48 Ad 19/2016 - 104

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Podhrázkým ve věci žalobce: M. V. bytem X zastoupený advokátkou JUDr. Lucií Fejklovou sídlem Babická 2379/1a, 149 00 Praha 4 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 11. 2016, č. j. x, takto:

Výrok

I. Žaloba se v části, jíž se žalobce domáhá odstranění lékařských zpráv ze záznamu systému evidence lékařských zpráv, vylučuje k samostatnému projednání.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Soudem ustanovené zástupkyni žalobce, JUDr. Lucii Fejklové, advokátce, se přiznává odměna ve výši 4 814 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Praze do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu předně domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl jeho námitky a potvrdil své rozhodnutí ze dne 9. 9. 2016, č. j. x. Tímto prvostupňovým rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu s tím, že mu i nadále náleží invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, a to s odkazem na posudek OSSZ Beroun ze dne 25. 8. 2016. Žalobce též požaduje, aby soud žalované v návaznosti na zrušení napadeného rozhodnutí dále uložil „provést požadované vyšetření svalů a potíží k bolestem, křečím i Migrenózní bolesti hlavy“. Součástí žaloby je pak i samostatný návrh žalobce spočívající v tom, že „ze záznamů v systému evidence lékařských zpráv je jeho provozovatel povinen odstranit lékařské zprávy, které nejsou relevantní ke skutečnému zdravotnímu stavu“.

2. Žalobce v obsáhlé žalobě předně shrnul dosavadní průběh správního řízení a v návaznosti na to upozornil, že podle posudku posudkového lékaře údajně odpovídá jeho zdravotní stav postižení dle kapitoly XIII, oddílu E, položky 3 písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Toto hodnocení je však podle žalobce v rozporu s odbornými lékařskými nálezy, zejména výkladu onemocnění a jeho průběhu. Žalobce zdůraznil, že nelze doložit lékařské zprávy k něčemu, co lékaři neumí diagnostikovat, a dodal, že lékařské zprávy z psychiatrie neodpovídají skutečnosti. Některé lékařské zprávy neodpovídají realitě ani uvedený diagnózám, přičemž mělo být přihlédnuto i k jeho „subjektivním pocitům“. Žalobce dlouhodobě žádal o vyšetření svalů, narazil ovšem na problém, že k němu údajně neexistuje osvědčená diagnostika, žádná dostupná léčebná metoda, natož možnost k uzdravení. Bechtěrevova choroba či obdobné chronické zánětlivé onemocnění má mnoho podob a zasahuje různé orgány. Žalobce zdůraznil, že mu jde o to, zda žalovaná skutečně v jeho případě hodnotí největší a nejvýznamnější poškození, nebo zda hodnotí jen to poškození, které je lékařská věda v současnosti schopna diagnostikovat.

3. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné dále z toho důvodu, že žalovaná nezhodnotila všechny podklady, které jí byly předány. Při posuzování nejvýznamnější složky postižení nebylo hodnoceno to, co sice lékaři říkají ústně, ovšem nemohou to diagnostikovat a tedy ani doložit. Nebylo hodnoceno celkové postižení a vzájemné ovlivnění jednotlivých součástí bolesti. Podle napadeného rozhodnutí se jednotlivé nemoci nesčítají, žalobce zdůrazňuje, že bolest však ano. Existuje hodně Bechtěreviků, kteří bolest necítí, protože je pouze v kloubech či ztuhlé páteři. Dle tabulek je tak onemocnění hodnoceno jaké méně zátěžové a do zátěže se zde nezapočítává bolest, která je však nepřekonatelnou překážkou k pohybu. Posouzení zdravotního stavu žalobce nijak nehodnotí velkou spotřebu léků proti bolesti a nebylo ani vyslyšeno jeho volání po vyšetření svalů. Žalobce současně poukázal na to, že posudkový lékař učinil svůj závěr, aniž by podrobněji zkoumal zdravotní stav žalobce. Jeho skutečný zdravotní stav je odlišný od stavu doložitelného zjištěními lékařů. Žalobce žije v neustálé bolesti a nikdo jej nezaměstná, pokud je například kvůli bolesti 6 dní beze spánku. Upozornil na to, že hodnocení pouze podle kosterních nálezů není celkově správné a dostačující, přičemž větším postižením může být bolest vycházející ze svalů a svalových úponů. Žalobce tak stále nezná odpověď na otázku, co je jeho nejvýznamnějším postižením, podle něhož je určován stav jeho invalidity.

