47 C 274/2021-56

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] pro zaplacení 257 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 35 504 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 1. 11. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 221 496 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 11. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 22 249 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou z 8. 12. 2021 domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 257 000 Kč s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Tachově (dále jen„ okresní soud“) pod sp. zn.: [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“) s tím, že celková doba trvání řízení v délce 15 let a 2 měsíce je nepřiměřená. Uvedl, že nárok uplatnil u žalované dne 30. 4. 2021. Žalovaná k projednání nároku přistoupila dne 10. 9. 2021 s tím, že konstatovala nepřiměřenost délky namítaného řízení a žalobci přiznala zadostiučinění ve výši 168 000 Kč, jež je však dle žalobce nepřiměřeně nízké. Předně namítal, že první rozhodnutí ve věci bylo vydáno až po 6-ti letech, opakovaně docházelo k rušení rozhodnutí soudu I. stupně pro nepřezkoumatelnost. Není možné, aby chybná rozhodnutí soudu šla k tíži žalobce, přičemž žalobce se na délce řízení negativně nepodílel. Význam předmětu řízení viděl jako zvýšený, neboť se jednalo o vypořádání SJM účastníků, tedy v případě žalobce v řízení šlo de facto o jeho jediný majetek. Nadto v důsledku délky a způsobu vedení řízení utrpěly již tak značně narušené vztahy mezi bývalými manžely a jejich dětmi. Předmětem vypořádání byly mimo jiné dva byty (v jednom případě se jednalo o družstevní podíl v bytovém družstvu), což je zásadní záležitost ve vztahu k uspokojování základních lidských potřeb – právo bydlení. Závěrem zdůraznil, že řízení skončilo po 15-ti letech až v důsledku uzavřeného smíru mezi účastníky, neboť po vydání pátého rozhodnutí ve věci se účastníkům dostalo u odvolacího soudu poučení, že pokud se nedohodnou, odvolací soud bude muset i v pořadí páté rozhodnutí ve věci zrušit. Namítala-li žalovaná nutností zpracování znaleckých posudků, skutečnost, že znalci vyhotovili znalecký posudek nekvalitně a z tohoto důvodu bylo přistoupeno k zpracování revizního znaleckého posudku, má jít k tíži žalované, jež stanovuje podmínky pro výkon jejich činnosti. Za jeden rok namítaného řízení se domáhal částky 30 000 Kč, když délka předmětného řízení byla násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat. Žalobce vycházel ze základní částky zadostiučinění 20 000 Kč, jíž se zřetelem na výše citované okolnosti navýšil o 50 % Celkem po částečném plnění žalované požadoval ještě relutární náhradu ve výši 257 000 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 22. 12. 2021 uvedla, že u ní žalobce dne 30. 4. 2021 uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 425 000 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Tachově v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Žádosti žalobce bylo částečně vyhověno a žalovaná mu po projednání nároku poskytla relutární náhradu ve výši 168 000 Kč. Co se týká přezkoumaného řízení, tak celková délka řízení činila ve vztahu k žalobci 15 let. Spisovým šetřením bylo zjištěno, že řízení bylo vedeno před dvěma stupni soudů a před Ústavním soudem ČR, soud I. stupně rozhodoval pětkrát, stejně jako odvolací soud a Ústavní soud ČR rozhodoval jedenkrát. Řízení bylo po stránce skutkové i právní složité, bylo provedeno obsáhlé dokazování, spočívající především ve znaleckém zkoumání, v řízení bylo ustanoveno více než 7 znalců. Význam řízení pro žalobce shledala běžný a nelze odhlédnout, že žalobce se na délce naříkaného řízení částečně podílel opakovanými žádostmi o odročení, bezúspěšným mimosoudním řešením sporu, jakož i nepřevzetím obsílky k místnímu šetření. Se zřetelem na délku naříkaného řízení žalovaná vycházela ze základní částky zadostiučinění 20 000 Kč za rok trvání řízení, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši. Při stanovení výše zadostiučinění přistoupila ke snížení základní částky o 30 % z důvodu složitosti řízení, o 10 % z důvodu podílu žalobce. Závěrem uvedla, že poskytnuté zadostiučinění představuje odpovídající a dostatečnou kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy a ve zbytku nárok žalobce nepovažuje za odůvodněný.

3. Žalobce ve své replice z 10. 1. 2022 dále namítal, že díky„ neschopnosti“ okresního soudu došlo též na straně žalobce k nepřiměřenému navyšování nákladů za právní zastoupení a akcentoval opakovaná rušení rozhodnutí okresního soudu pro nepřezkoumatelnost.

4. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav:

5. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 30. 4. 2021.

6. Ze spisu Okresního soudu v Tachově sp. zn. [spisová značka] soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Dne 13. 1. 2006 podal žalobce, [celé jméno žalobce] (v postavení žalobce i v řízení u zdejšího soudu), žalobu o vypořádání společného jmění manželů. Usnesením ze dne 16. 1. 2006 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za žalobu, soudní poplatek byl zaplacen dne 15. 2. 2006. Dne 19. 1. 2006 bylo soudu doručeno podání s opravou bydliště žalované manželky, [jméno] [příjmení]. Referátem ze dne 15. 2. 2006 bylo nařízeno jednání na 2. 3. 2006 a žaloba byla zaslána žalované k vyjádření (doručena dne 3. 3. 2006). Dne 28. 2. 2006 byla soudu doručena žádost zástupce žalobce k odročení jednání z důvodu kolize. Dne 2. 3. 2006 se konalo jednání bez účasti účastníků, které bylo odročeno na 16. 3. 2006 za účelem opětovného předvolání účastníků a zjištění stanoviska k věci. Dne 16. 3. 2006 se konalo jednání, kde bylo konstatováno, že se účastníci na mimosoudním vyřízení věci neshodli a závěrem jednání odročeno na neurčito za účelem provedení důkazů. Dne 5. 4. 2006 byl urgován zástupce žalované k podání vyjádření ve věci. Vyjádření žalované bylo soudu doručeno dne 19. 4. 2006 a téhož dne bylo přeposláno žalobci k vyjádření. Podání stanoviska žalobce bylo urgováno přípisem ze dne 9. 5. 2006, téhož dne žalobce požádal o prodloužení lhůty k vyjádření do 12. 5. 2006. Následují urgence žalobce k podání vyjádření, a to dne 17. 5. 2006 a 20. 6. 2006. Dne 21. 6. 2006 právním zástupcem žalobce doručeno vyjádření žalobce ke stanovisku žalované a dále sděleno, že dohledávají důkazy vztahující se k vyjádření žalované. Dne 22. 6. 2006 stanovisko žalobce přeposláno žalované k vyjádření, vyjádření urgováno dne 18. 7. 2006. Dne 28. 7. 2006 a 25. 8. 2006 žalobce požádal o nařízení jednání. Referátem ze dne 7. 9. 2006 soud nařídil jednání na 27. 9. 2006. Dne 8. 9. 2006 soud obdržel vyjádření žalované. Dne 21. 9. 2006 žalobce požádal o odročení jednání z důvodu školení. Téhož dne bylo právnímu zástupci sděleno, že je nutné si zajistit substituci na jednání. Dne 27. 9. 2006 se konalo jednání, kde proběhl výslech žalobce a závěrem bylo jednání odročeno na 19. 10. 2006 za účelem provedení dalších důkazů výslechu žalované. Dne 19. 10. 2006 se konalo jednání, kde byla vyslechnuta žalovaná a provedeny důkazy, závěrem jednání odročeno na neurčito z důvodu mimosoudního vyřízení věci. Dne 3. 11. 2006 zástupce žalobce sdělil, že probíhá mimosoudní jednání ve věci. Dne 7. 12. 2006 byl zaslán přípis žalobci ke sdělení stavu mimosoudního jednání ve věci. Přípisem zástupce žalované, doručeným dne 11. 12. 2006, bylo sděleno, že pravděpodobnost dosažení dohody mezi účastníky je velice nízká. Následují výzvy soudu ze dne 11. 12. 2006 a 8. 1. 2007, kterými byl žalobce vyzván ke sdělení stanoviska ohledně mimosoudního vyřízení věci. Dne 9. 1. 2007 právní zástupce žalobce sdělil, že žalobce na žalobě v plném rozsahu trvá, neboť k mimosoudnímu vyřízení věci nedošlo. Referátem ze dne 9. 1. 2007 bylo nařízení jednání na 8. 2. 2007, kdy se konalo jednání, které bylo závěrem odročeno za účelem dodání důkazů. Přípisem ze dne 12. 2. 2007 byli zástupci účastníků vyzváni k předložení důkazů. Dne 6. 3. 2007 bylo žalobcem sděleno, že důkazy budou založeny do spisu bezodkladně po jejich opatření žalobcem. Dne 12. 3. 2007 založila do spisu důkazy žalovaná. Přípisem ze dne 21. 5. 2007 soud vyzval finanční instituce ke sdělení zůstatku finančních prostředků na účtech účastníků a dalších důkazů prokazujících pohyb finančních prostředků na účtech. Dne 19. 3. 2007 založeny důkazy žalobcem. Následují reakce finančních institucí ze dne 8. 6. 2007 a 18. 6. 2007 na přípis soud. Třemi usneseními ze dne 16. 7. 2007 byli ustanoveni znalci k ocenění majetku (byt, zařízení bytu a motorové vozidlo), téhož dne usnesení zaslána účastníkům a znalcům. Dne 13. 8. 2007 spis odeslán prvnímu znalci, dne 12. 9. 2007 byl doručen znalecký posudek. Dne 13. 9. 2007 žalovaná navrhla provést doplnění ocenění majetku. Přípisem ze dne 17. 9. 2007 byl znalec vyzván k doplnění vyúčtování znalečného a přípisem ze dne 21. 9. 2007 byl žalobce vyzván k vyjádření se k návrhu žalované na ocenění majetku. Přípisem ze dne 2. 10. 2007 byli žalobce i žalovaná vyzváni ke sdělení dat nabytí majetku vztahující se k profesní praxi žalobce. Usnesením ze dne 16. 10. 2007 bylo přiznáno znalečné. Dne 24. 10. 2007 se žalobce vyjádřil k majetku tvořícího jeho profesní praxi, vyjádření bylo dne 29. 10. 2007 zasláno žalované. Dne 28. 5. 2007 bylo doručeno vyjádření pojišťovny k pojistným smlouvám účastníků. Dne 6. 11. 2007 žalobce zažádal o zaslání znaleckého posudku. Dne 7. 11. 2007 byl doručen návrh žalované k doplnění důkazů žalobcem. Dne 13. 11. 2007 urgováni znalci k vyhotovení znaleckých posudků a přípis žalobci k předložení důkazů ohledně nabytí majetku vztahujícího se k jeho profesní praxi. Dne 26. 11. 2007 doručen přípis žalobce s návrhem na doplnění znaleckého posudku. Usnesením ze dne 26. 11. 2007 ustanoven nový znalec (z důvodu úmrtí znalce). Dne 7. 12. 2007 doručeny žalobcem návrh na doplnění důkazů a námitka podjatosti znalce, dne 10. 12. 2007 přeposláno žalované k vyjádření. Dne 13. 12. 2007 byl doručen znalecký posudek o ocenění bytové jednotky. Přípisem ze dne 18. 12. 2007 byl znalec vyzván k doplnění vyúčtování znalečného a znalecký posudek byl rozeslán účastníkům. Dne 31. 12. 2007 sděleno žalovanou, že nesouhlasí s námitkou podjatosti znalce. Usnesením ze dne 14. 1. 2008 byl ustanoven nový znalec k ocenění vozidla. Dne 7. 2. 2008 byl předložen znalecký posudek o stanovení ceny vozidla, který byl referátem ze dne 14. 2. 2006 rozeslán účastníkům. Dne 26. 2. 2008 doručil zástupce žalobce námitky k ocenění majetku znalcem a navrhl jejich doplnění. Usnesením ze dne 20. 4. 2008 bylo přiznáno znalečné. Dne 30. 3. 2008 zaslán přípis účastníkům s dotazem, zda požadují výslech znalců a sděleno žalobci, že doplnění znaleckého posudku nebude provedeno. Dne 21. 3. 2008 doručen dotaz žalované na znalce, dne 1. 4. 2008 urgován žalobce ke sdělení stanoviska, dne 10. 4. 2008 žalobcem sděleno, že trvá na výslechu znalců. Sdělením ze dne 15. 4. 2008 žalovaná uvedla, že na výslechu netrvá. Referátem ze dne 15. 4. 2008 nařízeno jednání na 7. 5. 2008. Žalovaná zažádala dne 22. 4. 2008 o odročení jednání z důvodu kolize. Usnesením ze dne 20. 2. 2008 bylo jednání odročeno a nařízeno na 22. 5. 2008. Dne 22. 5. 2008 se konalo jednání, kde proběhly výslechy znalců a jednání bylo závěrem odročeno na neurčito za účelem provedení dalšího dokazování. Dne 28. 5. 2008 zažádala žalovaná o provedení důkazu vyžádáním si zprávy od finančního ústavu o pohybu na účtu žalobce. Dne 30. 5. 2008 doručeno vyúčtování znalce a usnesením ze dne 2. 6. 2008 přiznáno znalečné a vystaven platební poukaz. Dne 28. 6. 2008 doručeno vyúčtování znalce a usnesením ze dne 30. 6. 2008 přiznáno znalečné. Referátem ze dne 28. 7. 2008 bylo nařízeno jednání na 14. 8. 2008 a byla předvolána svědkyně. Dne 14. 8. 2008 se konalo ve věci jednání, byla vyslechnuta svědky a závěrem bylo vyhlášeno usnesení o přerušení řízení a žalobci bylo uloženo, aby ve lhůtě jednoho měsíce podal u soudu žalobu na zrušení společného nájmu účastníků k bytu. Dne 29. 9. 2008 bylo podáno odvolání do usnesení o přerušení řízení. Dne 13. 10. 2008 byla soudu doložena kopie žaloby na zrušení práva společného nájmu družstevního bytu. Dne 15. 10. 2008 bylo dovolání předloženo Krajskému soudu v Plzni, který usnesením ze dne 27. 11. 2008 napadené rozhodnutí změnil tak, že se řízení nepřerušuje a povinnost k podání žaloby se neukládá. Dne 14. 1. 2009 byl spis vrácen soudu prvního stupně. Dne 15. 10. 2008 bylo doručeno vyúčtování znalečného, které bylo přiznáno usnesením ze dne 28. 1. 2009. Referátem ze dne 9. 2. 2009 bylo nařízeno jednání na 26. 2. 2009. Následuje vyhotovený platební poukaz. Dne 26. 2. 2009 se konalo jednání, které bylo odročeno na 18. 3. 2009 za účelem doplnění důkazů žalovanou. Dne 13. 3. 2009 byly důkazy žalovanou doplněny a dne 18. 3. 2009 se konalo další jednání, kde žalovaná navrhla vyhotovení znaleckého posudku k ocenění členského podílu za byt, jednání bylo závěrem odročeno na neurčito za účelem provedení dalších důkazů. Usnesením ze dne 1. 4. 2009 byl ustanoven znalec k vyhotovení znaleckého posudku k ocenění členského podílu. Dne 22. 4. 2009 bylo znalcem sděleno, že nemůže posudek z důvodu odborné nepříslušnosti vyhotovit. Následuje úřední záznam z 27. 4. 2009 o provedeném telefonickém hovoru ohledně vyhotovení znaleckého posudku znaleckým ústavem. Dne 14. 5. 2009 zaslán přípis bytovému družstvu, zda jsou schopni poskytnout znaleckému ústavu doklady. Dne 21. 5. 2009 sděleno bytovým družstvem, že nejsou schopni doklady poskytnout, následuje úřední záznam o telefonátu s bytovým družstvem ze dne 3. 6. 2009. Usnesením ze dne 3. 6. 2009 ustanoven znalecký ústav k ocenění členských práv a podílu účastníků k bytové jednotce, dne 1. 7. 2009 spis zaslán znaleckému ústavu. Dne 16. 7. 2009 znalecký ústav zažádal o poskytnutí dokladů nezbytných k provedení posudku a dne 28. 7. 2009 zažádal o prodloužení lhůty k vypracování posudku do 31. 8. 2009, která byla přípisem ze dne 31. 7. 2009 prodloužena. Znalecký ústav svolal na 18. 8. 2009 místní šetření, které bylo přeloženo na 25. 8. 2009 na žádost žalobce a následně opětovně byla podána žádost o změnu termínu. Znalecký ústav se obrátil podáním ze dne 24. 8. 2009 na soud s žádostí o součinnost účastníků, termín byl přeložen na 26. 8. 2009. Dne 1. 9. 2009 byl soudu doručen znalecký posudek s vyúčtováním znalečného. Dne 11. 9. 2009 znaleckým ústavem doručeny soudu doklady. Usnesením ze dne 11. 9. 2009 bylo přiznáno znalečné znaleckému ústavu, které bylo zasláno účastníkům spolu s posudkem a přípisem, zda navrhují výslech znalce. Dne 5. 10. 2009 bylo podáno žalobcem odvolání do usnesení o znalečném, dne 6. 10. 2009 bylo odvolání zasláno žalované a spis byl předložen dne 19. 10. 2009 Krajskému soudu v Plzni, který usnesení soudu prvního stupně změnil a přiznal znaleckému ústavu částku nižší (právní moc usnesení nabylo dne 9. 12. 2009). Dne 2. 12. 2009 byl spis vrácen Okresnímu soudu v Tachově. Dne 17. 12. 2009 byl vyhotoven platební poukaz. Přípisem ze dne 23. 12. 2009 účastníci urgováni, zda žádají výslech svědků, dne 5. 1. 2010 žalovaná sdělila, že na výslechu netrvá, dne 11. 1. 2010 urgován opakovaně žalobce, který dne 20. 1. 2010 sdělil, že výslech znalce navrhuje. Referátem ze dne 20. 1. 2010 nařízeno jednání na 18. 2. 2010 a předvolání znalci k výslechu. Dne 18. 2. 2010 zástupce žalobce zažádal o odročení jednání z důvodu náhlé zdravotní indispozice. Jednání konané dne 18. 2. 2010 za účasti žalované a znalců odročeno na 18. 3. 2010. Dne 23. 2. 2010 bylo doručeno vyúčtování znalečného, přípisem ze dne 3. 3. 2010 byl znalecký ústav vyzván k doplnění vyúčtování znalečného. Usnesením ze dne 5. 3. 2010 bylo přiznáno znaleckému ústavu znalečné, proti kterému podal dne 11. 3. 2010 znalecký ústav odvolání, které bylo dne 15. 3. 2010 rozesláno účastníkům. Dne 18. 3. 2010 se konalo jednání, kde proběhl výslech znalce, závěrem bylo za účelem doplnění dokazování odročeno na neurčito. Dne 29. 3. 2010 podal odvolání do usnesení o znalečném žalobce. Dne 30. 3. 2010 bylo odvolání rozesláno účastníkům a dne 23. 4. 2010 byl spis doručen Krajskému soudu v Plzni, který usnesení soudu prvního stupně změnil a spis dne 14. 5. 2010 vrátil soudu prvního stupně. Pokynem ze dne 25. 5. 2010 soud rozeslal usnesení. Dne 22. 6. 2010 dán pokyn k vyhotovení platebního poukazu a dne 10. 9. 2010 urgováni účastníci k předložení důkazů. Dne 23. 9. 2010 bylo doručeno vyjádření znaleckého ústavu. Referátem ze dne 24. 9. 2010 nařízeno jednání na 21. 10. 2010 a zaslán přípis, zda požadují výslech druhého znalce. Žalovaná dne 6. 10. 2010 sdělila, že výslech nepožaduje. Dne 21. 10. 2010 se konalo jednání, kde žalobce zpochybnil výsledky znaleckého posudku, závěrem jednání bylo odročeno na neurčito za účelem vypracování revizního znaleckého posudku. Dne 27. 10. 2010 referát spis na lhůtu 14 dnů za účelem mimosoudního jednání účastníků, dle právního zástupce žalobce. Dne 11. 11. 2010 zástupcem žalobce sděleno, že k mimosoudní dohodě nedošlo. Usnesením ze dne 2. 11. 2010 byl ustanoven nový znalecký ústav k provedení revizního znaleckého posudku, usnesení rozesláno dne 4. 11. 2010, dne 2. 12. 2010 spis zaslán znaleckému ústavu. Dne 12. 1. 2011 byl zaslán znaleckému ústavu spis a přípis s pokynem k výkazu vyúčtování znalečného. Dne 31. 1. 2011 doručil znalecký ústav Okresnímu soudu v Tachově podání s žádostí o účast účastníků na místním šetření a o zpřístupnění tam uvedeného majetku. Dne 11. 2. 2011 se žalovaná podala vyjádření k místnímu šetření, v němž uvedla, že nebyla vpuštěna do bytu žalobce a místní šetření nemohlo být provedeno. Dne 10. 2. 2011 byl doručen zástupcem žalobce protokol o provedeném místním šetření. Dne 14. 2. 2011 znalecký ústav zažádal o prodloužení lhůty k vyhotovení znaleckého posudku do 18. 3. 2011. Dne 24. 2. 2011 znalecký ústav zažádal o vyjádření se ke znaleckému úkolu a navrhl jiné znění znaleckého úkolu. Dne 18. 2. 2011 se k věci vyjádřilo stavební bytové družstvo na základě žádosti o poskytnutí součinnosti. Dne 9. 3. 2011 zaslal soud přípis bytovému družstvu o poskytnutí součinnosti směřující k ocenění členských práv. Dne 11. 4. 2011 zástupce žalobce urgoval podání znaleckého posudku. Přípisem ze dne 11. 4. 2011 urgoval soud podání znaleckého posudku. Dne 20. 4. 2011 byl znaleckým ústavem doručen znalecký posudek a vyúčtování znalečného. Dne 3. 5. 2011 byl znalecký ústav vyzván k doplnění vyúčtování znalečného a téhož dne byl rozeslán posudek účastníkům spolu s přípisem, zda požadují výslech znalců. Vyúčtování znalečného bylo doplněno dne 6. 5. 2011. Dne 10. 5. 2011 žalovaná sdělila, že navrhuje výslech znalců. Usnesením ze dne 12. 5. 2011 bylo přiznáno znaleckému ústavu znalečné. Dne 13. 5. 2011 žalovaná sdělila, že nesouhlasí se stanovením ceny nemovitosti znaleckým posudkem. Dne 18. 5. 2011 bylo nařízeno jednání na 22. 6. 2011. Dne 6. 6. 2011 podal žalobce odvolání proti rozhodnutí o odměně přiznané znaleckému ústavu za znalecký posudek. Dne 10. 6. 2011 zástupce žalované požádal o odročení jednání z důvodu dlouhodobě plánované dovolené, na to dne 14. 6. 2011 soudem sděleno, že jednání nebude odročeno a žalovaná má využít substituci. Dne 17. 6. 2011 znalecký ústav zažádal o sdělení otázek na jednání, na to dne 20. 6. 2011 sděleno, že soud nemá k dispozici okruh dotazů na znalce. Dne 14. 6. 2011 bylo do spisu založeno doplnění odvolání žalobce. Dne 22. 6. 2011 se konalo jednání, na němž byl vyslechnut znalec, závěrem bylo jednání odročeno za účelem předložení spisu odvolacímu soudu. Dne 4. 7. 2011 byl rozeslán protokol. Dne 24. 6. 2011 bylo doručeno vyúčtování znalečného za jednání, dne 12. 7. 2011 zaslán soudem přípis k vyúčtování znalečného, k čemuž bylo dne 26. 7. 2011 podáno opětovně vyjádření. Usnesením ze dne 16. 8. 2011 bylo znaleckému ústavu přiznáno znalečné, proti němuž bylo dne 5. 9. 2011 podáno žalobcem odvolání. Odvolání bylo dne 12. 9. 2011 zasláno žalované. Dne 8. 11. 2011, 4. 1. 2012 a 3. 2. 2012 byl žalobce přípisem urgován k doplnění odvolání, usnesením ze dne 22. 2. 2012 vyzván k doplnění odvolání. Odůvodnění odvolání bylo doručeno dne 9. 3. 2012, dne 14. 3. 2012 odvolání zasláno žalované k vyjádření, následně doručení opakováno dne 21. 3. 2012 a 26. 3. 2012, neboť nebylo řádně doručeno. Dne 3. 4. 2012 byl spis předložen Krajskému soudu v Plzni, který usneseními ze dne 17. 4. 2012 rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a dne 11. 5. 2012 vrátil spis zpět Okresnímu soudu v Tachově. Referátem ze dne 16. 5. 2012 soud nařídil jednání na 7. 6. 2012. Dne 21. 5. 2012 požádal zástupce žalobce o odročení jednání z důvodu kolize. Na to odročeno jednání na 20. 6. 2012 a dne 15. 6. 2012 byly vyhotoveny platební poukazy. Dne 8. 6. 2012 doručena faktura znaleckého ústavu k proplacení části znalečného a dále sděleno, že je zvažováno podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu. Dne 19. 6. 2012 navrhla žalovaná provedení revizního znaleckého posudku a navrhla provedení dalších důkazů ve věci. Dne 20. 6. 2012 se konalo jednání, které bylo závěrem odročeno na neurčito za účelem dodání písemných závěrečných návrhů. Dne 10. 7. 2012 zaslala žalovaná závěrečný návrh, který byl dne 12. 7. 2012 zaslán žalobci. Dne 1. 8. 2012 byl žalobce urgován k podání závěrečného návrhu ve věci. Dne 2. 8. 2012 byla Okresnímu soudu v Tachově doručena žádost Ústavního soudu k zapůjčení spisu, neboť byla podána ústavní stížnost. Dne 6. 8. 2012 spis zapůjčen Ústavnímu soudu s žádostí o neprodlené vrácení, neboť soud bude ve věci rozhodovat a pouze čeká na závěrečný návrh žalobce. Dne 6. 9. 2012 byl spis vrácen zpět a dne 17. 9. 2012 opět žalobce urgován k podání závěrečného návrhu. Dne 25. 10. 2012 bylo nařízeno jednání na 22. 11. 2012. Dne 26. 10. 2012 byl doručen nález Ústavního soudu, kterým bylo zrušeno usnesení Krajského soudu o znalečném, neboť nebylo odvolání žalobce znaleckému ústavu řádně doručeno a ten se nemohl k námitkám žalobce vyjádřit. Dne 30. 10. 2012 soud doručil odvolání žalobce znaleckému ústavu a odročil nařízené jednání na neurčito, a to za účelem opětovného rozhodování o odvolání žalobce proti znalečnému. Dne 21. 12. 2012 byl spis zaslán opětovně Krajskému soudu k novému rozhodnutí o odvolání. Dne 30. 1. 2013 bylo podáno znaleckým ústavem vyjádření k odvolání a usnesením ze dne 31. 1. 2013 bylo opětovně usnesení soudu prvního stupně o přiznání znalečného změněno. Dne 8. 2. 2013 byl spis vrácen soudu prvního stupně a téhož dne bylo rozhodnutí rozesláno účastníkům. Dne 1. 3. 2013 byla doručena nová faktura znaleckého ústavu a dne 2. 4. 2013 byl dán pokyn k vyhotovení platebního poukazu. Na to emailem ze dne 4. 4. 2013 sděleno, že došlo k početní chybě a dne 5. 4. 2013 byl spis předložen zpět Krajskému soudu k provedení opravy početní chyby. Usnesením ze dne 10. 4. 2013 byla početní chyba opravena, spis byl dne 16. 4. 2013 vrácen zpět okresnímu soudu a téhož dne bylo usnesení rozesláno účastníkům. Na to dne 9. 5. 2013 vyhotoven nový platební poukaz k proplacení znalečného a dne 28. 5. 2013 bylo nařízeno jednání na 27. 6. 2013 spolu s přípisem žalobce, nechť předloží závěrečný návrh. Dne 27. 6. 2013 se konalo jednání ve věci, kde bylo konstatováno, že žalobce závěrečný návrh nepřednesl a jednání bylo závěrem odročeno na 8. 7. 2013 za účelem vyhlášení rozsudku. Na jednání konaném dne 8. 7. 2013 byl vyhlášen rozsudek č.j. [číslo jednací], kterým soud vypořádal SJM a uložil účastníkům zaplatit náklady státu. Dne 8. 7. 2013 bylo také vyhotoveno opravné usnesení do výroku rozsudku. Rozsudek byl dne 7. 8. 2013 spolu s opravným usnesením zaslán účastníkům. Žalobce podal dne 30. 8. 2013 proti rozsudku odvolání a dne 18. 9. 2013 podala odvolání žalovaná. Dne 2. 9. 2013 byla žalovaná vyzvána k vyjádření k odvolání a dne 11. 9. 2013, 20. 9. 2013 a 2. 10. 2013 byl žalobce urgován k doplnění odvolání. Usnesením ze dne 4. 11. 2013 byl žalobce vyzván k odstranění vad odvolání. Dne 26. 11. 2013 byl spis předložen Krajskému soudu v Plzni. Dne 9. 12. 2013 byl spis vrácen bez věcného vyřízení, neboť bylo zjištěno, že usnesení s výzvou k odstranění vad odvolání neobsahovalo poučení o jeho odmítnutí v případě neodstranění vad. Usnesením ze dne 4. 11. 2013 byl žalobce opětovně vyzván k odstranění vad odvolání, odvolání bylo podáním ze dne 20. 12. 2013 doplněno a dne 20. 12. 2013 odesláno žalované k vyjádření. Dne 6. 1. 2014 byl žalobce usnesením vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání, který byl dne 10. 1. 2014 uhrazen. Dne 14. 1. 2014 byl spis opětovně předložen krajskému soudu k rozhodnutí o odvoláních proti rozsudku. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně pro nepřezkoumatelnost a věc vrátil k dalšímu řízení. Spis byl soudu prvního stupně vrácen dne 4. 3. 20147 a téhož dne bylo rozhodnutí rozesláno účastníkům. Soud referátem ze dne 10. 3. 2014 nařídil jednání na 3. 4. 2014, na což reagoval zástupce žalobce žádostí o odročení jednání z důvodu kolize. Referátem ze dne 14. 3. 2014 soud odročil jednání na 9. 4. 2014. Dne 9. 4. 2014 se konalo jednání, kde právní zástupce žalované navrhl vyhotovení revizního znaleckého posudku a právní zástupce žalobce navrhl provedení dalších důkazů, pročež bylo závěrem odročeno na neurčito. Dne 24. 4. 2014 doručil zástupce žalované vyjádření a čestné prohlášení, jež navrhl žalobce. Dne 5. 5. 2014 zaslal soud přípisy finančním institucím ke sdělení stavu prostředků na účtech. Odpovědi byly doručeny ve dnech 5. 5. 2014, 8. 5. 2014 a 21. 5. 2014. Dne 22. 5. 2014 urgence finanční instituce ke sdělení stavu na účtu, dne 23. 5. 2014 byla doručena odpověď. Referátem ze dne 26. 5. 2014 bylo nařízeno jednání na 25. 6. 2014. Dne 27. 5. 2014 zástupce žalované doručil vyjádření k věci. Dne 25. 6. 2014 se konalo jednání, kde právní zástupce žalobce napadl čestné prohlášení a uvedl, že je nepravdivé, závěrem jednání odročeno za účelem předložení důkazů ze strany žalobce. V podání ze dne 3. 7. 2014 právní zástupce žalobce sdělil, že důkazy předloží do 18. 7. 2014. Dne 29. 7. 2014 byly soudu žalobcem doručeny důkazy. Následně dne 29. 7. 2014 soud nařídil na 21. 8. 2014 jednání, kde byly provedeny důkazy a závěrem bylo jednání odročeno na 1. 9. 2014 za účelem vyhlášení rozsudku. Na jednání konaném dne 1. 9. 2014 byl vyhlášen rozsudek č. j. [spisová značka], kterým bylo vypořádáno SJM manželů a dne 24. 9. 2014 byl rozeslán účastníkům. Dne 29. 9. 2014 bylo podáno proti rozsudku blanketní odvolání žalovanou, dne 9. 10. 2014 podal odvolání žalobce. Dne 10. 10. 2014 žalovaná doplnila odvolání. Dne 14. 10. 2014 byla odvolání zaslána protistranám. Dne 3. 11. 