48 C 106/2024 - 144

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozen [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupen advokátem [Jméno advokáta] [Anonymizováno] proti žalované: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] za niž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 145 659,32 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 34 086,66 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z částky 33 085,50 Kč od 25.4.2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 111 572,66 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 112 573,82 Kč od 25.4.2024 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 22 829,75 Kč k rukám zástupce žalobce, [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 6.5.2024, doručenou soudu téhož dne, ve znění pozdějších doplnění a částečného zpětvzetí domáhal po žalované zaplacení náhrady škody a odškodnění za nemajetkovou újmu v souvislosti s trestním řízením vedeným proti žalobci posléze u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp.zn. [Anonymizováno], kdy byl obžaloby zproštěn dle § 226 písm. a) t.ř. rozsudkem OS pro [adresa] ze dne 22.5.2023, který nabyl právní moci dne 15.6.2023. [adresa] nároků se žalobce domáhal v souvislosti s nezákonným rozhodnutím – usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 14.7.2022. Žalobce se po částečném zpětvzetí žaloby domáhal celkem tří nároků: 1) nároku na náhradu škody 16 153,50 Kč ohledně nákladů vynaložené na obhajobu za celkem 7,5 úkonu právní služby po 1 500, 7 režijních paušálů po 300 Kč a náhradu za 21% DPH, konkrétně za odpověď na žádost o součinnost PČR dne 11.11.2020, odpověď na žádost o součinnost PČR dne 7.12.2020, podání vysvětlení na PČR dne 7.12.2020, odpověď na žádost o součinnost PČR dne 22.9.2021, návrh na doplnění vyšetřování po prostudování spisu ze dne 20.10.2022, vyjádření k podané obžalobě ze dne 13.2.2023 (úkon v poloviční hodnotě, kdy polovinu již přiznala žalovaná před podáním žaloby), jednání s žalobcem (klientem) ze dne 28.3.2023 od 15:30 hod. do 18:15 hod. a žádost o vyznačení doložky právní moci ze dne 7.7.2023, 2) nároku na náhradu škody ohledně vlastního cestovného žalobce - náklady za pohonné hmoty 2 002,32 Kč za cesty dne 28.3.2023 a 22.5.2023, 3) nároku na odškodnění nemajetkové újmy z trestního stíhání 127 503,50 Kč. Žalobce uvedl, že byl negativně zmiňován v médiích ve spojení s podvodem, trestní stíhání mělo negativní vliv na psychickou a zdravotní pohodu žalobce, členů rodiny a nejbližších přátel, došlo k zásahu do morální sféry, kdy žalobce ztratil důvěru v OČTŘ, došlo k zásahům do zdravotního stavu žalobce, kdy trpěl velkým stresem, nespavosti, nesoustředěností a častými změnami nálad, trvalým pocitem vyčerpanosti a silnými pocity beznaděje. Stres žalobce vyústil v závažné zhoršení zdravotního stavu žalobce, neboť žalobce je diabetikem (diabetes mellitus 2. stupně), trpěl hypertenzí a zhoršila se mu i jeho cukrovka. Došlo ke zhoršení třesu těla, zejména poté třesu pravé ruky, dále k dlouhodobě zvýšenému krevnímu tlaku (indikovaná hodnota ve sledovaném období: 166/89), došlo též k výraznému zhubnutí žalobce v důsledku popsané stresově působící situace. U žalobce se objevily známky diastolické dysfunkce. Došlo také k rodinným komplikacím, kdy trestní stíhání silně psychicky vyčerpalo i jeho manželku a znemožnilo rodině dělat si plány do budoucna. Žalobce nebyl schopen běžné společenské komunikace, část přátel a kolegů se od něj odvrátila. Informace o trestním stíhání vešla v obecnou známost a okolí se na žalobce a jeho rodinu dívalo „skrz prsty“. Došlo i pracovně ekonomickým zásahům, neboť v té době žalobce stále vykonával pracovní (výdělečnou) činnost. Špatně se soustředil na práci a musel svou podnikatelskou i další výdělečnou činnost zásadním způsobem omezit, neboť nebyl schopen se na práci řádně soustředit a dodržovat některé sjednané termíny.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne 26.6.2024 k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce dne 24.10.2023 nároky ve výši uplatněné touto žalobou uplatnil. K projednání žádosti žalobce došlo dne 24.4.2024, přičemž žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, uznala základ nároku a přiznala na nákladech obhajoby částku 27 406,50 Kč, na vlastním cestovném žalobce 3 083,67 Kč, na odškodnění za nemajetkovou újmu peněžité zadostiučinění žalovaná přiznat odmítla. Ve zbylém rozsahu žalovaná navrhla žalobu zamítnout, když částky, které žalobci přiznala, považuje za souladné s právními předpisy ohledně náhrady nákladů obhajoby a vlastního cestovného žalobce a pokud jde o odškodnění za nemajetkovou újmu morální satisfakci za odpovídající skutkovým okolnostem případu žalobce.

3. Předmětem řízení byly tři nároky žalobce, a to jednak 2 nároky na náhradu škody, sestávající z částky 16 153,50 Kč za 7,5 úkonu právní služby po 1 500 Kč a 7 režijních paušálů pod 300 Kč a z částky 2 002,32 Kč za zbylé cestovné žalobce (cesty dne 28.3.2023 a 22.5.2023) a jednak nárok na odškodnění nemajetkové újmy 127 503,50 Kč. Ve zbývajícím původně požadovaném rozsahu vzal žalobce žalobu částečně zpět při jednání dne 1.10.2024, a to o částku 4 943,51 Kč, kdy v tomto rozsahu soud řízení částečně zastavil usnesení ze dne 11.10.2024, č.j. 48 C 106/2024- 110.

4. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že usnesením policejního orgánu ze dne 14.7.2022 č.j. [Anonymizováno], bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 21.7.2022. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost, která byla usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [adresa] ze dne 8.8.2022 č.j. [Anonymizováno] jako nedůvodná zamítnuta. Dne 2.12.2022 byla u Obvodního soudu pro [adresa] podána na žalobce obžaloba. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 9.12.2022 č.j. [Anonymizováno] byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o příslušnosti. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3.1.2023 č.j. [Anonymizováno], bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci je příslušný Obvodní soud pro [adresa]. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 22.5.2023 č.j. [Anonymizováno] byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 15.6.2023, že úkony právní služby byly obhájcem žalobce vykonány a že jejich provedení obhájce žalobci vyfakturoval, že žalobce u žalované nároky uplatnil dne 24.10.2023 a že žalovaná nároky předběžně projednala, což sdělila stanoviskem ze dne 24.4.2024, doručeným téhož dne žalobci, kdy přiznala žalobci 27 406,50 Kč coby náhradu nákladů obhajoby a 3 083,67 Kč coby náhradu cestovného žalobce, dále žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a žalobci se omluvila. Ve zbylém rozsahu nebyla žádost shledána důvodnou.

6. Na základě skutečností mezi účastníky nesporných, které soud vzal za svá skutková zjištění a provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Soud má za prokázané (nespornými tvrzeními), že žalobce byl obviněn a posléze obžalován pro skutek, v němž byl spatřován přečin podvodu podle § 209 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, za což mu hrozil trest odnětí svobody až na dvě léta, zákaz činnosti nebo propadnutí věci, že trestní stíhání trvalo necelých 11 měsíců a že došlo k vydání zprošťujícího rozsudku podle § 226 písm. a) trestního řádu. Soud má dále za prokázané, že doručení oznámení o zahájení trestního stíhání jej zasáhlo, neboť byl přesvědčen, že se ničeho nedopustil. Na trestní stíhání po celou dobu myslel, nemohl se věnovat svým zálibám a koníčkům a své mladší dceři. O trestním stíhání se svěřil manželce a dcerám, které z toho byly špatné, reagovaly na to emocionálně, ale žalobce podporovaly. Později žalobce o trestním stíhání řekl i své matce, která rovněž žalobce podporovala. Žalobce trestní stíhání zasáhlo v době, kdy řešil post transplantační stav u své mladší dcery. O trestním stíhání se dozvěděla účetní a daňový poradce, kteří se žalobcem spolupracovali, a s trestním stíhání jej konfrontovali. Žalobce byl také nepříjemný na rodinu, chodil jak tělo bez duše, spánek neměl ucelený a kvalitní, budil se skoro každé 2 hodiny, a to přetrvává až do současnosti (zjištěno z účastnického výslechu a částečně z výslechu svědkyně [jméno FO]). Docházelo více k hádkám mezi manželi, a to kvůli věcem, kvůli kterým by se dříve nehádali. Žalobce byl více podrážděný, nervózní, nesoustředěný, měl problémy se spánkem, což přetrvává až dosud (zjištěno z výslechu svědkyně [jméno FO]). Pokud jde o zdravotní stav, vysoký krevní tlak byl žalobci diagnostikován v roce 2018, cukrovka v roce 2019 (zjištěno z účastnického výslechu, lékařské zprávy z 16.11.2020 na č.l. 112, lékařské zprávy z 16.11.2022 na č.l. 23, lékařské zprávy z 30.1.2023 na č.l. 27 a lékařské zprávy z 20.9.2021 na č.l. 117)). Pokud jde o třes ruky, ten žalobce zaznamenal poprvé někdy těsně před příchodem epidemie Covid-19 na přelomu let 2019/2020, postupně docházelo ke zhoršování (zjištěno z účastnického výslechu a výslechu svědkyně [jméno FO]). V době, kdy probíhalo trestní stíhání, třes žalobce pociťoval více. V listopadu 2023 byla žalobci diagnostikována Parkinsonova choroba, příčina mu sdělena nebyla (zjištěno z účastnického výslechu, lékařské zprávy z 8.11.2023 na č.l.

113. Žalobce zhubnul asi 10 kg, před trestním stíháním měl asi 112 kg, teď má asi 98 kg. Žalobci však bylo rovněž doporučeno, aby váhu snížil. (zjištěno z účastnického výslechu, lékařské zprávy z 16.11.2022 na č.l. 23, lékařské zprávy z 30.1.2023 na č.l. 27). Pokud jde o sociální okolí, bylo prokázáno, že přátele žalobce nemá, jako rodina jsou hodně uzavření, ani do společnosti nikam nechodí. Žalobce zaregistroval, že o jeho trestní kauze vyšly články v médiích, rovněž jej kontaktoval reportér z Hospodářských novin. V jeho okolí jej nikdo nekonfrontoval s tím, že je trestně stíhán. Pokud jde o podnikatelskou činnost, tak tu žalobce provozuje dvěma způsoby, jednak je jednatelem společnosti [právnická osoba], dále ještě podniká jako podnikající fyzická osoba [Jméno žalobce]. Žalobce pozastavil obor provozování autobusové dopravy u společnosti [právnická osoba] asi před přibližně 4 lety, když začaly kontroly z finančního úřadu. Důvodem bylo to, že s ním nebyla uzavřena smlouva na místenkový systém se společností [Anonymizováno] a společností [Anonymizováno], neboť bez této smlouvy se linková doprava provozovat nedá. Ani jedna ze společností neřekla žalobci důvod, proč s ním tu smlouvu neuzavřou, jenom uvedli, že na to mají právo. Se stížností u ÚOHS žalobce neuspěl (zjištěno z účastnického výslechu a pokud jde o podnikání žalobce ve vztah ke společnostem [Anonymizováno] a [jméno FO] i z výpovědi svědkyně [jméno FO]). Jako podnikající fyzická osoba žalobce podnikal dále beze změn. Pokud jde o [právnická osoba], tam má žaloobce podnikání nadále pozastavené, takto žalobce neprovozuje nic a pokud jde o žalobcovo podnikání jako fyzická osoba, tam teď provozuje zájezdy a zajišťuje smluvní přepravu zaměstnanců do práce. Celkově došlo k poklesu finanční výkonnosti jeho podnikání asi o 25 až 50 %. Kvůli trestnímu stíhání měl žalobce v práci problémy s komunikací, ale tu špatnou komunikaci se snažil nahradit elánem co do práce na vozidlech, neboť je původně automechanik a tato práce ho baví. Také se snažil hledat nové příležitosti pro své podnikání, kdy ho nikdo s trestním stíháním nekonfrontoval (zjištěno z účastnického výslechu). Ohledně medializace bylo prokázáno, že vyšly tři články, a to dva na webu [právnická osoba] a jeden na webu [Anonymizováno].cz s tím, že plný obsah článků na webu [právnická osoba] je dostupný pouze pro předplatitele. Článek na webu [Anonymizováno].cz informoval o civilním sporu žalobce, resp. společnosti [právnická osoba] s [Anonymizováno]) a dále s odkazem na Hospodářské noviny o tom, že žalobce byl policií podle obviněn z podvodu a že firma žalobce v polovině roku 2020 přerušila činnost. Na webu [právnická osoba] ve verzi pro předplatitele bylo informováno o civilním sporu žalobce s MD a že policie obvinila žalobce z podvodů kvůli cestě na [právnická osoba] či že se s obžalobou za podvod žalobce ocitl před soudem, kde mu hrozí dvouleté vězení či zákaz činnosti a že žalobce krátce po covidu provozování linky pozastavil a pak už neobnovil. V obou verzích, jak pro předplatitele, tak pro nepředplatitele je detailně vyobrazena podoba žalobce s podtitulem: „Majitel společnosti [právnická osoba] [Jméno žalobce] před soudem, kde čelí obžalobě, že si vymýšlel počty cestujících.“ 7. Soud provedl všechny navržené listinné důkazy s výjimkou těch, které byly navrženy k prokázání skutečností mezi účastníky nesporných a těch, které byly navrženy k prokázání skutečností, které nebyly pro právní posouzení rozhodné. Soud tak neprovedl k důkazu další lékařské zprávy z období po skončení trestního stíhání, neboť podle ustálené judikatury dovolacího soudu platí, že zásah do osobnostních sfér se omezuje dobou trvání trestního stíhání. Podstatná tak byla pouze lékařská zpráva z listopadu 2023 k prokázání žalobcova tvrzení, že k diagnostikování Parkinsonovy choroby došlo po skončení trestního stíhání. Další lékařské zprávy však již z hlediska újmy žalobce za období trestního stíhání relevantní nejsou.

8. Soud považuje svědeckou výpověď za věrohodnou, svědkyně vypovídala spontánně, soud neměl důvod svědkyni z nějakého důvodu nevěřit. Svědecká výpověď pak byla z hlediska zásadních skutečností a okolností ve vzájemném souladu s výpovědí účastnickou. Pokud se žalobce a svědkyně a žalobce rozcházeli v odhadu výše snížení příjmů, pak to soud nehodnotí jako nevěrohodnost, ale jako subjektivní pohled na odhad poklesu. Rovněž účastnickou výpověď soud hodnotí jako věrohodnou a skutečnostem v ní uváděným soud uvěřil. Soud toliko nijak nehodnotil ty části výslechu, v nichž svědkyně popisovala své dojmy, pocity, případně vyjadřovala názor na určité skutečnosti.

9. Z důkazů, jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, z nichž posléze žádná skutková zjištění potřebná pro právní posouzení věci neučinil.

10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

11. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

14. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o.z.“).

17. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

18. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

19. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

20. V řízení bylo nesporné, že žalobce své nároky u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

21. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

22. Žalobce se v tomto řízení po částečném zpětvzetí žaloby domáhal tří nároků, a to v souvislosti s rozhodnutím policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, na které se v důsledku pozdějšího vydání zprošťujícího rozsudku hledí jako na nezákonné rozhodnutí.

23. Soud předně, pokud jde o splnění podmínky existence odpovědnostního titulu uvádí, že usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.3.2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001), což v daném případě nastalo. Nezákonným rozhodnutím je ve vztahu k žalobci usnesení policejního orgánu ze dne 14.7.2022, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, které bylo odklizeno rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 22.5.2023 č.j. 3 T 2/2023-569, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 15.6.2023.

24. Podmínka existence odpovědnostního titulu je tak splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku škody a existence příčinné souvislosti.

25. Nárok žalobce na náhradu škody ve výši 16 153,50 Kč soud posoudil jako nárok na náhradu nákladů řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí. O tomto nároku soud uvážil takto.

26. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen „AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk).

27. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda má žalobce nárok na poskytnutí odškodnění za následující úkony právní služby: - odpověď na žádost o součinnost PČR dne 11.11.2020, odpověď na žádost o součinnost PČR dne 7.12.2020, podání vysvětlení na PČR dne 7.12.2020, odpověď na žádost o součinnost PČR dne 22.9.2021. Ohledně všech těchto požadovaných úkonů právní služby soud dospěl k závěru, že byly učiněny ještě před doručením usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 14.7.2022 žalobci a nemohly tak být vynaloženy na změnu či zrušení nezákonného rozhodnutí, které v tu dobu ještě nebylo vydáno, resp. doručeno žalobci. Chybí proto příčinná souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou, tedy jedna ze tří kumulativních podmínek pro vyvození odpovědnosti žalované za škodu (srov. též závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17.4.2024 č.j. 72 Co 344/2023- 387, zejm. odst. 29). Žalobci odškodnění nenáleží. - návrh na doplnění vyšetřování po prostudování spisu ze dne 20.10.2022. Žalovaná namítla, že úkon právní služby nebyl účelný, neboť mu nebylo vyhověno. Dle právního posouzení soudu je návrh na doplnění vyšetřování návrhem ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) AT. Na jeho neúčelnost nelze usuzovat jen z toho, že byl tento návrh zamítnut. Prostudování spisu je trestním řádem předpokládaným úkonem v řízení a v návrhu na doplnění dokazování nelze spatřovat nic nestandardního, co by mělo svědčit o nadužívání procesních návrhů obhájcem žalobce v trestním řízení. Žalobci náleží náhrada za jeden úkon právní služby a za jeden režijní paušál, to vše zvýšené o náhradu za 21% DPH, celkem tedy 2 178 Kč. - vyjádření k podané obžalobě ze dne 13.2.2023. Žalobce požaduje úkon v poloviční hodnotě, kdy žalovaná poskytla odškodnění za úkon v poloviční hodnotě podle § 11 odst. 2 písm. d) AT. Dle právního posouzení soudu je vyjádření k podané obžalobě písemným podáním ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) AT. Podle § 196 odst. 2 trestního řádu předseda senátu spolu s doručením opisu obžaloby upozorní obžalovaného, že má právo se v jím stanovené lhůtě vyjádřit ke skutečnostem uvedeným v obžalobě. Z referátu na č.l. 485 trestního spisu soud zjistil, že žalobce byl coby obžalovaný vyzván, aby se k obžalobě vyjádřil, což učinil. Vyjádření ze dne 13.2.2023 bylo vyjádřením ve věci na výzvu soudu a je tak úkonem právní služby v plné hodnotě. Jelikož žalobci již byla žalovanou přiznána náhrada za úkon v poloviční hodnotě a náhrada za režijní paušál, náleží žalobci další náhrada za úkon právní služby v poloviční hodnotě zvýšená o náhradu za 21% DPH, celkem tedy 907,50 Kč. - jednání s žalobcem (klientem) ze dne 28.3.2023 od 15:30 hod. do 18:15 hod. Nebylo sporné, že se žalobce porady s obhájcem účastnil. Právně tento nárok soud posoudil jako požadavek na náhradu úkonu právní služby podle § 11 odst. 1 písm. c) AT. Soud k tomu předesílá, že coby náhrada škody se hradí toliko účelně vynaložené náklady na obhajobu žalobce, přičemž měřítkem účelnosti zde není pouze to, že žalobce byl obžaloby zproštěn. Pokud by zákonodárce měl v úmyslu, aby byla poškozenému poskytnuta náhrada za veškeré vykonané úkony právní služby, které byly obhájci uhrazeny, pak by to do zákona č. 82/1998 Sb. takto uvedl. Zákonodárce však stanovil právní pravidlo, že náklady vynaložené na obhajobu jsou pouze účelně vynaložené náklady, jejichž výše se odvíjí od advokátního tarifu. To tedy znamená, že žalovaná v rámci předběžného projednání a poté soud na základě podané žaloby, musí poměřit každý jednotlivý úkon právní služby kritériem účelnosti, a to účelnosti objektivní. Soud nijak nepochybuje o tom, že subjektivně žalobce považuje všechny vykonané úkony za účelné, neboť by si je u svého obhájce jinak neobjednal a za ně mu neuhradil odměnu. Objektivní účelností je třeba rozumět to, že porada s klientem nemůže být úkonem samoúčelným, ale musí mít vždy návaznost na konkrétní úkon, který v řízení následuje. Soud ověřil, že žalovaná žalobci již uhradila poradu dne 3.4.2023, která předcházela hlavnímu líčení týž den. Jinými slovy, soud právně posoudil poradu, která probíhala dne 28.3.2023 jako součást porady před hlavním líčením dne 3.4.2023, neboť v období mezi 28.3.2023 a 3.4.2023 se žádný procesní úkon v řízení neudál. Podstatné je, že žalobci přísluší před každým úkonem v řízení náhrada za poradu jen jednou, i kdyby byla formálně rozdělena a vykázána jako více úkonů právní služby. Stále se totiž jednalo o jednu pokračující poradu, nikoli o další samostatnou poradu. Tento právní závěr soudu je podpořen i zněním advokátního tarifu, neboť náhrada ve výši jednoho úkonu právní služby náleží za poradu s klientem, pokud přesáhne jednu hodinu, nicméně nenáleží vícero úkonů, pokud porada trvá déle. Jinými slovy, je lhostejné, zda se žalobce s obhájcem radil ve vícero dnech. Za předpokladu úzké časové návaznosti se stále jedná o poradu, která dosud neskončila a náleží za ní právě jeden úkon právní služby, kdy náhrada za něj (porada dne 3.4.2023) již byla žalobci žalovanou přiznána. Žalobci další odškodnění nenáleží. - žádost o vyznačení doložky právní moci ze dne 7.7.2023. Žalovaná namítla, že nejde o úkon právní služby účelně vynaložený na zrušení nezákonného rozhodnutí. Dle právního posouzení soudu se o úkon právní služby ve smyslu některého ustanovení § 11 AT nejedná, a to ani s použitím analogie podle § 11 odst. 3 AT. Jde o administrativní úkon, k němuž stačilo dát pouze pokyn, přičemž jej mohl v advokátní kanceláři zpracovat a zaslat na soud kdokoli. Je zjevné, že úkonem právní služby může být pouze taková činnosti, k níž se vyžaduje, aby jej realizoval přímo advokát, coby osoba s právním vzděláním. Pokud postačí, aby advokát připojil pouze svůj podpis coby zástupce na základě plné moci, ale postačí, aby žádost sepsala jiná osoba, což je právě příklad žádosti o vyznačení doložky právní moci, nelze za takový úkon požadovat po státu náhradu jako za úkon právní služby. Žalobci další odškodnění nenáleží.

28. Soud v souhrnu dospěl k závěru, že na náhradě nákladů obhajoby je žalobní požadavek důvodný co do částky 3 085,50 Kč a tuto částku žalobci přiznal (výrok I). Ve zbytku, tedy ohledně částky 13 068 Kč, soud žalobu, pokud jde o tento nárok jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

29. Nárok žalobce na náhradu škody ve výši 2 002,32 Kč soud posoudil jako nárok na náhradu nákladů řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí. O tomto nároku soud uvážil takto. V tomto případě jde o částku, kterou žalobce požadoval v souvislosti s vlastním cestovným na náklady na pohonné hmoty. Tento nárok obecně žalobci přiznat lze, nicméně jeho důvodnost se odvíjí od toho, zda byly účelné úkony, ve vztahu k nimž byly cesty vykonány. Náhradu za poradu s klientem dne 28.3.2023 soud ze shora uvedených důvodů nepřiznal, v důsledku čehož není účelná ani cesta k tomuto úkonu a náhrada tak za ni žalobci nepřísluší. Pokud jde o cestu na hlavní líčení dne 22.5.2023, soud z protokolu o hlavním líčení na č.l. 557 trestního spisu zjistil, že se hlavního líčení žalobce osobně účastnil. Současně soud z uplatnění nároku u žalované ze dne 24.10.2023 zjistil, že nárok na náhradu za tuto cestu žalobce u žalované předběžně neuplatnil. To sice neznamená, že jej nemůže požadovat u soudu, nicméně za okamžik uplatnění je třeba považovat až den, kdy byla žalované doručena žaloba, v níž byl poprvé tento požadavek vznesen, tedy den 10.6.2024. Počínaje tímto dnem žalované počala běžet 6měsíční lhůta k doprojednání tohoto nároku, která však uplyne až dne 10.12.2024. Žalovaná se tak ke dni vyhlášení rozsudku do prodlení nedostala, což se projeví v tom, že požadavek na úrok z prodlení z této částky není důvodný. Soud proto přiznal žalobci náhradu za spotřebované palivo na cestě [adresa], celkem 180 km, palivo BA 95, kombinovaná spotřeba 13,5 l/100 km (zjištěno z osvědčení na č.l. 26), cena paliva 41,2 Kč/l, celkem 1 001,16 Kč.

30. Soud v souhrnu dospěl k závěru, že na náhradě nákladů cestovného žalobce je žalobní požadavek důvodný co do částky 1 001,16 Kč a tuto částku žalobci přiznal (výrok I). Ve zbytku, tedy ohledně částky 1 001,16 Kč, soud žalobu, pokud jde o tento nárok jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

31. Nárok ve výši 127 503,50 Kč soud posoudil jako nárok na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Jak již výše soud vyložil, podmínka existence odpovědnostního titulu je splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku nemajetkové újmy a existence příčinné souvislosti.

32. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Nejvyšší soudu v rozhodnutí sp.zn. 30 Cdo 3731/2011 dospěl k závěru, že „… vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli osoby poškozené. Jde tedy "pouze" o zjištění, zda tu jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Zřetelněji vyplývá tato potřeba při využití jiné terminologie, kterou zmiňuje i důvodová zpráva k zákonu č. 160/2006 Sb. - totiž, že nemajetková újma se jinak nazývá újmou morální. Jedná se tedy o utrpění na těch nehmotných hodnotách, které se dotýkají morální integrity poškozené osoby (patří sem zejména její důstojnost, čest, dobrá pověst, ale i jiné hodnoty, které se zpravidla promítají i v niterném životě člověka - svoboda pohybu, rodinný život, nejistota apod.). …“.

33. Soud dospěl k závěru, že v souvislosti s trestním stíháním, v němž bylo vydáno rozhodnutí, na nějž se v důsledku pravomocného zprošťujícího rozsudku hledí jako na nezákonné, bylo v souzeném případě do osobnostních sfér žalobce určitým způsobem zasaženo. Nad rámec obecných dopadů trestního stíhání, které dopadají na každou trestně stíhanou osobu, bylo prokázáno, že žalobce trestní stíhání prožíval, a to společně se svou rodinou, která jej podporovala. Žalobce se nemohl věnovat v plné míře svým koníčkům a zálibám, rovněž tak své mladší dceři po transplantaci orgánu. Bylo prokázáno, že od žalobce se sociální okolí neodvrátilo, neboť žalobce se společenského života spíše straní, přátele nemá. O trestním stíhání se tak dozvěděli z osob z okruhu blízkého žalobci pouze účetní a daňový poradce. Ani ti se od žalobce neodvrátili. Věc žalobce byla sice medializována, a to i s vyobrazením podoby žalobce, nicméně žalobce se skutečností, že je trestně stíhán, nikdo nekonfrontoval, a r to ani v soukromém, ani v profesním životě. Pokud jde o zásahy do zdravotního stavu, bylo prokázáno, že cukrovkou i vysokým krevním tlakem žalobce trpěl již v době, která o řadu let předcházela trestnímu stíhání. Parkinsonova choroba byla žalobci diagnostikována až po skončení trestního stíhání, přičemž třes se u žalobce rovněž vykytoval již před zahájením trestního stíhání. Soud tak z hlediska dopadů do zdraví vzal v úvahu pouze to, že trestní stíhání lze obecně považovat za stresový faktor, kdy soud uvěřil žalobci i svědkyni, že se projevy zejména třesu pravé ruky u žalobce prohloubily. Bylo však prokázáno, že trestní stíhání nebylo primární příčinnou uvedené diagnózy. Dále bylo prokázáno, že se žalobce hůře soustředil, byl nekoncentrovaný, více se hádal s manželkou, trpěl nespavostí. Bylo prokázáno, že žalobce ztratil asi 10 kg na váze. V této souvislosti však také, aniž by soud chtěl jakkoli zlehčovat dopady trestního stíhání na psychickou pohodu a chuť k jídlu žalobce, bylo prokázáno, že snížení váhy bylo lékaři žalobci opakovaně doporučováno z důvodu jeho základních onemocnění. Pokud jde o sféru pracovní, bylo prokázáno, že k omezení podnikatelské činnosti žalobce nedošlo v příčinné souvislosti s trestním stíháním, ale v důsledku toho, že s žalobcem nebyla obnovena či navázána spolupráce se společnostmi poskytujícími místenkový systém, případně v souvislosti s covidovou epidemií a probíhajícími daňovými kontrolami. Nelze tak dovodit přímou odpovědnost žalované za omezení podnikatelské činnosti žalobce, která byla vyvolána spory s Ministerstvem dopravy či spory o přepravní trasy s dalšími hráči na trhu či se společnostmi, zajišťujícími místenkový systém. V tomto směru nelze sice vyloučit, že trestní stíhání mohlo mít na rozhodování spolupracujících subjektů určitý vliv, přerušení či nenavázání spolupráce touto okolností však odůvodněno nebylo. Žalobce se rovněž věnoval rozvoji svého podnikání, kdy bylo prokázáno, že se skutečností, že je trestně stíhán, konfrontován nebyl. Ze stejných důvodů nelze dovodit ani přímou odpovědnost žalované za pokles příjmů žalobce, neboť ten, jak bylo prokázáno, byl z větší části způsoben jinými příčinami, jak výše vyjmenovány. Pokud žalobce tvrdil, že některé zásahy přetrvaly i po skončení trestního stíhání, je třeba odkázat na ustálenou judikaturu dovolacího soudu, podle níž trvání negativního zásahu v osobnosti žalobce se ohraničuje maximálně dobou trvání posuzovaného řízení (srov. NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011).

34. Soud se tak na tomto půdorysu vytrpěné újmy zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží i zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy a výše zadostiučinění soud vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

35. Pokud jde o délku trestního řízení, žalobce byl stíhán necelých 11 měsíců. Z obsahu trestního spisu vyplynulo, že orgány činné v trestním řízení v přípravném řízení postupovaly plynule, přičemž přílišná délka řízení nebyla ani tvrzena. Tuto délku lze hodnotit jako zcela přiměřenou a z hlediska vytrpěné újmy žalobce i relativně krátkou.

36. Pokud jde o povahu trestní věci, lze konstatovat, že trestný čin podvodu je sice třeba obecně považovat za trestný čin, který má potenciál způsobit vyšší míru společenského odsouzení. V případě žalobce je však třeba přihlédnout k tomu, že šlo o podvod ve formě přečinu, kdy žalobci již s ohledem na jeho dosavadní bezúhonnost a trestní sazbu zjevně nepodmíněný trest nehrozil. I pozornost v médiích byla věnována spíše civilní větvi sporu žalobce s Ministerstvem dopravy a informace o trestním stíhání byla přidána tzv. na okraj.

37. Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobce, pak soud tyto shrnul již výše (srov. odst. 6 a 33) a na skutečnosti a úvahy tam uvedené plně odkazuje.

38. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „[v]ýše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ Soud tak, pokud jde o otázku přiměřenosti finančního zadostiučinění, předně dal účastníkům na srozuměnou, že mohou případy ke srovnání navrhnout a dále veden zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování při jednání dne 12.11.2024 sdělil, s jakými případy bude případ žalobce srovnávat. Žalobce navrhl srovnání s případy, vedenými u zdejšího soudu pod sp.zn. 20 C 88/2021, 12 C 172/2016 a 28 C 51/2020. Žalovaná ponechala výběr srovnávací judikatury na soudu. Soud pak k porovnání vybral případy vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 22 C 6/2021 a 19 C 146/2020.

39. Pokud jde o případy, které navrhl žalobce, soud konstatuje, že ve věci sp.zn. [Anonymizováno] šlo o trestný čin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 6 písm. a) trestního zákoníku, trestní stíhání trvalo 3 roky a 4 měsíce, hrozil trest odnětí svobody v trvání 5 až 10 let. Tamní poškozený trpěl vysokým stresem a bezmocí, uzavřel se, byl apatický, ztratil chuť k práci, cítil se nevinen a nechápal, proč je trestně stíhán. Informace o trestním stíhání žalobce vešla v místě bydliště v obecnou známost a okolí se na žalobce a jeho rodinu dívalo skrz prsty. Pracovní dopady prokázány nebyly, neboť pracovní aktivita žalobce byla utlumena již v důsledku insolvenčního řízení. Zásadní dopady do rodinné sféry rovněž nebyly shledány, celá rodina stála za žalobcem, podporovala jej a věřila v jeho nevinu. Žalobce byl již dříve osobou s nepříznivým zdravotním stavem (od roku 2000 měl diagnostikovánu řadu základních onemocnění – mj. cukrovka, obezita, hypertenze). Byly zjištěny zásahy v oblasti psychiky, došlo ke ztrátě nálad, vyskytly se problémy se spánkem a podrážděnost. Žalovaná finanční zadostiučinění nepřiznala, soudem přiznáno 100 000 Kč. Ve věci sp.zn. [Anonymizováno] šlo o trestný čin zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, trestní stíhání trvalo 1 rok a 7 měsíců, hrozil trest odnětí svobody na 5 až 10 let. Zásahy do profesního života zjištěny pouze nepřímé (tamní poškozený neměl na podnikání náladu, bál se plánovat budoucnost, obával se o ztrátu zaměstnání v armádním sportovním klubu), zásahy do rodinného života prokázány nebyly, došlo k zásahu do sféry psychické (stres a nejistota), poruchy spánku, pokud jde o zásahy do sociálního života, pak jeho sportovní svěřenci a partnerka o trestním stíhání věděli, avšak obchodní partneři ani jeho zaměstnavatel či jiné okolí ani rodina o tom nevěděli, k medializaci nedošlo. Žalovanou přiznáno 75 000 Kč, soudem další odškodnění přiznáno nebylo. Ve věci sp.zn. [Anonymizováno] šlo o trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 trestního zákoníku, trestní stíhání trvalo 2 roky a 8 měsíců, hrozil trest odnětí svobody až na šest měsíců nebo zákaz činnosti. U tamního poškozeného byl prokázán zásah do zdraví, spočívající ve zhoršení migrénózních záchvatů, a s tím spojená i vyšší potřeba medikace analgetiky, rozvinula se úzkostně depresivní porucha, na což bylo nutné reagovat antidepresivními. K výrazným zásahům do osobního života nedošlo. Nebyly prokázány ani zásahy do pracovního života. V sociálním okolí nebyly zaznamenány žádné negativní reakce, okolí se spíše na trestní stíhání vyptávalo. K medializaci došlo, ale zejména z důvodu, že jeden ze spoluobviněných byl v té době poslancem Parlamentu České republiky. Žalovanou přiznáno 80 000 Kč, soudy další odškodnění přiznáno nebylo.

40. V případech, které vybral soud, ve věci sp.zn. [Anonymizováno] šlo o pokračující přečin podvodu dle § 209 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný účastenstvím ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) tz, trestní stíhání trvalo 411 dnů, hrozil trest odnětí svobody až 2 roky, zákaz činnosti nebo propadnutí věci, tamnímu žalobci hrozilo postavení mimo službu a v případě odsouzení ztráta výsluh za 38 let služby u policie, při projednání trestní věci byly řešeny i rodinné poměry žalobce a jeho dcery, zásahy do zdravotní sféry a sociální sféry zjištěny nebyly, věc byla medializována, celkem přiznáno 50 000 Kč, z toho 30 000 Kč poskytnuto žalovanou). Ve věci sp.zn. [Anonymizováno] šlo o přečin podvodu dle § 209 odst. 1 tz, trestní stíhání trvalo 2 roky a 7 měsíců, hrozil trest odnětí svobody až na 2 roky, Tamní poškozený zažíval nejistotu ohledně zaměstnání, částečně trestní stíhání zasáhlo rodinné vztahy, i když rodina tamnímu žalobci po celou dobu, pokud jde o manželku a dceru, i nadále věřila, ale opakovaná odsouzení (celkem třikrát) v průběhu řízení, opakovaná odvolání a délka trvání trestního řízení vyvolávala nejistotu ohledně jeho výsledku jak u tamního žalobce, tak i v širší rodině, tamní poškozený trpěl již delší dobu zdravotními problémy, které se v důsledku vedení trestního řízení do určité míry prohloubily, tamní žalobce potom nutností účastnit se jednání u soudu trpěl nespavostí. Zásahy do sociálního života zjištěny nebyly. Zjištěny částečné zásahy do osobnostních sfér týkající se cti a pověsti žalobce, nejistoty ohledně případné finanční stránky. Žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a poskytla omluvu, soudem přiznáno 30 000 Kč.

41. Po zhodnocení všeho, co vyšlo v řízení najevo ohledně dopadů trestního stíhání a poměření těchto skutkových okolností s kritérii stanovenými pro rozhodování o způsobu a případné výši peněžitého zadostiučinění soud dospěl k závěru, že samotné konstatování vydání nezákonného rozhodnutí vůči žalobci není dostatečnou a spravedlivou formou satisfakce za proběhlé nezákonné trestní stíhání a je na místě nemajetkovou újmu žalobci vzniklou odškodnit v penězích. K tomuto závěru vede soud přesvědčení, že morální satisfakce je postačující formou satisfakce pouze u trestních stíhání, u nichž soud dospěje přesvědčení, že k zásahům do žádné z osobnostních sfér prakticky nedošlo, či k zásahům došlo jen ve zcela zanedbatelném rozsahu, případně že trestní stíhání trvalo velmi krátkou dobu v řádech nízkých jednotek měsíců. Tak tomu však v případě žalobce. Nebylo. Trestní stíhání trvalo přibližně 11 měsíců, což je sice doba z hlediska posouzení objektivní délky přiměřená, subjektivně ji však obviněný vnímá již jako dobu delší. Po provedeném dokazování nelze dospět ani k závěru, že by zásahy byly zcela nevýznamné, či zanedbatelné. V této souvislosti pak je podstatné o to že ani v jednom z případů, které vybral soud či navrhl žalobce, nebyla morální satisfakce shledána jako postačující forma satisfakce. Ani žalovaná soudu nenavrhla srovnatelný případ, v němž by morální satisfakce byla shledána odpovídající a spravedlivou formou odškodnění. Soud tak porovnal způsob a formu zadostiučinění, které se poškozeným dostalo v případech navržených účastníky a které vybral soud. Bylo prokázáno, že v tomto řízení byla žalobci výraznější újma způsobena zejména v osobním prožívání, kdy nechápal, proč je ze spáchání podvodu obviněn. Na jedné straně sice šlo o přečin podvodu v nejmírnější právní kvalifikace, kdy žalobci reálně nepodmíněný trest nemohl ani hrozit, nelze však na straně druhé odhlédnout od toho, že stále jde o trestný čin podvodu, který je spojen obecně s nálepkou „podvodníka“. V této souvislosti tak soud zohlednil i související stres, který se u žalobce projevil v podobě nespavosti, nesoustředěnosti, podrážděnosti a zhoršení třesu pravé ruky. Újma na zdraví ve formě diagnostikovatelného poškození zdraví je samostatným uplatnitelným nárokem se samostatným skutkovým základem a neodškodňuje se v režimu nemajetkové újmy podle § 31a OdpŠk. Není ani přiléhavé, při aplikaci kritéria zohlednění následků způsobené nesprávným úředním postupem v osobnostní sféře poškozeného, zohledňovat tuto újmu (srov. NS ČR, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011, sp.zn. 30 Cdo 2888/2019, či sp.zn. 30 Cdo 503/2022-183). Žalobce při jednání dne 1.10.2024 uvedl, že takový samostatný nárok neuplatňuje, kdy zdravotní dopady tvrdí jako okolnosti zvyšující újmu v souvislosti se samotným trestním stíháním. Soud proto vzal v potaz pouze to, že zdravotní problémy, kterými žalobce trpěl v průběhu trestního stíhání, újmu z nezákonného trestního stíhání provázely. Jinak totiž prožívá trestní stíhání osoba dalšími zdravotními problémy nezatížená, a jinak (hůře) osoba, která se ve svém životě musí potýkat s dalšími problémy, jako právě se zdravotními, které zde však již existovaly před trestním stíháním, či byly diagnostikovány až po jeho skončení. Nelze tak vyloučit, že prožívaný stres mohl mít vliv i na zhoršení existentních základních onemocnění (cukrovka, vysoký krevní tlak, třes těla), byť nebylo v řízení prokázáno, že jedinou či alespoň převažující příčinou zhoršení žalobcova zdravotního stavu bylo trestní stíhání, a tedy že by ke zhoršení zdravotního stavu nedošlo i tak. K zásahům do rodinného života došlo jen v menší míře, neboť rodina žalobce podporovala a v tomto řízení se neodškodňuje případná zprostředkovaná újma rodinných příslušníků. K dopadům do sociálního života prakticky nedošlo (žalobce uvedl, že nemá v zásadě žádné přítele), nicméně věc byla medializována. Jakkoli si soud je vědom judikatury dovolacího soudu, že nelze dovodit přímou odpovědnost žalované za medializaci, která je důsledkem obecné veřejnosti trestního řízení ve fázi před soudem, nelze odhlédnout od toho, že nebýt trestního stíhání, k medializaci by nedošlo vůbec. K zásahům do profesní sféry došlo v důsledku jiných okolností (Covid-19, absence smlouvy na místenkový systém, občanskoprávní spory s MD, finanční kontroly). Případy, které navrhl žalobci se pro srovnání s případem žalobce v úplnost nehodí, a to především z důvodu, že první v prvních dvou případech šlo o trestné činy v kategorii zvlášť závažných zločinů s trestní sazbou až 10 let a u všech třech trestní stíhání trvalo násobně delší dobu. Přitom délka řízení je dle soudu faktorem, který disponuje potenciálem násobit újmu. Je proto spravedlivé, aby žalobce, jehož trestní stíhání trvalo násobně kratší dobu, obdržel i tomu odpovídající násobně nižší odškodnění. S jednou výjimkou případu, kde bylo přiznáno 100 000 Kč se pak jedná o případy, kde odškodnění poskytla žalovaná před zahájením soudního řízení, soudem bylo shledáno jako postačující, z čehož však nelze současně vyvodit rovněž závěr, že odškodnění v takové výši by přiznal i soud. Soud vybral případy, které se podobají případu žalobce jak co do povahy trestné činnosti, tak co do délky trestního stíhání a zjištěných dopadů do osobnostních sfér. Oba případy vybrané soudem tak jsou pro srovnání s případem žalobce vhodné a je třeba z nich při stanovení celkové výše odškodnění vycházet.

42. S ohledem na výše uvedené má soud za spravedlivé a odpovídající celkové zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyvolanou vydáním nezákonného rozhodnutí vůči žalobci ve výši 30 000 Kč. Jelikož žalovaná žalobci poskytla toliko morální satisfakci, soud žalobci tuto částku přiznal (výrok I.) a ve zbytku, tedy co do částky 97 503,50 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

43. V souhrnu soud žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 34 086,66 Kč (3 085,50 + 1 001,16 + 30 000), ve zbytku, ohledně částky 111 572,66 Kč soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítl.

44. Soud přiznal žalobci požadovaný úrok z prodlení v zákonné výši (výrok I.) ze soudem přiznané částky 34 086,66 Kč (ponížené o 1 001,16 Kč, viz odst. 29), tedy z částky 33 085,50 Kč od 25.4.2024 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni 25.4.2024 14,75 %. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy došlo marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 24.10.2023, a ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 24.4.2024 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

45. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 a 3 a 146 odst. 2 věty první o.s.ř. Jelikož žalobce uplatnil v řízení původně celkem čtyři nároky na odškodnění, a to jednak tři nároky na náhradu škody a jednak jeden nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu, postupoval soud v intencích rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1435/2015 ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. Celková tarifní hodnota předmětu řízení (na počátku) činí: 50 000 + 16 153,50 + 3 068,33 + 3 877,50 = 73 099,33 Kč. Žalobce byl úspěšný jednak ohledně nároku na odškodnění za nemajetkovou újmu (v tarifní hodnotě 50 000 Kč), neboť i když žalobce nebyl úspěšný v celém rozsahu, rozhodnutí o způsobu a případné výši zadostiučinění závisela na úvaze soudu, jednak ohledně částky 4 086,66 Kč. Žalovaná byla úspěšná ohledně částky 14 069,16 Kč (13 068 + 1 001,16). Žalobce zavinil zastavení řízení ohledně částky 4 943,51 Kč a v tomto rozsahu je povinen hradit jeho náklady. Dílčí poměr, v jakém účastníci uspěli, je u žalobce 73,99 % (54 086,66/73 099,33 * 100), u žalované 26,01 % (19 012,67/73 099,33 * 100). Úspěšnější byl žalobce v rozsahu 47,98 %, po zaokrouhlení v rozsahu 50 %. V tomto rozsahu je žalovaná povinna hradit jeho náklady.

46. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 7 000 Kč (původně zaplacený ve výši 10 000 Kč snížený o vrácenou část ve výši 3 000 Kč) a náklady právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), spočívající v odměně advokáta za celkem 7 úkonů právní služby [za převzetí věci a přípravu zastoupení, sepis žaloby, repliku ze dne 26.7.2024 na vyjádření žalované, vyjádření ze dne 31.10.2024 a účast při soudním jednání dne 1.10.2024 přes 2 hodiny a dne 12.11.2024 podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT], a to za první tři úkony z tarifní hodnoty 73 099,33 Kč ve výši a 4 060 Kč [dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) AT, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013], za zbývající úkony z tarifní hodnoty 68 155,82 Kč a 3 860 Kč [dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) AT], jeden úkon v poloviční hodnotě (za účast při jednání dne 22.11.2024, při kterém byl jen vyhlášen rozsudek podle § 11 odst. 2 písm. f) AT) z tarifní hodnoty 68 155,82 Kč a 1 930 Kč a 8 x režijní paušál ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč za tytéž úkony právní služby, celkem tedy 31 950 Kč [(3 x 4 060) + (4 x 3 860) + ([právnická osoba] 930)+ (8 x 300)], to vše zvýšení o náhradu za 21% DPH ve výši 6 709,50 Kč na základě ověření v databázi ARES, že advokát žalobce je plátcem této daně. Soud žalobci nepřiznal náhradu za poradu s klientem dne 16.10.2023, neboť první porada po převzetí zastoupení je již zahrnuta v úkonu převzetí a přípravy zastoupení, za uplatnění nároku u žalované dne 24.10.2023 a doplnění žádosti dne 27.10.2023 s poukazem na § 31 odst. 4 OdpŠk, za poradu s klientem dne 25.4.2023, neboť opět stále tvoří součást první porady, když mezi převzetím zastoupení a podáním žaloby jiný účtovatelný úkon učiněn nebyl, ze doplnění žaloby dne 21.5.2024 s poukazem na to, že žaloba má být perfektní již při jejím podání a nelze tyto náklady přenášet na žalovanou stranu, za účast na jednání s klientem a přípravu na jednání dne 23.9.2024 a dne 12.11.2024, neboť příprava na jednání je u advokáta součástí úkonu účasti při jednání, . Náklady žalobce po zohlednění dílčího neúspěchu celkem 22 829,75 Kč [(7 000 + 31 950 + 6 709,50) * 0,50]. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci tuto částku, a to k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř., výrok III).

47. Lhůta k plnění ve výroku o věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobkyně v principu nijak nepoškozuje.

Poučení