4. Jak důvod podání žaloby žalobce dále uvádí i požadavek, aby ze spisu o jeho zdravotním stavu byly odstraněny nepravdivé údaje z nesprávně provedených vyšetření. Poukazuje přitom na systém, ve kterém jeden lékař uvede „něco“ a další lékaři dle karty žalobce tento stav opisují do celkové diagnózy. Dochází tak ke vzniku mylných domněnek, pokud jde o jeho bolest. Žalobce poukazuje především na prokázání „jiných příčin“, kde nesouhlasí se skutečností jeho vyšetření psychiatrické. Žalobce se nikdy neléčil z anxiózně depresivní poruchy a tato diagnóza se do systému dostala jinak než odborným nálezem. Na to pak navazuje diagnóza psychologického vyšetření. Pokud si pak takové nepravdivé informace přečte například lékař z oboru neurologie, ihned to ovlivní jeho úsudek. Napadené rozhodnutí tedy bylo vydáno i na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a bez přihlédnutí k § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity, čímž byl porušen i § 39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“). V potaz nebyl brán ani poznatek, že bolest alespoň částečně utlumí protizánětlivé léky, což žalobce považuje za přímý důkaz toho, že příčinou jeho bolesti je „chronické zánětlivé onemocnění na bázi Bechtěrev v širokém spektru kosterním i svalové“, které reaguje na látky protizánětlivé, které však podle lékařů nelze používat neustále. Totéž se pak děje i v oblasti léčení očí. Žádnou z těchto příčin však žalovaná nehodnotila a fakticky ani nemůže hodnotit díky neexistenci diagnostiky, nesprávně použitých léků či znění zákona. Tato skutečnost má pak vliv na práci nabízenou žalobci úřadem práce, kterou žalobce není schopen zvládnout.

5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě poukázala na to, že v otázce posouzení nároku na dávku důchodového pojištění podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem je ve správním řízení vázána posudkem lékaře OSSZ a v rámci řízení o námitkách pak posudkem svého lékaře, neboť se jedná o otázku odbornou. Doplnila, jaké náležitosti musí posudek dle vyhlášky o posuzování invalidity obsahovat, a zopakovala závěry posudku vypracovaného v řízení o námitkách. S ohledem na žalobní námitky žalobce v dané věci pak navrhla provedení důkazu posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociální věcí (dále jen „posudková komise“).

6. Žalobce se z jednání soudu v dané věci ze zdravotních důvodů omluvil s tím, že veškeré podklady předal ustanovené zástupkyni, přičemž v této souvislosti žalobu doplnil dalšími obsáhlými vyjádřeními. V rámci nich především zdůraznil, že žalobu podal z důvodu nemožnosti dopracovat se k vyšetření svalů a dále odstranění toho, co nikdo nezkoumal, přesto je uvedeno v jeho diagnóze a lékařských zprávách. Dodal, že mu jde buď o vyléčení, nebo plný invalidní důchod, a to z důvodu péče o dcery, které mu byly svěřeny. Poukazuje též na problémy při dokládání jeho celkového zdravotního stavu (zejm. v komunikaci s úřady) a upozorňuje na další nepravdivé údaje uvedené v jeho lékařských zprávách. Opětovně připomněl, že v jeho případě se jedná o „svalovou“ formu nemoci, kterou však lékařská věda není schopna identifikovat. Zdůraznil a popsal své přesvědčení, že jeho zdravotní stav byl hodnocen pouze z jedné čtvrtiny stavu celkového. Ohradil se proti tomu, že posouzení jeho zdravotního stavu odkazují na údajnou poruchu osobnosti a dodal, že lékaři z něj raději udělají psychopata, než aby vyřešili, o co jsou žádáni. Poukázal i na to, že posudek posudkové komise, který si soud v dané věci vyžádal, použil pro své závěry nepravdivé informace vyvrácené již v roce 2008. Dodal, že mu jde o vyšetření věrohodnosti obsahu jeho lékařských zpráv a vyšetření disfunkce svalů, což je jeho největší problém, a to k podezření na výčet onemocnění, které ve svém vyjádření také zmiňuje. Upozornil i na to, že svalové křeče jsou uvedeny již v lékařských zprávách z jeho 11 let.