2014 soud přípisem vyzval žalobce k doplnění odvolání. Usnesením ze dne 18. 11. 2014 soud opakovaně vyzval žalobce k doplnění odvolání, které bylo doplněno dne 28. 11. 2014. Dne 4. 12. 2014 doplnila odvolání také žalovaná. Dne 9. 12. 2014 soud doplněná odvolání rozeslal účastníkům k vyjádření a dne 6. 1. 2015 předložil spis Krajskému soudu v Plzni k rozhodnutí o odvolání. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl rozsudek soudu prvního stupně opětovně zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Spis byl soudu prvního stupně vrácen dne 4. 5. 2015 a usnesení bylo rozesláno téhož dne účastníkům. Dne 1. 6. 2015 bylo nařízeno jednání na 25. 6. 2015. V mezidobí do spisu založena žaloba o zrušení společného členství v bytovém družstvu a o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu podaná [jméno] [příjmení] a usnesení o zastavení řízení o žalobě pro její zpětvzetí ze dne 11. 12. 2014. Dne 25. 6. 2015 se konalo jednání, které bylo závěrem odročeno na 16. 7. 2015 za účelem předložení důkazů týkajících se splácení novomanželské půjčky, které účastníci navrhli při jednání. Dne 16. 7. 2015 podal právní zástupce žalované návrh na rozhodnutí věci. Dne 16. 7. 2015 se konalo jednání, kde byly provedeny důkazy a závěrem bylo jednání odročeno na 20. 8. 2015 za účelem předložení závěrečných návrhů. Následovalo jednání konané dne 20. 8. 2015, které bylo závěrem odročeno na 27. 8. 2015 za účelem vyhlášení rozsudku. Na jednání konaném dne 27. 8. 2015 byl vyhlášen rozsudek č.j. [číslo jednací], který byl dne 15. 9. 2015 rozeslán účastníkům. Dne 21. 9. 2015 bylo podáno žalovanou odvolání, které bylo dne 29. 9. 2015 zasláno žalobci a dne 1. 10. 2015 podal odvolání žalobce, které bylo téhož dne zasláno žalované. Poté spis dán na lhůtu do 16. 10. 2015 k podání odůvodnění odvolání žalobce, dne 9. 11. 2015 žalobce urgován k odůvodnění odvolání, následuje usnesení ze dne 23. 11. 2015 s výzvou k odstranění vad odvolání, odvolání bylo odůvodněno dne 7. 12. 2015 a zasláno žalované téhož dne. Dne 15. 12. 2012 byla žalovaná vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání, soudní poplatek byl uhrazen dne 18. 12. 2015 a dne 8. 1. 2016 byl spis předložen Krajskému soudu v Plzni k rozhodnutí o odvolání. Referátem ze dne 24. 5. 2016 nařídil odvolací soud jednání na 28. 6. 2016. Dne 28. 6. 2016 se konalo jednání, na němž byli účastníci vedeni k vyřízení věci smírnou cestou do konce července 2016, za tímto účelem bylo jednání odročeno na neurčito. Dne 2. 8. 2016 zástupce žalované sdělil, že žalobce prozatím svůj návrh nepředložil. Podání zasláno zástupci žalobce dne 4. 8. 2016. Dne 9. 8. 2016 zástupce žalované doručil návrh žalobce a své stanovisko odvolacímu soudu. Dne 18. 8. 2016 žalobcem sděleno, že dosud probíhá mimosoudní jednání a žádost o prodloužení lhůty do 31. 8. 2016. Dne 30. 8. 2016 žalovaná sdělila stanovisko k dosavadnímu průběhu mimosoudního jednání a sdělila, že dohoda není možná. Dne 31. 8. 2016 bylo sděleno zástupcem žalobce, že k uzavření dohody mezi účastníky nedošlo. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen s tím, že ve věci bude nezbytné provést rozsáhlé dokazování a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dne 4. 10. 2016 byl spis vrácen okresnímu soudu, který dne 5. 10. 2016 rozeslal usnesení účastníkům. Dne 21. 10. 2016 soud zaslal přípis účastníkům ke specifikaci všech movitých věcí, které tvoří zařízení bytu. Dne 25. 10. 2016 soudu dotaz zástupce žalobce ke sdělení důvodu specifikace movitých věcí, které již byly oceněny znaleckým posudkem a doručeno daňové přiznání žalobce. Usneseními ze dne 3. 11. 2016 byli ustanoveni znalci za účelem opětovného ocenění majetku, a to nemovitostí, movitých věcí tvořících zařízení bytu a vozidla. Dne 21. 11. 2016 byl doručen znalecký posudek týkající se ocenění vozidla. Dne 9. 11. 2016 bylo doručeno podání zástupce žalobce ve věci. Dne 22. 11. 2016 založen úřední záznam, že znalec za doplněk znaleckého posudku ohledně ocenění vozidla znalečné nežádá. Následně dán spis na lhůtu tři týdny k dodání zbývajících znaleckých posudků. Dne 19. 12. 2016 zaslán přípis znalcům. Dne 28. 12. 2016 byl doručen znalecký posudek ohledně ocenění movitých věcí. Usnesením ze dne 4. 1. 2017 bylo znalci přiznáno znalečné a dne 31. 1. 2017 dán pokyn k vyhotovení platebního poukazu. Dne 3. 2. 2017 a 16. 2. 2017 byl urgován poslední ze znalců k předložení posudku. Dne 7. 3. 2017 zažádal znalec o prodloužení lhůty do 14. 3. 2017 z důvodu nemoci. Znalec následně urgován přípisem ze dne 11. 4. 2017. Dne 24. 4. 2017 byl doručen znalecký posudek. Usnesením ze dne 27. 4. 2017 bylo přiznáno znalečné. Dne 28. 4. 2017 zažádal žalobce o sdělení, zda byly podány znalecké posudky. Dne 28. 4. 2017 zaslán přípis účastníkům, zda požadují výslech znalců. Dne 9. 5. 2017 žalovanou sděleno, že požaduje výslech znalců. Referátem ze dne 15. 5. 2017 bylo nařízeno jednání na 21. 6. 2017. Dne 18. 5. 2017 zástupcem žalobce sděleno, že znalecký posudek o ocenění vozidla nelze použít, neboť nebyly zohledněny požadavky soudu. Dne 19. 5. 2017 znalec sdělil, že se nemůže ze zdravotních důvodů účastnit jednání a dne 22. 5. 2017 zástupce žalované zažádal o odročení jednání z důvodu dovolené. Dne 23. 5. 2017 jednání odročeno na 9. 6. 2017, následně sděleno zástupcem žalobce, že žádá o odročení jednání z důvodu kolize a dále podal vyjádření k věci a založil důkazy. Dne 26. 5. 2017 bylo jednání odročeno na neurčito. Dne 29. 5. 2017 zaslán přípis znalci, k zaslání dodatku ke znaleckému posudku. Dne 31. 5. 2017 bylo znalcem sděleno, že nedošlo k žádným změnám v ocenění majetku a posudek je v jím vyhotoveném rozsahu platný. Vyjádření znalce zasláno účastníkům a dne 1. 6. 2017 nařízeno jednání na 28. 6. 2017. Dne 7. 6. 2017 byl vyhotoven platební poukaz. Dne 6. 6. 2017 zažádal zástupce žalované o odročení jednání, neboť žalovaná má zájem účastnit se jednání a v tomto termínu to není možné. Dne 6. 6. 2017 reagoval žalobce na sdělení znalce ohledně znaleckého posudku. Dne 8. 6. 2017 bylo jednání odročeno na 13. 7. 2017. Dne 22. 6. 2017 byl žalobci zaslán dodatek znaleckého posudku. Dne 7. 7. 2017 bylo doručeno vyjádření žalobce ke znaleckému posudku. Dne 13. 7. 2017 se konalo jednání, kde proběhl výslech znalců, v průběhu vyhlášeno usnesení, kterým bylo jednání odloženo na neurčito z důvodu vyžádání spisu Policie ČR ve věci vyšetření trestného činu podvodu ohledně darovací smlouvy. Dne 28. 7. 2017 podal ve věci vyjádření zástupce žalované. Dne 1. 8. 207 soud vyzval státní zastupitelství ke sdělení stavu řízení, odpověď byla doručena dne 4. 8. 2017, na to dne 7. 8. 2017 zaslán přípis Krajskému ředitelství policie Plzeňského kraje s žádostí o zaslání spisu. Dne 9. 8. 2017 doručeno vyrozumění, kterým bylo sděleno, že nebyly zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán žalobcem trestný čin. Dne 22. 8. 2017 usnesením ustanoven znalec k ocenění členského podílu k bytu. Usnesením ze dne 6. 9. 2017 přiznáno znalečné. Dne 23. 10. 2017 doručen znalecký posudek a 24. 10. 2017 zaslán přípis účastníkům, zda navrhují výslech znalce. Zástupce žalované dne 30. 10. 2017 sdělil, že požaduje výslech znalce, soud dne 1. 11. 2017 nařídil jednání na 15. 11. 2017. Žalobce dne 10. 11. 2017 sdělil, že na výslechu znalce netrvá. Dne 14. 11. 