47 C 54/2020-55

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] proti žalovanému: ; [název žalované], IČO: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] zastoupený [titul] [titul]. [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] o ochranu osobnosti takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba požadující uložení povinnosti žalovanému na facebookové stránce [webová adresa] uveřejnit na dobu šesti měsíců omluvu následujícího znění:„ Ve dnech 14. 11. 2019, 18. 11. 2019 a 29. 11. 2019 jsme na tomto facebookovém profilu uveřejnili příspěvky, ve kterých byla zmíněna osoba [anonymizováno], popř. [jméno]. Informace, které jsme o této osobě uvedli, jsou smyšlené, lživé a nepravdivé. Tímto se osobě [anonymizováno] ([jméno]) omlouváme za uvedení informací, které mohly poškodit čest a dobré jméno osoby [anonymizováno] ([jméno])“.

II. Zamítá se žaloba požadující - pro případ, že v době vyhlášení rozsudku nebude existovat facebooková stránka [webová adresa] - uveřejnit na dobu šesti měsíců - na jiné facebookové stránce, kde žalovaný prezentuje svoji činnost a pokud nebude existovat ani taková facebooková stránka, tak na jakémkoli místě v síti internet, kde žalovaný veřejně prezentuje svoji činnost - omluvu následujícího znění:„ Ve dnech 14. 11. 2019, 18. 11. 2019 a 29. 11. 2019 jsme na tomto facebookovém profilu uveřejnili příspěvky, ve kterých byla zmíněna osoba [anonymizováno], popř. [jméno]. Informace, které jsme o této osobě uvedli, jsou smyšlené, lživé a nepravdivé. Tímto se osobě [anonymizováno] ([jméno]) omlouváme za uvedení informací, které mohly poškodit čest a dobré jméno osoby [anonymizováno] ([jméno])“.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 10 164 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném omluvy ve smyslu výroku I. tohoto rozsudku (primární petit), in eventum ve znění výroku II. rozsudku (eventuální petit), zejména s následujícím odůvodněním. Žalovaný 19. 11. 2019 zveřejnil na svém facebookovém profilu o žalobci, že je velice známý [anonymizována dvě slova], několikrát celostátně trestaný, v podsvětí známý svými kontakty na policii, že je zapojen do větších drogových obchodů s významnými podnikateli. Dne 18. 11. 2019 žalovaný na facebooku napsal o žalobci, že žalobce mlátil svou těhotnou přítelkyni, onanoval nahý na parapetu okna před svým synem a otcem a vyhrožoval své přítelkyni. Dne 29. 11. 2019 žalovaný na facebooku zveřejnil, že jeho přítelkyně byla obětí domácího násilí ze strany žalobce. Obsah těchto příspěvků žalovaného je zcela nepravdivý, žalobce neprovádí činnost, z níž ho žalovaný obviňuje, nedopouštěl se popisované trestné činnosti, nedopustil se násilí proti své bývalé přítelkyni ani dalších tvrzených výtržností, není a nebyl závislým na psychotropních látkách, nebyl trestán pro drogovou ani násilnou trestnou činnost.

2. Žalovaný navrhl žalobu zcela zamítnout zejména z následujících důvodů. Žalobce není objektem příspěvků, jedná se o reportážní příspěvky s [jméno] [příjmení], která popisuje svůj životní příběh a zážitky s žalobcem jako s narkomanem, jde o výkon její svobody projevu. Žalobce není identifikovatelný v příspěvku z [datum], je tam uveden jen s iniciály [anonymizováno], veřejnost není schopna podle tam obsažené fotografie žalobce identifikovat. Žalovaný měl informace podložené od [jméno] [příjmení]. Žalobce měl uložen opakovaně zákaz řízení kvůli řízení pod vlivem návykové látky. Dealerství žalobce vyplývá z čestných prohlášení třetích osob - z nich plyne, že žalobce drogy nabízel a předával. Žalobce je uživatelem návykových látek, což plyne ze záznamů policie a z čestných prohlášení, čestná prohlášení dokládají rovněž domácí násilí a domácí násilí je rovněž prokázáno na videu [jméno] [příjmení] a úředními záznamy o jejím vysvětlení.

3. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalovaný na svém facebookovém profilu [webová adresa] dne [datum] zveřejnil příspěvek s názvem„ [anonymizována tři slova] – drogová dealerská organizovaná parta z [obec]“:„ [anonymizováno]. [příjmení] velkodealer pervitinu, příležitostný zloděj na stavbách. Má manželku a dvě malé děti. V poslední době také sám užívá pervitin nitrožilně [anonymizováno] - velice známý [anonymizováno] velkodealer s výbornými kontakty na vařiče (výrobce pervitinu). Několikrát celostátně hledaný a trestaný. V podsvětí je znám svými kontakty na PČR. (v tomto případě námi zjištěné podrobnosti připravujeme k předání příslušným úřadům). Podle našich informací je zapojen do větších drogových obchodů s významnými podnikateli. [anonymizováno]. (přezdívka [příjmení]) - darebák a dealer, zloděj, vařič a vymahač. Velice nebezpečný svému okolí. V našich příspěvcích již dříve označován pro svá spojení s dalšími organizovanými skupinami, jejichž roční produkce se počítá na kg drog. Tahle skupina čítá více osob. V tuto chvíli označujeme pouze část z nich. V dalších budeme pokračovat později. Je nutné podotknou, že tihle lidé patří mezi ty, kteří své obchody stále rozšiřují, a proto jsme se na ně zaměřili více.“. K uvedenému textu jsou připojeny tři fotografie obličeje tří mužů. Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu printscreenem příspěvku z 14. 11. 2019 spolu se třemi fotografiemi uvedených tří mužů připojenými k tomuto příspěvku. Žalobce tvrdí, že je mužem na prostřední fotografii a že text uvedený u„ [anonymizováno]“ žalovaný mínil o žalobci.

5. Žalovaný na svém facebookovém profilu - na [webová adresa] - dne [datum] zveřejnil příspěvek s názvem [anonymizováno], pořad [anonymizována čtyři slova]:„ Drogy udělají z normálního kluka zvíře, co dokáže mlátit svou těhotnou přítelkyni. Člověka, který onanuje nahý na parapetu, v okně domu na sídlišti před svým synem a otcem. Celý příběh [jméno] uvidíte brzy na kanálu [anonymizováno]. [jméno] je dnes pod ochranou [anonymizována dvě slova], na skrytém místě, se svým synem začíná nový život, skrytá před šílenými výhrůžkami svého přítele, s vědomím úřadů. "Nebyla jsem svatá, ovšem zavčas jsem pochopila, kde jsou hranice a není pro mě nic důležitějšího, než můj syn a náš společný klidný život". K příspěvku je připojeno video, kde jsou citovaná tvrzení rozvedena do větších podrobností při rozhovoru muže (reprezentujícího žalovaného) s ženou, která je ve videu oslovována jako„ [anonymizováno]“ a je o ní tam uváděno, že je na videu kvůli domácímu násilí, které souviselo s drogami. [anonymizováno] tam uvádí, že jí bývalý přítel několikrát zmlátil a napadl, když byla těhotná, že onanoval nahý na parapetu v okně domu na sídlišti v přítomnosti svého syna a otce, že tato informace [anonymizováno] měla být sdělena otcem navrhovatele, a dále [anonymizováno] uvádí, že když navrhovatel seděl na okně, tak chtěl spáchat sebevraždu skokem z okna. Osoba, o níž je hovořeno jako o bývalém partnerovi [anonymizováno], je ve videu pojmenována mužem jako [anonymizováno] Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu printscreenem příspěvku z [datum] a citovaného videa. Uvedená„ [anonymizováno]“ je [jméno] [příjmení], s níž má žalobce nezletilého syna.

6. Žalovaný na svém facebookovém profilu - na [webová adresa] - dne [datum] zveřejnil příspěvek s názvem„ [název žalované] – [anonymizováno] ([příjmení] násilí, Drogy a děti)“:„ [jméno] - oběť domácího násilí (drogy), popisovala ve videu, ještě před dvěma týdny, jaká je její šílená a nezvladatelná situace. Kdo jste jej neviděli, klikněte na tlačítko "Další informace" pod videem a můžete je vidět celé. [jméno] dnes, částo s úsměvem, popisuje co vše se událo za dva týdny, co je v péči projeku [anonymizováno 5 slov] [ulice] fond prostřednictvím tohoto videa posílá vzkaz otci jejich společného syna.„ [jméno], nadační fond, ti nabízí pomoc, tak, abys mohl být co nejdříve se svým synem“. K tomuto příspěvku je připojeno video, kde jsou citovaná tvrzení rozvedena při rozhovoru muže (stejného jako v příspěvku z [datum]) s ženou, která je oslovována ve videu jako„ [anonymizováno]“ (stejná žena jako ve videu z [datum] - [jméno] [příjmení]). [příjmení] na videu uvádí mimo jiné, že [anonymizováno] byla obětí domácího násilí ze strany bývalého přítele, který byl a stále je silně závislý na pervitinu a že navíc na něj podal žalovaný trestní oznámení kvůli dealerství a že tam bylo vyhrožování z jeho strany a dalších. [anonymizováno] uvádí, že jí po deseti dnech stresu a nátlaku otce malého přišlo předběžné opatření, že se dítě svěřuje do její péče. Pak uvádí muž, že žalovaný oslovil i bývalého přítele [jméno] s tím, že mu nabídne pomocnou ruku, tzn. jak ochranu, tak hlavně léčení a že [jméno] říkala, že její bývalý přítel byl vždy hodný kluk, dokud nezačal brát drogy. [příjmení] pak uvádí jméno [anonymizováno] jako tehdy bývalého přítele [anonymizováno] Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu printscreenem příspěvku z 29. 11. 2019 a citovaného videa.

7. Žalovaný doručil žalobci dopis, v němž napsal, že žalobcova bývalá partnerka [jméno] [příjmení] oslovila pracovníky žalovaného s žádostí o pomoc, pomoc se týká domácího násilí, vyhrožování a ohrožení mravní výchovy jejich společného syna, že jí žalovaný vyhověl a zařadil jí do programu [anonymizována dvě slova]. V dopise žalovaný nabízí žalobci mimo jiné podstoupení léčby závislosti na psychotropních látkách (důkaz dopisem) - 8. Z příspěvků z 18. 11. a 29. 11. 2019 (shora reprodukovaných) lze dovodit, že osobou, o které je psáno a hovořeno, je žalobce, žalobce je z těchto příspěvků identifikovatelný i pro třetí osoby. Pokud totiž je tam vyobrazená [jméno] [příjmení] byla jeho partnerkou a žalovaný užívá označení„ [jméno]“, tak je žalobce identifikovatelný - právě přes [jméno] a své křestní jméno -osobami, které znají [jméno] [příjmení] a žalobce v tom smyslu, že tvořili pár.

9. Žalobce spáchal 28. 8. 2010 přestupek podle § 22 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích („ Přestupku se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích se přes výzvu podle zvláštního právního předpisu odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, ačkoliv takové vyšetření není spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví, a přestupku podle § 5 odst. 1 písm. g) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu). Žalobce dne 13. 12. 2016 a 11. 9. 2018 spáchal přestupek podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu („ Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích se v rozporu s § 5 odst. 1 písm. f) a g) odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyla ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou.“). U přestupku z 11. 9. 2018 se podle testeru jednalo o látku ze skupin Amfetaminy/Metamfetaminy (kam patří pervitin - viz § 121 o. s. ř.), a žalobce přiznal 11. 9. 2018 použití jiných návykových látek (odmítl ale uvést množství a čas užití a odmítl odběr vzorků krve a moče ke zjištění požití jiných návykových látek). Tyto skutečnosti soud zjistil z následujících důkazů: Evidence řidičů - Tisk výpisu z karty řidiče z 18. 9. 2018; dopis Policie ČR z 11. 9. 2018; Potvrzení o zadržení řidičského průkazu z 11. 9. 2018; Příkaz Magistrátu města Brna z [datum]; Úřední záznam o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky před anebo během jízdy z [datum]; Oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení z [datum]; Výpis z evidenční karty řidiče z 6. 2. 2019.

10. Městský soud v Brně usnesením z 25. 11. 2019 č. j. [číslo jednací] v opatrovnickém řízení nařídil předběžné opatření, kterým nezletilého syna žalobce a [jméno] [příjmení] svěřil do péče [jméno] [příjmení]. Městský soud v Brně v opatrovnickém řízení měl za osvědčené, že [jméno] [příjmení] byla nucena odejít ze společné domácnosti (původně vedené se žalobcem) z důvodu rozepří, napadání související s užíváním pervitinu žalobcem, přičemž hlavním důvodem pro vydání předběžného opatření byla„ osoba otce a problém s užíváním drog…“. V usnesení o nařízení předběžného opatření soud rovněž vyšel m. j. z toho že: a) [jméno] [příjmení] u orgánu sociálně-právní ochrany dětí uvedla (13. 11. 2019), že se rozešli s žalobcem kvůli rozepřím a domácímu násilí, a že jí žalobce vyhrožuje; b) [jméno] [příjmení] navštívila i poradnu pro oběti trestných činů (18. 11. 2019); c) [jméno] [příjmení] uvedla na Policii ČR (3. 4. 2018, 23. 9. 2019), že žalobce bere pervitin a že ji napadl pod vlivem pervitinu (důkaz předběžným opatřením). 11. [jméno] [příjmení] 3. 4. 2018 při podání vysvětlení na Policii ČR uvedla, že 2. 4. 2018 se s žalobcem přetahovali o dveře, přitom ji žalobce uhodil do obličeje dvěřmi (jak se přetahovali) a pak kopal do dveří a před domem řval, že ji zabije a že ji několikrát v minulosti napadl (žduchance, facky, chytnutí a přidržení u zdi) a že užívá pervitin (důkaz: úřední záznam z 3. 4. 2018 před Městským ředitelstvím policie [obec], 4. oddělení obecné kriminality). 12. [jméno] [příjmení] 23. 9. 2019 při podání vysvětlení na Policii ČR uvedla, že téhož dne žalobce [jméno] [příjmení] popadl za obě paže a silou j mrštil do strany až upadla na nohu. Dále uvedla, že 12. 9. 2019 dala žalobci facku a žalobce jí pak stiskl levé rameno a pak do něj uhodil pěstí a též uvedla, že žalobce užívá asi pervitin (důkaz úředním záznamem z 3. 4. 2018 před Městským ředitelstvím policie [obec], 4. oddělení obecné kriminality). 13. [jméno] [příjmení] (sestra [jméno] [příjmení]) v „ čestném prohlášení“ z 18. 11. 2019 napsala, že jí [jméno] v dubnu 2018 sdělila, že žalobce užívá drogy a že žalobce do porodnice přijel pod vlivem pervitinu (důkaz citovaným prohlášením). [jméno] [příjmení] (matka [příjmení] [příjmení]) v „ čestném prohlášení“ z 18. 11 2019 napsala, že v dubnu 2018 byla svědkem, kdy [jméno] [příjmení] volala své sestře s tím, že má opakované neshody s žalobcem pod vlivem drog na straně žalobce a že žalobce i do nemocnice za [jméno] [příjmení] přišel pod vlivem drog a že i do porodnice žalobce přijel pod vlivem pervitinu (důkaz citovaným čestným prohlášením). [jméno] [příjmení] v „ čestném prohlášení“ z 30. 11. 2019 napsala, že jí žalobce v červnu 2019 kontaktoval s tím, že má u sebe pervitin a dá jí ho a že několikrát u žalobce koupila pervitin a že ji několikrát kontaktoval s žádostí o pervitin (důkaz citovaným prohlášením).

14. Žalobce byl testován na přítomnost metamfetaminu s výsledkem negativní u [právnická osoba] ruce následující dny: 2. 12., 6. 12, 9. 12, 12. 12., 16. 12., 19. 12., 23. 12., 27. 12, 30. 12. 2019, 2. 1. 2020 (důkazy: Potvrzení o výsledcích testování na přítomnost návykových látek v moči z citovaných dnů vystaveného [právnická osoba] ruce).

15. Městský koordinační tým pro oblast drog a závislostí ve Zprávě o situaci v oblasti drog a závislostí v [obec] za rok 2018 uvedl m. j., že praxe žalovaného stran zveřejňování fotografií konkrétních osob a jejich označování za dealery drog je v rozporu s etickými principy pomáhajících profesí, že posilování kriminalizace a praxe„ honu na dealery“ nevedlo ke snížení produkce drog nikde na světě, dochází takto spíše k větší profesionalizaci obchodníků, a tím pádem ke zvýšení produkce (důkaz touto Zprávou).

16. Zdejší soud usnesením ze dne 9. prosince 2019 č. j. [číslo jednací] nařídil předběžné opatření, kterým uložil žalovanému povinnost odstranit shora označený příspěvek z 18. 11. 2019 a 29. 11. 2019 a zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, podle kterého by žalovaný měl být povinen odstranit shora uvedený příspěvek z 14. 11. 2019 Krajský soud v Brně usnesením č. j. 70 Co 10/2020-47 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by žalovanému byla uložena povinnost odstranit shora označené příspěvky z 18. 11. 2019 a 29. 11. 2019, se odmítá.

17. Zástupce žalovaný uvedl na jednání soudu dne 9. 2. 2021, že žalované příspěvky jsou vymazány z facebookového profilu žalovaného, na což reagoval zástupce žalobce, že si je vědom, že žalované příspěvky již neexistují.

18. Soud přijal následující skutkový závěr. Žalobce na svém facebookovém profilu zveřejnil 14. 11. 2019 psaný text o osobě označené jako„ [anonymizována dvě slova]“, že je velice známý [anonymizováno] velkodealer s výbornými kontakty na výrobce pervitinu, několikrát celostátně hledaný a trestaný, v podsvětí známý svými kontakty na PČR a zapojený do větších drogových obchodů s významnými podnikateli. Žalobce 18. a 29. 11. 2019 na svém facebookovém profilu zveřejnil psaný text a obrazovo-zvukový záznam, v němž tehdy bývalá přítelkyně žalobce o žalobci - jako o svém bývalém příteli - uvedla, že ji několikrát zmlátil, napadl, když byla těhotná, onanoval nahý na parapetu v okně domu na sídlišti v přítomnosti svého syna a otce. Žalovaný tato tvrzení bývalé přítelkyně žalobce v příspěvcích z 18. a 29. 11. 2019 opakuje a uvádí - s odkazem na ni - že žalobce je silně drogově závislý (na pervitinu), že drogy z něj udělaly zvíře, co dokáže mlátit svou těhotnou přítelkyni. Žalovaný tam uvádí rovněž, že na žalobce podal trestní oznámení kvůli dealerství drog. Žalovaný v příspěvcích z 18. a 29. 11. 2019 o žalobci mluví a píše jako o„ [jméno]“. Z příspěvků z 18. 11. a 29. 11. 2019 je žalobce identifikovatelný i pro třetí osoby - konkrétně pro ty, které znají [jméno] [příjmení] a žalobce v tom smyslu, že tvořili pár.

19. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně.

20. Žalobce tvrdil i v textu navrhované omluvy, že o něm žalovaným publikované informace jsou nepravdivé a že napadené příspěvky žalovaného mohly poškodit čest a dobré jméno žalobce. Jde zejména o výrok, že žalobce se měl dopouštět násilí na své těhotné partnerce, že je dealerem drog, že je závislý na drogách, že se uspokojoval v okně za přítomnosti svého syna a otce. Podle § 81 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“): " (1) Chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. (2) Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.". Podle čl. 10 odst. 1 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod (dále jako„ Listina“)„ 1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.“.

21. Podle § 2894 odst. 2 o. z.:„ Nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.“. Podle § 2951 odst. 2 o. z.:„ Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.“. Podle § 2956 o. z.:„ Vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.“. Žalobce domáhá po žalovaném výlučně omluvy, což je„ jiný způsob“ odčinění nemajetkové újmy ve smyslu § 2951 odst. 2 o. z. Žalobce se nedomáhal zadostiučinění v penězích (což koneckonců zopakoval i při prvním jednání u soudu).

22. Úspěšně se v souvislosti s utrpěným zásahem do práva na ochranu osobnosti může postižená osoba domáhat žalobou příslušného zadostiučinění, pokud je v žalobě uplatní jako přiměřené. Neshledá-li soud, který je vázán žalobním petitem, že žalobcem požadovaná forma a obsah zadostiučinění není objektivně, s ohledem na okolnosti posuzované věci, přiměřená (nebo je přiměřená pouze ve své části), resp. tím i účinná, pak v těchto případech nelze požadovanou satisfakci poškozenému přiznat a žalobu je proto třeba zamítnout (podle okolností buď zcela nebo z části) (z judikatury ve vztahu k § 13 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 42/2011, 30 Cdo 519/2010, 30 Cdo 2887/2010, 30 Cdo 3386/2010; ve vztahu k o. z. srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2195/2019, podle kterého citované judikatorní závěry platí rovněž pro současnou právní úpravu podle § 2956 a násl. o. z.; k tomu srov. i např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3479/2018:„ V dalším řízení soud, popřípadě žalobkyně zváží, zda požadovaný obsah omluvy a způsob jejího zveřejnění je s ohledem na změnu okolností realizovatelný a žalobní návrh (petit), jímž je soud vázán, po případném převzetí do výroku rozsudku vykonatelný“.).

23. Žalobcem požadovaná omluva tak, jak je vágně (neurčitě) formulována, je nepřiměřená. Žalobce totiž v textu omluvy neuvedl, jaké konkrétní informace zveřejněné žalovaným jsou nepravdivé. Žalobce tak nemohl být úspěšný již proto, že znění omluvy bylo formulováno příliš vágně, a nemůže tak plnit satisfakční účinky.

24. To i z důvodu, že ve sporných příspěvcích byla v písemné i ústní formě zveřejněna řada informací; proto z navrhované omluvy by se její adresát (čtenář) nedozvěděl, jaké konkrétní informace byly nepravdivé.

25. Nepřiměřenost takto vágně formulované omluvy je dána i optikou, že umožňuje adresátu omluvy si pod neurčitou kategorii (uvedenou v požadovaném textu omluvy)„ informace… smyšlené, lživé a nepravdivé“ (tj. bez konkretizace nepravdivých výroků) podřadit téměř cokoli, tedy i informace závažnější než ve skutečnosti žalovaný o žalobci publikoval; to přitom v rozporu s realitou, tudíž k nespravedlivé tíži žalovaného. To by bylo nepřiměřené případnému konkrétnímu neoprávněnému zásahu žalovaného do osobnosti žalobce. Požadovaná satisfakce musí odpovídat obsahu neoprávněného zásahu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 332/2007).

26. Žalobce chtěl, aby v omluvě zaznělo:„ Informace, které jsme o této osobě uvedli, jsou smyšlené, lživé a nepravdivé.“ (podtrženo soudem). Pojem informace je ustáleně používán jako synonymum pojmu skutkové tvrzení (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 453/03, II. ÚS 577/13, bod 44. nálezu sp. zn. III. ÚS 2300/18 aj.). Ústavní soud i Evropský soud pro lidská práva ale ustáleně vyžadují, aby soudy braly v potaz, zda sporné výroky mají charakter skutkového tvrzení, hodnotového soudu anebo hybridního výroku, který kombinuje skutkový základ i prvek hodnocení (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 2617/15 a judikatura Evropského soudu pro lidská práva tam citovaná). Řada výroků žalobcem napadených však mají povahu nikoli informace (skutkového tvrzení), ale hybridního výroku, který kombinuje skutkový základ i prvek hodnocení (například slovo„ velkodealer“,„ je zapojen do větších drogových obchodů s významnými podnikateli“,„ zvíře“, výrok, že žalobce byl a stále je silně závislý na pervitinu). Takové výroky vyjadřují úsudek, který si původce výroku ve vztahu ke skutkovému stavu (podkladu) vytvořil. Jde tedy o hodnocení skutečnosti – kupříkladu, zda chování žalobce lze zhodnotit, že žalobce je velkodealerem, že je zvíře, že je zapojen do větších drogových obchodů s významnými podnikateli, že je závislý na pervitinu, a to v intenzitě„ silně“ aj. Proto i z tohoto důvodu by adresát (čtenář) omluvy nebyl s to spolehlivě rozlišit, jaké konkrétní výroky (žalovaným zveřejněné) jsou nepravdivé. Adresát omluvy by nevěděl, zda ten který zveřejněný výrok žalovaného ještě lze podřadit pod v omluvě užitý pojem„ informace“ či již svým charakterem o„ informaci“ nejde a jde o hodnotový soud či hybridní výrok. Adresát omluvy by tak nevěděl, za co konkrétně se žalovaný žalobci omlouvá.

27. Soud nemá kompetenci zasahovat od navrhovaného textu omluvy tak, že by zjištěné případné konkrétní nepravdivé informace sám proprio motu (ze své inciativy) do textu omluvy doplnil. Žalobním návrhem, tedy petitem žaloby obsahující text omluvy, je soud vázán (v judikatuře srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 26. 5. 2020 sp. zn. 25 Cdo 3479/2018 a shora citovanou judikaturu). Je rozdíl mezi situací, kdy je žalobní petit nevykonatelný a žaloba neprojednatelná - což nebyl souzený případ - a situací, kdy žalobcem požadovaná forma (resp. též obsah) zadostiučinění není objektivně s ohledem na okolnosti posuzované věci přiměřená, resp. postačující a tím i účinná, pak v těchto případech nelze požadovanou satisfakci poškozenému přiznat a žalobu je proto třeba zamítnout, postup podle § 43 o. s. ř. není namístě (viz judikatura - srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 30 Cdo 2919/2006, a ze dne 22. 12. 2011 sp. zn. 30 Cdo 2058/2010 či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1903/2018).

28. Lze poukázat např. i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3738/2017, že podle konstantní judikatury nelze poučovací povinnost soudu rozšiřovat tak, aby překračovala rámec poučení o procesních právech a povinnostech účastníků a zasahovala do hmotného práva (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 22/03, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 22 Cdo 585/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2998/2013). Jak Nejvyšší soud vyložil např. i v usnesení ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, součástí poučovací povinnosti obecných soudů (definované obecně ustanovením § 5 o. s. ř.) tedy není ani poučení o tom, že žalobce může žalobu změnit (§ 95 o. s. ř.) a domáhat se jiného nároku. To by totiž dle judikatury Ústavního soudu vedlo k narušení principu rovnosti účastníků (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 4. 1995, sp. zn. I. ÚS 153/94, aprobující závěr, že soud nemůže za procesní stranu účastnou soudního sporu provádět věcnou formulaci žalobního návrhu (petitu) na rozsudečný výrok, nebo nález Ústavního soudu ze dne 25. 6. 1997, sp. zn. I. ÚS 63/96, podle kterého závěr o tom, zda soud může návrhu vyhovět či ne, není výsledkem aplikace procesních předpisů, ale hmotně právních norem a poučení o hmotném právu, i když má důsledky v procesní oblasti, je stále poučením o hmotném právu, které ustanovení § 5 o. s. ř. nepřipouští, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 3. 1998, sp. zn. III. ÚS 480/97, o tom, že do poučovací povinnosti soudů nepatří návod, co by účastník měl nebo mohl v daném případě dělat, aby dosáhl žádaného účinku). K tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, 30 Cdo 3738/2017, 23 Cdo 1495/2018. Krom tohoto sluší se připomenout, že soud poskytuje poučení účastníkům též o jiných jejich procesních právech a povinnostech (tedy nejde-li o poučení k doplnění tvrzení a označení důkazů podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř., jež se má dostat každému) tehdy, není-li účastník zastoupen advokátem nebo notářem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními předpisy (srov. § 118a odst. 4 o. s. ř., či přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 22 Cdo 5148/2017 a nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1838/2020); zástupcem z řad advokátů byl žalobce zastoupen.

29. Ohledně znění omluvy tak soud - ve shodě s demonstrativně citovanou judikaturou - nemohl poskytnout žalobci jakékoliv právní poučení (neboť by tím zasahoval do hmotného práva, v rozporu s principem rovnosti účastníků řízení a nestrannosti soudu).

30. Ostatně, soud nemůže předjímat, jaká jiná hypoteticky konkrétnější omluva by pro žalobce byla ještě přijatelná a kterou by si tedy rovněž přál. Logikou občanskoprávního řízení není a ani nemůže být vciťovat se do osoby žalobce ze strany soudu a v rovině jen hypotetického souhlasu žalobce formulovat za žalobce jinou omluvu než žalobce požaduje, s toliko hypotetickou úvahou, že do té které míry pravděpodobnosti taková – přitom žalobcem v realitě neformulovaná - omluva odpovídá rovněž vůli žalobce. Ad absurdum by pak řízení mohlo skončit tak, že by takto„ úspěšný“ žalobce po zásahu soudu do textu navržené omluvy žalobce namítal„ svévolnou“ ingerenci soudu do jeho autonomie vůle projevené v žalobě (včetně jejího petitu - žalobce je pánem sporu -„ actor dominus litis est“) a fakt, že soudem zvolenou omluvu si nepřál a že pak je pro něj lepší zamítnutí žaloby než soudem zvolená omluva. Žalovaní by pak odvolání podávali rovněž a takovýto aktivistický rozsudek soudu by postrádal rozumného smyslu, nesvědčil by žádnému z účastníků. Soud musí být nestranný, měřit všem stejně a nesmí pomáhat žádnému z účastníků k vítězství ve sporu.

31. Na podporu svého závěru o nutnosti zamítnout žalobu bez dalšího soud níže cituje judikaturu, která rozhodovala obdobně neurčité formulace omluvy. Tak například Nejvyššího soud v usnesení sp. zn. 30 Cdo 4524/2015 uvedl:„ … Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně a zejména, že omluva navržená žalobcem, je obecná a neurčitá a není z ní jasné, za které konkrétní výroky se žalovaný omlouvá… Dodal, že ohledně znění omluvy nebylo na soudu prvního stupně, aby poskytoval žalobci jakákoliv právní poučení, neboť by zasahoval do hmotného práva… Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně o nekonkrétnosti navrhované omluvy, když uvedl, že z jejího znění není jasné, za jaké určité výroky žalovaného vůči žalobci se má žalovaný omlouvat … Dovolací soud shledal, že dovolání není přípustné… Jak již Nejvyšší soud judikoval v rozsudku ze dne 30. listopadu 2006, sp. zn. 30 Cdo 2919/2006, tak pokud však soud shledá, že navržená forma morálního zadostiučinění není přiměřená, a tím z hlediska ustanovení § 13 obč. zák. postačující a účinná, pak jestliže není žaloba odpovídajícím způsobem upravena, je na soudu žalobu na přiznání navržené formy morálního zadostiučinění zamítnout… dovolací soud k tomuto uvádí, že procesní předpis i ustálená judikatura tohoto soudu se k otázce určitosti žalobního petitu (v daném případě tedy navrhovaného znění žalující stranou požadované omluvy) obecně vyjadřují zcela jasně a nekompromisně…“. V usnesení sp. zn. 25 Cdo 1903/2018 zase Nejvyšší soud rozhodoval případ, v němž odvolací soud konstatoval, že by žalobce nemohl být úspěšný i proto, že znění omluvy bylo formulováno příliš vágně, a nemůže tak plnit požadované satisfakční účinky. Nejvyšší soud dodal, že je rozdíl mezi situací, kdy je žalobní petit nevykonatelný a žaloba neprojednatelná, a situací, kdy žalobcem požadovaná forma (resp. též obsah) zadostiučinění není objektivně s ohledem na okolnosti posuzované věci přiměřená, resp. postačující a tím i účinná, pak v těchto případech nelze požadovanou satisfakci poškozenému přiznat a žalobu je proto třeba zamítnout, postup podle § 43 o. s. ř. není namístě (k tomu srov. v principu přiměřeně i např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2384/2006:„ …žalobní petit nesměřuje k uložení povinnosti žalované upustit od shora konkrétně vymezeného neoprávněného zásahu žalované, ale tak, jak je obecně formulován, je vzhledem k obsahu neoprávněného zásahu žalované nepřiměřený…“).

32. V rozsudku sp. zn. 28 Cdo 660/2002 Nejvyšší soud uvedl, že„ Jestliže soud navrženému přiměřenému zadostiučinění formou písemné omluvy zčásti vyhoví a zčásti nevyhoví, nejde tu o překročení návrhu účastníka řízení nebo o přisouzení něčeho jiného ve smyslu ustanovení § 153 odst. 2 občanského soudního řádu“. Nicméně v nyní souzené věci nedostatkem žalobcem navrhované omluvy byla její vágnost (neurčitost), a proto zde nebylo prostoru pro to, aby soud omluvě pouze částečně vyhověl a v části ji zamítl. Omluva vyžadovala doplnění, k čemuž však soud nemá ve sporném civilním řízení kompetenci.

33. Tudíž bez ohledu na případnou pravdivost či nepravdivost, přimeřenost či nepřiměřenost sporných výroků a oprávněnost či neoprávněnost zásahu do osobnosti žalobce spornými výroky nezbylo než žalobu v plném rozsahu zamítnout. I kdyby totiž bylo zjištěno, že žalovaný spornými výroky zasáhl - neoprávněně - do osobnostních práv žalobce, tak by soud žalobě nemohl vyhovět, a to kvůli vágnosti navrhované omluvy. Proto se soud (pro nadbytečnost, z důvodu hospodárnosti řízení) nezabýval pravdivostí sporných výroků a tím, zda žalovaný zasáhl neoprávněně do osobnostních práv žalobce. Z tohoto důvodu soud pro nadbytečnost zamítl i důkazní návrhy žalovaného výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení] (tyto důkazy žalovaný navrhl k prokázání pravdivosti sporných výroků; i kdyby jejich pravdivost prokázal, na zamítnutí by to nic změnit nemohlo).

34. Nad rámec (jako obiter dictum) soud dodává, že žalobce bezpečně neprokázal, že v příspěvku z 14. 11. 2019 je skutečně užita fotografie žalobce z jeho facebooku, a že tak je žalobce v příspěvku z 14. 11. 2019 pro veřejnost identifikovatelný. Soud přitom v usnesení z 29. 6. 2020 č. j. 47 C 54/2020-19 ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. žalobce vyzval, aby žalobce označil všechny důkazy a všechny listinné důkazy předložil k prokázání tvrzení, že na fotografii připojené žalovaným k příspěvku z 14. 1. 2019 je vyobrazen právě žalobce a že jde o fotografii staženou za facebookového profilu žalobce (to tvrdil žalobce). Zároveň soud v citovaném usnesení poučil žalobce, že pokud nesplní tuto výzvu, tak nelze vyloučit, že žaloba bude zcela či částečně zamítnuta, a to i pro neunesení břemene tvrzení a důkazního na straně žalobce. Žalobce další důkazy neoznačil a nepředložil a odkázal na své předtím k žalobě připojené důkazy. Pokud by soud měl za prokázanou identitu žalobce v příspěvku žalovaného z 14. 11. 2019, pak by žalobce nevyzýval k doplnění důkazů i s poučením ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Žalobce doručil soudu spolu s žalobou do datové schránky (tedy elektronicky) důkaz označený jako„ [anonymizováno]“. Na takovém důkazu sice byla obsažena stejná fotografie jako žalovaným použitá v příspěvku z 14. 11. 2019 (fotografie uprostřed) a bylo v tomto důkazu napsáno„ [příjmení] [jméno]“. Nicméně je tam též fotografie dvou malých dětí (blízkého věku) a v předmětné věci bylo psáno jen o jednom dítěti žalobce. Další - resp. hlavní - skutečností zpochybňující přesvědčivost verze žalobce, že v důkazu„ [anonymizováno]“ je skutečně vyobrazen žalobce, je důkaz žalobcem zároveň s žalobou doručený - označený jako„ Přílohač. [anonymizováno]“. Na uvedeném druhém důkazu je obsažena stejná fotografie jako žalovaným použitá v příspěvku z 14. 11. 2019 a pod touto fotografií je uvedeno„ [jméno] [příjmení] si změnil úvodní fotku“ (podtrženo soudem), přičemž u tohoto textu je obsažena v malé velikosti stejná fotografie dvou dětí jako shora, která přitom byla„ připojena“ ke jménu„ [příjmení] [jméno]“ (srov. tato fotografie v elektronické podobě, v ISASu). Z toho plyne, že„ [jméno] [příjmení]“ měl na svém nějakém profilu umístěnou fotografii stejných dětí jako„ [příjmení] [jméno]“ („ [anonymizováno]“). Není tedy bezpečně zřejmé, o čí foto se v příspěvku z 14. 11. 2019 jedná - zda skutečně jde o [celé jméno žalobce] či [jméno] [příjmení] či jinou osobu. Žalobce se k jednání nedostavil (takže soud nemohl vlastními smysly ověřit, zda na příspěvku žalovaného z 14. 11. 2019 je skutečně vyobrazen žalobce). Ani z kopie fotografie řidičského průkazu předložené žalovaným (příloha k dopisu Policie ČR z 11. 9. 2018) nelze spolehlivě dovodit, že žalobce je v příspěvku z 14. 11. 2019 vyobrazen. V dalším soud odkazuje na usnesení ze dne 9. prosince 2019 č. j. [číslo jednací] o předběžném opatření, bod 7. až 10. (zejména:„ 7…Navrhovatel má sice stejné iniciály jako osoba tam uvedená„ [anonymizováno]“. Ale řada jiných osob než navrhovatel má iniciály stejné jako navrhovatel. To přiléhavě dokumentuje právě i příspěvek z 14. 11. 2019, kde jsou uvedeny stejné iniciály u dvou osob jako [anonymizováno] S."… Předestřené unesení [název soudu] přiléhavě demonstruje, že osobou [anonymizováno] reálně může být jiná osoba než navrhovatel (ať již by šlo o stejnou osobu jako v předloženém usnesení [název soudu] a nebo o jinou osobu se stejnými iniciály [anonymizováno]) …“).

35. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., žalovaný byl plně úspěšný v řízení, a proto má právo na plnou náhradu nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady žalovaného spočívají v nákladech právního zastoupení za tři úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení, podání ve věci samé (z 11. 9. 2020) (podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále jen„ AT“)) a účast na jednání (§ 11 odst. 1 písm. g) AT). Sazba odměny činí 2 500 Kč za jeden úkon právní služby (tarifní hodnota 35 000 Kč, podle § 9 odst. 3 písm. d) AT) Celkem tak žalovaný má právo na odměnu svého zástupce ve výši 7 500 Kč. Dále jde o paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT ve výši 900 Kč (3 x 300) a náhradu DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 764 Kč Celkem je žalobce povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) na náhradě nákladů řízení 10 164 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

36. Žalovaný se domáhal nákladů řízení ve výši 12 342 Kč. Totiž vyčíslil odměnu podle § 9 odst. 4 písm. a) AT se sazbou odměny 3 100 Kč za úkon právní služby, když žalobce nepožadoval deklaraci zásahu do osobnostních práv, nebo zdržení se zásahu, ale domáhal se zveřejnění omluvy, přičemž omluva je jednou z forem přiměřeného zadostiučinění podle § 2951 odst. 2 o. z.

37. Soud aplikoval § 9 odst. 3 písm. d) AT, které reguluje odměnu u„ osobnostních práv…bez návrhu na náhradu nemajetkové újmy“. To již při srovnání s identickou terminologií v Položce 4 bod 6 Sazebníku poplatků (systematický výklad), ostatně v interpretaci provedené usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1215/2013 k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Podle právní věty tohoto usnesení:„ Není-li předmětem žaloby na ochranu osobnosti právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích, činí soudní poplatek z této žaloby částku 2000 Kč (položka 4 bodu 6. Sazebníku soudních poplatků), bez zřetele k tomu, kolik žalobních návrhů vzešlo ze skutku tvrzeného žalobcem (v mezích § 13 odst. 1 obč. zák.). Je-li předmětem žaloby na ochranu osobnosti právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích, vybere se soudní poplatek jen podle položky 3 Sazebníku soudních poplatků, bez zřetele k tomu, zda se žalobce domáhá také ochrany dle § 13 odst. 1 obč. zák.“ (citované usnesení bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu - svazek 2, ročník 2014, str. 250). Položka 4 bod 6 Sazebníku užívá terminologii„ návrhu na zahájení řízení na ochranu osobnosti bez návrhu na náhradu nemajetkové újmy“; užívá tak identický termín jako § 9 odst. 3 písm. d) AT. Citovaná položka Sazebníku poplatků je ustáleně interpretována ve smyslu„ bez návrhu na náhradu nemajetkové újmy v penězích“, tedy jako zahrnující i omluvu jako nepeněžitou náhradu nemajetkové újmy (srov. citované usnesení Nejvyššího soudu). Pokud normotvůrce v právním řádu (ve sféře procesního práva, nákladů řízení) užívá ve spojení s ochranou osobnosti termín„ bez návrhu na náhradu nemajetkové újmy“, myslí tím ve skutečnosti bez návrhu na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Výklad podzákonného předpisu (AT) musí být prováděn v souladu se předpisem vyšší právní síly, tj. zákonem (o soudních poplatcích) - právní řád je vybudován jako hierarchický. Jedním z atributů právního státu je jednota právního řádu, jež je v rovině právního jazyka m. j. spjata s konstantností významů přisuzovaných jazykovým výrazům, tj. s vyloučením polysémie a homonymie (srov. např. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. Cpjn 200/2012). Jestliže AT operuje s pojmem, jenž je rovněž užit v jiném právním předpisu - a fortiori v zákoně - aniž jej explicite vymezil (v AT) pro své potřeby odlišně, nelze než při výkladu AT vycházet z vymezení tohoto pojmu v zákoně (o soudních poplatcích).

38. Takový výklad advokátního tarifu má své ratio. Občanský zákoník zakotvuje triádu právních prostředků obrany spočívající v požadavku upuštění od neoprávněných zásahů (§ 82 o. z.), odstranění nepříznivých následků, resp. protiprávního stavu (§ 82 o. z.) a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění (zejména § 2951 odst. 2, § 2956 o. z.) (analogicky srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1215/2013 pro poměry podle obč. zák.). Společné pro odstraňovací a zdržovací nárok a nárok na morální zadostiučinění (např. omluva) je, že jde o plnění nepeněžitá. S ohledem na tento společný jmenovatel (společnou podstatu) je logické, že vyhláška u nepeněžitých plnění u institutu ochrany osobnosti zakotvuje sazbu odměny stejnou. A naopak, pokud žalobní nároky zní na poskytnutí náhrady nemajetkové újmy v penězích, pak je logické, že vyhláška stanoví sazbu odměny jinou ve srovnání s nepeněžitým plněním u ochrany osobnosti (a to i s ohledem na to, co je v sázce, peněžité plnění, což se ostatně v důsledcích může dotknout i případné odpovědnosti advokáta za újmu, a to patrně tvůrce advokátního tarifu též reflektoval při konstrukci sazeb odměny). Koneckonců, uvedené výkladové stanovisko (ohledně AT) stvrzuje i tzv. komentářová literatura (viz Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 468 - 499:“ mj. ve věcech vyplývajících z osobnostních práv bez návrhu na náhradu nemajetkové újmy (nutno rozumět v peněžité částce) (viz § 9 odst. 3 písm. d) AT); dále srov. komentář k § 9 AT na ASPI od Kovářové a Tiché, které rovněž vztahují dopad § 9 odst. 3 písm. d) AT na„ omluvu bez finančního zadostiučinění“).

Poučení