7. Při jednání u soudu pak ustanovená zástupkyně žalobce předložila soudu repliku žalobce ze dne 18. 5. 2017 k vyjádření žalované, která však nebyla soudu doručena. V ní žalobce s vyjádřením žalované polemizuje především v tom smyslu, že se zde žalovaná odvolává na závěry, které neodpovídají skutečnosti. Pokud nelze zjistit, diagnostikovat a ověřit příčiny jeho zdravotního stavu, pak žádá, aby to bylo v posudku a lékařských zprávách též výslovně uvedeno. Zdůrazňuje především problematickou část svého zdravotního stavu spočívající v nikdy nekontrolovaném a neprovedeném vyšetření příčiny křečí. Žalobce pak obsáhle cituje další odborné závěry a zdůrazňuje, že závěry žalované neodpovídají hodnocení jeho reálného zdravotního stavu.

8. Soud při jednání vyzval žalobce (prostřednictvím jemu ustanovené zástupkyně) k odstranění pochybností spočívajících v tom, že žaloba je označena jako „žaloba na zrušení rozhodnutí“, nicméně samotný žalobní návrh (petit) pod bodem 2. obsahuje též požadavek uložení povinnosti „odstranit lékařské zprávy ze systému evidence lékařských zpráv“, což soudu v tomto druhu řízení nepřísluší a z hlediska obsahu by mohlo představovat návrh na ochranu před nezákonným zásahem, jež však nelze vést ve společném řízení se žalobou proti rozhodnutí. Žalobce v návaznosti na to na žalobním návrhu v písemné podobě setrval v plném rozsahu, tedy včetně citovaného návrhu výroku soudního rozhodnutí uvedeného pod bodem 2.

9. Žalobce pak při jednání prostřednictvím své zástupkyně zdůraznil, že nebyl přítomen jednání posudkové komise, což vyvolává pochybnosti o tom, zda je zjištěný skutkový stav úplný. Poukázal dále na závěry vyšetření z 19. 8. 2017, z něhož plyne zhoršení jeho zdravotního stavu a především postižení více obratlů. Dané vyšetření přitom neproběhlo natolik dlouho od rozhodné doby (vydání napadeného rozhodnutí), že by z dané zprávy nebylo možno vycházet. Žádný posudek se nedokázal vyjádřit k tomu, jak by se mohlo zajistit posouzení svalových obtíží žalobce v důsledku jeho onemocnění. Při onemocnění žalobce se obvykle řeší prioritně postižení kloubů, nicméně v dané věci se nikdo nezabýval otázkou postižení svalů. Soudu pak předložil lékařské zprávy týkající se jeho zdravotního stavu již od dětství s tím, že z těchto zpráv je zřejmé, že danými obtížemi žalobce trpí dlouhodobě a nemoc se vyvíjí. Dodal, že případný přesun postižení pod položku 3d dané vyhlášky by mohl být dán s odkazem na dokládané výsledky magnetické rezonance, byť ta byla provedena až po vydání napadeného rozhodnutí.

10. Žalovaná při jednání u soudu setrvala na svém písemném vyjádření k žalobě a k předložené replice žalobce uvedla, že se jedná o subjektivní hodnocení jeho zdravotního stavu, které navíc bylo podáno ještě před vyšetřením žalobce posudkovou komisí. Podle žalované je posudek posudkové komise celistvý a přesvědčivý, přičemž pracuje i s anamnézou z let 1981 či 1989, stejně tak zmiňuje i vyšetření ze dne 19. 8. 2017, na které žalobce upozorňuje. Žalovaná zdůraznila s odkazem na tento posudek rozhodné postižení žalobce a poukázala i na závěry týkající se jeho svalové ztuhlosti. Neúčast při jednání posudkové komise pak byla vlastním rozhodnutím žalobce a na závěr posudku tato skutečnost nemá vliv.

11. Krajský soud v Praze se v dané věci nejprve musel zabývat vymezením předmětu daného řízení, neboť žalobce se v rámci samostatného žalobního návrhu (petitu) vedle zrušení napadeného rozhodnutí domáhá též „odstranění lékařských zpráv ze záznamu systému evidence lékařských zpráv“, přičemž na tomto návrhu i při jednání u soudu výslovně setrval.

12. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), soudu nepřísluší nařídit jakémukoliv orgánu povinnost ve smyslu citovaného petitu žalobce. Možnost správnímu orgánu zakázat porušování práv žalobce (včetně pokračování takového porušení) či přikázat, aby obnovil stav před zásahem, správnímu soudu příslušní pouze v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu (§ 82 a násl. s. ř. s.). Vzhledem k tomu, že i přes výzvu soudu žalobce na zmiňovaném petitu setrval a nijak jej neupravil, nezbývá, než tento návrh podle obsahu hodnotit právě jako žalobu na ochranu před nezákonným zásahem.

13. V dané věci tak fakticky došlo v důsledku podané žaloby k zahájení dvou samostatných řízení, přičemž však projednání obou uvedených typů žalob ve společném řízení zákon nepředpokládá (srov. § 39 odst. 1 s. ř. s.). Byť se jedná o věci zjevně skutkově související, jejich společné projednání je i z důvodu odlišných procesních režimů nevhodné (zejm. odlišný způsob vymezení účastníků řízení, jiné podmínky řízení, požadavky na náležitosti žaloby apod.).

14. S ohledem na výše uvedené proto soud na základě přiměřeného užití § 39 odst. 2 s. ř. s. rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku tak, že žaloba se v části týkající se návrhu žalobce na „odstranění lékařských zpráv ze záznamu systému evidence lékařských zpráv“ vylučuje k samostatnému projednání. U zdejšího soudu je takto vyloučená žaloba nadále projednávána pod sp. zn. 55 Ad 4/2018.

15. Pokud pak jde o tu část žaloby, jíž se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalované, zde je třeba uvést, že na základě této včas podané a přípustné žaloby přezkoumal Krajský soud v Praze napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). K této části žaloby pak považuje předně soud za nutné upozornit též na to, že předmětem daného řízení může být pouze přezkum napadených rozhodnutí žalované a správnímu soudu v řízení o této žalobě jakkoliv nepřísluší zabývat se otázkou podkladů, kterými žalobce prokazuje svůj zdravotní stav v jiných správních či soudních řízeních (o nichž se žalobce taktéž zmiňuje). Smyslem daného řízení pak nemůže být ani to, aby soud výrokem svého rozhodnutí zavázal žalovaný právní orgán např. k tomu, aby provedl některé ze žalobcem požadovaných vyšetření, neboť správnímu soudu v tomto řízení nepřísluší nahrazovat daný správní orgán v jeho odborné činnosti. Podstatou činnosti správního soudu v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je přezkum napadeného rozhodnutí z hlediska jeho zákonnosti.

16. Z předloženého správního spisu soud v této souvislosti v dané věci především ověřil, že žalobci byl v návaznosti na rozhodnutí žalované ze dne 8. 1. 2014, č. j. 360 526 1644, přiznán invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Dne 30. 8. 2016 pak žalobce podal žádost o změnu výše invalidního důchodu. Zdravotní stav žalobce byl za účelem rozhodnutí o této žádosti posouzen posudkovým lékařem OSSZ Beroun, který v rámci posudku (ze dne 25. 8. 2016, č. j. LPS/2016/1381-BE_CSSZ) dospěl k závěru, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce poklesla jeho pracovní schopnost o 50 %, přičemž rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII. odd. E položka 3c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, přičemž vzhledem k dalším postižení se podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky zvyšuje tato hodnota o 10 %. Žalovaný pak s odkazem na tento posudek svým prvostupňovým rozhodnutím ze dne 9. 9. 2016, č. j. 630 526 1644, žádost žalobce zamítl s tím, že mu nadále náleží invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně.

17. Jak dále ze správního spisu plyne, podal žalobce proti naposledy zmíněnému rozhodnutí dne 19. 9. 2016 obsáhlé námitky, v rámci nichž především nesouhlasil s posouzením zdravotního stavu. Žalovaný si pak pro zhodnocení důvodnosti těchto námitek vyžádal posouzení zdravotního stavu žalobce u oddělení své lékařské posudkové služby. Její posudek ze dne 25. 10. 2016, č. j. LPS/2016/993-NR-STC_CSSZ, přitom potvrdil předchozí posouzení zdravotního stavu žalobce, a to jak pokud jde o rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, tak pokud jde o podřazení zdravotního postižení žalobce pod příslušné ustanovení přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Žalovaný pak s odkazem na tento posudek rozhodnutím napadeným nyní projednávanou žalobou námitky žalobce zamítl a potvrdil své prvostupňové rozhodnutí.

18. Relevantní právní úpravu v dané věci představuje předně § 39 zákona č. 155/1995 Sb., podle něhož „pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %“ (odst. 1), přičemž „jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně“ (odst. 2).

19. Jak z daného ustanovení dále plyne „pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutímk dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu“ (odst. 3), přičemž „při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek“ (odst. 4).

20. Z § 2 vyhlášky pro posuzování invalidity se potom podává, že „pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti je nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce“ (odst. 1), přičemž „je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce“ (odst. 3).

21. V projednávané věci žalobcem uplatněné námitky souvisí především s posouzením jeho zdravotního stavu, resp. se týkají podkladů, ze kterých žalovaná při posouzení zdravotního stavu žalobce vycházela. V tomto ohledu je soud nucen předně připomenout, že pro posouzení projednávané žaloby je v souladu s výše citovanou právní úpravou určující zdravotní stav žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalované (tedy k 4. 11. 2016) a případné pozdější změny (zhoršování) jeho zdravotního stavu jsou ve vztahu k přezkumu napadeného rozhodnutí žalované bez významu a mohou být pouze předmětem případného nového posouzení při podání nové žádosti. K výše uvedenému je pak nutno dále uvést, že posouzení toho, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav či posouzení míry poklesu pracovní schopnosti, je otázkou odbornou a soud si o něm nemůže učinit úsudek sám; tedy sám zdravotní stav žalobce nepřezkoumává, ani tak činit nemůže. Zdravotní stav a pracovní schopnost pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů). Posudková činnost předpokládá odborné lékařské znalosti a znalosti z oboru posudkového lékařství. Posudek vypracovaný posudkovou komisí je jedním z důkazů v soudním řízení a soud jej hodnotí podle § 77 odst. 2 s. ř. s. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise je úplný a přesvědčivý (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 13/2003-54, č. j. 6 Ads 158/2012-24, případně č. j. 6 Ads 11/2013-20). Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží.

22. V projednávané věci si tedy soud s ohledem na výše uvedené (a v souladu s návrhem žalované) vyžádal posudek u posudkové komise (pracoviště v Praze), která v posudku ze dne 25. 1. 2018, č. j. 2017/3841-PH, dospěla k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobce byl invalidní, přičemž šlo o invaliditu druhého stupně a nešlo o invaliditu třetího stupně. Jak přitom jednoznačně plyne z posudkového zhodnocení, jež je součástí daného posudku, k datu vydání napadeného rozhodnutí bylo u žalobce hlavní příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti revmatologické onemocnění - ankylozující spondylitida, postihující hlavně dolní bederní páteř bez většího omezení její pohyblivosti a mírné známky onemocnění, které zásadním způsobem trvale nelimitovaly funkci, byly zjištěny i na hrudní páteři, pravém kyčelním kloubu a pravém rameni, stejný původ měly i prodělané oční záněty po doléčení bez limitujícího postižení zraku. Onemocnění mělo dle hodnot laboratorních vyšetření nižší, maximálně středně těžkou aktivitu. Při posudkovém hodnocení byly zohledněny i další choroby - především problémy s páteří při běžných degenerativních změnách bez útlaku míchy či odstupu nervových kořenů a tedy i bez poruchy citlivosti, paréz či omezení svalové síly na končetinách, bolesti hlavy a anankastická porucha osobnosti s úzkostně depresivním prožíváním a emoční nestabilitou. Kompletní zdravotní postižení žalobce lze podle daného posudku hodnotit dle posudkových kritérií jako funkčně středně těžké, protože základní revmatické onemocnění není příčinou ztuhnutí celé páteře ani několika jejích úseků, není příčinou destruktivních změn kloubů s těžkým omezením jejich hybnosti a nejedná se o onemocnění se silnou aktivitou. Další zohledněné choroby jako takové, posuzovaného zásadním způsobem v pracovním zařazení nelimitují. Posudek tedy uzavřel, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované šlo o zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII odd. E položka 3c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní na horní hranici procentního rozmezí. Vzhledem k dalšímu postižení se pak podle citovaného posudku tato hodnota zvyšuje na celkových 50%.

23. Ve vztahu k namítanému nesprávnému posouzení zdravotního stavu žalobce, resp. nedostatečnosti podkladů, je třeba zdůraznit, že posudková komise v projednávané věci v citovaném posudku odpovídajícím způsobem reaguje na pochybnosti žalobce a především nezpochybňuje závěry o zdravotním stavu, z nichž žalovaná vyšla v napadeném rozhodnutí. S ohledem na námitky žalobce je třeba v této souvislosti poukázat především na to, že posudek zohledňuje i žalobcem uváděné bolesti svalů (viz str. 4 posudku), zabývá se zdravotní anamnézou žalobce v mládí a vývojem jeho zdravotního stavu (viz str. 2 posudku) a přihlíží i k vyšetřením, na které žalobce upozornil, byť k nim došlo až po vydání napadeného rozhodnutí (viz str. 3 posudku). Soud samozřejmě nikterak nebagatelizuje ani nezpochybňuje zdravotní potíže žalobce, které mu komplikují možnost pracovního uplatnění, ostatně všechny vypracované posudky shodně konstatují, že u něj nastal pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu v nikoliv nevýznamné míře. Jak již nicméně plyne z výše uvedeného, má-li být dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav dostatečný k přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího (nejvyššího) stupně, musí ve smyslu výše citované právní úpravy dosahovat určité intenzity, kterou však v dané věci k tomu povolané orgány neshledaly. V tomto ohledu zdejšímu soudu nezbývá, než poukázat na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, který např. v rozsudku č. j. 6 Ads 11/2013-20 výslovně připomněl, že „posouzení podřaditelnosti zdravotního stavu žalobce pod korespondující ustanovení vyhlášky, tzn. zhodnocení zdravotního stavu, určení rozhodujícího zdravotního postižení a přepočet procentní míry poklesu pracovní schopnosti, soud neprovádí, protože jde právě o ten typ odborné úvahy, jíž soud, který nedisponuje potřebnými medicínskými znalostmi z oboru posudkového lékařství, nečiní sám, ale vychází z důkazu posudkem příslušné posudkové komise.“ 24. Z uvedeného je zřejmé, že podřazení zdravotního stavu pod příslušné ustanovení vyhlášky o posuzování invalidity soud nepřezkoumává, ale vychází z posudku příslušné posudkové komise, nevykazuje-li zcela evidentní i laikovi zřejmou vadu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Ads 9/2014-23). Jinak řečeno, soudu za daných okolností nepřísluší nahradit odbornou úvahu žalované (potvrzenou citovaným posudkem) týkající se určení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce a to tím spíše, pokud sám žalobce připouští, že v případě jím uváděných zdravotních obtíží „neexistuje diagnostika“. Soud v této souvislosti připomíná shora vymezenou zákonnou konstrukci plynoucí z § 39 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., podle níž se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření. Posudková komise přitom v dané věci hodnotila diagnózu žalobce jednoznačně. Posudek posudkové komise je v tomto ohledu nutno označit za přesvědčivý, celistvý a úplný, je zde především jasně identifikováno zdravotní postižení s rozhodujícím dopadem na dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce a toto je odpovídajícím způsobem vysvětleno. Zpochybňuje-li žalobce závěry posudkové komise týkající se podkladů, z nichž vycházela ve vztahu k psychologickému vyšetření, lze pouze poznamenat, že zmiňovaná porucha není (a nebyla) rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, na níž by žalovaná či posudková komise vystavěla své závěry o invaliditě žalobce.

25. Posudková komise měla k dispozici dostupné podklady včetně těch, které žalobce připojil k projednávané žalobě. Pokud jde o další podklady, které žalobce předložil až při jednání u soudu (a týkaly se především vývoje jeho zdravotního stavu, resp. jeho zdravotních obtíží v mládí), tyto všechny sice posudková komise k dispozici zřejmě neměla, nicméně (jak již bylo výše uvedeno) její posudek zjevně zohledňuje i vývoj zdravotního stavu žalobce, resp. jeho zdravotní obtíže existující již v mládí, přičemž pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí samozřejmě musí být určující skutkový (zdravotní) stav v době vydání napadeného rozhodnutí. Proto soud neshledal důvod s ohledem na tyto lékařské zprávy předložit věc k doplňujícímu posouzení posudkové komisi. Poukázal-li pak žalobce při jednání u soudu na to, že nebyl přítomen jednání posudkové komise, je k tomu třeba připomenout, že žalobce se z jednání komise (kam byl pozván) omluvil, přičemž judikatura správních soudů již dovodila, že posudkové zasedání posudkové komise a samotné posouzení lze provést i bez účasti posuzovaného a jeho vyšetření (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne19. 5. 2016, č. j. 6 Ads 40/2016-20).

26. S ohledem na výše uvedené tedy lze uzavřít, že žalobní argumentace týkající se návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí žalované není důvodná, a proto soud žalobu zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

27. Protože žalobce nebyl ve věci úspěšný a úspěšnému žalovanému žádné účelně vynaložené náklady nevznikly (náhrada nákladů mu v tomto druhu řízení ani nepřísluší), rozhodl soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

28. Žalobci byla usnesením zdejšího soudu ze dne 22. 2. 2017, č. j. 48 Ad 19/2016-40, ustanovena zástupkyní JUDr. Lucie Fejklová, advokátka. Odměna ustanoveného zástupce jí byla stanovena ve výši 4 814 Kč. Tato částka je odměnou za tři úkony právní služby po 1.000 Kč [převzetí a příprava zastoupení, další porada se žalobcem a účast u jednání u soudu – § 7, § 9 odst. 2 a § 11 odst. 1 písm. a), c) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.]. K tomu soud uvádí, že za samostatný úkon nemohl považovat nahlížení do spisu, neboť tento úkon se při nedoložení uskutečnění první porady s klientem považuje za úkon první poradu s klientem nahrazující, a tedy za součást převzetí a přípravy zastoupení. K uvedené odměně byla přičtena paušální částka jako náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 300 Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, dále náhrada za promeškaný čas v délce 4 půlhodin ve výši 4 x 100 Kč (§ 14 citované vyhlášky) a náhrada jízdních výdajů v celkové výši 514 Kč [skládající ze základní náhrady ve výši 355 Kč (cesta ze sídla ustanovené zástupkyně do bydliště invalidního žalobce a zpět, celkem 116 km) a z náhrady výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu ve výši 159 Kč (§ 1 a § 4 vyhlášky č. 440/2016 Sb.)]. Uvedená částka bude ustanovené zástupkyni žalobce vyplacena z účtu Krajského soudu v Praze ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení