47 CO 47/2021 - 77

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivana Meluzína a soudců Mgr. Evy Krčmářové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa], zastoupený advokátem JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., sídlem [adresa], proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] trvale bytem [adresa], o zaplacení částky 28 574 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 20. ledna 2021, č. j. 36 C 355/2020-49, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části odvoláním napadeného II. výroku, ve kterém byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 16 372 Kč, úroku v kapitalizované výši 6 444,05 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 16 000,53 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 3 722,94 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 224,92 Kč od 21. 5. 2020 do 10. 9. 2020 a z částky 5 022,92 Kč od 11. 9. 2020 do zaplacení, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývající části odvoláním napadeného II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 202 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 11. 9. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 971,03 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 575,30 Kč (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 28 574 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 444,05 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 16 000,53 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 722,94 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 224,92 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení (II. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).

2. Výrok o částečném zastavení řízení soud odůvodnil ustanovením § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a tím, že před zahájením jednání ve věci vzal žalobce podáním ze dne 10. 12. 2020 žalobu zpět o kapitalizovaný úrok ve výši 971,03 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 575,30 Kč.

3. Soud po provedeném dokazování zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“), a žalovaný uzavřeli dne 14. 7. 2016 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě [anonymizována dvě slova] žalovanému téhož dne poskytla v hotovosti částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 925 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 447 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti dlužníka ve výši 5 000 Kč (celkem s částkou 16 372 Kč) ve čtrnácti měsíčních splátkách po 2 598 Kč, se splatností první splátky do měsíce od podpisu Smlouvy a každé další splátky do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. [anonymizována dvě slova] a žalobce dne 24. 6. 2020 uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek (ve znění dodatku č. 1 ze dne 13. 7. 2020) za dlužníky, kteří měli být uvedeni v příloze č. 1, jež tvořila nedílnou součást smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobce však soudu přílohu č. 1, ani podací list (či jiný doklad) o odeslání oznámení o postoupení předmětné pohledávky [anonymizována dvě slova] žalovanému, nepředložil, a vzhledem k tomu, že se neúčastnil jednání soudu, nemohl být dle § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzván k označení a předložení důkazů prokazujících jeho tvrzení o postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), či odeslání oznámení postupitele ve smyslu § 1882 odst. 1 o. z. žalovanému. Na tomto základě soud uzavřel, že žalobce není ve věci aktivně věcně legitimován, a žalobu jako nedůvodnou zamítl.

4. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. a tím, že zcela úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.

5. Proti II. a III. výroku rozsudku podal žalobce odvolání. Vytýkal soudu, že ho v usnesení ze dne 2. 12. 2020, č. j. 36 C 355/2020-31, jímž byl vyzýván k doplnění některých tvrzení, nevyzval také k předložení v žalobě řádně označeného důkazu„ Příslušná strana Přílohy 1 Smlouvy o postoupení pohledávek“, z nějž nebyla administrativním nedopatřením odeslána celá příslušná strana. Žalobce se domníval, že pokud nebyl soudem výše označeným usnesením vyzván k předložení tohoto důkazu, odešel důkaz v pořádku. Žalobce považoval za vadný postup soudu, který ponechal odstraňování nedostatku žalobou uplatňovaných nároků až na jednání, kde chtěl využít § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., který však má dle tohoto ustanovení i komentářové literatury (Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 827) své uplatnění až za situace, kdy v průběhu jednání vyjde najevo další právně významná skutková okolnost. Soud však měl žalobce dle § 5 o. s. ř., i ústavně zakotvených zásad ovládajících soudní řízení, o jeho procesních právech a povinnostech konkrétně a podrobně poučit v době, kdy to bylo zapotřebí, neboť povinnost soudu podat účastníkovi řádné poučení je úzce spjata se zásadou předvídatelnosti jeho postupu a rozhodnutí, a bez konkrétního a podrobného poučení by mohl účastník pro nedostatek potřebných znalostí procesních pravidel utrpět újmu na svých právech (odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. 2 Cdon 661/96). Rozhodnutí soudu, který zamítl žalobu proto, že žalobce neprokázal aktivní legitimaci, proto nepovažoval za správné a ústavně konformní, ale za překvapivé. K tomu Ústavní soud v nálezu ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. III. ÚS 411/05, vysvětlil, že„ Pokud soud v tomto ohledu účastníka nepoučil, nevyzval jej k předložení osvědčení časově aktuálního a vydal vzápětí rozhodnutí pro účastníka nepříznivé, lze takové rozhodnutí kvalifikovat jako překvapivé, nepředvídatelné a tudíž ústavně nekonformní.“ 6. Spolu s podaným odvoláním žalobce odvolacímu soudu předložil přílohu č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek.

7. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

8. Odvolací soud konstatuje, že odvoláním nebyl napaden (již) pravomocný I. výrok rozsudku, kterým soud zastavil řízení o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 971,03 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 575,30 Kč. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení, zda žalobci vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení částky 28 574 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 444,05 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 16 000,53 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 722,94 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 224,92 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení.

9. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

10. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným k soudu prvního stupně dne 14. 9. 2020, domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 28 574 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 415,08 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 298,24 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 16 000,53 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 224,92 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Tvrdil, že [anonymizována dvě slova] a žalovaný uzavřeli dne 14. 7. 2016 Smlouvu, na jejímž základě [anonymizována dvě slova] poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s pevným úrokem ve výši 1 925 Kč a úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč, za administrativní činnost ve výši 1 447 Kč a za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti dlužníka ve výši 5 000 Kč ve čtrnácti měsíčních splátkách po 2 598 Kč s datem poslední splátky dne 14. 9. 2017. Žalovaný nehradil dohodnuté splátky řádně a včas a poslední platbu uhradil dne 21. 9. 2016. [anonymizována dvě slova] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 a postoupení písemně oznámila žalovanému. Jako důkazy k tvrzení o postoupení pohledávky žalobce označil smlouvu o postoupení pohledávky, příslušnou stranu Přílohy 1 smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek. Usnesením ze dne 2. 12. 2020, č. j. 36 C 355/2020-31, soud žalobce vyzval k doplnění tvrzení o tom, z jakých jednotlivých částek, za jaké období a v jaké procentní sazbě byl vypočítán kapitalizovaný úrok ve výši 7 415,08 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 298,24 Kč; k předložení důkazu o tvrzení, že žalovanému bylo odesláno oznámení o postoupení pohledávky učiněné právním předchůdcem žalobce a k popsání a doložení, jak jeho právní předchůdce postupoval při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. V podání ze dne 10. 12. 2020 žalobce doplnil tvrzení o výpočtu požadovaného kapitalizovaného úroku a úroku z prodlení, vzal žalobu částečně zpět, doplnil tvrzení o posuzování úvěruschopnosti žalovaného a uvedl, že nemá k dispozici potvrzení, ani podací lístek, o odeslání oznámení o postoupení pohledávky. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil a jednání konaného dne 20. 1. 2021 se bez omluvy nezúčastnil. Z jednání nařízeného na 20. 1. 2021 se žalobce omluvil přípisem ze dne 11. 1. 2021 a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci v jeho nepřítomnosti. E-mailem odeslaným na adresu [email] dne 18. 1. 2021 soud vyzval žalobce, aby mu obratem zaslal přílohu č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek. Na jednání soud provedl dokazování listinami založenými v soudním spise a dne 26. 4. 2021 vyhlásil odvoláním napadený rozsudek.

11. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jejichž správnost nebyla žalovaným v průběhu řízení zpochybněna, že [anonymizována dvě slova] a žalovaný uzavřeli dne 14. 7. 2016 Smlouvu, na jejímž základě [anonymizována dvě slova] žalovanému téhož dne poskytla v hotovosti částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 925 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 447 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti dlužníka ve výši 5 000 Kč (celkem s částkou 16 372 Kč) ve čtrnácti měsíčních splátkách po 2 598 Kč, se splatností první splátky do měsíce od podpisu Smlouvy a každé další splátky do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. [anonymizována dvě slova] a žalobce dne 24. 6. 2020 uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek (ve znění dodatku č. 1 ze dne 13. 7. 2020) za dlužníky, kteří měli být uvedeni v příloze č. 1, jež tvořila nedílnou součást smlouvy o postoupení pohledávek.

12. Odvolací soud se dále zabýval odvolací námitkou, že soud žalobu zamítl pro neunesení důkazního břemene o postoupení pohledávky (pro nepředložení přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek) přesto, že v žalobě byl tento důkaz řádně označen.

13. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, vysvětlil, že„ Označením důkazů v žalobě plní žalobce svoji důkazní povinnost, uloženou mu ustanoveními § 101 odst. 1 písm. b) a § 120 odst. 1 o. s. ř. Neoznačí-li žalobce důkazy v žalobě, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení; důkazní povinnost může žalobce splnit i dodatečně při přípravě jednání, popřípadě při jednání před soudem prvního stupně.“ 14. V nálezu ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1738/16, Ústavní soud doplnil, že: "Pokud obecný soud neprovede důkaz navržený účastníkem a ani řádně nevyloží, z jakého důvodu takový důkaz neprovedl, porušuje tím právo účastníka řízení na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo navrhnout a vyjádřit se k důkazům zaručené čl. 38 odst. 2 Listiny 15. „ Důvody, proč nebylo důkazním návrhům vyhověno, musí být racionální a musí být v rozhodnutí vysvětleny, zejména jde-li o důkazní návrhy toho z účastníků, jenž byl ve sporu neúspěšný“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2017 sp. zn. 32 Cdo 5003/2015).

16. Z uvedeného je zřejmé, že soud může pro neunesení důkazního břemene (po předchozím poučení podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř.) žalobu zamítnout pouze tehdy, jestliže účastník neoznačí k prokázání tvrzené skutečnosti žádné důkazy, či pokud soud návrh na provedení navržených důkazů zamítne, resp. tyto důkazy z určitého důvodu neprovede (což je povinen v písemném odůvodnění rozhodnutí vysvětlit). Za situace, kdy žalobce v žalobě označil důkaz, jenž měl prokázat jeho tvrzení o postoupení pohledávky (přílohu č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek), avšak k žalobě tento důkaz nepřiložil, měl ho soud v rámci tzv. přípravy jednání / § 114a odst. 1 a odst. 2 písm. a) o. s. ř. v dostatečném časovém předstihu (nikoliv dva dny před nařízeným soudním jednáním) k předložení listiny, jíž se žalobce dovolával, vyzvat.

17. Odvolací soud tuto chybu napravil a v souladu s ustanovením § 213 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 213a odst. 1 o. s. ř. doplnil dokazování o přílohu č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek a podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování smlouvou o postoupení pohledávek, smlouvou o úvěru, výpisem plateb v hotovosti, výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě včetně podacího lístku, přiznáním k dani z příjmů fyzických osob za rok 2015 a žádostí o úvěr.

18. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] odvolací soud nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně zjistil, že v jejím záhlaví bylo uvedeno, že je uzavřena podle zákona č. 89/2012 Sb. a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

19. Z výpisu plateb v hotovosti vzal odvolací soud za prokázané, že žalovaný z titulu Smlouvy zaplatil žalobci dne 14. 7. 2016 částku 2 598 Kč a dne 31. 8. 2016 a 21. 9. 2016 částky 2 x 2 600 Kč.

20. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vzal odvolací soud za prokázané, že [anonymizována dvě slova] (jako postupitel) a žalobce (jako postupník) uzavřeli dne 24. 6. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek za dlužníky, kteří měli být uvedeni v příloze č. 1, jež tvořila nedílnou součást smlouvy o postoupení pohledávek.

21. Z Přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek vzal odvolací soud za prokázané, že je v ní uvedena pohledávka za žalovaným z titulu Smlouvy [číslo] uzavřené dne 14. 7. 2016.

22. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě vzal odvolací soud za prokázané, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného přípisem ze dne 26. 8. 2020 k úhradě pohledávky z titulu Smlouvy nejpozději do 10. 9. 2020.

23. Z podacího lístku odvolací soud zjistil, že výzvu k plnění odeslal právní zástupce žalobce žalovanému dne 26. 8. 2020.

24. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob odvolací soud zjistil, že žalovaný dne 1. 4. 2016 doručil [anonymizováno] úřadu pro [územní celek] přiznání k dani z příjmů fyzických osob, podle kterého měl v roce 2015 příjmy ve výši 899 236 Kč, výdaje související s příjmy ve výši 719 389 Kč a výsledek hospodaření (zisk) ve výši 179 847 Kč.

25. V žádosti o úvěr ze dne 14. 7. 2016 žalovaný uvedl, že má příjmy ve výši 17 000 Kč (doložené daňovým přiznáním), je svobodný, má jedno dítě do 18 let a pravidelné měsíční výdaje ve výši 11 650 Kč, sestávající z výdajů na (vlastní) bydlení ve výši 5 000 Kč, dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 3 000 Kč, splátek na stávající půjčky ve výši 650 Kč a spoření, pojištění ve výši 3 000 Kč. Žalovaný neuvedl žádné srážky ze mzdy, ani výdaje na výživné. Použitelný měsíční příjem žalovaného byl vyčíslen částkou 5 350 Kč.

26. Po doplnění dokazování vzal odvolací soud za prokázané, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 byla na žalobce postoupena pohledávka za žalovaným z titulu Smlouvy, že na úhradu závazků ze Smlouvy žalovaný dosud zaplatil (právnímu předchůdci žalobce) pouze částku 7 798 Kč, že úvěruschopnost žalovaného [příjmení] [jméno] před uzavřením Smlouvy zkoumala prostřednictvím informací od žalovaného uvedených v žádosti o poskytnutí úvěru, jež byly doloženy přiznáním k dani z příjmů fyzických osob za rok 2015 a že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení pohledávky z titulu Smlouvy do 10. 9. 2020 přípisem ze dne 26. 8. 2020, odeslaným žalovanému téhož dne.

27. Odvolací soud doplňuje právní posouzení soudu prvního stupně v tom, že s ohledem na datum uzavření Smlouvy je nutno daný vztah posuzovat podle zákona č. 89/2012 Sb. (o. z.) za současného použití zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, na které sama Smlouva odkazuje, jakož i v tom, že účastníky řízení byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z.

28. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

29. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

30. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

31. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému (§ 588 o. z.).

32. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

33. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je nutno vykládat tak, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřiteli je tedy uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy.

34. V posuzovaném případě žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru prohlásil, že má příjmy ve výši 17 000 Kč, je svobodný, má jedno dítě do 18 let a pravidelné měsíční výdaje ve výši 11 650 Kč, sestávající z výdajů na (vlastní) bydlení ve výši 5 000 Kč, dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 3 000 Kč, splátek na stávající půjčky ve výši 650 Kč a spoření, pojištění ve výši 3 000 Kč. Prohlášení žalovaný doložil přiznáním k dani z příjmů fyzických osob, podle kterého měl v roce 2015 výsledek hospodaření (zisk) ve výši 179 847 Kč, tedy 14 987,25 Kč měsíčně.

35. Po doplnění dokazování má odvolací soud za to, že žalobce (ani po poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. na jednání odvolacího soudu) neprokázal, že splnil povinnost zakotvenou v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. že dostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr, neboť vyšel ze zcela obecného prohlášení žalovaného uvedeného v žádosti o poskytnutí úvěru, že má měsíční příjem ve výši 17 000 Kč, ačkoliv z přiloženého přiznání k dani z příjmů fyzických osob se podává, že měsíční příjem žalovaného činil 14 987,25 Kč. Pokud by tedy měl žalovaný z tohoto příjmu hradit všechny v žádosti o úvěr uváděné výdaje (11 650 Kč), zbývala by mu částka 3 337,25 Kč (nikoliv 5 350 Kč). Právní předchůdce žalobce navíc při zkoumání výdajů žalovaného vůbec nezohlednil, že žalovaný má jedno nezletilé dítě, které je povinen vyživovat (pokud s ním bydlí ve společné domácnosti), či na ně platit výživné, na což by mu po odečtení dohodnutých splátek úvěru (částky 2 598 Kč) zůstala pouze částka 739,25 Kč, jež se odvolacímu soudu jeví jako nepřiměřeně nízká.

36. Podle odvolacího soudu je proto ve smyslu § 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru předmětná spotřebitelská smlouva neplatná pro absenci odborné péče při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, neboť odporuje § 580 odst. 1 o. z., přičemž se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží bez návrhu (§ 588 o. z.) Odvolací soud doplňuje, že převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

37. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, z něhož žalovaný uhradil 7 798 Kč, je žalovaný povinen vrátit žalobci zbytek poskytnuté částky ve výši 12 202 Kč a zaplatit mu za prodlení s vydáním přijatého bezdůvodného obohacení zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v požadované výši 8,05 % ročně od 11. 9. 2020 (od data následujícího po dni určeném žalobcem k zaplacení dlužné částky ve výzvě k zaplacení odeslané žalovanému 26. 8. 2020, o které se má dle § 573 za to, že došla třetí pracovní den po odeslání, tedy v pondělí 31. 8. 2020) do zaplacení.

38. Z neplatné smlouvy o úvěru však nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru, ani poplatky, když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

39. Odvolací soud proto dle § 219 o. s. ř. odvoláním napadený II. výrok rozsudku soudu prvního stupně v části, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 16 372 Kč, úroku v kapitalizované výši 6 444,05 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 16 000,53 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 3 722,94 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 224,92 Kč od 21. 5. 2020 do 10. 9. 2020 a z částky 5 022,92 Kč od 11. 9. 2020 do zaplacení, potvrdil (I. výrok tohoto rozsudku).

40. Podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolací soud změnil zbývající část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci nevrácenou jistinu ve výši 12 202 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 11. 9. 2020 do zaplacení (II. výrok tohoto rozsudku).

41. Jelikož došlo ke změně rozsudku, rozhodl odvolací soud znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně podle ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř.

42. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud zohlednil i příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodování soudu prvního stupně (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08).

43. V posuzovaném případě byl v řízení před soudem prvního stupně úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (III. výrok tohoto rozsudku).

44. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Rovněž v odvolacím řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly. Odvolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (IV. výrok tohoto rozsudku).

Poučení