47 C 268/2023 - 48

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyní: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] b) [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 1/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 1/0] obě zastoupeny advokátem JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D. sídlem Karlovo náměstí 28/559, 120 00 Praha 2 proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO: 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 - Nové Město pro zaplacení 2x 15 545 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni a) a žalobkyni b) částku 15 545 Kč s příslušenstvím pro každou z nich, se zamítá.

II. Žalobkyně jsou povinny zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 900 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 14. 12. 2023 se žalobkyně domáhaly po žalované zaplacení částky ve výši 15 545 Kč s příslušenstvím pro každou z nich, a to jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen „obvodní soud“) pod sp. zn.: [spisová značka] s tím, že celková doba trvání řízení v délce 5 let a 11 měsíců byla nepřiměřená. Žalobkyně v naříkaném řízení byly také v postavení žalobců s tím, že se jednalo o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Uvedly, že byly nuceny urgovat činění dalších procesních úkonů, v řízení se vyskytovaly průtahy a nekoncentrovaný postup. Svým chováním řízení neprodlužovaly, řízení se konalo toliko na jednom stupni soudní soustavy a ve věci nebylo vydáno meritorní rozhodnutí. Pokud jde o význam, shledaly jej jako nadstandardní, když se věc dotýkala jejich bydlení. S ohledem na vše uvedené požadovaly pro každou z nich částku 15 545 Kč, když žalovanou doposavad vyplacené zadostiučinění ve výši 81 125 Kč považovaly za nedostatečné.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 11. 1. 2024 uvedla, že u ní žalobkyně dne 5. 10. 2023 uplatnily svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), jež jim měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Obvodního soudu pro Prahu 3 v řízení vedeném pod sp. zn.: [spisová značka]. Uvedla, že v rámci mimosoudního projednání nároku věc posoudila tak, že se zřetelem na délku naříkaného řízení, došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a proto poskytla každé z žalobkyň zadostiučinění v penězích ve výši 81 125 Kč s tím, že základní částku za 1 rok řízení ve výši 15 000 Kč následně ponížila o 10 % z důvodu složitosti řízení, o 10 % z důvodu projednání věci na jednom stupni soudní soustavy a zvýšila o 10 % z důvodu na straně soudu. Význam shledala jako běžný. Částku poskytnutou žalobkyním v rámci mimosoudního projednání věci pak považuje za zcela přiměřenou a dostačující, a proto navrhla žalobu zamítnout.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

4. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně u žalované uplatnily svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 5. 10. 2023.

5. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. [spisová značka] soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Žalobou ze dne 1. 11. 2017 se žalobkyně č. 1 [Jméno zainteresované osoby 0/0] a žalobkyně č. 2 [Jméno zainteresované osoby 1/0] domáhaly, aby soud zrušil a vypořádal spoluvlastnictví žalobkyň č. 1 a 2 a žalované [jméno FO]. Žalobkyně a žalovaná jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 236 m2, jehož součásti je budova č. p. [Anonymizováno], bydlení, dále pozemku parc. č. [hodnota], o výměře 915 m2, zahrada, vše zapsáno na LV č. [hodnota] v obci [adresa] v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu, katastrální pracoviště [adresa], katastrální území [adresa], přičemž žalobkyně č. 1 je spoluvlastníkem o velikosti podílu id. 4/9 vzhledem k celku, žalobkyně č. 2 je spoluvlastníkem o velikosti podílu id. 1/3 vzhledem k celku a žalovaná je spoluvlastníkem id. 2/9 vzhledem k celku. Žalobkyně č. 1 se svojí rodinou a žalobkyně č. 2 žijí v dané nemovitosti a hradí společně náklady spojené s užíváním nemovitosti. Žalobkyně č. 1 [Jméno zainteresované osoby 0/0] nechala si vypracovat znalecký posudek ve věci orientačního mykologického průzkumu dřevěných a zděných konstrukcí od soudního znalce Zdeňka Starého ze společnosti KONZEA expertní mykologická kancelář a dále znalecký posudek č. 1026-08-2015 za účelem odhadu tržní ceny minoritního spoluvlastnického podílu ve výši id. 2/9 na RD od Ing. arch. Jaroslava Nováka, CSc., soudního znalce. Usnesením ze dne 15. 11. 2017 byly žalobkyně vyzvány k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 12 000 Kč. Dne 23. 11. 2017 byl soudní poplatek zaplacen. Poučením ze dne 27. 11. 2017 Obvodní soud pro Prahu 3 poučil účastníky o jejich právech a vyzval žalovanou k vyjádření k žalobě. Podáním ze dne 14. 12. 2017 se žalovaná vyjádřila k žalobě. Dne 12. 1. 2018 bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyň k vyjádření žalované. Na základě referátu soudu z 12. 2. 2018 den 28. 6. 2018 bylo nařízeno jednání ve věci samé s tím, že závěrem vydáno usnesení, že ústní jednání se dne 28. 6. 2018 nekoná a právní zástupkyni žalované uložena povinnost ve lhůtě 14 dní adresovat soudu námitky vznesené proti znaleckému posudku a metodice zpracování znaleckého posudku č. 1026-08-2015 ze dne 20. 12. 2015. Nařízeno nové ústní jednání na den 13. 9. 2018. Podáním ze dne 11. 7. 2018 se žalovaná vyjádřila ke znaleckému posudku Ing. arch. Jaroslava Nováka, CSc., č. 1026-08-2015 ze dne 20. 12. 2015. Dle žalované znalec nepostupoval správně při stanovení obvyklé ceny nemovitostí a dle názoru žalované by soud měl nechat vypracovat znalecký posudek jiným znalcem. Žalobkyně reagovaly na podání žalované a předložily soudu stanovisko znalce Ing. arch. Jaroslav Novák, CSc., který se vyjádřil ke znaleckému posudku, použitým metodám a výpočtu ceny nemovitostí. Dne 13. 9. 2018 proběhlo ústní jednání ve věci samé. Bez předvolání se dostavil Ing. arch. Jaroslav Novák, CSc., který byl soudem vyslechnut. Závěrem vydáno usnesení, že v ústním jednání bude pokračováno dne 11. 12. 2018. Podáním ze dne 19. 7. 2018 se žalobkyně vyjádřily ohledně svého vztahu k předmětným nemovitostem. Podáním ze dne 7. 11. 2018 pak žalobkyně založily stanovisko znalce, tj. aktualizovaný znalecký posudek o ceně nemovitých věcí Ing. arch. Jaroslava Nováka ze dne 5. 11. 2018. Dne 11. 12. 2018 se konalo ústní jednání ve věci samé, kdy žalovaná se vyjádřila, že souhlasí se zrušením podílového spoluvlastnictví, nesouhlasí však s vypořádací cenou. Závěrem jednání bylo odročeno na neurčito za účelem výzvy žalované k doplnění návrhu na širší vypořádání. Podáním ze dne 17. 1. 2019 žalovaná upřesnila svůj požadavek na vypořádání, v němž kromě ceny vypořádacího podílu žádá i vydání bezdůvodného obohacení za výlučné užívání domu a pozemku žalobkyněmi za období leden 2016 až leden 2019, včetně úroků z prodlení. Na čl. 137 je pak založeno podání žalobkyň ze dne 27. 8. 2019 s žádosti o informace o stavu řízení a zaslání vyjádření žalované. Usnesením ze dne 27. 3. 2020 pak soud vyzval žalovanou k upřesnění jejího podání – návrhu na vypořádání v širším smyslu a stanovil lhůtu 30 dní. Dne 29. 4. 2020[Anonymizováno]předložila žalovaná opravu svého podání na základě výzvy soudu. Usnesením ze dne 18. 5. 2020 soud žalovanou vyzval k zaplacení soudního poplatku ve výši 8 888 Kč. Dne 28. 5. 2020 byl soudní poplatek uhrazen. Dne 11. 6. 2020 zaslaly soudu své vyjádření k návrhu žalované žalobkyně. Žalovaná se opět vyjádřila podáním ze dne 16. 9. 2020. Dne 17. 9. 2020 proběhlo ústní jednání ve věci samé s tím, že závěrem bylo jednání odročeno na neurčito za účelem znaleckého zkoumání. Žalovaná podáním ze dne 1. 10. 2020 navrhuje ustanovení znalce, který by vypracoval znalecký posudek o ceně obvyklého nájemného a vyjádřil se ke správnosti již vypracovaného znaleckého posudku a jeho dodatku. Podáním ze dne 1. 10. 2020 žalobkyně zakládají do spisu znalecký posudek o ceně nemovitých věcí č. 1057-04-2020 Ing. arch. Jaroslava C. Nováka, CSc., znalce, ze dne 29. 9. 2020. Dne 7. 10. 2020 předložily žalobkyně své vyjádření k výzvě soudu – k dotazu, zda žalobkyně disponují potřebnými finančními prostředky a zda jsou připraveny na základě rozhodnutí soudu ihned zaplatit vypořádací cenu. Vyjádření žalobkyň ze dne 19. 10. 2020 k návrhu žalované na ustanovení znalce. Dne 22. 12. 2020 vznesla žalovaná námitku podjatosti soudkyně JUDr. Jarmily Senešiové. Podáním ze dne 1. 1. 2021 se žalobkyně vyjádřily k námitce podjatosti vznesené žalovanou. Dne 26. 1. 2021 byl spis předložen k Městskému soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti. Dne 9. 2. 2021 byl spis vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 3 bez věcného rozhodnutí o námitce, neboť se obsahem týkala postupu v řízení, tedy se k námitce nepřihlíží. Na základě referátu soudu z 26. 2. 2021 bylo nařízeno jednání na 18. 3. 2021. Podáním ze dne 15. 3. 2021 žalovaná žádala o zrušení nařízeného jednání a ustanovení znalce za účelem zjištění obvyklé ceny předmětných nemovitostí a obvyklého nájemného. Podáním ze dne 16. 3. 2021 právní zástupkyně žalované soudu sdělila, že žalovaná zemřela a navrhla přerušení řízení. Přípisem ze dne 18. 3. 2021 Obvodní soud pro Prahu 3 zjišťoval pod jakou sp. zn. je vedeno pozůstalostní řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5. Podáním ze dne 16. 3. 2021 právní zástupkyně žalované žádala o přerušení řízení do doby pravomocného rozhodnutí pozůstalostního řízení. Sdělením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 3. 2021, soud zjistil, že pozůstalostní řízení má na starosti JUDr. Alena Procházková, notářka a soudní komisařka. Usnesením ze dne 26. 3. 2021 soud řízení přerušil do právní moci rozhodnutí o dědictví po Ivaně Slámové v řízení o pozůstalosti vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka], a to s právní mocí k 23. 4. 2021. Sdělením JUDr. Alice Procházkové ze dne 29. 4. 2021 na dotaz soudu, soud zjistil, že pozůstalostní řízení stále nebylo ukončeno, a vzhledem k složitosti věcí se v nejbližší době ukončení řízení neočekává. Sdělením JUDr. Alice Procházkové ze dne 15. 9. 2021 na dotaz soudu, soud zjistil, že pozůstalostní řízení po žalované stále nebylo pravomocně ukončeno. Sdělením JUDr. Aleny Procházkové ze dne 25. 1. 2022 na dotaz soudu bylo zjištěno, že dne 5. 1. 2022 bylo vydáno pravomocné usnesení 32D 290/2021-148, kdy jedinou dědičkou se stala pozůstala dcera Pavlína Slámová. Podáním ze dne 16. 2. 2022 požádaly žalobkyně o vydání návrhu na pokračování v řízení. Usnesením ze dne 25. 2. 2022 soud rozhodl o pokračování v řízení na straně žalované s Pavlínou Slámovou (PM k 18. 3. 2022). Podáním ze dne 30. 4. 2022 se právní nástupkyně původní žalované vyjádřila k předmětnému řízení, kdy navrhla vypracování revizního znaleckého posudku, jelikož má za to, že původní ceny nemovitostí nejsou adekvátní. Dne 12. 5. 2022 proběhlo ústní jednání, na kterém došlo ke koncentraci řízení dle § 118b o. s. ř. a jednání bylo odročeno na neurčito z důvodu zadání znaleckého posudku. Podáním ze dne 30. 5. 2022 byly doplněny tvrzení žalobkyň s požadavkem na zohlednění provedených oprav a investic do předmětných nemovitostí. Usnesením ze dne 3. 8. 2022 byl ustanoven znalec Ing. Tomáš Moláčka z oboru ekonomiky, ceny a odhady nemovitostí. Zároveň byla žalované stanovaná povinnost uhradit zálohu ve výši 15 000 Kč. Dne 15. 8. 2022 byla záloha na provedení důkazu složena. Dne 24. 11. 2022 předložil znalec znalecký posudek č. 4900 105/2022 (počet stran 49 a 49 stran příloh) včetně faktury č. 91/2022 na částku 22 723 Kč. Usnesením ze dne 16. 12. 2022 soud přiznal znalečné v částce 22 723 Kč a uložil účastníkům povinnost se ve lhůtě 15 dní se vyjádřit ke znaleckému posudku. Podáním ze dne 3. 1. 2023 se žalovaná vyjádřila, že se závěry znalce souhlasí a na výslechu znalce netrvá. Podáním ze dne 3. 1. 2023 požádaly žalobkyně o prodloužení lhůty k vyjádření. Přípisem ze dne 20. 1. 2023 byla lhůta žalobkyním prodloužena do 10. 2. 2023. Podáním ze dne 8. 2. 2023 se žalobkyně vyjádřily ke znaleckému posudku Ing. Moláčka. Nařízeno jednání na den 11. 5. 2023. Podáním ze dne 8. 5. 2023 se znalec vyjádřil k námitkám žalobkyň ke znaleckému posudku. Dne 11. 5. 2023 proběhlo ústní jednání za účasti právních zástupců účastníků řízení. Byl vyslechnut znalec Ing. Molačka. Jednání bylo odročeno na den 29. 6. 2023. Usnesením ze dne 5. 6. 2023 přiznáno znalečné za účast Ing. Moláčka na ústním jednání v částce 4 080 Kč. Podáním ze dne 14. 6. 2023 se žalobkyně vyjádřily k výzvě soudu ohledně provedeného výslechu znalce. Dne 29. 6. 2023 proběhlo jednání, kde právní zástupci soud informovali, že probíhají mimosoudní jednání. Jednání odročeno na den 21. 9. 2023 za účelem vyčkání poskytnuté lhůty. Podáním ze dne 18. 7. 2023 se žalovaná vyjádřila, že nesouhlasí s přikázáním nemovitostí do jejího výlučného vlastnictví, jelikož nemá dostatek finančních prostředků na vypořádání podílů žalobkyň. Podáním ze dne 3. 1. 2023, doručené soudu dne 25. 7. 2023 žalobkyně požádaly o prodloužení lhůty o 30 dní. Podáním ze dne 18. 8. 2023 berou žalobkyně svou žalobu v celém rozsahu zpět a navrhují zastavení řízení, a to z důvodu mimosoudního řešení sporu. Usnesením ze dne 19. 9. 2023 bylo řízení zastaveno, citované usnesení nabylo právní moci dne 6. 10. 2023. Usnesením ze dne 18. 10. 2023 byly stanoveny náklady řízení státu, které žalobkyně jsou povinny uhradit v částce 5 901,50 Kč a žalovaná v částce 5 901,50 Kč.

6. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci a ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními.

7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

8. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

11. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

12. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

13. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Žalobkyně splnily podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 5. 10. 2023, což bylo mezi účastníky nesporným.

15. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne z 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

16. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

17. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobkyním od 1. 11. 2017, kdy podaly k obvodnímu soudu žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Řízení ve vztahu k žalobkyním trvalo do 6. 10. 2023, kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení, tj. 5 let a 11 měsíců. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobkyním vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo složitější, žalobkyně se na délce řízení nepodílely, v postupu orgánů moci byl shledán 14ti měsíční průtah a do určité míry nekoncentrovaný postup a jednalo se o řízení se standardním významem pro žalobkyně. S ohledem na zmiňované několikaměsíční období nečinnosti a na do určité míry nekoncentrovaný postup obvodního soudu, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích. Ostatně k totožnému závěru dospěla i sama žalovaná.

18. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

19. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 5 let a 11 měsíců, soud přiznal žalobkyním základní částku ve výši 73 750 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 250 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 15 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak není extrémně dlouhá. Pro srovnání soud uvádí, že horní rozmezí částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení, tak jak jej požadoval žalobce, zvolil Nejvyšší soud v případě délky řízení 21 let, se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům stále skončeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Základní částku ve výši 18 000 Kč považovaly soudy za přiměřenou v řízení trvajícím 14 let a 11 měsíců (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3320/2014) nebo v řízení trvajícím déle než 15 let (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3379/2018). Při porovnáními s uvedenými rozhodnutími považoval proto soud za přiměřené vycházet ze základní částky 15 000 Kč.

20. Jde-li o ze strany žalobkyň o namítaný vliv inflace, k možnosti překonání závěrů přijatých ve Stanovisku, a to s ohledem na ekonomickýrůst, se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 22. 8. 2013, sp. zn. III. ÚS 903/13) a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. III. ÚS 1548/19). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 4059/19). Kromě toho z části VI Stanoviska vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012, nebo rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 3. 2006, věc Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 72). Poukázat lze v této souvislosti též na nedávný nález Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1303/21, v němž se tento soud otázkou, kterou žalobce v dovolání vymezil, zabýval v bodech 43 až 45 odůvodnění, přičemž konstatoval, že částku vymezenou za jeden rok průtahů ve výši 15 000 Kč až 20 000 Kč považuje v současné době za přiměřenou a odpovídající životní úrovni v České republice. Zdejší soud tedy nenachází důvod, pro který by bylo namístě předmětnou právní otázku posoudit nyní jinak.

21. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení relativně skutkově i právně složité. Složitost věci pak soud spatřuje především ve složitosti skutkové, a to z důvodu předložení několika znaleckých posudků – jednak znalecký posudek týkající se mykologického průzkumu, jednak ceny minoritního podílu na nemovitosti, kdy k posledně zmíněnému byl vypracován nejprve doplněk, následně i revizní znalecký posudek. Ve věci byly provedeny výslechy znalců, listinné důkazy. Předmětem řízení, jak uvedeno shora, bylo zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, což bylo dále komplikováno požadavkem žalované na širší vypořádání, v němž žalovaná kromě ceny vypořádacího podílu, požadovala i bezdůvodné obohacení za výlučné užívání sporné nemovitosti ze strany žalobkyň. Naopak žalobkyně se dále v řízení domáhaly zohlednění provedených investic a oprav. Pokud jde o procesní složitost, řízení probíhalo na jednom stupni soudní soustavy. Soud opakovaně rozhodoval o znalečném, o ustanovení znalce, o námitce podjatosti, o přerušení řízení, o pokračování v řízení. Konečně procesní složitost je dána i vedlejším řízením, když věc byla po úmrtí žalované přerušena do skončení dědického řízení vedeného pod sp. zn. 32 D 290/2021 po dobu zhruba 1 roku. Soud tedy zohlednil všechny tyto složitosti a základní částku snížil o 15 %.

22. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že žalobkyně se na délce řízení ve smyslu obstrukčním nepodílely. Jednou žádaly o prodloužení lhůty k vyjádření ke znaleckému posudku, čímž řízení prodloužily o necelé dva měsíce, na druhou stranu dne 27. 8. 2019 žádaly o sdělení stavu řízení. Jmenované kritérium se proto v hodnocení soudu negativně ani pozitivně neprojevilo.

23. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, zdejší soud seznal v řízení průtah v období od 17. 1. 2019, kdy žalovaná upřesnila svůj požadavek na širší vypořádání, do 27. 3. 2020, kdy soud vyzval žalovanou k doplnění jejího návrhu, tj. soud shledal 14-ti měsíční období nečinnosti. Konečně nelze přehlédnout, že řízení bylo prodlouženo i neopodstatněným předložením s námitkou podjatosti, která vycházela z postupu soudu ve věci a nebylo lze tak k ní přihlížet. S přihlédnutím ke všemu uvedenému soud dospěl k závěru, že je dán důvod pro navýšení základní částky zadostiučinění o 10 %.

24. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobkyně, tento soud vidí jako standardní. Soud sice uvážil, že obecně podle judikatury ESPL se neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice z 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice z 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku z 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Pokud žalobkyně poukazovaly na nadstandardní význam, jedná se o názor mylný, kdy žalobkyně na svém bydlení nebyly nijak ohroženy (žalovaná sdělila, že o přikázání do nemovitosti do výlučného vlastnictví nemá zájem) a jednak se bez omluvy, ač řádně předvolány, k soudu nedostavily, pročež se vzdaly dobrodiní v podobě výzvě ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. stran zvýšeného významu. Nicméně, institut sdílené nemajetkové újmy je možno použít tam, kdy se může dotýkat většího počtu osob z důvodu objektivně kumulovaných nároků, relativně samostatných společníků procesně organizovaných v samostatném společenství ve společném řízení (týká se typicky vedení např. zaměstnaneckých sporů více zaměstnanců proti zaměstnavateli). V daném případě byly účastnice žalobkyněmi i v namítaném řízení a vznikající újmu tak pociťovali společně (stejně) právě z důvodu provázanosti a sdíleli nejen osud řízení, ale i újmu s jeho délkou související včetně nákladů na právní zastoupení, když z dokazování vyplývá, že byly zastoupeny stejným právním zástupcem. Společenství žalobců nabízí totiž jisté rozprostření sdílených subjektivních dopadů vedeného sporu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 3694/2011 a Stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010). Soud tedy z důvodů sdílené újmy základní částku ponížil o dalších 5 %.

25. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 15 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky snížil o 10 %. Celková částka, která by náležela žalobkyním jako přiměřené zadostiučinění proto činí 66 375 Kč. Pokud tedy žalovaná žalobkyním plnila v rozsahu 81 125 Kč pro každou z nich, žalobkyním se dostalo více, než jim náleží, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Jelikož žalobkyně byly neúspěšné, jsou povinny zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč za vyjádření k žalobě, přípravu a účast na jednání dne 12. 3. 2024 dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. (výrok II.).

Poučení