2017 doručena žádost žalobce o odročení jednání z důvodu návštěvy lékaře s dcerou. Dne 15. 11. 2017 se konalo jednání, kde byl proveden výslech znalce a závěrem jednání odročeno na 29. 11. 2017, na což následuje žádost zástupce žalobce o odročení jednání z důvodu kolize. Dne 20. 11. 2017 jednání odročeno na 1. 12. 2017. Usnesením ze dne 20. 11. 2017 byla znalci přiznána odměna za zpracování znaleckého posudku, která byla vyplacena dne 21. 11. 2017. Dne 21. 11. 2017 žalobce požádal o odročení jednání z důvodu kolize, čemuž soud vyhověl a jednání odročil na jiný čas téhož dne. Žalobce dne 27. 11. 2017 požádal o zaslání protokolu z jednání. Na jednání dne 1. 12. 2017 soud pokračoval v dokazování mimo jiné i vyjádřením znalce ze dne 22. 11. 2017 a v závěru jednání odročil jednání za účelem vyhlášení rozhodnutí na 7. 12. 2017. Rozsudkem ze dne 7. 12. 2017 vypořádal SJM manželů a dne 5. 1. 2018 je rozeslal účastníkům. Žalovaná podala odvolání dne 18. 1. 2018, které soud dne 18. 1. 2018 přeposlal žalobci. Spis byl předložen odvolacímu soudu dne 2. 2. 2018. Dne 15. 2. 2018 žalovaná doplnila odvolání. K pokynu ze dne 4. 5. 2018 odvolací soud nařídil na 5. 6. 2018 jednání. Právní zástupce žalované následně celkem požádal dne 9. 5. 2018 o odročení jednání z důvodu plánované dovolené žalované, čemuž odvolací soud vyhověl a jednání odročil na 19. 6. 2018. Následně právní zástupce žalované opět požádal o odročení jednání z důvodu kolize a odvolací soud jednání odročil na 2. 8. 2018. Důvodnost žádosti o odročení byla doložena. K další žádosti právního zástupce žalobce i žalované soud jednání odročil na 21. 8. 2018. Při jednání odvolací soud vedl účastníky ke smírnému vyřešení věci a v závěru jednání odročil na neurčito za účelem poskytnutí lhůty účastníkům k vyřešení sporu smírnou cestou. Emailem ze dne 19. 9. 2018 právní zástupce žalované sdělil soudu, že dne 29. 8. 2018 zaslal žalobci návrh smírného řešení a dosud neobdržel reakci. Dne 9. 10. 2018 soud vyzval žalobce k reakci na návrh smírného řešení žalovaného. Dne 11. 10. 2018 právní zástupce žalované zaslal soudu emailovou komunikaci s žalobcem, dle které žalobce odmítl návrh žalované a svůj závěr i sdělil soudu dne 12. 10. 2018. Dne 19. 11. 2018 soud učinil dotaz na znalce, který zpracoval znalecký posudek jako přílohu k odvolání žalované, zda jej opatřil doložkou ve smyslu § 127 o. s. ř. Znalec dne 16. 11. 2018 sdělil, že jde pouze o listinný důkaz, neboť znalecký posudek byl zpracován bez prohlídky nemovitosti. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen pro nepřezkoumatelnost a pro potřebu provedení dalších důkazů navržených účastníky. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne 4. 1. 2019. Usnesením ze dne 19. 1. 2019 soud ustanovil znalecký ústav z oboru ekonomika - oceňování nemovitostí Znalecký ústav sdělil dne 13. 3. 2019, že z důvodu technických problémů nemohou znalecký posudek zpracovat. Usnesením ze dne 14. 3. 2019 soud ustanovil jiného znalce, který dne 18. 3. 2019 požádal o zrušení ustanovení z důvodu zdravotního stavu. Dne 21. 3. 2019 proto soud ustanovil jiného znalce. Znalecký posudek soud obdržel dne 16. 4. 2019 O odměně znalce soud rozhodl dne 17. 4. 2019. K dotazu soudu ze dne 18. 4. 2019 žalovaná i žalobce sdělili, že žádají účast soudního znalce u jednání. K pokynu ze dne 21. 5. 2019 soud nařídil na 12. 6. 2019 jednání. Dne 30. 5. 2019 soud požádal znalce o zpracování dodatku ke znaleckému posudku a dotázal se jej, zda by se mohl dostavit k jednání dne 12. 6. 2019. Nový právní zástupce žalobce požádal o odročení jednání dne 31. 5. 2019. Doplněk znalecké posudku soud obdržel dne 4. 6. 2019 a znalec současně sdělil, že se omlouvá z účasti na jednání soudu dne 12. 6. 2019 z rodinných důvodů. Dne 5. 6. 2019 soud sdělil žalobci, že jednání ze dne 31. 5. 2019 nelze odročit. Žalobce dne 10. 6. 2019 požádal o odročení jednání z důvodu nemoci, kterou doložil. K pokynu ze dne 10. 6. 2019 soud jednání odročil na 17. 7. 2019. Usnesením ze dne 20. 6. 2019 soud přiznal znalci odměnu. Při jednání dne 17. 7. 2019 soud vyslechl znalce a jednání odročil na neurčito za účelem provádění dalších důkazů. Dne 2. 8. 2019 soud rozhodl o odměně znalce. Usnesením ze dne 5. 8. 2019 soud ustanovil znalecký ústav ke zpracování revizního znaleckého posudku. Spis byl zaslán znaleckému ústavu dne 24. 9. 2019. Dne 14. 11. 2019 znalecký ústav požádal soud o zodpovězení dotazů. Dne 17. 12. 2019 znalecký ústav požádal o prodloužení lhůty do konce ledna 2020, podal zprávu o rozpracovanosti znaleckého posudku a nastínil možné varianty dalšího postupu. Dne 18. 12. 2019 soud žádosti o prodloužení vyhověl a sdělil znaleckému ústavu další postup. Znalecký posudek soud obdržel dne 3. 2. 2020. K pokynu ze dne 3. 2. 2020 soud nařídil na 13. 3. 2020 jednání a rozeslal znalecký posudek. Usnesením ze dne 6. 2. 2020 soud rozhodl o odměně znaleckého ústavu. Zástupce znaleckého ústavu omluvil svou účast na jednání dne 12. 3. 2020. K jednání dne 13. 3. 2020 se nedostavili účastníci a soud jednání odročil na 29. 4. 2020. Dne 16. 3. 2020 právní zástupce žalované požádal o odročení jednání z důvodu kolize. K pokynu ze dne 18. 3. 2020 soud jednání odročil na neurčito i z důvodu koronavirových opatření a dne 11. 5. 2020 jednání nařídil na 22. 5. 2020. Právní zástupce žalobce požádal o odročení jednání dne 13. 5. 2020. K pokynu ze dne 18. 5. 2020 soud jednání odročil na 12. 6. 2020. Při jednání soud pokračoval v dokazování výslechem zástupce znaleckého ústavu a v závěru soud jednání odročil na neurčito za účelem předložení doplňujících dotazů. Dne 18. 6. 2020 soud rozhodl o znalečném. Žalovaná předložila doplňující dotazy na znalecký ústav dne 22. 6. 2020 a 24. 6. 2020. Žalobce učinil důkazní návrhy v podání ze dne 24. 6. 2020. K pokynu ze dne 30. 6. 2020 soud požádal znalecký ústav o zpracování dodatku ke znaleckému posudku a dotázal se pojišťoven na pojistníka vozidla, které bylo předmětem vypořádání. Dne 31. 7. 2020 soud učinil dotaz na znalecký ústav, kdy lze očekávat zpracování doplňku znaleckého posudku. Doplněk posudku soud obdržel dne 10. 8. 2020. K pokynu ze dne 10. 8. 2020 soud nařídil jednání na 2. 9. 2020. Dne 11. 8. 2020 soud rozhodl o znalečném. Dne 12. 8. 2020 se právní zástupce dotazoval soudu, z jakého důvodu nebyly znaleckému ústavu předloženy k zodpovězení jím navržené otázky. Dne 1. 9. 2020 znalecký ústav zaslal soudu své vyjádření. Na jednání dne 2. 9. 2020 soud pokračoval v dokazování a v závěru jednání odročil na 25. 9. 202 za účelem přednesu závěrečných návrhů. Při něm jednání odročil na 2. 10. 2020 za účelem vyhlášení rozsudku. Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vypořádal společné jmění účastníků. Dne 29. 10. 2020 soud vydal opravné usnesení k výroku rozsudku a nepřiznal znaleckému ústavu odměnu za účast u jednání. Žalovaná podala dne 10. 11. 2020 odvolání a žalobce tak učinil dne 19. 11. 2020. Spis byl předložen odvolacímu soudu dne 18. 12. 2020. K pokynu ze dne 13. 11. 2020 odvolací soud nařídil na 9. 2. 2021 jednání. Žalobce se vyjádřil k odvolání žalované dne 3. 2. 2021. Při jednání účastníci předložili odvolacímu soudu návrh smíru, který Krajský soud v Plzni usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], schválil. Usnesení nabylo právní moci 11. 3. 2021.

