47 Co 183/2021-346

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobců: a) [titul] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] b) [titul] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 430.000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově č. j. 16 C 114/2020-247 ze dne 17. 6. 2021 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům a) a b) smluvní pokutu ve výši 364.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 16. 4. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbylé části výroku I se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům a) a b) k rukám jejich advokáta náklady řízení před okresním soudem ve výši 219.670 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům a) a b) k rukám jejich advokáta náklady řízení před krajským soudem ve výši 96.195 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud výrokem I. rozsudku zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali po žalovaném zaplacení částky 430.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 430.000 Kč od 16. 4. 2020 do zaplacení. Ve výroku II zavázal žalobce povinností nahradit žalovanému k rukám jeho zástupce společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 131.264,43 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Okresní soud zjistil, že žalobci jako objednatelé a žalovaný jako zhotovitel uzavřeli dne 27. 9. 2014 smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení rodinného domu ve [obec] Cena díla byla sjednána ve výši 3.375.000 Kč a DPH. Strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý den v případě prodlení zhotovitele s řádným a včasným odstraněním vad, nedodělků a kolaudačních nedostatků. Dodatkem č. 1 ke Smlouvě o dílo ze dne 15. 4. 2015 došlo ke změně platebních podmínek a materiálové skladby a vybavení rodinného domu. Dne 14. 5. 2017 žalovaný předal dílo objednatelům, ti objednané dílo převzali a prohlásili, že dílo přebírají ve stavu, odpovídajícím smluvenému obsahu. Současně objednatelé prohlásili, že dílo přebírají bez vad a nedodělků. Počátkem listopadu 2017 žalobci postupně vytkli žalovanému vady díla, a to hlučnost bojleru, vrzání podlahy v ložnici u francouzského okna, neproškolení obsluhy rekuperační jednotky a nevydání dokladu o proškolení, poškození výlevky, poškození terasových prken a nutnost seřízení oken a dveří. Znalecký posudek znalce [titul] [jméno] [příjmení] předložený žalobci ve dvou odlišných verzích a výpověď znalce shledal okresní soud nevěrohodnými, znalec nevycházel z objektivních zjištění, ale ze subjektivních popisů vad žalobci. Znalec popsal vadu terasových prken, kterou viděl při místním šetření osobně a rovněž učinil osobní zkušenost s vrzající podlahou. Ohledně vrzající podlahy znalec v posudku uzavřel, že součástí podkladu pod dlažbou nebyl chybně polystyren, následně znalec sdělil, že polystyren byl do složení podkladu podlahy umístěn a že technologický postup žalovaného byl správný. Žalovaný jako příčinu možného„ vrzání“ označil zřejmě nadměrné zatížení podlahy před pokládkou dlažby materiálem žalobců. Okresní soud zjistil, že pokládku podlahy nezajišťoval sám žalovaný. Proto okresní soud neměl za prokázané, že případné vrzání podlahy, jak bylo možno slyšet z některých zvukových záznamů, zavinil žalovaný. Proto za tuto případnou vadu neodpovídá. Vadu hlučnosti bojleru podle okresního soudu žalobci neprokázali. Po vytknutí vady žalovaný na tuto vadu reagoval, žalobcům dával pokyny, jaké kroky učinit. Následně žalobci sami bojler demontovali, aniž by umožnili žalobci fakticky odstranit jimi tvrzenou vadu. Žalobci pořizovali měření hluku, avšak jednalo se o laické měření, které nemělo podle okresního soudu žádný právní ani skutkový význam. Znalec žádné měření neprováděl, neboť v době místního šetření již byl bojler demontován, vycházel pouze ze subjektivního popisu žalobců s předložením jejich záznamů o měření. Neproškolení obsluhy rekuperační jednotky a nevydání dokladu o proškolení okresní soud nepovažoval za vadu díla. Žalobci neprokázali, že k proškolení nedošlo. Žalobci telefonicky vyzvali žalovaného, aby jim vystavil protokol o proškolení, když obdrželi dopis, týkající se nedostatků z programu Nová zelená úsporám. Žalobci o sepis protokolu o proškolení (jedna z vytknutých vad žádosti) žalovaného nepožádali a nebylo prokázáno, že by takový protokol byl součástí návodu k užívání. Okresní soud měl za to, že pro případ reklamace rekuperační jednotky existuje vztah mezi objednateli a zhotovitelem a nikoli mezi objednateli a výrobcem zboží či prodejcem. Žalovaný předal protokolárně žalobcům dílo dne 14. 5. 2017 a i kdyby tomu bylo až 20. 8. 2017, jak tvrdili žalobci, pak v okamžiku předání díla byly dle předávacího protokolu žalobcům předány veškeré protokoly a prohlášení, potřebné ke kolaudaci. V předávacím protokolu žalobci nenamítali jakékoli chybějící dokumenty. Žalobci nesporovali, že proškolení obsluhy proběhlo jednoduchým způsobem, kdy žalovaný zapnul jednotku do zásuvky a žalobcům vysvětlil přepínání poloh ovladače. Žalovaný tvrdil, že součástí jím dodaného balení rekuperační jednotky byl návod, který neobsahoval prohlášení o proškolení jako přílohu ve verzi, kterou předložili soudu žalobci. Žalobci se nedomáhali písemného vyplnění protokolu (žalobci tvrdí, že součástí návodu byl, žalovaný že nikoli), až do dne 1. 12. 2017, když teprve dopisem Státního fondu životního prostředí ČR ze dne 29. 8. 2017 byli vyzváni k odstranění nedostatků žádosti o poskytnutí podpory z programu Nová Zelená úsporám. Z dopisu Státního fondu životního prostředí ČR vyplynulo, že žalobcům bylo vytčeno osm vad a jednou z nich bylo nedodání protokolu o předání technologie rekuperace a zdroje vytápění a ohřevu vody a jejich uvedení do provozu. Dle okresního soudu žalovaný za tuto vadu neodpovídá, když k proškolení v ústní formě při předání domu došlo. Pokud by žalovaný byl žalobci informován o nutnosti sepisu písemného dokladu o proškolení a předání do provozu, jistě by tak obratem učinil. Na splnění podmínek čerpání dotace měl logický zájem, neboť doplatek ceny za dílo v částce 300.000 Kč pro něho byl vázán právě na úspěch v čerpání uvedené dotace. Vadu poškozené výlevky (zlomeného raménka) žalobce vytkl žalovanému emailem ze dne 23. 12. 2017. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] (instalatéra) pak soud zjistil, že upozornil žalobce na zlomené raménko při napojování přívodu vody. Žalobce bezprostředně vyzval svědka k zakoupení nové součástky a její výměně. Podle okresního soudu žalobci neprokázali, že za vadu odpovídal žalovaný. Nadto k opravě (výměně) došlo ještě v rámci procesu zapojování sanitárních zařízení. K vadě poškození terasových prken okresní soud zjistil, že podle projektu měla být původně zbudována pouze malá terasa (25 m2). Podle ústní dohody mezi účastníky byla terasa zvětšena na 75 m2. Ve vztahu k této vadě okresní soud dospěl k závěru, že zbudovaná terasa nevycházela z písemné smlouvy o dílo. Žalovaný žádal uzavření dodatku ke smlouvě o dílo ohledně změny terasy, žalobci s tím nesouhlasili. Na dílo sjednané jinou ústní smlouvu nelze aplikovat ujednání o smluvní pokutě sjednané písemnou smlouvou. Žalovaný připustil vadu kroucení prken terasy. Zdůvodnil, že vada vznikla kvůli umístění prken až pod francouzské okno, pod nímž byl parapet proti zatékání a nebylo tak možno připevnit vruty do tohoto parapetu kvůli možné ztrátě funkčnosti parapetu. Nadto byla tato vada v žalobě označena jako poškození terasových prken, přičemž znalec k popisu uvedl, že charakter materiálu odpovídá prasklinám a o vadu se nejedná a kroutící se konce prken jsou důsledkem připevnění pouze jedním vrutem. Předloženou fotodokumentací však bylo prokázáno, že vruty byly na každém z prken vždy dva. Znalcem popsaná příčina kroucení tak nebyla prokázána a nebyla prokázána odpovědnost žalovaného za tuto vadu. Okresní soud uzavřel, že zakrytí parapetu sloužícího proti zatékání prkny bylo evidentně řešením domluveným ústně mezi účastníky. Okresní soud měl za to, že žalobci neprokázali ani existenci vad oken a dveří, které by vyžadovaly jejich seřízení. Existenci vady žalobci opírali o závěry znaleckého posudku, avšak jimi tvrzená vada byla odstraněna dříve, a to již 7. 6. 2018, než znalec provedl prohlídku (dne 21. 1. 2019 podle první verze znaleckého posudku nebo dne 25. 2. 2019 podle druhé verze znaleckého posudku). Znalec vycházel pouze ze subjektivního popisu vad žalobci. Ještě před výzvou žalovanému ze dne 24. 4. 2018 k nutnosti seřízení oken žalobci žádali o servis jiných dveří v roce 2017. Žalovaný kontaktoval [právnická osoba], s. r. o., která dodávku realizovala, avšak té se dle emailové korespondence nedařilo sjednat konkrétní termín z důvodu na straně žalobců. Podle okresního soudu ani v tomto případě žalobci neprokázali, že by jimi tvrzená vada existovala. Okresní soud nevyhověl důkaznímu návrhu žalobců záznamem z mediace probíhající před zahájením soudního řízení mezi žalobci a žalovaným. Žalovaný s provedením takového důkazu nesouhlasil. Namítl, že záznam byl pořízen žalobcem bez vědomí žalovaného. Soud prvního stupně důkaz neprovedl s ohledem na ochranu osobnostních práv žalovaného, odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1267/2018. Podle § 88 odst. 1 o. z. není svolení dotčené osoby třeba, pokud se její podobizna, písemnost osobní povahy nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob. Nejvyšší soud vyložil, že ustanovení má být vykládáno restriktivně a takové záznamy lze použít jako důkaz v občanském soudním řízení pouze tam, kde tvrzené skutečnosti nelze prokázat jinak. V současné rozhodovací praxi je takto pořízený zvukový záznam připuštěn jako důkaz pouze ve výjimečných případech týkajících se pracovněprávních sporů. Obdobný závěr učinil i Ústavní soud v rozhodnutí sp. zn. II ÚS 1774/14. Podle okresního soudu v projednávané věci nelze upřednostnit právo žalobců před právem žalovaného na ochranu jeho osobnostních práv. Žalobci předložili řadu důkazů a nebyli v takové důkazní nouzi, kdy by opírali svá tvrzení pouze o zvukový záznam mediace pořízený bez vědomí žalovaného. Okresní soud zamítl důkazní návrh žalobců revizním znaleckým posudkem, neboť byl uplatněn po uplynutí koncentrační lhůty dané § 118b odst. 1 o. s. ř. Žalobci opřeli svá tvrzení o vadný znalecký posudek, který jim v průběhu řízení přestal vyhovovat, avšak takový obrat byl pro soud prvního stupně nepřijatelný. Žalobci neprokázali tvrzení o existenci označených vad, odpovědnost žalovaného, ani prodlení žalovaného s odstraněním vad díla. Okresní soud dospěl k závěru, že nárok žalobců na zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalovaného s odstranění vad díla není dán. Žaloba proto byla v plném rozsahu zamítnuta. O nákladech řízení mezi účastníky okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

3. Proti rozsudku okresního soudu podali odvolání žalobci. Namítli, že soud prvního stupně nepřihlédl k odvolateli tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b o. s. ř., řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny (§ 205a) a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Okresní soud nevyhověl důkaznímu návrhu žalobců, aby zadal zpracování revizního znaleckého posudku, případně aby žalobcům poskytl lhůtu k předložení revizního znaleckého posudku obsahujícího doložku dle § 127a o. s. ř. Odkázali na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3311/2012 a sp. zn. 21 Cdo 1182/2016. Žalobci navrhli k důkazu v odvolacím řízení znalecký posudek [číslo] vypracovaný znaleckým ústavem [právnická osoba] Revizní posudek vyhodnotil vady č. 1, 3 až 6 jako vady. Žalovaný ve svém podání ze dne 29. 9. 2020 navrhl jako důkaz, kterým mělo být prokázáno, že předání rekuperační jednotky splňovalo náležitosti pro užívání a případnou reklamaci a že žalovaný předal žalobcům návod k obsluze rekuperační jednotky, jehož vyhotovení předložil k důkazu v příloze tohoto podání, a to dokumentem žalovaného zařazeným v archivu internetu na internetové stránce [webová adresa]. Tímto důkazem měla být prokázána totožnost návodu předaného žalovaným žalobcům a návodu předloženého soudu stranou žalovanou. Žalobci však jsou přesvědčeni, že provedením tohoto důkazu by se tvrzení žalovaného nepotvrdilo, naopak by provedení tohoto důkazu bylo ve prospěch žalobců. Tento návrh důkazu soud prvního stupně pominul. Soud prvního stupně neprovedl ani důkaz navržený žalobci, a to zvukový záznam z mediace. Z judikatury ani z odborné literatury nevyplývá, že by zvukový záznam pořízený bez souhlasu druhé strany byl přípustný pouze v pracovněprávních sporech. Žalobci připomněli rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1267/2018 a nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1774/14. Žalobci nemohou prokázat uznání vady terasy žalovaným doložené záznamem z mediace jiným důkazem. Nadto okresní soud vyšel ze sdělení znalce ohledně vadného připevnění prken pouze jedním vrutem, ač znalec sám uvedl, že se v tomto tvrzení zmýlil. Nepravdivý byl i závěr okresního soudu, že žalobci odmítli uzavřít ohledně změny terasy dodatek smlouvy. Z e-mailu žalobců ze dne 21. 11. 2016 vyplývá, že žalobci předpokládali uzavření dodatku smlouvy o dílo. Žalobci nesouhlasili se závěrem okresního soudu, že žalovaným zhotovená terasa nesouvisela s původní smlouvou o dílo, ale byla zhotovena na základě nové smlouvy o dílo. Terasa byla žalobci placena v rámci ceny díla účtované za jediné dílo zhotovené podle písemné smlouvy o dílo. Žalovaný neupozornil žalobce na možné kroucení terasových prken po nově zvoleném postupu při montáži prken. Okresní soud se nevypořádal s námitkou žalobců, že dílo nebylo předáno dne 14. 5. 2017, ale až 20. 8. 2017. To žalobci dokládali fakturou a dodacím listem subdodavatelky žalovaného [příjmení] - [právnická osoba], z nichž vyplývá, že bojler byl připojen na vodu dne 29. 5. 2017, tedy po údajném předání díla žalobcům. Žalobci žádali žalovaného o opravu hlučnosti bojleru dne 5. 11. 2017 e-mailem, žádost 8. 11. 2017 opakovali a reklamační dopis doručili dne 13. 11. 2017. Bojler byl demontován o měsíc později, tj. dne 13. 12. 2017. Žalovaný tak měl nejméně 30 dnů na to, aby alespoň začal řešit odstranění vady bez nutnosti bojler opětovně instalovat. Laické měření hlučnosti bojleru žalobci není bez důkazního významu. I znalec považoval toto měření za dostačující. Pokud šlo o vadu vrzání podlahy, žalovaný namítl příčinu vady v zatížení podlahy žalobci až po vypracování znaleckého posudku. Proto žalobci tuto informaci znalci nemohli poskytnout. I kdyby zátěž krabicemi byla pro podlahu nadlimitní, stěží to mohlo způsobit křivost a vrzání podlahy v úplně jiné části místnosti. Žalovaný nijak neprokázal údajné nadlimitní zatížení podlahy. Pokud měl okresní soud za to, že znalec [titul] [příjmení] je nepřesvědčivý, neměl vyjít ani z jeho tvrzení, že technologie pokládky podlahy byla správná. Tvrzení žalovaného o pokládce podlahy si odporovala. Nejprve žalovaný tvrdil, že těsně u francouzských dveří polystyren nedal, aby tam podlaha byla tvrdá a nehoupala se. Krátce nato již uváděl, že skladbu podlahy provedl přesně podle výkresového listu z č. l.

168. Následně z jeho krátkého monologu vyplynulo, že polystyren těsně u francouzského okna skutečně chybí, protože při pokládání polystyrenu na podlahu v místnosti zjistil, že by se cca 2cm vrstva polystyrenu těsně k francouzskému oknu nevešla z důvodu nedostatečné výšky okenního otvoru. Rozpornost tvrzení žalovaného i účelové upravování písemného zápisu z jednání je zjevné při poslechu zvukového záznamu z jednání ze dne 9. 3. 2021, zejména v čase 1:52:00 až 2:03:

10. Žalobci sporovali závěr okresního soudu ohledně zhotovení podlahy. Znalec uvedl, že si nepamatuje, zda mu zadavatel dal informaci o tom, že pružnou podlahu zhotovoval někdo jiný než žalovaný (str. 2 protokolu z jednání konaného dne 9. 3. 2021). K vadě nezaškolení obsluhy rekuperační jednotky a nepředání dokladu o zaškolení měl žalovaný prokazovat, že k proškolení došlo. Žalovaný pouze tvrdil, že žádné proškolení nebylo potřeba, resp. že proškolení spočívalo v tom, že žalobcům ukázal, k čemu slouží tři tlačítka na ovladači rekuperační jednotky. Z listinných důkazů předložených žalobci přitom vyplývá, že bylo nutné vyplnit protokol o zaškolení obsluhy. I z verze návodu předloženého žalovaným vyplynulo, že reklamační protokol musí obsahovat při spuštění naměřené hodnoty napětí, proudu a teploty vzduchu, že zařízení musí být namontováno odbornou montážní firmou, na zařízení musí být provedena výchozí revize elektro dle ČSN 33 1500, že při spuštění zařízení je nutno změřit výše uvedené hodnoty a o měření pořídit záznam, potvrzený firmou uvádějící zařízení do provozu. Pokud žalovaný neprokázal, že všechny tyto požadavky splnil, musí soud dospět k závěru, že žalovaný neprovedl předání rekuperační jednotky řádně. Žalobci nemohli namítat chybějící dokumenty při předání díla, neboť z dokumentů potřebných ke kolaudaci skutečně obdrželi všechny. Neobdrželi však všechny dokumenty potřebné pro splnění podmínek dotace Nová zelená úsporám ani potřebné pro případnou reklamaci rekuperační jednotky. Žalovaný byl dne 1. 12. 2017 vyzván žalobci k předání písemného dokladu o proškolení a předání rekuperační jednotky do provozu, ale toto zatvrzele více než 3 roky odmítal a odmítá, ačkoli splnění takového požadavku by pro něj znamenalo minimální ztrátu času a téměř nulové náklady. Vadu spočívající ve zlomeném raménku splachování u výlevky nemohl způsobit instalatér [jméno] [příjmení]. Stěnový modul instalovala a vodu připojila subdodavatelka žalovaného [příjmení] - [právnická osoba] Teprve v prosinci 2017 (několik měsíců po převzetí díla žalobci od žalovaného) svědek [příjmení] na stěnový modul namontoval samotnou výlevku, a když chtěl zprovoznit systém splachování, zjistil, že uvnitř stěnového modulu je zlomené raménko, bez nějž nelze splachování ovládat. Z výpovědi svědka ani z jiného důkazu nevyplynulo, že žalobce okamžitě vyzval instalatéra k zakoupení nové součástky a její výměně. Z výpovědi svědka a z jeho předchozího písemného vyjádření vyplynulo, že ode dne zjištění vady do dne jejího odstranění uplynul více než měsíc. Vadu žalobci vytkli žalovanému e-mailem ze dne 23. 12. 2017, svědek [příjmení] instaloval nové raménko v únoru 2018. Žalovaný porušil svoji povinnost odstranit i tuto vadu. Okresní soud dezinterpretoval výpověď svědka [příjmení]. Žalobci nesouhlasili ani se závěrem okresního soudu, že neprokázali vadu seřízení oken a dveří. Pokud soud zjistil, že tato vada byla odstraněna dne 7. 6. 2018, vyplývá z toho, že o vadu šlo. Žalobci prokázali videozáznamem, že vchodové dveře nešly plně otevřít. Žalobci nesouhlasili se závěrem okresního soudu, že žádali o servis jiných dveří v roce 2017, když žalovaný ani [právnická osoba] žalobcům žádné vnitřní dveře nedodávali. Z výše uvedeného e-mailu nanejvýše může vyplývat, že o seřízení žalobci žádali již před datem 24. 10. 2017. Zda k seřízení v době od 24. 10. 2017 do dne 24. 4. 2018 (kdy byla vada oznámena žalovanému) došlo, nebylo v tomto řízení prokázáno. Podstatné je, že žalovaný poskytl žalobcům záruku za jakost v délce 36 měsíců, proto měl seřízení oken a dveří na domě žalobců na základě jejich žádosti zajistit ve lhůtě 15 dnů (čl. XIII. odst. 5 Smlouvy o dílo). Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by k seřízení oken a dveří v období ode dne 24. 4. 2018 do dne 7. 6. 2018 nemohlo dojít z důvodů na straně žalobců. Proto je nutno vycházet z toho, že by k seřízení mělo dojít do 15 dnů od oznámení vady, tedy do 9. 5. 2018. V období ode dne 10. 5. 2018 do dne 7. 6. 2018 již byl žalovaný v prodlení. Soud prvního stupně pominul, že vztah mezi žalobci a žalovaným je vztahem mezi spotřebiteli a podnikatelem. Na věc měl být aplikován i zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a § 1810 a násl. občanského zákoníku (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 772/2019). Žalobci navrhli, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví a žalovanému uloží zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaný s odvoláním žalobců nesouhlasil. Namítl, že žalobci měli veškeré možnosti v rámci dispoziční zásady vystavět svá žalobní tvrzení na relevantní argumentaci. K tomu předložili znalecký posudek zpracovaný jejich vlastním znalcem. Pokud tento znalec sám následně své znalecké zkoumání doplnil ve výpovědi před soudem, tím, že ve skutkové rovině vysvětlil některé skutečnosti, jde o řádně provedený a plně použitelný důkaz. Není důvodu, aby soud situaci„ napravoval“ zadáním revizního znaleckého posudku. Námitky žalovaného byly prokázány. Žalobci mohli reagovat včas, nelze prolomit již nastalou koncentraci řízení. Skutečnosti uvedené ve znaleckém posudku, jakož i vyšlé najevo v rámci znalcova výslechu, nejsou žádná nova, na něž by připadala legitimní námitka práva reakce. Vše bylo plně v intencích skutečností dříve známých a ostatně i žalobci akcentovaných. Otázka interpretace nezakládá žádné relevantní důvody prolomení koncentrace. Citovaná judikatura je naprosto nepřiléhavá, již pro argumentační faul žalobců v insinuaci relevance jejich námitek směřujících proti správnosti jimi samými vyhotoveného znaleckého posudku. Pokud soud I. stupně konstatoval, že znalecký posudek nevycházel z objektivních zjištění znalce, neimplikuje to nepoužitelnost posudku v intencích současné odvolací argumentace žalobců, nýbrž je to imanentní součástí hodnocení důkazu, ke kterému je soud plně oprávněn. Žalobci se legitimní a legální součást rozhodovací činnosti soudu snaží účelově podsunout zcela nepřiléhavé hodnocení Nejvyššího soudu v případě věcné nesprávnosti znaleckého posudku. Tato situace však nenastala, neboť byl proveden jak znalecký posudek, tak doplňující výslech znalce, přičemž byly objasněny všechny potřebné rozhodné skutečnosti pro řízení. Žalobci žádný argument věcné nesprávnosti nesnesli, jejich pozice zpochybnění vlastního znaleckého posudku vyvstala jen a pouze z faktu, že při výslechu znalce vyšly najevo skutečnosti, které neodpovídaly jejich žalobnímu rámci a svědčily žalovanému. Pokud se týče reklamovatelnosti, žalovaný byl partnerem žalobců a tedy jako jediný nesl reklamační odpovědnost, což samo o sobě vyvrací relevanci argumentace žalobců, že by byli jakkoli kráceni nepředáním návodu k použití. Tento závěr lze mít za obecný, neboť zákazník není podle platného práva ohledně reklamačních práv vystaven následkům přímého právního vztahu s výrobcem a v předmětném případě tomu nebylo jinak. Nehledě k tomu, žalovaný v řízení doložil, že žalobci namítaný nedostatek se na ně vzhledem k době dodání ani hypoteticky vztahovat nemohl. Je naprosto správný závěr soudu I. stupně o nepoužitelnosti zvukového záznamu mediačního jednání. Žalovaný s jeho použitím nesouhlasil. Jednak je takové užití bez souhlasu obou účastníků principálně nemravné a nežádoucí, nemá-li být zpochybněna sama podstata mediačního jednání (imanentně by to vylučovalo projednávání jakýchkoliv hypotéz řešení, kde nutně sporné strany připouštějí dodatečná plnění, vyrovnání, uznání, přitakání, apod.) a zejména v žádném případě v řešené věci nejde o případ legitimní extrémní nouze založené např. vztahem závislosti, bezprávného jednání apod., která jediná by mohla in eventum (ve shodě s judikaturou) použití takového důkazu připustit. A to již vůbec žalovaný nehodnotí způsob, jakým byl důkaz soudu podstrčen, když v rámci legálního přehrávání fotodokumentace, si právní zástupce žalovaného všiml v seznamu souborů datového disku souboru s příponou.mp3, což je zvukový soubor, který pochopitelně v připuštěných a koncentraci vyhovujících důkazech neměl co být. Teprve na výslovný dotaz bylo sděleno žalobci, resp. jejich právním zástupcem, že se jedná o skrytou nahrávku mediačního jednání, přičemž o tom, že by bývalo bylo jednání při mediaci nahráváno, žalovaný ani jeho právní zástupce neměli potuchy. Neztotožnění se s rozhodnutím soudu není relevantním odvolacím důvodem. Žalovaný má za to, že okresní soud řádně provedl navržené důkazy, žalobci měli zachována veškerá procesní práva včetně připomínek a námitek k protokolaci. Žalovaný nesouhlasil s důkazním návrhem žalobců na provedení revizního znaleckého posudku. Jde o pokus o prolomení koncentrační zásady. Spotřebitelská úprava nemá na kontext řešené věci žádný vliv (nehledě k tomu, že z řízení je velmi dobře patrno, jak žalobci účelově a s plnou znalostí věci vůči žalovanému jednali). Tvrzení o laickosti či nevědomosti žalobců jsou naprosto nevěrohodná v kontextu i svědeckých výpovědí zúčastněných řemeslníků. Žalovaný připomněl, že při celkové sjednané ceně díla 3.375.000 Kč (z níž 300.000 Kč nebylo s ohledem na ujednání SOD uhrazeno a sama stavba měla s ohledem na nezbytné zvýšení základové desky navýšené náklady, k nimž nebyl nikdy žádný doplatek založen), žalobci žalují žalovaného v tomto řízení o 430.000 Kč a v řízení sp. zn. 19 C 53/2019 u téhož soudu o 908.212,50 Kč, tj. celkem nárokují více než 40 % zaplacené ceny díla zpět. To staví žalobci setrvale nastavované zrcadlo jakési mravnosti vzájemného poměru mezi účastníky, kdy onu mají být poškozenými, do velmi opozitní polohy. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal žalovanému nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána oprávněnými osobami, v zákonné lhůtě a že jsou přípustná (ust. § 201, § 202 a contr., § 204 odst. 1 o.s.ř.) přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející soudní řízení při jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobců je důvodné.

6. Krajský soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že mezi žalobci jako objednateli a žalovaným jako zhotovitelem byla dne 27. 9. 2014 sjednána platná smlouva o dílo podle § 2586 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Předmětem smlouvy bylo zhotovení rodinného domu na st. parcele [číslo] v k. ú. a obci [obec] podle projektové dokumentace [titul] [jméno] [příjmení] za cenu 3.375.000 Kč bez DPH. Dodatkem ze dne 15. 4. 2015 došlo ke změně platebních podmínek, materiálové skladby a vybavení rodinného domu, nezměnila se celková cena díla ani dispozice domu. Dodatek ke smlouvě o dílo se netýkal terasy domu.

7. Předmětem sporu je smluvní pokuta sjednaná v čl. X bod 4 smlouvy o dílo za prodlení zhotovitele s řádným a včasným odstraněním vad ve výši 500 Kč za každý den prodlení. Z jazykového vyjádření smluvní pokuty lze dovodit, že smluvní pokuta náleží žalobcům i za prodlení s odstraněním jediné vady díla. Při výskytu více vad by žalobci měli také nárok na 500 Kč za každý den prodlení (§ 555 obč. zák.) Smluvní pokuta byla ujednána v souladu s § 2048 odst. 1 obč. zák. Smluvní pokutu je třeba hodnotit i jako přiměřenou ve vztahu k celkové ceně díla. Žalobci žádali zaplacení smluvní pokuty ve výši 430.000 Kč za období od 29. 11. 2017 do 6. 4. 2020 za šest vad vytčených žalovanému v době od 13. 11. 2017 do 24. 4. 2018. Strany prohlásily za nesporné, že vady byly vytčeny po předání díla a ve sjednané záruční době 36 měsíců (čl. XIII. Bod 1 smlouvy o dílo). Kromě nedodání dokladu o proškolení obsluhy rekuperační jednotky nešlo o vady, které by musely být zjevné při předání díla.

8. Žalobci museli tvrdit a prokázat existenci vad díla žalovaného, jejich řádné a včasné vytčení, uplatnění nároku na opravu vad a prodlení žalovaného s opravami (§ 2615, § 2106 obč. zák.) Okresní soud zjistil, že žalobci vytkli žalovanému po předání díla šest vad, a to hlučnost bojleru, vrzání podlahy v ložnici u francouzského okna, neproškolení obsluhy rekuperační jednotky a nevydání dokladu o proškolení, poškození výlevky, poškození terasových prken a nutnost seřízení oken a dveří.

9. Žalobci k důkazu o existenci vad díla předložili znalecký posudek [číslo] znalce [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 14. 2. 2019 a ze dne 7. 3. 2019. Znalec následně vypovídal před soudem při jednání dne 9. 3. 2021 Okresní soud hodnotil znalecký posudek jako nevěrohodný, neboť znalec vypracoval dvě verze znaleckého posudku, nehodnotil vady díla objektivně, ale vycházel ze subjektivního popisu vad žalobci.

10. K námitce žalobců krajský soud opakoval důkaz znaleckým posudkem ze dne 14. 2. 2019 a 7. 3. 2019. Vyšel i z výpovědi znalce obsažené v protokolu z jednání ze dne 9. 3. 2021. Ze znaleckého posudku ze dne 14. 2. 2019 zjistil, že obsahuje posouzení vad novostavby rodinného domu žalobců podle stavu ke dni 21. 1. 2019. Druhý posudek ze dne 7. 3. 2019 obsahuje posouzení vad novostavby rodinného domu žalobců podle stavu ke dni 25. 2. 2019. Oba posudky zachycují šest vytčených vad, a to hlučnost ohřívače vody s tepelným čerpadlem zn. Ariston v koupelně ve 2. NP, vrzání podlahy v ložnici, nepředání vyplněného protokolu o zaškolení obsluhy rekuperační jednotky, poškození ovládání splachování výlevky, poškození některých terasových prken a nemožnost otevření vstupních dveří pro jejich přílišné naléhání na podlahovou krytinu. Posudek ze dne 14. 2. 2019 obsahuje navíc vadu popraskání tmelu ve spojích mezi deskami Novatop. Oba posudky obsahují shodné příčiny vzniku vad, informaci, zda vady trvají nebo byly odstraněny, posudek ze dne 7. 3. 2019 je podrobnější. Znalec popisuje, které vady díla existují v době prohlídek, které byly odstraněny, uvádí podklady a informace (žalobců), ze kterých vycházel. Závěry posudků jsou shodné. Znalec zjistil nadměrnou hlučnost ohřívače z videozáznamů žalobce, pružení podlahy pozoroval před prahem na terasu a naměřil i nadměrný spád podlahy, povinnost předat doklad o zaškolení obsluhy rekuperační jednotky dovodil z předloženého návodu k použití, vada ovládání splachování byla k datu prohlídky odstraněna, znalec vyšel z vyjádření instalatéra [jméno] [příjmení] ze dne 30. 1. 2019. Poškození terasových prken znalec zdůvodnil vadou montáže, neboť prkna měla být přišroubována k podkladu max. 5 cm od konce prkna. Chybné tvrzení o připevnění prken pouze jedním šroubem v rámci své výpovědi znalec opravil. Vada otevírání vstupních dveří byla v době prohlídek odstraněna, znalec vyšel z oznámení vady objednatelem ze dne 24. 4. 2018. Při výpovědi znalec opravil zjištění ohledně příčiny vady pružení podlahy. Po sdělení žalovaného, že postupoval podle projektu a předloženého nákresu i pokud šlo o polystyren, znalec sdělil, že potom byla podlaha žalovaným provedena technologicky správně. Sondy do podlahy nebyly prováděny.

11. Krajský soud nehodnotí znalecké posudky jako nevěrohodné. Znalec sám zaznamenal pružení podlahy a kroucení terasových prken. Další vady popsal odkazem na zdroj informací. Při výpovědi pouze opravil zjištění ohledně příčin pružení podlahy.

12. Ze znaleckých posudků bylo bez dalšího možné dovodit existenci vady kroucení terasových prken v důsledku chybné montáže, neboť prkna nebyla přišroubována k podkladu max. 5 cm od konce prkna. Nadto žalovaný prostřednictvím svého zástupce v emailu ze dne 16. 2. 2018 existenci vady terasových prken potvrdil s tím, že vada bude opravena, až nastanou vhodné klimatické podmínky. Vada byla vytčena dopisem ze dne 2. 1. 2018. Žalobce ve svém emailu ze dne 24. 4. 2018 potvrdil, že již nastaly vhodné klimatické podmínky.

13. Krajský soud se neztotožnil se závěrem okresního soudu, že terasa domu byla zhotovena na základě jiné smlouvy než smlouvy o dílo ze dne 27. 9. 2014. Terasa byla součástí díla a pouhá změna její výměry a materiálu nemohla způsobit zánik závazku zhotovitele z původní smlouvy zhotovit i terasu domu. Změnu písemné smlouvy s výhradou písemných změn lze změnit i ústní formou, i taková změna může být platná (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1264/11). Z emailu žalobce ze dne 21. 11. 2016 vyplynulo, že terasa i po změně provedení byla součástí díla.

14. Žalovaný neprokázal, že žalobce upozornil na možnost kroucení terasových prken po sjednané změně díla týkající se terasy a změně montáže terasových prken pod parapet domu (§ 2594 obč. zák. analogicky).

15. Podle čl. XIII. bodu 5. smlouvy o dílo ze dne 27. 9. 2014 měl zhotovitel začít s odstraňováním oznámené vady do 15 dnů po jejím oznámení a odstranit ji ve lhůtě přiměřené rozsahu a povaze oznámené vady, nebrání-li tomu panující meteorologické podmínky. Odvolací soud dovodil, že žalovaný byl v prodlení s odstraněním vady kroutících se terasových prken od 25. 4. 2018. Žalobcům náleží smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každý den prodlení s odstraněním této vady od 25. 4. 2018 do 6. 4. 2020 (713 dnů), celkem 356.500 Kč.

16. Dále se odvolací soud zabýval vadou zlomeného raménka splachování výlevky. Opakoval výpověď instalatéra [jméno] [příjmení]. Z protokolu o výpovědi nezjistil, že by instalatér připustil, že vadu mohl způsobit sám. Takové zjištění okresního soudu z výpovědi nevyplývalo. Z výpovědi svědka vyplynulo, že vada zlomeného raménka byla vadou výrobce nebo žalovaného. Žalovaný přitom potvrdil, že šlo o subdodávku žalovaného. Svědek dále uvedl, že žalobce po zjištění vady dal svědkovi pokyn, aby raménko objednal, ten tak učinil a v lednu 2018 raménko opravil. Vada byla ale také vytčena žalovanému emailem žalobce ze dne 23. 12. 2017. Vada byla odstraněna [jméno] [příjmení] v lednu 2018, podle jeho výpovědi měsíc poté, co byla vada zjištěna. Ze znaleckých posudků a z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] krajský soud dovodil vadu díla žalovaného spočívající ve zlomeném raménku splachování výlevky. Žalovaný neprokázal, že by začal s odstraňováním vady do 15 dnů od jejího oznámení, tedy do 7. 1. 2018. Od 8. 1. 2018 do 23. 1. 2018 (kdy byla vada odstraněna [jméno] [příjmení]), byl žalovaný v prodlení s odstraněním této vady. Žalobcům náleží další smluvní pokuta za 16 dnů ve výši 8.000 Kč.

17. Pokud šlo o vadu nevydání dokladu o proškolení obsluhy rekuperační jednotky, krajský soud vyšel z ujednání čl. III bodu 3 písm. d) a h). Součástí díla byly i veškeré zkoušky, revize nezbytné pro předání díla, kolaudaci a následné užívání díla a provozní návody. Součástí díla nebyla dokumentace pocházející z požadavků jiných oprávněných osob. Žalovaný nebyl povinen předat žalobcům vyplněný protokol o zaškolení obsluhy rekuperační jednotky tak, jak byli žalobci vyzváni Státním fondem životního prostředí ČR pro poskytnutí podpory v programu Nová zelená úsporám. Odpovědnost žalovaného jako zhotovitele díla vůči žalobcům jako objednavatelům se vztahovala k dodané rekuperační jednotce bez výše uvedeného protokolu. Otázka práv žalovaného jako kupujícího ve vztahu k prodávajícímu rekuperační jednotky nebyla v řízení rozhodná. Nadto žalobci neprokázali, že podle návodu předaného žalovaným byla taková povinnost dána. Okresnímu soudu byly předloženy návody různých znění, znění předložené žalovaným takovou povinnost neobsahovalo. Žalobci v protokolu o předání díla potvrdili, že obdrželi protokoly a prohlášení potřebné ke kolaudaci. Nevydání dokladu o proškolení obsluhy rekuperační jednotky žalobcům nebylo vadou díla.

18. Znaleckými posudky znalce [titul] [příjmení] se žalobcům nezdařilo prokázat existenci vady díla hlučnosti bojleru a vrzání podlahy v ložnici. Pokud šlo o hlučnost bojleru, žalovaný namítl správnost měření hlučnosti žalobci. Ani znaleckým posudkem nebylo prokázáno, že pružení a vrzání podlahy v ložnici způsobil žalovaný. Žalobci tvrdili, že pokládku dlažby prováděl subjekt odlišný od žalovaného.

19. Okresní soud zároveň s předvoláním na jednání nařízené na 13. 5. 2021 žalobcům přípisem ze dne 17. 3. 2021 sdělil, že znalecký posudek neprokazuje žalobci tvrzené vady díla. Postupoval tak v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. Na to žalobci podáním ze dne 7. 5. 2021 navrhli k důkazu revizní znalecký posudek. Okresní soud pochybil, když tento důkazní návrh zamítl. Řízení nebylo do poučení soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. řádně koncentrováno, a to ani po předchozím poučení podle § 118b o. s. ř.

20. Krajský soud doplnil dokazování znaleckým posudkem [právnická osoba], ze dne 3. 7. 2021. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že ohledně hlučnosti bojleru byla naměřená hodnota 36,9 dB. Z posudku dále vyplynulo, že hygienický limit pro noční dobu ve výši 25 dB byl značně překročen a hygienický limit pro denní dobu 35 dB byl také překročen. Z technického listu bojleru bylo zjištěno, že hladina hluku přístroje je 35 dB. Pokud žalobci v rámci díla objednali bojler s viditelně deklarovanou hlučností 35 dB a takový bojler včetně dokladů také převzali, nelze takovou hlučnost považovat za vadu díla způsobenou žalovaným, ev. vadu vytčenou včas. Žalovaný namítl opožděné vytčení vad díla (§ 2618 obč. zák.). Naměřenou odchylku o 1,9 dB nepovažuje krajský soud za vadu díla s přihlédnutím k časovému odstupu od pořízení bojleru v roce 2016. Žalobci v odvolacím řízení tvrdili, že i revizní znalecký posudek konstatuje hlučnost bojleru tak, jak jej naměřili žalobci. Zkušební laboratoř měřila hlučnost bojleru za dveřmi a nikoli v místnosti, kde byl bojler umístěn. Krajský soud vychází z toho, že odborné měření hlučnosti provedla právě odborná laboratoř a výsledky jejího měření jsou proto zásadní. Vada díla spočívající v hlučnosti bojleru nebyla shledána.

21. Pokud šlo o výzvu žalobců k seřízení vchodových dveří ze dne 24. 4. 2018, ze znaleckého posudku [právnická osoba], vyplynulo, že seřizování vchodových dveří bylo povinností žalovaného jako zhotovitele díla včetně dodávky dveří. Okresní soud z videa s otvíráním dveří zjistil, že se dveře zadrhly o dlažbu. Žalovaný nedoložil, že dveře po uplynutí 15 denní lhůty seřídil. Od 9. 5. 2018 do 7. 6. 2018, kdy byly dveře seřízeny, tak byl žalovaný v prodlení s odstraňováním vady. Tato smluvní pokuta je však již kryta smluvní pokutou za prodlení s odstraněním vady kroutících se terasových prken (prodlení od 25. 4. 2018 do 6. 4. 2020).

22. Ani ze znaleckého posudku [právnická osoba] nevyplynulo, že vrzání podlahy u vchodových dveří je vadou díla způsobenou žalovaným, neboť znalci tuto vadu nepozorovali. Krajský soud přihlédl k faktu, že podlahu zhotovoval nejen žalovaný, ale i pokladači dlažby, když pokládka dlažby nebyla součástí smlouvy o dílo. Ani krajský soud nedovodil, že by žalobci prokázali, že za vadu vrzání podlahy odpovídá žalovaný.

23. Odvolací soud shrnuje, že žalobci prokázali prodlení žalovaného s opravou vady díla spočívající v kroucení terasových prken od 25. 4. 2018 do 6. 4. 2020 (713 dnů), za které náleží smluvní pokuta ve výši 356.500 Kč a prodlení s výměnou zlomeného raménka splachování výlevky od 8. 1. 2018 do 23. 1. 2018, za které náleží další smluvní pokuta za 16 dnů ve výši 8.000 Kč. Celková smluvní pokuta činí 364.500 Kč.

24. Krajský soud neshledal důvody pro moderaci smluvní pokuty. Smluvní pokuta ve výši 500 Kč za den prodlení s odstraněním vytčené vady byla přiměřená k celkové ceně díla 3.605.000 Kč. Žalobci vady žalovanému písemně vytkli, vadu kroutících se prken terasy opakovaně. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 3622/2011 na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou„ denní sazbu“ smluvní pokuty. Opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka (čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty), a znamenal by zpochybnění funkcí, které má smluvní pokuta plnit. Jiné důvody pro moderaci smluvní pokuty žalovaný neuvedl.

25. Žalobci mají právo na zákonné úroky z prodlení ze smluvní pokuty od 16. 4. 2020, neboť doložili, že výzvou ze dne 6. 4. 2020 žalovaného vyzvali k zaplacení smluvní pokuty ve lhůtě do 7 dnů od doručení výzvy podané na poštu dne 7. 4. 2020 a zároveň doručené do datové schránky zástupce žalovaného dne 9. 4. 2020 (§ 1958 odst. 2, § 1970 obč. zák. a § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb.

26. Proto krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku I změnil tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobcům a) a b) smluvní pokutu ve výši 364.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 16. 4. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.). Ve zbylé části výroku I byl rozsudek okresního soudu potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

27. Vzhledem ke změně rozsudku okresního soudu muselo být znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

28. Žalobci byli úspěšní do částky 364.500 Kč, což je 85 % z uplatněné pohledávky. Proto žalobcům vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 70 %. V souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. vzniklo žalobcům právo na zaplacení soudního poplatku ve výši 17.200 Kč a nákladů na vypracování znaleckého posudku ve výši 11.616 Kč. Podle § 7 bod 6 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), odst. 2 písm. f) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. mají žalobci právo na náhradu odměny advokáta 16.032 Kč a náhradu hotových výdajů 300 Kč za převzetí věci, předžalobní výzvu, žalobu, vyjádření ze dne 7. 7. 2020, 30. 9. 2020, 15. 10. 2020, 7. 5. 2021 a ze dne 7. 6. 2021 a účast u jednání dne 10. 9. 2020, 9. 3. 2021 (jednání trvalo přes dvě hodiny) a 13. 5. 2021 (jednání trvalo přes dvě hodiny) a 8. 6. 2021, celkem 228.048 Kč. Žalobcům náleží náhrada cestovného k 4 jednáním soudu z [obec] do [obec] a zpět (30 km) vozem Volkswagen [registrační značka] s průměrnou spotřebou 4,1 l motorové nafty na 100 km a ze [obec] do [obec] a zpět (150 km) vozem Škoda Octavia, [registrační značka] s průměrnou spotřebou 6 l motorové nafty na 100 km. Cestovné k jednání dne 10. 9. 2020 činilo 1.081 Kč podle § 157 zák. č. 262/2006 Sb. a vyhl. č. 258/2019 Sb. Cestovné k jednání dne 9. 3., 13. 5. a 8. 6. 2021 činilo 3.207 Kč podle § 157 zák. č. 262/2006 Sb. a vyhl. č. 589/2020 Sb. Podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. mají žalobci právo na náhradu za ztrátu času v souvislosti s cestami k soudu ve výši 3.200 Kč (32 půlhodin po 100 Kč). Žalobcům náleží i náhrada 21% DPH ve výši 49.463 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) Náklady řízení před okresním soudem činily 313.815 Kč. Žalobci mají právo na 70 % těchto nákladů, tedy na částku 219.670 Kč Krajský soud uložil žalovanému nahradit náklady řízení žalobcům k rukám jejich zástupce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

29. Žalobcům vzniklo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 70 % podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobcům náleží náhrada soudního poplatku ve výši 21.500 Kč a náhrada znalečného 29.970 Kč a měření hluku odbornou laboratoří 15.000 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.), náhrada odměny advokáta za účast u místního šetření, odvolání a účast u jednání ve výši 16.032 Kč a náhrada hotových výdajů 300 Kč (§ 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. d/ a g/, ohledně místního šetření per analogiam, § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) ve výši 48.996 Kč. Zadání znaleckého posudku odvolací soud nepovažoval za úkon advokáta, za který náleží odměna podle § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. Žalobcům náleží náhrada cestovného advokáta k místnímu šetření z [obec] do [obec] a zpět (30 km) vozem Volkswagen [registrační značka] s průměrnou spotřebou 4,1 l motorové nafty na 100 km ve výši 165 Kč podle vyhl. č. 589/2020 Sb. a náhrada cestovného k jednání soudu dne 18. 1. 2022 z [obec] do [obec] a zpět (30 km) vozem Volkswagen [registrační značka] a ze [obec] do [obec] a zpět (102 km) vozem Škoda Octavia, [registrační značka] ve výši 872 Kč (vyhl. č. 511/2021 Sb.). Podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. mají žalobci právo na náhradu za ztrátu času v souvislosti s výše uvedenými cestami ve výši 800 Kč (8 půlhodin po 100 Kč). Žalobcům náleží i náhrada 21% DPH ve výši 20.119 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) Náklady řízení před krajským soudem činily 137.422 Kč. Žalobci mají právo na 70 % těchto nákladů, tedy na částku 96.195 Kč Krajský soud uložil žalovanému nahradit náklady řízení žalobcům k rukám jejich zástupce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení