47 C 57/2023-43

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa žalobkyně] proti žalovanému: ; [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného] zastoupený obecným zmocněncem [příjmení] [jméno] [příjmení] bytem [adresa] o zaplacení 198 509,36 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje o části žaloby požadující - ohledně úvěru č. [anonymizováno] – zaplacení částky ve výši 793,61 Kč z titulu jistiny úvěru, smluvního úroku ve výši 8,9 % ročně z částky 793,61 Kč od 14. 3. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 793,61 Kč od 14. 3. 2023 do zaplacení a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 421,39 Kč.

II. Řízení se zastavuje o části žaloby požadující - ohledně nároku [číslo] stran záporného zůstatku na účtu, nákladů na vymáhání dluhu a pojistného – zaplacení částky ve výši 785 Kč.

III. Řízení se zastavuje o části žaloby požadující - ohledně úvěru č. [anonymizováno] – zaplacení částky ve výši 924,16 Kč z titulu jistiny úvěru, smluvního úroku ve výši 8,9 % ročně z částky 924,16 Kč od 14. 4. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 924,16 Kč od 14. 4. 2023 do zaplacení a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 075,84 Kč.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 189 444,84 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 193 444,84 od 7. 3. 2023 do 13. 3. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 191 444,84 Kč od 14. 3. 2023 do 13. 4. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 189 444,84 Kč od 14. 4. 2023 do zaplacení, a na náhradě nákladů řízení částku ve výši 7 941 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy do každého dvacátého dne v měsíci až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, přičemž výše v pořadí první až dvanácté měsíční splátky činí 2 000 Kč a výše v pořadí třinácté měsíční splátky a všech následujících měsíčních splátek až do zaplacení činí 5 000 Kč.

V. Zamítá se žaloba v části požadující zaplacení jistiny úvěru ve výši 6 561,75 Kč, úroku ve výši 8,9 % ročně z částky 197 724,36 Kč od 15. 8. 2022 do 13. 3. 2023, úroku ve výši 8,9 % ročně z částky 196 930,75 Kč od 14. 3. 2023 do 13. 4. 2023, úroku ve výši 8,9 % ročně z částky 196 006,59 Kč od 14. 4. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 920,06 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 197 724,36 Kč od 15. 9. 2022 do 6. 3. 2023, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 279,52 Kč od 7. 3. 2023 do 13. 3. 2023, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 485,91 Kč od 14. 3. 2023 do 13. 4. 2023 a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 561,75 Kč od 14. 4. 2023 do zaplacení.

VI. Zamítá se žaloba požadující zaplacení úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 8. 2022 do 29. 9. 2022, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 9. 2022 do 5. 10. 2022, úroku ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 9. 2022 do 5. 10. 2022 a kapitalizovaného úroku ve výši 388,31 Kč.

VII. Zaplacený soudní poplatek ve výši 7 941 Kč se žalobci nevrací.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení následujících částek: a) 197 724,36 Kč, smluvního úroku ve výši 8,9 % ročně z pohledávky 197 724,36 Kč od 15. 8. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z pohledávky 197 724,36 Kč od 15. 9. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 417,29 Kč za dobu od 15. 5. 2022 do 14. 8. 2022; b) smluvního úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 8. 2022 do 29. 9. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 9. 2022 do 5. 10. 2022, smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 9. 2022 do 5. 10. 2022, kapitalizovaného úroku ve výši 388,31 Kč od 1. 6. 2022 do 14. 8. 2022; c) 785 Kč. Nárok pod písm. a) je žalován z titulu smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] uzavřené mezi účastníky 7. 3. 2022 (žalovanému byl žalobcem poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč), nárok pod písm. b) je žalován z titulu smlouvy o kontokorentu z 2. 3. 2022 ve výši 10 000 Kč a nárok pod písm. c) byl žalován z titulu záporného zůstatku na běžném účtu žalovaného (25 Kč), nezaplaceným nákladům vynaloženým žalobcem na vymáhání dluhu (300 Kč) a dlužnému pojistnému (460 Kč).

2. Žalovaný uplatněná nárok neuznal, a to z důvodu, že žalobce si před poskytnutím úvěru dostatečně neověřil úvěruschopnost žalovaného, přičemž je nezbytné, aby si věřitel údaje uvedené spotřebitelem ověřoval.

3. Výrok I. až III. rozsudku odpovídá § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, jelikož žalobce vzal žalobu v tam uvedeném rozsahu zpět z důvodu částečného plnění žalovaným po podání žaloby. Totiž žalovaný zaplatil žalobci 2 000 Kč dne 14. 3. 2023 (důkaz: výpis z běžného účtu z 6. 4. 2023, splátkový kalendář z 6. 4. 2023, Přehled plateb s datem platby 14. 3. 2023) a dne 14. 4. 2023 uhradil rovněž 2 000 Kč (důkaz: Přehled plateb s datem 14. 4. 2023, Splátkový kalendář z 19. 4. 2023, Výpis z běžného účtu z 19. 4. 2023), čemuž pak ostatně odpovídá i úroku z prodlení ve výroku IV. tohoto rozsudku.

4. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Žalobní nárok a)

6. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 3. 10. 2020 Rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet] (důkaz touto rámcovou smlouvou). Dne 4. 3. 2022 uzavřel žalovaný s žalobcem Dodatek č. 6 k Rámcové smlouvě [číslo] – úvěr číslo [anonymizováno], jehož podpisem se žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit žalobci celkem částku 296 157,50 Kč, a to 113 splátkami po 2 642 Kč (důkaz touto smlouvou o úvěru a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalobce žalovanému na jeho účet vedený u žalobce úvěr ve výši 200 000 Kč vyplatil dne 7. 3. 2022 (důkaz výpisem z účtu z 7. 3. 2022).

7. Splátky od 15. 4. 2022 do 15. 5. 2022 byly žalovaným splaceny. Na splátku dne 15. 6. 2022 bylo ze strany žalovaného dne 15. 6. 2022 zaplaceno pouze 351,16 Kč; počínaje splátkou ke dni 15. 6. 2022 již nebyly splátky ze strany žalovaného uhrazeny řádně a včas (důkaz: Splátkový kalendář s datem 15. 8. 2022 a Přehled plateb). Vzhledem k uvedenému porušení smluvních povinností žalovaným (nesplácení úvěru) přistoupil žalobce v souladu s ujednáním smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] (čl.„ Ostatní ustanovení“ v závěru dokumentu) ve spojení s Podmínkami pro používání úvěru (čl. Několik bodů k ukončení smlouvy, odst. 3) k zesplatnění úvěru v tom smyslu, že 6. 9. 2022 odeslal žalobci zesplatňující dopis datem 5. 9. 2022, tj. vyzývající žalovaného k zaplacení částky 203 520,57 Kč (důkazy: Výzva k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva z 5. 9. 2022; poštovní podací arch z 6. 9. 2022; Podmínky po používání úvěru; Obchodní podmínky). Žalobce vyčíslil ke dni takového zesplatnění dlužnou pohledávku nesplacenou jistinou ve výši 197 724,36 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru (kapitalizovaný úrok) ve výši 4 417,29 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne poslední řádně zaplacené splátky, tj. ode dne 15. 5. 2022 do dne 14. 8. 2022.

8. Žalobní nárok b)

9. Dne 2. 3. 2022 uzavřel žalovaný s žalobcem Dodatek č. 5 k Rámcové smlouvě [číslo] (v reakci na žádost žalovaného o poskytnutí kontokorentu z 13. 2. 2022), na základě kterého žalobce poskytl žalovanému kontokorent do výše 10 000 Kč (žalovanému bylo umožněno čerpání kontokorentu na účtu č. [bankovní účet]), přičemž žalovaný měl zaplatit žalobci celkovou částku 11 889,99 Kč a žalovaný měl povinnost platit smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně z vyčerpané části kontokorentu (důkaz tímto dodatkem a Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Přehledem čerpání a splácení kontokorentu a Mimořádným výpisem z účtu, tj. za dobu od 24. 4. 2022 do 3. 1. 2023).

