47 C 54/2024 - 47

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] 3 zastoupená advokátem Mgr. Davidem Hlaváčkem sídlem Kořenského 1107/15, 150 00 Praha 5 proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město pro zaplacení 110 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 60 938 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 18. 2. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 49 062 Kč s příslušenstvím se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 10 228 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou z 19. 3. 2024 domáhala odškodnění nemajetkové újmy ve výši 110 000 Kč jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové (dále jen „okresní soud“) pod sp. zn.: [spisová značka] (dále „posuzované řízení“) s tím, že posuzované řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne 25. 11. 2016 a skončilo doručením rozhodnutí Ústavního soudu dne [datum], když žalobkyně k délce řízení nijak negativně nepřispěla, avšak nepřiměřená délka řízení byla způsobena zejména opakovanými změnami v právním posouzení věci. Se zřetelem na shora zmíněné požadovala relutární náhradu ve výši 110 000 Kč, když vycházela ze základní částky 20 000 Kč/rok trvání řízení a polovičním snížení za první dva roky trvání řízení.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 30. 4. 2024 uvedla, že u ní žalobkyně dne 17. 8. 2023 uplatnila svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) ve výši 110 000 Kč, jež jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Hradci Králové v řízení vedeném pod sp. [spisová značka]. Sporovala existenci nesprávného úředního postupu, stejně jakož vznik nemajetkové újmy. Namítala, že řízení se vyznačovalo vyšším stupněm skutkové, právní a procesní složitosti, v řízení nastala potřeba dokazování listinami a výslechy svědků. V řízení byl dále mj. podán 3x návrh na nařízení předběžného opatření, o kterém bylo vždy rozhodováno víceinstančně. Na délce řízení se rovněž promítla epidemie Covid- 19. Ve věci bylo rozhodováno soudy na třech úrovních soudní soustavy a Ústavním soudem. Význam shledala žalovaná jako běžný, v řízení bylo jinak postupováno plynule a koncentrovaně.

3. Protože byly splněny předpoklady podle § 115a o. s. ř., rozhodl soud ve věci samé bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav:

5. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně u žalované uplatnila svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 17. 8. 2023.

6. Ze spisu Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn.: [spisová značka] zjistil zdejší soud následující podstatné skutečnosti. Dne 25. 11. 2016 podala zdejší žalobkyně žalobu na naplnění, a to poskytnutí součinnosti dle smlouvy o smlouvě budoucí kupní vůči žalované [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], kdy předmětem plnění měla být součinnost žalované k zajištění geometrického plánu, kterým dojde k oddělení pásu z pozemku v katastrálním území [adresa]. Usnesením z 6. 12. 2016 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za žalobu. Tento byl zaplacen dne 12. 12. 2016. Žaloba byla přeposlána žalované k vyjádření na základě referátu soudu ze dne 15. 12. 2016. Žalovaná obdržela žalobu dne 19. 12. 2016. Vyjádření žalované došlo 28. 12. 2016. Doplněné vyjádření žalované došlo 9. 1. 2017. Další vyjádření k žalobě ze strany žalované bylo doručeno soudu 10. 2. 2017. Na základě referátu soudu ze dne 7. 3. 2017 bylo nařízeno jednání na 5. 4. 2017. Dne 21. 3. 2017 žalobkyně požádala o odročení jednání. K žádosti žalobkyně bylo jednání odročeno na základě referátu soudu ze dne 28. 3. 2017 na 7. 6. 2017. Dne 6. 6. 2017 žalobkyně podala návrh na vydání předběžného opatření. Dne 7. 6. 2017 bylo jednání odročeno, neboť právní zástupce žalobkyně musel z vážných zdravotních důvodů vyhledat lékařské ošetření. Dne 9. 6. 2017 bylo vydáno usnesení, jímž byl zamítnut návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření. Dne 26. 6. 2017 podala žalobkyně odvolání. Usnesením z 28. 6. 2017 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku. Podáním z 25. 8. 2017 žalovaná žádala o odročení nařízeného jednání z 30. 8. 2017. Na základě referátu soudu ze dne 28. 8. 2017 bylo jednání odročeno z 30. 8. 2017 na 1. 11. 2017. Dne 1. 11. 2017 proběhlo jednání, kdy účastníci byli vedeni ke smíru a jednání bylo za účelem vedení jednání o smírném řešení věci odročeno na 13. 12. 2017. Usnesením z 9. 11. 2017 bylo rozhodnuto, že se řízení o odvolání žalobkyně proti usnesení o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření zastavuje, neboť nesplnila poplatkovou povinnost. Soudní poplatek byl uhrazen 15. 11. 2017. Usnesením z 22. 11. 2016 bylo rozhodnuto, že se usnesení okresního soudu o zastavení odvolacího řízení zrušuje. Spis byl předložen dne 30. 11. 2017 Krajskému soudu v Hradci Králové. K podání žalované došlo dne 4. 12. 2017. Usnesením ze 4. 12. 2017 Krajský soud v Hradci Králové rozhodl, že se usnesení o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření potvrzuje. Spis byl vrácen okresnímu soudu dne 15. 12. 2017. Sdělení žalobkyně došlo dne 19. 12. 2017. Dne 8. 1. 2018 došel návrh žalobkyně na vydání předběžného opatření, když v předchozím předběžném opatření žalobkyně navrhovala omezení dispozice celého pozemku, kdežto současným návrhem se domáhala omezení dispozičního práva toliko části pozemku, jenž byl předmětem smlouvy o smlouvě budoucí. Usnesením z 9. 1. 2018 bylo nařízeno předběžné opatření, kterým se žalované zakázalo nakládat s pozemkem, respektive jeho částí, jež byla součástí smlouvy o smlouvě budoucí. Dne 30. 1. 2018 podala žalovaná odvolání. Usnesením z 31. 1. 2018 byla žalovaná vyzvána k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání. Vyjádření žalobkyně k podanému odvolání došlo dne 12. 2. 2018. Dne 14. 2. 2018 byla žalovaná vyzvána k doplnění blanketního odvolání. Odůvodnění odvolání došlo dne 16. 2. 2018. Odůvodnění odvolání žalované bylo zasláno žalobkyni na základě referátu soudu ze dne 20. 2. 2018. Vyjádření žalobkyně došlo dne 5. 3. 2018. Spis byl předložen na základě předkládací zprávy ze dne 8. 3. 2018 Krajskému soudu v Hradci Králové dne 15. 3. 2018. Spis byl vrácen dne 27. 3. 2018 bez věcného vyřízení s tím, že soud pochybil, pokud k usnesení o nařízení předběžného opatření nepřipojil přílohu číslo jedna popisovanou v jeho výroku I. Usnesením z 3. 4. 2018 byla připojena k usnesení o nařízení předběžného opatření citovaná příloha. Usnesením ze 4. 6. 2018 bylo rozhodnuto, že se usnesení o nařízení předběžného opatření potvrzuje. Spis byl vrácen okresnímu soudu dne 7. 6. 2018. Na základě referátu ze dne 9. 7. 2018 bylo nařízeno jednání na 26. 9. 2018. Vyjádření žalované došlo 24. 9. 2018. Dne 25. 9. 2018 žalobkyně požádala o odročení jednání s ohledem na skutečnost, že poměrně obsáhlé vyjádření žalované jí bylo doručeno den před konáním jednání a není možné se adekvátně vyjádřit. S ohledem na uvedené bylo jednání odročeno na 21. 11. 2018. Žalobkyně se vyjádřila podáním ze dne 18. 11. 2018. Dne 21. 11. 2018 proběhlo jednání, byly provedeny listinné důkazy, odročeno na 16. 1. 2019. Návrh na doplnění dokazování zaslala žalovaná dne 20. 12. 2018 a žalobkyně 21. 12. 2018. Dne 16. 1. 2019 proběhlo další jednání, odročeno na 18. 3. 2019. Usnesením z 1. 2. 2019 soud vyzval žalobkyni k odstranění vad žaloby, respektive k upřesnění petitu tak, aby povinnost žalované byla v případě jeho převzetí rozsudku vykonatelná. Žalovaná se vyjádřila podáním ze dne 4. 3. 2019. Dne 18. 3. 2019 proběhlo další jednání, odročeno na 10. 4. 2019. Dne 10. 4. 2019 byly předneseny závěrečné návrhy, vyhlášení rozsudku odročeno na 17. 4. 2019. Bylo vyhlášeno usnesení, že se nepřipouští změna žaloby a zároveň rozsudek, kterým žaloba byla zamítnuta. Dne 3. 6. 2019 žalobkyně podala blanketní odvolání. Usnesením ze 14. 6. 2019 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku. Tento uhradila dne 19. 6. 2019. Zároveň podáním ze dne 18. 6. 2019 žádala prodloužení lhůty k doplnění odvolání do 24. 6. 2019. Ani v této lhůtě však své odvolání nedoplnila, pročež byla 25. 6. 2019 vyzvána k doplnění odvolání. K doplnění odvolání žalobkyně došlo dne 4. 7. 2019. Následně bylo odvolání zasláno žalované k vyjádření. Žalovaná zaslala vyjádření k odvolání žalobkyně dne 2. 8. 2019. Na základě referátu odvolacího soudu ze dne 31. 10. 2019 bylo nařízeno odvolací jednání na 20. 11. 2019. Žalovaná se dále ještě vyjádřila k odvolání žalobkyně podáním ze dne 15. 11. 2019, jež bylo též na vědomí posláno žalobkyni. Načež se vyjádřila žalobkyně dne 19. 11. 2019. Dne 20. 11. 2019 proběhlo jednání u odvolacího soudu, odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 27. 11. 2019, kdy bylo vyhlášeno usnesení, že se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a vrací se k dalšímu jednání. Spis byl vrácen okresnímu soudu dne 23. 1. 2020. Usnesením z 30. 1. 2020 byla žalobkyně vyzvána k doplnění žaloby. Podáním ze dne 17. 2. 2020 žalobkyně žádala o prodloužení lhůty 10 dnů. Podáním ze dne 27. 2. 2020 žalobkyně žádala o prodloužení lhůty dalších 7 dnů. Na základě referátu soudu ze dne 19. 3. 2020 bylo nařízeno jednání na 22. 6. 2020. Žalobkyně se vyjádřila podáním ze dne 19. 6. 2020. Dne 22. 6. 2020 proběhlo jednání před soudem prvého stupně, jež bylo za účelem doplnění dokazování odročeno na 7. 9. 2020. Žalovaná se vyjádřila podáním ze dne 2. 9. 2020. Dne 7.9.2020 proběhlo další jednání, jednání odročeno na 23. 11. 2020. Žalobkyně se vyjadřuje dne 7. 10. 2020. Žalovaná sděluje své procesní stanovisko téhož dne. Dne 23. 11. 2020 bylo vyhlášeno usnesení, jímž byla připuštěna změna žaloby s tím, že jednání bylo odročeno na 11. 1. 2021. Žalobkyně se vyjadřuje podáním ze dne 8. 12. 2020. Žalovaná podáním ze dne 10. 1. 2021. Dne 11. 1. 2021 proběhlo jednání, u něhož byly předneseny závěrečné návrhy, rozsudek byl vynesen dne 20. 1. 2021 s tím, že žaloba byla zamítnuta. Odvolání žalobkyně došlo dne 8. 3. 2021, jež bylo na základě referátu ze dne 11. 3. 2021 přeposláno žalované. Na základě předkládací zprávy ze dne 12. 4. 2021 byla věc předložena krajskému soudu dne 13. 4. 2021. Žalovaná se vyjádřila podáním ze dne 14. 9. 2021,[Anonymizováno]jež bylo zaslána též na vědomí žalobkyni. Dne 20. 9. 2021 proběhlo jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, bylo žádáno o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí. Spis byl vrácen okresnímu soudu dne 12. 11. 2021, byl podán návrh na nařízení předběžného opatření. Dne 15. 12. 2021 podala žalobkyně dovolání. Usnesením z 28. 12. 2021 byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku, tento uhradila dne 7. 1. 2022. Usnesením z 25. 1. 2022 byl návrh na nařízení předběžného opatření zamítnut. Dne 9. 2. 2022 žalobkyně podala odvolání. Usnesením z 16. 2. 2022 byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku. Žalovaná se vyjádřila k dovolání žalobkyně dne 20. 2. 2022. Soudní poplatek byl uhrazen z odvolání dne 24. 2. 2022. Žalobkyně byla vyzvána usnesením z 1. 3. 2022 k odstranění vad odvolání. Žalobkyně vady odstranila 8. 3. 2022. Spis byl předložen na základě předkládací zprávy z 23. 3. 2022 krajskému soudu dne 30. 3. 2022, jenž usnesením ze dne 29. 4. 2022 potvrdil zamítnutí nařízení předběžného opatření. Dále byl spis předložen Nejvyššímu soudu, a to dne 8. 6. 2022. Rozsudkem z 19. 1. 2023 bylo rozhodnuto tak, že se dovolání žalobkyně zamítá. Spis byl vrácen okresnímu soudu 22. 2. 2023 a rozhodnutí nabylo právní moci 1. 3. 2023.

7. Z usnesení Ústavního soudu č. j.: [Anonymizováno] vyplývá, že žalobkyně podala proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2023 ústavní stížnost, o níž bylo rozhodnuto dne [datum].

8. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

10. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnila dne 17. 8. 2023, což bylo mezi účastníky nesporným.

18. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR z 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

19. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

20. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni od 25. 11. 2016, kdy byla podána žaloba, do 11. 5. 2023 (rozhodnutí bylo vyhlášeno dne [datum], pročež pokud žalobkyně v žalobě uvedla, že toto jí bylo doručeno dne 11. 5. 2023 soud uvedenému tvrzení uvěřil), kdy jí bylo doručeno rozhodnutí Ústavního soudu, tj. 6 let a 5 měsíců. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobkyni vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo složitější, žalobkyně se na délce řízení částečně negativně podílela, v postupu orgánů moci byl shledán nesoustředěný postup a jednalo se o řízení s běžným významem pro žalobkyni. S přihlédnutím na delší dobu posuzovaného řízení, která činí přes 6 let a s ohledem na do určité míry nekoncentrovaný postup okresního soudu, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení hmotněprávní složitější. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobkyni a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobkyni, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích.

21. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

22. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 6 let a 5 měsíce soud přiznal žalobkyni základní částku ve výši 75 000 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 250 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 15 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak není extrémně dlouhá. Pro srovnání soud uvádí, že horní rozmezí částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení (tak jak se jej domáhala žalobkyně) zvolil Nejvyšší soud v případě délky řízení 21 let, se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům stále skončeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Základní částku ve výši 18 000 Kč považovaly soudy za přiměřenou v řízení trvajícím 14 let a 11 měsíců (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3320/2014) nebo v řízení trvajícím déle než 15 let (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3379/2018). Při porovnáními s uvedenými rozhodnutími považoval proto soud za přiměřené vycházet ze základní částky 15 000 Kč.

23. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení hmotně právně (- minus 10 %) složitější. Jednalo se o žalobu o poskytnutí součinnosti dle smlouvy o smlouvě budoucí kupní, když okresní soud se zabýval zejména problematikou, jaká byla skutečná vůle účastníků při uzavírání smlouvy, kdo a kdy měl zajistit zpracování geometrického plánu. Po skutkové a procesní stránce soud hodnotí řízení jako standardní, když ve věci byly prováděny listinné důkazy a skutkový stav, jak ostatně vyplývá z odůvodnění konečného rozhodnutí ve věci, byl mezi účastníky víceméně nesporný a rozhodnutí ve věci záviselo v podstatě na právním uvážení. V tomto ohledu nejprve soud zkoumal, zda lze žalobě vyhovět pro absenci rozhodnutí stavebního úřadu o dělení pozemku, dále bylo předmětem posouzení, zda lze nevyhotovení geometrického plánu posoudit jako odkládací podmínku či se jedná toliko o lhůtu k plnění, konečně v odvolacím řízení bylo předmětem přezkumu, zda právo na uzavření kupní smlouvy je či není promlčeno. Se zřetelem na zmiňovanou hmotněprávní složitost proto soud snížil základní částku zadostiučinění o 10 %. Pokud bylo žalovanou namítáno vyřizování předběžných opatření, tyto byly ze strany okresního soudu vyřizovány v přiměřených lhůtách a dle názoru zdejšího soud měly na celkovou délku řízení marginální vliv (když podání nedůvodných předběžných opatření soud zohlednil v rámci kritéria jednání účastníka).

24. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Soud prvního stupně rozhodoval dvakrát, odvolací soud rozhodoval dvakrát, Nejvyšší soud rozhodoval jednou. Ve věci též byla podána ústavní stížnost. Soud proto snížil základní částku o 20 % (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2021, č. j. 54 Co 361/2020 – 97: „Přitom již jen z toho důvodu, byla-li věc, stejně jako v tomto případě, projednávána celkem před soudy třech stupňů, přichází standardně v úvahu snížení obecné základní výše o 20 %...“).

25. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobkyně na délce řízení svým postupem ve smyslu obstrukčním nepodílela, avšak nelze přehlédnout, že i žalobkyně opakovaně žádala o odročení jednání - dne 21. 3. 2017 žádala o odročení jednání (odročeno z 5. 4. na 7. 6. 2017); dne 7. 6. 2017 bylo zmařeno jednání, neboť se k němu právní zástupce žalobkyně nedostavil, pročež bylo odročeno na 30. 8. 2017; v období od 1. 11. do 13. 12. 2017 soud nebyl činný, neboť účastníci jednali o uzavření mimosoudní dohody; dále byla žalobkyně dne [datum] vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání, jenž však uhradila až dne 15. 11. 2017 poté, co bylo odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno; dne 25. 9. 2018 žalobkyně opětovně žádala o odročení jednání (odročeno z 26. 9. 2018 na 21. 11. 2018); dne 3. 6. 2019 žalobkyně podala blanketní odvolání, jež až v prodloužené lhůtě doplnila dne 4. 7. 2219;, konečně žalobkyně byla dne 30. 1. 2020 vyzvána k doplnění žaloby, když výzvu splnila až po opakovaných žádostech o prodloužení lhůty dne 19. 6. 2020; v závěru lze konstatovat, že dne 9. 2. 2022 podala žalobkyně opětovně blanketní odvolání, jež bylo odůvodněno až dne 8. 3. 2022. Konečně soud přihlédl, že ve věci podala opakovaně nedůvodný návrh na nařízení předběžného opatření., tedy sama svým jednání řízení prodloužila o více jak 18 měsíců. Za uvedené jednání žalobkyně soud snížil základní částku zadostiučinění o 15 %.

26. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, zdejší soud seznal v řízení průtah toliko v období od 28. 6. 2022, do 19. 1. 2023 (ostatně žalobkyně ani žádné konkrétní průtahy netvrdila), kdy byl spis u Nejvyššího soudu, na druhou stranu nelze odhlédnout od výjimečného postavení Nejvyššího soudu a jeho úlohy sjednocovatele judikatury. Řízení bylo jinak plynulé a bez zbytečných průtahů (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1143/2010). Nad rámec zmíněného soud uvádí, že je judikatorně ustáleno, že důvodem pro navýšení základní částky zadostiučinění není rozdílný právní názor jednotlivých instancí oproti např. zrušení rozsudku z důvodu nepřezkoumatelnosti či nerespektování právního názoru soudu vyššího stupně. Nicméně soud zohlednil do jisté míry nekoncentrovaný postup okresního soudu ve věci, k který byl k důkazním návrhům účastníků poměrně velkorysý a vyčkával, až účastníci své důkazní prostředky vyčerpají, pročež k doplnění skutkových tvrzení opakovaně poskytoval lhůty a odročoval za účelem možnosti doplnit skutková tvrzení, což za hospodárné rozhodně označit nelze. Dále vzal soud v potaz, že v případě rozhodování o v pořadí druhém návrhu na nařízení předběžného opatření, byl spis předložen na základě předkládací zprávy ze dne 8. 3. 2018 Krajskému soudu v Hradci Králové dne 15. 3. 2018, avšak spis byl vrácen dne 27. 3. 2018 bez věcného vyřízení s tím, že soud pochybil, pokud k usnesení o nařízení předběžného opatření nepřipojil přílohu číslo jedna popisovanou v jeho výroku I., pročež toto pochybení bylo odstraněno usnesením z 3. 4. 2018 a o odvolání bylo rozhodnuto až dne 4. 6. 2018. Konečně soud až výzvou ze dne 30. 1. 2020 vyzval žalobkyni k odstranění vad žaloby podané v roce 2016. V neposlední řadě bylo nutno vzít v potaz, že první rozhodnutí ve věci (rozsudek č. j.: [spisová značka] ze dne 17. 4. 2019) byl odvolacím soudem zrušen pro nepřezkoumatelnost ve spojení se skutečností, že soud jednání ze dne 10. 4. 2019 odročil toliko za účelem vyhlášení rozhodnutí, avšak poté dne 16. 4. 2019 vydal usnesení, kterým nepřipustil změnu žaloby, aniž by však taková změna byla navrhována, čímž účastníkům zřetelně odňal možnost jednat před soudem. Pro výše popsaný postup orgánů veřejné moci soud přistoupil k zvýšení základní částky zadostiučinění o 20 %.

27. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobkyni, tento soud vidí jako standardní. Soud uvážil, že ani obecně podle judikatury ESPL se neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice z 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice z 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku z 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku z 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku z 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Se zřetelem na uvedené soud nepřistoupil ani k snížení ani k zvýšení základní částky zadostiučinění.

28. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 15 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky, snížil o 25 %. Celková částka, která náleží žalobkyni jako přiměřené zadostiučinění proto činí 60 938 Kč a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.

29. Žalobkyně předběžně uplatnila nárok dne 17. 8. 2023. Soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení od 18. 4. 2024 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 17. 8. 2023, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 17. 4. 2024, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 18. 4. 2024 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

30. Soud zamítl žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu (49 062 Kč) jako nedůvodnou (výrok II. rozsudku).

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, proto je na něj třeba hledět, jakoby byla plně úspěšná. Náklady žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 8 228 Kč (výrok III.). Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (tarifní hodnota sporu byla v době zahájení řízení 50 000 Kč -usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal 2 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, sepisu žaloby. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze dvou vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud dále advokátu přiznal dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z její odměny, neboť soudu doložil, že je jejím plátcem. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.