48 C 11/2025 - 37

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozen [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupen advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] za niž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 65 286 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 65 286 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 65 286 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z žalované částky od [datum] do zaplacení z titulu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“) způsobené mu nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Krajským soudem v [anonymizováno] pod sp. zn. [anonymizováno] (dále také jen „posuzované řízení“). Posuzované řízení bylo před soudem zahájeno dne [datum] pro podezření ze spáchání zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6, písm. a) trestního zákoníku dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu, které bylo skončeno rozsudkem Vrchního soudu v [Anonymizováno] dne [datum]. Řízení před soudem trvalo 3 roky, 6 měsíců a 4 dny a jeho délka byla nepřiměřená. Jelikož šlo o řízení trestní s presumovaným zvýšeným významem, vycházel žalobce z částky 20 000 Kč za rok řízení, ohledně prvních dvou let v poloviční částce. Žalobce uznává, že pro složitost by měla být základní částka krácena o 15 %. Celková délka byla ovlivněna trestním stíháním původního předsedy senátu, takže hlavní líčení v [Anonymizováno] se nekonala a další úkon byl novou předsedkyní senátu proveden až v [Anonymizováno]. Další průtah 11 měsíců byl způsoben prodlevou mezi vyhlášením rozsudku dne [datum] a doručením jeho písemného vyhotovení dne [datum]. Za postup orgánu veřejné moci by částka měla být navýšena o 45 %. Žalobce nárok uplatnil u žalované dne [datum], žalovaná nárok projednala stanoviskem doručeným dne [datum], konstatovala nepřiměřenou délku řízení, ale poskytnout finanční kompenzaci odmítla.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] nárok uplatnil. Žalovaná jeho nárok projednala dne [datum], přičemž konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který odškodnila formou konstatování porušení práva. Žalovaná namítla, že v určitých případech nepřiměřená délka řízení působí jen nepatrnou újmu a postačí odškodnění formou konstatování porušení práva. Posuzované řízení, ve kterém byl žalobce stíhán a posléze odsouzen pro spáchání trestného činu, zapříčinil žalobce sám vlastním protiprávním jednáním, nadto byl již dříve pravomocně odsouzen, a proto by s ohledem na osobu žalobce a povahu skutku, kterého se dopustil, bylo poskytnutí zadostiučinění v penězích v rozporu s dobrými mravy i účelem odškodňovacího zákona. Žalovaná odkázala na specifika trestního řízení, v jehož průběhu se zásadně spolupráce obžalovaného s orgány činným v trestním řízení nepředpokládá, kdy poukázala na rozhodnutí NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 3867/2011. Dále poukázala na rozhodování na třech stupních soudní soustavy, složitost skutkovou i právní. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout.

3. Soud o podané žalobě rozhodl při jednání.

4. Soud vzal za svá skutková zjištění skutečnosti, které byly mezi účastníky nesporné. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil, a to podáním doručeným žalované dne [datum]. Žalovaná nárok žalobce projednala dne [datum], přičemž konstatovala, že délka řízení byla nepřiměřená, k nesprávnému úřednímu postupu a k porušení práva žalobce došlo a že peněžité odškodnění poskytnuto nebylo.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu.

