvodňuje zejména výše popsaná povaha trestní věci s vysokou trestní sazbou až (8) 10 let a zejména pak shora popsaný zásah do pracovního, rodinného a soukromého života žalobce, kdy žalobce byl krácen po dobu 11- ti měsíců na svém platě, a nakonec i musel v roce 2022 opustit [Anonymizováno]. Nemajetkovou újmu žalobce zvyšuje reálná hrozba nepodmíněného trestu odnětí svobody a skutečnost, že ve věci žalobce došlo v roce 2022 též k jeho pravomocnému odsouzení. Nicméně soud zohlednil, že žalobce nebyl stíhán vazebně, byl bezúhonný, věc nebyla medializována.

33. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“.

34. Soud dospěl k závěru, že uvedená výše odškodnění obstojí i ve srovnání s ostatními obdobnými případy. Provedl zde přitom srovnání s věcí vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 69 Co 152/2024, kdy poškozenému byla na přiměřeném zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání přiznána částka 115 000 Kč. V tomto případě byl poškozený stejně jako zdejší žalobce [Anonymizováno] Poškozený byl shodně trestně stíhán pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby (byť toliko v prvém odstavci), tj. povaha trestného činu byla obdobná. Poškozený byl ohrožen trestní sazbou až 5 let. Trestní stíhání pak trvalo po dobu 3 let a 7 měsíců. Poškozený byl rovněž obdobně vystaven nejistotě, tlaku trestního stíhání, nebyl vazebně stíhán, věc nebyla medializována, žil v nejistotě, jak trestní stíhání dopadne. Nicméně ačkoliv se stejně jako žalobce trestní stíhání na poškozeném projevilo zejména v pracovní sféře, oproti zdejšímu žalobci nebyl nikdy postaven mimo službu a nedošlo u něj ke ztrátě mzdy. Dále nutno zdůraznit, že trestní stíhání žalobce trvalo v podstatě 4x delší dobu a že žalobci bylo kladeno za vinu spáchání závažnějších trestných činů a v souvislosti s tím byl ohrožen i vyšší trestní sazbou. V porovnání s tímto rozhodnutím tak soud dospívá k závěru, že adekvátní výší finančního odškodnění ve vztahu k žalobci je částka 300 000 Kč, a to i s přihlédnutím k tomu, že zdejší žalobce nárok z nepřiměřené délky řízení uplatnil samostatně. Soud má za to, že v obecné rovině následky trestního stíhání byly obdobné (zásadní zásah do pracovní sféry, stres, nejistota, negativní ekonomický dopad), avšak v případě zdejšího žalobce soud dále zohlednil, jak uvedeno výše, vyšší trestní sazbu a reálné ohrožení nepodmíněným trestem odnětí svobody, a dokonce pravomocné odsouzení ve věci.

35. Žalobce obdobný případ, kde by byla přiznána celkově požadovaná částka 500 000 Kč sám předložil, a ani soudu nevyložil, v čem jsou případně zásahy do jeho práv významnější a odůvodňovaly by přiznání vyšší částky, proto soud ve zbývající části tohoto nároku, tj. co do částky 200 000 Kč žalobu jako nedůvodnou zamítl.

36. Nárok B – náhrada škody spočívající v ušlém zisku ve výši 76 031 Kč 37. Žalobce dále dožadoval majetkovou škodu v podobě ušlého výdělku ve výši 76 031 Kč, když tvrdil, že rozhodnutím ředitele [Anonymizováno] ze dne 14. 6. 2022 byl propuštěn ze [Anonymizováno] s tím, že [Anonymizováno] skončil k 30. 6. 2022. V posledním [Anonymizováno] činila jeho hrubá mzda [částka]. Rozhodnutím [právnická osoba] - [adresa] č.j. [Anonymizováno] byla žalobci přiznána podpora v nezaměstnanosti v měsíční výši 15 373 Kč. Tuto žalobce pobíral v červenci 2022. Do nového zaměstnání nastoupil od 1. 8. 2022, avšak na pozici s výrazně nižší mzdou, a to jako strojvedoucí v přípravě. V důsledku uvedeného vznikl žalobci nárok na ušlý zisk za měsíce červen (byť samotný výpočet v žalobě odpovídá období červenec až říjen 2000) až říjen 2022, představující rozdíl mezi průměrnou hrubou mzdou za předchozí kvartál u [Anonymizováno], podporou v nezaměstnanosti a hrubou mzdou u [právnická osoba].

38. Soud v této části žaloby vyhověl nároku žalobce toliko co do částky 47 490 Kč, když shledal nárok žalobce důvodným toliko za měsíce srpen, září a říjen 2022, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalobce dne 13. 6. 2022 požádal s ohledem na své pravomocné odsouzení o propuštění ze [Anonymizováno] ke dni 30. 6. 2022, přičemž téhož dne bylo žádosti žalobce vyhověno, když z rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 14. 6. 2022 vyplývá, že žalobce byl [Anonymizováno] ke dni 30. 6. 2022 s tím, že dne 13. 6. 2022 požádal o propuštění ze služebního poměru k 30. 6. 2022, to znamená v době kratší, než je uplynutí dvou kalendářních měsíců následujících po dni doručení žádosti o propuštění. Z průběhu napadeného řízení se podává, že odsuzující rozsudek byl krajským soudem vyhlášen dne 26. 5. 2022, tedy pokud by žalobce využil maximální výpovědní doby, trval by jeho poměr zcela určitě minimálně do července 2022. S ohledem na uvedené soud přiznal žalobci náhradu za ušlý zisk jen za měsíce srpen, září a říjen 2022.

39. Z dohody o rekvalifikaci uzavřené mezi [právnická osoba]. a žalobcem dne 19. 8. 2022 se podává, že pracovní poměr žalobce u [právnická osoba]. vznikl k 1. 8. 2022. Z výplatních pásek žalobce jako [Anonymizováno] v přípravě se podává, že žalobci za srpen 2022 náležela hrubá mzda ve výši 26 551 Kč, za září 2022 hrubá mzda ve výši 28 068 Kč a za říjen 2022 hrubá mzda ve výši 28 116 Kč. Z výplatních pásek žalobce jako [Anonymizováno] soud zjistil, že průměrná hrubá mzda žalobce za duben, květen a červen 2022 činila 43 914 Kč. Se zřetelem na výše uvedené by soud žalobci přiznal za srpen 2022 náhradu ve výši 17 363 Kč (43 914 – 26 551), za září 2022 náhradu ve výši 15 846 Kč (43 914 – 28 068) a za říjen 2022 náhradu 15 798 Kč (43 914 – 28 166). Nicméně žalobce za měsíc srpen 2022 požadoval toliko náhradu ve výši 15 846 Kč a jelikož soud nemůže přiznat více, než žalobce žádá, přiznal za srpen 15 846 Kč, za září 15 846 kč a za říjen 15 798 Kč, tj. celkově soud přiznal na náhradě ušlého zisku částku ve výši 47 490 Kč.

40. Nárok C – náhrada nemajetkové újmy z nepřiměřeně dlouhého trestního stíhání ve výši 104 437 Kč 41. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

42. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

43. Žalobce požadoval odškodnění za dobu od 23. 8. 2011, kdy bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 22. 2. 2024, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí [adresa] ze dne 2. 11. 2023, kterým byla věc žalobce postoupena do přestupkového řízení, tj. za dobu 12 let a 5 měsíců trvání řízení (řízení ve vztahu k žalobci trvalo až od 26. 8. 2011, kdy mu bylo usnesení o zahájení trestního stíhání doručeno /za dobu, kdy se o existenci řízení nevěděl, mu nemohla vzniknout nemajetková újma -srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4336/2010)/, nicméně uvedené nic nemění na tom, že žalobci náleží zadostiučinění za dobu 12 let a 5 měsíců. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo právně, skutkově i procesně složitější, žalobce se na délce řízení nepodílel, v postupu orgánů byl shledán nehospodárný postup zejména v podobě opakovaných několikaměsíčních průtahů a ve věci došlo též k nerespektování závazného právního názoru vyšší instance. Jednalo se o řízení s běžným významem pro žalobce. S ohledem na uvedené, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení složité. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích.

44. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

45. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 12 let a 5 měsíců, soud vycházel z částky 17 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 17 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 417 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 17 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, když soud s ohledem na předmět řízení (trestněprávní věc), která by se měla řešit s největším urychlením, považuje řízení za zvláště dlouhé. Pro srovnání soud uvádí, že horní rozmezí částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení zvolil Nejvyšší soud v případě délky řízení 21 let, se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům stále skončeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Základní částku ve výši 18 000 Kč považovaly soudy za přiměřenou v řízení trvajícím 14 let a 11 měsíců (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3320/2014) nebo v řízení trvajícím déle než 15 let (rozsudek Nejvyššího soudu[Anonymizováno]sp. zn. 30 Cdo 3379/2018).

46. Nicméně posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově, právně i procesně složité (-20 %). V řízení bylo prováděno rozsáhlé dokazování (když o rozsáhlosti dokazování vypovídá i obsah spisu), a to jak listinnými důkazy, tak svědeckými výslechy včetně opakovaného znaleckého zkoumání a odborného vyjádření. Ve věci též proběhla konfrontace mezi poškozeným a obžalovanými. Žalobci bylo nejprve kladeno za vinu spáchání zločinu omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchaných ve spolupachatelství a později, po změně právní kvalifikace, spáchání zločinu mučení a jiného nelidského a krutého zacházení podle § 149 odst. 1, 2 písm. a) a d) trestního zákoníku a zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. e) trestního zákoníku. Spolu s žalobcem byli stíháni další 2 obvinění, což se podílelo i na procesní složitosti. Soud opakovaně rozhodoval např. o svědečném, o stížnostech obviněných, o návrzích na doplnění dokazování, o ustanovení znalce, o znalečném, obviněným byly opakovaně zasílány výzvy k odstranění vad odvolání.

47. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Soud prvního stupně rozhodoval pětkrát, šestkrát odvolací soud a jedenkrát Nejvyšší soud, s čímž je spojena i četnost rozhodování ve věci. Soud proto snížil základní částku o 20 % (srov. rozsudek Městského soudu v Praze z 14. 1. 2021, č. j. 54 Co 361/2020 – 97: „Přitom již jen z toho důvodu, byla-li věc, stejně jako v tomto případě, projednávána celkem před soudy třech stupňů, přichází standardně v úvahu snížení obecné základní výše o 20 %...“).

48. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení ve smyslu obstrukčním nepodílel, když za dobu trvání řízení více jak 12 let žádal toliko 3x o odročení hlavního líčení (žádosti ze dne 26. 1. 2017, 25. 5. 2017 a 5. 2. 2021) pročež soud základní částku zadostiučinění v tomto směru nijak nemodifikoval.

49. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, zdejší soud seznal, že v řízení se vyskytly od 29. 12. 2011 do 22. 5. 2012, od 10. 12. 2012 do 25. 6. 2013, od 27. 8. 2013 do 1. 3. 2014 a od 17. 4. 2019 do 23. 1. 2020. Se zřetelem na vypovězené průtahy nelze uvedený postup soudu označit jako hospodárný a koncentrovaný. Nadto nelze odhlédnout, že odvolací soud opakovaně rušil rozhodnutí soudu I. stupně, přičemž dvakrát se tak pro nerespektování závazného právního názoru. S přihlédnutím k uvedenému proto soud přistoupil k zvýšení základní částky zadostiučinění o 15 %.

50. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako standardní. Soud sice uvážil, že obecně podle judikatury ESPL se poskytuje poškozenému zvýšený význam řízení právě v řízeních typu trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005)). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Nicméně v případě zdejšího žalobce je na místě hodnotit význam řízení jako standardní, neboť se žalobce současně domáhal zadostiučinění i za nezákonnost trestního stíhání (rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 2800/2009). Soud proto výši zadostiučinění pro význam nijak neupravoval.

51. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 17 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky snížil o 25 %. Celková částka, která náleží žalobci jako přiměřené zadostiučinění, proto činí 145 9563 Kč. Nicméně žalovaná žalobci uvedené zadostiučinění již poskytla před podáním žaloby. S ohledem na uvedené soud zbývající nárok žalobce na přiznání zadostiučinění ve výši 104 437 Kč neshledal důvodným a žalobu v tomto rozsahu zamítl.

52. Soud tak celkově na náhradě nemajetkové újmy přiznal 100 000 Kč a na ušlém zisku částku 47 490 Kč (výrok I.), ve zbytku soud žalobu neshledal důvodnou (výrok II.).

53. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky z 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (§ 605 odst. 2 o. z.). Soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení z prodlení z částek, které shledal důvodnými. Žalovaná se dostala do prodlení dne 8. 2. 2025, když k uplatnění pohledávky došlo, jak uvedeno shora dne 7. 8. 2024.

54. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

55. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2, 3 a § 151 odst. 1 o. s. ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 206 031 Kč (100 000 Kč za přiznanou nemajetkovou újmu ve smyslu ust. § 9a odst. 2 písm. a) AT, 30 000 Kč za nepřiznanou újmu z délky řízení ve smyslu ust. § 9a odst. 2 písm. b) AT + ušlý zisk 76 031 Kč). Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný co do částky 147 490 Kč, tj. s ohledem na úspěch ve věci mu náleží náhrada ve výši 43,17 % nákladů řízení.

56. Žalobci vznikly náklady řízení, které sestávají z: - zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 000 Kč - odměny za 3x účelně vynaložený úkon právní služby po 9 140 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast u ÚJ dne 21. 8. 2025) dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9a odst. 2 písm. a), b); § 11/1 a), d), g) AT; tj. celkem 33 178 Kč s DPH - paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 3 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 450 Kč, tj. celkem 1 634 Kč s DPH - cestovné z [adresa] a zpět cestou na jednání dne 21. 8. 2025 (tj. 226 km celkem) dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., vozem [SPZ], průměrná spotřeba 9,4 l/100 km, při ceně nafty 34,7 Kč/l a amortizaci 5,8 činí celková výše cestovného 2 048 Kč (ve vyhláškové ceně pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad je DPH již zahrnuto, tedy ceny pohonných hmot se o DPH nenavyšují) - náhrada za promeškaný čas ve výši 8x 150 Kč, tj. celkem 1 452 Kč s DPH - právní zástupce žalobce je plátce DPH Tedy celkem činí náklady řízení 38 554 Kč s DPH, z čehož přiznaných 43,17 % činí po drobném zaokrouhlení 16 644 Kč.

Poučení