47 C 268/2021-70

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] proti žalovanému: ; [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného] o výživné a zajištění úhrad nákladů neprovdané matky takto:

Výrok

I. Zastavuje se řízení o části žaloby požadující zaplacení výživného ve výši 3 000 Kč měsíčně za dobu od 12. 5. 2023 do 30. 10. 2023.

II. Zastavuje se řízení o části žaloby požadující zaplacení částky 1 000 Kč z titulu úhrady nákladů spojených s těhotenstvím a porodem (příspěvek na úhradu prvotrimestrálního screeningu a doplňku stravy).

III. Zamítá se žaloba požadující zaplacení částky ve výši 9 544 Kč z titulu náhrady nákladů spojených s pořízením výbavičky pro nezletilou (tedy částky 5 788 Kč za kočárek, 989 Kč za matraci, 1 369 Kč za odsávačku a 1 398 Kč za autosedačku).

IV. Žalovaný je povinen platit žalobkyni výživné neprovdané matky ve výši 3 000 Kč měsíčně od 11. 5. 2021 do 11. 5. 2023 vždy do každého 15. dne v měsíci předem, přičemž výživné za dobu od 11. 5. 2021 do 31. 5. 2021 činí částku 1 935 Kč a výživné za dobu od 1. 5. 2023 do 11. 5. 2023 činí částku 1 065 Kč.

V. Dluh na výživném (za dobu od 11. 5. 2021 do 30. 6. 2022) v celkové výši 40 935 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě do 30 dnů od doručení tohoto rozsudku žalovanému.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 835 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 720 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně jakožto neprovdaná matka požadovala po žalovaném jako otci nezletilé [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozené 11. 5. 2021, placení výživného měsíčně pro sebe ve výši 3 000 Kč od 11. 5. 2021 do 11. 5. 2023 a zaplacení částky 9 544 Kč z titulu náhrady nákladů spojených s pořízením výbavičky pro nezletilou (5 788 Kč za kočárek, 989 Kč za matraci, 1 369 Kč za odsávačku, 1 398 Kč za autosedačku).

2. Žalovaný namítl, že žaloba je neetická a bezdůvodná, žalobkyně věděla, že již žádné dítě žalobce nechce a neplánuje, přesto jej postavila před hotovou věc, přesto že bylo domluveno, že se při styku bude chránit. Žalovaný dále uvedl následující. Žalovaný bydlí sám v bytě na hypoteční úvěr ve výši 20 000 Kč měsíčně. Běžné životní náklady měsíční žalovaného činí 10 000 Kč – elektřina, voda, plyn, telefon, potraviny, oblečení. Žalovaný pracuje vy [obec], kam denně dojíždí – cestovní náklady činí 8 000 Kč měsíčně. Žalovaný hradí výživné na nezletilého [jméno] [příjmení] 3 500 Kč měsíčně, výživné na [jméno] [příjmení] ve výši 2 000 Kč, výživné na [jméno] [příjmení] ve výši 2 500 Kč, výživné na [jméno] [příjmení] výši 5 500 Kč (určeno Městským soudem v Brně 2020 – 2021) a výživné na [jméno] [celé jméno žalobkyně] ve výši 3 500 Kč (určeno Okresním soudem v Litoměřicích 2022).

3. Žalobkyně se v řízení nejprve domáhala zaplacení výživného ve výši 3 000 Kč měsíčně i za dobu od 12. 5. 2023 do 30. 10. 2023, avšak před jednáním v této části vzala žalobu zpět, a proto soud v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. řízení o této části žaloby zastavil (výrok I. tohoto rozsudku).

4. Žalobkyně se domáhala i zaplacení částky 1 000 Kč z titulu úhrady nákladů spojených s těhotenstvím a porodem (příspěvek na úhradu prvotrimestrálního screeningu a doplňku stravy), avšak na jednání – ještě před zahájením jednání ve věci samé – vzala v této části žalobu zpět. Soud v souladu s tímto zpětvzetím podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. řízení o této části žaloby zastavil (výrok II. tohoto rozsudku).

5. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Účastníkům se 11. 5. 2021 narodila dcera [jméno] [celé jméno žalobkyně] (důkaz rodným listem dcery), účastníci nejsou manželé (nesporné mezi účastníky a ostatně viz i výpis z Centrální evidence obyvatel).

7. Žalobkyně je svobodná, vyživovací povinnost má jen k nezletilé dceři [jméno] (důkaz: rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích z 19. 1. 2022 č. j. 28 Nc 1503/2021-28).

8. Žalobkyně je zaměstnána u společnosti [právnická osoba] jako osobní pokladník, od 1. 3. 2020, přičemž pracovní poměr má od 11. 1. 2021 na dobu neurčitou (důkaz pracovní smlouvou z 27. 2. 2020 a Dohodou o změně pracovní smlouvy z 11. 1. 2021). Žalobkyně měla před nástupem na tzv. mateřskou měsíční mzdu 22 340 Kč a příplatek za praxi ve výši 710 Kč (důkaz mzdovým výměrem z 8. 2. 2021 s účinností od 1. 3. 2021). Konkrétně žalobkyně obdržela od zaměstnavatele následující čistou mzdu: 1) 1/ 2021 – 22 928 Kč, 2/ 2021 – 19 894 Kč, 3/ 2021 – 19 894 Kč a 4/ 2021 – 19 454 Kč (důkaz: výpis účtu žalobkyně – příjmy), tj. v průměru měsíčně čistou mzdu ve výši 20 543 Kč.

9. Žalovaná je poživatelem příspěvku na mobilitu od úřadu práce ve výši 550 Kč měsíčně (důkaz výpisem z účtu – platby).

10. V souvislosti s narozením dcery účastníků [jméno] obdržela žalobkyně následující peněžitou pomoc v mateřství: 1) 6. 5. 2021 – 17 100 Kč, 2) 2. 6. 2021 – 17 670 Kč, 3) 2. 7. 2021 – 17 100 Kč, 4) 4. 8. 2021 – 17 670 Kč, 5) 2. 9. 2021 – 17 670 Kč, 6) 4. 10. 2021 – 17 100 Kč, 7) 3. 11. 2021 – 7 410 Kč (důkaz výpisem z účtu žalobkyně – příjmy), tedy v průměru měsíčně 15 960 Kč.

11. Žalobkyně je od 13. 12. 2021 poživatelem rodičovského příspěvku ve výši 10 000 Kč (důkaz výpisem z účtu žalobkyně – příjmy).

12. Žalobkyni byl úřadem práce přiznán příspěvek na dítě ve výši 630 Kč měsíčně, a to 11. 8. 2021, 13. 9. 2021 a naposledy 11. 10. 2021 (důkaz výpisem z účtu žalobkyně – příjmy).

13. Žalobkyně je vlastníkem bytu v bytovém domě na adrese [adresa žalobkyně] (důkaz: Evidenční list bytu – vlastník z 3. 4. 2022).

14. Za elektřinu žalobkyně měsíčně hradí 1 200 Kč (důkaz: plán záloh a plateb u 21. 7. 2021 od společnosti innogy).

15. Žalobkyně měsíčně hradí za internet částku 367,99 Kč (důkaz výpisem z účtu – výdaje, např. z 3. 11. 2021) a za mobilní telefon přibližně 200 Kč (důkaz výpisem z účtu – výdaje, např. z 17. 5. 2021 ohledně platby 268 Kč [právnická osoba] či z 10. 11. 2021 ohledně platby [právnická osoba] ve smyslu dobíjení kreditu).

16. Žalobkyně hradí měsíčně penzijní spoření ve výši 300 Kč (důkaz: Informace o Doplňkovém penzijním spoření s příspěvkem 300 Kč, počátek spoření od 1. 9. 2021).

17. Žalobkyně hradí měsíčně na úvěru za bydlení částku 3 869 Kč, a to od 30. 11. 2021, kdy byl počáteční zůstatek úvěru 355 497,18 Kč (důkaz: výpisy k úvěru z 31. 12. 2021 od hypoteční banky).

18. Žalobkyně platí ročně za jízdné [právnická osoba] částku 1 100 Kč (důkaz: Potvrzení o úhradě prolongace 2022 částky 1 100 Kč s datem 2. 12. 2021, platnost do 10. 12. 2022).

19. Žalobkyně hradí roční pojištění vozidla částku 5 077 Kč (důkaz: č. l. 8-9, č. l. 10, smlouva o pojištění vozidla z 14. 12. 2021, počátek pojištění 1. 2. 2022, auto Škoda Fabia, rok výroby 2007; Pojištění vozidla pro rok 2021).

20. Žalobkyně hradí ročně pojištění bytu částku 799 Kč (důkaz: Pojištění majetku odpovědnosti občanů od [anonymizováno] znějící na částku ročního pojistného ve výši 799 Kč).

21. Žalobkyně hradí ročně za odpady částku 500 Kč (důkaz: příjmovým pokladním dokladem s datem 3. 1. 2022 o zaplacení hotově 500 Kč).

22. Pokud jde o jednorázové výdaje žalobkyně, soud zjistil následující.

23. Žalobkyně se dne 26. 1. 2021 dohodla se společností [právnická osoba], že v červenci 2021 jí tato společnost dodá a zasadí plastová okna do jejího bytu za celkovou částku 45 344 Kč (důkaz: Zakázka č. S2110508 s datem 26. 1. 2021 od [anonymizována dvě slova] včetně cenové rekapitulace znějící na částku 45 344 Kč).

24. Žalobkyně 30. 9. 2021 vynaložila za nitroděložní tělísko částku 4 590 Kč (důkaz: Detail rezervace [číslo] znějící na částku 4 590 Kč ohledně [anonymizováno] a Pohyby na účtu ohledně transakce platební kartou s datem 30. 9. 2021 znějící na částku 4 590 Kč).

25. Žalobkyně 9. 2. 2022 vynaložila na oční čočku (operace 26. 1. 2022) částku 2 300 Kč (důkaz: zpráva z VF [anonymizováno] v [obec] z 6. 1. 2022, posunutí operace na 26. 1. 2022; lékařská zpráva Ambulantní operace na 19. 1. 2022; Darovací smlouva z 9. 2. 2022; [jméno] stvrzenka [číslo] z 9. 2. 2022).

26. Žalobkyni vznikl výdaj ve výši 5 513 Kč se splatností 2. 8. 2021 vůči autoservisu za servis jejího auta (důkaz: Faktura č. 2021 z autoservisu [anonymizováno] s datem 2. 8. 2021 znějící na částku 5 513 Kč se splatností 7. 8. 2021).

27. Žalobkyně uhradila 3. 11. 2020 za prvotrimestrální screening částku ve výši 1 500 Kč (důkaz: faktura [číslo] 2007 od [právnická osoba] znějící na částku 1 500 Kč a dokladem o zaplacení částky 1 500 Kč kartou s datem 3. 11. 2020).

28. Žalobkyni vznikl 21. 4. 2021 výdaj za doplněk stravy ve výši 409 Kč (důkaz: fakturou [číslo] z 21. 4. 2021 – [anonymizována dvě slova] tbl. 90 – 409 Kč).

29. Žalobkyni vznikl dne 17. 5. 2021 výdaj ve výši 1 369 Kč za odsávačku mateřského mléka elektrická (důkaz fakturou na č. l. 31 z 17. 5. 2021).

30. Žalobkyni vznikl dne 26. 1. 2022 výdaj ve výši 5 788 Kč za kočárek (důkaz fakturou z 12. 1. 2022, odběratel žalobkyně, splatnost 26. 1. 2022 - č. l. 30).

31. Žalobkyni vznikl dne 19. 5. 2021 výdaj ve výši 989 Kč za matraci pro nezletilou dceru (důkaz fakturou z 5. 5. 2021 se splatností 19. 5. 2021).

32. Žalobkyni vznikl 6. 10. 2021 výdaj v podobě autosedačky pro nezletilou dceru ve výši 1 398 Kč (důkaz fakturou z 29. 9. 2021 na 1 398 Kč, odběratel žalobkyně, splatnost 6. 10. 2021).

33. Žalobkyni vznikl výdaj dne 22. 6. 2021 ve výši 4 612 Kč za koupi a montáž pneumatik na její auto (důkaz fakturou [číslo]).

34. Pokud jde o poměry žalovaného, soud zjistil následující.

35. Žalovaný je svobodný a kromě nezletilé [jméno] má již zletilého syna [jméno] [příjmení] (narozen v roce 2001), nezletilého syna [jméno] [příjmení] (narozen v roce 2007), nezletilou dceru [jméno] [příjmení] (narozenou v roce 2011) a nezletilého syna [jméno] [celé jméno žalovaného] (narozen v roce 2018) (důkaz: rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích z 19. 1. 2022 č. j. 28 Nc 1503/2021-28, bod 5.). Před Okresním soudem v Litoměřicích žalovaný uvedl, že na syna [jméno] nepřispívá vůbec, na výživu zletilého [jméno] hradí 2 000 Kč, na [jméno] hradí 3 500 Kč, na [jméno] 2 500 Kč (důkaz: rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích z 19. 1. 2022 č. j. 28 Nc 1503/2021-28, bod 11.). Ve vyjádření k žalobě – a rovněž před Okresním soudem v Litoměřicích – žalovanž uvedl, že má ještě syna [jméno] [příjmení] a že na něj hradí výživné ve výši 5 500 Kč měsíčně a že to bylo určeno údajně Městským soudem v Brně v roce 2020 – 2021. Avšak nejen že není jeho otcovství k [jméno] [příjmení] uvedeno ve výpise z Centrální evidence obyvatel (viz bod 5. rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích z 19. 1. 2022 č. j. 28 Nc 1503/2021-28 a contrario), nýbrž žalovaný neprochází ve vztahu k údajnému řízení o výživné k [jméno] [příjmení] informačním systémem Městského soudu v Brně (ISASem), ačkoli podle žalovaného údajně zdejší soud v roce 2020 – 2021 o takovém výživném rozhodoval. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích z 19. 1. 2022 č. j. 28 Nc 1503/2021-28 byla schválena dohoda účastníků, podle níž žalovaný je povinen přispívat na výživu [jméno] [celé jméno žalobkyně] 3 000 Kč měsíčně s účinností od 11. 5. 2021 a že dlužné výživné ve výši 26 032 Kč je povinen splácet po 500 Kč měsíčně (důkaz citovaným rozsudkem).

36. Žalovaný je zaměstnán u České republiky na [anonymizována dvě slova] policie [obec] (jako velitel 5. zásahové skupiny pohotovostního oddělení), přičemž od 1. 4. 2021 pobíral služební plat ve výši 56 690 Kč a od 1. 4. 2022 pobírá služební plat ve výši 57 810 Kč (důkaz: personální rozkaz č. j. [číslo] a [číslo]).

37. Žalovaný je výlučným vlastníkem pozemku [parcelní číslo] (výměra 1345 m2), na níž leží stavba (občanského vybavení) [adresa] a pozemku p [číslo] (výměra 560 m2), na němž leží stavba rodinného domu [adresa], obojí se nacházející v obci [obec], číslo [list vlastnictví] (důkaz: Informace o pozemku z 27. 6. 2022).

38. Žalovaný je výlučným vlastníkem dvou bytových jednotek – [číslo] v katastrálním území [anonymizováno], v domě s číslem popisným [číslo popisné], [list vlastnictví] (důkaz Informacemi o jednotce z 27. 6. 2022).

39. Soud tak z důkazů přijal následující skutkový závěr. Žalobkyně má s žalovaným nezletilou dceru [jméno], narozenou 11. 5. 2021, s níž bydlí sama. Žalobkyně měla – z titulu tzv. mateřské v době od května 2021 do listopadu 2021 – v průměru měsíčně příjem 15 960 Kč, a v době od prosince 2021 dosud z titulu rodičovského příspěvku příjem 10 000 Kč. Pokud by žalobkyně nebyla na tzv. mateřské a rodičovské, tak by dosahovala měsíčně čistého příjmu - minimálně - 20 543 Kč. Žalovaný měl od května 2021 do března 2022 měsíční služební plat ve výši 56 690 Kč a od 1. 4. 2022 měsíční služební plat ve výši 57 810 Kč. Žalovaný je výlučným vlastníkem dvou bytových jednotek v [obec] (na ulici [část obce]) a dvou pozemků v [obec], přičemž na jednom z nich se nachází rodinný dům.

