47 C 44/2024 - 77

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátkou Mgr. Barbarou Martinů sídlem Štěpánská 643/39, 110 00 Praha 1 proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město pro zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se, co do částky 206 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 380 000 Kč od 6. 3. 2024 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 18 000 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 156 000 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 22 570 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou z 5. 2. 2024, ve znění jejího doplnění z 5. 3. 2024, domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 380 000 Kč jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen „obvodní soud“) pod sp. zn.: [Anonymizováno] (dále „posuzované řízení“) s tím, že celková dosavadní doba trvání řízení v délce přes 11 let je zjevně nepřiměřená, když do dnešního dne není rozhodnuto o širším vypořádání, které pokračuje u obvodního soudu pod sp. zn. [Anonymizováno]. Žalobce vystupoval v posuzovaném řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví jako žalovaný. Věc byla jak u soudu I. stupně, tak u odvolacího soudu řešena dvakrát, dovolacím soudem jedenkrát. V důsledku zrušení prvního pravomocného rozhodnutí ve věci Nejvyšším soudem, musel žalobce namísto původně stanoveného vypořádacího podílu ve výši 4 335 000 Kč, vyplatit protistranu ve výši 7 741 444 Kč. Žalobce od počátku řízení poukazoval na své zdraví a na to, že se chce dožít pravomocného skončení věci, přičemž v době zahájení řízení bylo žalobci 79 let. Se zřetelem na shora zmíněné požadoval relutární náhradu škody s tím, že za jeden rok řízení nárokoval částku ve výši 20 000 Kč, zvýšenou o 50 % pro shora uvedené okolnosti, celkem se tedy domáhal přiměřeného zadostiučinění ve výši 380 000 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 11. 4. 2024 uvedla, že u ní žalobce dne 5. 3. 2024 uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) ve výši 300 000 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Obvodního soudu pro Prahu 4 v řízení vedeném pod sp. [Anonymizováno]. Po projednání žádosti žalobce poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 126 000 Kč. Uvedla, že řízení ve vztahu k žalobci trvalo 10 let a 4 měsíce, ve věci byl shledán průtah délce 4 měsíců. Posuzované řízení bylo složité, a to jak po skutkové, tak po právní stránce, bylo prováděno rozsáhlejší dokazování, v rámci kterého byl opakovaně vypracován znalecký posudek na stanovení aktuální hodnoty nemovitosti, a dále byla slyšena řada svědků. Soud prvního stupně rozhodoval třikrát, stejně jako odvolací soud, Nejvyšší i Ústavní soud rozhodoval jedenkrát. Význam řízení shledala pro žalobce jako zvýšený. Při stanovení přiměřené částky zadostiučinění vycházela ze základní částky 15 000 Kč/rok trvání řízení, modifikované o polovinu za první dva roky trvání řízení, dále došlo ke snížení o 15 % z důvodu složitosti řízení, o další snížení o 20 % z důvodu projednání věci na třech stupních soudní soustavy a ke zvýšení o 25 % z důvodu významu řízení pro žalobce. Poskytnutí vyššího zadostiučinění nepovažuje za důvodné a navrhla žalobu zamítnout.

3. Žalobce podáním ze dne 27. 6. 2024 vzal žalobu částečně zpět, a to co do částky 174 000 Kč s příslušenstvím, když u jednání soudu dne 4. 7. 2024 vzal s ohledem na den uplatnění nároku u žalované žalobu zpět i do celého zbývajícího příslušenství a stran jistiny vzal žalobu zpět o dalších 32 000 Kč. Se zřetelem na uvedené soud řízení v této části ve smyslu ust. § 96 o. s. ř. zastavil (výrok I.). Ohledně merita věci namítal, že náhradu nepovažuje za dostatečnou, kdy ani ve věku 90 let není věc pravomocně skončena a je pokračováno o tzv. širším vypořádání.

4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

5. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 5. 3. 2024.

6. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Dne 11. 7. 2013 byla podána k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 žaloba o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví přikázáním věci za náhradu, a to Ing. [jméno FO], Ing. [jméno FO] proti žalovanému. Usnesením ze dne 11. 9. 2013 byl žalovaný vyzván k vyjádření k žalobě, když spolu s žalobou mu bylo toto usnesení doručeno dne 18. 9. 2013. Usnesením ze dne 11. 9. 2013 byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku. Tento byl zaplacen 23. 9. 2013. Dne 3. 10. 2013 byla doručena žádost žalovaného o prodloužení lhůty k vyjádření. Na základě referátu ze dne 19. 12. 2013 byl žalovaný urgován o zaslání vyjádření ve věci. Žalovaný se vyjádřil podáním doručeným soudu dne 4. 2. 2014. Na základě referátu soudu ze dne 4. 6. 2014 bylo nařízeno jednání na 26. 8. 2014. Dne 26. 8. 2014 se konalo jednání u soudu prvního stupně, odročeno na 11. 11. 2014. Dne 7. 11. 2014 došlo další vyjádření žalovaného k žalobě. Toto bylo přeposláno žalobcům, kteří na něj reagovali podáním ze dne 10. 11. 2014. Dne 11. 11. 2014 proběhlo další jednání před soudem prvního stupně, odročeno na 20. 1. 2015. Podáním ze dne 8. 12. 2014 žalobci zaslali soudu důkazní návrhy. Dne 11. 12. 2014 se vyjádřil žalovaný. Na základě referátu soudu ze dne 22. 12. 2014 bylo nařízeno jednání na 20. 1. 2015. Vyjádření žalovaného ze dne 6. 1. 2015 bylo dne 7. 1. 2015 přeposláno žalobcům. Dne 20. 1. 2015 proběhlo další jednání před soudem prvého stupně, byli vyslechnuti svědci, odročeno na 7. 4. 2015. Dne 2. 4. 2015 se žalobci vyjádřili k dosavadnímu průběhu řízení. Dne 7. 4. 2015 proběhlo další jednání ve věci, při kterém došlo k výslechu dalších svědků, odročeno na 9. 6. 2015. Podáním ze dne 27. 5. 2015 zdejší žalobce žádá pro kolizi o odročení nařízeného jednání. Dne 2. 6. 2015 došlo vyjádření žalobců. Na základě referátu soudu ze dne 28. 5. 2015 bylo jednání odročeno na 23. 6. 2015. Dne 5. 6. 2015 je založena další žádost žalovaného o odročení jednání. Dne 27. 8. 2015 žalovaný zaslal svůj závěrečný návrh. Dne 25. 8. 2015 se konalo jednání, při kterém byly provedeny listinné důkazy (zhruba 40 až 50 listin), dále proveden účastnický výslech žalovaného. Jednání bylo za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na 27. 8. 2015. Uvedeného dne byl vyhlášen rozsudek s tím, že žaloba žalobců byla zamítnuta, přičemž rozsudek byl rozeslán na základě referátu soudu ze dne 25. 9. 2015. Dne 19. 10. 2015 bylo vydáno usnesení o určení výše náhrady nákladů, kterou jsou žalobci povinni zaplatit žalovanému. Dne 12. 10. 2015 došlo blanketní odvolání žalobců, jež bylo doplněno podáním ze dne 20. 10. 2015, jež bylo následně přeposláno žalovanému k vyjádření. Dne 6. 11. 2015 došlo odvolání žalobců do usnesení o náhradě nákladů. Usnesením ze dne 2. 12. 2015 byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku z odvolání. Soudní poplatek byl zaplacen dne 15. 12. 2015. Usnesením ze dne 14. 1. 2016 byl žalovaný vyzván k vyjádření, který dne 28. 1. 2016 žádal o zaslání odvolání, které mu nebylo zasláno. Odvolání bylo žalovanému zasláno dne 29. 2. 2016 s tím, že žalovaný se vyjadřuje podáním ze dne 22. 3. 2016. Na základě předkládací zprávy byl spis předložen Městskému soudu v Praze dne 12. 5. 2016. Na základě referátu ze dne 18. 5. 2016 bylo nařízeno jednání u odvolacího soudu na 7. 6. 2016. Dne 19. 5. 2016 žalovaný žádá o odročení jednání. Na základě referátu ze dne 25. 5. 2016 bylo jednání odročeno na 11. 6. 2016. V mezidobí účastníci založili další listinné důkazy. Dne 21. 6. 2016 proběhlo jednání u odvolacího soudu. Dne 15. 8. 2016 založeno procesní stanovisko žalobců, jež bylo přeposláno žalovanému. Doložení solventnosti ze strany žalobců, rovněž jako doložení solventnosti žalovaného spolu s vyjádřením došlo dne 1. 9. 2016. Další podání žalovaného došlo dne 28. 9. 2016. Další podání žalobců došlo dne 30. 9. 2016. Usnesením z 25. 10. 2016 byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a vrácen k dalšímu řízení s tím, že ve věci nebylo provedeno dostatečné dokazování a pokynem, aby soud vyzval účastníky k tvrzení a jejich prokázání ohledně toho, že právě ten, který z účastníků má být určen výlučným vlastníkem nemovitosti a dále zavázal soud prvého stupně stanovením obvyklé ceny nemovitosti. Na základě referátu ze dne 7. 11. 2016 bylo nařízeno jednání na 2. 2. 2017. Usnesením z 9. 11. 2016 byli účastníci vyzváni, zda jsou ochotni nést náklady spojené s reálným rozdělením předmětných nemovitostí. Žalobci se vyjádřili dne 21. 11. 2016. Žalovaný byl urgován o sdělení přípisem ze dne 6. 12. 2016. Žalovaný se ve věci vyjádřil 16. 12. 2016. Podání žalovaného bylo přeposláno žalobcům, další podání žalobců došlo dne 16. 1. 2017. Toto přeposláno žalovanému na základě referátu soudu ze dne 24. 1. 2017. Dne 23. 1. 2017 založeno procesní stanovisko žalobců, rovněž přeposláno z pokynu soudu žalovanému. Dále byli účastníci vyzváni ke sdělení, jakou maximální částku jsou schopni v rámci případného zrušení spoluvlastnictví na vypořádání podílu uhradit. Žalovaný se vyjádřil podáním ze dne 30. 1. 2017. Dne 2. 2. 2017 proběhlo další jednání před soudem prvého stupně. Odročeno na 30. 5. 2017. Usnesením ze dne 2. 2. 2017 byli účastníci vyzván k složení zálohy na provedení znaleckého posudku. Zálohy byly složeny 8. a 9. 2. 2017. Usnesením ze dne 7. 3. 2017 byl ustanoven Znalecký ústav YBN Consult, znalecký ústav s.r.o. ke stanovení aktuální obecné hodnoty nemovitostí. Vyjádření žalobců došlo dne 5. 5. 2017, toto bylo přeposláno žalovanému. Podáním ze dne 24. 5. 2017 znalecký ústav z důvodu nekoordinovaného zadávání posudků ze strany orgánů veřejné moci žádá o prodloužení lhůty do 30. 6. 2017. S ohledem na uvedené bylo zrušeno nařízené jednání na 30. 5. 2017 a usnesením ze dne 25. 5. 2017 byla prodloužena znaleckému ústavu lhůta do 30. 6. 2017. Dne 16. 6. 2017 žalovaný založil nesouhlas s vypracováním znaleckého posudku, vznesl námitky k osobě Ing. Bedřicha Malého a k průběhu místního šetření. Toto podání bylo přeposláno žalobcům. Žalovaný se vyjadřuje dále dne 23. 6. 2017. Stanovisko žalobců došlo dne 29. 6. 2017. Znalecký posudek byl založen dne 29. 6. 2017. Znalec se k námitkám žalovaného vyjadřuje dne 11. 7. 2017. Na základě referátu soudu ze dne 12. 7. 2017 byl znalecký posudek rozeslán účastníkům. Podáním ze dne 25. 8. 2017 byl znaleckému ústavu zaslán přípis se sdělením, zda je zde nějaká okolnost, například poměr zpracovatelů k věci, k účastníkům, k jejich zástupcům a dalším. Žalobci se ke zpracovanému znaleckému posudku vyjadřují podáním ze dne 27. 8. 2017. Znalecký ústav se vyjadřuje k výzvě dne 28. 8. 2017. Usnesením z 31. 8. 2017 bylo rozhodnuto, že znalecký ústav není vyloučen z výkonu funkce znalce. Na základě referátu ze dne 5. 9. 2017 bylo nařízeno jednání na 23. 11. 2017. Usnesením z 11. 9. 2017 bylo rozhodnuto o znalečném. Podáním ze dne 14. 9. 2017 žalovaný žádá o odročení jednání. Na základě referátu ze dne 4. 10. 2017 bylo jednání odročeno na 17. 10. 2017. Podáním ze dne 4. 10. 2017 žalobci žádají o odročení jednání. Na základě referátu ze dne 6. 10. 2017 bylo odročeno na 7. 12. 2017. Na základě referátu soudu ze dne 4. 12. 2017 bylo jednání odročeno na 22. 2. 2018. Dne 22. 2. 2018 proběhlo jednání před soudem prvého stupně, odročeno na 20. 4. 2018. Žalovaný se vyjadřuje podáním ze dne 24. 3. 2018. Žalobci se vyjadřují podáním ze dne 4. 4. 2018. Žalobci se dále vyjadřují podáním ze dne 12. 4. 2018. Další jednání proběhlo dne 20. 4. 2018. Podáním ze dne 23. 5. 2018 se vyjadřuje žalovaný. Dne 25. 5. 2018 se konalo další jednání u soudu prvého stupně, odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na 31. 5. 2018. Dne 31. 5. 2018 byl vyhlášen rozsudek tak, že podílové spoluvlastnictví žalobců a žalovaného bylo zrušeno, nemovitosti byly přikázány do vlastnictví žalovaného za náhradu. Rozsudek nabyl právní moci dne 19. 11. 2018. Znalečné bylo vyplaceno dne 15. 6. 2018. Rozsudek rozeslán na základě referátu soudu ze dne 22. 6. 2018. Žalobci se odvolali dne 28. 6. 2018. Usnesením z 10. 7. 2018 byli vyzváni k odstranění vad odvolání. Dne 10. 7. 2018 došlo odvolání žalovaného. Dne 18. 7. 2018 došlo doplnění odvolání žalobců. Odvolání byla přeposlána účastníkům k vyjádření. Na základě předkládací zprávy ze dne 17. 8. 2018 byl spis předložen dne 21. 8. 2018 Městskému soudu v Praze. Dne 12. 10. 2018 došlo vyjádření žalobce. Žalovaný se vyjádřil k odvolání žalobců dne 23. 10. 2018. Doplnění odvolání žalovaného ze dne 25. 10. 2018. Dne 30. 10. 2018 proběhlo jednání u odvolacího soudu s tím, že rozsudek soudu prvého stupně byl potvrzen, jen se změnila výše náhrady. Spis byl vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 15. 11. 2018. Dne 18. 1. 2019 bylo podáno dovolání. Usnesením z 25. 1. 2019 byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku z dovolání. Tento byl uhrazen dne 11. 2. 2019, dovolání žalobců bylo přeposláno žalovanému k vyjádření. Podáním ze dne 8. 3. 2019 žalovaný žádal o prodloužení lhůty k podání vyjádření. Tato lhůta mu byla prodloužena do 31. 3. 2019. 30. 3. 2019 se žalovaný vyjádřil k dovolání žalobců. Na základě předkládací zprávy ze dne 2. 4. 2019 byl spis předložen Nejvyššímu soudu dne 5. 4. 2019, který ve věci rozhodl dne 22. 5. 2019 a to tak, že oba rozsudky, jak soudu městského, tak obvodního zrušil a vrátil věc obvodnímu soudu k dalšímu řízení. Spis byl vrácen obvodnímu soudu dne 3. 7. 2019. Na základě referátu soudu ze dne 9. 9. 2019 bylo nařízeno jednání na 21. 11. 2019. Dne 26. 9. 2019 se ve věci vyjadřují žalobci, vyjádření přeposláno žalovanému. Žalovaný se vyjadřuje podáním doručeným dne 10. 10. 2019. Usnesením ze dne 16. 10. 2019 bylo uloženo žalobcům, aby se zdrželi dispozice s nemovitostí a žalobcům i žalovanému bylo uloženo, aby se zdrželi zásahu do právního vztahu založeného v době vydaným rozsudkem tamního soudu. Dále se žalovaný vyjádřil dne 13. 11. 2019 k odvolání žalobců do usnesení. Na základě referátu soudu ze dne 19. 11. 2019 bylo zrušeno jednání nařízení na 21. 11. 2019. Žalobci byli vyzváni k zaplacení soudního poplatku za odvolání usnesením ze dne 22. 11. 2019. Tento zaplatili dne 27. 11. 2019, na základě předkládací zprávy z 29. 11. 2019 byl spis předložen Městskému soudu v Praze dne 3. 12. 2019. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2019 bylo ve výroku I. předběžné opatření potvrzeno, ve výroku II. bylo změněno tak, že se zamítá. Předmětné usnesení nabylo právní moci dne 19. 12. 2019. Dne 9. 1. 2020 zdejší žalobce opakovaně zaslal soudu žádost na přerušení řízení, tato byla zaslána žalobcům s tím, ať se vyjádří, zda s přerušením řízení souhlasí. Stanovisko žalobců bylo soudu zasláno dne 3. 3. 2020. Na základě referátu ze dne 25. 3. 2020 bylo nařízeno jednání na 4. 6. 2020. Dne 30. 3. 2020 žalovaný žádal o odročení jednání. Dne 31. 3. 2020 se vyjadřuje ve věci. Dne 8. 4. 2020 žalovaný sdělil, že k Ústavnímu soudu podal návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Nejvyššího soudu, a to dne 10. 11. 2019. Žalobci se vyjádřili k výzvě soudu dne 17. 4. 2020. Podání žalobců přeposláno žalovanému k vyjádření na základě referátu ze dne 23. 4. 2020. Sdělení žalobců ze dne 11. 5. 2020, přeposláno žalovanému dne 27. 5. 2020. S ohledem na podanou ústavní stížnost bylo na základě referátu ze dne 29. 5. jednání nařízené na 4. 6. 2020 zrušeno. Usnesením ze dne 2. 6. 2020 bylo přerušeno řízení do skončení řízení vedeného u Ústavního soudu pod sp. zn. I.ÚS 2898/19. Předmětné usnesení nabylo právní moci dne 3. 8. 2020. Odvolání žalobců do rozhodnutí o přerušení řízení došlo dne 14. 6. 2020. Toto bylo přeposláno žalovanému dne 17. 6. 2020 k vyjádření. Žalovaný se vyjadřuje dne 2. 7. 2020. Na základě předkládací zprávy z 13. 7. 2020 byl spis předložen dne 16. 7. 2020 Městskému soudu v Praze. Usnesením z 28. 7. 2020 bylo usnesení soudu prvého stupně do přerušení řízení potvrzeno. Usnesení nabylo právní moci dne 3. 8. 2020, když spis byl vrácen obvodnímu soudu dne 30. 7. 2020. Dne 30. 11. 2020 bylo rozhodnuto, že se ústavní stížnost žalovaného odmítá. Usnesením ze dne 14. 1. 2021 bylo rozhodnuto, že se v přerušeném řízení pokračuje, usnesení nabylo právní moci dne 14. 1. 2021. Usnesením ze 14. 1. 2021 byli účastníci vyzváni ke složení zálohy na aktualizaci znaleckého posudku. Záloha byla složena dne 18. 1. 2021. Usnesením ze dne 1. 3. 2021 byl ustanoven opětovně YBN Consult znalecký ústav s.r.o., aby ve lhůtě do 28. 4. 2021 doplnil svůj znalecký posudek o stanovení aktuální obvyklé ceny nemovitostí. Podáním ze dne 1. 3. 2021 znalecký ústav sdělil, že v nejbližších dnech bude znalecký ústav rušen a znaleckou činnost nebude již dále vykonávat, proto nové případy nepřijímají. Z úředního záznamu ze dne 10. 3. 2021 se podává, že znalecký ústav nakonec jako poslední zakázku aktualizaci svého znaleckého posudku přislíbil a znalecký posudek byl soudu předložen dne 15. 3. 2021. Znalecký posudek byl rozeslán na základě referátu soudu ze dne 18. 3. 2021 účastníkům. Jednání bylo nařízeno na 15. 6. 2021. Žalovaný se vyjádřil podáním ze dne 19. 3. 2021. Usnesením z 31. 3. 2021 bylo rozhodnuto o znalečném, jež bylo téhož dne rozesláno účastníkům. Podání žalovaného došlo dne 8. 4. 2021. Dne 11. 6. 2021 se k doplňku znaleckého posudku vyjadřují žalobci, podání přeposlána protistranám. Dne 15. 6. 2021 se konalo jednání u soudu prvního stupně, odročeno na 21. 9. 2021. Podání žalovaného došlo dne 15. 6. 2021. Znalečné vyplaceno dne 30. 6. 2021. Dne 16. 7. 2021 je založeno stanovisko žalobců k předmětnému znaleckému posudku, respektive jeho doplňku. Učiněn dotaz na Ministerstvo spravedlnosti, zda znalecký ústav měl oprávnění zpracovávat znalecké posudky. K tomu sděleno, že výkon znalecké činnosti byl ukončen k 30. 4. 2021. Žalovaný se vyjádřil podáním ze dne 12. 8. 2021. Dne 31. 9. 2021 se konalo jednání před soudem prvého stupně, dána poučení podle § 118a o. s. ř., jednání odročeno na 4. 11. 2021. Usnesením ze dne 15. 10. 2021 bylo rozhodnuto o návrhu na rozšíření předmětu vypořádání o zastřešenou pergolu s krbem, garáž a oplocení pozemku tak, že se nepřipouští. Podáním ze dne 18. 10. 2021 žalovaný specifikoval investice do nemovitosti. Další procesní stanovisko žalobců bylo založeno dne 21. 10. 2021. Z úředního záznamu ze dne 29. 10. 2021 se podává, že jednání nařízené na 4. 11. 2021 bude zrušeno z důvodu na straně soudu. Na základě referátu ze dne 7. 12. 2021 bylo nařízeno jednání na 8. 3. 2022. Účastníci žádali o nařízení dřívějšího termínu jednání s tím, že k tomu bylo sděleno, že toto není možné s ohledem na zdravotní indispozici soudkyně, která znemožňuje konání jednání. Termín byl stanoven na dobu, kdy již zdravotní stav soudkyně měl umožnit její účast u jednání. Podáním ze dne 1. 2. 2022 žalobci žádají o odročení jednání. Na základě referátu soudu ze dne 18. 2. 2022 bylo jednání odročeno na 31. 3. 2022. Dne 31. 3. 2022 se konalo jednání, při kterém byl vyslechnut znalec, provedeny listinné důkazy v rozsahu desítek listin. Další procesní stanovisko žalobců založeno dne 10. 4. 2022. Usnesením z 11. 4. 2022 byli účastníci vyzváni ke složení zálohy na zpracování znaleckého posudku. Zálohy byly složeny dne 27. 4. 2022 a 29. 4. 2022. Usnesením ze dne 23. 5. 2022 byl ustanoven znalec Jokl Appraisal v. o. s. S ohledem na uvedené bylo zrušeno jednání nařízené na 26. 5. 2022. Usnesením ze dne 31. 5. 2022 bylo rozhodnuto o znalečném. Usnesením z téhož dne bylo rozhodnuto o vyplacení zálohy znalečného znaleckému ústavu Jokl Appraisal. Znalecký posudek byl předložen soudu v listopadu 2022, znalec byl vyslechnut, jednání odročeno na červenec 2023, při kterém byl vyhlášen rozsudek, že se zrušuje podílové spoluvlastnictví účastníků, všechny nemovitosti přikázány do vlastnictví žalovaného, jemuž bylo určeno zaplatit na vypořádání 7 741 444 Kč. Rozsudek nabyl právní moci ve výroku I., II. dne 6. 9. 2023, ve výroku III., IV. dne 12. 2. 2024. Rozsudek byl rozeslán na základě referátu soudu ze dne 17. 8. 2023. Usnesením z 22. 8. 2023 bylo rozhodnuto o znalečném. Dne 3. 9. 2023 došlo odvolání žalobců. Usnesením ze dne 8. 9. 2023 byl žalovaný vyzván k odvolání žalobců. Doplnění odvolání žalobců došlo 14. 9. 2023, přeposláno žalovanému. Podáním ze dne 25. 9. 2023 žalovaný žádal o prodloužení lhůty k podání odvolání. Znalečné bylo vyplaceno dne 26. 9. 2023. Lhůta k podání vyjádření k odvolání byla prodloužena do 10. 10. 2023. Usnesením z 13. 10. 2023 bylo rozhodnuto o náhradě nákladů státu. Dne 15. 10. 2023 došlo další doplnění odvolání žalobců. Žalovaný se k odvolání žalobců vyjádřil dne 13. 10. 2023, které doplnil dne 27. 10. 2023. Usnesením z 10. 11. 2023 bylo rozhodnuto, že se žalovanému vrací jistota složená na předběžné opatření. Na základě předkládací zprávy z 2. 1. 2024 byl spis předložen dne 9. 1. 2024 Městskému soudu v Praze. Žalobci zaslali repliku dne 23. 1. 2024. Rozsudek soudu prvního stupně byl usnesením ze dne 30. 1. 2024 změněn tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení a byl změněn výrok o náhradě nákladů státu. Předmětné usnesení nabylo právní moci 12. 2. 2024. Spis byl vrácen obvodnímu soudu 1. 2. 2024. Konečně založeno rozhodnutí o ústavní stížnosti ze dne 17. 4. 2024 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2024 tak, že se ústavní stížnost žalovaného odmítá.

7. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

9. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 5. 3. 2024, což bylo mezi účastníky nesporným.

16. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

17. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

18. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 18. 9. 2013, kdy mu byla doručena žaloba, neboť řízení nemohlo žalobci způsobovat nemajetkovou újmu, nevěděl-li o něm. Proto mu za dobu od jeho zahájení do doby, kdy se o existenci řízení dozvěděl, nemohla vzniknout nemajetková újma (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Řízení bylo skončeno k 17. 4. 2024, kdy bylo odmítavě rozhodnuto o ústavní stížnosti zdejšího žalobce, tj. celkem 10 let a 6 měsíců. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Lze shrnout, že posuzované řízení bylo skutkové a právní stránce složité, žalobce se na délce řízení negativně nepodílel, v postupu orgánů veřejné moci došlo k několika pochybením a jednalo se o řízení se zvýšeným významem pro žalobce. Soud shledal v řízení průtah v období od 15. 10. 2021 do 8. 3. 2022, prvý rozsudek ze dne 27. 8. 2015 byl zrušen pro nedostatečně zjištěný skutkový stav. Později byl ve věci zrušen i rozsudky ze dne 31. 5. 2018 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2018 s tím, že soudy se nezabývaly návrhem na širší vypořádání účastníků, jakož dostatečně nezdůvodnily okolnosti a důkazy ke kritériu solventnosti účastníků řízení. Ojedinělý průtah v řízení je v zásadě tolerovatelný, avšak přidá-li se k tomuto průtahu i zásadní procesní pochybení v podobě nepřezkoumatelného rozsudku, které se samozřejmě vždy negativně projeví na délce řízení, a s přihlédnutím na delší dobu posuzovaného řízení, která činí přes 10 let, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení složité. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích.

19. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu z 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dále jen „Stanovisko“).

20. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v dosavadní délce trvání 10 let a 6 měsíců, soud přiznal žalobci základní částku ve výši 152 000 Kč, když vycházel z částky 16 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 16 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 333 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 16 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak není extrémně dlouhá.

21. Žalobce se v žalobě domáhal odčinění ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení, avšak jak již bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud vychází při rozhodování o výši odškodnění ze základní částky 15 000 Kč. Horní rozmezí částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení zvolil Nejvyšší soud v případě délky řízení 21 let, se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům stále skončeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Základní částku ve výši 18 000 Kč považovaly soudy za přiměřenou v řízení trvajícím 14 let a 11 měsíců (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3320/2014) nebo v řízení trvajícím déle než 15 let (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3379/2018). Při porovnáními s uvedenými rozhodnutími považoval proto soud za přiměřené zvýšit základní částku toliko na 16 000 Kč.

22. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově i právně složité (– minus 15 %). Jednalo o spor o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví přikázáním věci za náhradu. V řízení bylo prováděno velké množství listinných důkazů, v řádu několika desítek listin. V řízení nastala též opakovaná potřeba provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru ekonomika za účelem odhadu obecné hodnoty nemovitosti, ve věci bylo provedeno několik svědeckých výslechů, výslech znalce, účastnický výslech. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je na místě spoluvlastnictví zrušit, posléze po vyjevení souladného postoje zdejšího žalobce, bylo nutno určit, komu mají být předmětné nemovitosti poukázány do vlastnictví a jakou výši náhrady lze se zřetelem na individualizaci předmětného případu považovat za přiměřenou. V neposlední řadě bylo nutno vést dokazování stran solventnosti účastníků. Konečně nelze odhlédnout, že ve věci byl též podán návrh na tzv. širší vypořádání mezi účastníky, který byl posléze vyloučen k samostatnému projednání. Soud ve věci shledal i určitou procesní složitost (- 5 %). Ve věci bylo rozhodováno o námitce podjatosti znalce, o přerušení řízení, o ustanovení znalce, o znalečném, o návrhu na připuštění změny žaloby, o pokračování v řízení. Soud opakovaně vyzýval účastníky k placení soudních poplatků, k odstraňování vad jejich podání, k doplnění tvrzení. Dále je nutno zohlednit, že účastníci byli v řízení velmi procesně aktivní a opakovaně doplňovali svá tvrzení bez výzvy soudu, jež zasílali mnohokrát těsně před nařízeným jednáním.

23. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Soud prvního stupně a odvolací soud rozhodoval třikrát, Nejvyšší soud jedenkrát, ve věci též opakovaně rozhodoval Ústavní soud. Soud proto snížil základní částku o 20 % (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2021, č. j. 54 Co 361/2020 – 97: „Přitom již jen z toho důvodu, byla-li věc, stejně jako v tomto případě, projednávána celkem před soudy třech stupňů, přichází standardně v úvahu snížení obecné základní výše o 20 %...“).

24. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení svým postupem ve smyslu obstrukčním nepodílel. Z dokazování sice vyplynulo, že žalobce opakovaně žádal o odročení jednání či o prodloužení lhůty k vyjádření, avšak v součtu nemělo jednání žalobce zásadní vliv na délku řízení (žádosti o odročení z 27. 5. 2015 nebylo vyhověno, na základě žádosti z 5. 6. 2015 bylo jednání odročeno z 9. na 23. 6. 2015, na základě žádosti o odročení jednání ze dne 19. 5. 2016 odročeno toliko ze 7. na 11. 6. 2016, na základě žádosti ze dne 14. 9. 2017 bylo dokonce odročeno na dřívější termín – z 23. 11. 2017 na 17. 10. 2017, vyjádření v prodloužené lhůtě byla soudu zaslána dne 16. 12. 2017 a dne 30. 3. 2019 – jednalo se o prodloužení v řádu jednotek dní), pročež soud nepřistoupil k snížení ani k zvýšení základní částky zadostiučinění, když na druhou stranu též zohlednil, že žalobce ve svých opakovaných vyjádřeních upozorňoval na svůj vysoký věk a přání dožít se pravomocného skončení věci, jakož poukazoval své vazby k nemovitosti (podání ze dne 7. 11. 2014, 10. 12. 2016, 24. 3. 2018, 2í3. 5. 2018). K žádosti o odročení ze dne 30. 3. 2020 soud nepřihlížel, neboť ve věci bylo řízení přerušeno do doby rozhodnutí Ústavním soudem.

25. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, ve věci nebyly žalobcem žádné konkrétní průtahy tvrzeny a zdejší soud dospěl z provedeného dokazování k závěru, že k žádným významným průtahům v řízení ani nedocházelo. Soud došel k závěru, že na celkovou délku řízení měla vliv především skutková složitost řízení. V řízení nastalo období nečinnosti toliko od 15. 10. 2021, kdy soud rozhodoval o návrhu na změnu žaloby, do dalšího jednání dne 8. 3. 2022, které bylo nařízeno po 6ti měsících, což se vzhledem ke skutečnosti, že v tu dobu šlo již o spis „starších řad“, nejeví soudu jako hospodárné (soud si je vědom několika měsíční zdravotní indispozice na straně předsedkyně senátu, ale má za to, že ve věc měl jednat v mezidobí zástup). Uvedené období nečinnosti společně s nepřezkoumatelností rozsudku ze dne 27. 8. 2015 a následně i rozsudků z 31. 5. 2018 a 30. 10. 2018 ze strany Nejvyššího soudu byly důvodem, proč soud vyjma závěru o celkové nepřiměřenosti délky namítaného řízení, přistoupil k zvýšení základní částky zadostiučinění o 10 %. Řízení bylo jinak plynulé a bez zbytečných průtahů (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1143/2010).

26. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako zvýšený. Soud sice uvážil, že obecně podle judikatury ESPL se neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206 /2010). Nicméně soud přihlédl k vysokému věku žalobce, jemuž bylo již v době zahájení řízení 79 let a dále ke skutečnosti, že v nemovitosti, jež byla předmětem sporu vykonával právo bydlení a opakovaně ve svých vyjádřeních poukazoval na pouto k nemovitosti, kterou chápal jako rodinné dědictví.

27. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 16 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky snížil o 5 %. Celková částka, která náleží žalobci jako přiměřené zadostiučinění, proto činí 144 400 Kč. Jelikož žalovaná poskytla žalobci na zadostiučinění doposavad částku 126 000 Kč, soud ji výrokem II. zavázal k úhradě zbývající částky ve výši 18 400 Kč a žalobu ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 155 600 Kč zamítl jako nedůvodnou. Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky. Pro úplnost soud uvádí, že se při vyhlášení rozhodnutí dopustil početní chyby, v jejímž důsledku zněl vyhovující výrok toliko na částku 18 000 Kč a zamítavý na částku 156 000 Kč. Za účelem odstranění této zřejmé nesprávnosti bude vydáno opravné usnesení.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 20 570 Kč. Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal 5 úkonů právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání ve věci samé, účast na jednání dne 4. 7. 2024 (2x úkon, neboť jednání bylo zahájeno v 10,40 hodin a skončeno v 12,55 hodin) a částečné zpětvzetí z 27. 6. 2024. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý z pěti vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud dále advokátu přiznal dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z její odměny, neboť soudu doložila, že je jejím plátcem. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

29. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu a žalobce nijak nepoškozuje.

Poučení