6. Ze spisu vedeného Krajským soudem v [anonymizováno], sp.zn. [anonymizováno] (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků) soud zjistil, že dne [datum] bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání proti Ivu [jméno FO] coby obviněnému (ve zdejší věci žalobce, proto dále též jen „žalobce“). Žalobci doručeno dne [datum]. Dne [datum] byla proti usnesení o zahájení trestního stíhání podána stížnost a usnesením ze dne [datum] tato zamítnuta. Pro další skutky trestní stíhání zahájeno dále usnesením ze dne [datum]. Dne [datum] proti tomuto usnesení podána stížnost, která usnesením ze dne [datum] zamítnuta. Dne [datum] byl vyslechnut žalobce coby obviněný. Ve dnech [datum] až [datum] byli vyslýcháni svědci. Dne [datum] obhájce prostudoval spis a navrhl doplňování vyšetřování znaleckým posudkem, dne [datum] byla tato žádost zamítnuta. Dne [datum] byla usnesením věc prověřované [jméno FO] odložena podle § 159a odst. 1 tř. Dne [datum] byl Krajskému státnímu zastupitelství v [anonymizováno] doručen Návrh na podání obžaloby na žalobce. Dne [datum] byla soudu doručena obžaloba proti žalobci. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na dny [Anonymizováno]., [Anonymizováno]. a [datum]. Dne [datum] bylo zahájeno hlavní líčení, kde byli vyslýcháni svědci (4). Dne [datum] bylo zahájeno hlavní líčení, kde byly čteny výpovědi svědků (11), následně bylo hlavní líčení odročeno na [Anonymizováno]. až [datum]. Dne [datum] bylo zahájeno hlavní líčení. Dne [datum] bylo zahájeno hlavní líčení, kde probíhalo dokazování, následně bylo vyhlášeno usnesení o odročení hlavního líčení na [Anonymizováno]. až [datum]. Dne [datum] bylo hlavní líčení přeloženo na [Anonymizováno]. až [datum] (důvody neuvedeny). Dne [datum] bylo hlavní líčení odročeno na neurčito (důvody neuvedeny). Dne [datum] se státní zástupce dotazuje, kdy bude ve věci nařízení další hlavní líčení. Dne [datum] bylo vydáno opatření na základě rozhodnutí ministryně spravedlnosti ze [datum], kterým byl předseda senátu dočasně zproštěn funkce soudce z důvodu trestního stíhání, a zároveň byla věc přidělena [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne [datum] bylo nařízeno hlavní líčení na [datum]. Dne [datum] bylo zahájeno hlavní líčení, kde probíhalo dokazování, následně bylo vyhlášeno usnesení o odročení hlavního líčení na [Anonymizováno]. -[datum]. Dne [datum] bylo zahájeno hlavní líčení, kde probíhalo dokazování. Dne [datum] bylo zahájeno hlavní líčení, kde probíhalo dokazování, následně bylo vyhlášeno usnesení, kterým se hlavní líčení odročilo na [Anonymizováno]. – [datum]. Dne [datum] bylo zahájeno hlavní líčení, kde probíhalo dokazování, následně bylo vydáno usnesení, kterým se hlavní líčení nařízené [datum] zrušilo a hlavní líčení bylo odročeno na [datum]. Dne [datum] bylo vydáno usnesení, kterým se přibrala tlumočnice. Dne [datum] bylo zahájeno hlavní líčení, kde probíhalo dokazování, následně bylo vyhlášeno usnesení o odročení hlavního líčení na [datum]. Dne [datum] bylo vydáno opatření o přibrání tlumočníka. Dne [datum] proběhl výslech svědků mimo hlavní líčení. Dne [datum] bylo zahájeno hlavní líčení, kde následně bylo vyhlášeno usnesení o odročení hlavního líčení na [datum]. Dne [datum] bylo zahájeno hlavní líčení, kde byly proneseny závěrečné řeči stran, následně byl vynesen rozsudek, kterým byl žalobce uznán vinným. Dne [datum] byla podána žádost o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku, a to z důvodu rozsáhlosti a složitosti věci, téhož dne byla lhůta prodloužena do [datum]. Dne [datum] byla podána žádost o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku, a to z důvodu rozsáhlosti a složitosti věci a vedení dalších řízení, téhož dne byla lhůta prodloužena do [datum]. Dne [datum] byla podána žádost o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku, a to z důvodu rozsáhlosti a složitosti věci a vedení dalších řízení, téhož dne byla lhůta prodloužena do [datum]. Dne [datum] byla podána žádost o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku, a to z důvodu rozsáhlosti a složitosti věci a vedení dalších řízení, téhož dne byla lhůta prodloužena do [datum]. Dne [datum] byla podána žádost o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku, a to z důvodu rozsáhlosti a složitosti věci a vedení dalších řízení, téhož dne byla lhůta prodloužena do [datum]. Dne [datum] byla podána žádost o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku, a to z důvodu rozsáhlosti a složitosti věci a dalších řízení, téhož dne byla lhůta prodloužena do [datum]. Dne [datum] byla podána žádost o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku, a to z důvodu rozsáhlosti a složitosti věci a dalších řízení, téhož dne byla lhůta prodloužena do [datum]. Dne [datum] byla podána žádost o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku, a to z důvodu rozsáhlosti a složitosti věci a dalších řízení, téhož dne byla lhůta prodloužena do [datum]. Dne [datum] byla podána žádost o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku, a to z důvodu rozsáhlosti a složitosti věci a dalších řízení, téhož dne byla lhůta prodloužena do [datum]. Dne [datum] byla podána žádost o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku, a to z důvodu rozsáhlosti a složitosti věci a dalších řízení, téhož dne byla lhůta prodloužena do [datum]. Dne [datum] byla podána žádost o prodloužení lhůty k předání rozsudku k doručení, kdy rozsudek byl vyhotoven [datum], ale nebylo ho možné předat k doručení ve stanovené lhůtě, téhož dne bylo žádosti vyhověno s tím, že lhůta byla prodloužena do [datum] (žádosti o prodloužení lhůty – č. l. 3681-3691). Rozsudek byl žalobci doručen dne [datum]. Dne [datum] bylo podáno odvolání státního zástupce proti rozsudku. Dne [datum] bylo podáno odvolání proti rozsudku poškozeným. Dne [Anonymizováno] bylo podáno odvolání proti rozsudku žalobcem. Dne [datum] bylo podáno odůvodnění státního zástupce k odvolání. Dne [datum] bylo podáno odůvodnění poškozeného k odvolání. Dne [datum] byla Vrchnímu soudu v [Anonymizováno] doručena předkládací zpráva k rozhodnutí o odvolání stran. Dne [datum] byla žalobci prodloužena lhůta k doplnění odůvodnění odvolání. Dme [datum] bylo podáno odůvodnění odvolání žalobce. Dne [datum] bylo nařízeno veřejné zasedání na [datum]. Dne [datum] žalobce doplnil odůvodnění odvolání. Dne [datum] bylo zahájeno veřejné zasedání, kde byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce uznán vinným, který byl žalobci doručen [datum]. V odvolacím odsuzujícím rozsudku Vrchní soud mj. uvedl, že podle jeho názoru délka trestního řízení nepřiměřená nebyla, a tak nebylo možné při ukládání trestu a jeho výměry k této skutečnosti přihlédnout. Dále odvolací soud přihlédl k trestní minulosti žalobce, který byl pravomocně odsouzen za trestný čin podvodu v roce [Anonymizováno] a za trestný čin vydírání v roce [Anonymizováno]. Obě odsouzení byla již v té době zahlazena. Dne [datum] byla vydána výzva k nastoupení trestu, téhož dne vydal nařízení výkonu trestu. Dne [datum] byl žalobce umístěn do výkonu trestu odnětí svobody do věznice [Anonymizováno] z věznice [adresa]. Dne [datum] byl umístěn do výkonu trestu odnětí svobody do věznice [adresa]. Dne [datum] bylo podáno dovolání žalobce proti rozsudku. Dne [datum] byla Nejvyššímu soudu doručena předkládací zpráva k rozhodnutí o dovolání. Dne [datum] podalo [právnická osoba] vyjádření k dovolání. Dne [datum] podal žalobce repliku k vyjádření [právnická osoba]. Dne [datum] bylo nařízeno neveřejné zasedání na [datum]. Dne [datum] bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo dovolání žalobce odmítnuto. Žalobci usnesení Nejvyššího soudu doručeno [datum].