40. Podle § 920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“), není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte. Podle § 921 odst. 1 o. z.:„ Výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.“. Podle § 922 odst. 2 o. z.:„ Výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.“. Podle § 913 odst. 1 o. z.:„ Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.“.

41. Účelem citovaného zákonného ustanovení je ochrana neprovdané matky před nepříznivými sociálními a majetkovými dopady porodu a následné péče o novorozené dítě za situace, kdy nesdílí s otcem dítěte rodinnou domácnost (a tudíž nedochází k úhradě společných nákladů této domácnosti) a nedojde ze strany otce dítěte k dobrovolnému plnění (srov. i např. usnesení Ústavního soudu z 31. 8. 2020 sp. zn. III. ÚS 2169/20). Životní situace ženy, která porodila, je obzvláště obtížná, kromě jiného i z ekonomického hlediska.

42. V důsledku porodu a následné péče o dítě dochází zpravidla k přirozenému úbytku příjmů matky a je na otci dítěte, aby se v rámci rodinné solidarity, dané existencí společného dítěte, přiměřeně podílel na výživě matky, resp. její snížené příjmy kompenzoval. Důvodem pro přiznání výživného v daném případě není ani neschopnost matky samostatně se živit, ale skutečnost, že v souvislosti s těhotenstvím a narozením dítěte došlo ke snížení příjmu matky, které je žádoucí kompenzovat poskytování výživy v přiměřeném rozsahu otcem dítěte. Smyslem citované zákonné úpravy tak je kompenzovat matce dítěte snížení jejích příjmů, tedy snaha po vyrovnání výdělkových možností matky, které klesly v souvislosti s péčí o novorozené dítě. Uvedenému odpovídá i soudní praxe (srov. např. usnesení Ústavního soudu z 31. 8. 2020 sp. zn. III. ÚS 2169/20; rozsudek Krajského soudu v Brně z 17. 5. 2012 č. j. 18 Co 178/2012-47; rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 z 29. 3. 2021 č. j. 40 C 147/2020-85, rozsudek Okresního soud Praha-východ z 23. 4. 2021 sp. zn. 36 C 194/2020 – dostupné např. na Justice.cz - Soudní rozhodnutí). Správnost tohoto výkladu stvrdila i tzv. komentářová literatura (srov. např. komentář na ASPI k § 920 o. z. od Davida Elischera a Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975), 2. vydání, C. H. Beck, 2020, s. [číslo] - 1034: Z. Králíčková, T. Kyselovská).

43. Zdejší soud dodává ještě další teleologii. U výživného neprovdané matky se vychází z předpokladu, že je nespravedlivé, aby pokles jejího přijmu, plynoucí z narození dítěte, šel jen k její tíži, když by stejně tak mohl jít k tíži otce, neboť dítě je i jeho, a tudíž by stejně tak i on mohl o dítě osobně pečovat, a pak by měl rovněž pokles v příjmu. Neprovdaná matka tak důsledně vzato realizuje společný zájem obou rodičů na výchově dítěte. Proto je spravedlivé z pohledu rovnosti, aby se otec pokusil přiblížit matku co nejvíce ke stavu, v němž se sám nachází – tedy jako by nedošlo k poklesu příjmu rodiče v důsledku porodu (odtud pak cíl vyrovnat ztrátu předpokládané mzdy).

44. Soud proto zjistil předpokládaný příjem žalobkyně pro fiktivní situaci, kdy by nezletilou [jméno] neporodila (metodologicky obdobně, srov. např. usnesení Ústavního soudu z 31. 8. 2020 sp. zn. III. ÚS 2169/20:„ Při určení výše měsíčního výživného vyšel okresní soud z částky … neboť alespoň o tuto částku se snížil průměrný čistý měsíční příjem vedlejší účastnice, porovnal-li jej soud s výší rodičovského příspěvku v rozhodném období.“). Žalobkyně by ve svém zaměstnání v současné době pobírala měsíční čistý příjem minimálně ve výši 20 543 Kč. Současně bylo zjištěno, že žalobkyně měla od května 2021 do listopadu 2021 v průměru měsíčně tzv. mateřskou 15 960 Kč a v době od prosince 2021 dosud z titulu rodičovského příspěvku 10 000 Kč.

45. Při určení výše výživného soud nemohl překročit žalobní návrh žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Je tak zřejmé, že více než o žalobní částku 3 000 Kč měsíčně se snížil průměrný čistý měsíční příjem žalobkyně, porovnal-li jej soud s výší jejího příjmu minimálně 20 543 Kč v rozhodném období, který by dosahovala žalobkyně v případě, kdy by nebyla s dítětem na tzv. mateřské rodičovské (tedy úvaha: 20 543 Kč mínus 15 960 Kč, resp. tím spíše mínus 10 000 Kč). K tomu soud dodává, že sociální dávky – tj. i žalobkyni placený státem přídavek na dítě – nelze považovat za příjem matky nezletilé, neboť je určen pro potřebu nezletilé (shodně např. usnesení Ústavního soudu z 15. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1387/14).

46. Výše měsíčního výživného odpovídá i schopnostem, možnostem žalovaného a jeho poměrům (ve smyslu § 913 odst. 1 o. z.). Žalovaný má měsíční služební plat 56 690 Kč, resp. (od 1. 4. 2022) 57 810 Kč. Žalovaný prokázal jen výživné hrazené dceři účastníků ve výši 3 500 Kč měsíčně. Další svá tvrzení o výdajích neprokázal. Žalovaný má objektivně možnost i schopnost platit měsíčně žalobkyni 3 000 Kč měsíčně na výživném.

47. Stejný závěr by soud přijal i za ryze hypotetického předpokladu, že by žalobce prokázal svá tvrzení o jeho výdajích – tj. že hradí kromě výživného na dceru [jméno] ještě a) na výživné dalších jeho dětí 3 500 Kč, 2 000 Kč, 2 500 Kč, 5 500 Kč a b) že splácí hypoteční úvěr ve výši 20 000 Kč měsíčně a c) běžné životní náklady měsíční žalovaného činí 10 000 Kč a d) cestovní náklady činí 8 000 Kč měsíčně. Totiž k výdajům na hypotéku (20 000 Kč) nelze přihlédnout (blíže srov. vysvětlení blíže), a proto by žalovaným (toliko tvrzené, tedy neprokázané) výdaje činily v součtu 35 000 Kč. Při reflexi služebního platu 56 690 Kč, resp. 57 810 Kč tak je žalovaný zjevně schopen hradit žalobkyni měsíční výživné 3 000 Kč. Žalobce však svá tvrzení – kromě výživného pro dceru účastníků a výše služebního platu – neprokázal, ačkoli byl vyzván k doplnění tvrzení a k označení důkazů a poučen o následcích nesplnění výzvy už před jednáním (v přípise z 16. 6. 2022).

48. Pohledávky osob závislých na povinném výživou, tj. i žalobkyně, jsou přednostními pohledávkami (např. srov. explicite v § 279 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a § 280 odst. 2 o. s. ř.) a existence dluhu povinného z hypotéky nemůže mít vliv na případné snižování jeho zákonných vyživovacích povinností, nemůže jít k tíži osoby povinné (z judikatury, že dluhy výživou povinné osoby nemohu jít k tíži osoby oprávněné, viz např. rozsudek Okresního soudu v Berouně z 19. 7. 2021 sp. zn. 19 C 37/2021, bod 16., rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 19 Co 16/2017 (dostupný na ASPI), usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 8. 2018 sp. zn. I. ÚS 1706/18, usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3119/20, bod 4. a 10.; obdobně v odborné literatuře, např. [příjmení], P.: [obec] soudní praxe na některé otázky týkající se stanovení výživného, na ASPI č. LIT137128CZ). To platí tím spíše, když žalovaný je výlučným vlastníkem dvou bytových jednotek v [obec] a dvou pozemků.

49. Ze všech uvedených důvodů tak je i žalobkyní požadované výživné od 11. 5. 2021 do 11. 5. 2023 (3 000 Kč měsíčně) přiměřené, a proto soud vyhověl žalobnímu návrhu v této části (výrok IV. a V.). Dluh na výživném za dobu od 11. 5. 2021 do 30. 6. 2022 činí 40 935 Kč. S ohledem na výši tohoto dluhu, ale i skutečnost, že se jedná o výživné, které měla již mít žalobkyně k dispozici od žalovaného, zavázal soud žalovaného k úhradě dlužné částky právě do třiceti dnů od doručení tohoto rozsudku žalovanému. K přiznání práva plnění ve splátkách soud důvody neshledal, žalovaný byl v řízení pasivní a hlavně odklad vyživovací povinnosti v neprospěch osoby, které je výživy třeba, je sám o sobě přípustný vskutku jen vzácně výjimečně.

50. Soud v souladu se zákonem stanovil počátek lhůty pro plnění od doručení rozsudku žalovanému (a nikoli až od právní moci rozsudku), jelikož rozsudek o výživném (včetně o dlužném výživném) je předběžně vykonatelný (viz § 160 odst. 4 o. s. ř. a § 162 odst. 1 o. s. ř.). Vykonatelnost rozsudku se neváže na právní moc, ale na doručení povinnému. U takových rozsudků je předběžně vykonatelný celý výrok, i výrok o nedoplatku na výživném (srov. i komentář od J. [příjmení] k § 162 o. s. ř. na ASPI, nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2795/09).

51. Soud však jako zcela nedůvodný zamítl (výrokem III.) žalobu v části požadující zaplacení částky ve výši 9 544 Kč z titulu náhrady nákladů spojených s pořízením výbavičky pro nezletilou dceru účastníků (tedy částky 5 788 Kč za kočárek, 989 Kč za matraci, 1 369 Kč za odsávačku a 1 398 Kč za autosedačku). Tu soud odkazuje na ustálenou judikaturu, podle níž k nákladům spojeným s pořízením výbavičky je třeba přihlédnout jen při vyměřování výživného pro dítě, jde výlučně o právo dítěte a nikoli neprovdané matky (viz např. R 25/1967, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Cz 44/87, rozsudek Okresního soudu Praha – východ z 2. 2. 2022 sp. zn. 24 C 309/2021, rozsudek Okresního soudu v Kladně z 11. 11. 2021 sp. zn. 23 C 11/2021; obdobně srov. v tzv. komentářové literatuře - Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975), 2. vydání, C. H. Beck, 2020, s. 1024 až 1034, Z. Králíčková a T. Kyselovská).

52. Žalobce namítl rozpor žalobního nároku na výživné s dobrými mravy kvůli tomu, že podle žalovaného žalobkyně věděla, že žalovaný již žádné dítě žalobce nechce a neplánuje, přesto jej postavila před hotovou věc, přesto že bylo domluveno, že se při styku bude chránit. Žalovaný však v tomto smyslu neunesl již břemeno tvrzení i důkazní. Žalovaný byl již v přípise z 16. 6. 2022 vyzván soudem, aby„ doplnil svá tvrzení – a k jejich prokázání označil všechny důkazy a všechny písemné důkazy soudu doručil – v následujícím smyslu: 1) kdy konkrétně žalovaný žalobkyni řekl, že žádné dítě nechce, 2) kdy konkrétně a kde žalovaný s žalobkyní uzavřeli dohodu (a jakou formou), že se při styku s žalovaným žalobkyně bude chránit, jak konkrétně se měla podle dohody chránit při styku, zda a proč se i žalovaný při styku nechránil a zda žalovaný věděl či nevěděl, že se žalobkyně při styku nechrání a z jakých konkrétních skutečností to plyne,…Soud poučuje žalovaného, že pokud nesplní tuto výzvu (tedy výzvu obsaženou v tomto přípise), tak nelze vyloučit, že soud žalobě žalobkyně (včetně ve znění podání žalobkyně z 11. 6. 2022) v plném rozsahu vyhoví, a to i pro neusnesení povinnosti břemene tvrzení a důkazní na straně žalovaného…“. Žalovaný však na tuto výzvu nereagoval a k jednání se nedostavil. I kdyby však žalovaný unesl břemeno tvrzení a důkazní, bez tak by soud nezamítl žalobu pro rozpor s dobrými mravy. To již z důvodu, že pokud žalovaný nechtěl počít s žalobkyní dítě, pak mu nic nebránilo, aby při pohlavním styku používal ochranu (z vyjádření žalovaného k žalobě lze dovodit, že ochranu ponechal toliko na žalobkyni a sám se nechránil). Muž každým svým nechráněným pohlavním stykem s plodnou ženou na sebe přijímá dobrovolně potenciální závazek rodičovské zodpovědnosti i závazek platit výživné neprovdané matky. V principu obdobně lze odkázat ze soudní praxe např. na usnesení Ústavního soudu z 31. 8. 2020 sp. zn. III. ÚS 2169/20, bod 10. a 11.

