47 C 81/2024 - 49

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce:[IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému:[Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/2] zastoupený advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] o určení neúčinnosti právního jednání takto:

Výrok

I. Určuje se, že právní jednání v podobě kupní smlouvy o prodeji motorového vozidla s datem podpisu dne 11. 1. 2023 uzavřené mezi obchodní korporací [právnická osoba] a žalovaným - kterým došlo k převodu vlastnického práva k vozidlu [Anonymizováno] s registrační značkou [SPZ] [s číslem podvozku (VIN) [Anonymizováno] a s číslem technického průkazu [Anonymizováno]] na žalovaného - není vůči žalobci právně účinné.

II. Zamítá se žaloba v části požadavku na uložení povinnosti žalovaného strpět výkon rozhodnutí na majetek, který ušel od dlužníka [právnická osoba], tedy strpět výkon rozhodnutí na vozidlo [Anonymizováno] s registrační značkou [SPZ].

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobce požadoval určení právní neúčinnosti kupní smlouvy ve smyslu bodu I. tohoto rozsudku a uložení povinnosti žalovaného strpět výkon rozhodnutí na majetek ve smyslu výroku II. tohoto rozsudku. To především s odůvodněním, že obchodní korporace [právnická osoba] (dále jako „dlužník“) uzavřela s žalovaným kupní smlouvu (dále jako „kupní smlouva“), kterým převedla na žalovaného – jakožto na osobu blízkou ve smyslu § 22 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“) – své vlastnické právo k vozidlu [Anonymizováno] s registrační značkou [SPZ] [s číslem podvozku (VIN) [Anonymizováno] a s číslem technického průkazu [Anonymizováno]] (dále jako „vozidlo“). Dlužník kupní smlouvu uzavřel přesto, že už v té v době žalobce měl (a dodnes má) vůči dlužníkovi vykonatelnou daňovou pohledávku a současně dlužník v době převodu vlastnického práva (dodnes) neměl dostatek majetku na uspokojení této pohledávky žalobce. Převodem vozidla na žalovaného bylo žalobci jako věřiteli znemožněno uspokojení daňové pohledávky z majetku dlužníka, tedy ve smyslu § 589 o. z. kupní smlouva zkrátila žalobce jako věřitele dlužníka, neboť jí došlo ke zmenšení majetku dlužníka a v jejím důsledku žalobce nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku dlužníka. Šlo o zkracující právní jednání (ve smyslu kupní smlouvy) mezi osobami blízkými podle § 590 odst. 1 písm. c) o. z., jelikož jediným jednatelem i společníkem dlužníka a žalovaného je (i v době podpisu kupní smlouvy byla) stejná osoba – tj. [tituly před jménem] [jméno FO].

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout z důvodu, že k převodu vlastnického práva k vozidlu došlo na základě kupní smlouvy s ekvivalentním plněním v podobě kupní ceny ve výši odpovídající hodnotě a stavu vozidla.

II. Skutkový stav

3. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Dlužník jakožto prodávající dne 11. 1. 2023 uzavřel s žalovaným jako kupujícím kupní smlouvu (dále jako „kupní smlouva“), na základě které dlužník převedl vlastnické právo k vozidlu na žalovaného za kupní cenu ve výši 60 000 Kč (dále jako „kupní cena“), kterou se žalovaný zavázal zaplatit v hotovosti dlužníkovi při podpisu smlouvy ([Anonymizováno]: výpis z registru vozidel; žádost z 12. 1. 2023 o zápis změny vlastníka a provozovatele silničního vozidla; technický průkaz; kupní smlouva s datem podpisu dne 11. 1. 2023). Žalovaný kupní cenu dlužníkovi nezaplatil (srov. tvrzení samotného žalovaného ze dne 19. 8. 2024 na č. l. 39 v reakci na výzvu soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. na jednání dne 6. 8. 2024, č. l. 35 verte).

5. Žalovaný byl ve shodě s kupní smlouvou zapsán do registru silničních vozidel jako vlastník vozidla a jeho provozovatel s platností od 12. 1. 2023 (důkaz: Karta vozidla z registru silničních vozidel), a to na základě žádosti z 12. 1. 2023 (důkaz: žádost o zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla).

6. Ke dni uzavření kupní smlouvy, tj. ke dni 11. 1. 2023 měl žalobce vůči dlužníkovi vykonatelnou daňovou pohledávku, a to sestávající z nedoplatku na dani z přidané hodnoty ve výši 45 150 Kč a příslušného úroku z prodlení (ke dni 9. 1. 2023 činil úrok z prodlení částku 1 837 Kč), na základě rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne 26. 9. 2022 č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno] (důkazy: výkaz nedoplatků [Anonymizováno] ze dne 6. 12. 2022 č. j. [Anonymizováno] vyrozumění [Anonymizováno] o výši nedoplatku ze dne 7. 12. 2022 č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]-712189; exekuční příkaz [Anonymizováno] ze dne 9. 1. 2023 č. j. [Anonymizováno] na přikázání pohledávky z účtu).

7. Nadto dlužník má další neuhrazené vykonatelné daňové nedoplatky vůči žalobci vzniklé po převodu vozidla v celkové výši 79 671 Kč (včetně příslušenství) ke dni 21. 3. 2024 (důkazy: výkaz nedoplatků [Anonymizováno] kraj ze dne 22. 3. 2024 č. j. [Anonymizováno][Anonymizováno]; platební výměr na daň z přidané hodnoty za leden 2023 [Anonymizováno] ze dne 12. 9. 2023 č. j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]; platební výměr na daň z přidané hodnoty za únor 2023 Finančního úřadu pro [Anonymizováno] ze dne 13. 9. 2023 [Anonymizováno]. j. [Anonymizováno]).

8. Mimo jiné ke dni uzavření kupní smlouvy, tj. ke dni 11. 1. 2023 dlužník neměl dostatek majetku na uspokojení předmětné vykonatelné daňové pohledávky žalobce. Dlužník byl vlastníkem účtu č. [č. účtu] vedeného u [právnická osoba]., na tento účet byl dne 9. 1. 2023 vydán exekuční příkaz přikázáním pohledávky z účtu k vymožení daňové pohledávky ve výši 47 925 Kč, přičemž dne 25. 7. 2023 byla vymožena jen částka 20 832,24 Kč, od té doby byl účet bez pohybu s nulovým zůstatkem a ke dni 27. 10. 2023 byl zrušen. Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu výkazem dotazů a odpovědí z bank a exekučním příkazem z 9. 1. 2023.

9. Dlužník i žalovaný měli vždy – tzn. i v den uzavření předmětné kupní smlouvy - stejné personální složení, tj. stejného (a jediného) společníka i jednatele v podobě [tituly před jménem] [jméno FO], narozeného dne 16. 11. 1972 (důkazy: úplný výpis z veřejného rejstříku ve vztahu k dlužníkovi a žalovanému ke dni 22. 3. 2024).

III. Právní posouzení

10. Shora zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně.

11. Jde o žalobu na určení právní neúčinnosti právního jednání ve smyslu § 589 o. z. a § 590 odst. 1 písm. c) o. z. Podle § 589 o. z.: „(1) Zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno. (2) Neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba).“. Podle § 590 odst. 1 o. z.: „Věřitel se může dovolat neúčinnosti právního jednání, a) které dlužník učinil v posledních pěti letech v úmyslu zkrátit své věřitele, byl-li takový úmysl druhé straně znám, b) kterým dlužník v posledních dvou letech zkrátil své věřitele, musel-li být druhé straně znám dlužníkův úmysl věřitele zkrátit, nebo c) kterým byl věřitel zkrácen a k němuž v posledních dvou letech došlo mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou nebo které dlužník učinil ve prospěch takové osoby, ledaže druhé straně v době, kdy se právní jednání stalo, dlužníkův úmysl zkrátit věřitele znám nebyl a ani znám být nemusel.“. Podle § 22 o. z.: „(1) Osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen „partner“); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí. (2) Stanoví-li zákon k ochraně třetích osob zvláštní podmínky nebo omezení pro převody majetku, pro jeho zatížení nebo přenechání k užití jinému mezi osobami blízkými, platí tyto podmínky a omezení i pro obdobná právní jednání mezi právnickou osobou a členem jejího statutárního orgánu nebo tím, kdo právnickou osobu podstatně ovlivňuje jako její člen nebo na základě dohody či jiné skutečnosti.“.

12. Žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby. To plyne již z § 1 odst. 1 a 2 a § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 456/2011 Sb., o [Anonymizováno] [Anonymizováno], ve spojení s § 1 odst. 2 a § 10 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jako „daňový řád“). Kupříkladu dle § 10 odst. 3 daňového řádu platí: „Správce daně má způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení ve věcech souvisejících se správou daní a v tomto rozsahu má i procesní způsobilost.“. Aktivní legitimace žalobce (tj. finančních úřadů) k podání žaloby na určení právní neúčinnosti právního jednání plyne ostatně i z judikatury – srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 63/1998), [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] či [spisová značka]. III.

1. Výrok I.

13. Dlužník jakožto prodávající dne 11. 1. 2023 uzavřel s žalovaným jako kupujícím kupní smlouvu, na základě které převedl své vlastnické právo k vozidlu na žalovaného, avšak kupní cena nebyla nikdy žalovaným dlužníkovi zaplacena.

14. Nejen že mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný je vlastníkem vozidla, ale v řízení bylo prokázáno, že skutečným vlastníkem vozidla je žalovaný, a to již důkazem kupní smlouvou. Navíc žalovaný je i zapsán (od 12. 1. 2023) jako vlastník vozidla v registru vozidel; registr vozidel je veřejnoprávní evidencí, která plní funkce v oblasti zajištění veřejného zájmu - např. zajištění přehledu veřejné moci o vlastnických a jiných právech k silničním vozidlům a zajištění jisté míry právní jistoty o těchto vztazích subjektům, kterým jsou z něj poskytovány údaje (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 21/18, bod 75. odůvodnění; dále srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2022 sp. zn. [spisová značka] či nález Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 2906/12).

15. Přitom ke dni uzavření kupní smlouvy měl žalobce vůči dlužníkovi vykonatelnou pohledávku a dlužník neměl dostatek majetku na uspokojení předmětné vykonatelné pohledávky žalobce. Dlužník přesto uzavřel kupní smlouvu, na základě které převedl vlastnické právo ke svému vozidlu, v důsledku čehož zkrátil uspokojení vykonatelné pohledávky žalobce jakožto věřitele dlužníka ve smyslu § 589 o. z. a § 590 odst. 1 písm. c) o. z. Totiž uzavřením kupní smlouvy dlužník zmenšil svůj majetek o vozidlo, ze kterého by žalobce mohl uspokojit svoji daňovou pohledávku.

16. Je dána podřaditelnost pod skutkovou podstatu uvedenou v § 590 odst. 1 písm. c) o. z. Dlužník i žalovaný měli vždy – tzn. i v den uzavření předmětné kupní smlouvy - stejné personální složení, tj. stejného (jediného) společníka i stejného (jediného) jednatele. Proto dlužník uzavřel předmětnou kupní smlouvu s žalovaným jakožto osobu dlužníkovi blízkou ve smyslu § 590 odst. 1 písm. c) o. z. (ve spojení s § 22 odst. odst. 2 o. z.). V této souvislosti soud odkazuje i na judikaturu, a to zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020 sp. zn. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 9/2020: „41. … za stavu, kdy obě obchodní korporace v rozhodné době zcela ovládala jediná fyzická osoba, konkrétně P. Z. coby jejich jediný společník a jediný jednatel, by se úsudek, že nejde o právnické osoby navzájem si blízké, vzpíral logice. Jde o situaci plně srovnatelnou s těmi, pro něž zákonodárce v § 22 odst. 2 o. z. založil použitelnost pravidla o osobách blízkých i pro obdobná právní jednání právnických osob. O tom, že užití označeného ustanovení přichází v úvahu zejména v souvislosti s institutem neúčinnosti právních jednání dlužníka, není pochyb ani v literatuře…“, a to s následující publikovanou právní větou: „Učinil-li dlužník coby obchodní korporace ovládaná jediným společníkem zvýhodňující právní jednání ve prospěch jiné obchodní korporace ovládané stejným jediným společníkem, jenž byl současně jediným jednatelem obou obchodních korporací, pak šlo ve smyslu ustanovení § 22 odst. 2 o. z. a § 241 odst. 2 insolvenčního zákona o právní jednání ve prospěch osoby dlužníku blízké.“ (obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2024 sp. zn. [spisová značka], bod 19. [5.], či rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 15. 6. 2021 sp. zn. [spisová značka], bod 9., potvrzený rozsudkem Krajského soudu v [právnická osoba] - pobočka [adresa] ze dne 26. 5. 2022 č. j. [spisová značka] – oba posledně uvedené rozsudky jsou dostupné kupř. na rozhodnuti.justice.cz či www.beck-online.cz). Soud odkazuje i např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2022 sp. zn. [spisová značka]: „Z ustanovení § 22 odst. 1 o. z. se podává, že osoba právnická není osobou blízkou. Avšak v případech, ve kterých zákon stanoví k ochraně třetích osob zvláštní podmínky nebo omezení pro převody majetku, jeho zatížení nebo přenechání k užití jinému mezi osobami blízkými, platí tyto podmínky rovněž pro jednání mezi právnickou osobou a osobami, které k ní mají určitý (zákonem definovaný) vztah… Obvykle půjde o ustanovení upravující relativní neúčinnost právních jednání, která dlužník učinil ve prospěch osob jemu blízkých (např. § 589 a § 590 o. z.) či opomenutí dlužníka (§ 592 o. z.).“.

17. Přitom dlužníkův úmysl zkrátit věřitele (žalobce) byl žalovanému (již z povahy věci) v době uzavření kupní smlouvy znám (tím spíše musel být znám) ve smyslu § 590 odst. 1 písm. c) o. z., jelikož za dlužníka a žalovaného kupní smlouvu uzavírala stejná osoba – společník a (současně) jednatel dlužníka i žalovaného v podobě [tituly před jménem] [jméno FO] (tento rozsudek tak nespočívá na neunesení břemene důkazního ležícího na straně žalovaného o tom, že by žalovaný neprokázal, že mu úmysl dlužníka zkrátit žalobce nebyl znám a znám být nemusel, nýbrž spočívá na prokázaném skutkovém stavu, že zkracující úmysl dlužníka v době uzavření kupní smlouvy žalovanému znám byl; k tomu v judikatuře srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2022 sp. zn. [spisová značka]).

18. Je splněna i „časová“ podmínka dle § 590 odst. 1 písm. c) o. z. - „v posledních dvou letech“.

19. Žalovaný se v tomto řízení bránil tím, dlužník převedl vlastnické právo k vozidlu na žalovaného na základě kupní smlouvy s ekvivalentním plněním v podobě kupní ceny ve výši odpovídající hodnotě a stavu vozidla. Tuto procesní obranu žalovaného soud shledal za nedůvodnou. To zejména s odůvodněním, že žalovaný důsledně nereflektuje mj. judikaturu, dle níž platí, že „Pro závěr, že se dlužníkův majetek následkem převodu věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty na jiného nesnížil, není bez dalšího významný jen obsah smlouvy nebo jiného ujednání. O tzv. ekvivalentní právní úkon dlužníka jde jen tehdy, jestliže za převedené věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty se dlužníku opravdu (reálně) dostala jejich obvyklá cena nebo jiná skutečně přiměřená (rovnocenná) náhrada.“ [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2018 sp. zn. [spisová značka], ze dne 11. 4. 2017 sp. zn. [spisová značka], ze dne 15. 1. 2016 sp. zn. [spisová značka] či ze dne 28. 6. 2017 sp. zn. [spisová značka], bod 41. odůvodnění (publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 138/2018), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2023 sp. zn. [spisová značka], bod 16. a 17. odůvodnění aj.]. Již z obrany žalovaného plyne, že dlužník od žalovaného ničeho na kupní ceně ve skutečnosti neobdržel. Pokud se dlužníku v době účinnosti kupní smlouvy – a tím spíše pak dodnes – nedostalo žádného skutečného (reálného) protiplnění, z nějž by mohl žalobce jako dlužníkův věřitel uspokojit svoji pohledávku, pak kupní smlouva je zkracujícím právním jednáním ve smyslu § 589 o. z. a o ekvivalentní plnění nejde (srov. též judikaturu o tom, že rozhodným okamžikem pro posouzení ekvivalentnosti převodu dlužníkových věcí je jeho účinnost – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2018 sp. zn. [spisová značka]).

20. Již z těchto důvodů soud žalobě na určení neúčinnosti právního jednání vůči žalobci – pro její důvodnost - vyhověl výrokem I. tohoto rozsudku.

21. Nadto – bez ohledu na (ne)zaplacení kupní ceny (tj. i kdyby ryze hypoteticky byla žalovaným dlužníkovi zaplacena, což ale nebyla) – žaloba je důvodná i proto, že žalovaný neunesl břemeno tvrzení a důkazní (či vysvětlovací povinnost), jelikož informace a průkaznost zejména stran stavu vozidla a ekvivalentnosti kupní ceny ležely ve sféře žalovaného jako vlastníka (i provozovatele) vozidla a nikoli v dispoziční sféře žalobce, avšak žalovaný na příslušnou výzvu soudu nereagoval [srov. výzvu soudu ze dne 3. 7. 2024 bod 5) a 6) na č. l. 23, tj. “soud vyzývá žalovaného, aby ve lhůtě do 15 dnů od doručení této výzvy soudu doručil písemné podání, kterým doplní svá tvrzení – a k jejich prokázání označí všechny důkazy a všechny písemné důkazy doručí – v následujícím smyslu: …5) uveďte konkrétní skutečnosti o vozidle ke dni uzavření kupní smlouvy – tj. zejména jeho stáří, počet najetých kilometrů, počet a obsah dříve uskutečněných oprav vozidla, konkrétní stav vozidla, všechny vady vozidla, 6) z jakých konkrétních skutečností plyne, že sjednaná a žalovaným poskytnutá kupní cena byla ekvivalentním plněním odpovídajícím hodnotě a stavu vozidla – tj. zejména uveďte, zda a z jakých konkrétních skutečností plyne, že šlo - v době sjednání kupní ceny a na místě uzavření kupní smlouvy - o obvyklou cenu vozidla [tedy o cenu, za kterou se v době prodeje dlužníkem žalovanému prodávalo stejné či srovnatelné (podobné) vozidlo, a to vozidlo stejného či podobného stavu (viz též blíže bod 5) této výzvy)]. V případě nesplnění této výzvy nelze vyloučit plné vyhovění žalobě, a to i pro neunesení břemene tvrzení a důkazního na straně žalovaného.“]. K tomu srov. např. judikaturu o tom, že v některých případech účastník řízení objektivně nemá a nemůže mít k dispozici informace o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve sporu, ale protistrana tyto informace má – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2011 sp. zn. [spisová značka], ze dne 16. 12. 2020 sp. zn. [spisová značka], bod 39., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2022 sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2023 sp. zn. [spisová značka], bod 48., či ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2017 sp. zn. [spisová značka] aj. III.

2. Výrok II.

22. Výrokem II. soud rozhodl, že se zamítá žaloba v části požadavku na uložení povinnosti žalovaného strpět výkon rozhodnutí na majetek, který ušel od dlužníka, tedy výkon rozhodnutí na vozidlo.

23. Zamítací výrok II. tohoto rozsudku soud přijal mj. pro nadbytečnost požadovaného uložení povinnosti strpět výkon rozhodnutí. Totiž taková povinnost strpět výkon rozhodnutí (exekuci) plyne již z právního řádu ve spojení s judikaturou, když právě potřebám exekučního (vykonávacího) řízení slouží institut odporovatelnosti dle § 589 o. z. Rozhodnutí soudu, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno, představuje podklad k tomu, že se věřitel může na základě titulu způsobilého k výkonu rozhodnutí (exekučního titulu), vydaného proti dlužníku, domáhat nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením i toho, co odporovaným (právně neúčinným) právním jednáním ušlo z dlužníkova majetku, a to nikoliv proti dlužníku, ale právě vůči osobě, s níž nebo v jejíž prospěch bylo právní jednání učiněno, tedy zde vůči žalovanému (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2017 sp. zn. [spisová značka] či ze dne 1. 6. 2015 sp. zn. [spisová značka]). Již samotná odpůrčí žaloba (tedy bez výslovného uložení povinnosti strpět výkon rozhodnutí ve výroku rozsudku) je právním prostředkem sloužícím k uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele v řízení o výkon rozhodnutí (exekučním řízení), a to postižením věcí nebo jiných majetkových hodnot, které neúčinným právním jednáním ušly z dlužníkova majetku. Z toho vyplývá, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí směřuje nikoliv proti dlužníku - osobě podle exekučního titulu zavázané, nýbrž proti tomu, s nímž (nebo v jehož prospěch) dlužník právní úkon učinil [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999 sp. zn. [spisová značka] (uveřejněný pod číslem 26/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 18. 5. 1999 sp. zn. [spisová značka] (uveřejněný pod číslem 27/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2006 sp. zn. [spisová značka]].

24. Soud nadto zamítl požadované uložení povinnosti strpět výkon rozhodnutí i z důvodu rozporu s judikaturou, která vylučuje výrok rozsudku, podle kterého by žalovaný byl povinen strpět exekuci (výkon rozhodnutí) na věc, kterou nabyl od dlužníka. Tu soud odkazuje především na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999 sp. zn. [spisová značka] (publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2000), na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2023 sp. zn. [spisová značka], bod 31. odůvodnění (dostupný např. na www.beck-online.cz) či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2023 sp. zn. [spisová značka], bod 1. [2] a [5] odůvodnění. Z odborné literatury soud odkazuje např. na následující pojednání - [jméno FO]: [adresa] odpůrčího práva (tzv. relativní neúčinnosti) podle nového občanského zákoníku, Právní rozhledy, 11/2013, s.

381. V exekuci se rozhodnutí, které ukládá povinnost něco strpět, vykonává podle § 351 o. s. ř., tedy ukládáním pokut. Nemůže tak dojít na základě takto uložené povinnosti v exekuci k prodeji věci.

IV. Náhrada nákladů řízení

25. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba rozlišovat, co je hlavní a doprovodné. Sice žalobce měl částečný neúspěch ohledně výroku II., tedy ohledně požadavku na uložení povinnosti strpět exekuci na majetek. Nicméně v tom hlavním, tj. v určení neúčinnosti právního jednání vůči němu, byl žalobce zcela úspěšný. Zároveň v důsledku tohoto vyhovujícího výroku I. rozsudku (v případě jeho nabytí právní moci) bude žalobce oprávněn zahájit exekuci (soudní výkon rozhodnutí) vůči žalovanému právě na předmětné vozidlo. V důsledku vyhovujícího výroku I. tohoto rozsudku bude žalovaný povinen strpět výkon rozhodnutí (exekuci) na předmětné vozidlo; přitom právě o umožnění exekuce v budoucnu žalobci v tomto řízení šlo a tedy žalobce byl v této podstatě žaloby úspěšný.

26. Ostatně i ve smyslu nálezové judikatury Ústavního soudu platí, že i procesní úspěch a neúspěch ve věci v je třeba posuzovat v širších souvislostech a s respektem k požadavku na zachování základních principů spravedlnosti; při nalézání práva nelze postupovat ryze formalistickým způsobem, ale je nezbytné vycházet z individuálních rozměrů každého jednotlivého případu (obdobně viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 19. 6. 2018 sp. zn. IV. ÚS 3375/17 či ze dne 23. 6. 2020 sp. zn. II. ÚS 645/20, bod 19.). Ve smyslu nálezové judikatury Ústavního soudu je třeba posuzovat v rámci rozhodování o nákladech řízení, co je ve věci hlavní a doprovodné (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2000 sp. zn. III. ÚS 170/99 či ze dne 16. 2. 2006 sp. zn. III. ÚS 607/04). Ani rozhodování o nákladech řízení nesmí být jen mechanickým posuzováním výsledků sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí, o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 1. 2005 sp. zn. IV. ÚS 1/04, či ze dne 20. 12. 2005 sp. zn. I. ÚS 257/05).

27. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce měl neúspěch jen v poměrně nepatrné části, a proto má žalobce podle § 142 odst. 3 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení.

28. Náklady nezastoupeného účastníka řízení soud stanovil ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu [konkrétně dle § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 citované vyhlášky]. Jde o paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč za následující úkony: 1) žaloba, 2) podání ve věci samé z 7. 6. 2024, 3) příprava účasti na jednání konané dne 6. 8. 2024, 4) účast na soudním jednání dne 6. 8. 2024, 5) příprava účasti na jednání konané dne 3. 9. 2024, 6) účast na soudním jednání dne 3. 9. 2024. Celkem je žalovaný povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 800 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) [výrok III.].

29. Žalobce je osvobozen od soudního poplatku ve smyslu § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jako „zákon o soudních poplatcích“). Žalobce byl úspěšný stran odpůrčí žaloby, a proto ve smyslu § 2 odst. 3 věta první zákona o soudních poplatcích soud žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně odpovídající soudní poplatek za žalobní nárok na určení neúčinnosti právní jednání, který činí podle Položky 4 odst. 1 písm. c) Sazebníku poplatků 2 000 Kč (výrok IV.). Na žalovaného přešla poplatková povinnost ze žalobce, který je osvobozen od soudních poplatků.