48 C 117/2018-315

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Aleny Pavlíčkové a přísedících Miroslavy Beňové a PhDr. Mgr. Bc. Břetislava Voženílka, [příjmení], ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 105 297 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 105 927 Kč se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení o žalobě částku 75 068,40 Kč k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku 1 258 220,80 Kč s úrokem z prodlení z částky 35 098,80 Kč ve výši 8,05% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 8,05% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 8,05% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 8,05% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 8,05% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 8,05% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 8,05% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 8,05% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 8,05% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 8,05% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 8,05% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 8,05% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 8,05% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 8,05% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 8,05% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 8,05% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 8,05% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 8,05% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 8,05% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 8,05% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 8,05% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 8,05% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 8,5% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 8,5% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 8,5% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 8,5% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 8,5% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 8,5% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 9% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 9% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 9% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 9% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 9% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 9% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 35 098,80 Kč ve výši 9,75% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, z částky 29 764,77 Kč ve výši 9,75% ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu částku 245 113,60 Kč k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 105 927 Kč z titulu odstupného vyplaceného žalovanému na základě výpovědi ze dne [datum], přičemž žalovaný tvrdí, že výpověď je neplatná, žalovaný tak nebyl v dobré víře ohledně vyplaceného odstupného.

2. Žalovaný nesporoval, že mu bylo žalobkyní vyplaceno předmětné odstupné, a uvedl, že výpověď zpochybnil u soudu, přičemž Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl dne [datum] pravomocným rozsudkem, č.j. 28 C 374/2015-76, tak, že výpověď je neplatná, neboť žalobkyně neprokázala splnění výpovědního důvodu. Dále žalovaný namítl, že žalobkyně je v prodlení s úhradou náhrady mzdy žalovanému za období od [datum] do [datum]. Žalovaný v podání ze dne [datum] vznesl námitku započtení, a to tak, že započítává jeho nárok na vyplacení náhrady mzdy za období od [datum] do [datum] ve výši 105 297 Kč proti nároku žalobkyně na vrácení odstupného. V témže podání žalovaný vznesl vůči žalobkyni vzájemný návrh na zaplacení náhrady mzdy za období od [datum] do [datum] ve výši 1 263 556,80 Kč hrubého. Žalovaný písemně oznámil žalobkyni, že trvá na dalším zaměstnávání podle § 69 zákoníku práce, a to vyjádřením ze dne [datum]. Výzva byla žalobkyni řádně a včas doručena, což vyplývá z razítka a podpisu zaměstnance žalobkyně [jméno] [příjmení] Lhůta bez zbytečného odkladu pro učinění oznámení je lhůtou pořádkovou. Žalobkyně neumožnila žalovanému další výkon práce, ani nedošlo k platnému skončení pracovního poměru. Žalovaný nebyl schopen práce pouze v prosinci 2018 po dobu 5 dnů z důvodu chřipky.

3. Žalobkyně namítla, že pohledávka určená žalovaným k započtení není k započtení způsobilá. Dále žalobkyně navrhla zamítnutí vzájemného návrhu žalovaného, neboť žalovaný neprokázal, že by žalobkyni písemně oznámil, že trvá na přidělování práce. Podpis a razítko na listině ze dne [datum] jsou nečitelné. Pracovní poměr skončil uplynutím výpovědní doby, přičemž žaloba byla podána až poté, oznámení tak nebylo učiněno bez zbytečného odkladu. Žalobkyně rovněž sporovala výpočet průměrného výdělku žalovaného i skutečnost, zda byla žalovanému přidělovaná v předmětném období práce. Následně připustila, že žalovanému práce přidělována nebyla. Namítla také, že žalovaný nebyl schopen vykonávat minimálně některá období v roce 2017 pracovní činnost. Žalobkyně navrhla snížení náhrady mzdy na částku 4 500 Kč měsíčně.

4. Soud I. stupně již jednou rozhodl rozsudkem ze dne 12. 2. 2020, č.j. 48 C 117/2018-154, tak, že žalobu zamítl, o vzájemném návrhu rozhodl tak, že co do částky 1 258 222,80 Kč s příslušenstvím mu vyhověl a co do částky 5 334,03 Kč s příslušenstvím jej zamítl. Soud dospěl k závěru, že jelikož došlo k neplatnému rozvázání pracovního poměru ze strany žalobkyně vůči žalovanému, neexistoval žádný právní důvod, na jehož základě by žalovaný měl nárok na výplatu odstupného, navíc s ohledem na své námitky vůči výpovědi nemohl být v dobré víře, že mu tyto finanční prostředky náleží, proto byl povinen vyplacené odstupné vrátit. Soud však dále posuzoval vznesenou námitku započtení žalovaného, přičemž dospěl k závěru, že dopisem ze dne [datum] žalovaný řádně a včas oznámil žalobkyni, že považuje výpověď ze dne [datum] za neplatnou, rovněž neshledal důvodnou námitku promlčení a námitku rozporu s dobrými mravy a zřejmého zneužití práva vznesené žalobkyní. Jelikož soud uzavřel, že žalovanému vznikl dle § 69 zákoníku práva nárok na náhradu mzdy, provedl příslušný výpočet a konstatoval, že žaloba o zaplacení částky 105 927 Kč není důvodná, neboť nárok zanikl z důvodu započtení oproti nároku žalovaného jako zaměstnance na náhradu mzdy podle § 69 zák. práce za měsíce říjen, listopad a prosinec 2015 ve výši 105 297 Kč. Rovněž vzájemný návrh žalovaného považoval soud za důvodný v části ohledně nároku na zaplacení náhrady mzdy ve výši 1 258 222,80 Kč s příslušenstvím, naopak shledal, že není důvodný v části ohledně zaplacení částky 5 334,03 Kč s úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení, neboť zohlednil za měsíc prosinec 2018 5 dnů pracovní neschopnosti žalovaného z důvodu chřipky, kdy nemohl práci vykonávat, a zamítl po odečtení nároku ve výši 5 724 Kč žalobu co do částky 5 334,03 Kč.

5. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 16. 9. 2020, č.j. 62 Co 204/2020-210, tak, že odvolání proti výroku o částečném zamítnutí vzájemného návrhu odmítl, jinak rozsudek soudu I. potvrdil. Neshledal žalobkyní uplatněné odvolací důvody relevantními. Uvedl, že zaměstnanec žalobkyně – Ing. [jméno] [příjmení], zaměstnaný na pozici administrativního pracovníka a fakturantky, projevil ochotu provést doručení písemnosti ze dne [datum] jednateli žalobkyně, což stvrdil i způsobem zákonem aprobovaným k žádosti zaměstnance, tedy dopis žalovaného, kterým žalobkyni sděluje, že trvá na tom, aby ho žalobkyně dále zaměstnávala, byl uvedeného dne, tj. [datum] doručen. Dále konstatoval, že pokud zaměstnanec neoznámí zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání bez zbytečného odkladu tak, jak předpokládá § 69 odst. 1 zákoníku práce, pak tato skutečnost nemá za následek zánik nároku na náhradu mzdy podle tohoto zákonného ustanovení, žalovaný tak navíc učinil před koncem výpovědní doby, tedy nepochybně včas. Taktéž právní jednání žalovaného ve smyslu jednostranného započtení pohledávky žalobkyně z vyplaceného neoprávněného odstupného proti pohledávce žalovaného za žalobkyní z důvodu nevyplacené náhrady mzdy za období od 1. 10 2015 do [datum] v totožné částce 105 297 Kč shledal odvolací soud určitým a jednoznačným. Rovněž námitku promlčení neshledal důvodnou, neboť postačuje, pokud se pohledávky někdy v minulosti setkaly. Proto shledal závěr soudu I. stupně, že žaloba na zaplacení částky 105 297 Kč je nedůvodná, neboť došlo k zániku pohledávky žalobkyně započtením (§ 1989 odst. 2 o.z.), jako správný. Dále ve vztahu k vzájemnému návrhu odvolací soud uzavřel, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně splnění předpokladů uvedených v § 61 odst. 2 zák. práce má zaměstnavatel, přičemž žalobkyně řádně dané skutečnosti netvrdila ani neprokázala, neunesení břemene tvrzení a důkazního se proto promítlo v neúspěšném návrhu na snížení náhrady mzdy za období od [datum] do [datum] (další doba po uplynutí 6 měsíců). Proto nárok žalovaného na zaplacení náhrady mzdy (pracovní poměr žalovaného měl skončit [datum] a dne [datum] žalovaný žalobkyni sdělil, že trvá na dalším zaměstnání) ke dni [datum], uplatněný vzájemným návrhem, považoval za důvodný, pouze korigoval závěr o rozhodném období předcházejícím vzniku nároku na náhradu mzdy, kterým je druhé kalendářní čtvrtletí ve smyslu § 354 zák. práce (nikoliv třetí kalendářní čtvrtletí), tedy je nutno vycházet ze správně stanoveného průměrného hodinového výdělku, který určila žalobkyně právě pro toto období částkou 204,50 Kč/hod, tj. 35 098,80 Kč měsíčně. Vzájemný návrh byl tedy z hlediska požadované výše za jednotlivé kalendářní měsíce v době od [datum] do [datum] koncipován správně a to vč. podmínek splatnosti jednotlivých náhrad mzdy.

6. K dovolání žalobkyně rozhodl Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 1. 6. 2021, č.j. 21 Cdo 833/2021-274, tak, rozsudek Městského soudu v Praze a rozsudek soudu I. stupně zrušil co do žalobního návrhu a co do části vzájemného návrhu, kterému bylo vyhověno, a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že závěr odvolacího soudu, že žalobce zatěžuje břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně splnění podmínek pro snížení náhrady mzdy zaměstnance ve smyslu § 69 odst. 2 zákoníku práce a že žalobce tato břemena neunesl, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Rovněž konstatoval, že závěr odvolacího soudu, že skutečnost, že zaměstnanec neoznámí zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání,„ bez zbytečného odkladu“, nemá za následek zánik nároku na náhradu mzdy, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby předmětná právní otázka byla posouzena jinak, neboť je nutno na tuto lhůtu nahlížet jako na lhůtu pořádkovou. K doručení dopisu datovaného dnem [datum], kterým měl žalovaný oznámit žalobci, že nadále trvá na svém zaměstnávání, dovolací soud připomněl, že zaměstnavatel, který se zaměstnancem neplatně rozvázal pracovní poměr výpovědí, je povinen zaměstnanci, který mu oznámil, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, umožnit pokračovat v (dosavadní) práci nebo, jestliže tak neučiní, mu poskytnout náhradu mzdy nebo platu, a to ode dne, který následuje po dni, kterým uplynula výpovědní doba, popřípadě ode dne, kdy zaměstnanec oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, učinil-li zaměstnanec takové oznámení zaměstnavateli až po uplynutí výpovědní doby. Právní účinky písemného oznámení zaměstnance, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel po neplatném rozvázání pracovního poměru dále zaměstnával, nastávají dnem, v němž byla písemnost doručena druhé straně pracovního poměru – zaměstnavateli. Dopis žalovaného ze dne [datum], ve kterém žalovaný oznámil žalobci, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, mohl být řádně doručen žalobci jen tehdy, jestliže se dostal do sféry jeho dispozice a jestliže tedy žalobce měl možnost seznámit se s jeho obsahem. Předáním Ing. [jméno] [příjmení] mohly nastat účinky doručení této písemnosti žalobci – nebyla-li Ing. [jméno] [příjmení] statutárním orgánem žalobce ani vedoucím zaměstnancem nadřízeným žalovanému – jen v případě, že jmenovaná byla zaměstnankyní určenou žalobcem k přebírání písemností zaměstnanců adresovaných žalobci jako zaměstnavateli. Nebyla-li Ing. [jméno] [příjmení] zaměstnankyní určenou k přebírání těchto písemností, mohlo se oznámení žalovaného ze dne [datum] dostat do dispoziční sféry žalobce rovněž jejím prostřednictvím (byla-li ochotna doručení této písemnosti žalobci provést), ale v takovém případě by účinky doručení dopisu žalovaného ze dne [datum] nastaly až okamžikem, kdy by jej Ing. [jméno] [příjmení] předala statutárnímu orgánu žalobce nebo jiné oprávněné osobě. Závěr odvolacího soudu, že dopis žalovaného, kterým žalobci sděluje, že trvá na dalším zaměstnávání, byl dne [datum] žalobci doručen jeho předáním Ing. [jméno] [příjmení], nebo tato zaměstnankyně žalobce (zaměstnaná na pozici administrativního pracovníka a fakturantky) projevila ochotu provést doručení písemnosti jednateli žalobce, jemuž byla adresována, aniž by se zabýval tím, zda Ing. [jméno] [příjmení] byla zaměstnankyní určenou k přebírání písemností zaměstnanců adresovaných žalobci, popřípadě (nebyla-li takovou zaměstnankyní) tím, zda Ing. [jméno] [příjmení] uvedenou písemnost předala jednateli žalobce (popřípadě jiné oprávněné osobě), proto nebyl správný. Naproti tomu dovolací soud neshledal okolnosti, které by (s ohledem na spravedlivé uspořádání poměrů mezi žalobcem žalovaným) bránily vzájemné započitatelnosti pohledávek účastníků.

7. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

8. Žalovaný byl jakožto zaměstnanec v pracovněprávním poměru k žalobkyni na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou s nástupem ke dni [datum], s pracovní dobou 40 hodin týdně. Pracovní pozice byla sjednána jako pracovník v oddělení nákupu a prodeje. Mzdové podmínky byly sjednány dle mzdového předpisu a konkretizovány platebním výměrem (prokázáno pracovní smlouvou ze dne [datum]).

9. Žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán na hlavní pracovní poměr v období od [datum] do [datum], po uvedené období vykonával práci (prokázáno potvrzením o zaměstnání).

10. Žalobkyně vyplatila žalovanému dne [datum] částku ve výši 105 297 Kč, která měla představovat odstupné v souvislosti s výpovědí ze dne [datum]. Žaloba o určení neplatnosti výpovědi podaná žalovaným v prosinci roku 2015 skončila pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. 11. 2018, č.j. 28 C 374/2015-76, a to tak, že bylo určeno, že výpověď je neplatná. Uvedené nebylo mezi stranami sporným. V žalobě o určení neplatnosti výpovědi bylo výslovně uvedeno, že žalovaný považuje výpověď za neplatnou a trvá na dalším zaměstnávání, resp. přidělování práce podle pracovní smlouvy (zjištěno z výpisu z ČSOB, výplatního lístku září 2015, výpovědi ze dne [datum], žaloby o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, nesporných tvrzení účastníků).

11. Žalovaný sepsal dopis ze dne [datum], v němž oznámil žalobkyni, že považuje výpověď žalobkyně ze dne [datum] za neplatnou a pracovní poměr za dosud trvající a nijak neukončený. V dopise žalovaný dále uvedl, že žalobkyni jakožto zaměstnavateli vznikla povinnost přidělovat mu práci a požádal o její přidělování nebo o právoplatné ukončení pracovního poměru. Dopis obsahuje dataci pořízení dne [datum], razítko žalobkyně a podpis o převzetí od zaměstnankyně žalobkyně [jméno] [příjmení] (prokázáno dopisem ze dne [datum]).

12. Žalovaný zaslal žalobkyni dne [datum] dopis ze dne [datum], ve kterém uvedl, že s ohledem na výpověď z listopadu 2015 a s odkazem na dopis žalovaného ze dne [datum] opakovaně sděluje, že považuje výpověď za neplatnou, trvá na dalším zaměstnávání a žádá, aby mu byla přidělována práce dle pracovní smlouvy ze dne [datum] s tím, že je připraven se okamžitě dostavit k výkonu práce (prokázáno dopisem ze dne [datum] včetně podacího lístku).

13. Oznámení, že skončení pracovního poměru zaměstnanec považuje za neplatné a že trvá na dalším zaměstnávání, žalovaný též učinil v žalobě o určení neplatnosti výpovědi ze dne [datum] (žaloba ze dne [datum]).

14. Za období od [datum] do [datum] činil průměrný hrubý měsíční výdělek žalovaného 35 098,80 Kč (prokázáno potvrzením o průměrném pravděpodobném výdělku).

15. Za měsíc duben 2015 činila hrubá mzda žalovaného 35 051 Kč, přičemž žalovaný odpracoval 168 hodin. Za měsíc květen 2015 činila hrubá mzda žalovaného 34 950 Kč, přičemž žalovaný odpracoval 152 hodin. Za měsíc červen 2015 činila hrubá mzda žalovaného 35 051 Kč, přičemž žalovaný odpracoval 168 hodin (zjištěno z přehledu čistých příjmů za leden 2015 až září 2015, výplatních pásek za období leden až září 2015).

16. Žalovaný je od r. 1995 evidován v živnostenském rejstříku jako osoba samostatně výdělečně činná, konkrétně fyzická osoba podnikající ve výrobě, obchodu a službách (prokázáno výpisem z veřejné části živnostenského rejstříku, výpisem z ARES). Žalovaný má od [datum] přerušenou živnost (výpis z živnostenského rejstříku).

17. Žalovaný je v obchodním rejstříku veden jako jednatel a společník [právnická osoba] [právnická osoba] (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku).

18. Průměrná hrubá měsíční mzda v [obec] ve 4. čtvrtletí roku 2015 dosáhla 35 385 Kč (zjištěno z průměrné hrubé měsíční mzdy v [obec] ve 4. čtvrtletí 2015).

19. Průměrná hrubá měsíční mzda v [obec] ve 4. čtvrtletí roku 2018 dosáhla 41 851 Kč (zjištěno z průměrné hrubé měsíční mzdy v [obec] ve 4. čtvrtletí 2018, tabulky ze dne [datum], zaměstnanost, nezaměstnanost, nabídky práce z [webová adresa] z [datum]).

20. Paní [příjmení] [jméno] [příjmení] pracovala pro žalobkyni od r. 2014 na pozici fakturantky a pracovnice administrativního aparátu (prokázáno pracovní smlouvou ze dne [datum] paní [příjmení] [příjmení]). Náplní práce Ing. [příjmení] bylo provádění zpracování faktur, fakturace a likvidace faktur, zjišťování dat pro zpracování faktur, vypracovávání prvotních podkladů pro zpracování faktur a účetnictví, zpracovávání a expedování faktur odběratelům, kontrola správnosti dodaných faktur, provádění evidence faktur, vystavování penalizačních faktur a vykonávání jiných, v popisu nespecifikovaných úkolů podle pokynů ředitele, které byly v souladu se sjednaným druhem práce. Ing. [příjmení] neměla pravomoc podepisovat externí a interní dokumenty firmy (prokázáno popisem pracovní činnosti). 21. [jméno] [příjmení] ve své výpovědi uvedla, že byla v kontaktu s Ing. [celé jméno žalovaného] cca 1,5 roku zpět, kdy se jí dotazoval, zda na dopise z [datum] je její podpis, toto mu tehdy potvrdila. U žalobkyně byla zaměstnána cca od 1. čtvrtletí 2014 do r. 2019 jako fakturantka, v podstatě asistentka, dělala a podepisovala faktury a objednávky, přijímala poštu, řešila pojištění vozidel, komunikovala s úřady a s poštou, dělala úkoly, které jí byly svěřeny. Až po nějaké době práce u žalobkyně dostala úkol, aby přijímala korespondenci, která přicházela do firmy, probíhalo to tak, že dopis přijala, i doporučený, vždy jej otevřela, kromě dopisů pro pana [příjmení], ty neotvírala, podívala se zběžně, pro koho je, a následně poštu té dané osobě předala, a to ještě tentýž den, kdy ji obdržela, pokud tedy byla daná osoba zrovna v práci. U žalobkyně byla ve skříni uložena kniha došlé pošty, do které zapisovala doručenou korespondenci podle obálky, následně předávala dopisy panu [příjmení], pokud mu byly určeny, nebo příslušnému zaměstnanci. Pokud se jednalo o interní dopisy, většinou jí takové dopisy kolegové nedávali, předávali si je mezi sebou, tyto do knihy došlé pošty tedy nezapisovala. Dopisy z firmy ven taktéž přebírala a dávala kolegovi, který je vozil na poštu. Toto již dělala v době, kdy byl žalovaný propuštěn. Podpis na dopise ze dne [datum] je její, vybavuje si situaci ohledně skončení pracovního poměru žalovaného, byli spolu v práci v kontaktu skoro denně, takový podobný dopis převzala v kanceláři, to bylo již v době, kdy byl žalovaný propuštěn a vrátil se s tímto dopisem, žalovaný hodně na svědkyni tlačil, aby dopis převzala a podepsala ho, pravděpodobně jej pak předala svým nadřízeným, tedy panu [příjmení] a paní [příjmení], ale na toto si již konkrétně nepamatuje, ani na reakci pana [příjmení] a paní [příjmení]. Svědkyně se léčila se schizoafektivní poruchou osobnosti, bere běžnou medikaci, s nemocí nebyly spojeny výpadky paměti.

22. Skutková zjištění byla učiněna v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí ve věci samé. Soud neprovedl účastnický výslech žalovaného, neboť to nebylo nezbytné, jelikož soud měl skutkový stav za prokázaný s dostatečnou mírou jistoty. Soud zamítl návrh žalobkyně na doplnění dokazování účastnickým výslechem jednatele žalobkyně a výslechem paní [příjmení], pracovnice žalobkyně na pozici organizace a techniky řízení, kterými chtěla žalobkyně prokazovat, že dopis ze dne 16. 9 2015 nebyl doručen paní [příjmení], dále skutečnosti, zda paní [příjmení] byla oprávněna přebírat poštu, a k podmínkám doručování, neboť dané skutečnosti byly zjištěny z ostatních důkazů v řízení již provedených. Doručení dopisu je prokázáno výslechem svědkyně, listinou opatřenou razítkem zaměstnavatele a podpisem administrativní pracovnice, přitom žalobkyně od počátku řízení tento dopis zpochybňovala a v koncentrační lhůtě neuvedla, že by tato svědkyně [příjmení] jakkoli participovala na (ne) doručování této listiny.

23. Z emailu ze dne [datum] a ze dne [datum] soud nemá za prokázané, že by žalovaný nebyl 2 dny schopen práce. Došlo k odložení mediace z důvodu návštěvy žalovaného u zubaře, což však není důvodem pracovní neschopnosti. Z emailu ze dne [datum] navíc ani nevyplývá žádný termín, kdy by žalovaný nemohl práci vykonávat.

24. Z důkazů: předžalobní výzva ze dne [datum], dopis ze dne [datum] soud nezjistil nic relevantního pro rozhodnutí ve věci samé.

25. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i v jejich vzájemném souhrnu a přihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. K listinným důkazům účastníci ničeho nenamítali, vyjma dopisu ze dne [datum]. Na této listině je jednoznačně otisk razítka žalobkyně (byť hůře čitelný) a podpis přejímající osoby. Chybí přesné datum převzetí, soud zde vyšel z předpokladu, že bylo doručováno v přímé návaznosti na vyhotovení listiny, případně v řádu jednoho či dvou dnů, neboť svědkyně [příjmení] uvedla, že dopisy, které převzala, ihned ten den doručovala, pokud byla daná osoba, které byl dopis určen, přítomna. Žalobkyně tvrdila, že takovou listinu vůbec nemá k dispozici. Pokud se soud dotazoval na evidenci přijaté pošty, žalobkyně uvedla, že ničím takovým nedisponuje, což bylo vyvrácenou výslechem svědkyně [příjmení], která uvedla, že existovala kniha došlé pošty, která byla uložena u žalobkyně na pracovišti ve skříni. Přitom pokud se soud dotazoval žalobkyně na pracovnici na podatelně jménem [jméno] (když žalovaný zprvu nevěděl příjmení), uvedla žalobkyně, že neměla vůbec žádné pracovníky na podatelně. Žalobkyně ani na tento další dopis ze dne [datum] nijak nereagovala (byť je odeslání prokázáno podacím lístkem). Výslech svědkyně [příjmení] soud hodnotí jako věrohodný, i s ohledem na uplynutí více jak šesti let od okamžiku, kdy mělo dojít k převzetí a předání daného dopisu, k tomu je nutno přihlížet i v tom, když si svědkyně některé podrobnosti již nebyla schopna vybavit. Svědkyně uvedla, že byla u žalobkyně pověřena přijímáním došlé a expedováním odesílané korespondence, pokud tedy žalovaný chtěl doručovat daný dopis jejím prostřednictvím, jeví se tento jeho postup jako logický, když daná osoba byla určena zaměstnavatelem k přijímání a odesílání korespondence, ačkoliv doručování interní korespondence pro ni nebylo běžné. Svědkyně si sice již nepamatovala, zda konkrétně daný dopis skutečně předala jednateli žalobkyni nebo paní [příjmení], s ohledem na to, jak popsala svůj běžný postup při doručování korespondence svým nadřízeným nebo zaměstnancům, však považuje soud doručení daného dopisu žalovaného za vysoce pravděpodobné, když svědkyně jeho doručení rovněž nevyvrátila.

26. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

27. Žalovaný pracoval pro žalobkyni na základě pracovní smlouvy ze dne [datum]. Žalobkyně vyplatila žalovanému dne [datum] částku ve výši 105 297 Kč, která měla představovat odstupné v souvislosti s výpovědí ze dne [datum]. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. 11. 2018, č.j. 28 C 374/2015-76, bylo určeno, že výpověď je neplatná. Žalovaný dopisem ze dne [datum], který doručil v září 2015 prostřednictvím zaměstnankyně žalobkyně [příjmení] [příjmení], a opakovaně dopisem ze dne [datum] oznámil žalobkyni, že považuje výpověď žalobkyně ze dne [datum] za neplatnou a pracovní poměr za dosud trvající a nijak neukončený a požádal žalobkyni, aby mu práci dále přidělovala, což však žalobkyně neučinila. Žalobkyně nepřidělovala žalovanému práci v období od [datum] do [datum]. Žalovaný nebyl schopen práce v prosinci 2018 po dobu 5 dnů z důvodu chřipky. Průměrný hodinový měsíční výdělek žalovaného za duben až červen 2015 činil 35 098,80 Kč.

28. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně:

29. Podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

30. Podle ust. § 331 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zák. práce“), vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty.

31. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobkyně chtěla ukončit pracovní poměr s žalovaným výpovědí, jejíž neplatnost žalovaná namítal již před skončením výpovědní doby, následně mu vyplatila odstupné ve výši 105 927 Kč, později však byla soudem určena neplatnost výpovědi z pracovního poměru na základě žaloby podané žalovaným.

32. Vzhledem k tomu, že pracovní poměr mezi účastníky nebyl platně rozvázán, neexistoval žádný právní důvod, na jehož základě by žalovaný měl nárok na výplatu odstupného. Povinnost žalovaného vrátit vyplacené odstupné plyne z § 2991 a § 2993 o. z., neboť plnění bez právního důvodu je třeba posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. V daném případě je splněna i podmínka pro vrácení neprávem vyplacených částek stanovená v ust. § 331 zákoníku práce, neboť žalovaný už s ohledem na text výplatní pásky věděl, že částka, která je mu vyplácena, je vyplácena jako odstupné. [příjmení] proto zároveň vědět, že pokud by pracovní poměr platně neskončil, na toto plnění by neměl nárok, přičemž žalovaný byl od počátku názoru, že výpověď je neplatná, neboť to sám namítal. Žalovaný tedy při přijetí odstupného nemohl být„ v dobré víře“, že mu plnění náleží, neboť si musel být vědom nebo alespoň z okolností musel předpokládat, že plnění bude muset vrátit, jestliže bude jeho žalobě o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru pravomocně vyhověno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2016, sp.zn. 21 Cdo 740/2016).

33. Žalovaný však v podání ze dne [datum] vznesl námitku započtení, a to tak, že započítává jeho nárok na vyplacení náhrady mzdy za období od [datum] do [datum] ve výši 105 297 Kč proti nároku žalobkyně na vrácení odstupného. V témže podání žalovaný vznesl vůči žalobkyni vzájemný návrh na zaplacení náhrady mzdy za období od [datum] do [datum] ve výši 1 263 556,80 Kč hrubého. Soud k tomuto pouze odkazuje na již vydaná rozhodnutí v této věci a uvádí, že soudy všech stupňů bylo konstatováno, že tato námitka započtení vznesená žalovaným je dostatečně určitá a jednoznačná.

34. Podle § 69 odst. 1 zák. práce dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

35. Podle § 69 odst. 2 zák. práce přesahuje-li celková doba, za kterou by měla zaměstnanci příslušet náhrada mzdy nebo platu, 6 měsíců, může soud na návrh zaměstnavatele jeho povinnost k náhradě mzdy nebo platu za další dobu přiměřeně snížit; soud při svém rozhodování přihlédne zejména k tomu, zda byl zaměstnanec mezitím jinde zaměstnán, jakou práci tam konal a jakého výdělku dosáhl nebo z jakého důvodu se do práce nezapojil.

36. Podle § 141 odst. 1 zák. práce mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

37. V řízení bylo prokázáno, že dopis ze dne [datum] se v září 2015 dostal do sféry dispozice žalobkyně jakožto zaměstnavatele, což vyplývá z výslechu svědkyně, daného dopisu i následné korespondence. Zaměstnankyně žalobkyně [příjmení] [příjmení] sice nebyla zaměstnankyní určenou k přijímání korespondence zaměstnanců určené pro zaměstnavatele, ale byla pracovnicí, která přijímala u žalobkyně obvykle korespondenci a tuto doručovala jednateli, resp. řediteli žalobkyně panu [příjmení], tato činnost spadala do rozsahu jejího popisu práce, neboť byla zaměstnána jako administrativní pracovník a ředitel žalobkyně jí mohl ukládat v rámci takového druhu práce úkoly, když lze konstatovat, že přijímání a odesílání korespondence lze nepochybně mezi takové práce zařadit. Pokud tedy Ing. [příjmení] uvedla, že dopis žalovaného pravděpodobně převzala, když si vzpomněla na to, že žalovaný na ni tlačil, aby dopis převzala a podepsala jeho převzetí, a rovněž zcela standardně listiny určené panu [příjmení] tomuto bez prodlení předávala, pokud byl přítomen, nemá soud výrazných pochybností o tom, že nakonec, po přesvědčování žalovaným, projevila ochotu dopis jednateli žalobkyně předat a že se dopis v řádu dnů od data na něm uvedeného skutečně dostal jejím prostřednictvím do dispozice statutárního zástupce žalobkyně, oprávněného jednat v pracovněprávních otázkách žalobkyně.

38. Žalovaný tak dopisem ze dne [datum] řádně ve smyslu § 337 odst. 1 zák. práce do konce výpovědní doby oznámil žalobkyni, že považuje výpověď ze dne [datum] za neplatnou a pracovní poměr za dosud trvající a nijak neukončený a požádal žalobkyni, aby mu práci dále přidělovala, což však žalobkyně neučinila. Dané oznámení pak žalovaný zopakoval ještě v dopise ze dne [datum] a v žalobě o určení neplatnosti výpovědi ze dne [datum]. Námitka žalobkyně, že jí takové oznámení mělo být doručeno bez zbytečného odkladu, je nedůvodná, neboť tato lhůta je lhůtou pořádkovou, jak ostatně uzavřely odvolací i dovolací soud, když odkázaly na shodnou judikaturu jako soud I. stupně ve svém prvním rozhodnutí.

39. Jako důvodnou neshledal soud ani námitku promlčení, ani námitku rozporu s dobrými mravy a zjevného zneužití práva. K námitce promlčení soud opětovně odkazuje na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž opětovně uvádí, že při vzájemném zápočtu pohledávek postačuje, pokud se dané pohledávky již v minulosti setkaly jako pohledávky nepromlčené. Jelikož se tak v daném případě stalo, neboť je započítávána pohledávka na vrácení odstupného, kde plynula tříletá subjektivní promlčecí lhůta od okamžiku, kdy se žalovaný dozvěděl, že se bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně, tj. od obdržení výplatní pásky, proti pohledávce na náhradu mzdy za říjen, listopad a prosinec, které byly splatné do konce následujícího měsíce, a poté započala plynout tříletá promlčecí lhůta. Je tak zřejmé, že nejméně v roce 2016 a 2017 se u obou pohledávek jednalo o pohledávky dospělé, splatné a nepromlčené. Co se týče částek uplatněných vzájemným návrhem, tento byl podán dne [datum], požadován byl nárok na náhradu mzdy od ledna 2016, který byl splatný do konce února 2016, promlčecí doba je tříletá, nárok tak není promlčen ani částečně. K námitce rozporu s dobrými mravy a zjevného zneužití práva soud opakuje, že žalovaný jasně deklaroval svoji vůli dále pro žalobkyni pracovat, k výkonu práce byl připraven, pokud se žalobkyně namítala výši nároku podle § 69 zák. práce, pak nutno zdůraznit, že kdykoli mohla začít žalovanému opět přidělovat práci.

40. Žalobkyně dále namítala s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 8. 2014, č. j. 1 Cm 9/2014-108, nezákonnost postupu soudu, pokud soud uložil žalobkyni, aby pro účely ověření správné výše průměrného výdělku poskytla výplatní pásky žalovaného za rozhodné období. Soud konstatuje, že právní závěr tohoto rozhodnutí je takový, že povinnost podle § 129 odst. 2 o. s. ř. neplatí jen pro třetí osoby, ale i pro účastníky řízení, soud pak je oprávněn zhodnotit konkrétní okolnosti případu, zda tuto povinnost účastníkovi uloží. Soud konstatuje, že zde byl nárok žalovaného jednoznačně dán, bylo vysoce pravděpodobné, že i výše nároku bude po právu. Výplatní pásky za rozhodné období sloužily k upřesnění průměrného výdělku a soud ve svém postupu nespatřuje narušení rovnosti účastníků.

41. Pro výši nároku žalovaného ve smyslu § 69 zák. práce soud vycházel z průměrného výdělku za druhý kvartál roku 2015, jak bylo stanoveno odvolacím soudem. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, průměrný měsíční výdělek žalovaného za období duben až červen 2015 činil 35 098,80 Kč, tedy shodně, jak jej určila v příslušném potvrzení žalobkyně.

42. Žalobkyně navrhla snížení náhrady mzdy na částku 4 500 Kč měsíčně, nedotvrdila však nezbytné skutečnosti, a to ani přes opakované upozornění ze strany soudu, že je to její procesní povinností. Závěr soudu I. stupně, že žalobkyni zatěžuje břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně splnění podmínek pro snížení náhrady mzdy zaměstnance ve smyslu § 69 odst. 2 zákoníku práce a že žalobkyně tato břemena neunesla, pak aproboval jak odvolací soud, tak soud dovolací, soud tedy pro stručnost na toto odůvodnění odkazuje.

43. Soud tedy opětovně dospěl k závěru, že žaloba o zaplacení částky 105 927 Kč není důvodná, neboť nárok zanikl z důvodu započtení oproti nároku žalovaného jako zaměstnance na náhradu mzdy podle § 69 zák. práce za měsíce říjen, listopad a prosinec 2015 ve výši 105 297 Kč, proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrok I. rozsudku, a žalobu opět zamítl.

44. O náhradě nákladů řízení o žalobě (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 75 068,40 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 105 927 Kč ve výši 5 340 Kč a paušální náhrada hotových výdajů stanovená dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 300 Kč za každý z jedenácti úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (za převzetí a přípravu zastoupení, za 2x písemné podání nebo návrh ve věci samé – vyjádření k žalobě ze dne [datum] a vyjádření ze dne [datum], za 6x účast na jednání soudu – dne [datum], 2x dne [datum], před odvolacím soudem dne [datum] a 2x dne [datum], za vyjádření k odvolání a za vyjádření k dovolání ze dne [datum]) a dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 62 040 Kč ve výši 13 028,40 Kč.

45. Vzhledem k výše uvedenému soud opět shledal vzájemný návrh žalovaného za důvodný v části ohledně nároku na zaplacení náhrady mzdy ve výši 1 258 222,80 Kč s příslušenstvím (když v části ohledně zaplacení částky 5 334,03 Kč s úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení byl již vzájemný návrh pravomocně zamítnut), proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku, a uložil danou částku žalobkyni uhradit. Jelikož se jedná o prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalovaný rovněž nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), přičemž náhrada mzdy za konkrétní měsíc byla vždy splatná do konce měsíce následujícího, žalobkyně se tak dostala do prodlení následujícího dne, tedy 1. dne dalšího měsíce. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

46. O náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu (výrok IV.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl nejprve neúspěšný pouze v nepatrné části a následně zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 245 113,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 63 178 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty 1 263 556,80 Kč (tj. do doby zamítnutí části nároku ze vzájemného návrhu) ve výši 13 380 Kč a paušální náhrada hotových výdajů stanovená dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 300 Kč za každý z osmi úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (za převzetí a přípravu zastoupení, za 2x písemné podání nebo návrh ve věci samé – vyjádření ze dne [datum] a vyjádření ze dne [datum], za 4x účast na jednání soudu – dne [datum], 2x dne [datum] a u odvolacího soudu dne [datum], a za vyjádření k odvolání) a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty 1 258 220,80 Kč (tj. po rozhodnutí odvolacího soudu) ve výši 13 340 Kč a paušální náhrada hotových výdajů stanovená dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (za vyjádření k dovolání a za 2x účast na jednání soudu – 2x dne [datum]) a dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 150 360 Kč ve výši 31 575,60 Kč.