53. Pokud žalovaný požádal o odročení jednání, pak nešlo o důležitý důvod pro odročení jednání ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. a navíc žalovaný ani svá tvrzení nedoložil, o čemž byl ostatně poučen ještě před jednáním (viz přípis soudu z 22. 6. 2022 doručený žalovanému 27. 6. 2022), ačkoli podle judikatury nebylo povinností soudu žalovanému sdělit, že shledává žádost o odročení jednání nedůvodnou. Nelze upřednostnit Váš zájem (či eventuální zájem jeho zaměstnavatele) na účasti žalovaného na kurzu souvisejícím s rozvojem jeho pracovních schopností před soudním jednáním, tedy před chodem spravedlnosti (ostatně srov. i např. § 200 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce:„ Zaměstnanci od zaměstnavatele přísluší pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu k výkonu veřejných funkcí, občanských povinností a jiných úkonů v obecném zájmu…“; § 202 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce:„ O výkon občanských povinností jde zejména u … jiných osob předvolaných k jednání u soudu…“). Navíc důvod uvedený v žádosti o odročení musí být dostatečně konkretizován a musí být doložena jeho existence (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 68/2015 – 27 či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 911/2000).

54. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Žalobkyně měla neúspěch v částce 9 544 Kč (výrok III.) a procesně zavinila zastavení řízení co do částky 1 000 Kč (výrok II.), zastavení řízení co do výživného v částce 1 000 Kč měsíčně, tj. celkem v částce 24 000 Kč (1 000 x 24 měsíců) (srov. usnesení z 16. 6. 2022 o částečném zastavení řízení) a zastavení řízení co do částky 2 456 Kč na nákladech spojených s pořízením výbavičky pro nezletilou (viz usnesení z 16. 6. 2022 o částečném zastavení řízení). Celkem tak žalobkyni nebylo vyhověno v částce 37 000 Kč. Žalobkyně měla úspěch co do částky 72 000 Kč (výživné po 3 000 Kč za 24 měsíců). Žalobkyně měla úspěch v 66 % a žalovaný měl úspěch v 34 %, což značí, že žalobkyně má právo na náhradu 32 % jejích nákladů (66 mínus 34). Náklady řízení žalobkyně spočívají v paušální hotových výdajů ve výši 300 Kč za žalobu, kdy ještě nebyla zastoupena (v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu). Další náklady řízení žalobkyně spočívají v jejím právním zastoupení, a to v celkové výši 8 560 Kč – a) odměna za 2 úkony právní služby po 3 980 Kč za převzetí a přípravu zastoupení a účast na jednání (tj. celkem odměna 7 960 Kč, podle § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, když tarifní hodnota činí 72 000 Kč jako součet hodnot opětujících se plnění) a b) paušální náhrada hotových výdajů v částce 600 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu Celkem tak náklady řízení žalobkyně - účelně vynaložené – činí částku 8 860 Kč. Žalobkyně má právo na 32 % nákladů řízení, a proto je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 835 Kč, k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

55. Výrokem VII. rozsudku soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 720 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně je osvobozena od soudního poplatku podle § 11 odst. 2 písm. f) zákona č. 549/1991 Sb. Na žalovaného podle § 2 odst. 3 poplatkového zákona přešla povinnost podle výsledku řízení zaplatit odpovídající část soudního poplatku. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni výživné celkem ve výši 72 000 Kč, soudní poplatek proto činí dle položky 7 písm. b) sazebníku 720 Kč.

Poučení