7. Ze shora uvedených listinných důkazů má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum] a skončeno bylo dne [datum], kdy bylo žalobci doručeno usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání. Soud vycházel z celkové délky řízení pro žalobce 5 let a 2 měsíce. Dále má soud za prokázané (obsahem předmětného trestního spisu), že žalobce byl v době, kdy se trestní řízení vedlo osobou s trestním minulostí, neboť byl v roce 2004 a 2013 odsouzen za úmyslné trestné činy.

8. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

10. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem (dále jen „o.z.“).

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

17. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

18. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1, § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobce u žalované svůj nárok předběžně uplatnil ve smyslu § 14 OdpŠk a proto věc mohla být před soudem ve smyslu § 15 OdpŠk projednána.

20. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

21. V posuzovaném případě se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

22. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne [datum]) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne [datum]). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne [datum]). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

23. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 4761/2009, uvedené rozhodnutí, jakož i dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

24. Posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum] a skončeno bylo dne [datum] doručením posledního rozhodnutí, které bylo ve věci vydáno. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce tak činila 5 let a 2 měsíce. Dle soudu je tato doba řízení právě na hranici toho, co ještě lze považovat za přiměřenou, nikoli optimální dobu řízení. Specifické je v tomto ohledu trestní řízení, v jehož průběhu se obecně spolupráce obviněného či obžalovaného s orgány činnými v trestním řízení nepředpokládá (srov. NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 3867/2011, na které přiléhavě poukázala žalovaná).

25. Co se týká složitosti posuzovaného řízení, soud konstatuje, že řízení bylo po skutkové a právní stránce značně složité. Po skutkové stránce bylo třeba objasňovat desítky dílčích útoků, kterých se podle obžaloby měl žalobce dopustit, neboť se v jeho případě jednalo o pokračující trestný čin dotačního podvodu. Součástí trestního spisu je řada listin, které bylo třeba prostudovat, bylo třeba vyslechnout vícero svědků. O skutkové složitosti svědčí dále i vyšší počet hlavních líčení, které bylo třeba ve fázi soudního projednávání konat. V úvahu je třeba vzít i to, že na počátku, v přípravném řízení, ve věci figurovala i další prověřovaná osoba, příbuzná žalobce [jméno FO]. Již z rozsáhlosti důkazního materiálu a počtu jednotlivých dílčích útoků, které jsou uvedeny v obžalobě a poté reflektovány v odsuzujícím rozsudku, je zjevné, že rozsáhlou trestnou činnost musely OČTŘ žalobci prokazovat, přičemž ke zpřísnění právní kvalifikace (z odst. 5 na odst. 6) došlo v odvolacím řízení. Po stránce právní je rovněž třeba věc považovat za složitější, neboť šlo o dotační podvod a OČTŘ se tak musely zabývat právní úpravou poskytování dotací na zřízení pracovních míst pro osoby se zdravotním postižením. Soud má trestním spisem za prokázané (z odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], str. 30), že žalobce přiznával trestnou činnost pouze částečně a nelze tak hovořit o komplexním doznání. Po stránce procesní řízení bylo standardně složité. Řízení proběhlo na třech stupních soudní soustavy, každý soud rozhodoval ve věci meritorně jedenkrát. Samotná skutečnost, že věc je projednávána na více stupních soudní soustavy je objektivní okolností, kdy s opravnými prostředky se musí soudy vypořádat a musí o nich být rozhodnuto.

26. Žalobce se na délce řízení svým chováním nepodílel. Nebylo zjištěno, že by žalobce v trestním řízení činil úkony, kterými by záměrně mařil či zdržoval postup OČTŘ a tím negativně přispíval k délce řízení. Žalobce podával přípustné opravné prostředky, o kterých muselo být rozhodováno, což mu však nelze přičítat nijak k tíži.

27. Z hlediska postupu OČTŘ, ve fázi přípravného řízení soud žádné průtahy neshledal a ani ze strany žalobce nebyly tvrzeny. Přípravné řízení bylo ukončeno přibližně po roce, kdy byla podána obžaloba. S přihlédnutím k tomu, že se jednalo o řadu dílčích útoků s právní kvalifikací pokračujícího trestného činu je tuto dobu třeba považovat za zcela přiměřenou. Žalobce specificky namítal průtahy v době od [Anonymizováno] do [Anonymizováno] a poté dobu od vyhlášení rozsudku do vypravení jeho písemného vyhotovení. Z trestního spisu vyplynulo, že skutečně v této době soud prvního stupně nekonal, a to z důvodu dočasného zproštění původního předsedy trestního senátu funkce soudce ministryní spravedlnosti v [Anonymizováno]. Až v [Anonymizováno] byla věc přidělena nové předsedkyni senátu, která v [Anonymizováno] na řídila hlavní líčení na [Anonymizováno]. Tuto dobu 11 měsíců lze skutečně považovat za průtah na straně soudu, kdy ani objektivní důvod, které k tomu, vedly jej nemohou ospravedlnit. Současně se však z hlediska relevantní judikatury jedná o ojedinělý průtah, přičemž celkově je dobu řízení možné stále ještě hodnotit jako přiměřenou. Dobu 11 měsíců mezi vyhlášením prvostupňového rozsudku do dne vypravení jeho písemného vyhotovení nelze za průtah v řízení považovat. O prodloužení lhůty pro písemné vyhotovení rozsudku bylo vždy řádně žádáno, a i uváděné důvody jsou v daném věci relevantní. Výsledný rozsudek čítá přibližně 130 stran a soud již výše poukázal na skutkovou složitost věci. Žalobci sice nelze nijak přičítat k tíži, že se k trestně činnosti nedoznával, nicméně nemůže ani oprávněně poukazovat jako na průtah dobu, kterou trvalo věc referující trestní soudkyni, než zpracuje v tak rozsáhlé a složité věci písemné vyhotovení rozsudku. Soud v této souvislosti opět připomíná, že není jakýmsi ex post supervizorem například nad tím, zda mohla soudkyně soudu prvního stupně vyhotovit rozsudek dříve. Podstatné je z hlediska předmětu řízení pouze to, zda došlo či nedošlo k průtahům a zda celková doba řízení je přiměřená, nikoli optimální z pohledu žalobce. Stejně tak soud nepovažuje za relevantní argumentaci žalobce, že o průtazích na soudu prvního stupně svědčí, že odvolací řízení, případně dovolací řízení trvaly podstatně kratší dobu. Je třeba připomenout, že soud prvního stupně je soudem nalézacím, odvolací soud je v trestním řízení soudem revizním, nalézacím jen v rozsahu daném trestním řádem. Jinými slovy, odvolací soud již pracuje se skutkovými a právními závěry, které zpracoval soud prvního stupně. Nelze tak pouze mechanicky poměřovat dobu trvání řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím. Jiná období, která by mohla být označena jako nedůvodná nečinnosti soud v řízení neshledal a nebyla ani tvrzena.

28. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je vyšší význam předmětu řízení presumován mj. u řízení trestních. Je však třeba současně poukázat na to, že i v případech, kdy soud dospěje k závěru o nesprávném úředním postupu v trestním řízení, je nutno zvažovat, zda v konkrétním případě nenastaly okolnosti, které předpoklad jinak zásadního odškodnění v penězích vyvracejí. Takovou okolností může (ale nemusí) být to, že náhrady nemajetkové újmy se domáhá pravomocně odsouzený pachatel trestného činu právě za délku trestního řízení, v němž byl shledán vinným, popřípadě mu byl i uložen trest, neboť takové řízení nemohlo v jeho osobnostní sféře vyvolat žádnou citelnou újmu. ESLP v takových případech zpravidla považuje za postačující zadostiučinění konstatováním porušení práva (viz výše uvedený rozsudek ve věci Szeloch proti Polsku či rozsudek senátu třetí sekce ESLP ze dne [datum], ve věci Cherakrak proti Francii, stížnost č. 34075/96). Je totiž třeba zohlednit skutečnost, že žalobce byl za projednávanou trestnou činnost pravomocně odsouzen. K tomu srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3514/2017, kde uvedl: „Součástí myšlenky fungujícího právního státu je předpoklad, že pachatel úmyslného trestného činu musí být minimálně srozuměn se skutečností, že proti němu bude vedeno trestní řízení, bude vynesen odsuzující rozsudek a bude mu uložen trest (jak opakovaně uvádí Ústavní soud, spravedlivé trestní stíhání zaviněných činů nebezpečných pro společnost je jedním z klíčových prvků právního státu a jednou z raison d’etre státu jako takového vůbec). Poškozený (pachatel) se vědomě stal ‚hybatelem děje‘, a musel si tedy být vědom, že spácháním trestného činu vnáší na dlouhou dobu do svého života nejistotu, která se v jeho poměrech bude projevovat, a to bez ohledu na skutečnost, zda proti němu trestní stíhání bude vůbec vedeno. Oproti tomu poškozený, jenž se trestného činu nedopustil, v zásadě pociťuje nejistotu vyplývající z obavy z trestu právě po dobu trestního stíhání a z důvodu vedeného trestního stíhání, nikoliv vlastní činnosti. Rovněž je nutné vnímat rozdíl spočívající v možnosti pachatele trestné činnosti přičinit se k rychlejšímu vyřízení trestní věci, a to nikoliv pouze případným doznáním se ke spáchání trestného činu, ale též např. možností v některých případech akceptovat tzv. odklon v trestním řízení. Tím samozřejmě není popřena možnost důsledně využít práva na obhajobu. Obviněný, který trestný čin nespáchal, má naopak v zásadě právě jedinou možnost postupu v trestním řízení, a to svou důslednou obhajobu v rámci standardního trestního řízení, což zpravidla vyžaduje delší čas. Případné doznání či přistoupení k odklonu se u takto obviněného nepředpokládá, a nelze jej vnímat jinak než škodlivě. Řečeno jinak, obviněný pachatel úmyslného trestného činu na sebe nejistotu uvrhuje sám, a je-li zahájeno trestní řízení, přestává být tato nejistota v pouhé potencionální sféře (stává se hmatatelnější). Pachatel úmyslného trestného činu má rovněž možnost tuto nejistotu přetavit v jistotu, typicky se doznat, což má zpravidla rovněž odezvu ve snížení v úvahu připadajícího trestního postihu. Co se týká významu předmětu řízení, bylo by na věc možno nahlížet (vnější optikou) tak, že v porovnávaných příkladech jsou ve hře stejná práva a povinnosti, stejně důležitá pro život jednotlivce, neboť v obou situacích může řízení skončit jak rozhodnutím zcela zprošťujícím, tak i odsuzujícím. Význam řízení ovšem nepochybně rozdílný je, neboť obviněný pachatel úmyslného trestného činu v trestním řízení prakticky doufá v selhání orgánů činných v trestním řízení, které pro něj bude znamenat ‚vyváznutí‘ bez trestu, v opačném případě se mu dostane trestu, s nímž musel být eventuelně smířen. Obviněný, který se trestné činnosti nedopustil, v trestním řízení podstupuje nejistotu spočívající v možnosti, že dojde k tzv. justičnímu omylu, který jej vystaví neoprávněnému trestu a popř. i jiným negativním důsledkům (např. neoprávněnému společenskému zavržení). Uvedené nepopírá skutečnost, že nepřiměřená délka trestního řízení působí újmu i obviněnému, který je v daném průtažném řízení shledán vinným. Demonstrována ovšem je výrazná odlišnost ve vznikající újmě. Jestliže má náhrada nemateriální újmy sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. část V. stanoviska Cpjn 206/2010), pak je třeba relativizovat východisko, dle nějž by v obdobných případech nemělo být (vůbec) přihlíženo k výsledku trestního řízení. Odůvodněn pak bývá i výjimečný závěr, že pachatelům trestných činů je zpravidla újma trpěná nepřiměřenou délkou trestního řízení, v němž byli odsouzeni za trestný čin, kompenzována konstatací porušení práva, což platí zvláště pro případ pachatelů úmyslných trestných činů. (…) Shrnutě lze tedy ve smyslu dosavadní judikatury dovolacího soudu uzavřít a výslovně vyjádřit, že při stanovení formy a výše náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení se při hodnocení významu předmětu řízení pro účastníka přihlíží k tomu, že poškozený byl uznán pachatelem vinným ze spáchání úmyslného trestného činu.“.

29. Je třeba vzít rovněž v úvahu, že žalobce není osobou bezúhonnou, pro kterou by trestní stíhání bylo první takovou zkušeností. Bylo prokázáno, že žalobce byl již dříve (v roce [Anonymizováno] a [Anonymizováno]) pravomocně odsouzenou za trestnou činnost, a to v jednom případě za obdobnou (trestný čin podvodu). I když bylo též prokázáno, že obě odsouzení byla zahlazena již v době, kdy o odsouzení žalobce rozhodoval Vrchní soud v [Anonymizováno], neznamená to, že k této skutečnosti nemůže soud přihlédnout v tomto řízení. K zahlazení odsouzení komentářová literatura uvádí, že „[d]ůsledkem uvedené fikce je, že ve výpisu z evidence Rejstříku trestů (§ 11 odst. 1, § 13 odst. 1 RejTr) se zahlazené odsouzení neuvádí a občan není povinen uvádět zahlazené odsouzení či zmiňovat se o své trestné činnosti při přijímání do zaměstnání ani při jiných příležitostech. (…) Zahlazením se odsouzení nezrušuje, pouze zanikají jeho účinky vůči pachateli i ve vztahu k dalším osobám. Proto lze i zahlazené odsouzení např. zrušit z podnětu stížnosti pro porušení zákona (§ 266 a násl. TrŘ), zahlazené odsouzení se vykazuje v opisu z evidence Rejstříku trestů (§ 10 RejTr) a někdy je překážkou bezúhonnosti (viz např. § 22 odst. 3 ZbrZ).“ (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, 4933 s., k § 105, citováno podle Beck online). Zahlazení odsouzení je tak nadále fikcí, která má odsouzeným po určité době zajistit, aby se mohli opět začlenit do společnosti a informace o jejich předchozím odsouzení nebyla snadno veřejně dostupná. Nijak však nebrání soudu v občanském soudním řízení, aby k předchozímu odsouzení přihlédl z hlediska celkového hodnocení osoby žalobce a při své úvaze o odpovídající formě zadostiučinění. Tím spíše může soud k této skutečnosti přihlédnout za situace, kdy dospěje k závěru, že délka řízení stále ještě přiměřená byla. I z těchto důvodů nelze význam posuzovaného trestního řízení pro žalobce přeceňovat, neboť se pro něj jednalo již o třetí důvodné trestní stíhání.

30. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že délka trestního řízení jako celek byla stále ještě přiměřená a k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Soud proto nárok žalobce na peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 65 286 Kč v celém rozsahu zamítl, a to včetně požadovaného příslušenství (výrok I).

31. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši tří režijních paušálů po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za vyjádření ze dne [datum] k žalobě a za přípravu a účast při jednání dne [datum] (podle § 1 odst. 3 písm. a/, b/ a c/ a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.), tedy celkem v částce 900 Kč.

32. Povinnost k plnění v nákladovém výroku soud určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.