10. Vzhledem k porušení smluvních povinností žalovaným přistoupil žalobce následně v souladu s ujednáním smlouvy o poskytnutí kontokorentu (čl. Ostatní ustanovení v závěru dokumentu) ve spojení s Podmínkami pro používání kontokorentu k zesplatnění kontokorentního úvěru v tom smyslu, že 6. 9. 2022 odeslal žalobci zesplatňující dopis datem 5. 9. 2022, tj. vyzývající žalovaného k zaplacení částky 10 522,78 Kč z titulu kontokorentu (důkazy: Výzva k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva z 5. 9. 2022; poštovní podací arch z 6. 9. 2022; Podmínky pro používání kontokorentu). Ke dni uvedeného zesplatnění byla dlužná pohledávka žalobcem vyčíslena jako nesplacená jistina kontokorentu ve výši 10 000 Kč, nesplacený smluvní úrok z kontokorentu (kapitalizovaný úrok) do zesplatnění ve výši 388,31 Kč (jakožto souhrn nesplacených smluvních úroků ode dne 1. 6. 2022 naúčtovaných do 14. 8. 2022).

11. Žalovaný dne 6. 10. 2022 uhradil na kontokorent částku ve výši 10 000 Kč, kterou si žalobce započetl na úhradu jistiny kontokorentu ve výši 10 000 Kč (nesporné mezi účastníky), a proto předmět řízení u nároku b) tvoří jen smluvní úrok a úrok z prodlení (viz bod 1. odůvodnění tohoto rozsudku).

12. Pokud jde o nárok pod písm. c), žalobce vzal v této části žalobu zpět (viz výrok II. rozsudku).

13. Na základě shora zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobce domáhal vrácení poskytnutých peněžních prostředků (jistiny úvěru) a zákonných úroků z prodlení (a to ještě v omezeném rozsahu).

14. Žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jako„ zákon“), ve spojení s § 2395 zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jako „o. z.“). Jedná o spotřebitelský úvěr dle § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč a 10 000 Kč.

15. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“ 16. Z citovaného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Tato právní úprava má základ v předpisech Evropské unie (srov. i např. rozsudek Soudního dvora EU o výkladu ustanovení směrnice 2008/48/ES na základě předběžné otázky položené českými soudy, tj. rozsudek ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance).

17. Soud zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany věřitele, a to koneckonců i v reakci na námitku žalovaného (viz odpor žalovaného z 7. 3. 2023 na č. l. 14). Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. Soud dospěl k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele, tj. žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobce porušil svoji povinnost poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Judikatura zastává názor, že vycházet při posouzení úvěruschopnosti jen z databáze dlužníků je nedostatečné pro řádné ověření úvěruschopnosti (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1704/2019, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Tímto soud reaguje mj. na žalobní tvrzení, že žalobce užil úvěrovou zprávu z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru).

20. Žalobce vyšel z Potvrzení o výši příjmu ze dne 4. 3. 2022. Z něj plyne, že žalovaný byl ke dni 4. 3. 2022 zaměstnán na dobu určitou (do 1. 9. 2022) u [právnická osoba] [obec] s.r.o. jako stavební dělník – montážník, a přičemž za listopad 2021 až leden 2022 činil průměrný čistý příjem žalovaného 28 057 Kč (důkaz potvrzením o výši příjmu). Tudíž žalobce měl řádně ověřený (jen) příjem žalovaného ze zaměstnání a ověřeno jeho zaměstnání.

21. Žalovaný sice uvedl v žádosti o kontokorent, že příjmy ostatních členů domácnosti činí 200 000 Kč (důkaz: Aplikační data), ale žalobce se nedotazoval, či to jsou příjmy a z jakých zdrojů (srov. i odpověď žalobce k dotazu soudu na 1. jednání, zejména str. 1 protokolu o jednání) a tento tvrzený příjem žalobce ani neověřoval.

22. Hlavním problémem je, že žalobce nijak neověřoval žalovaným tvrzené výdaje.

23. Pokud jde o žalobcem poskytnutý první úvěr, tj. kontokorent, tak žalovaný v žádosti o kontokorent uvedl, že bydlí ve vlastním (domu či byt) a že jeho výdaje na bydlení činí 14 000 Kč, na léky, jídlo a dopravu 3 000 Kč (důkaz: Aplikační data). Žalobce však tato tvrzení žalovaného neověřoval. Tedy neověřoval, zda skutečně žalovaný bydlí či nebydlí ve vlastní nemovitosti (lze ověřit snadno např. v katastru nemovitostí přes internet) a neověřoval ani tvrzené výdaje na bydlení (tedy zda nejsou např. vyšší než žalovaným uvedené). Žalobce ani neověřoval žalovaným tvrzené výdaje ve výši 3 000 Kč na živobytí, které nadto byly nezvykle – tj. nápadně – velmi nízké.

24. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. To plyne i z ustálené judikatury. Lze odkázat např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015 (použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.) nebo kupř. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či usnesení Nejvyššího soudu z 20. 9. 2018 sp. zn. 20 Cdo 3180/2018:„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků“. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

25. Nadto pro žalobce mohlo a mělo být určitým varovným signálem, že žalovaný v době před žádostí o úvěr uváděl žalobci při žádosti o úvěr a kontokorent údaje, které se jevily být v rozporu, což snižovalo věrohodnost žalobce jakožto žadatele o úvěr (zda např. nestřílí tzv. od boku a nesnaží se za každou cenu získat úvěr, čemuž přizpůsobuje různé odpovědi). V žádosti o úvěr z 13. 10. 2020 totiž uvedl, že vlastní dům (byt), ale zanedlouho poté (15. 11. 2020) uvedl při žádosti o další úvěr, že bydlí v nájmu; aby se posléze v žádosti o úvěr z 12. 2. 2022 opět vrátil k verzi, že vlastní dům (byt), přičemž v žádosti o úvěr s tvrzením o nájmu (z 15. 11. 2020) uváděl stejnou výši nákladů na bydlení (tj. 14 000 Kč) jako v žádosti o úvěr s tvrzením o vlastnictví domu či bytu (žádost z 12. 2. 2022). Koneckonců v žádosti o úvěr z 2. 3. 2022 se žalovaný zase vrátil k tvrzení o nájmu při opět nezměněném tvrzení o výši výdajů na bydlení ve výši 14 000 Kč (srov. text níže o druhém úvěru).

26. Žalobce měl k dispozici výpis z účtu žalovaného před uzavřením obou smluv o úvěru, jelikož žalovaný měl u žalobce vedený účet. Z výpisu z účtu žalobce mohl a měl dovodit, že existují pochybnosti, že žalovaný bude schopen včas a řádně splácet úvěr.

27. Z výpisu z účtu žalovaného za dobu od 1. 12. 2021 do 2. 3. 2022 plyne, že žalovaný spíše nevycházel s penězi, což plyne mj. z následujícího.

28. Na účet bylo připsáno celkem 113 465,87 Kč a odepsáno 170 316,34 Kč, z čehož plyne, že žalovaný byl v mínusu.

29. V době krátké před poskytnutím prvního úvěru (tj. kontokorentu) byla 15. 2. 2022 na účet žalovaného připsána částka 6 000 Kč od [jméno] [příjmení], tedy osoby se stejným příjmením jako žalovaný. Dne 25. 2. 2022 byla na účet žalovaného připsána částka od [jméno] [příjmení] ve výši 200 Kč s detailem platby„ Na cestu domů“ (!). Dne 9. 2. 2022 byla na účet žalovaného připsána částka 4 500 Kč detailem platby„ Fuj, na splátku dluhu“. Mimo jiné z uvedeného plynulo zvýšené riziko, že žalovaný nevychází s penězi až do té míry, že mu příslušník jeho rodiny (patrně matka) musí posílat peníze na účet, aby se dostal zpět domů. Zvláště nápadná byla i úhrada z účtu žalovaného 2. 3. 2022 ve výši 6 000 Kč cizí osobě s detailem„ sorry g nemám moc mobil v práci posílám rovnou za další sesh“. Žalobce argumentoval, že na běžných účtech žalovaného nebyly v době sjednávání úvěru transakce spojené s hazardem či s jinou rizikovou činností a jiné transakce, ze kterých by mohl dovodit důvodnou pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr splácet. To však není plně korespondující s obsahem výpisu z účtu, což platí nejen o shora uvedeném, ale i např. o následujících položkách: platba 200 Kč z 17. 2. 2022 na cizí účet s detailem„ pass the green“; platba z 21. 12. 2021 na účet [právnická osoba] ve výši 1 259,58 Kč; opakované platby na [anonymizována dvě slova] se sídlem v [země] (15. 12. 2021, 17. 1. 2022); ne zcela jasné platby na účty do zahraničí (např. na účet [webová adresa], kupř. z 8. 2. 2022, 14. 2. 2022; 27. 12. 2021 na cizí účet v Nizozemí – 1 919,57 Kč; 21. 12. 2021 – 1 009,66 Kč či 3. 1. 2022 částka 657,96 Kč na účet [webová adresa] v Irsku; opakované úhrady na účet [webová adresa] se sídlem v [země] 1. 12. 2021 či 13. 12. 2021).

30. Navíc žalobce měl k dispozici Úvěrovou zprávu, z níž plynulo, že žalovaný již měl úvěr u jiné společnosti, ve výši 50 000 Kč, z 21. 10. 2020 a zbývalo mu zaplatit ještě 27 383 Kč, přičemž v průběhu splácení uvedeného jiného úvěru měl žalovaný již problémy se splácením – in concreto u splátek z prosince 2020 a leden až únor 2021 (důkaz Úvěrovou zprávou obsahující výslovně„ datum poslední delikvence: 28. 02. 2021“).

31. Podstatným nedostatkem na straně žalobce však bylo, že žalobce nevedl žalovaného ke konkretizaci jeho výdajů a tyto výdaje neověřoval, a to včetně výdajů za bydlení a včetně způsobu bydlení.

32. Varovným signálem vedoucím k neposkytnutí klíčového (v pořadí druhého) úvěru (tj. ve výši 200 000 Kč) však pro žalobce objektivně mělo a mohlo být, že žalovaný během krátké doby (mezi prvním a druhým úvěrem) uváděl rozporné údaje. V žádosti 12. 2. 2022 uvedl, že bydlí ve vlastním (dům či byt), avšak 2. 3. 2022 v žádosti o druhý úvěr uvedl, že bydlí v nájmu, a to při nezměněné výši tvrzených výdajů na bydlení ve výši 14 000 Kč (!). Žalovaný během krátké doby ohledně jím tvrzené výše příjmu (tj. dne 12. 2. 2022) uvedl v žádosti o kontokorent výši příjmu 34 549,33 Kč, aby po krátké době poté (2. 3. 2022) uvedl, že výše příjmu činí 28 057 Kč. V žádosti z 12. 2. 2022 žalobce uvedl, že příjem ostatních členů domácnosti je 200 000 Kč, aby nedlouho poté (2. 3. 2022) uvedl, že příjem je poloviční (100 000 Kč). U první žádosti o úvěr (12. 2. 2022) uvedl splátky 1 500 Kč, u druhé žádosti (z 2. 3. 2022) je ale již neuvedl (i když podle úvěrové zprávy z 12. 2. 2022, kterou měl žalobce k dispozici, ještě žalovanému zbývalo splatit 27 383 Kč).

33. Soud tedy dospěl k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy pro rozpor s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud tak vycházel z toho, že žalobce svoji povinnost dle § 86 zákona nesplnil. Žalobce tak měl a má právo jen na vrácení jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 věta poslední zákona. Žalobci tudíž nevzniklo a nelze mu přiznat právo na jakékoliv plnění z titulu smlouvy (tedy ani na smluvní úrok).

34. Pokud jde o žalobní nárok pod písm. a), tj. úvěr ve výši 200 000 Kč, žalovaný zaplatil do 28. 7. 2022 celkem částku ve výši 6 555,16 Kč (důkaz: Splátkový kalendář s datem 19. 4. 2023, přiložený k podání žalobce na č. l. 32). Žalovaný po podání žaloby, konkrétně 14. 3. 2023, žalobci uhradil částku 2 000 Kč (viz např. podání žalobce z 6. 4. 2023 na č. l. 27) a dále 14. 4. 2023 uhradil částku 2 000 Kč (viz podání žalobce z 19. 4. 2023). Celkem tak žalovaný uhradil na jistinu úvěru (200 000 Kč) částku ve výši 10 555,16 Kč. Proto má žalobce ve smyslu § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru, právo na vrácení jistiny (od níž se odečtou platby žalovaného), tj. na vrácení částky ve výši 189 444,84 Kč (viz výrok VI.). Žalobce požaduje zaplatit jistinu úvěru ve výši 196 006,59 Kč, a proto je žaloba částečně nedůvodná ve výši 6 561,75 Kč (viz výrok V.).

35. Kvůli neplatnosti úvěrové smlouvy je neplatný i smluvní úrok (8,9 procent ročně), tedy jej nelze přiznat - úrok ve výši 8,9 % ročně z částky 197 724,36 Kč od 15. 8. 2022 do 13. 3. 2023, úrok ve výši 8,9 % ročně z částky 196 930,75 Kč od 14. 3. 2023 do 13. 4. 2023, úrok ve výši 8,9 % ročně z částky 196 006,59 Kč od 14. 4. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 2 920,06 Kč (viz výrok V.).

36. Pokud jde o úrok z prodlení, žalobce jej požaduje od 15. 9. 2022 a vychází z toho, že splatnost žalobního nároku nastala dnem 15. 8. 2022 v návaznosti na zesplatňující dopis z 5. 9. 2022 (viz str. 3 návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu).

37. Žalobce sice předložil podací arch z pošty z 5. 9. 2022 na důkaz o doručení výzvy k zaplacení žalobní částky (Zesplatňující dopis – předžalobní výzva). Nicméně žalobce neprokázal, zda a kdy konkrétně doručil žalovanému tento dopis (srov. výzvu soudu z 31. 3. 2023 na č. l. 24 i s poučením o následcích nesplnění výzvy, na kterou odkázal i při jednání – viz st. 3 dole protokolu o prvním jednání). Ustanovení § 573 o. z. se zde neuplatní. Ze skutečnosti, že žalobce odeslal žalovanému listiny, ještě neplyne jejich doručení žalovanému. Vyvratitelná domněnka zakotvená v § 573 o. z. platí jen v případě, že zásilka adresátovi prokazatelně došla, což dovodila i soudní praxe (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy o domněnku dojití písemnosti, která nebyla adresátovi prokazatelně doručena, ale byla prokazatelně odeslána - viz zákonná dikce„ došlá zásilka“ (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2019 sp. zn. II. ÚS 2403/19). Ze soudní praxe obdobně srov. i např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 89/2017 ze dne 13. 12. 2018 a z tzv. komentářové literatury srov. obdobně např. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654), 2. vydání, 2022, s. 1830 - 1831: E. Dobrovolná. Proto nebylo možné odvíjet počátek prodlení v závislosti na prokázání prostého odeslání výzvy k plnění žalovanému.

38. Pokud žalobce odkazoval - ve prospěch závěru o doručení - na Obchodní podmínky (str. 4, název„ Doručování dokumentů“) zahrnující fikci doručení („ ...dokumenty považujeme za doručení nejpozději desátý den po jejich odeslání“), tak k tomu nelze přihlédnout již z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru. Navíc fikci doručení ujednání smluvních stran založit – v neprospěch spotřebitele – zpravidla nemůže. V této souvislosti soud poukazuje např. na srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1287/2018, ze dne 3. 12. 2008 sp. zn. 32 Cdo 2536/2007 či ze dne 18. 3. 2010 sp. zn. 23 Cdo 5508/2007. 39. [příjmení] rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2022 sp. zn. 23 Cdo 1001/2021 byla zmírněna dřívější rozhodovací praxe, dle které byly fikce a domněnky ve smlouvách posuzovány jako neplatná ujednání bez dalšího. Nejvyšší soud v uvedeném rozsudku uzavřel, že při posouzení, zdali takové ujednání je v rozporu se zákonným zákazem nebo se příčí dobrým mravům, je třeba v každém jednotlivém případě zkoumat, co je obsahem daného ujednání a současně je třeba hodnotit i právní postavení stran, v jakém ujednání uzavřely, zdali jde o rovnovážný vztah stran, např. podnikatelů, případně zdali jde o vztah podnikatele na straně jedné a slabší strany na straně druhé, ať už spotřebitele nebo podnikatele slabší strany. V souzené věci však je podstatné, že jde o vztah mezi žalobcem jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem a smluvní fikce doručení je koncipována k tíži spotřebitele (fikce doručení bez ohledu na to, zda skutečně je žalovanému doručen ten který dopis, e-mail, sms apod.).

40. Z uvedených důvodů nelze ani dovozovat, že by bylo prokázáno doručení formou žalobcem tvrzených sms (srov. tvrzení žalobce v podání z 6. 4. 2023:„ Zesplatnění žalobce žalovanému oznámil také zprávou do internetového bankovnictví a emailem (na jeho adresu [email]) ze dne 16. 8. 2022. U těchto zpráv nastalo doručení v souladu s obchodními podmínkami dne 16. 8. 2022. Nad rámec výše uvedeného upozornil žalobce žalovaného na zesplatnění také SMS zprávou na jeho telefonní [číslo]. Emailovou adresu a telefonní číslo uvedl žalovaný v rámcové smlouvě.“; srov. smluvní fikci doručení – přičemž však smlouva je neplatná, tedy jsou neplatné i Obchodní podmínky - v Obchodních podmínkách, str. 4, název„ Doručování dokumentů“:„ ...Dokumenty poslané prostřednictvím internetového bankovnictví jsou doručené, jakmile je uložíme do Vaší schránky dokumentů. Dokumenty poslané mailem jsou doručené okamžikem, kdy je odešleme.“).

41. Navíc v obchodních podmínkách zakotvenou fikce doručení lze považovat i za překvapivé ustanovení, které druhá strana nemohla rozumně očekávat a které je zapovězeno na základě § 1753 o. z. Obchodní podmínky nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017 sp. zn. 32 ICdo 86/2015 či nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11).

42. Z těchto důvodů lze vyjít z toho, že žalovaný byl vyzván k vrácení nesplacené jistiny (viz § 1958 odst. 2 o. z.) až na základě doručení žaloby žalovanému (obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 176/2002), k čemuž došlo v pátek 3. 3. 2023 (viz doručenka na č. l. 12). Dne 6. 3. 2023 (viz § 1958 odst. 2 o. z. 607 o. z.) tak byl žalovaný povinen plnit (tedy dne 6. 3. 2023 nastala splatnost závazku vrátit jistinu) částku ve výši 193 444,84 Kč (tj. do té doby nezaplacenou jistinu – výpočet: 200 000 Kč mínus platby žalovaného ve výši 6 555,16 Kč) a od 7. 3. 2023 tak byl žalovaný v prodlení se zaplacením jistiny úvěru (193 444,84 Kč) ve smyslu § 1970 o. z. (přičemž po podání žaloby zaplatil 2 x 2 000 Kč).

43. Pokud jde o žalobní nárok pod písm. b), tj. kontokorent, tak rovněž smlouva o kontokorentu je neplatná smlouva o kontokorentu z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobcem (srov. argumentaci v textu tohoto rozsudku shora). Tudíž nelze žalobci přiznat smluvní úrok, když je smlouva neplatná.

44. Pokud jde o úrok z prodlení, žalobce vyšel ze splatnosti závazku (na vrácení 10 000 Kč) ze„ zesplatňujícího“ dopisu odeslaného 5. 9. 2022 a mailu, zprávou do internetového bankovnictví a sms zpráv. Avšak shora uvedené o tom, že na základě těchto skutečností nedošlo k zesplatnění, soud odkazuje na část rozsudku týkajícího se žalobního nároku pod písm. a). Tedy nárok na vrácení jistiny (10 000 Kč) by se stal splatným až na základě doručení žaloby žalovanému (k čemuž došlo 3. 3. 2023). Nicméně jelikož již žalovaný před podáním žaloby poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč v plném rozsahu zaplatil dne 6. 10. 2022 (viz srov. str. 5 žaloby i např. str. 3 dole protokolu o prvním jednání, nesporné mezi účastníky), tak se žalovaný nedostal vůbec do prodlení s vrácením jistiny ve výši 10 000 Kč. Z těchto důvodů je plně nedůvodný žalobní nárok pod písm. b) na zaplacení i úroku z prodlení.

45. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o plnění v měsíčních splátkách (splatných vždy do každého dvacátého dne v měsíci až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, přičemž výše v pořadí první až dvanácté měsíční splátky činí 2 000 Kč a výše v pořadí třinácté měsíční splátky a všech následujících měsíčních splátek až do zaplacení činí 5 000 Kč). Soud takto rozhodl jednak z důvodu, že na výši těchto splátek byla mezi účastníky shoda (srov. protokol o 1. jednání), jednak z důvodu tíživého zdravotního stavu žalovaného a momentálních snížených výdělkových možností žalovaného. Totiž žalovaný byl od 29. 11. 2022 do 11. 4. 2023 hospitalizovaný v Psychiatrické nemocnici [obec], je nadále v ambulantní psychiatrické péči v doléčovací psychiatrické ambulanci a je nadále neschopen práce (důkaz: lékařská zpráva z 6. 4. 2023, 10. 4. 2023 a 18. 4. 2023). Soud též při povolení splátek přihlédl k tomu, že žalovaný splácí další dluh, a to korporaci [právnická osoba] z titulu úvěru, v celkové výši 120 973 Kč (důkaz mailem od citované korporace z 6. 3. 2023 vůči zmocněnci žalovaného a usnesením Policie České republiky, Městské ředitelství policie [obec] z 17. 2. 2023 [číslo jednací]).

46. Co se týče náhrady nákladů řízení, žalobce požaduje jen zaplacení soudního poplatku ve výši 7 941 Kč a ve zbytku se práva na náhradu nákladů řízení vzdal (viz protokol o 1. jednání). Žalobce měl neúspěch jen v poměrně nepatrné části, a proto soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 7 941 Kč Výrok o náhradě nákladů řízení je umístěn do výroku IV., a to již z důvodu, aby jej bylo možné podřadit pod příslušné splátky.

47. Podle § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích platí, že soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Obdobně vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku) vzniklý podle § 6a odst. 3, bylo-li řízení zastaveno jen zčásti. Soudní poplatek z nově žalované částky (tj. po částečném zpětvzetí) 196 006,59 Kč by činil 4 % (dle položky 2 bodu 1. písm. c) Sazebníku soudních poplatků), tj. 7 841 Kč. Rozdíl soudních poplatků (7 941 Kč mínus 7 841 Kč) tak činí 100 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že přeplatek soudního poplatku nedosahuje ani minimální částky 1 000 Kč, kterou si soud ponechává v souladu s § 10 odst. 3 a 4 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, nevzniká žalobci právo na vrácení přeplatku v jakékoliv výši. Tomu odpovídá výrok VII. tohoto rozsudku.

Poučení