47 Co 42/2022-270

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. [ulice a číslo], [PSČ] [obec] o zaplacení částky 92 000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 2021, č. j. 13 C 210/2019-209 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 35 734 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud výrokem I. rozsudku uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 92 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 192 000 Kč od 4. 8. 2018 do 26. 9. 2018 a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 92 000 Kč od 27. 9. 2018 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve výroku II zamítl vzájemnou žalobu o zaplacení částky 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 8. 2018 do zaplacení a částky 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 27. 9. 2018 žalobkyní žalované. Ve výroku III okresní soud uložil žalované nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 72 962,58 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

2. Okresní soud se zabýval existencí pohledávky žalobkyně na doplacení ceny díla. Okresní soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 4. 7. 2018 smlouvu o dílo, dle které se zavázala vypracovat pro žalovanou projektovou studii„ [anonymizována dvě slova]“ podle § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“). Předmětem objednávky dle článku I. 2 smlouvy byla samotná věž se specifikovanými atrakcemi a okolím věže (především vstup k věži). Za dopracování výsledné 3. varianty věže dle článku smlouvy I. 3 náležela žalobkyni odměna ve výši 200 000 Kč bez DPH (242 000 Kč včetně DPH). Dne 31. 8. 2018 došlo k řádnému a včasnému předání dopracované studie výsledné 3. varianty věže tak, jak bylo vymezeno ve smlouvě ze dne 4. 7. 2018, což bylo konstatováno v protokolu o předání typové projektové dokumentace ze dne 31. 7. 2018. Na tomto protokolu byla uvedena poznámka o dodání okolních atrakcí + popis stavby. Zápisem o předání nebyly vytčeny žádné vady předaného díla a bylo konstatováno, že dílo bylo předáno. E-mailem ze dne 8. 8. 2018 bylo žalované sděleno, že bylo dodáno doplnění okolí věže a atrakce. Zápisem z jednání ze dne 31. 7. 2018 bylo konstatováno předání vypracované 3. varianty panoramatické věže dle uzavřené objednávky č. 2 ve fyzické i elektronické podobě a bylo dojednáno, že nově je třeba upravit podklady tak, aby prošly územním řízením. Žalovaná tedy požadovala dodání popisu stavby (nikoli studie) a požadovala změnit okótování výšky věže, což nebylo součástí objednávky č. 2 a šlo nad rámec objednávky č.

2. To dokládá i ujednání o sjednání provize. E-mailem ze dne 1. 8. 2018, 8. 8. 2018 a 22. 8. 2018 bylo předáno doplnění studie, které šlo nad rámec objednávky č. 2 (požadovaná max. výška věže 50 m) a bylo doplněno okolí věže a atrakce. Žalovaná zaplatila pouze 150 000 Kč. Žalovaná byla okresním soudem vyzvána, aby ve lhůtě stanovené ke koncentraci řízení doplnila, co jí konkrétně nebylo dle objednávky č. 2 dodáno dne 31. 7. 2018 žalobkyní. Ve stanovené lhůtě žalovaná tvrzení nedoplnila. Teprve po uplynutí lhůty ke koncentraci řízení podala ve věci vzájemný návrh. Žalobkyně prokázala, že předala dílo i podle objednávky č. 1 ze dne 14. 5. 2018, jejímž předmětem bylo vypracování studií k projektu [anonymizována dvě slova] (typu [anonymizováno] v [umístění] [umístění] nazývaná pracovně [název] [název] nebo [název] [název]). Žalovaná za vypracování předběžných tří návrhů a vizualizací věže se zapracováním do konkrétního prostoru zaplatila sjednanou odměnu 100 000 Kč. V této objednávce č. 1 se jednalo o zpracování tří předběžných návrhů. Předmětem objednávky č. 2 bylo již detailní zpracování projektové studie. Součástí této objednávky není ujednání, že by mělo sloužit pro účely územního řízení, jedná se o studii, nikoli projektovou dokumentaci. Žalovaná si toho musela být vědoma, když zápisem ze dne 31. 7. 2018 požadovala po žalobkyni nově upravit podklady tak, aby prošly územním řízením. V této souvislosti je třeba podotknout, že v objednávce č. 2, odstavec 4, obě strany výslovně zmiňují, že„ další zpracování návrhů a následnou projektovou dokumentaci může být řešeno a uplatňováno zhotovitelem vůči třetí straně“, tedy zpracování projektové dokumentace mělo být domluveno až následně po zpracování studie. Žalobkyně řádně vyfakturovala cenu díla za provedené dílo. Není-li doba úhrady ceny díla sjednána v obchodní smlouvě o dílo a vznikl-li zhotoviteli nárok na cenu díla provedením díla, je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu díla bez zbytečného odkladu poté, co jej zhotovitel po předání díla o splnění požádá (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 3881/2009 ze dne 9. 10. 2013). Žalovaná po vystavení shora citované faktury částečně plnila ve výši 150 000 Kč, zbývá doplatit cenu díla ve výši 92 000 Kč. Soud zároveň vyhověl žalobě i v části, kde se žalobkyně domáhala příslušenství pohledávky, neboť žalovaná byla v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalovaná žádala vzájemným návrhem zaplacení částky 100 000 Kč spolu s úrokem z prodlení od 27. 9. 2018 do zaplacení. Tuto částku požadovala s odůvodněním, že vedle jednání o dokončení objednávky č. 2 byla zahájena jednání o objednávce č. 3, která se týkala zpracování projektové stavební dokumentace pro stavební povolení. Jako důkaz označila e-mailovou korespondenci ze dne 12. 9. 2018 a potvrzení, že žalovaná dne 17. 8. 2018 obdržela od žalobkyně návrh objednávky č.

3. Na tento e-mail reagovala žalovaná dne 14. 9. 2018, kdy zaslala žalobkyni objednávku – nově objednávka č. 3 – 2018. V tomto e-mailu bylo upozorněno na nedokončení okolí věže podle objednávky č.

2. Žalovaná tvrdila, že jednání o objednávce č. 3 již probíhala a částku 100 000 Kč nelze dle žalované považovat za zálohu na stavební dokumentaci, neboť ujednání dalších práv a povinností pro takovou případnou další část by vyústilo v sepsání další objednávky. Dále žalovaná poukazovala na ustanovení § 1933 o. z. Tato svá tvrzení však žalovaná neprokázala. Při jednání soudu dne 6. 10. 2021 obě strany učinily nesporným, že v době zaplacení této částky ve výši 100 000 Kč existoval mezi oběma stranami pouze jeden závazek, a to z objednávky č. 2, konkrétně pohledávka žalobkyně na zaplacení ceny díla. Tvrzení žalované je tedy pouze účelové, rovněž jí předložená e-mailová komunikace související s tímto jejím tvrzením je účelově vykládána, když sama žalovaná vyvrací, že by si sama určila, že poskytnuté plnění ve výši 100 000 Kč poukáže jako zálohu na plnění z objednávky č.

3. Žalovaná neprokázala ani existenci pohledávky ve výši 50 000 Kč, kterou uplatnila vůči žalobkyni vzájemným návrhem. Částka 50 000 Kč představovala zálohu na provedení díla dle objednávky č.

3. Žalovaná tvrdila, že opakovaně reklamovala dílo žalobkyně a odstoupila od objednávky č.

3. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že dílo dle objednávky č. 2 bylo řádně dokončeno a předáno žalobkyní žalované. Žalovaná dílo převzala, vady díla nebyly vytknuty, následně žalobkyně ještě doplnila dle požadavku žalované další požadavky, a to nad rámec objednávky č. 2, jako je popis stavby věže a změna okótování, kdy pochozí výška věže bude 50 m. Toto doplnění nad rámec objednávky č. 2 bylo žalobkyní splněno. Výrok o náhradě nákladů řízení okresní soud zdůvodnil § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř.

3. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání. Namítla, že soud 1. stupně nedostatečně posoudil skutkový stav, když vyvodil, že žalobkyně svůj nárok prokázala listinnými důkazy, že dílo řádně předala a žalovaná dílo řádně převzala. Žalovaná převzala dílo s výhradou vyjádřenou v předávacím protokolu ze dne 31. 7. 2018. Žalobkyně svůj nárok nijak nedokazovala, naopak to byla žalovaná, která soudu I. stupně dokazovala, v čem shledává vady předané projektové studie podle objednávky č.

2. Svá tvrzení opřela zejména o zápis z jednání ze dne 31. 7. 2018 a následnou e-mailovou korespondenci mezi žalovanou a žalobkyní. Mezi stranami je sporné, co mělo být předmětem plnění podle objednávky č. 2 vypracování projektové studie ze dne 4. 7. 2018. Mezi stranami sporu byla uzavřena objednávka č. 1 a souběžně s dořešením plnění podle objednávky č. 2 byla uzavíraná (ve fázi ústních dohod a e-mailových komunikací) objednávka č.

3. Žalovaná obdržela podle objednávky č. 1 tři různé varianty věže. Z těchto tří variant si žalovaná vybrala jednu (šlo o třetí variantu vypracovanou dle objednávky č. 1) a tu chtěla dopracovat tak, aby byla použitelná pro vyjádření dotčených orgánů pro územní řízení (podle stavebního zákona). Žalobkyně je profesionálem v oblasti technologií a staveb, takže z objednávky č. 2 musela rozumět tomu, že žalovaná chce a potřebuje vybranou variantu věže za částku 200 000 Kč dodělat tak, aby na jejím podkladě získala vyjádření dotčených orgánů (z terminologie stavebního zákona„ závazné stanovisko dotčených orgánů“). Soud 1. stupně se tedy měl zabývat otázkou, jak má vypadat projektová studie pro potřeby územního řízení z pohledu stavebního zákona, aby se k ní dotčené orgány mohly relevantně vyjádřit. Bez takové úrovně dopracovanosti projektové studie, by studie neměla pro žalovanou absolutně žádný význam. Pro potřeby prezentace projektu třetím osobám jako potenciálním investorům stavby, by studie dodaná jako třetí varianta v rámci objednávky č. 1 úplně stačila a žalovaná mohla ušetřit 200 000 Kč bez DPH. A proto také žalovaná po žalobkyni v den předání sporné studie podle objednávky č. 2 rovnou na předávacím protokolu ze dne 31. 7. 2018 vytkla žalobkyni, že chybí„ okolí a popis stavby“. Okresní soud mylně považoval zápis z jednání ze dne 31. 7. 2018 za nové ujednání o nových skutečnostech, a že s objednávkou č. 2 nesouvisí. Kdyby to i byla pravda, tak by si strany zcela jistě sjednaly za nový rozsah práce také další adekvátní odměnu. Jelikož však k žádnému takovému ujednání nedošlo, a mezi stranami zůstala neměnná odměna za objednávku č. 2 ve výši 200 000 Kč bez DPH, pak už z této skutečnosti je zřejmé, že se nemůže jednat o novou objednávku ve smyslu úpravy studie pro potřeby územního řízení. Většinu z tohoto ujednání i žalobkyně později splnila, vědoma si právě toho, že své dílo nedodala ani řádně ani včas. Okresní soud nepřihlédl k tvrzením žalované. Aby se dotčený orgán státní správy mohl právně relevantně vyjádřit k projektu věže, pak mu postačí předložit pro územní řízení Koordinační výkres situace širších vztahů (tj. ono„ okolí“, které absentovalo při předání díla dne 31. 7. 2018 a který jako vadu žalovaná vytkla žalobkyni). Žalobkyně žádnou situaci s umístěním věže do konkrétního terénu žalované nikdy nedodala a co se popisu týče, tak okótování věže i zevrubný technický popis věže žalobkyní dodán byl, ovšem ve formě, která nesplňuje náležitosti Průvodní technické zprávy věže. Žalovaná navrhovala soudu I. stupně provedení důkazu znaleckým posudkem, aby tento určil, zda podklady doložené žalobkyní jsou způsobilé vyvolat vyjádření dotčených orgánů a mohou být podkladem pro územní řízení. Soud však tomuto návrhu žalované nevyhověl. Žalovaná namítá, že v zápisu z jednání ze dne 31. 7. 2018 je toliko uvedena zprostředkovatelská provize ve prospěch žalobkyně za podmínky, že získá vhodného investora projektu věže. S odměnou za vypracování projektové studie věže nebo s ní související práce tato provize vůbec nijak nesouvisí. Jsou dány důvody odvolání podle § 205 odst. 2 písm. d) a e) o. s. ř. Žalovaná namítá, že žalobkyni podle objednávky č. 2 plnila toliko částku 50 000 Kč jako zálohu na dílo. Dne 31. 7. 2018, v den předání díla podle objednávky č. 2, předala žalobkyně žalované také k úhradě daňový doklad – fakturu č. 18010057 ze dne 31. 7. 2018 na částku 200 000 Kč bez DPH. Vzhledem k tomu, že dílo nebylo dodáno řádně a vykazovalo vady, tak bylo žalobkyni ze strany žalované uhrazeno toliko 50 000 Kč v hotovosti. O převzetí této částky byl žalobkyní vydán výdajový doklad, který je součástí spisu. Zároveň i jednatel žalobkyně stvrdil svým podpisem na daňovém dokladu převzetí zálohy 50 000 Kč s tím, že zbylá část bude zaslána na účet žalobkyně. Částka 100 000 Kč byla zaslána na účet žalobkyně až dne 26. 9. 2018 jako záloha na stavební dokumentaci podle objednávky č.

3. O tom, že žalobkyně měla vypracovat pro žalovanou dokumentaci pro stavební povolení, svědčí e-mailová korespondence ze dne 12. 9. 2018 a 14. 9. 2018. Z mailové korespondence ze dne 12. 9. 2018 vyplývá, že mezi žalobkyní a žalovanou probíhala jednání o objednávce č.

3. Dopisem ze dne 14. 9. 2018 reagovala na tento dotaz žalovaná. Na základě probíhajících jednání, ačkoli nebyla nikdy uzavřena písemná smlouva o dílo, na vypracování dokumentace pro stavební řízení, bylo žalobkyni ze strany žalované plněno částkou 100 000 Kč na zpracování této stavební dokumentace. Aby nedošlo k záměně plnění, určila žalovaná platbu 100 000 Kč jako zálohu na stavební dokumentaci. Tato platba byla žalobkyni poukázána z účtu žalované dne 26. 9. 2018 E-mailová korespondence je běžným obchodním stykem, který smluvní strany zavazuje. Žalovaná sama nikdy neprohlásila, že by mezi stranami v době zaplacení částky 100 000 Kč existoval mezi stranami pouze jeden závazek. Jestli toto prohlásila právní zástupkyně žalované na jednání soudu dne 6. 10. 2021, pak pouze v tom smyslu, že ke dni 26. 9. 2018, kdy žalovaná zaplatila žalobkyni částku 100 000 Kč, existoval mezi stranami toliko ústní závazek o objednávce č. 3, na který žalobkyně poslala žalované zálohu na stavební dokumentaci věže. Žalovaná shrnula, že podle objednávky č. 1 žalobkyně vypracovala pro žalovanou za cenu 100 000 Kč bez DPH tři různé varianty věže (vizuálně zcela odlišné), z těchto tří variant si žalovaná vybrala jednu. Podle objednávky č. 2 měla žalobkyně vypracovat za cenu 200 000 Kč bez DPH pro žalovanou vybranou variantu věže tak, aby byla použitelná pro územní řízení (umístění do terénu, označení, výšky, okótování, technický popis stavby apod.) Podle objednávky č. 3 měla žalobkyně vypracovat za cenu cca 1 500 000 Kč bez DPH pro žalovanou vybranou variantu věže tak, aby byla použitelná pro stavební řízení. Objednávka č. 2 nebyla o tom, aby žalovaná za částku 200 000 Kč dopracovala„ nějak“ vybranou variantu věže, ale aby ji dopracovala tak, aby byla použitelná pro vyjádření orgánů státní správy v územním řízení. Skutečnost, že objednávka č. 3 měla být o stavební dokumentaci, tedy o dalším stupni stavebního řízení, svědčí o tom, že by absentoval projekt pro územní řízení, tedy dle objednávky č.

2. Žalobkyně je profesionálem v oboru a na trhu působí více jak 20 let. Muselo jí být naprosto zřejmé, co od ní žalobkyně požaduje. Očekávání smluvních stran závazku, předmětem kterého bylo plnění dle objednávky č. 2 za cenu 200 000 Kč bez DPH, bylo rozporné. Okresní soud tento rozpor neodstranil. Žalovaná nesouhlasila ani s placením úroku z prodlení, neboť částku 100 000 Kč nelze započíst na cenu díla dle objednávky č.

2. Žalovaná tvrdí, že dílo dle objednávky č. 2 nikdy řádně dokončeno nebylo nejméně do 14. 9. 2018. Důkazem toho je i e-mailová korespondence ze dne 14. 9. 2018 ze strany žalované. Po datu 14. 9. 2018 k žádnému předání dokončeného díla už nedošlo, nicméně soud se dodatečným předáním díla dle vytknutých vad žalovanou již nezabýval. Žalovaná během řízení od smlouvy o dílo podle objednávky č. 2 pro vady díla odstoupila. Žalovaná připomněla usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 252/2001. Žalovaná namítá, že rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť soud 1. stupně neuvedl, na základě kterých konkrétních důkazů dospěl k závěru, že dílo dle objednávky č. 2 bylo žalované předáno řádně a že na cenu díla byla ze strany žalované uhrazena také částka 100 000 Kč (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 30 Cdo 3947/2007). Žalovaná namítá, že nebyla řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a § 118b odst. 3 o. s. ř. Za zmatečné považuje žalovaná i jednání soudu ve věci vzájemného návrhu, který sice s odkazem na koncentraci řízení zamítl, ale přitom usnesením ze dne 4. 6. 2021 vyzval žalovanou k zaplacení soudního poplatku ve výši 7.500 Kč za vzájemný návrh. Soudní poplatek žalovaná zaplatila dne 15. 6. 2021. Žalovaná připomněla rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4182/2016. Žalovaná navrhla, aby krajský soud zrušil rozsudek okresního soudu a vrátil věc k dalšímu řízení.

4. Žalobkyně s odvoláním žalované nesouhlasila. Žalovaná opakovala námitky vznesené v řízení před okresním soudem. Rozhodnutí okresního soudu je správné. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

6. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením věci podle § 2586 a násl. zák. č. 89/2019 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Okresní soud správně zjistil, že předmětem objednávky bylo vypracování studie k projektu [název] věž (typu [název] v [umístění] [umístění] nazývaná pracovně [název] [anonymizováno] nebo [název] [anonymizováno]) s tím, že za dopracování výsledné 3. varianty věže mimo statické posouzení sloužící objednateli zejména k plánování, vyjádření dotčených orgánů a předběžných vyjádření náleží zhotoviteli odměna ve výši 200 000 Kč bez DPH. Okresní soud správně dovodil, že předmětem objednávky nebyla územní projektová dokumentace. To vyplynulo nejen z vlastního vyjádření předmětu plnění, ve kterém nebyla územní projektová dokumentace zahrnuta, ale i z čl. 4, ze kterého vyplynulo, že další zpracování návrhů a následná projektová dokumentace může být řešena a uplatňována zhotovitelem vůči třetí straně, to je po investorovi celé výstavby s tím, že prováděcí dokumentace bude součástí uzavření díla s objednavatelem nebo 3. stranou – investorem, a to do jednoho týdne od podpisu této objednávky. I krajský soud z takového ujednání dovodil, že projektová dokumentace měla být domluvena až následně po podpisu objednávky č. 2.

7. Krajský soud shodně posoudil i předání díla spočívající v dopracování 3. varianty věže. Žalobkyně prokázala protokolem ze dne 31. 7. 2018, že dopracovanou studii žalované předala. Pokud šlo o poznámku žalované, že„ okolní atrakce a popis stavby dodají“, z té ani krajský soud nedovodil vytknutí vad díla, a to chybějící územní projektovou dokumentaci. Nadto žalobkyně prokázala e-mailem ze dne 8. 8. 2018 včetně příloh, že dodala žalované upravenou studii včetně změn výškové kóty věže, prostory s dětským hřištěm a zpevněnou plochu, a to pro základní informaci. Žalobkyně v dopisu sděluje, že studie neřeší návrh typů herních prvků a jejich rozmístění, zobrazení je pouze ilustrativní. Zpráva zmiňuje možné další úpravy v pozdější fázi projektu. Ani z e-mailu žalované ze dne 14. 9. 2018 (který byl nadto předložen po uplynutí koncentrační lhůty) neplyne žádné vytčení vad plnění podle objednávky č.

2. Z tohoto e-mailu navazujícího na e-mail žalobkyně ze dne 12. 9. 2018 plyne pouze komunikace ohledně dokumentace pro stavební povolení, která by měla být předmětem další smlouvy o dílo, nikoli však uzavření smlouvy o dílo, jejímž předmětem by byla projektová dokumentace pro stavební povolení. Okresní soud správně hodnotil i doklady o placení záloh na plnění podle objednávky č. 2 žalovanou. V objednávce č. 2 ze dne 4. 7. 2018, jejímž předmětem byla pouze studie obsahující dopracování výsledné 3. varianty věže bez projektové dokumentace, byla sjednána cena 200 000 Kč bez DPH. Tato studie byla žalované dodána 31. 7. 2018. Dne 31. 7. 2018 vystavila žalobkyně fakturu [číslo] na částku 200 000 Kč + DPH, celkem 242 000 Kč. Faktura je opatřena poznámkou žalované, že dne 31. 7. 2018 předala zálohu 50 000 Kč hotově, zbylá část měla být zaslána na účet žalobkyně. K tomu došlo dne 26. 9. 2018, byť žalovaná označila platbu slovy záloha na stavební dokumentaci. V dopisu ze dne 26. 9. 2018 žalovaná sdělila žalobkyni, že zaslala další zálohu na dokončení díla podle objednávky č. 2 (nikoli podle objednávky č. 3, jejímž předmětem měla být dokumentace pro stavební povolení). Přestože žalovaná v dopisu namítá, že plnění podle objednávky č. 2 není dokončeno, takové vady díla neprokázala. Vady díla podle objednávky č. 2 nebo uzavření smlouvy o dodání projektové dokumentace pro stavební povolení nevyplynulo ani ze zápisu z jednání ze dne 31. 7. 2018.

8. Žalovaná vytýkala okresnímu soudu zejména hodnocení věrohodnosti a přesvědčivosti důkazů, s jejími námitkami se odvolací soud neztotožnil. Okresní soud provedl navržené důkazy, které hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci v souladu s § 132 o. s. ř.

9. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 1063/2005 je hodnocení důkazů činností soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru).

10. Okresní soud postupoval, jak je uvedeno shora, a vydal správné rozhodnutí, a to včetně zamítnutí vzájemného návrhu žalované. Nepochybil, když za vzájemný návrh žalované žádal zaplatit soudní poplatek. Proto krajský soud rozsudek okresního soudu včetně výroku o náhradě nákladů řízení potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

11. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. má žalobkyně právo na náhradu vynaložených nákladů řízení. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2018 sp. zn. 23 Cdo 4609/2017 v případě, že ve věci jsou nároky uplatněny žalobou a vzájemnou žalobou ve stejném (společném) řízení, je třeba při rozhodování o náhradě nákladů řízení posoudit věc uplatněnou žalobou a věc uplatněnou vzájemnou žalobou samostatně. Žalobkyně má proto právo na náhradu odměny advokáta ve výši 4 780 Kč (z částky 92 000 Kč) a náhradu odměny advokáta 7 100 Kč (ze vzájemného návrhu 150 000 Kč) a náhradu hotových výdajů 300 Kč za vyjádření k odvolání a účast u jednání dne 29. 3. 2022 podle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. d), g) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 24 960 Kč. Podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. žalobkyni přísluší náhrada za ztrátu času v souvislosti s cestou k jednání v rozsahu 6 hodin ve výši 1 200 Kč. Žalobkyně má právo na náklady spojené s cestou zástupce žalobkyně k jednání soudu ve výši 3 372 Kč z [obec] do [obec] a zpět (420 km) vozem [anonymizováno], [registrační značka], s průměrnou spotřebou 7,53 l benzinu Natural 95 na 100 km. Žalobkyně doložila nákup paliva za 44,20 Kč za litr benzinu Natural 95 (§ 1 písm. b/ vyhl. č. 511/2021 Sb.). K nákladům zastoupení přísluší 21% DPH ve výši 6 202 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) Celkem má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 35 734 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení