48 C 105/2022-44

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] c) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] všichni zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] za niž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 429 999 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Změna žaloby spočívající v rozšíření nároku na odškodnění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení vedeného Okresním soudem v Hodoníně pod sp.zn. 5 C 19/2014 tak, že se žalobci domáhají odškodnění až do okamžiku právní moci usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.5.2022 sp.zn. 24 Cdo 2455/2021, tedy do dne [datum], se podle § 95 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, připouští, neboť výsledky dokazování mohou být podkladem i pro řízení o změněném návrhu.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku 66 750 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 66 750 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku 66 750 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 66 750 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci c) částku 66 750 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 66 750 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žaloba o zaplacení částky 76 583 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 76 583 Kč od [datum] do zaplacení žalobci a), částky 76 583 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 76 583 Kč od [datum] do zaplacení žalobkyni b) a částky 76 583 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 76 583 Kč od [datum] do zaplacení žalobci c) se zamítá.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit společně a nerozdílně žalobci a), žalobkyni b) a žalobci c) na náhradě nákladů řízení částku 40 910,90 Kč k rukám zástupce žalobce a), žalobkyně b) a žalobce c), JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobci domáhají po žalované zaplacení částky 143 333 Kč každému z žalobců s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z žalované částky od [datum] do zaplacení coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jim nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 19/2014 (dále také jen„ posuzované řízení“). Předmětem posuzovaného řízení bylo určení vlastnického práva k pozemku [parcelní číslo] o výměře 842 m2, zapsaného v k. ú. [obec] u [obec], obec Těmice na listu vlastnictví [číslo] vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Kyjov a pozemku parc. [číslo] o výměře 395m2, zapsaného v k. ú. [obec] u [obec], obec Těmice na listu vlastnictví [číslo] vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Kyjov. Žaloba byla podána [datum], i přes konání jediného jednání bylo soudem I. stupně meritorně rozhodnuto až [datum], tedy 2 roky po podání žaloby. Po podání odvolání dne [datum] byl spis postoupen odvolacímu soudu až dne [datum], rozhodnuto o odvolání bylo až po roce. O dovolání podaném dne [datum] bylo rozhodnuto až [datum]. Po zásahu Ústavního soudu Krajský soud v Brně rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Poslední pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu bylo žalobcům doručeno dne [datum]. Posuzované řízení tak trvalo 7 let a necelé 3 měsíce. Nárok u žalované žalobci uplatnili žádostí ze dne [datum]. Ta jejich nároku v zákonné lhůtě nevyhověla.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobci dne [datum] nárok uplatnili. Žalovaná nárok žalobců nestihla vyřídit, neboť posuzované řízení stále probíhalo před Nejvyšším soudem, který odmítl žalované spis zapůjčit. Tato skutečnost jde dle žalované k tíži žalobců, kteří měli vyčkat úplného skončení posuzovaného řízení, a žalovaná se z tohoto důvodu nemohla dostat do prodlení. Žalovaná dále zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení a uvedla, že řízení trvalo 8 let a 4 měsíce, probíhalo na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem, přičemž v řízení neshledala průtahy, naopak dle názoru žalované byly úkony v řízení činěny průběžně. Věc byla skutkově i právně složitá, bylo třeba provést listinné důkazy a vyslechnout svědky. Význam předmětu řízení pro žalobce lze hodnotit jako mírně snížený, nadto se jednalo o silně sdílenou újmu. Strany se na délce posuzovaného řízení samy podílely, a to opakovanými žádostmi o odročení jednání nebo musely být soudem opakovaně poučovány o povinnosti tvrdit a prokázat rozhodné skutečnosti a označit důkazy. Žalobci navíc nijak netvrdili ani neprokázali nemajetkovou újmu, která jim měla vzniknout. Nadto neuvádějí, jak se mělo posuzované řízení dotknout žalobců b) a c), když se dle tvrzeného petitu určení vlastnictví k těmto dvěma osobám nedomáhali. Žalobci požadovaná výše náhrady nemajetkové újmy je rovněž nepřiměřená. Současně žalobcům žádná závažnější nemajetková újma nevznikla ani dále nevzniká, žalobci pouze sledují cíl vlastního finančního obohacení. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout.

