47 C 88/2023 - 83

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený dne [Anonymizováno] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] pro zaplacení 180 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 30 000 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 150 000 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 26 763 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou z 25. 4. 2023 domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 180 000 Kč jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Kroměříži (dále jen „okresní soud“) pod sp. zn.: [spisová značka] (dále jen „posuzované řízení“) s tím, že předmětem napadeného řízení byl jednak návrh žalobce na snížení výživného a jednak návrh, jímž se žalobce domáhal rozšíření styku s nezl. [Anonymizováno] a [datum], když posledně bylo ve věci rozhodnuto rozsudkem okresního soudu č. j.: [spisová značka] ze dne [datum] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka [adresa] č. j.: [spisová značka] ze dne [datum], kterým bylo stanoveno výživné a styk byl upraven rozsudkem téhož soudu č. j.: [spisová značka] ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum]. Žaloba byla doručena soudu dne 24. 9. 2019, avšak ta byla přeposlána matce k vyjádření až v červenci 2020 a jednání bylo nařízeno na 30. 7. 2020. U tohoto jednání soud rozhodl o zamítnutí návrhu žalobce na rozšíření styku. K jeho odvolání byl rozsudek o zamítnutí návrhu na rozšíření styku zrušen usnesením Krajského soudu v Brně č. j.: [spisová značka] ze dne [datum]. Citované usnesení bylo rozesláno 21. 12. 2020, avšak ve věci bylo nařízeno jednání až na 7. 10. 2021. Řízení bylo pravomocně skončeno ke dni 19. 4. 2022. Okresní soud tak zatížil řízení 20-ti měsíčním průtahem. Dále žalobce uvedl, že dne 18. 11. 2019 doručil soudu návrh na nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokuty matce ve věci maření styku s nezl. dětmi. K výzvě okresního soudu žalobce svůj návrh doplnil, ve věci bylo nařízeno jednání na 30. 7. 2020, které bylo odročeno na neurčito a následně nebyl ve věci učiněn žádný úkon až do 18. 10. 2022, kdy bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí návrhu, neboť žalobce dospěl k závěru, že jakékoliv ukládání pokut by se po 3leté nečinnosti soudu minulo účinkem a matka v mezidobí své chování korigovala. Průtah okresního soudu v této věci činil 35 měsíců. Celková délka průtahů ve věcech vedených pod sp. zn. [spisová značka] tak činí bezmála 6 let, přičemž o všech návrzích žalobce mohlo být rozhodnuto v jediném řízení, jediným rozsudkem, pokud by okresní soud postupoval hospodárně a v zájmu nezletilých dětí. Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované dne 23. 5. 2022, která ve věci návrhu žalobce na rozšíření styku, průtahy neshledala a ve vykonávacím řízení shledala průtah v období od 18. 11. 2019 do 18. 10. 2022, pročež konstatovala porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě s tím, že uvedenou formu odškodnění shledala jako postačující a nárok na přiznání finančního zadostiučinění neshledala důvodným. S uvedenými závěry však žalobce nesouhlasil a domáhal se za 6 let průtahů částky 180 000 Kč. Za každý rok žalobce požadoval 20 000 Kč. Tuto základní částku je pak namístě ještě zvýšit o dalších 50 % z důvodu délky právní nejistoty a poškození zájmu nezletilých dětí, tj. celkově po žalované požadoval částku 180 000 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 11. 5. 2023 učinila nesporným, že u ní žalobce dne 23. 5. 2022 uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) ve výši 180 000 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Kroměříži v řízení vedeném pod sp. zn. [Anonymizováno] [spisová značka]. Žalovaná předně namítala promlčení všech nároků žalobce, avšak zároveň připustila, že žádosti žalobce bylo částečně vyhověno, když žalovaná konstatovala nepřiměřenost délky řízení ve vztahu k návrhu žalobce na nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokuty matce. Vykonávací řízení trvalo 2 roky a 11 měsíců a žalobce vzal návrh zpět, když u jednání soudu uvedl, že matka mu v následujícím období umožňovala širší styk s nezletilými, než jak o něm bylo rozhodnuto soudem. Dle žalované však nelze hovořit o nečinnosti soudu, neboť ten v mezidobí rozhodoval o návrzích, které byly z hlediska zájmu dětí důležitější k projednání. Stran části řízení týkající se návrhu otce na rozšíření styku žalovaná dospěla k závěru, že v řízení žádné průtahy nevznikly. Řízení bylo složité jak po stránce skutkové, tak po stránce právní. Spisovým šetřením bylo zjištěno, že řízení bylo opakovaně vedeno před dvěma stupni soudů. Ve vztahu k žalobci řízení trvalo 2 roky a 6 měsíců. Žalobce měl upraven styk předchozím rozhodnutím, když sporný návrh podal ihned poté, co předchozí rozhodnutí nabylo právní moci. S ohledem na okolnosti případu, žalovaná dospěla k závěru, že v této části řízení nedošlo k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, pročež nárok žalobce neshledala opodstatněným. Závěrem uvedla, že poskytnuté zadostiučinění představuje odpovídající a dostatečnou kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy a ve zbytku nárok žalobce nepovažuje za odůvodněný.

3. Žalobce ve své replice ze 4. 9. 2023 uvedl, že trvá na žalobě tak, jak byla podána. Jednalo se o řízení opatrovnické, v němž vystupovali totožní účastníci a je nutno je chápat v jednom kontextu. Věc byla vedena pod sp. zn. [spisová značka] a je pochybením soudu, pokud všechny návrhy týkající se týchž účastníků nespojil ke společnému řízení. Žalobce odmítl, že by byl jeho nárok promlčen, když v žalobě se domáhal zadostiučinění toliko za období od 24. 9. 2019 do 18. 10. 2022.

4. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav:

5. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 23. 5. 2022.

6. Ze spisu Okresního soudu v Kroměříži vedeného pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Návrh otce na rozšíření styku s nezletilými a o snížení výživného došel Okresnímu soudu v Kroměříži 24. 9. 2019. Návrh matky na zúžení styku otce s nezletilými doručen soudu 17. 10. 2019. Návrh otce na nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokuty matce došel 18. 11. 2019. Na základě referátu soudu ze dne 16. 12. 2019 byl otec vyzván, ať upřesní návrh na výkon rozhodnutí sdělením dat, kdy konkrétně matka nerespektovala rozhodnutí soudu. Upřesnění návrhu otce došlo 17. 2. 2020. Na základě referátu soudu ze dne 30. 4. 2020 bylo nařízeno jednání na 14. 7. 2020. Žaloby byly rozposlány účastníkům navzájem a bylo rozhodnuto o jmenování opatrovníka, a to dne 6. 5. 2020 Dne 12. 5. 2020 došla žádost otce o odročení jednání. Na základě referátu soudu ze dne 14. 5. 2020 bylo odročeno na 14. 7. 2020. Na základě referátu ze dne 7. 6. 2020 bylo odročeno na 30. 7. 2020, byla vyžádána zpráva o osobních, majetkových a výdělkových poměrech rodičů. Usnesením z 22. 5. 2020 byl nezletilým ustanoven opatrovník. Dne 2. 6. 2020 došlo soudu potvrzení zaměstnavatele matky, zároveň 10. 7. 2020 došlo vyjádření matky k návrhu otce. Opatrovník se ve věci vyjádřil podáním ze dne 24. 7. 2020. Dne 30. 7. 2020 se konalo jednání před soudem prvého stupně, při něm byl vyslechnut otec, matka, při jednání byl vyhlášen rozsudek stran návrhu otce na snížení výživného tak, že se návrh otce zamítá, téhož dne proběhlo jednání ve věci rozšíření styku, při němž byl vyhlášen taktéž zamítaný rozsudek, téhož dne se konalo i třetí jednání, které bylo ve věci výkonu rozhodnutí. Toto bylo odročeno na neurčito. Rozsudek, jímž byl zamítnut návrh otce na snížení výživného, byl rozeslán na základě referátu soudu ze dne 31. 8. 2020, a nabyl právní moci dne 19. 9. 2020, čl.

521. Na základě referátu soudu ze dne 31. 8. 2020 byl rozeslán i rozsudek na čl. 524, kterým byl zamítnut návrh otce na rozšíření styku s nezletilými. Dne 17. 9. 2020 došlo odvolání žalobce. Na základě předkládací zprávy z 21. 10. 2020 byla věc předložena 6. 11. 2020 Krajskému soudu v Brně. Usnesením z 18. 11. 2020 rozhodl o zrušení napadaného rozsudku a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Spis byl vrácen okresnímu soudu 27. 11. 2020. Jmenované rozhodnutí bylo rozesláno na základě referátu soudu ze dne 17. 12. 2020. Na základě referátu soudu ze dne 18. 8. 2021 byl žádán opatrovník o podrobnou zprávu o rodinných a výchovných poměrech rodičů a dětí, a jednání bylo nařízeno na 7. 10. 2021. Dne 6. 9. 2021 přišla žádost otce o odročení jednání. Dne 13. 9. 2021 žádala i matka o odročení jednání. Referátem ze dne 13. 9. 2021 odročeno na 7. 10. 2021 na 4. 11. 2021. Dne 4. 11. 2021 se konalo jednání u soudu prvého stupně, odročeno do 8. 11. 2021 za účelem vyhlášení rozsudku. Zpráva opatrovníka doručena dne 3. 11. 2021. Dne 8. 11. 2021 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl stanoven styk otce s nezletilými, respektive byl upraven a rozeslán na základě referátu soudu ze dne 8. 12. 2021. Odvolání matky došlo soudu 30. 12. 2021, toto bylo přeposláno otci na základě referátu soudu ze dne 6. 1. 2022. Otec se vyjádřil dne 11. 1. 2022. Opatrovník se vyjádřil dne 21. 1. 2022. Na základě předkládací zprávy z 25. 1. 2022 byla věc předložena Krajskému soudu v Brně 31. 1. 2022. Na základě referátu soudu ze 7. 2. 2022 bylo nařízeno jednání před odvolacím soudem na 29. 3. 2022, kde byl vyslechnut opětovně otec, matka, došlo k vyhlášení rozsudku, jímž byl změněn styk mezi nezletilými a otcem. Rozsudek nabyl právní moci 19. 4. 2022, čl.

575. Spis byl vrácen okresnímu soudu dne 7. 4. 2022, kdy rozsudek byl rozeslán na základě referátu soudu ze dne 11. 4. 2022. Na základě výzvy ze dne 26. 4. 2022 byl otec vyzván, zda trvá na návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokuty ze dne 14. 11. 2019. Tento podáním s doručením 24. 5. 2022 sdělil, že na návrhu trvá. Dne 25. 5. 2022 byl soudu doručen návrh matky na zvýšení výživného. Na základě referátu soudu z 15. 6. 2022 soud žádal o součinnost Úřad práce v Kroměříži, Okresní správu sociálního zabezpečení v Kroměříži, žádal o zprávu opatrovníka o osobních poměrech nezletilých dětí, taktéž vyzval k součinnosti oba rodiče. Na základě referátu soudu ze dne 26. 5. 2022 bylo nařízeno jednání na 12. 7. 2022. Usnesením z 15. 6. 2022 byl ustanoven opatrovník. Zpráva Okresní správy sociálního zabezpečení došla dne 16. 6. 2022, stejně, jako sdělení z Úřadu práce Kroměříž. Dne 17. 6. 2022 došla žádost otce o odročení jednání, jež bylo na základě referátu soudu ze dne 20. 6. 2022 odročeno na 6. 9. 2022. Podáním z 29. 6. 2022 matka žádá o odročení jednání ve věci nařízení výkonu rozhodnutí nařízeného na 6. 9. 2022, a to s ohledem na čerpání dovolené právního zástupce do 12. 9. 2022. Na základě referátu soudu ze dne 16. 8. 2022 odročeno na 11. 10. 2022. Vyjádření otce k návrhům matky došlo 3. 10. 2022. Zároveň otec podal návrh na snížení výživného. Podání rodičů přeposlána na základě referátu soudu ze dne 6. 10. 2022. Dne 11. 10. 2022 se konalo jednání, na kterém bylo rozhodnuto, že se řízení o návrhu otce na výkon rozhodnutí uložení pokuty matce zastavuje, neboť při jednání soudu vzal otec návrh zpět. Téhož dne se konalo jednání ve věci změny výše výživného, kde toto bylo taktéž zastaveno. Usnesení o zastavení řízení o návrhu otce na výkon rozhodnutí uložením pokuty matce bylo rozesláno na základě referátu soudu ze dne 14. 10. 2022, nabylo právní moci 18. 10. 2022.

7. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci a ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

9. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 23. 5. 2022 a žalovaná žalobce částečně odškodnila na základě svého stanoviska ze dne 7. 11. 2022, což bylo mezi účastníky nesporným.

16. Žalovaná v podání z 11. 5. 2023 vznesla námitku promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy, neboť nárok na náhradu nemajetkové újmy se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený o vzniklé nemajetkové újmě dozvěděl. Zdejší soud prvně rozhodl rozsudkem ze dne [datum] č. j.: [spisová značka], v němž nahlížel na nárok žalobce jako na dvě samostatná řízení. Nicméně tento závěr byl revidován usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum] č. j: [spisová značka] tak, že obě řízení (jak řízení o návrhu žalobce na snížení výživného a řízení o rozšíření styku, tak řízení vykonávací) je třeba považovat za řízení jediné s jedním počátkem a jedním koncem (dne 18. 10. 2022). Městský soud zároveň došel k závěru, že pokud byla žaloba podána dne 25. 4. 2023, nárok žalobce není promlčen a zároveň upozornil, že i případný snížený význam řízení by měl zásadně vést k peněžitému zadostiučinění.

17. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

18. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

19. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 24. 9. 2019, kdy podal k soudu návrh na rozšíření styku s nezletilými spolu s návrhem na snížení výživného, do 18. 10. 2022, kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci, tj. 3 roky. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo procesně a skutkově složitější, žalobce se na délce řízení nepodílel, v postupu orgánů moci byly shledány průtahy a do určité míry nekoncentrovaný postup a jednalo se o řízení se zvýšeným významem pro žalobce. Soud shledal v řízení průtah v období od 17. 2. 2020 do 24. 5. 2022 v části rozhodování o návrhu žalobce na výkon rozhodnutí. S ohledem na zmiňované období nečinnosti a na do určité míry nekoncentrovaný postup okresního soudu, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé. Ostatně ke vzniku odpovědnostního titulu v podobě nepřiměřené délky řízení, dospěla i sama žalovaná.

20. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

21. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 3 roky, soud přiznal žalobci základní částku ve výši 30 000 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 250 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 15 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak není extrémně dlouhá. Pro srovnání soud uvádí, že horní rozmezí částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení, jaké se ve své žalobě domáhal žalobce, zvolil Nejvyšší soud v případě délky řízení 21 let, se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům stále skončeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Základní částku ve výši 18 000 Kč považovaly soudy za přiměřenou v řízení trvajícím 14 let a 11 měsíců (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3320/2014) nebo v řízení trvajícím déle než 15 let (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3379/2018). Při porovnáními s uvedenými rozhodnutími považoval proto soud za přiměřené vycházet ze základní částky 15 000 Kč.

22. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat sice za řízení hmotněprávně jednoduché, neboť jeho předmětem byl návrh otce, zdejšího žalobce, na snížení výživného a na úpravu styku s nezletilými a dále návrh nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokuty matce. Avšak po skutkové a procesní stránce jej má soud již za složitější. Z obsahu připojeného spisu vyplývá, že vztahy mezi rodiči nezletilých byly minimálně v počátcích velmi napjaté a okresní soud v jejich věci neustále jednal, neboť rodiče těsně po nabytí právní moci jednoho rozhodnutí, ihned podávali k soudu další návrhy. V červenci 2019 nabyl právní moci rozsudek, týkající se styku s nezletilými, otec vzápětí podal návrh na změnu v září 2019, rozhodnuto bylo právní moci v dubnu 2022, matka ještě v průběhu řízení naopak žádala o zúžení styku nezletilých s žalobcem. Dále soud rozhodoval o návrhu matky z 25. 5. 2022 na zvýšení výživného, o návrhu otce na snížení výživného z 3. 10. 2022, o nahrazení souhlasu matky k podání žádosti o umístění nezletilých do Mateřské školy Klubíčko z 2. 8. 2018, o návrhu matky nahrazení souhlasu otce, aby děti byly přihlášené v mateřské škole Kroměříž. O všech těchto návrzích byl nucen okresní soud rozhodovat. Stran skutkové složitosti nutno zejména uvést, že soud opakovaně žádal o poskytnutí součinnosti třetí subjekty. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Se zřetelem na procesní a skutkovou složitost tak soud přistoupil k snížení základní částky zadostiučinění o 20 %.

23. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení částečně negativně podílel. Výzva žalobci k upřesnění návrhu byla žalobci doručena v prosinci 2019, žalobce ji vyhověl v únoru 2020 a dále dne 12. 5. 2020 žádal o odročení jednání (odročeno z 14. 7. na 30. 7. 2020), dne 6. 9. 2021 (odročeno ze 7. 10. na 4. 11. 2021) a konečně dne 17. 6. 2022 (odročeno z 12. 7. 2022 do 6. 9. 2022), tedy sám svým jednání řízení prodloužil o více jak 5,5 měsíce. Za uvedené jednání soud snížil základní částku zadostiučinění o 5 %.

24. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, zdejší soud seznal v řízení stran návrhu na výkon rozhodnutí průtah v období od 17. 2. 2020, kdy došlo upřesnění žaloby, do 24. 5. 2022, kdy soud vyzval žalobce ke sdělení, zda na podaném návrhu trvá. Průtah čítající 2 roky a 2 měsíce řízení o návrhu na výkon rozhodnutí zásadně zatížil. Konečně soud shledal i jinak nekoncentrovaný postup okresního soudu, který např. dne 30. 4. 2020 nařídil jednání na 14. 7. 2020, ale o majetkové poměry účastníky žádal až dne 7. 6. 2020, což mj. vedlo k odročení jednání, tedy nepostupoval soustředěně, pokud o majetkové poměry nevyzval současně s předvoláním účastníků. Dále soud řízení o úpravě styku zatížil průtahem od 17. 12. 2020, kdy bylo rozesláno zrušující rozhodnutí krajského soudu, do 18. 8. 2021, kdy byl opatrovník žádán o sdělení poměrů. Všechny tyto okolnosti při vědomí skutečnosti, že by opatrovnická řízení měla končit ve lhůtě 6 měsíců, vedl soud k zvýšení základní částky zadostiučinění o 15 %.

25. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako zvýšený. Soud uvážil, že obecně podle judikatury ESPL se poskytuje poškozenému zvýšený význam řízení právě u opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice z 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). V poměrech souzené věci soud zvýšil základní částku zadostiučinění za význam řízení o 10 %, když k většímu zvýšení nepřistoupil pro klesající význam řízení pro žalobce, neboť již k 19. 9. 2020 bylo pravomocně rozhodnuto o zamítnutí návrhu žalobce na snížení výživného a rozsudek o úpravě styku s nezletilými nabyl právní moci dne 19. 4. 2022. Posledního půl roku se tak řízení vedlo již jen stran návrhu žalobce na výkon rozhodnutí, jehož předmětem bylo uložení pokuty matce za nerespektování rozhodnutí soudu.

26. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 15 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky snížil o 25 % a zvýšil o 25 %. Celková částka, která náleží žalobci jako přiměřené zadostiučinění, proto činí 30 000 Kč. Žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu (150 000 Kč) neshledal důvodnou a žalobu zamítl (výrok II.). Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.

27. Pro úplnost soud uvádí, že samotná tvrzení žalobce jsou rozporná, když na jedné straně tvrdí, že jde o jediné řízení, na druhé straně se dožaduje odškodnění za jednotlivá řízení zvlášť, kdy přestože tyto spolu časově úzce souvisí (obě probíhala v letech 2019-2022), domáhá se odškodnění dokonce za 6 let průtahů, přestože ani jedno z řízení nepřekročilo délku 3 let.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, proto je na něj třeba hledět, jakoby byl plně úspěšný. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 22 763 Kč (výrok III.). Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (tarifní hodnota sporu byla v době zahájení řízení 50 000 Kč -usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 a s ohledem na závěr odvolacího soudu posuzovat řízení jako 1 celek) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal 5 úkonů právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, sepisu žaloby, replice žalobce k vyjádření žalované, sepis odvolání, účast u jednání soudu dne 28. 5. 2024. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý z pěti vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Dále k odměně advokáta náleží jízdné Kroměříž – Praha a zpět, celkem 530 km vozem Renault AC kombi, RZ7AT1984, s průměrnou spotřebou 5,9 l/100 km, nafty za cenu 36,10 Kč/l. Jízdné tak činilo částku 4 163 Kč a paušální náhrada za ztrátu času za cestu k ÚJ, 16x 100 Kč.

29. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení