47 C 81/2019-457

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Zítkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [jméno], LL.M. sídlem [adresa] 2. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované] pro: určení spoluvlastnictví takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobkyně je podílovou spoluvlastnicí v rozsahu ideálních [číslo] na pozemcích parcelní [číslo] vše v k. ú. [část obce], dosud zapsaných ve prospěch žalované [číslo] [celé jméno žalované].

II. Určuje se, že žalobkyně je podílovou spoluvlastnicí v rozsahu ideálních [číslo] na pozemcích parcelní [číslo] vše v k. ú. [část obce], dosud zapsaných ve prospěch žalované [číslo] [celé jméno žalované].

III. Žalované jsou povinny společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], CSc.

Odůvodnění

1. Žalobce uplatnil vůči žalovaným shora označený nárok v žalobě podané k soudu dne [datum], žalobce tvrdil, že bylo již pravomocně posouzeno (rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. [číslo jednací] ze dne 16. 2. 2018, který nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu pro hlavní město Prahu [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]), že žalované nejsou podílovými spoluvlastnicemi pozemku dle PK parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Rozhodnutí soudu prvého stupně pak bylo potvrzeno i odvolacím soudem, tedy Městským soudem v Praze dne [datum rozhodnutí] rozsudkem č. j. [číslo jednací]. Navzdory těmto pravomocným rozhodnutím však v katastru nemovitostí u pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], které vznikly právě z pozemků výše uvedených, je stále evidováno spoluvlastnické právo pro každou z žalovaných o velikosti ideálních [číslo] vzhledem k celku. Svou aktivní legitimaci žalobkyně odvozovala z toho, že ve správním řízení (v rámci restitučního řízení) vystupoval žalobce jako povinná osoba a z tohoto titulu se tedy cestou určovací žaloby domáhala, že vlastnické právo k uvedeným spoluvlastnickým podílům žalovaných, náleží žalobci.

2. Žalovaná [číslo] se k žalobě vyjádřila svým podáním ze dne [datum]. Uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává, a to ani zčásti a žalobu navrhla v plném rozsahu zamítnout. K věci samé pak žalovaná uvedla, že její právní předchůdce (otec) žalované [číslo] pan [jméno] [příjmení], nabyl spoluvlastnické podíly ve výši [číslo] na pozemcích parc. č. dle PK [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] poté, co mu zemřela matka a otec na základě dědění (odkázala přitom na rozhodnutí Státního notářství ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] - dědictví po [jméno] [celé jméno žalované] a rozhodnutí Státního notářství ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Dále žalovaná uvedla, že dne [datum] byla uzavřena kupní smlouva mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na straně prodávající a Československým státem – [anonymizováno] [územní celek] – [anonymizována tři slova] na straně kupující. Předmětem kupní smlouvy pak byl spoluvlastnický podíl prodávajících na pozemcích parc. č. dle PK [číslo] a [číslo]. Podíly byly prodány za cenu [částka]. Soud prvého stupně v předchozím řízení uzavřel, že tato smlouva byla uzavřena v tísni a kromě tísně konstatoval i existenci důvodů tvrzených žalovanou [číslo] i žalovanou [číslo] zakládající absolutní neplatnost této smlouvy. V případě pozemku parc. č. PK [číslo] a [číslo] k uzavření žádné smlouvy nedošlo.

3. Pozemky parc. č. dle PK [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] byly z velké části zastavěny a to dnešní [anonymizována dvě slova] ([číslo] a [číslo]) a parkovištěm [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [územní celek] a. s. ([číslo] a [číslo]). [příjmení] [jméno] [příjmení] a následně žalovaná [číslo] [jméno] [příjmení] mladší, otec žalované [číslo] fakticky nemohli spoluvlastnické podíly užívat, zůstal zapsán v evidenci nemovitostí, později v katastru nemovitostí jako spoluvlastník. Pan [příjmení] [příjmení] podal u Okresního úřadu [okres] dne [datum] žádost, v níž požádal o navrácení pozemků nebo náhradu pozemků, kterých je spolumajitelem. Jedná se o pozemky v k. ú. [část obce], [obec a číslo], č. katastru [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]. Kromě toho pan [jméno] [příjmení] vedl proti [anonymizováno] podniku soudní řízení o vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v tom, že [ulice] podnik užíval pozemky parc. č. dle PK [číslo] a [číslo], které byly zčásti ve vlastnictví [jméno] [příjmení] a to bez jeho souhlasu a bez jakéhokoliv finančního vyrovnání. [jméno] [příjmení] byl v řízení úspěšný, když bylo nejprve deklarováno jeho vlastnické právo ke spoluvlastnickým podílům na uvedených pozemcích a to v následujících rozhodnutích (mezitímní rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] – bylo kladně rozhodnuto o základu nároku [jméno] [příjmení], potvrzující rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], pravomocný dne 19. 3. 1999, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. 9. 2000 č. j. 28 Cdo 1213/99-65, ve kterém byla řešena právní otázka, zda užíváním pozemku menšinovým spoluvlastníkem bez souhlasu ostatních spoluvlastníků vzniká tomuto menšinovému spoluvlastníku bezdůvodné obohacení, které jim je povinen vydat, vlastnické právo [jméno] [příjmení] nebylo zpochybněno). V dalších řízeních pak byla řešena pouze výše bezdůvodného obohacení, které na straně [anonymizována dvě slova] užíváním pozemků (včetně spoluvlastnických podílů [jméno] [příjmení]) vzniklo, konkrétně se jedná o následující rozhodnutí: rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2009 č. j. 33 Odo 1571/2006-464.

4. Dále žalovaná [číslo] ve svém vyjádření uvedla, že v rámci dědického řízení po [jméno] [příjmení] a jeho manželce [jméno] [celé jméno žalované] nabyla žalovaná [číslo] [jméno] [příjmení] mladší mimo jiné spoluvlastnické podíly na pozemcích odpovídajících pozemku parc. č. dle PK [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], které nebyly [jméno] [příjmení] prodány. Vzhledem k tomu, že vlastnické právo nebylo nikým zpochybňováno, převedli jak [jméno] [příjmení], tak jeho právní nástupci v průběhu doby některé spoluvlastnické podíly na pozemcích třetím osobám. Vlastnické právo [jméno] [příjmení], resp. jeho právních nástupců ke spoluvlastnickým podílům na pozemcích parc. [číslo] resp. pozemcích, které z nich vznikly později, bylo zapsáno v katastru nemovitostí a nebylo zpochybňováno. Za spoluvlastníky považoval žalovanou [číslo] [jméno] [příjmení] mladšího i žalobce, který s nimi jednal o prodeji jejich spoluvlastnických podílů na některých pozemcích. Tuto skutečnost žalobce nezpochybnil ani během řízení u obecných soudů.

5. Případnou pochybnost o spoluvlastnickém právu ke spoluvlastnickým podílům na předmětných pozemcích mohl získat žalobce (stejně jako žalovaná [číslo]) a [jméno] [příjmení] mladší nejdříve v létě roku 2013, když v dopise ze dne [datum] uvádí, že obdržel vyjádření Státního pozemkového úřadu, že není dosud dořešen podíl ideálních [číslo] na PK [číslo] a PK [číslo] (KN [číslo] a dalších) a v návaznosti na to dodává, že do doby pravomocného rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, nelze v majetkoprávním vypořádání zatím pokračovat. Řízení před Státním pozemkovým úřadem bylo ukončeno rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], kterým byl nárok na restituci vlastnictví a vydání pozemků parc. č. dle PK [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], zamítnut. Rozhodnutí Státního pozemkového úřadu nemělo vliv na existující zápis v katastru nemovitostí, v jehož správnost žalovaná [číslo] [jméno] [příjmení] mladší měli důvěru, a který byl do té doby všemi respektován. Proto rozhodnutí Státního pozemkového úřadu nebylo z jejich strany napadeno. Napadl jej teprve žalobce prostřednictvím žaloby, kterou zahájil předchozí soudní řízení.

6. Již v řízení, kterým bylo přezkoumáváno rozhodnutí Státního pozemkového úřadu (řízení vedené před [název soudu] sp. zn. [spisová značka]), žalovaná [číslo] namítala dlouhodobě respektovaný právní stav a též vznesla námitku vydržení, avšak dle názoru žalované [číslo] soudy se touto námitkou věcně nezabývaly s odůvodněním, podle kterého, byla-li jednou (byť již před 20 lety) podána restituční žádost, nemá námitka vydržení v tomto řízení místo. Výsledkem tohoto řízení tak bylo určení, že žalovaná [číslo] není podílovou spoluvlastnicí předmětných pozemků, což žalovaná hodnotila jako faktické vyvlastnění. Žalovaná [číslo] i v tomto řízení uplatnila námitku vydržení, kterou odůvodnila svým přesvědčením, že [jméno] [příjmení] ani ona, jakož i [jméno] [příjmení] mladší, nikdy vlastnické právo k pozemkům parc. č. PK [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] nepozbyli a pokud by k tomu kdy v minulosti došlo, získali by vlastnické právo k těmto pozemkům zpět v důsledku vydržení. V této souvislosti odkazovala žalovaná [číslo] na nález Ústavního soudu sp. zn. 3 ÚS 875/141 ze dne [datum], z něhož vyplývají ve stručnosti následující podmínky nezbytné pro vydržení věci.

7. Jedná se o nepřetržitou držbu, tj. nakládání s věcí jako s vlastní, které může mít podobu faktického fyzického ovládání věci při právních úkonech, jimiž držitel projevuje svou vůli nakládat s věcí jako s vlastní, tzn. právní panství, např. věc smění, pronajme apod. Dále oprávněná držba, kdy držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc patří a konečně uplynutí vydržecí doby (v případě nemovitostí 10 let). Žalovaná [číslo] byla názoru, že tyto podmínky pro vydržení splnila.

8. Žalovaná [číslo] se k žalobě nevyjádřila, k žádnému z nařízených jednání se nedostavila. Soud věc projednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované [číslo].

9. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že u zdejšího soudu vedli stejní účastníci řízení spor na základě žaloby proti rozhodnutí Státního pozemkového úřadu - Krajského pozemkového úřadu pro hl.m.Prahu ze dne [datum] čj. PÚ [číslo]. V tomto řízení pak bylo pravomocně posouzeno, že žalované nejsou podílovými spoluvlastnicemi pozemků uplatněných žalobou v této věci, vyjma pozemku parc. [číslo] v kat.úz. [část obce] (navíc prokázáno rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] a usnesením NS ČR ze dne 23.10.2019 čj. 28Cdo 1272/2019).

10. Takto bylo posouzeno, že oprávněná osoba pan [jméno] [příjmení] [datum narození] (jehož právními nástupci jsou žalovaná [číslo] [číslo]), požádal řádně a včas na základě zákona o půdě o vydání předmětných pozemků (konkrétně výzvou ze dne [datum]) a restituční řízení bylo zahájeno dne [datum]. [příjmení] [jméno] [příjmení], zemřel dne [datum]. V rámci dědického řízení po [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. [datum], a po [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], zemř. [datum], nabyli účastníci [číslo]) a 2), příp. právní předchůdci, k předmětným spoluvlastnické podíly.

11. Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu ve svém rozhodnutí ze dne 22.4.2014, č.j. PÚ 9062/93, nárok na restituci vlastnictví a vydání nemovitostí označených PK [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] zamítnul s odůvodněním, že předmětné pozemky jsou zastavěny [anonymizováno] spojkou nebo parkovištěm [anonymizována dvě slova], to se sice netýká pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] které nejsou zastaveny, avšak bezprostředně navazují na části zastavěné. Spoluvlastnické podíly k pozemkům PK [číslo], [číslo] a [číslo] byly právnímu předchůdci žalovaných [číslo]) a [číslo]) v prosinci 1977 odňaty. Následně pak byla ke spoluvlastnickým podílům na pozemcích parc. č. dle PK [číslo] a [číslo] uzavřena kupní smlouva s Československým socialistickým [anonymizováno] [územní celek] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Spoluvlastnické podíly k pozemkům PK [číslo] a [číslo] byly sice nepřetržitě zapsány ve vlastnictví právního předchůdce žalovaných [číslo]) a 2, nicméně stát je zastavěl komunikací, následně s nimi hospodařil a spravoval je, aniž by mu náležel jakýkoliv právní titul.

12. Dále bylo v tomto řízení prokázáno ([spisová značka]) že stát s předmětnými pozemky nakládal – zastavěl je, přičemž není rozhodné, zda se jednalo o držbu oprávněnou či nikoliv (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.12.2006, sp. zn. 22 Cdo 18/2006). Soud konstatoval, že tuto verzi podporuje i samotné chování právního předchůdce žalované [číslo]) a 2), který se od roku 1993 domáhal jejich navrácení. Na věci nic nemění ani skutečnost, že u pozemků parc. [číslo] bylo v katastru nemovitostí zapsáno vlastnické právo ke spoluvlastnickým podílům na těchto nemovitostech ve prospěch žalovaných [číslo]) a č 2) – v této souvislosti soud poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 349/03, podle něhož má před chybným záznamem v katastru nemovitostí přednost stav skutečný. Současně není zápisu v katastru nemovitostí či usnesení o dědictví přiřknuta povaha institutů závazně určujících vlastnické právo a vylučujících jakoukoliv spornost této otázky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.6.2014, sp. zn. 28 Cdo 654/2014).

13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům skutkovým:

14. Pozemky, které jsou předmětem sporu vznikly z pozemků dle PK parc. [číslo] v k.ú. [část obce] jak bylo již pravomocně posouzeno v řízení vedeném před [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] dne [datum] uzavřel Československý socialistický stát – [anonymizována dvě slova] [obec] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [jméno] a [jméno] [příjmení] právní předchůdci žalovaných kupní smlouvu, ze které je zřejmé, že spoluvlastnický podíl o velikosti ideální [číslo] na pozemcích dle PK parcelní [číslo] v k.ú. [část obce] přešel právě na kupující stát (viz kupní smlouva ze dne [datum]). Pokud jde o spoluvlastnické podíly na pozemcích PK parc. [číslo] v k.ú. [část obce] neexistuje žádný formální právní titul ovšem s ohledem na to, že pozemky byly využity za stejným účelem jako pozemky, ohledně kterých byla uzavřena kupní smlouva, tedy za účelem výstavby [anonymizována dvě slova], je zřejmé, že těchto pozemků se stát fakticky zmocnil. [jméno] problematikou se zabýval též ve svém rozsudku Nejvyšší soud České republiky dne 29.ledna 2007 sp.zn. 22 Cdo 3472/2006 v němž je konstatováno, že„ pro posouzení, zda stát se ujal držby pozemků bez právního důvodu, není rozhodné zda šlo o držbu oprávněnou či neoprávněnou. Podstatné je, že stát tyto pozemky převzal bez právního důvodu. Možnost žádat v restitučním řízení vydání věci, které stát převzal bez právního důvodu, totiž není vázána na to, zda stát se stal oprávněným či neoprávněným držitelem. Podstatné je, že se věci chopil bez právního důvodu“.) Mezi účastníky řízení pak nebylo sporu o tom, že s pozemky, resp. spoluvlastnickými podíly na nich skutečně od sedmdesátých let minulého století nakládal stát a jeho právní nástupci a že jsou zastavěny komunikací či parkovištěm [anonymizována dvě slova]. Koneckonců právě zastavěnost těchto pozemků byla překážkou pro vyhovění žádosti o restituci. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby v této věci bylo prokázáno, že s pozemky, resp. se spoluvlastnickými podíly jež jsou předmětem tohoto sporu, nakládala [anonymizována dvě slova] [obec] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (viz kupní smlouva ze dne [datum]). Dle kupní smlouvy by tomu tak mělo být ohledně pozemků dle PK parc. [číslo] k.ú. [část obce]. Fakticky se však v této době stát zmocnil též pozemků dle PK parc. [číslo] k.ú. [část obce] a všechny je využil za stejným účelem, který je mezi účastníky řízení nesporný. [anonymizována dvě slova] [obec] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], investorsko-inženýrská organizace byla zřízena ke dni [datum] na základě usnesení Národního výboru hl.m. [obec] [číslo] ze dne [datum]. V témže usnesení byl změněn název investora [anonymizována dvě slova] hl.m. [obec] na [anonymizována dvě slova] [obec] – [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova], která byla v důsledku usnesení zastupitelstva hl.m. [obec] [číslo] ze dne [datum] na [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] organizace [obec]. Na základě usnesení rady zastupitelstva hl.m. [obec] [číslo] ze dne [datum] byl schválen zánik rozpočtové organizace [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] sloučením s [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], na níž dnem [datum] přešla všechna práva a povinnosti zaniknuvší [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec]. [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [obec] byla potom zrušena usnesením zastupitelstva hl.m. [obec] [číslo] ze dne [datum] na jehož základě přešla její veškerá práva a závazky na [územní celek] (viz usnesení [anonymizováno] výboru [anonymizováno] [obec] [číslo] z [datum], usnesení [anonymizována dvě slova] [obec] [číslo] z [datum], úplné znění zřizovací listiny [anonymizováno] z [datum], usnesení rady zastupitelstva [anonymizováno] [obec] [číslo] z [datum] a usnesení zastupitelstva [anonymizováno] [obec] [číslo] ze dne [datum]).

15. Podle stejné posloupnosti postupoval též Státní pozemkový úřad v usnesení [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] v němž [územní celek] označil za osobu povinnou podle ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. o půdě. Vztah právních předchůdců žalované [číslo] [číslo] k předmětným pozemkům byl již pravomocně posouzen v řízení vedeném před [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] v němž [název soudu] ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] vyslovil právní názor, v němž uvedl, že„ právní předchůdce účastníků, který k těmto pozemkům uplatnil restituční nárok byl sice v evidenci nemovitostí zapsán jako jejich vlastník, avšak faktický stav svědčil o tom, že pozemky jsou zastavěny. Správně se proto domáhal svého práva prostřednictvím restitučních předpisů. Takový postup je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, která dospěla k závěru, že ti, kdo byli podle restitučních předpisů oprávněnými osobami, se nemohou domáhat prosazení svých vlastnických nároků podle občanského zákoníku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 3908/2017). Odvolací soud tedy vyslovil názor, že není namístě ani námitka, že oprávněné osoby získaly vlastnické právo k předmětným pozemkům vydržením. Otázka vydržení nemá místo v restitučních sporech v nichž soud posuzuje pouze splnění podmínek pro restituci, stanovených příslušným restitučním zákonem, který je zákonem speciálním ve vztahu k obecným předpisům. Dále se v dané věci vyslovil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 23.10.2019 č.j. 29 Cdo 1272/2019-265, v němž Nejvyšší soud konstatoval, že žalovaná [číslo] resp. její právní předchůdce předmětné pozemky neudrželi (neobhospodařovali je, neužívali je a to ani prostřednictvím jiné osoby a ani je jinak neovládali), naopak jako vlastník daných nemovitostí se choval stát. Nelze rovněž pominout, že důvodné pochybnosti právního předchůdce žalované [číslo] o správnosti evidence vlastnického práva k předmětným pozemkům v katastru nemovitostí svědčí ta skutečnost, že právní předchůdce žalované [číslo] uplatnil nárok na vydání předmětných pozemků podle zákona o půdě řádně a včas. Jak plyne z rozhodnutí zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací].

16. Pokud jde o posouzení nároku žalobkyně v tomto řízení, nemohou mít vliv příslušná rozhodnutí o potvrzení nabytí dědictví, která řeší závazně pouze vztahy mezi účastníky řízení o dědictví. Rozhodnutí v dědickém řízení, že zůstavitel byl vlastníkem věci, není závazné pro třetí osoby, které nebyly účastníky tohoto řízení, a které se proto mohou domáhat ochrany svého práva u soudu v občanském soudním řízení (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2018 č. j. 29 Co 388/2018-228). V této souvislosti lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu 28 Cdo 1272/2019-265, v němž se uvádí, že o zpochybnění vlastnického práva jde i v případě, že restituent daný pozemek fakticky neužíval, přičemž jeho stav (zastavění chodníkem vybudovaným státem), v němž již v době před uplynutím lhůty k vydání věci podle restitučních předpisů, musel vyvolávat důvodné pochybnosti o správnosti jemu svědčící evidence vlastnických práv k pozemku v katastru nemovitostí, vydržením. Z předložených listinných důkazů bylo prokázáno, že pan [jméno] [příjmení] společně s dalšími žalobci podal dne [datum] proti žalovaným [příjmení] inženýrských staveb, [anonymizována čtyři slova] sídlišť [anonymizováno], žalobu o vydání nezastavěných částí pozemků č. katastru [číslo] a [číslo] v k. ú. [část obce]. Toto řízení bylo vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] s tím, že v žalobě žalobci tvrdí, že jejich právní předchůdci byli podílovými spoluvlastníky předmětných pozemků. V obdobném znění je též výzva k vydání pozemku [číslo] v k. ú. [část obce] ze dne [datum] učiněná podle zákona o mimosoudních rehabilitacích (zákon č. 87/1991 Sb.), v níž je konstatováno, že pozemek byl zčásti vykoupen a zčásti neoprávněně zabrán čs. státem. I v průběhu soudního řízení ve své výpovědi pan [jméno] [příjmení] konstatoval, že pokud by pozemky neprodal, mohlo by dojít k dalšímu postihu a to zejména kádrovému, který mohl mít za následek i existenční nejistotu. Z obav proto smlouvu podepsal s dovětkem, že nesouhlasí s výpočtem ceny. V důsledku dalších obav pak smlouvu podepsal bez jakýchkoliv výhrad. I z výpovědi dalších spoluvlastníků v následujícím období vyplývá, že spoluvlastníci pozemky neužívali nikdy s tím, že nevědí, zda jejich právní předchůdci pozemky užívali, pozemky byly v zeleném pásu [obec] s tím, že tíseň a nevhodné podmínky spatřují v tom, že každá výzva k prodeji končila hrozbou vyvlastněním. Z vyvlastnění měli obavu, která se týkala existence samotné (viz žaloba ze dne 29. března 1992 sp. zn. 32 C 217/92, protokol z jednání ze dne [datum], [datum], usnesení o zastavení řízení sp. zn. [spisová značka] ze dne 2. listopadu 1994). Řízení bylo zastaveno s tím, že věc bude po právní moci postoupena Pozemkovému úřadu v [obec], neboť nárok musí být posuzován podle zákona o půdě. Řízení podle zákona o půdě bylo vedeno pod sp. zn. [číslo] s tím, že dne [datum] Pozemkový úřad konstatoval, že pan [jméno] [příjmení] v průběhu správního řízení zemřel, a proto oznámení o tom, že pan [jméno] [příjmení] uplatnil nárok na vydání pozemků č. dle PK [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] v k. ú. [část obce], se zasílá jeho právním nástupcům.

17. Žalobou v této věci byl uplatněn stejný nárok i ohledně pozemku parc. [číslo] který není výslovně v rozhodnutích v řízení vedeném pod sp. zn. 60C 213/2014 zmíněn. Ohledně tohoto pozemku pak soud vzal v úvahu shodná zjištění, jako v případě ostatních pozemku v tomto sporu, neboť obě procesní strany se shodly v tom, že pozemek byl vyměřen z původního pozemku [číslo] jak plyne přehledu označených pozemků (listinný důkaz na čl. 111 spisu 60C 213/2014).

18. Zjištěný skutkový stav soud po stránce právní posoudil takto:

19. Podle ust. § 2c odst. 1 písm. b) zákona č. 172/1991Sb. o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí, přecházejí dnem [datum] za splnění níže uvedených podmínek do vlastnictví obcí nemovité věci, které byly ke dni [datum] ve vlastnictví [obec] a Slovenské Federativní Republiky.

20. Podle ust. § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 (dále jen„ obč.zák.“) se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle odst. 3 téhož ustanovení, se do doby podle odstavce 1 započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

21. Podle ust. § 130 odst. 1 obč.zák., je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

22. Podle ust. § 3036 zákona č. 89/2012Sb. občanského zákoníku účinného od 1.1.2014, se podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

23. Vzhledem k tomu, že v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 60C 213/2014 bylo pravomocně posouzeno, že vlastnické (spoluvlastnické) právo žalovaných, resp. jejich právních předchůdců, nelze restituovat, neboť navrácení brání překážky předpokládané v ust. § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991Sb. o půdě, lze uzavřít, že ve smyslu ust. §2c odst. 1 písm. b) zákona č. 172/1991Sb. o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí se staly vlastnictvím státu a byly jím i ke dni [datum]. Dnem [datum] se tak ze zákona staly vlastnictvím obce. V daném případě se jedná o pozemky v obvodu hl.m. [obec], a proto je subjektem vlastnictví právě žalobce.

24. Tvrzení žalované [číslo] že vlastnické právo k předmětným spoluvlastnickým podílům na pozemcích na obě žalované přešlo v důsledku vydržení, nemůže obstát. V této souvislosti soud odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR, podle níž je nezbytné, aby s předmětem, ohledně něhož je vydržení tvrzeno, bylo po dobu nutnou k vydržení vydržitelem aktivně nakládáno. V konkrétním případě vzal soud za prokázané, že s předmětnými pozemky nakládal stát, potažmo žalobce, když na těchto pozemcích vybudoval komunikaci a parkoviště, které provozoval a udržoval a které jsou na těchto pozemcích do současné doby. Nelze přitom v daném případě vzít v úvahu obranu žalovaných v tom smyslu, že vydržení vlastnického práva odvozovali od zápisu v katastru nemovitostí.

25. Těžko lze z konkrétních jednání a postupů pana [jméno] [příjmení] dovozovat, že byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře ve své vlastnické právo, když sám v roce 1993 svým aktivním jednání zahájil restituční řízení ohledné pozemků, jež jsou předmětem tohoto sporu, bez ohledu na řízení o vydání bezdůvodného obohacení vedená proti jiným subjektům, než žalobci. Restituční žadatel [jméno] [příjmení] zemřel dne [datum] a jeho právní nástupci byli o vedeném restitučním řízení a jeho ukončení informování SPÚ dopisem ze dne [datum] následně pak byla dne [datum] podána proti oběma žalovaným žaloba, která jim byla doručena dne [datum] a ještě v témže roce se žalovaní k žalobě vyjádřili. Z tohoto pohledu tedy i kdyby tvrzení žalované [číslo] o tom, že o vedeném restitučním řízení nevěděla, nemohlo vést k úspěšné obraně, neboť zákonem požadovaná desetiletá lhůta nemohla být naplněna.

26. Soud žalobcově žalobě vyhověl, neboť bylo prokázáno, že žalobce je osobou aktivně legitimovanou k podání žaloby dle ust. § 80 zákona č. 99/1963Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na ochranu vlastnického práva, dále že na určení tohoto práva má naléhavý právní zájem, neboť rozhodnutí bude podkladem zápisu do veřejného seznamu – katastru nemovitostí a zároveň nebyla potvrzena obrana žalované [číslo] spočívající v námitce vydržení.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna dle ust. § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.“) sestávající z částky 2 500 za každý z devíti úkonů právní služby (převzetí, sepis žaloby, podání z [datum], účast u ústních jednání ve dnech [datum], [datum] – 2 úkony za jednání přesahující 2 hodiny. [datum] – 2 úkony za jednání přesahující 2 hodiny, [datum]) včetně devíti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 3 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21% z částky [částka] ve výši [částka].

Poučení