47 Co 200/2021-129

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 88 413 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 29. 7. 2021 č. j. 38 C 197/2020-81 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I a IV potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 17 109 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud výrokem I rozsudku uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 76 517 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 % od 3. 3. 2020 z částky 76 517 Kč do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II zastavil řízení v části, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 11 896 Kč s příslušenstvím, a v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení úroků z prodlení ve výši 10 % z částky 76 517 Kč za období od 6. 12. 2019 do 2. 3. 2020. Výrokem III zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení úroků z prodlení ve výši převyšující 5 % za období od 3. 3. 2020 z částky 76 517 Kč do zaplacení. Výrokem IV zavázal žalovanou povinností nahradit žalobci k rukám jeho advokáta náklady řízení 26 328 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Okresní soud zjistil, že žalobce jako zhotovitel a žalovaná jako objednatelka uzavřeli dne 15. 3. 2013 a 23. 4. 2013 dvě smlouvy o dílo podle § 536 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Žalobce obě díla provedl a žalované předal dne 5. 11. 2013. Žalovaná zaplatila žalobci za provedená díla 95 % jejich ceny. Žalovaná se podle smluv o dílo zavázala uhradit cenu díla tak, že 90 % z ceny díla bude hrazeno průběžně, zbylých 10 % bylo rozděleno na dvě pozastávky, z nichž první pozastávka ve výši 5 % byla splatná 30 dnů po předání a převzetí stavby investorem a druhá pozastávka ve výši 5 % byla splatná 30 dní po uplynutí 72 měsíců ode dne převzetí stavby investorem bez vad a nedodělků, nebo pokud zhotovitel předloží bankovní garanci s plněním na prvou výzvu. Stavba byla investorovi předána v lednu 2014. Splatnost druhé pozastávky nastala nejpozději 2. 3. 2020. Z krycích listů vyplynulo, že pozastavené platby byly za období od 4/ 2013 do 9/ 2013 ve výši 76 517 Kč. Okresní soud přiznal žalobci právo na zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 5 %, neboť úrok z prodlení si strany dojednaly v čl. VII bodu 8 smlouvy a smluvní úrok z prodlení má podle § 369 obch. zák. přednost před zákonným úrokem z prodlení. Námitky žalované soud prvního stupně neshledal opodstatněnými. Námitka žalované týkající se prodlení s předáním díla neobstojí s přihlédnutím k předávacímu protokolu ze dne 5. 11. 2013, v němž žalovaná potvrzuje, že zhotovitel provedl všechny práce podle sjednaných smluv o dílo v termínu a požadované kvalitě. Tím dala žalovaná jednoznačně najevo, že dílo považovala za včasně provedené. Bylo nerozhodné, že ve smlouvě byl uveden jiný termín předání díla (30. 4. 2013 a 15. 8. 2013). Žalovaná ani v minulosti před zahájením řízení prodlení vůči žalobci nenamítala, žádných nároků se nedomáhala a 95 % z ceny díla uhradila v souladu se smlouvou. Z předávacího protokolu ze dne 5. 11. 2013 navíc vyplynulo, že dílo bylo předáno v požadované kvalitě bez vad a nedodělků. Pokud bylo dílo předáno investorovi v lednu 2014 a žalovaná nikdy nevytkla žalobci žádné vady díla, lze dovodit, že podmínka splatnosti druhé pozastávky byla splněna. Pokud jde o námitku započtení smluvních pokut, okresní soud ji rovněž neshledal důvodnou, neboť nebylo zjištěno, že by žalobce byl v prodlení s předáním díla. Nárok na zaplacení smluvní pokuty tedy žalované nevznikl a nemůže být započten oproti žalovanému nároku. Okresní soud zastavil řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. do částky 11 896 Kč a co do úroků z prodlení ve výši 10 % za období od 6. 12. 2019 do 2. 3. 2020, neboť žalobce vzal v této části podanou žalobu zpět. Žaloba byla zamítnuta v části, v níž žalobce požadoval zaplacení úroků z prodlení ve výši převyšující 5 %, když smluvní strany ve smlouvách o dílo dohodly smluvní úrok z prodlení ve výši 5 % (§ 369 obch. zák.). Ve čtvrtém výroku okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a uložil žalované nahradit žalobci náklady řízení, neboť žalobce byl se svým nárokem úspěšný v rozsahu 73 %.

3. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání z důvodu uvedeného v § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., neboť soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, a dále i z důvodů uvedených pod písm. g), když rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Okresní soud se nesprávně vypořádal se samotnou důvodností nároku žalobce. Jak vyplývá z uzavřených smluv o dílo, byla 2. pozastávka 5 % splatná 30 dní po uplynutí 72 měsíců ode dne převzetí stavby investorem bez vad a nedodělků, nebo pokud po dohodě s objednatelem zhotovitel předloží bankovní garanci s plněním na prvou výzvu a bez námitek. Žalobce takovou bankovní garanci dosud nepředložil. Žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2076/2007. Bylo na žalobci, aby tvrdil a prokázal, kdy došlo k převzetí stavby investorem bez vad a nedodělků. Souhlasným prohlášením účastníků bylo sice učiněno nesporným, že k předání stavby investorovi došlo v lednu 2014. V žádném případě ale nedošlo k souhlasnému prohlášení mezi účastníky, že investor převzal dílo bez vad a nedodělků. Ostatně i občanský zákoník z roku 2014 předpokládá předání díla s ojedinělými vadami nebránícími užívání. Žalovaná je tedy přesvědčena, že ani souhlasným prohlášením účastníků nedošlo ke splnění podmínky pro zaplacení 2. pozastávky tak, jak byla smluvně stanovena, a žalobce tedy vůbec neunesl důkazní břemeno k prokázání svého nároku. Soud prvého stupně se nezabýval námitkou promlčení, kterou vznesla žalovaná. Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, tak tento odmítl rozsudkem sp. zn. 32 Cdo 2999/2008 ze dne 9. 10. 2008 tzv. řetězení plateb. Splatnost ceny díla tedy nemůže být vázána na skutečnost, až třetí osoba v rámci jiného závazkového vztahu poskytne objednateli platbu. Mohlo by dojít k situaci, že třetí osoba objednateli nezaplatí a pohledávka zhotovitele díla na zaplacení ceny díla se tak nikdy nestane splatnou, a tudíž vymahatelnou. Proto smluvní ujednání účastníků, které takový stav připouští, se příčí dobrým mravům, a je proto neplatné. Tyto obecné závěry je nutné aplikovat i na tento spor. Pokud je smluvně vázáno zaplacení 2. pozastávky na předání díla třetí osobě (investorovi), a to bez vad a nedodělků, pak se jedná o podmínku, kterou jedna ze smluvních stran nemůže nijak kontrolovat a zajistit. V tomto případě je tedy tato část smlouvy o dílo neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Je nutné zdůraznit, že smlouva o dílo byla výsledkem jednání mezi dvěma samostatnými podnikateli. Pokud je ale tato část smlouvy o dílo (týkající se ujednání o 2. pozastávce) neplatná, pak nastala splatnost této část ceny díla dle příslušných ustanovení v obchodním zákoníku předáním a převzetím díla (rok 2013) a žalovaná se důvodně dovolala promlčení nároku žalobce. Okresní soud se s touto námitkou žalované nijak nevypořádal a odůvodnění napadeného rozsudku v tomto neobsahuje žádné právní hodnocení. V případě, že by se odvolací soud s výše uvedenými námitkami žalované neztotožnil, je tato přesvědčena, že důvodně uplatila kompenzační námitku, kdy proti nároku žalobce započetla svůj nárok na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s dokončením díla. Nelze v žádném případě souhlasit s odůvodněním rozsudku okresního soudu, že by z předávacího protokolu vyplývalo, že by dílo bylo dokončeno řádně a včas. Okresní soud zcela přehlíží, že ve smlouvě o dílo bylo dohodnuto, že tuto lze měnit pouze písemnými dodatky (čl. XIV bod 3 smlouvy o dílo). Nebylo tedy možné změnit smlouvou o dílo sjednaný termín pro dokončení díla podpisem předávacího protokolu. Ostatně ze smlouvy o dílo i jasně vyplývá, že jediným oprávněným pro smluvní ujednání je jednatel žalované [titul] [jméno] [příjmení] a tento ani předávací protokol nepodepsal. Žalovaný uvádí, že je přesvědčen, že pokud si strany písemně výslovně stanovily, kdo je oprávněn za účastníka jednat v případě změny smlouvy, tak strany vyloučily, že za ní může jednat i jiná osoba. Toto jednání za žalovanou nelze akceptovat ani podle § 15 odst. 1 obch. zák., kdy platí, že ten, kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází. Podle § 15 odst. 2 obch. zák. platí, že překročí-li zástupce podnikatele zmocnění podle § 15 odst. 1 obch. zák., je takovým jednáním podnikatel vázán, jen jestliže o překročení třetí osoba nevěděla a s přihlédnutím ke všem okolnostem případu vědět nemohla. Pokud by snad soud dospěl k závěru, že žalovanou i ve smluvních věcech a změny smlouvy o dílo mohla zastupovat i osoba pověřená jen k podpisu předávacího protokolu (s čímž ale žalovaná nesouhlasí), je opět nutné dospět k závěru, že žalovaná není jednáním shora uvedené osoby vázána. Ta sice případně překročila rozsah svého zmocnění jednat za žalovanou, ale o tomto nedostatku zmocnění žalobce věděl nebo mohl vědět s ohledem na znění ustanovení o zmocněnci pro smluvní jednání ve smlouvě o dílo. Shora uvedený názor je zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR, např. rozsudku sp. zn. 23 Odo 1777/2006. Podpisem předávacího protokolu (jakéhokoliv znění) osobou, která není oprávněna za žalovanou smluvně jednat, tak nemohlo dojít ke změně dohodnutého termínu pro dokončení díla dle smlouvy o dílo. Okresní soud tak v tomto smyslu pochybil, když dovodil opak a z tohoto důvodu žalované nepřiznal právo na smluvní pokutu. Žalovaná zdůrazňuje, že v čl. VII bodu 1 smlouvy o dílo ze dne 15. 3. 2013 smluvní strany výslovně sjednaly nárok objednatele (žalované) na smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každý den prodlení až do dokončení díla a jeho předání objednateli. Tuto smluvní pokutu je objednatel oprávněn započíst s cenou díla. V čl. X bodech 4 a 5 smlouvy o dílo bylo dohodnuto, že o průběhu předání a převzetí díla se sepíše protokol. Také bylo sjednáno, že pokud jsou ve smlouvě o dílo použity termíny ukončení díla nebo den předání a převzetí díla, rozumí se tím den, ve kterém dojde k podpisu předávacího protokolu zmocněnými osobami. V čl. III (Doba plnění smlouvy o dílo) bylo dohodnuto, že dokončení díla provede zhotovitel (žalobce) nejpozději do 30. 4. 2013. Ze samotného tvrzení žalobce uvedeného v žalobě vyplývá, že žalobce odstranil vady a nedodělky a dílo dokončil a předal žalované až dne 5. 11. 2013 viz předávací protokol a skutková tvrzení uvedená v žalobě. Je tak zřejmé, že žalobce byl v podstatném prodlení s řádným dokončením a předáním díla, a to více než 6 měsíců. Zcela obdobný nárok má žalovaná i z druhé smlouvy o dílo, a i tento započetla na případný nárok žalobce. Smlouvu o dílo nelze měnit podpisem předávacího protokolu osobou, která není oprávněna zastupovat ve smluvních ujednáních žalovanou. Žalovaná má nárok na smluvní pokutu z obou smluv o dílo a jí uplatněná kompenzační námitka je důvodná. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek prvostupňového soudu změnil tak, že se žaloba zamítá a současně přiznal žalované právo na náhradu nákladů před soudy obou stupňů.

4. Žalobce s odvoláním žalované nesouhlasil. Výzvou ze dne 12. 5. 2014 požadoval po žalované zaplacení 1. pozastávky, a když mu byla část, kterou skutečně fakturoval žalované, ve výši 76 517 Kč zaplacena, domníval se, že má nárok i na doplacení 2. pozastávky. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaná předala dílo investorovi v lednu 2014. Předávacím protokolem ze dne 5. 11. 2013 žalobce prokázal, že žalované předal dílo bez vad a nedodělků a v termínu. Žalobce žádal zaplacení 2. pozastávky za práce, které byly žalovanou odsouhlaseny, a to [jméno] [příjmení], který byl ve smlouvách o dílo uveden jako zmocněnec žalované pro technická jednání. Námitku započtení smluvní pokuty za prodlení ze strany žalované žalobce považuje za účelovou. Žalovaná v předávacím protokolu potvrdila včasné předání díla. Žalobce namítl promlčení eventuálního nároku žalované na smluvní pokutu. Ujednání o doplacení pozastávek ceny díla žalobce chápal tak, že nárok vznikne, až dílo předá objednateli. Nebyl upozorněn žalovanou na to, že vyplacení pozastávek je vázáno až na předání díla investorovi. První pozastávka byla žalovanou bez dalšího proplacena. Podmínku předání díla investorovi žalovaná vznesla až nyní. Žalovaná nikdy nesdělila žalobci, kdy dílo investorovi předala. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

6. Krajský soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním okresního soudu ohledně uzavření dvou smluv o dílo mezi žalobcem jako zhotovitelem a žalovanou jako objednatelkou dne 15. 3. 2013 (smlouva [číslo] jejímž předmětem byla demontáž a repase historických keramických dlažeb v objektu gymnázia [anonymizována tři slova]) a dne 23. 4. 2013 (smlouva [číslo] jejímž předmětem byla oprava a vyčištění fasády gymnázia) včetně dvou dodatků podle § 536 a násl. obch. zák. Žalobce žádal o doplacení druhých pozastávek ve výši 5 % z ceny díla, a to částky 8 133 Kč ze smlouvy [číslo] částky 68 384 Kč ze smlouvy [číslo] Okresní soud správně zjistil, že žalobce práce, za něž žádal doplatek ceny díla, provedl a předal žalované předávacím protokolem ze dne 5. 11. 2013, v němž [jméno] [příjmení] za žalovanou potvrdil, že práce byly předány bez vad a nedodělků, v termínu a požadované kvalitě. [jméno] [příjmení] byl ve smlouvách o dílo označen jako zmocněnec žalované pro podpis předávacího protokolu. Dále okresní soud zjistil, že žalovaná žalobci zaplatila první pozastávku ceny díla ve výši 5 % v červnu a září 2014.

7. Okresní soud se k námitce žalované správně zabýval vznikem nároku na doplacení ceny díla v návaznosti na ujednání čl. V bodu 1 obou smluv o dílo. Z tohoto ujednání soud prvního stupně zjistil, že financování díla mělo probíhat průběžně na základě měsíčně vystavených soupisů provedených prací odsouhlasených stavbyvedoucím akce do výšky 90 % z ceny provedených prací díla v každém měsíci. Zbývající část, tj. 10 %, ze sjednané ceny měl objednatel uhradit zhotoviteli tak, že 1. pozastávka 5 % bude splatná 30 dní po předání a převzetí stavby investorem bez vad a nedodělků a 2. pozastávka 5 % bude splatná 30 dní po uplynutí 72 měsíců ode dne převzetí stavby investorem bez vad a nedodělků, nebo pokud po dohodě s objednatelem zhotovitel předloží bankovní garanci. Vzhledem k tomu, že strany prohlásily za nesporné, že dílo bylo investorovi žalovanou předáno v lednu 2014, měl okresní soud podmínku vzniku nároku na doplacení 5 % z ceny díla za splněnou.

8. K námitce žalované, že žalobce neprokázal, že dílo bylo investorovi předáno bez vad a nedodělků, okresní soud vyšel z předávacího protokolu ze dne 5. 11. 2013, kterým žalobce prokázal, že žalované předal dílo bez vad a nedodělků. Předávací protokol byl podepsán [jméno] [příjmení], který byl v obou smlouvách označen jako zmocněnec žalované mimo jiné i pro podpis předávacího protokolu. Okresní soud měl za prokázané tvrzení o vzniku nároku na doplacení ceny díla, neboť žalobce prokázal, že dílo předal bez vad a nedodělků žalované, že dílo bylo investorovi předáno v lednu 2014, že žalovaná proplatila žalobci 1. pozastávku vázanou na shodnou podmínku předání díla bez vad investorovi a zároveň žalovaná netvrdila ani neprokázala vady díla žalobce. S tímto závěrem se krajský soud shoduje. Žalobce nebyl k investorovi díla v žádném právním vztahu. Prokázal, že žalované předal dílo bez vad. Pokud by investor vytkl žalované vady díla žalobce, měla by žalovaná na takovou skutečnost žalobce upozornit, nejméně s ohledem na ujednání v čl. V bodu 1 smluv o dílo. Krajský soud považuje námitku řádného nepředání díla investorovi (žalovanou) vznesenou žalovanou po více než sedmi letech po řádném předání díla žalované a po proplacení 1. pozastávky za jednání v rozporu s poctivým obchodním stykem. Takové jednání nepožívá právní ochrany (§ 265 obch. zák.).

9. Žalovaná sdělila k dotazu soudu, že byla autorkou smlouvy o dílo. Dovolání se neplatnosti ujednání o vázanosti doplatku ceny díla na předání díla třetí osobě po sedmi letech po předání díla žalované tak, aby mohla být vznesena námitka promlčení práva na zaplacení ceny díla (nárok na zaplacení ceny díla by tak vznikl po předání díla žalované v souladu s § 554 odst. 1 obch. zák.), je také jednáním v rozporu s poctivým obchodním stykem a nepožívá právní ochrany.

10. Krajský soud se dále k námitce žalobce vznesené již před okresním soudem (ve vyjádření ze dne 20. 4. 2021) zabýval ujednáním smluv o dílo o vázanosti vzniku nároku na doplacení ceny díla ve výši 10 % na předání díla investorovi, a nikoli objednateli. Žalobce měl za to, že pro vznik tohoto nároku je rozhodné předání díla objednateli. Tvrdil, že takto vyložil obsah ujednání, že investor nebyl stranou smlouvy, nevěděl, kdo je investorem a nebyl ani žalovanou upozorněn na specifickou podmínku předání díla. Žalovaná 1. pozastávku ve výši 5 % žalobci bez dalšího proplatila, předání díla investorovi jako třetí osobě se nedovolávala, informaci o předání díla investorovi žalobci nesdělila. Žalovaná k tomu uvedla, že žalobci muselo být známo, že investor je v případě rekonstrukce budovy gymnázia [anonymizováno 5 slov] odlišný od žalované jako objednatelky díla. Žalobce se účastnil jednání před uzavřením smlouvy, ze kterých výše uvedená skutečnost vyplynula. Odvolací soud proto zkoumal, zdali žalobce mohl oprávněně považovat za investora díla objednatele díla, tedy žalovanou.

11. Podle obecných pravidel výkladu právních úkonů podle právní úpravy platné v době uzavření smluv, tedy podle § 35 odst. 1, 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, mohl být projev vůle učiněn jednáním nebo opomenutím; mohl se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit. Právní úkony vyjádřené slovy bylo třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, nebyla-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

12. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud by z pojmu„ investor“ bez dalšího vyplývalo, že se nejedná o„ objednatele“, nebyl by další výklad pojmu připuštěn (obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Odo 928/05). Tak tomu však není. Objednatel díla může být zároveň i jeho investorem.

13. Podle § 266 odst. 1 obch. zák. projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám. Podle odst. 2 v případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá. Podle odst. 3 při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí. Podle odst. 4 projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila.

14. V předmětných smlouvách o dílo nebyl investor jako osoba odlišná od objednatele uveden, žalobci nemuselo být známo, že investorem prací, které byly předmětem smlouvy o dílo uzavřené s žalobcem (demontáž a repase historických keramických dlažeb v objektu gymnázia [anonymizována dvě slova]. [příjmení] a oprava a vyčištění fasády budovy), je třetí osoba. Žalovaná přes výzvu odvolacího soudu netvrdila ani neprokázala, že by žalobce výslovně upozornila, že investorem díla je osoba odlišná od žalované jako objednatelky a že vznik nároku na doplacení ceny díla v rozsahu 10 % je vázán na předání díla nikoli objednatelce, ale investorovi jako třetí osobě. Podle čl. V bodu 1 smluv o dílo bylo přitom proplacení 90 % ceny díla vázáno na odsouhlasení žalovanou jako objednatelkou (jejím stavbyvedoucím), v článku X smluv o dílo bylo sjednáno předání díla výhradně objednateli (jeho zmocněnému zástupci). Žalovaná proplatila žalobci bez dalšího i 1. pozastávku v rozsahu 5 %, aniž by se dovolávala předání díla investorovi. Autorkou smlouvy o dílo bylo žalovaná.

15. Z výše uvedeného odvolací soud dovodil, že žalobce po právu vyložil ujednání v čl. V bodu 1 tak, že nárok na zaplacení obou pozastávek ceny díla v rozsahu 10 % vznikne žalobci jako zhotoviteli po předání díla bez vad a nedodělků žalované. Tento předpoklad žalobce prokázal předložením předávacího protokolu ze dne 5. 11. 2013 a uplynutím sjednané doby 30 dnů po uplynutí 72 měsíců od předání díla žalované.

16. Proti pohledávce žalobce na zaplacení ceny díla ve výši 76 517 Kč žalovaná v podání ze dne 16. 3. 2021 započetla svoji pohledávku na smluvní pokutu za prodlení s předáním díla ve výši 945 000 Kč. Tuto pohledávku zdůvodnila odkazem na čl. VII bod 1 smlouvy o dílo ze dne 15. 3. 2013, podle kterého má žalovaná nárok na smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každý den prodlení s předáním díla. Žalobce měl podle čl. III smlouvy dokončit dílo do 30. 4. 2013. Dílo bylo předáno 5. 11. 2013. Žalobce byl v prodlení více než 6 měsíců. Ze smluvní pokuty 945 000 Kč odpovídající době 189 dnů prodlení (x 5 000 Kč) žalovaná započetla proti žalobou uplatněné pohledávce pohledávku ve výši 88 143 Kč. Kompenzační námitku žalovaná zopakovala při jednání dne 20. 5. 2021 a ve vyjádření ze dne 18. 6. 2021.

17. V souladu se závěry Nejvyššího soudu ČR vyslovenými v rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 5234/2016 krajský soud posoudil započtení podle § 580 a násl. zák. č. 40/1964 Sb.

18. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 95/2016 nemá úkon započtení pohledávky splatné na požádání věřitele žádné právní účinky, jestliže jej věřitel učinil, aniž předtím vyzval dlužníka k zaplacení pohledávky – takový kompenzační projev účinků nenabude ani v okamžiku, kdy se pohledávka později stane splatnou. Podmínka splatnosti započítávané pohledávky přitom není splněna, jestliže věřitel v jedné listině vyzve dlužníka k zaplacení pohledávky a zároveň v ní učiní projev započtení této pohledávky.

19. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že nejprve vyzvala žalobce k zaplacení smluvní pokuty a teprve poté, co se pohledávka na smluvní pokutu stala splatnou, tuto započetla. Splatnost pohledávky přitom podle § 340 odst. 2 obch. zák. nastane po výzvě věřitele.

20. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4363/2009 úkon započtení (§ 580 obč. zák.), kterým dlužník započítává proti pohledávce věřitele více svých pohledávek, převyšujících ve svém součtu pohledávku věřitele, aniž by z něj bylo patrno, která část započítávaných pohledávek započtením zanikla a která nikoli, je podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. neplatný pro neurčitost. Tyto závěry Nejvyšší soud ČR zopakoval i v rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 565/2019.

21. Žalovaná uplatnila k započtení své pohledávky ze smluvní pokuty, které jí měly vznikat denně v souvislosti s prodlením žalobce s předáním díla. Žalovaná v zápočtu nespecifikovala, které konkrétní pohledávky (za které dny) k zápočtu použila. Takový zápočet je proto neplatný pro neurčitost podle § 1 odst. 2 obch. zák. a § 37 odst. 1 obč. zák. Žalovaná neprokázala zánik pohledávky žalobce na doplacení ceny díla.

22. Krajský soud shrnuje, že okresní soud správně uložil žalované zaplatit žalobci částku 76 517 Kč s úrokem z prodlení ve výši 5 % ročně od 3. 3. 2020 do zaplacení. Proto rozhodnutí okresního soudu jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

23. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu vzniklo žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Podle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. d), g) odst. 2 písm. f) per analogiam a § 13 odst. 3 náleží žalobci náhrada odměny advokáta za vyjádření k odvolání ze dne 1. 11. 2021, vyjádření ze dne 23. 11. 2021 a účast u jednání dne 1. 2. 2022 ve výši 4 180 Kč, za dostavení se k soudu k jednání dne 18. 1. 2022, které se nekonalo z důvodů na straně žalované, poloviční odměna ve výši 2 090 Kč a náhrada hotových výdajů 300 Kč za úkon, celkem 15 830 Kč. Podle § 157 zák. č. 262/2006 Sb. a § 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhl. č. 511/2021 Sb. má žalobce právo na náhradu cestovného k dvěma jednáním soudu ve výši 879 Kč. Advokát žalobce použil pro cestu [obec] – [obec] a zpět (64 km) osobní vozidlo Citroën C5, [registrační značka] s průměrnou spotřebou 6 l motorové nafty na 100 km. Podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. náleží žalobci i náhrada za promeškaný čas v souvislosti s cestou k soudu ve výši 400 Kč. Náhrada nákladů řízení činila celkem 17 109 Kč. Náhradu zaplatí žalovaná žalobci k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení