48 C 1/2022 - 68

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupen advokátem Mgr. et Ing. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa státního zastupitelství] o zaplacení 189 833 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 66 274 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 276 450 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 66 274 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 123 559 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 123 559 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 22 570 Kč k rukám zástupce žalobce, Mgr. et Ing. [jméno] [příjmení], advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal po žalované poskytnutí omluvy a zaplacení částky 400 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z žalované částky od [datum] do zaplacení z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 37 C 20/2004 a dále Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 27/2020 (dále také jen„ posuzované řízení“). Předmětem posuzovaného řízení byla ochrana osobnosti a zaplacení částky 60 000 Kč z titulu nezákonného a excesivního postupu orgánů činných v trestním řízení, kterým bylo neoprávněně zasaženo do základních práv a svobod žalobce, řízení tedy mělo zvýšený význam pro žalobce. Žaloba byla podána [datum], ve věci opakovaně rozhodoval soud I. stupně a soud odvolací a dovolací, byla opakovaně vydávána opravná a doplňující usnesení. Řízení bylo částečně zastaveno pro zpětvzetí žaloby, avšak pro chování žalované. Omluvy se žalobci dostalo až na základě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], ve znění opravného a doplňujícího rozhodnutí ze dne [datum] a [datum] a ve znění rozhodnutí soudu odvolacího ze dne [datum], který však byl písemně vyhotoven až po půl roce a žalobci doručen až dne [datum]. Po třinácti letech tak byla žalobci stran žalované zaslána omluva, což se s ohledem na takovou dobu minulo satisfakčních účinků (IV. ÚS 581/99, III. ÚS 281/03). Dovolání žalobce bylo odmítnuto dne [datum]. Další rozsudek, týkající se finančního odškodnění, byl ve věci vydán až dne [datum] a následně byl zrušen rozhodnutím odvolacího soudu ze dne [datum] a věc byla postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2, který rozsudkem ze dne [datum] žalobu zamítl. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum] žalobci přiznal zadostiučinění ve výši 30 000 Kč a náhradu nákladů řízení. Tento rozsudek byl žalobci doručen dne [datum]. Posuzované řízení tak trvalo 17 let a 3 měsíce. Po celou dobu pociťoval nejistotu z konečného výsledku řízení a deziluzi z faktické nevymahatelnosti práva v reálném čase. Nárok u žalované uplatnil žádostí ze dne [datum] doplněnou podáním ze dne [datum]. Ta jeho nároku v zákonné lhůtě nevyhověla.

2. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce návrh co do poskytnutí omluvy a co do zaplacení částky 210 167 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 210 167 Kč od [datum] do zaplacení zpět, neboť žalovaná se mu omluvila a uvedenou částku plnila a to vyplacením poštovní poukázky dne [datum]. Žalobce k podání žalované uvedl, že s výpočtem nesouhlasí, neboť bylo učiněno zcela účelově v neprospěch žalobce a nikoliv v rámci hodnocení všech kritérií. Řízení bylo extrémně dlouhé. Žalovaná základní částku snížila o 35 % (složitost věci a projednání na všech stupních soudní soustavy), k čemuž však nebyl důvod. Částku nikterak nenavýšila, ač v řízení došlo k vadnému postupu orgánů veřejné moci a řízení mělo pro žalobce vyšší význam, když jeho předmětem byla ochrana osobnosti, tzn. šlo o věc určenou k co nejrychlejšímu projednání. Žalovaná nezohlednila vadný postup soudu, který vydával opakovaně opravná a doplňující rozhodnutí, která byla následně měněna a rušena, kdy právě taková chybná rozhodnutí způsobila opakované projednání věci soudem na všech stupních soudní soustavy. Výše zadostiučinění má odpovídat tradicím, životní úrovni a právnímu systému dané země a forma a výše náhrady nemajetkové újmy má plnit preventivní funkci.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne [datum] učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] nárok uplatnil. Žalovaná jeho nároku vyhověla co do poskytnutí omluvy a co do poskytnutí finančního zadostiučinění ve výši 210 167 Kč. Žalovaná zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení a uvedla, že řízení trvalo 17 let a 2 měsíce, probíhalo na třech stupních soudní soustavy, přičemž soud I. stupně rozhodoval 4 x, soud II. stupně rovněž tak a Nejvyšší soud jedenkrát. V řízení shledala průtahy. Věc byla skutkově i právně do určité míry složitá, kdy se žalobce domáhal po Ministerstvu vnitra ochrany osobnosti, zničení či vymazání svých fotografií, otisků prstů a vzorku DNA a po Ministerstvu spravedlnosti omluvy a později finančního zadostiučinění. Dokazování bylo provedeno řadou listinných důkazů a výslechy svědků. Do roku 2012, kdy se žalobce domohl likvidace fotografií, otisků prstů a vzorků DNA policií, lze význam předmětu řízení pro žalobce hodnotit jako vyšší, avšak od roku 2013 zůstalo předmětem řízení pouze peněžité zadostiučinění ve výši 30 000 Kč, o která žalobce rozšířil žalobu v roce 2008. Tato druhá fáze řízení měla pro žalobce význam nižší. Žalovaná žalobci přiznala finanční zadostiučinění ve výši 20 000 Kč za rok řízení, přičemž tato částka je za první dva roky v poloviční výši. Tuto základní částku žalovaná snížila o 20 % s ohledem na složitost řízení a o dalších 15 % s ohledem na projednání věci na všech stupních soudní soustavy. Současně žalobci poskytla písemnou omluvu požadovaného znění. [příjmení] nároku navrhla žalovaná zamítnout.

4. Usnesením ze dne 23. 3. 2022, č. j. 48 C 1/2022 – 32, bylo řízení zastaveno v rozsahu poskytnutí omluvy a zaplacení částky 210 167 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 210 167 Kč od [datum] do zaplacení.

5. Předmětem řízení tak nadále zůstalo poskytnutí finančního zadostiučinění ve výši 189 833 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 400 000 Kč od [datum] do [datum] a z částky 189 833 Kč od [datum] do zaplacení.

6. Soud ve věci rozhodl při nařízeném jednání, při kterém provedl veškeré účastníky navržené důkazy s výjimkou těch, které byly navrženy k prokázání skutečností mezi účastníky nesporných.

7. Soud vyšel ze skutečností mezi účastníky nesporných, které vzal za svá skutková zjištění. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že žalobce u žalované dne [datum] uplatnil nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení ve výši 400 000 Kč a doplněním ze dne [datum] uplatnil nárok na písemnou omluvu a že žalovaná stanoviskem ze dne [datum] jeho nároku vyhověla co do poskytnutí písemné omluvy a poskytnutí zadostiučinění ve výši 210 167 Kč.

8. Na základě provedeného dokazování, soud učinil tato skutková zjištění a dospěl k následujícímu závěru o skutkovému stavu.

9. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 19 C 27/2020, původně Městského soudu v Praze 37 C 20/2004, zjištěno následující. [Obsah přílohového spisu]

11. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od okamžiku podání žaloby dne [datum] a skončeno bylo dne [datum] nabytím právní moci rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum]. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce tak činila 17 let a 2 měsíce.

12. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

13. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

15. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

16. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

17. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zák. č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

20. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen„ Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

21. V posuzovaném případě se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

22. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

23. Posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum] a skončeno bylo dne [datum] nabytím právní moci rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum]. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce tak činila 17 let a 2 měsíce. Již zde soud konstatuje, že tato délka řízení je i při bližším zkoumání průběhu celého řízení nepřiměřená. Na délce řízení se významně podílel soud (viz dále). Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma. Soud shledal, že je na místě žalobci poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování či omluva není v tomto případě dostatečnou formou zadostiučinění. Což ostatně ani žalovaná nesporovala, sporným činila další požadavek na peněžité odškodnění nad rámec z její strany již poskytnutý.

24. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze Stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen„ Stanovisko“). Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení (1 250 Kč – 1 667 Kč za měsíc), přičemž na první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Soud shledal důvody pro stanovení výše základní sazby za jeden rok řízení vyšší než je spodní hranice, neboť řízení trvalo více jak 17 let (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Soud však neshledal důvod přiznat žalobci za rok trvání řízení částku 20 000 Kč, tedy nejvyšší možnou, neboť jak vyplývá z konečného rozhodnutí v posuzovaném řízení, peněžité zadostiučinění ve výši 30 000 Kč bylo žalobci poskytnuto i s ohledem na to, že v odškodňovacím řízení se žalobci dostalo omluvy až po 10 letech. Z judikatury Nejvyššího soudu lze vysledovat, že horní hranice doporučeného rozmezí je soudy přiznávána v řízení o extrémních délkách 20 let (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011), základní částka 17 000 Kč byla přiznána v řízení trvajícím 16 let (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1612/2009). Za přiměřenou základní sazbu tak soud považuje v tomto případě 18 000 Kč za rok řízení, tj. 1 500 Kč za měsíc. K požadavku žalobce, že je na místě základní sazbu zvýšit s ohledem na zvyšující se inflaci, soud konstatuje, že rozpětí základní sazby uvedené ve Stanovisku Nejvyššího soudu České republiky je stále aktuální, i když ekonomická úroveň v České republice vzrůstá. Ovšem to samo o sobě není důvodem mechanického zvýšení zadostiučinění. K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud ČR vyjadřoval v usnesení ze dne 27.11.2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, z recentní judikatury srov. rozsudek Nejvyššího soudu 30.12.2021, sp.zn. 30 Cdo 2181/2021, bod 18, kde je shrnuta část relevantní judikatury). Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 3171/2018).

25. Zadostiučinění, které by tak žalobci náleželo je představováno částkou 291 000 Kč (16x18 000+2x1 500 (, kdy je však nutno tuto částku modifikovat a to dle kritérií uvedených v § 31a OdpŠk. Již bylo uvedeno, že výčet těchto kritérií je demonstrativní, soud tak přihlédl i k dalším okolnostem.

26. Soud z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci shledal, že významnou měrou se na délce řízení podílel soud. Jeho postup nebyl plynulý, byl nekoncentrovaný a v několika případech došlo k průtahům. V řízení byla shledána období nečinnosti soudu. V projednávané věci soud neučinil žádný úkon v období od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]. V řízení tak došlo k průtahům v délce cca 60 měsíců. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že ve věci se konalo 14 jednání, avšak v několika případech soud odročil jednání bez uvedení důvodů, jednání odročoval v nepřiměřených termínech (např. dne [datum] odročil jednání na [datum]) nebo na jednání pouze přečetl písemná podání účastníků a jednání odročil, aniž by ve věci jakkoliv konal. Nekoncentrovanost v jednání soudu lze shledat rovněž v tom, že soud opakovaně žádal o prodloužení lhůty k vypracování písemného znění rozsudku, což opakovaně trvalo několik měsíců, kdy např. vypracování písemného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum] bylo prodlouženo až do [datum]. Dále byla soudu I. stupně věc opakovaně vrácena soudem odvolacím bez věcného projednání, neboť ve spise chyběla předkládací zpráva, nebylo vydáno písemné vyhotovení usnesení o částečném zastavení řízení, aj. K tíži státu byla přičtena taktéž skutečnost, že ve třech případech bylo zrušeno rozhodnutí soudu I. stupně pro jeho nepřezkoumatelnost a vybočení z ustálené judikatury a v jednom případě bylo rozhodnutí soudu I. stupně zrušeno z důvodu chybného doručování (rozhodnutí o osvobození od soudního poplatku, kdy prohlášení o majetkových poměrech nebylo doručeno právnímu zástupci žalobce). Soud shledal, že je na místě s ohledem na toto kritérium základní částku navýšit o 20 %. Tuto výši soud stanovil s přihlédnutím k tomu, že toto kritérium bylo zásadní pro shledání délky řízení jako nepřiměřené, soud tak k vzniklým průtahům přihlédl již při samotném závěru o nepřiměřené délce řízení a došlo by tak k duplicitnímu posuzování téhož kritéria. Nekoncentrovaný postup soudu byl však natolik zásadní pro délku řízení, že byl důvod základní částku ještě navýšit právě o zmiňovaných 20 %.

27. Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. K uvedenému soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. závěry Stanoviska). Soud však dospěl k závěru, že je na místě základní částku snížit s ohledem na toto kritérium o 5 % a nelze přisvědčit žalované, že je na místě základní částku snižovat o 15 % (NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 2138/2009, 30 Cdo 675/2013). Takto vysokému snížení neodpovídá ta skutečnost, že soud I. stupně musel dvakrát rozhodovat opakovaně, neboť jeho původní rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné a v jednom případě musel rozhodovat opakovaně, neboť nesprávně doručoval.

28. Co se významu předmětu řízení pro žalobce týká, soud konstatuje, že tato veličina není neměnná a v průběhu řízení se může měnit, což se v projednávané věci stalo. Zpočátku (2004 – 2012) byl předmět řízení pro žalobce dle ustálené judikatury zvýšený. Předmětem řízení byla ochrana osobnosti, kdy se žalobce domáhal zničení a vyřazení jeho fotografií, otisků prstů a vzorku DNA z databáze, čehož se domohl až v dubnu 2012 (dle sdělení Policie ČR). Následně (2013 – 2021) byla předmětem řízení forma zadostiučinění za toto porušení jeho práva (omluva a 60 000 Kč). V druhé fázi řízení tak byl předmět řízení pro žalobce shledán jako standardní. Žalobce ani neuvádí skutečnosti, které by význam předmětu řízení v druhé fázi řízení pro žalobce zvyšovaly (vyšší věk, špatný zdravotní stav, aj.). Soud s ohledem na uvedené shledal důvodné základní částku sice zvýšit, avšak toliko o 5 %.

29. Věc byla po procesní a skutkové stránce složitá. Ve věci se konalo celkem 14 jednání (k tomu viz výše). Ve věci bylo vyslechnuto několik svědků, s čímž je spojeno rozhodování o svědečném. Dále bylo provedeno několik listinných důkazů včetně důkaz přílohovým spisem. Soud musel rozhodovat o žádosti žalobce na osvobození od soudního poplatku, částečném zastavení řízení pro zpětvzetí, předběžném opatření, zamítnutí návrhu na přerušení, připuštění změny žaloby. Předmětem řízení byla ochrana osobnosti spolu s určením zadostiučinění za toto, což je i po právní stránce složitější. Čemuž odpovídá i ta skutečnost, že soud musel rozhodovat o postoupení věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2 za účelem rozhodnutí dle zákona č. 82/1998 Sb. Soud s ohledem na toto kritérium shledal důvodné základní částku snížit o 20 %.

30. Žalobce se na délce řízení částečně podílel. Opakovaně žádal o odročení jednání z důvodu kolize s jiným jednáním, z důvodu dovolené, aj. Žádal o přerušení řízení do doby rozhodnutí Ústavního soudu. Svá odvolání doplňoval až později. Několikrát v průběhu řízení doplňoval žalobu, včetně jejího rozšíření a částečného zpětvzetí. I tyto okolnost na straně žalobce coby účastníka byly způsobilé přispět negativně k celkové délce řízení. Na straně druhé v rámci tohoto kritéria soud nepřihlížel k tomu, že žalobce nevyužil dostupné prostředky k urychlení řízení, resp. odstranění průtahů, např. prostřednictvím institutu určení lhůty k učinění úkonu, neboť při zkoumání toho, zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, je třeba z uvedeného vycházet a jejich využití přičíst poškozenému k dobru, nikoli mu přičítat k tíži, že je nevyužil (NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 4761/2009). Soud tak s ohledem na toto kritérium základní částku snížil, avšak toliko o 5 %. K námitce žalobce, že byla opakovaně vydávána opravná a doplňující rozhodnutí soud uvádí, že v posuzovaném případě došlo pouze k vydání jednoho opravného a jednoho doplňujícího rozhodnutí, což s ohledem na projednávanou věc, její složitost, průběžná doplnění žaloby, nelze považovat za okolnost, která by nějakým signifikantním, přihlédnutí hodným způsobem ovlivnila celkovou délku řízení. Celkově sníženo o mínus 5 %.

31. Ve světle výše uvedeného žalobci náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce, neboť byla prokázána existence odpovědnostního titulu (nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení), vznik újmy a příčinná souvislost mezi uvedenými dvěma podmínkami. Zadostiučinění žalobci náleží ve výši 291 000 – 5 %, tj. 276 450 Kč od čehož však soud odečetl žalovanou již poskytnutou částku ve výši 210 167 Kč. Soud tedy žalobci přiznal zadostiučinění ve výši 66 274 Kč (výrok I). Ve zbytku, co do částky 123 559 Kč, byla žaloba zamítnuta (výrok II).

32. Soud přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 276 450 Kč (žalovanou přiznaná + soudem přisouzená částka) od [datum] do [datum] (okamžik plnění žalované ohledně částky 210 167 Kč) a z částky 66 274 Kč od [datum] do zaplacení, ve zbytku, tedy ohledně úroku z prodlení z částky 123 559 Kč od [datum] do zaplacení soud žalobu zamítl. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni [datum] 8,5 %. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne [datum], a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem [datum], žalovaná se tak dostala do prodlení dne [datum] (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3, § 146 odst. 2 věta druhá a § 151 odst. 3 o. s. ř., když žalobce byl sice úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, pročež se i částečný úspěch pro účely náhrady náklady řízení projeví jako úspěch plný. Pro úplnost nutno dodat, že řízení bylo částečně zastaveno pro zpětvzetí žaloby, nicméně tak žalobce učinil pro chování žalované, která jeho nárok včas, tj. do [datum] neprojednala a částečně plnila až [datum] Náklady žalobce jsou představovány částkou 20 570 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů právního zastoupení žalobce advokátem. Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Právní zástupce žalobce dle ust. § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a) (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu učinil ve věci 5 úkonů právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání žaloby ze dne [datum], částečném zpětvzetí žaloby ze dne [datum], replice k vyjádření žalované ze dne [datum] a účasti na jednání soudu dne [datum] á 3 100 Kč. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta 5 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud výpisem z administrativního registru ekonomických subjektů zjistil, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, proto mu soud dále přiznal částku 3 570 Kč (21 % z 17 000 Kč) jako náhradu za tuto daň.

34. Lhůta k plnění ve věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů, a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobce nijak nepoškozuje. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce.

Poučení