3. Soud o podané žalobě rozhodl při nařízeném jednání, při kterém provedl dokazování všemi navrženými důkazy s výjimkou těch, které byly navrženy k prokázání skutečností mezi účastníky nesporných.

4. Soud předně vyšel ze skutečností mezi účastníky nesporných, která vzal za svá skutková zjištění. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že žalobci u žalované dne [datum] uplatnili nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení ve výši 143 333 Kč pro každého z žalobců a že žalovaná nároky žalobců neprojednala.

5. Na základě provedeného dokazování, soud učinil tato další skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovému stavu. [Obsah přílohového spisu]

7. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení ve vztahu k žalobcům trvalo od podání žaloby dne [datum] a skončeno bylo dne [datum] nabytím právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum]. Žalobci původně vymezili období, v němž jim vznikala nemajetková újma, do [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek odvolacího soudu. Při jednání dne [datum] žalobci navrhli připuštění změny žaloby, spočívající v tom, že se požadovaného odškodnění žalobci domáhají za délku trvání posuzovaného řízení do dne [datum], kdy nabylo právní moci usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.5.2022, č.j. 24 Cdo 2455/2021 – 295. Soud změnu žaloby připustil, neboť výsledky dokazování mohou být pokladem rozhodnutí soudu o změněném návrhu (výrok I), přičemž soud z tohoto časového vymezení žalobců vycházel, neboť je jím i vázán. Posuzované řízení, jak jeho délku z hlediska vzniklé nemajetkové újmy vymezili žalobci, trvalo 8 let a 5 měsíců. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

8. Soud posoudil zjištěný skutkový stav po právní stránce podle těchto ustanovení.

9. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 2 ustanovení platí, že náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Žalobci splnili podmínku pro soudní uplatnění obou nároků na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem, předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nároky uplatnili dne [datum]

17. Soud posoudil nárok žalobců coby nárok na odškodnění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup, spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení.

18. Soud na tomto místě dále poukazuje na to, že v případě nároku spočívajícího v nepřiměřené délce řízení je odkaz na celý spis posuzovaného řízení jako důkazní prostředek dostačující. Otázka průběhu řízení je sice otázkou skutkovou, nicméně posouzení, zda řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, je otázkou právní, kdy toto posouzení náleží soudu. Tudíž ani v případech, kdy žalovaná nečiní sporným, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, nemůže soud nepřiměřenost délky řízení převzít jako své skutkové zjištění. Naopak i v těchto případech je nevyhnutelné provést dokazování obsahem celého spisu posuzovaného řízení, aby na základě těchto zjištění mohl soud učinit právní závěry o (ne) přiměřenosti jeho délky. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 170/2022, na které odkázala žalovaná, toliko připomíná dříve učiněné závěry o tom, že není zásadně možné provést souhrnné dokazování celým spisem, aniž by bylo zřejmé, jaké konkrétní listiny soud prováděl, či jako skutečnosti z obsahu spisu zjistil. Nelze z něj dovodit závěr, že by poškozený v tomto typu kompenzačního řízení musel ke každému skutkovému tvrzení označit konkrétní listinu. Smyslem dokazování obsahem spisu posuzovaného řízení je v tomto případě zjistit průběh řízení v rozsahu, který soudu umožní posoudit, zda délka řízení byla přiměřená či nikoliv a dále posoudit obligatorní a případně i další kritéria vedoucí k modifikaci případně přiznaného peněžitého zadostiučinění.

19. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen„ Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

20. V posuzovaném případě se žalobci domáhali zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení vedeného u Okresního soudu v Hodoníně. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

21. Soud nejprve posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze taxativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

22. Jak již soud uvedl výše, při právním posouzení věci soud vycházel z toho, jak žalobci vymezili délku řízení, kdy byly v nejistotě ohledně výsledku a vznikala jim nemajetková újma, tedy z celkové délky 8 let a 5 měsíců.

23. Již zde soud stanovenou celkovou délku řízení při bližším zkoumání průběhu celého posuzovaného řízení (viz dále) a s ohledem na to, že na základě zásahu Ústavního soudu byla zrušena rozhodnutí soudu dovolacího a odvolacího a odvolacím soudem pak i rozsudek soudu I. stupně, považuje za nepřiměřeně dlouhou, čímž došlo k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat, i když se jednalo o věc procesně složitější a s více účastníky, neboť k délce řízení se podílely i procesní soudy, které porušily procesní práva účastníků, zejména pravidla koncentrace a neúplné apelace, jak konstatoval Ústavní soud. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jim náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že na délce řízení se převažující měrou podílely procesní soudy (jak dále vysvětleno) a je na místě žalobcům poskytnout peněžitou formou zadostiučinění. Soud nepřisvědčil námitce žalované, že žalobci vznik nemajetkové újmy neprokázali, resp. že žalobcům b) a c) žádná nemajetková újma nevznikla, protože se vlastnického práva v posuzovaném řízení nedomáhali. K tomu soud konstatuje, že v souladu se závěry judikatury dovolacího soudu v případě nepřiměřené délky řízení se újma na straně poškozeného presumuje a proto poškozený nemusí vznik újmy prokazovat (srov. NS ČR, sp. zn. 30 Cdo 958/2009, či bod V. Stanoviska). Pokud jde o žalobce b) a c), bylo prokázáno, že po celou dobu byli jeho účastníky, když již v podané žalobě uplatnili eventuální petit. Ze strany žalobců b) a c) se nejednalo ani o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, či že by k podání žaloby v posuzovaném řízení vůbec neměli aktivní legitimaci. Soud nepřisvědčil ani námitce žalované, že žalobcům žádná nemajetková újma v souvislosti s nejistotou o výsledku posuzovaného řízení nemohla vzniknout, neboť žalobci věděli o problému v kupní smlouvě, neboť na něj byli upozorněni notářkou a ve sporu nemohli uspět. Soud předně konstatuje, že posuzované řízení je sice již pravomocně skončeno, nicméně žalobci ve věci podali další ústavní stížnost a dosud tak skončeno není. Dále soud připomíná, že v odškodňovacím řízení za nepřiměřenou délku řízení se odškodňuje výlučně nejistota ohledně konečného výsledku řízení, nikoli to, zda žalobci mohli či nemohli ve věci uspět. I v případě, že by se žalobci práva domáhali zjevně bezúspěšně, mají právo na to, aby o takové žalobě bylo rozhodnuto v přiměřené době. Soudu v kompenzačním řízení však zásadně nepřísluší posuzovat znovu spor po věcné stránce, jakož mu nepřísluší posuzovat ani to, zda žalobci skutečně věřili, že ve věci uspějí. Postačí, že takové tvrzení je pro soud uvěřitelné. Nejvyšší soud ustáleně judikuje, že i případně snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému. Konstatace porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje právě toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, a doba řízení se tak v psychické sféře poškozeného nemohla negativně projevit jinak než negativně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 30 Cdo 1166/2020 či usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 40/2009 nebo sp.zn. 30 Cdo 4362/2013). K významu předmětu řízení pro žalobce se soud vyjádří dále. Na tomto místě postačí, že význam předmětu řízení je nepochybně třeba hodnotit jako vyšší než nepatrný a morální satisfakce nepřichází v kombinaci se zjištěnou délkou řízení v úvahu.

24. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen„ Stanovisko“). Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení (1 250 Kč – 1 667 Kč za měsíc), přičemž na první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Soud neshledal důvody pro stanovení výše základní sazby za jeden rok řízení v horní hranici této sazby, neboť takový postup je namístě pouze u řízení extrémně dlouhých trvajících kolem 15 let a více, nebo v situaci, kdy samo odškodňovací řízení běží dlouhou dobu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Za přiměřenou základní sazbu je v tomto případě 15 000 Kč za rok řízení.

25. Za období 8 let a 5 měsíce činí výše základní částky pro každého z žalobců 111 250 Kč (7x15 000+5x1 250 (. Tuto částku pak je nutno dále modifikovat, a to v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím ke složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

26. Co se týká složitosti posuzovaného řízení, soud konstatuje, že řízení bylo běžně složité po stránce skutkové i právní, kdy sice bylo potřeba provádět dokazování, věc však vždy byla skončena při jediném jednání. Nebylo zapotřebí obstarávat znalecké posudky či provádět jiné časově náročnější procesní úkony. Po právní stránce rovněž nebyla shledána složitost. Složitější bylo řízení po procesní stránce, neboť jak na straně procesních žalobců, tak procesních žalovaných vystupovalo více účastníků, procesní soud prvního stupně musel opakovaně vyzývat účastníky k doplnění podání a odstranění jejich vad, soudní poplatky placeny až na výzvu soudu, byla podávána blanketní odvolání, připuštěna změna žaloby. Za procesní složitost je na místě základní částku snížit o 10 %. Rovněž je na místě základní částku modifikovat s ohledem na počet stupňů soudní soustavy. Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem, přičemž o věci samé rozhodoval soud I. stupně, soud odvolací dvakrát, dvakrát rozhodoval Nejvyšší soud a jednou Ústavní soud. Soud I. stupně a soud odvolací pak jednou rozhodovaly o návrhu na vydání předběžného opatření. K uvedenému soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. závěry Stanoviska). K prodloužení řízení na základě podané ústavní stížnosti soud nepřihlížel, neboť u Ústavní soudu bylo žalobcům dáno za pravdu a toto prodloužení řízení nelze klást k tíži žalobců. Celkově tak soud základní částku snížil pro kritérium počtu instancí o 15 %.

27. Z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci soud shledal, že na délce řízení se podíleli i procesní soudy. Předně soud konstatuje, že sice nejsou dány zákonné lhůty k učinění úkonu či rozhodnutí ve věci samé (až na výjimky), nicméně obecně se za přiměřenou lhůtu k učinění úkonu soudu považují 3 měsíce. Jen u soudů vyšších stupňů, jako je Nejvyšší soud a Ústavní soud, je tomu jinak. Tyto soudu zpravidla nečinní ve věci jiné úkony než samotné rozhodnutí, aniž by bylo namístě dobu od předložení jim spisu do rozhodnutí považovat za nedůvodnou nečinnost, neboť soud zvažuje, jak ve věci rozhodne. Zpravidla nelze označit za průtah dobu jednoho roku od zahájení řízení před těmito soudy (viz SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. V Praze: C.H. Beck, 2019. Právní praxe. ISBN 978-80-7400 -768-2 str. 286). Postup soudu nebyl v posuzovaném řízení zcela plynulý. V projednávané věci nicméně procesní soud neučinil žádný úkon v období od 3.6.2014 do 16.9.2015, od 9.6.2018 do 3. 9. 2019 (rozhodování o ústavní stížnosti přesáhlo 1 rok) a od 23.7.2020 do 4.3.2021. K poukazu žalované na to, že k odročení jednání došlo z důvodu nemoci předsedkyně senátu, pak jistě nelze o průtah zaviněný, nicméně objektivně k průtahu došlo a nelze jej přičítat k tíži žalobců. Soud by takový průtah toleroval, pokud by šlo o průtah ojedinělý. V řízení však došlo k průtahům, které již nelze považovat za ojedinělý průtah, který by bylo lze tolerovat, za předpokladu, že jinak je doba řízení přiměřená. Na straně druhé není důvodná námitka žalobců týkající se průtahů v řízení před Nejvyšším soudem O obou dovoláních rozhodl dovolací soud ve lhůtě jednoho roku, která je obecně judikaturou a komentářovou literaturou (viz výše) shora citovanou akceptována a nejedná se o průtah. Soud dále konstatuje, že průtahy na straně procesního soudu, zejména první stupně, se promítly již v samotném závěru soudu o nepřiměřené délce řízení a nutnosti poskytnutí peněžitého zadostiučinění, pročež k nim soud znovu nepřihlížel, neboť by šlo o dvojí zohledňování téhož. Přesto je však na místě z hlediska tohoto kritéria základní částku zvýšit, a to o 10 %, neboť procesním pochybením soudů, které konstatoval Ústavní soud, muselo být řízení v zásadě zopakováno.

28. Z hlediska kritéria chování účastníka, soud dospěl k závěru, že i žalobci se na délce řízení částečně podíleli. Šlo o opakované žádosti zástupce žalobců o odročení jednání z důvodu kolize s jednáním v jiné věci ze dne 14. 8. 2015 a 17. 2. 2021. Svá odvolání žalobci doplňovali až později či vůbec. Žalobci rovněž nepodali perfektní žalobu, přičemž museli být procesním soudem vyzývání k odstraňování jejích vad. Rovněž žalobci měnili v průběhu řízení návrh na jeho zahájení a navrhovali připuštění jeho změny. Bylo též zjištěno, že žalobci doplnili podané odvolání jeden den před jednání odvolacího soudu. Na straně druhé v rámci tohoto kritéria soud nepřihlížel k tomu, že žalobci nevyužili dostupné prostředky k urychlení řízení, resp. odstranění průtahů, např. prostřednictvím institutu určení lhůty k učinění úkonu, neboť při zkoumání toho, zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, je třeba z uvedeného vycházet a jejich využití přičíst poškozenému k dobru, nikoli mu přičítat k tíži, že je nevyužil (NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 4761/2009). Dále soud neshledal případnou námitku žalované, že žalobci podávali dovolání v poslední den lhůty. V tomto směru účastníku svědčí celá délka lhůty k podání opravného prostředku a nelze mu přičítat k tíži, pokud celou zákonnou lhůtu k podání procesního návrhu využil. Soud tak s ohledem na toto kritérium základní částku snížil o 10 %.

29. Co se týká významu předmětu řízení pro žalobce, dle Stanoviska je přisuzován zvýšený význam pro účastníky v řízení trestním, o ochranu osobnosti, v rodinně-právních vztazích, o osobním stavu, v pracovně právních sporech, sporech o zdraví či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu jako jsou sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti. Předmětem řízení bylo určení vlastnického práva k nemovité věci, což nelze mezi řízení s typově zvýšeným významem zařadit. Jakkoli se nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení presumuje, zvýšený význam řízení musí tvrdit a prokazovat poškozený. Žalobci žádné konkrétní skutkové okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat na zvýšený význam předmětu posuzovaného řízení, ani netvrdili. Význam řízení pro žalobce soud hodnotí jako standardní a pro toto kritérium není na místě základní částku ani zvyšovat ani snižovat.

30. Jelikož výše kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk je demonstrativní, je soud oprávněn a povinen přihlédnout i ke kritériím dalším, která jsou pro posouzení intenzity nemajetkové újmy rozhodné. Snížení základní částky o 15 % je na místě za sdílení újmy, neboť žalobci vystupovali na procesní straně žalující v posuzovaném řízení společně, jsou zjevně rodinnými příslušníky, což jejich újmu snižovalo. Snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu sdílení újmy je důvodné v těch případech, kde účastníci v posuzovaném řízení vystupují jako rodinní příslušníci v „ zájmovém souladu“ (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2922/2012, a ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3694/2011, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1649/2016, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 30 Cdo 3680/2019), což je i případ posuzovaného řízení, z něhož žalobci svůj nárok dovozují.

31. Soud tedy základní částku 111 250 Kč celkové snížil o 40 % (-10 -15 +10 -10 -15), tj. o 44 500 Kč.

32. Ve světle výše uvedeného každému z žalobců náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce, neboť byla prokázána existence odpovědnostního titulu (nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení), vznik újmy a příčinná souvislost mezi uvedenými dvěma podmínkami. Zadostiučinění každému z žalobců náleží ve výši 66 750 Kč a soud tak rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. až IV. rozsudku.

33. Ve zbytku (ohledně 76 583 Kč pro každého z žalobců) byl nárok žalobců na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení výrokem V. zamítnut.

34. Soud přiznal žalobcům zákonný úrok z prodlení z přisouzené částky 66 750 Kč od [datum] do zaplacení, ve zbytku (zákonný úrok z prodlení z částky 76 583 Kč od [datum] do zaplacení) zamítl. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni [datum] 11,75 %. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne [datum], přičemž ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem [datum], žalovaná se tak dostala do prodlení dne [datum] (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Námitku žalované ohledně nepřiznání úroků z prodlení žalobcům soud neshledal důvodnou. Žalované nic nebránilo, aby nárok žalobců projednala již dříve, když spis posuzovaného řízení byl zdejším soudem připojen v červenci 2022. V této souvislosti soud poukazuje i na judikaturu Nejvyššího soudu, z níž vyplývá, že případné obtíže spojené s nedostupností spisu se přičítají k tíži státu, nikoli poškozeného (srov. NS ČR, sp. zn. 30 Cdo 267/2021). Nelze tak jen pro nedostupnost spisu odepřít žalobcům právo na zákonné úroky z prodlení.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3, a § 151 odst. 1 o. s. ř., když žalobci byli sice úspěšní pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, pročež se i částečný úspěch pro účely náhrady náklady řízení projeví jako úspěch plný. Dlužno dodat, že žalovaná nárok žalobců v šestiměsíční lhůtě neprojednala. Náklady žalobců jsou představovány částkou 40 910,90 Kč, zahrnující zaplacený soudní poplatek ve výši 6 000 Kč a náklady právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), spočívající v odměně advokáta za 3 x 3 úkony právní služby (za převzetí věci a přípravu zastoupení, podání žaloby a účast při jednání dne [datum], podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a g) AT) z tarifní hodnoty 50 000 Kč ve výši á 3 100 Kč (dle § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a), srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), snížené o 20 %, neboť advokát činil společné úkony za všechny žalobce (§ 12 odst. 4 AT), a 3 x režijní paušál ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč za tytéž úkony právní služby, celkem tedy 23 220 (3*9 300*0,80 + 900). K odměně advokáta náleží dále cestovné k soudním jednáním na trase [ulice a číslo], [obec] – [ulice a číslo], [obec a číslo] a zpět (586 km), učiněné osobním automobilem Škoda Rapid, [registrační značka] s kombinovanou spotřebou 4,9 l/100km, palivem BA (na základě doloženého technického průkazu), dne [datum] podle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění vyhlášky č. 116/2022 Sb. při ceně paliva 44,50 Kč a náhradě za použití vozidla 4,70 Kč/km, 4 032 Kč a náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 1 600 Kč za 2* 8 půlhodin po 100 Kč, celkem tedy 28 852 Kč (23 220 + 4 032 + 1 600), zvýšená o náhradu za 21% DPH ve výši 6 058,90 Kč na základě dokladu, že advokát žalobců je plátcem této daně. Požadovanou náhradu nákladů za předběžné uplatnění nároku u žalované soud nepřiznal s poukazem na § 31 odst. 4 OdpŠk. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně celkem částku 40 910,90 Kč k rukám jejich zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř, výrok [příjmení]) .

36. Lhůta k plnění ve věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobce v principu nijak nepoškozuje.