47 C 55/2022-99

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] pro zaplacení 237 903,60 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 856,17 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 19. 3. 2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 15 047,43 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 19. 3. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8, 25 % ročně z částky 22 856,17 Kč od 19. 3. 2021 do 18. 9. 2022, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 190 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 20. 3. 2022 domáhala po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklých v souvislosti se svým trestním stíháním, a to na základě usnesení z 15. 8. 2018 Policie ČR, č. j.: KRPS -143244-58/TČ-2018-010371-, jímž byla obviněna ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví dle ust. § 148 odst. 1 trestního zákoníku. Následně na ní byla státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Kladně dne 19. 11. 2019 podána pro uvedený přečin u Okresního soudu v Kladně (dále jen„ okresní soud“) obžaloba. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně č. j. 6 T 180/2019 – 372 z 6. 2. 2020 byla žalobkyně uznána vinnou přečinem ublížení na zdraví dle ust. § 148 odst. 1 trestního zákoníku, za což byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců, který jí byl podle ust. § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 12 měsíců. Odvolání žalobkyně proti citovanému rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Praze č. j.: 10 To 123/2020- 401 z 16. 6. 2020 zamítnuto. Usnesením Nejvyššího soudu ČR č. j.: 4 Tdo 89/2021-479 z 24. 3. 2021 byla jmenovaná rozhodnutí soudu prvého i druhého stupně zrušena. Poté usnesením okresního soudu č. j. 6 T 180/2019 – 496 z 15. 6. 2021 bylo rozhodnuto tak, že skutek uvedený v obžalobě se postupuje k posouzení Magistrátu města Kladna, neboť by mohl být posouzen jako přestupek v dopravě podle zák. č. 361/2000 Sb. Usnesením okresního soudu č. j. 6 T 180/2019 – 508 z 23. 8. 2021 bylo výše uvedené usnesení opraveno tak, že skutek uvedený v obžalobě se nepostupuje k posouzení Magistrátu města Kladna, nýbrž Městskému úřadu ve Slaném, který usnesením vydaným pod sp. zn. 8458/2021 a č. j. MUSLANY/39472/2021 ODSH/SŘ54/DN21 rozhodl dne 4. 2. 2022 o odložení věci. Konkrétně žalobkyně požadovala zaplacení částky 37 903,60 Kč představující vynaložené náklady na obhajobu a částky 200 000 Kč představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 9. 6. 2021, v němž uvedla, že žalobkyně u ní uplatnila nárok, jenž jí měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 6 T 180/2019 (dále jen„ posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Nárok na náhradu nákladů trestního řízení i nárok představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním žalovaná odmítla s tím, že za nezákonné trestní stíhání žalobkyni jako zadostiučinění bylo poskytnuto konstatování porušení práva a omluva, jež shledává žalovaná přiměřeným odškodněním a ve vztahu k nároku na náhradu škody uvedla, že žalobkyně vznik škody neprokázala, a to ani ve formě závazku. S ohledem na výše uvedené, navrhla žalobu zamítnout.

3. Žalobkyně ve své replice z 3. 7. 2022 doplnila tvrzení stran nároku na náhradu škody tak, že se svým právním zástupcem uzavřela dohodu, že k úhradě nákladů zastoupení dojde, až na to bude mít prostředky, nejdéle do 5 let, když poukazovala na skutečnost, že je samoživitelkou dvou nezletilých synů.

4. Zdejší soud ve věci rozhodl dne 24. 10. 2022 rozsudkem č. j.: 47 C 55/2022-62, jímž bylo ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen„ městský soud“) č. j.: 13 Co 25/2023-83 již pravomocně rozhodnuto o nároku na přiměřené zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, avšak ohledně nároku na náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu žalobkyně byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení. Městský soud ve svém zrušujícím rozhodnutí konstatoval, že vznik závazku není třeba prokazovat např. fakturou, pokud zde není pochybnost o samotné obhajobě (co do základu) a současně netvrdila-li žalovaná žádné okolnosti, jimiž by mínila tvrzení žalobkyně o existenci závazku k úhradě obhajoby vyvracet. S ohledem na uvedené se zdejší soud opětovně zabýval nárokem žalobkyně na náhradu škody ve výši 37 903,60 Kč s příslušenstvím.

5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Mezi stranami bylo nesporným, že žalobkyně u žalované nároky předběžně uplatnila, a to dne 18. 9. 2021. Nebylo pochyb stran průběhu trestního stíhání žalobkyně. Řízení bylo vůči žalobkyni zahájeno usnesením Policie ČR, č. j.: KRPS -143244-58/TČ-2018-010371- o zahájení trestního stíhání ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví dle § 148 odst. 1 trestního zákoníku ze dne 15. 8. 2018, jež si žalobkyně převzala dne 21. 8. 2018. Dne 24. 9. 2018 žalobkyně podala návrh na zastavení trestního stíhání a dne 29. 10. 2018 podala ve věci písemné námitky proti formulaci otázek znalci, když opatřením policie z 29. 10. 2018 byl přibrán znalec ke zpracování posudku z oboru Doprava. Po rozeslání znaleckého posudku došlo policii dne 1. 2. 2019 podání žalobkyně. Dne 18. 4. 2019 žalobkyně zaslala policii návrh na doplnění otázek pro znalce, když na podkladě těchto námitek policejní orgán rozhodl dne 15. 5. 2019 o doplnění otázek znalci. Dne 20. 4. a 21. 4. 2019 se žalobkyně opětovně písemně vyjadřovala ve věci, zejména ke znaleckému posudku. Z protokolu o vyšetřovacím pokusu ze dne 21. 5. 2019 soud zjistil, že ho byl účasten i obhájce žalobkyně. Další návrh žalobkyně na zastavení trestního stíhání došel policejnímu orgánu dne 15. 7. 2019. Dne 29. 11. 2019 byla k Okresnímu soudu v Kladně podána obžaloba, ke které se žalobkyně vyjádřila podáním ve věci samé dne 9. 12. 2019. Dne 6. 2. 2020 byl Okresním soudem v Kladně vydán rozsudek č. j. 6 T 180/2019 – 372, kterým byla žalobkyně shledána vinou, za což byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců, který jí byl podle ust. § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 12 měsíců a byla jí uložena povinnost k náhradě škody. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 23. 3. 2020 odvolání, které bylo dne 16. 6. 2020 usnesením Krajského soudu v Praze zamítnuto (dne 7. 5. 2020 bylo ve věci podáno ještě tzv.„ dodatečné odvolání“ žalobkyně). Dne 11. 8. 2020 podala žalobkyně dovolání, jež doplnila podáním z 13. 8. 2020 a ze dne 9. 10. 2020. Na základě podaného dovolání bylo dne 24. 3. 2021 vydáno usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 89/2021-479 o tom, že se zrušuje usnesení Krajského soudu z 16. 6. 2020 a rozsudek Okresního soudu v Kladně z 6. 2. 2020 a věc se vrací Okresnímu soudu v Kladně, aby ji v potřeném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V mezidobí žalobkyně podala též návrh na obnovu řízení, konkrétně dne 13. 8. 2020, o němž bylo rozhodováno při veřejném zasedání dne 24. 9. 2020. Usnesením okresního soudu ze 14. 8. 2020 bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyni zaplatit náklady státu. Proti citovanému rozhodnutí si žalobkyně podala odvolání dne 16. 8. 2020. Dne 15. 6. 2021 bylo vydáno usnesení Okresního soudu Kladno o tom, že se věc postupuje k posouzení Magistrátu města Kladna, neboť skutek by mohl být posouzen jako přestupek v dopravě. Citované usnesení nabylo právní moci dne 20. 7. 2021. K Magistrátu města Kladna žalobkyně následně dne 4. 8. 2021 podala návrh na zastavení řízení. Opravným usnesením okresního soudu z 23. 8. 2021 bylo rozhodnuto o postoupení Městskému úřadu ve Slaném, jmenované rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 9. 2021, když téhož dne byl i k tomuto orgánu podán ze strany žalobkyně návrh na zastavení řízení. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

6. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

7. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

8. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

9. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

10. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

11. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

12. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně)„ ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona„ nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobkyně nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011.

13. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobkyně byla, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhána pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označený trestný čin (Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/200). Žádnou z výluk uvedených v § 12 OdpŠk žalovaná netvrdila.

14. Žalobkyně se v žalobě domáhala náhrady škody v celkové výši 37 903, 60 Kč spočívající v nákladech na právní zastoupení, a to konkrétně za 22 úkonů právní služby včetně režijních paušálů, cestovné a náhradu promeškaného času. Konkrétně se žalobkyně domáhala náhrady za tyto úkony: - převzetí a příprava obhajoby dle plné moci ze dne 13. 9. 2018 - návrh na zastavení trestního stíhání ze dne 24. 9. 2018 - písemné námitky předložené PČR proti formulaci otázek dne 29. 10. 2018 - písemné podání PČR ve věci samé ze dne 1. 2. 2019 - písemný návrh PČR na doplnění otázek na znalce ze dne 18. 4. 2019 - písemné sdělení PČR ve věci samé ze dne 20. 4. 2019 - písemné sdělení PČR ve věci samé ze dne 21. 4. 2019 - zastoupení při vyšetřovacím pokusu dne 21. 5. 2019 - písemný návrh PČR na zastavení trestního stíhání dne 15. 7. 2019 - písemné sdělení Okresnímu soudu v Kladně ve věci samé ze dne 9. 12. 2019 - obhajoba při hlavním líčení před Okresním soudem v Kladně dne 19. 3. 2020 - odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Kladně dne 23. 3. 2020 - dodatečné odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Kladně dne 7. 5. 2020 - obhajoba u veřejného zasedání o odvolání u Krajského soudu v Praze dne 3. 7. 2020 - zpracování a podání dovolání k Nejvyššímu soudu ČR dne 11. 8. 2020 - doplnění dovolání k Nejvyššímu soudu ČR ze dne 13. 8. 2020 - návrh Okresnímu soudu v Kladně na obnovu řízení dne 13. 8. 2020 - stížnost proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 8. 2020 - doplnění dovolání k Nejvyššímu soudu ČR ze dne 9. 10. 2020 - obhajoba při hlavním líčení před Okresním soudem v Kladně dne 15. 6. 2021 - návrh na zastavení řízení předložený Magistrátnímu úřadu v Kladně dne 4. 8. 2021 - návrh na zastavení řízení předložený Městskému úřadu ve Slaném dne 14. 9. 2021.

15. Jak již uvedeno výše mezi účastníky nebylo sporu o samotné obhajobě žalobkyně v namítaném řízení, a to právním zástupcem JUDr. [příjmení]. Dle ust. § 31 odst. 3 OdpŠk se v případě odškodňování náhrady nákladů řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí určuje výše odměny podle zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, tedy dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen AT. Dle ust. § 10 odst. 1 AT při zastupování ve správním řízení, včetně řízení o přestupcích nebo o jiných správních deliktech se považuje za tarifní hodnotu částka 5 000 Kč (ve věci žalobkyně bylo rozhodnuto o postoupení věci správnímu orgánu a i před tímto rozhodnutím byla žalobkyně stíhána pro trestný čin s horní sazbou nepřevyšující 1 rok, tedy soud by ve smyslu ust. § 10 odst. 3 písm. a) vycházel taktéž z tarifní hodnoty 5 000 Kč. V souladu s ust. § 7 AT tak sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činila 1 000 Kč. Advokát má rovněž nárok na náhradu hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, a to v paušální částce 300 Kč na 1 úkon právní služby v souladu s ust. § 13 AT. S ohledem na ust. § 11 odst. 1 písm. a) AT soud shledal jako účelný úkon právní služby: převzetí a příprava obhajoby á 1 000 Kč. Dále nebylo sporu, že žalobkyně podala dne 24. 9. 2018 návrh na zastavení trestního stíhání, avšak soud dospěl k závěru, že uvedený úkon se nejvíce blíží úkonu ve smyslu ust. § 11 odst. 2 písm. d) AT, a proto za tento úkon přiznal odměnu v poloviční výši, tj. 500 Kč. Stejně soud postupoval při hodnocení úkonu – písemné námitky předložené policii proti formulaci otázek dne 29. 10. 2018 a za tento úkon přiznal žalobkyni dle § 11 odst. 2 písm. c) AT odměnu v poloviční výši. Ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT pak soud přiznal plnou náhradu za podání ve věci samé ze dne 1. 2. 2019, když se žalobkyně vyjadřovala k vypracovanému znaleckému posudku. Shodně pak soud posoudil i úkon žalobkyně z 18. 4. 2019 - návrh na doplnění otázek pro znalce, když na podkladě těchto námitek policejní orgán rozhodl dne 15. 5. 2019 o doplnění otázek znalci. Naopak jako neúčelné soud shledal písemné sdělení žalobkyně ve věci samé ze dne 20. 4. 2019 a písemné sdělení PČR ve věci samé ze dne 21. 4. 2019, když z jejich obsahu vyplývá, že se žalobkyně opětovně vyjadřuje k závěrům znaleckého posudku, rovněž jako k otázkám položeným znalci. Soud má za to, že tato sdělení mohla být obsahem již dřívějších podání žalobkyně, konkrétně ze dne 1. 2. 2019 a 18. 4. 2019, pročež je neshledal účelná. Konečně ani žalobkyně, ani její právní zástupce se k nařízenému jednání dne 25. 5. 2023 nedostavili, žalobkyně se tak vzdala dobrodiní poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., k doplnění kusých tvrzení ohledně účelnosti předmětných právních úkonů. Ve smyslu ust. 11 odst. 1 písm. f) AT pak soud přiznal žalobkyni plnou náhradu za úkon – zastoupení při vyšetřovacím pokusu, jenž se uskutečnil dne 21. 5. 2019. Dále nebylo pochyb, že žalobkyně podala dne 15. 7. 2019 návrh na zastavení trestního stíhání, avšak soud dospěl k závěru, že uvedený úkon se nejvíce blíží úkonu ve smyslu ust. § 11 odst. 2 písm. d) AT, a proto za tento úkon přiznal odměnu v poloviční výši, tj. 500 Kč. Za podání žalobkyně ze dne 9. 12. 2019, jímž se vyjadřovala k podané obžalobě, soud přiznal plnou náhradu, a to dle § 11 odst. 1 písm. d) AT. Soud nepřiznal žádnou odměnu za úkon označený jako obhajoba při hlavním líčení před Okresním soudem v Kladně dne 19. 3. 2020, když z trestního spisu soud nezjistil, že by se toho dne konalo ve věci žalobkyně hlavní líčení. Pro úplnost soud opakovaně uvádí, že žalobkyně se k nařízenému jednání, jakož její právní zástupce, nedostavila a vzdala se tak dobrodiní poučení ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. ohledně prokázání konání tohoto úkonu. Z totožných důvodů soud nepřiznal odměnu za obhajobu u veřejného zasedání o odvolání u Krajského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2020, když konání veřejného zasedání uvedeného dne ve věci žalobkyně se nepodařilo prokázat. Jako účelný úkon právní služby soud však shledal odvolání ve věci samé ze dne 23. 3. 2020, a to za použití ust. § 11 odst. 1 písm. k) AT. Jako neúčelným pak soud hodnotil úkon – dodatečné odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Kladně, když dle soudu žalobkyně mohla všechny odvolací námitky uplatnit v jednom podání. Nutno podotknout, že ze stejných důvodů soud nepřiznal odměnu za úkon označený jako doplnění dovolání, tj. dle názoru soudu žalobkyně mohla všechny dovolací námitky uplatnit v jednom podání. Zde opětovně konstatovat, že poučení, proč nebylo možné doplnění odvolání či dovolání poslat jedním podáním se žalobkyně neúčastí u nařízeného jednání dobrovolně vzdala. Naproti tomu byla žalobkyni přiznána náhrada za podané dovolání ze dne 11. 8. 2020 a za návrh na obnovu řízení ze dne 13. 8. 2020, a to ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. k) AT. Stížnost proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 8. 2020, jímž žalobkyně brojila proti povinnosti zaplatit náklady státu, pak soud hodnotil jako úkon, který se svou povahou nejvíce blíží úkonu ve smyslu ust. § 11 odst. 2 písm. c) AT, pročež přiznal odměnu v poloviční výši. Za doplnění dovolání žalobkyně ze dne 9. 10. 2020 soud přiznal odměnu v poloviční výši, a to ve smyslu ust. § 11 odst. 2 písm. d) AT, když z obsahu předmětného podání vyplývá, že žalobkyně v něm reagovala ještě na veřejné zasedání, jež se uskutečnilo ve věci dne 24. 9. 2020, tedy až po podání dovolání žalobkyně. Konečně jako účelný soud shledal ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT úkon - obhajoba při hlavním líčení před Okresním soudem v Kladně dne 15. 6. 2021, když z protokolu o hlavním líčení vyplývá, že se obhájce žalobkyně účastnil osobně a trvalo v čase od 14-14 hodin. Posledními posuzovanými úkony byly návrhy na zastavení řízení předložené jak Magistrátu úřadu v Kladně dne 4. 8. 2021, tak Městskému úřadu Slaný dne 14. 9. 2021. Oba úkony soud shledal účelné, když po vydání opravného usnesení žalobkyně podala totožný návrh jinému správnímu orgánu. Avšak soud dospěl k závěru, že ve věci se jedná o úkony, jež se nejvíce blíží úkonu ve smyslu ust. § 11 odst. 2 písm. d) AT, pročež za každý z nich přiznal náhradu v poloviční výši. Tedy soud přiznal odměnu za 9 úkonů právní služby á 1 000 Kč, za 7 úkonů právní služby á 500, dále přiznal náhradu hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, a to v paušální částce 300 Kč za 16 úkonů právní služby v souladu s ust. § 13 AT. Dále soud přiznal náhradu za ztrátu času za cestu [obec] – [obec] zpět, a to za cestu k vyšetřovacímu pokusu 4x 100 Kč (4x půlhodina), rovněž jako k hlavnímu líčení dne 15. 6. 2021 (cesta [obec] – [obec] a zpět, 4x půlhodina, tj. 4x 100 Kč. Dále soud přiznal cestovné za cestu k vyšetřovacímu úkonu dne 21. 5. 2019, [obec] – [obec] a zpět při počtu kilometrů 94 km celkem, se základní náhradou za 1 km 4,10 Kč při ceně PHM 33,60 Kč litr, při spotřebě 6,7 l [číslo] km = 385,39 Kč, k tomu cestovné k veřejnému zasedání dne 15. 6. 2021, vzdálenost [obec] – [obec] a zpět při počtu kilometrů 62 km celkem, se základní náhradou za 1 km 4,40 Kč při ceně PHM 27,20 Kč litr, při spotřebě 6,7 l [číslo] km = 272,80 Kč Celkem tak žalobkyni náleží náhrada nákladu za vynaloženou obhajobu ve výši 22 697,41 Kč a ve zbývající části soud shledal žalobu nedůvodnou. Pokud tedy soud vynesl dne 31. 5. 2023 rozsudek, kterým přiznal žalobkyni částku 22 856,17 Kč, dopustil se početní chyby a v tomto smyslu bude vydáno opravné usnesení.

16. Žalovaná žalobkyni ničeho neplnila. Žalobce předběžně uplatnil nárok dne 18. 9. 2021. Soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení od 19. 3. 2022 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 18. 9. 2021, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 18. 3. 2022, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 19. 3. 2022 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). S ohledem na uvedené soud zamítl i v části, v níž žalobě vyhověl žalobkyní požadovaný úrok z prodlení od 19. 3. 2021.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, 2, 3 o. s. ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 87 903,60 Kč (50 000 Kč za nemajetkovou újmu; dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 + 37 903,60 Kč za škodu). Žalobkyně byla z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšná co do částky 72 697,41 Kč (neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno požadované finanční plnění/k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Převážně tak byla v řízení po odečtení úspěchu žalované úspěšná žalobkyně, a to v rozsahu 65,4 % a v tomto rozsahu jí soud náhradu nákladů řízení přiznal.

18. Žalobkyni vznikly náklady řízení, které sestávají z: -) zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč -) odměny za 4x účelně vynaložený úkon právní služby po 4 620 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, replika z 3. 7. 2022, odvolání do rozsudku) dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a); § 11/1 a), d) AT -) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 4 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč -) právní zástupce žalobkyně je plátce DPH Tedy celkem činí náklady řízení 27 812,80 Kč s DPH, z čehož činí přiznaných 65,4 % po drobném zaokrouhlení částku 18 190 Kč. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Konečně pro úplnost soud uvádí, že účelným neshledal podání z 15. 4. 2023, které zaslala žalobkyně k výzvě soudu stran označení důkazů k prokázání nároku na náhradu škody, neboť je judikatorně ustáleno, že důkaz odkazem na trestní spis není dle Nejvyššího soudu ČR postačující a žalobkyně byla povinna již v žalobě označit v podání uvedené listiny.