7. Z účastnického výslechu žalobce vzal soud za prokázané, že jeho starší syn v důsledku namítaného řízení přerušil s žalobcem zcela styky s tím, že dlouhotrvajícím řízením ubližoval matce (bývalé manželce žalobce).

8. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci a ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

10. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 30. 4. 2021, což bylo mezi účastníky nesporným.

17. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne z 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

18. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

19. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 13. 1. 2006, kdy jím byla podána žaloba, do 11. 3. 2021, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci, tj. 15 let a 1 měsíc. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo složitější, žalobce se na délce řízení částečně podílel, rozhodnutí soudu I. stupně byla opakovaně rušena pro nepřezkoumatelnost a jednalo se o řízení s nepatrně zvýšeným významem pro žalobce. S ohledem na již delší dobu předmětného řízení a závažná pochybení soudu spočívající v nepřezkoumatelnosti jeho rozhodnutí, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení složitější. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích. Ostatně k totožnému závěru dospěla i sama žalovaná.

20. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

21. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 15 let a 1 měsíc, soud přiznal žalobci základní částku ve výši 239 417 Kč, když vycházel z částky 17 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 17 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 417 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 17 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak není extrémně dlouhá. Pro srovnání soud uvádí, že horní rozmezí částky ve výši 20 000 Kč, tak jak jej požadoval žalobce, za jeden rok řízení zvolil Nejvyšší soud v případě délky řízení 21 let, se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům stále skončeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Při porovnáním s uvedeným rozhodnutím považoval proto soud za přiměřené vycházet ze základní částky 17 000 Kč.

22. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově i hmotněprávně složité (– 25 %). Jednalo se o vypořádání společného jmění manželů, jehož předmětem byl soubor movitých věcí, jeden byt a dále družstevní podíl v bytovém družstvu. Řízení si vyžádalo rozsáhlé dokazování, spočívající především ve znaleckém zkoumání, a to včetně vypracování revizních znaleckých posudků. Ve věci bylo prováděno množství listinných důkazů, byli vyslechnuti svědci, znalci. Soud má za to, že posuzované řízení vykazovalo i složitost procesní (– 5 %). Účastníci podávali opakovaně podání s průběžnými návrhy na dokazování, vyjádření ve věci, soud nesčetněkrát rozhodoval o ustanovení znalce, o námitce podjatosti znalce, o znalečném, o přerušení řízení, třetí subjekty byly žádány o součinnost (finanční instituce). V řízení musel soud opakovaně vyzývat účastníky, jak k placení soudních poplatků, tak k odstranění vad jejich podání.

23. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem ČR. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Soud prvního stupně rozhodoval pětkrát, stejně jako odvolací soud, Ústavní soud ČR jedenkrát s čímž je spojena i četnost rozhodování ve věci. Soud proto snížil základní částku o 10 % (srov. rozsudek Městského soudu v Praze z 14. 1. 2021, č. j. 54 Co 361/2020 – 97:„ Přitom již jen z toho důvodu, byla-li věc, stejně jako v tomto případě, projednávána celkem před soudy třech stupňů, přichází standardně v úvahu snížení obecné základní výše o 20 %“).

24. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení částečně podílel, a to zejména četnými žádostmi o odročení jednání, stejně jako tím, že opakovaně nepodával svá vyjádření ve lhůtě stanovené soudem a až k urgenci soudu je dokládal s několikaměsíčním zpožděním (dne 9. 5. 2066 žádost žalobce o prodloužení lhůty k vyjádření, 21. 9. 2006 žádost žalobce o odročení jednání, dne 1. 4. 2008 urgence žalobce ke sdělení stanoviska, dne 25. 8. 2009 žádost žalobce o přeložení termínu místního šetření, následně opětovně zaslána žádost o změnu termínu, 23. 12. 2009 urgence žalobce k vyjádření, dne 18. 2. 2010 žádost žalobce o odročení jednání, dne 10. 9. 2010 urgence žalobce k předložení důkazů, ve dnech 8. 11. 2011 a 4. 1. 2012 a 3. 2. 2012 žalobce urgován k doplnění odvolání /doručeno až 9. 3. 2012, dne 21. 5. 2012 žádost žalobce o odročení jednání, dne 1. 8. 2012 žalobce urgován k podání závěrečného návrhu ve věci, dne 17. 9. 2012 další urgence žalobce, dne 28. 5. 2013 výzva žalobci /na ni nebylo 2 měsíce reagováno/, ve dnech 11. 9. 2013, 20. 9. 2013 a 2. 10. 2013 opětovná urgence žalobce k doplnění odvolání, dne 10. 3. 2014 žádost žalobce o odročení jednání, dne 3. 11. 2014 výzva k doplnění odvolání, dne 9. 11. 2015 urgence žalobce k doplnění odvolání, dne 23. 11. 2015 zaslána žalobci výzva k odstranění vad odvolání, v roce 2016 přerušeno za účelem mimosoudního řešení věci, konstatováno, že žalobce svůj návrh nepředložil, dne 14. 11. 2017, 20. 11. 2017, 21. 11. 2017 žádosti žalobce o odročení jednání, stejně jako ve dnech 31. 5. 2019 a 10. 6. 2019). S ohledem na uvedené, soud základní částku zadostiučinění ponížil o 5 %, když ne všem žádostem o odročení bylo ze strany soudu vyhověno, případně se konalo jednání v jiném termínu v řádu pár dnů. Jde-li o urgence k doplnění odvolání, zde naopak lze poukázat i na nekoncentrovaný postup soudu, jenž v případě, že žalobce své odvolání k výzvě (jedné) nedoplní, předloží jej odvolacímu soudu k odmítnutí.

25. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, ve věci nebyly žalobcem žádné konkrétní průtahy tvrzeny a zdejší soud dospěl z provedeného dokazování k závěru, že k žádným významným průtahům v řízení ani nedocházelo. Na celkovou délku řízení měla vliv především jednak skutková složitost řízení, řízení bylo jinak plynulé a bez zbytečných průtahů (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1143/2010). Nicméně nelze odhlédnout, že rozhodnutí soudu I. stupně byla opakovaně rušena pro zásadní procesní pochybení v podobě nepřezkoumatelného rozsudku (4x) a pokud by se účastníci nedohodli, došlo by i k 5. zrušení rozhodnutí ve věci, z tohoto důvodu soud dospěl k závěru, že je na místě základní částku zadostiučinění za postup orgánů veřejné moci zvýšit, a to o 25 %.

26. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako nepatrně zvýšený. Soud uvážil, že obecně podle judikatury ESPL se neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice z 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice z 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku z 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Vzhledem k předmětu řízení a výši masy SJM lze mít sice za to, že řízení mělo pro žalobce nezanedbatelný, avšak nikoli zvýšený význam - neboť se stále jednalo o spor k peněžitému plnění, avšak soud uvěřil účastnickému výslechu žalobce, že jeho starší syn v důsledku namítaného řízení přerušil s žalobcem zcela styky s tím, že dlouhotrvajícím řízením ubližoval matce (bývalé manželce žalobce), proto soud přistoupil k navýšení základní částky zadostiučinění o 5 %.

27. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 17 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky snížil o 15 %. Celková částka, která náleží žalobci jako přiměřené zadostiučinění proto činí 203 504 Kč. Nicméně žalovaná poskytla již žalobci částku 168 000 Kč, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci již jen 35 504 Kč a žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu (221 496 Kč) neshledal důvodnou a žalobu zamítl (výrok II.) Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.

28. Žalobce předběžně uplatnil nárok dne 30. 4. 2021. Soud přiznal žalobci úrok z prodlení od 1. 11. 2021, jak bylo požadováno v žalobě. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení poté, co svým stanoviskem z 10. 9. 2021 vyjádřila, že poskytnutí vyššího zadostiučinění neshledává důvodným, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, proto je na něj třeba hledět, jakoby byl plně úspěšný. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 20 249 Kč (výrok III.) Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (tarifní hodnota sporu byla v době zahájení řízení 50 000 Kč -usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal 4 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, sepisu žaloby, replice žalobce k vyjádření žalované a účast při soudním jednání dne 28. 4. 2022. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze čtyř vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K tomu cestovné vozidlem Mazda, [registrační značka], vzdálenost [obec] – [obec] a zpět při počtu kilometrů při jedné jízdě 165, se základní náhradou za 1 km 4,70 Kč při ceně PHM 37,10 Kč litr, při spotřebě 6,4 l [číslo] km = tedy 2 335 Kč (cestovné dne 28. 4. 2022). Dále byla přiznána náhrada za promeškaný čas strávený cestou dle § 14 odst. 3 vyhlášky za 8 započatých půlhodin po 100 Kč za cestu tam a zpět, celkem 800 Kč. Soud dále advokátu přiznal dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z její odměny, neboť soudu doložil, že je jejím plátcem. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

30. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení