47 ECm 1/2017-176

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Hemelíkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa] zastoupené advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1) [jméno] [příjmení], narozen [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2) [jméno] [příjmení], narozena [datum] bytem [adresa] o zaplacení částky 22 002,50 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba, podle které žalovaní 1) a 2) by měli společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 02,50 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyni se vůči žalovanému 1) a žalované 2) nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Žalovaný 1) je povinen zaplatit na náhradě nákladů státu představující náklady ustanoveného zástupce 50 % z částky, jež bude vyčíslena v samostatném usnesení do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobce podal dne 1. 2. 2013 k Okresnímu soudu Praha – západ žalobu na zaplacení částky 121 221 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaní jsou vlastníci bytové jednotky [číslo] nebytové jednotky [číslo] obě v budově [adresa] stojící na pozemku parc.č.st. [číslo], vše v k.ú. [obec], zapsané na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce]. Dne 3. 3. 2009 vzniklo v bytové domě, ve kterém jsou žalovaní vlastníky výše uvedených jednotek, [anonymizována dvě slova] [ulice a číslo] – tj. žalobce. Dále uvedl, že žalovaní jsou v souladu se zákonem č. 72/1994, o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů, a dle čl. XVII stanov žalobce povinni přispívat na výdaje spojené se správou, údržbou a opravami společných částí domů a dále poskytovat zálohy na úhradu nákladů souvisejících s užíváním jednotek v bytovém domě, a to nejpozději k 20. dni kalendářního měsíce na účet žalobce, resp. hradit nedoplatky z vyúčtování. Žalovaní však tuto svou povinnost dlouhodobě neplní a jejich dluh i přes opakované výzvy k úhradě nadále narůstá. Žalobce proto vyzval žalované předžalobní výzvou k úhradě dlužných částek za služby zajišťované žalobcem a dlužných příspěvků v celkové výši 121 221 Kč s příslušenstvím, avšak žalovaní ničeho dosud neuhradili.

2. V dané věci byl Okresním soudem Praha – západ dne 1. 3. 2013 vydán elektronický platební rozkaz, č.j. EPR 17883/2013-8, který byl následně usnesením téhož soudu dne 12. 4. 2013, č.j. EPR 17883/2013-11 zrušen s odůvodněním, že se ho nepodařilo řádně doručit žalovaným do vlastních rukou.

3. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 12. 2013, č.j. Ncp 2477/2013-31 bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy a po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Krajskému soudu v Praze.

4. V mezidobí však bylo zjištěno, že na žalovaného 1) byl usnesením Krajského soudu v Praze dne 11. 7. 2007, č.j. 40 K 14/2017-58 prohlášen konkurs, a proto bylo řízení ze zákona přerušeno.

5. V rámci tohoto konkursního řízení byla uspokojena pohledávka žalobce ve výši 99 218,50 Kč, jenž představuje náklady spojené s vlastnictvím bytového a nebytové jednotky v domě [adresa] v [obec], a to za období od právní moci rozsudku o vypořádání SJM, na základě kterého, byly obě jednotky zapsány definitivně do data převodu obou jednotek na nového nabyvatele. Tato pohledávka byla zařazena dle § 31 odst. 2 ZKV do pohledávek za podstatou.

6. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. února 2017, č.j. 40 K 14/2007-400 byl konkurs na majetek žalovaného 1) zrušen po splnění rozvrhového usnesení. Toto usnesení nabylo právní moci dne 31. 3. 2017. Soud poté pokračoval v řízení a věc dne 26. 5. 2017 postoupil na základě shora uvedeného usnesením Vrchního soudu v Praze Krajskému soudu v Praze k projednání a rozhodnutí.

7. Vzhledem k výsledkům konkursního řízení, tj. částečnému uspokojení uplatňované pohledávky, byl žalobce dne 1. 6. 2017 vyzván ke sdělení, zda hodlá pokračovat v řízení.

8. Žalobce následně podáním ze dne 8. 1. 2018 vzal částečně zpět svou žalobu co do výše 18 750,32 Kč, když tato byla uspokojena v rámci konkursního řízení.

9. Usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 10. 2020, č.j. 47 ECm 1/2017-156 bylo řízení co do výše 18 750,32 Kč zastaveno. Předmětem řízení tak zůstala částka 102 470,68 Kč.

10. Žalovaný 1) s požadovaným nárokem nesouhlasil. Žalobce pouze tvrdí, že žalovaná částka představuje dlužné částky za služby a příspěvky na výdaje spojené se správou, údržbou a opravami společných částí domů. Neuvádí však, o jaké konkrétní položky se jedná. Podkladem je pouze excelovská tabulka, která je však nedostatečná, když nebyla předložena jediná dodavatelská faktura ani předpis plateb ani doklad o tom, že by s nimi byl žalobce seznámen. Co se týče smluvního úroku má za to, že tento je vůči není vůči žalobci platně sjednán. Žalovaný z opatrnosti vznesl i námitku promlčení, a to z důvodu, že dle žalobcem předloženého přehledu plateb jsou vymáhány i dluhy z roku 2009 a počátku roku 2010, žaloba byla přitom podána dne 1. 2. 2013.

11. Ustanovení § 79 o.s.ř. ukládá žalobci vylíčit rozhodující skutečnosti již v samotném počátku řízení, v návrhu na zahájení řízení (žalobě). Těmito rozhodujícímu skutečnostmi jsou údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Jak plyne z usnesení Nejvyššího soudu ze den 15. 10. 2002, sp.zn. 21 Cdo 370/2002, je žalobce povinen uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek, na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tedy vymezit předmět řízení po skutkové stránce. V případě, že účastník tuto povinnost nesplní, vystavuje se neúspěchu tím, že neunese břemeno tvrzení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp.zn. 20 Cdo 906/2013).

12. V daném případě dospěl soud k závěru, že daná žaloba postrádá rozhodující skutečnosti ohledně požadovaného nároku, když není zřejmé, z čeho se konkrétně požadovaná částka skládá – tj. v jaké výši z nedoplatků z vyúčtování a z jaké výši ze záloh na úhradu nákladů, když zaplacení záloh na úhradu plnění spojených s užíváním bytu se nelze domáhat po datu, kdy mělo dojít k jejich vyúčtování (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 1977/2015 ze dne 23. 3. 2016). Žalobce byl proto na ústním jednáním konaném dne 2. 10. 2020 soudem ve smyslu § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř. poučen o nutnosti doplnit svá tvrzení o daných nedoplatcích týkajících se poplatků spojených se správou, údržbou a opravami společných částí domu a o daných zálohách na úhradu nákladů souvisejících s užíváním jednotek v bytovém domě, tj. za jaká období jsou jednotlivé částky požadovány, resp. jaké byly stanovené předpisy, jaké byly skutečné výdaje a jakým způsobem tyto výdaje byly rozúčtovány a v jaké výši byly stanoveny zálohy v jednotlivých období s tím, že tato tvrzení musí být řádným způsobem prokázána, neboť přehled plateb toto nesplňuje. Rovněž byl žalobce poučen o následcích nesplnění dané výzvy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2017, sp.zn. 22 Cdo 2114/2017).

13. Žalobce poté podáním ze dne 2. 11. 2020 doplnil žalobu o tvrzení, že žalované částky vycházejí z vyúčtování příspěvků na správu a údržbu domu a záloh na vodné a stočné a ohřev vody za rok 2010, 2011, 2012 a 2013 pro SVJ [ulice a číslo], jež obsahují jak spotřeby a ceny jednotlivých energií a služeb poskytovaných v souvislosti s užíváním bytu, tak i celkovou výši uhrazených záloh. Celková dlužná částka činí víc než požadovaná částka, jelikož v době podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebylo zpracováno vyúčtování za rok 2012, ani za rok 2013. Toto žalobce napravuje a soudu předkládá. S ohledem na to, že částka ve výši 99 218,50 Kč byla dne 24. 6. 2015 v návaznosti na konkursní řízení žalovaného 1) uhrazena, vzal žalobce zpět částku co do výše 80 468,18 Kč. Rovněž vzal daným podáním žalobce zpět i uplatňované příslušenství ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 0,25 % denně. Žalobce tak požaduje uhradit částku ve výši 22 002,50 Kč, jež odpovídá nedoplatku z vyúčtování za rok 2012 ve výši 8 323,50 Kč a nedoplatku z vyúčtování za rok 2013 ve výši 13 679 Kč.

14. Usnesením zdejšího soudu ze dne 23. 11. 2020, č.j. 47 ECm 1/2017-163 bylo řízení zastaveno co do výše 80 468,18 Kč. Usnesením zdejšího soudu ze dne 28. 1. 2021, č.j. 47 ECm 1/2017-174 bylo řízení zastaveno co do požadovaného příslušenství.

15. Předmětem řízení tak zůstala částka 22 002,50 Kč, jež má odpovídat nedoplatku z vyúčtování za rok 2012 ve výši 8 323,50 Kč a nedoplatku z vyúčtování za rok 2013 ve výši 13 679 Kč.

16. Žalovaný 1) ani s tímto nárokem nesouhlasil, když uvedl, že předložené listinné důkazy jsou zase nedostatečné. Následně opět vznesl námitku promlčení k částce 22 002,50 Kč, když se má jednat o nedoplatek vyúčtování za rok 2012 a 2013, avšak žaloba byla podána dne 1. 2. 2013 a z jejího kontextu nevyplývá, že by se mělo jednat o nedoplatky za vyúčtování za tyto roky. Pokud se tedy žalobce nyní domáhá nedoplatku za roky 2012 a 2013 jedná se o uplatnění nového nároku, který je však promlčen.

17. Žalovaná 2) s nárokem také nesouhlasila. Uvedla, že listiny předložené žalobcem jsou nedostatečné a nárok je promlčen, když se jedná o vyúčtování služeb za rok 2012 a 2013, které však z původně podané žaloby nevyplývá. Dále uvedla, že byt neužívali od roku 2000 a že dne 22. 11. 2013 nabyl právní moc rozsudek Okresního soudu Praha – západ, č.j. 4 C 133/2012-24, kterým byla žalované uložena povinnost vyklidit předmětnou bytovou jednotku. Předmětem žaloby pak jsou nedoplatky na vyúčtování služeb, ačkoli byt nebyl řadu let užíván a roku 2012 poté i vyklizen.

18. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

19. Z výpisu z rejstříku společenství vlastníků jednotek, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl S, vložka [číslo] bylo soudem zjištěno, že pod identifikačním číslem [PSČ] 928 je zapsáno [anonymizována dvě slova] [ulice a číslo]. Předsedou výboru byl stanoven [titul] [příjmení] [příjmení].

20. Z výpisu z katastru nemovitostí pro k.ú. [obec], [územní celek], [list vlastnictví] bylo soudem zjištěno, že žalovaným svědčí vlastnické právo k jednotce [číslo] k jinému nebytovému prostoru [číslo] v domě [adresa] na parcele st. [číslo], [list vlastnictví]. Toto vyplývá i z informace o jednotce [číslo].

21. Z notářského zápisu sepsaného dne 12. 5. 2009, N 118/2009, NZ 112/ 2009 bylo zjištěno, že se dne 12. 5. 2009 konala v [obec] první schůze shromáždění společenství vlastníků [ulice a číslo], na které byly schváleny stanovy společenství.

22. Ze stanov společenství vlastníků jednotek bylo zjištěno, že příspěvky na správu domu a pozemku, zálohy na úhradu za služby, popřípadě další platby podle zvláštního právního předpisu platí členové společenství na účet společenství, nerozhodne-li shromáždění o placení na účet správce. Vyúčtování záloh na úhradu služby provádí výbor jedenkrát za zúčtovací období, kterým je kalendářní rok, nejpozději do 4 kalendářních měsíců po jeho skončení v souladu se stanoveným způsobem rozúčtování. Nedoplatek nebo přeplatek vyplývající z vyúčtování je splatný do 5 kalendářních měsíců po uplynutí zúčtovacího období.

23. Z upomínky ze dne 1. 8. 2011 bylo soudem zjištěno, že žalovaní byli vyzváni k úhradě nedoplatku ve výši 41 651 Kč.

24. Z výzvy ze dne 13. 2. 2012 bylo soudem zjištěno, že žalovaní byli vyzváni k úhradě dlužných částek ve výši 54 244,70 Kč.

25. Z předžalobní výzvy k zaplacení ze dne 29. 11. 2012 soud zjistil, že žalovaní byli vyzváni k zaplacení částky 110 917 Kč jako nedoplatek ke dni 29. 11. 2012.

26. Z přehledu plateb [příjmení] soud neučinil žádná významná skutková zjištění, když tento postrádá podpisy účastníků či alespoň identifikaci, že se jedná o vyúčtování provedené žalobcem.

27. Z vyúčtování příspěvků na správu a údržbu domu a záloh na vodné a stočné a ohřev vody za rok 2009, 2010 a 2011 soud neučinil žádná zjištění, když předmětem žaloby měl být nakonec nedoplatek za rok 2012 a 2013.

28. Ze souhrnného vyúčtování nezaplacených příspěvků na správu a údržbu domu a nákladů na služby ke dni 31. 12. 2013 bylo zjištěno, že celkový dluh činí částku 135 031,40 Kč. Tato listina však není opatřena podpisem žalobce a ni z ní nevyplývá, že se jedná o vyúčtování žalobce.

29. Z vyúčtování příspěvků na správu a údržbu domu a záloh na vodné a stočné a ohřev vody za rok 2012 a 2013 soud neučinil žádné závěry, a to především s ohledem na níže uvedené.

30. Z rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 28. 11. 2012, č.j. 4 C 133/2012-24 bylo zjištěno, že žalované 2) byla uložena povinnost vyklidit předmětnou bytovou jednotku [adresa] a nebytovou jednotku [adresa] v domě [adresa] postaveném na parcele č.st. [číslo], zapsáno na [list vlastnictví], k.ú. a [územní celek] a vyklizenou ji předat správci konkursní podstaty žalovaného 1. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 16. 1. 2013 a vykonatelným se tak stal dnem 22. 1. 2013.

31. Z dopisu správce konkursní podstaty žalovaného 1) zaslaný dne 30. 10. 2013 [anonymizována tři slova] v domě [adresa] v [obec] bylo soudem zjištěno, že minimálně od této doby žalobce věděl, že probíhá konkursní řízení ve věci žalovaného 2) a že bytovou jednotku, jakož i nebytovou jednotku žalovaní neužívají.

32. Po zhodnocení provedených důkazů, a to každého jednotlivě a ve vzájemné souvislosti; přitom přihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo včetně toho, co uvedli účastníci, zjistil soud následující skutkový stav věci: Žalobce je zapsán v rejstříku společenství vlastníků jednotek, vedeného Městským soudem v Praze. Žalovaní byli ke dni podání žaloby zapsáni jako vlastníci předmětné bytové jednotky [adresa] a nebytové jednotky [adresa] v domě [adresa] v [obec]. V tomto bytovém domě vzniklo Společenství [anonymizována dvě slova] s názvem [anonymizována dvě slova] [ulice a číslo]. Žalovaní v souladu se zákonem a se stanovami byli povinni přispívat žalobci na výdaje spojené se správou, údržbou a opravami společných částí domu a dále poskytovat zálohy na úhradu nákladů souvisejících s užíváním jednotek v bytovém domě, a to nejpozději k 20 dni kalendářního měsíce na účet společenství, resp. hradit nedoplatky vyplývající z vyúčtování. Žalovaní byli několikrát žalobce vyzýváni k úhradě dlužných částek. V průběhu řízení byl na majetek žalovaného 1) prohlášen konkurs v rámci kterého došlo k vypořádání SJM (viz zpráva SKP) a k vyklizení předmětných jednotek žalovanou. V roce 2013 pak došlo k prodeji předmětných jednotek. Do tohoto konkursního řízení přihlásil žalobce danou pohledávku (jako náklady byt a nebyt), která byla zařazena do pohledávek za podstatou a následně dne 24. 6. 2015 ve výši 99 218,50 Kč uhrazena. Konkursní řízení poté bylo skončeno po splnění rozvrhového usnesení. Žalobce vzal žalobu co do výše 99 218,50 Kč zpět, předmětem tedy zůstala pohledávka ve výši 22 002,50 Kč, představující dle žalobce nedoplatek z vyúčtování za rok 2012 ve výši 8 323,50 Kč a nedoplatek z vyúčtování za rok 2013 ve výši 13 679 Kč.

33. Vzhledem k tomu, že žalobce ani po poučení soudem řádně nedoplnil požadovaná tvrzení ohledně uplatňovaných částek, když se pouze omezil na sdělení, že částka 22 002,50 Kč představuje nedoplatek z vyúčtování za rok 2012 ve výši 8 323,50 Kč a nedoplatek z vyúčtování za rok 2013 ve výši 13 679 Kč a ve zbytku odkázal na vyúčtování příspěvků na správu a údržbu domu a záloh na vodné a stočné a ohřev vody za rok 2010, 2011, 2012 a 2013, přičemž povinnost tvrzení tíží žalobce a nelze se ji zbavit odkazem na listinné důkazy tak, jak to učinil žalobce. Soud tak není povinen dotvářet si žalobcova tvrzení z předložených listinných důkazů ohledně daných nedoplatků, a to zejména v situaci, kdy sám žalobce poukázal na rozpornost uvedených částek ve vyúčtování a původně v uplatněné žalobě, když v té době nebylo zpracováno vyúčtování za rok 2012, ani za rok 2013. Zvláště za této situace bylo povinností žalobce upřesnit, jak k požadovaným částkám dospěl, aby následně tato tvrzení mohla být případně prokázána předloženými vyúčtováními.

34. Soud proto uzavřel, že žalobce nesplnil povinnost uloženou mu soudem, přičemž o následcích nesplnění byl povinen, a proto neunesl břemeno tvrzení, což je důvodem k zamítnutí žaloby, neboť tato tvrzení nevyšla najevo ani jiným způsobem než z přednesu či procesního návrhu žalobce.

35. Nad rámec však soud uvádí, že se plně ztotožňuji s námitkami žalovaných, že v případě, že požadovaný nárok žalobce má představovat nedoplatek z vyúčtování za rok 2012 a 2013, nemůže být žaloba úspěšná, neboť sám žalobce připustil, že původně uplatňovaný nárok nezahrnoval vyúčtování za rok 2012 a 2013 (což ostatně i vyplývá ze stanov žalobce, kdy nedoplatek z vyúčtování je splatný do 5 kalendářních měsíců po uplynutí zúčtovacího období – tudíž pro rok 2012 byl nedoplatek splatný 5/ 2013 a pro rok 2013 byl splatný 5/2014, přičemž žaloba byla podána již dnem 1. 2. 2013), tudíž pokud žalobce nyní svá tvrzení doplnil o shora uvedené, jedná se tak o nové (zcela odlišné) a pro rozhodnutí významné vylíčení skutkového děje, zásadně měnící žalobní tvrzení, které však nebylo ze strany žalobce provedeno procesní formou změnou žaloby.

36. Podle § 95 o.s.ř. platí, že žalobce může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo.

37. Z daného tak vyplývá, že podání žaloby je tak zcela v dispozici žalobce, nicméně po zahájení řízení jsou dispozice s návrhem omezeny pravidly uvedenými v ustanovení § 95 o.s.ř., jde-li o změnu, případně v § 96 o.s.ř., jde-li o její úplné nebo částečné zpětvzetí. Žalobce si tak musí vždy pečlivě rozmyslet, jakou žalobu podá, jak vymezí předmět řízení, a musí si zároveň uvědomit, že jakákoli změna v předmětu řízení či okruhu účastníků může mít negativní vliv na průběh řízení a může znamenat oddálení konečného rozhodnutí nebo i neúspěch ve sporu. Totéž platí o změně návrhu; i když změna často neznamená složitý procesní úkon účastníka, je třeba vždy o ní rozhodnout a žalovaný, jak již bylo uvedeno, musí být o změně žaloby informován.

38. Procesním úkonem účastníka, jímž se mění žaloba, je podle soudu ve smyslu ustanovení § 95 o.s.ř. takový úkon, jímž se nově vymezuje předmět řízení především tím, že je žádáno více, než v původní žalobě na stejném skutkovém základě, nebo je žádáno totéž, ale na jiném skutkovém základě.

39. Za změnu žaloby nelze považovat tzv. upřesnění žaloby, užívané především v případech zjevně chybně uvedených údajů v žalobě nebo v případech opomenutí zásadních skutečností, bez nichž se vylíčení skutkového děje v žalobě neobejde. Žalobce sice na základě výzvy soudu doplnil žalobu, avšak uvedl nové skutečnosti – tj. že požaduje zaplacení nedoplatku z vyúčtování za rok 2012 a 2013, které původně nebylo v žalobě zohledněno. Tyto skutečnosti však nejsou již upřesněním žaloby.

40. S ohledem na shora uvedené shrnutí je pro rozhodnutí významná skutečnost, že žalobce mohl svá původní významná žalobní tvrzení změnit pouze cestou změny žaloby dle § 95 o.s.ř. Jestliže tak žalobce neučinil, je povinností soudu vést řízení o původním skutku.

41. Vzhledem k těmto skutečnostem se proto soud nemohl zabývat námitkou promlčení těchto nároků, představující nedoplatky z vyúčtování za rok 2012 a 2013, vznesenou žalovanými.

42. Soudu proto nezbylo než danou žalobu ve světle shora uvedeného zamítnout, když žalobce neunesl břemeno tvrzení ohledně jím požadovaného nároku.

43. Rozhodné hmotné právo se podává § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Soud tudíž věc posuzoval podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku a obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, resp. podle zákona č. 72/1994, o vlastnictví bytů.

44. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu § 150 o.s.ř. tak, že žalobci, kterému by náležela náhrada nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř., náhradu nákladů nepřiznal. Žalobce původně uplatnil u soudu částku 121 221 Kč s tím, že ve výši 99 218,50 Kč byla s ohledem na uspokojení tohoto nároku v rámci konkursního řízení vzata zpět, a předmětem tohoto řízení tak zůstala částka 22 002,50 Kč, která byla zamítnuta. Při zjišťovaní úspěchu a neúspěchu žalobce je tak nutné vycházet z ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř., kdy ve výši 99 218,50 Kč byla žaloba vzata zpět pro chování žalovaných (bez ohledu na to, zda byla částka uspokojena samotnými žalovanými či prostřednictvím konkursního správce) a z § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy byla žaloba v plném rozsahu (po zpětvzetí) zamítnuta. Tzn. že odečteme-li neúspěch žalobce od jeho úspěchu, vyjde nám částečný úspěch žalobce ve výši 77 216 Kč, představující pak procentuální úspěch ve výši 63,70 % Náklady žalobce tak činí částku 28 085,33 Kč. Tyto náklady představují soudní poplatek ve výši 4 850 Kč a odměnu advokáta stanovenou v § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen „a.t.“), z tarifní hodnoty 121 221 Kč ve výši 5 980 Kč za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, podání žaloby, zpětvzetí a účast na soudním jednání) a dále odměnu advokáta stanovenou v § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen „a.t.“), z tarifní hodnoty 102 470 Kč, ve výši 5 220 Kč za 1 úkon právní služby (zpětvzetí a doplnění žaloby) a odměnu advokáta stanovenou v § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen „a.t.“), z tarifní hodnoty 22 002,50 Kč, ve výši 2 020 Kč za 1 úkon právní služby (účast na soudním jednání), tj. v celkové výši 37 140 Kč. Dále paušální náhradu ve výši 2 100 Kč představující 7 x režijní paušál po 300 Kč Celkem tedy ve výši 44 090 Kč, přičemž 63,70 % z této částky činí 28 085,33 Kč.

45. Soud však dospěl k závěru, že v daném případě jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, kdy lze výjimečně náhradu nákladů řízení v uvedené výši 28 085,33 Kč žalobci nepřiznat.

46. Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí ze dne 31. 3. 2014, sp.zn. 23 Cdo 2941/2013 uvedl, že okolnostmi hodnými zvláštního zřetele se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další.

47. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. října 2006, sp. zn. I. ÚS 401/06, obecně platí, že náhradu nákladů sporného řízení ovládá zásada úspěchu ve věci. Ustanovení § 150 o. s. ř. zakládající diskreční oprávnění soudu nelze považovat za předpis, který by zakládal zcela volnou diskreci soudu (ve smyslu libovůle), nýbrž jde o ustanovení, podle něhož je soud povinen zkoumat, zda ve věci neexistují zvláštní okolnosti, k nimž je třeba při stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení výjimečně přihlédnout. Ustanovení § 150 o. s. ř. proto nelze vykládat tak, že lze kdykoli bez ohledu na základní zásady rozhodování o nákladech řízení nepřiznat náhradu nákladů úspěšnému účastníkovi řízení. Je zřejmé, že okolnosti hodné zvláštního zřetele, kdy soud nemusí výjimečně náhradu nákladů řízení přiznat, nelze spatřovat pouze v tom, že by jejich přiznání přivodilo žalobkyni větší újmu, než žalovanému.

48. Zjednodušeně řečeno, porovnání dopadu uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkových sfér účastníků může mít z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. vliv pouze tehdy, přistupují-li ke skutečnosti, že by jejich přiznání přivodilo jednomu účastníku větší újmu, než účastníku druhému, okolnosti další. Nemůže však jít o libovolné okolnosti řízení, nýbrž o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

49. Soud proto při svém rozhodnutí vzal v úvahu především shora uvedené skutkové okolnosti, kdy je zřejmé, že žalobce uplatnil svou pohledávku ve výši 99 218,50 Kč v konkursním řízení (zřejmě až po vyrozumění zdejšího soudu) a také v tomto rozsahu byla pohledávka žalobce uspokojena. Žalobci však nic nebránilo, aby dbal svých práv a povinností a do konkursního řízení si přihlásil svou pohledávku v celé výši, když bylo zjištěno, že správce konkursní podstaty zařadil danou pohledávku mezi pohledávky za podstatou, které se uspokojují přednostně a když byl v konkursní podstatě dostatek peněžních prostředků pro úhradu i zbývající části pohledávky žalobce. Vzhledem k tomu, že konkurs na žalovaného byl prohlášen již usnesením zdejšího soudu dne 11. 7. 2007 č.j. 40 K 14/2007-58, je otázkou, zda bylo vůbec důvodu zahajovat dané řízení, jež s sebou nese právě případné náklady. Soud také zohlednil majetkové poměry žalovaných, když předmětná bytová jednotka byla nejprve v průběhu konkursního řízení vypořádána v souvislosti s vypořádáním SJM a připadla tak žalovanému 1), přičemž žalovaná 2) byla z této bytové jednotky v roce 2012 rozsudkem Okresního soudu Praha – západ vyklizena právě správcem konkursní podstaty žalovaného 1), a následně zpeněžena. Vzhledem k takto proběhlému konkursnímu řízení žalovaného 1) a jeho majetkovým poměrům, jež jsou soudu známy (viz usnesení zdejšího soudu ze dne 26. 2. 2020 č.j. 47 ECm 1/2017-115), má soud za to, že by přiznáním povinnosti zaplatit náklady žalobci žalovanými vznikla větší újma než samotnému žalobci, kterou si tak zvětší části způsobil sám svým jednáním v rozporu s péčí řádného hospodáře, když ji včas neuplatnil v rámci uvedeného konkursního řízení. Nelze také ani pominout, že osobami povinnými k náhradě nákladů jsou žalovaní, avšak k uložení povinnosti nahradit náklady řízení došlo především v důsledku zpětvzetí žaloby s ohledem na výsledky konkursního řízení (které žalobkyně činila až po výzvě soudu, a to několika podáními), aniž by se soud kauzou věcně zabýval. Osobou oprávněnou je pak právnická osoba, která žalobu podala v přímé souvislosti s výkonem své činnosti a která musí sama nést rizika, která se s její činností pojí. Soud rovněž neopomenul vzít v potaz ani proporcionalitu finančních prostředků, které účastníci v souvislosti s tímto řízením vynaložili (žalovaný 1) musí uhradit zčásti náklady ustanoveného zástupce).

50. Ohledně nákladů řízení státu rozhodl soud ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 140 odst. 2 o.s.ř. a § 138 odst. 3 o.s.ř. tak, že žalovaný 1) je povinen zaplatit na náhradě státu představující náklady ustanoveného zástupce 50 % těchto nákladů, když platí, že náklady ustanoveného zástupce platí stát, avšak v rozsahu, v jakém bylo účastníkovi přiznáno osvobození. Vzhledem k tomu, že usnesením zdejšího soudu ze dne 26. 2. 2020 č.j. 47 ECm 1/2017-115 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 2020 č.j. 47 ECm 1/2017-123, bylo žalovanému 1) přiznáno osvobození od soudních poplatku ve výši 50 %, má stát v tomto rozsahu podle výsledků řízení (viz shora uvedený částečný úspěch žalobce) právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Konkrétní výše těchto nákladů pak bude stanovena samostatným usnesením, neboť doposud nebylo o výši odměny ustanoveného zástupce pravomocně rozhodnuto.

Poučení