48 C 118/2013

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu [titul]. Aleny Pavlíčkové a přísedících Dagmar Málkové a PhDr. Mgr. Bc. Břetislava Voženílka [příjmení] ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 4 750 000 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Rozšíření žaloby dle vyjádření žalobkyně ze dne [datum] o uložení povinnosti žalovanému upustit od rozdílného odměňování žalobkyně spočívajícího v jejím nezařazení do srovnatelné platové třídy oproti kompetenčně a hierarchicky srovnatelným pracovníkům žalovaného, kterými jsou [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení]; od nepřiznávání a neplacení srovnatelných pravidelných pololetních odměn oproti týmž pracovníkům žalovaného včetně osobního ohodnocení; od rozdílného zacházení se žalobkyní spočívajícího v nepravdivém obviňování z porušování povinností vztahujících se k jí vykonávané práci a v neposkytování srovnatelné součinnosti, tj. aktuálně dostupných informací o skutečnostech důležitých pro řádné plnění jednotlivých jí zadávaných pracovních úkolů; a od neoprávněného vyhrožování užitím pracovněprávních sankcí, se dle § 95 odst. 2 o. s. ř. nepřipouští.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 51 290 Kč.

III. Žaloba se co do částky 4 698 710 Kč zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 136 855 Kč k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném toho, aby upustil od porušování zákazu diskriminace a dále zaplacení spravedlivého zadostiučinění za nerovné zacházení ve výši 4 750 000 Kč. Žalobkyně požadovala uložení povinnosti žalovanému upustit od rozdílného odměňování žalobkyně spočívajícího v jejím nezařazení do srovnatelné platové třídy oproti kompetenčně a hierarchicky srovnatelným pracovníkům žalovaného, kterými jsou [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení]; od nepřiznávání a neplacení srovnatelných pravidelných pololetních odměn oproti týmž pracovníkům žalovaného včetně osobního ohodnocení; od rozdílného zacházení se žalobkyní spočívajícího v nepravdivém obviňování z porušování povinností vztahujících se k jí vykonávané práci a v neposkytování srovnatelné součinnosti, tj. aktuálně dostupných informací o skutečnostech důležitých pro řádné plnění jednotlivých jí zadávaných pracovních úkolů; od neoprávněného vyhrožování užitím pracovněprávních sankcí. Za nerovné a diskriminační jednáním žalovaného v období od [datum] do [datum], spočívající v 1/ nedůvodném pronásledování spočívající v neoprávněných a nedůvodných výtkách, výhradách, vyhrožování finančními postihy a výpovědí požaduje 1 556 667 Kč, 2/ za kladení překážek v práci, vydávání protichůdných a zavádějících pokynů a pokynů v rozporu s interními předpisy, vyžadování nadbytečných, nestandardních zpráv, stanovisek k postupům požaduje 783 333 Kč, 3/ za bránění v přístupu k informacím a neposkytování relevantních informací požaduje 783 333 Kč, 4/ za horší odměňování (nižší plat, příplatky a odměny) požaduje finanční zadostiučinění ve výši 1 626 667 Kč.

2. Žalobkyně tvrdila, že od července 2012 se žalobkyně stala terčem nedůvodných výtek žalovaného, žalovaný jí bránil v přístupu k relevantním informacím potřebným k plnění pracovních úkolů, kladl jí překážky v plnění pracovních povinností vydáváním protichůdných nebo protiprávních pokynů, vyžadováním nestandardních zpráv, žalobkyni byl přidělen pomalý počítač nevhodný pro práci, již vykonávala, dále žalobkyni hůře odměňoval, měla nižší plat než srovnatelní zaměstnanci. Celá situace vyvrcholila doručením vytýkacího dopisu dne [datum] a odebráním osobního příplatku, čímž se plat žalobkyně snížil z 23 640 Kč na 20 640 Kč.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že k nerovnému či diskriminačnímu jednání s žalobkyní nedošlo. Zaměstnanci žalovaného označení žalobkyní nejsou srovnatelní zaměstnanci. Žalobkyně ve své žalobě opakovaně tvrdí nerovné zacházení ze stany žalovaného, na žádném místě však netvrdí a neuvádí důkaz či náznak pro závěr, že by toto údajné nerovné zacházení bylo založené na některém z diskriminačních důvodů stanovených taxativně v § 133a občanského soudního řádu.

4. Shrnutí dosavadního vývoje řízení:

5. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 14. 7. 2016 č. j. 48 C 118/2013-263 žalobu zamítl. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně byla u žalovaného zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako investiční referent, že od [datum] byla stejně jako ostatní investiční referenti zařazena do 11. platové třídy, že do [datum] vyplácel žalovaný žalobkyni osobní příplatek ve výši 3 000 Kč měsíčně, že všichni referenti měli srovnatelnou výpočetní techniku, že žalobkyně byla emailem ze dne [datum] svým nadřízeným vyrozuměna o tom, že podkladová stanoviska k územně plánovací dokumentaci (dále též„ ÚPD“) bude třeba odevzdávat minimálně sedm dní před zákonným termínem, že na tuto povinnost opakovaně upozornila své podřízené [titul]. [jméno] [příjmení] emailem ze dne [datum], že žalobkyně dané termíny nedodržovala, že případ [obec] s termínem odevzdání [datum] předložila až [datum], případ [obec] s termínem odevzdání [datum] předložila až [datum] a případ [obec] s termínem odevzdání [datum] předložila až [datum] a že pro nedodržování termínů k vyřízení písemností sloužících jako podklady k územně plánovací dokumentaci a pro postup v rozporu s podpisovým řádem žalovaný přistoupil k udělení výtky žalobkyni a odebrání osobního příplatku. Soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně byla od počátku řízení soudem opakovaně vyzývána, aby doplnila své tvrzení, jak konkrétně s ní bylo zacházeno jinak, než s ostatními srovnatelnými zaměstnanci, že nebylo prokázáno, že by byla terčem nedůvodných výtek, že by jí bylo vyhrožováno nebo byla jinak pronásledována, že vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalobkyně skutečně své povinnosti plynoucí jí z pracovního poměru porušovala, přistoupil žalovaný oprávněně k udělení výtky a že žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by se jiní s ní srovnatelní zaměstnanci dopouštěli obdobných pochybení a bylo s nimi nakládáno jinak. Dále dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla jako zaměstnanec státní příspěvkové organizace odměňována v souladu se zákoníkem práce a s nařízením vlády č. 564/2006 Sb. podle odbornosti a odpracovaných let, že osobní ohodnocení jí bylo odebráno na základě prokázaných nedostatků v práci a že vzhledem k tomu, že žalobkyně netvrdila, že by jiní zaměstnanci žalovaného rovněž porušovali svoje povinnosti a přesto jim byl osobní příplatek ponechán, není ani tento tvrzený diskriminační důvod opodstatněný. Dodal, že ačkoli byla žalobkyně při jednání poučena v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že je povinna tvrdit a prokázat, že s ní bylo za dané situace jednáno jinak než s osobami ve srovnatelné situaci, žalobkyně svá tvrzení nedoplnila, a neusnesla tak břemeno tvrzení ani břemeno důkazní. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 11. 2017 č. j. 30 Co 145/2017-378 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se zamítá žaloba o uložení povinnosti žalovanému upustit od rozdílného odměňování žalobkyně spočívajícího v jejím nezařazení do srovnatelné platové třídy oproti kompetenčně a hierarchicky srovnatelným pracovníkům žalovaného, kterými jsou [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení]; od nepřiznávání a neplacení srovnatelných pravidelných pololetních odměn oproti týmž pracovníkům žalovaného včetně osobního ohodnocení; od rozdílného zacházení se žalobkyní spočívajícího v nepravdivém obviňování z porušování povinností vztahujících se k jí vykonávané práci a v neposkytování srovnatelné součinnosti, tj. aktuálně dostupných informací o skutečnostech důležitých pro řádné plnění jednotlivých jí zadávaných pracovních úkolů; a od neoprávněného vyhrožování užitím pracovněprávních sankcí; ve výroku, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni 4 750 000 Kč, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 90 508 Kč Odvolací soud shledal, že žaloba byla v části požadavku, aby žalovaný upustil od„ porušování zákazu diskriminace jednáním popsaným v čl. I“, vadná, neboť byla neurčitá, a proto vedl žalobkyni k upřesnění žalobních tvrzení tak, aby bylo zřejmé, v čem spočívá tvrzené diskriminační jednání žalovaného a jaké finanční zadostiučinění požaduje za to které tvrzené diskriminační jednání. Uvedl, že byly-li žalobkyní navrhovány nové důkazy k prokázání pokračující diskriminace v odměňování, a to k prokázání skutečností nastalých po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, je třeba tyto důkazy shledat za v odvolacím řízení nepřípustné, neboť předmětem žaloby byla (mimo jiné) tvrzená diskriminace v odměňování v období roku 2012 - 2013, a pokud toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, nemůže být úspěšný ani nárok na upuštění od tohoto jednání do budoucna; tvrzení o (nově) nastalé platové diskriminaci v roce 2017 nebylo žalobou uplatněno, a proto nemůže být předmětem tohoto řízení. Odvolací soud dovodil, že vzhledem k tomu, že žalobkyně netvrdila v řízení žádný z taxativně stanovených diskriminačních důvodů, neuplatní se ustanovení § 133a občanského soudního řádu a že žalobkyně své břemeno jednoznačně a konkrétně tvrdit, jak a kdy s ní bylo zacházeno jinak než s konkrétními osobami ve stejné situaci, v celém rozsahu neunesla. Dospěl k závěru, že pokud jde o kladení překážek v práci, vydávání protichůdných a zavádějících pokynů a pokynů v rozporu s interními předpisy, vyžadování nadbytečných, nestandardních zpráv, stanovisek k postupům a o bránění v přístupu k informacím a neposkytování relevantních informací, žalobkyně netvrdila, jaké konkrétní informace byly poskytnuty jiným pracovníkům a nikoliv jí, resp. v přístupu k jaké informaci bylo žalobkyni bráněno, zatímco tak nebylo činěno ve vztahu k jinému zaměstnanci, jaké zprávy, stanoviska byly vyžadovány po ní a nebyly vyžadovány po jiných pracovnících, že pouhá skutečnost, že žalobkyni byla udělena výtka za porušování jejích povinností, nenaplňuje povahu nerovného zacházení, navíc tato výtka spočívající v nedodržování lhůt pro vyřízení spisů byla oprávněná a jiní zaměstnanci měli zpoždění s vyřizováním spisů jen ojediněle, a že upozornění na možnost výpovědi a možnost odejmout pracovníkovi dříve mu přiznané osobní ohodnocení je jednoznačně výkonem práva žalovaného. Ohledně tvrzené diskriminace v odměňování odvolací soud dovodil, že žalobkyně v řízení tvrdila konkrétní nerovnost v odměňování pouze ve vztahu k pracovníkům [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení], kdy tvrdila konkrétně, že tito pracovníci dosahovali v letech 2012 - 2013 vyššího platu než ona, že uvedení pracovníci dosahovali různých příjmů, včetně různých odměn a příplatků, že jejich platy byly stanoveny podle jejich zařazení do platové třídy a platového stupně podle nařízení vlády č. 564/2006 Sb., že sama žalobkyně tvrdila, že uvedení pracovníci vykonávali rozdílnou agendu co do náročnosti, množství agendy, množství spisů, měli rozdílné odborné vzdělání, odbornou praxi a rozdílnou délku započitatelné praxe, a že v takovém případě nelze pouze z rozdílné výše platu a ze skutečností, že některým z uvedených pracovníků byly přiznány odměny vyšší než žalobkyni a že žalobkyně byla zařazena do jiné platové třídy a stupně (ve vztahu k některým pracovníkům), učinit závěr o tom, že žalovaný zacházel s žalobkyní nerovně. Odvolací soud dále uvedl, že ve vztahu ke stanovení základního platu žalobkyně netvrdila, že by byl stanoven u ní nebo u uvedených pracovníků v rozporu s nařízením vlády č. 564/2006 Sb., že ve vztahu k různé výši přiznaných odměn netvrdila, že by jí nebyla přiznána odměna, která za srovnatelný výkon práce (za srovnatelných podmínek) byla přiznána jinému zaměstnanci, a že ve vztahu k rozdílnému odměňování [titul]. [příjmení], [titul]. [příjmení], [titul]. [příjmení], [titul]. [příjmení], [titul]. [obec], [titul]. [příjmení] a [titul]. [příjmení] žalobkyně neuvedla žádná konkrétní tvrzení. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.

6. Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 21 Cdo 2262/2018-437, rozsudek odvolacího i prvostupňového soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud zejména shledal, že nelze učinit závěr o tom, že žalovaný zacházel s žalobkyní nerovně, aniž by se zabýval tím, jakou práci tito zaměstnanci (včetně žalobkyně) vykonávali, do jaké platové třídy a platového stupně byli zařazeni, zda bylo toto zařazení provedeno v souladu s právními předpisy a zda jsou rozdíly v odměňování odůvodněné. Dovolací soud dále nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že předmětem žaloby byla (mimo jiné) tvrzená diskriminace žalobkyně v odměňování v období roku 2012 - 2013 a že - nebylo-li toto tvrzení v řízení prokázáno - nemůže být úspěšný ani nárok na upuštění od tohoto jednání do budoucna.

7. Soud I. stupně doplnil dokazování a následně vydal rozsudek ze dne 16. 9. 2019, č.j. 48 C 118/2013-545, kterým žalobu opětovně zamítl. Po skutkové stránce vycházel ze zjištění, že žalobkyně byla u žalovaného na základě pracovní smlouvy z [datum] zaměstnána jako investiční referent, od [datum] byla zařazena do 11. platové třídy, do [datum] jí byl vyplácen osobní příplatek 3.000 Kč měsíčně. Pracovní poměr žalobkyně u žalovaného skončil na základě výpovědí ze strany žalovaného ke dni [datum], žaloba o určení neplatnosti této výpovědi byla pravomocně zamítnuta. Všichni referenti u žalovaného měli stejnou výpočetní techniku. V roce 2012 žalobkyně opakovaně nedodržovala povinnost odevzdávat podkladová stanoviska k územně plánovací dokumentaci 7 dní před zákonným termínem, a to ani po opakovaném upozornění. Pro nedodržování uvedených termínů a také pro postup v rozporu s podpisovým řádem žalovaný přistoupil k udělení výtky žalobkyni a odebral jí shora uvedený osobní příplatek. Dále se soud prvního stupně podrobně zabýval odměňováním dalších zaměstnanců u žalovaného v období let 2012 2013 a shledal, že ze zaměstnanců, na než žalobkyně poukazovala, byli zaměstnanci Bc. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení], zařazeni do stejné nebo nižší platové třídy než žalobkyně. Po určitou dobu byly do vyšší platové třídy než žalobkyni zařazeny zaměstnankyně [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení], ty však nevykonávaly stejnou či srovnatelnou práci jako žalobkyně: žalobkyně byla zařazena na pozici investiční referent, zatímco [titul]. [příjmení] působila jako vedoucí oddělení výstavby a územního plánování a následně jako referent veřejné správy ve 13. platové třídě a i v této pozici fakticky působila jako vedoucí. [titul]. [obec] působila jako referent veřejné správy v 11. platové třídě a od [datum] pak ve 12. platové třídě, což bylo zdůvodněno metodickou pomocí v rámci oddělení při řešení složitějších případů. [titul]. [příjmení] pracovala jako investiční referent ve 12. platové třídě, přímo však řídila pracovníky referátu koncepce a životního prostředí. [titul] [příjmení] pracovala jako referent veřejné správy ve 12. platové třídě, což bylo zdůvodněno metodickým a věcným vedením pracovníků v oblasti územního plánování. [titul]. [příjmení] pak byla zařazena do 13. platové třídy a působila jako vedoucí oddělení předinvestiční přípravy [obec].

8. Po právní stránce soud prvního stupně zjištěný skutkový stav hodnotil tak, že předně s ohledem na skončení pracovního poměru žalobkyně u žalovaného již v současné době nemůže ze strany žalovaného docházet k porušování práv a povinností vyplývajících z práva na rovné zacházení (diskriminace), ani neexistuje nebezpečí jeho uskutečnění či opakování v budoucnu. Z tohoto důvodu soud prvního stupně zamítl žalobu ohledně zdržovacího nároku, tedy v části, v níž se žalobkyně domáhala upuštění od takového jednání. Dále se soud prvního stupně s ohledem na požadavek žalobkyně na zaplacení přiměřeného zadostiučinění zabýval s odkazem na § 16 a § 17 zákoníku práce a § 2 a § 10 antidiskriminačního zákona tvrzeným nerovným zacházením žalovaného se žalobkyní ze 4 výše vymezených okruhů důvodů. Vycházel přitom z toho, že žalobkyně netvrdí žádný z diskriminačních důvodů (znaků) ve smyslu antidiskriminačního zákona – měla-li žalobkyně za to, že důvodem tvrzeného rozdílného zacházení s ní je její oprávněná kritika, rozdílný názor na interní postupy, snaha o odborné plnění povinností apod., nelze takové důvody podřadit pod„ odlišný světový názor“ ve smyslu § 2 antidiskriminačního zákona. Pokud žalobkyně spatřovala nerovné zacházení (1) v nedůvodném pronásledování spočívajícím v neoprávněných výtkách, výhradách, vyhrožování finančními postihy a výpovědí, nebylo nic takového v řízení prokázáno. Byla-li žalobkyni udělena výtka, jednalo se o reakci žalovaného na nedostatky v její práci. Pokud žalobkyně dále uváděla, že nerovné zacházení s ní spočívá v (2) kladení překážek v práci, vydávání protichůdných a zavádějících pokynů a pokynů v rozporu s interními předpisy, vyžadování nadbytečných a nestandardních zpráv a stanovisek k postupům a (3) v bránění v přístupu k informacím a neposkytování relevantních informací, žalobkyně ani přes opakovanou výzvu soudu nedoplnila svá tvrzení o tom, ve srovnání s jakými zaměstnanci s ní v tomto směru mělo být zacházeno odlišně. Podrobněji se pak soud prvního stupně zabýval tvrzením o nerovném zacházení spočívajícím (4) v nerovném odměňování, a to s odkazem na závazný právní názor Nejvyššího soudu vyjádřený ve věci v rozsudku [datum]. Shledal, že část zaměstnanců žalovaného byla odměňována stejně jako žalobkyně a zaměstnankyně, které byly zařazeny do vyšší platové třídy, nevykonávaly srovnatelnou práci jako žalobkyně. Soud prvního stupně dále uvedl, že je sice toho názoru, že podle nařízení vlády č. 222/2010 Sb. by sice pracovní náplň žalobkyně odpovídala spíše 12. platové třídě, žalobkyně však požaduje zadostiučinění za nerovné zacházení a v řízení nebylo zjištěno, že by existovali srovnatelní zaměstnanci zařazení do vyšší platové třídy než žalobkyně. S žalobkyní tak nebylo zacházeno odlišně. Pokud pak žalobkyně poukazovala na to, že jí bylo odebráno osobní ohodnocení, pak důvodem nebylo diskriminační jednání žalovaného, ale prokázané nedostatky v práci žalobkyně. Z těchto důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl i v části, v níž žalobkyně požadovala přiměřené zadostiučinění.

9. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 1. 2020, č. j. 30 Co 10/2020-595, potvrdil rozsudek soudu I. stupně. Odvolací soud uvedl, že v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému upustit od žalobkyní popsaného rozdílného zacházení, soud prvního stupně zcela správně žalobu zamítl, již jen s ohledem na skončení pracovního poměru žalobkyně u žalovaného, a že v části, v níž se žalobkyně domáhala„ peněžitého zadostiučinění“, se soud prvního stupně správně zabýval především nárokem„ na přiměřené zadostiučinění v penězích za tvrzené nerovné zacházení s žalobkyní spočívající v jejím horším odměňování oproti srovnatelným zaměstnancům“, neboť závěrům ohledně dalších nároků na„ peněžité zadostiučinění“ dovolací soud„ v kasačním rozsudku [datum]“ ničeho nevytkl a žádné námitky proti nim v podaném odvolání nevznáší ani žalobkyně. Dovodil, že„ není rozhodné, zda žalovaný při odměňování svých zaměstnanců postupoval plně v souladu s právními předpisy a zda tedy všechny své zaměstnance správně zařadil do platových tříd dle nařízení vlády č. 222/2010 Sb.“ ale pouze otázka rovného odměňování žalobkyně oproti jiným„ srovnatelným“ zaměstnancům žalovaného, neboť podstatou projednávaného sporu je otázka, zda žalovaný ve vztahu k žalobkyni porušil zásadu rovného zacházení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že u žalobkyně nedošlo k naplnění žádného z diskriminačních znaků, a rovněž se závěry týkajícími se srovnání odměňování žalobkyně s dalšími zaměstnanci žalovaného, že zaměstnankyně zařazené do vyšší platové třídy než žalobkyně není možné považovat za„ srovnatelné“ se žalobkyní, neboť k zařazení těchto zaměstnankyň do vyšší platové třídy, než do jaké byla zařazena žalobkyně, existoval vždy„ věcný důvod“, a že projevem nerovného zacházení nebylo ani odebrání„ osobního ohodnocení“ žalobkyni, neboť k němu došlo v důsledku prokázaných nedostatků v její práci. Uzavřel, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni neporušil zásadu rovného zacházení, a to ani ohledně jejího odměňování.

10. O dovolání žalobkyně rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 27. 1. 2021, č. j. 21 Cdo 1486/2020-660, kterým jednak odmítl dovolání žalobkyně proti rozsudku městského soudu v části, v níž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. září 2019 č. j. 48 C 118/2013-545 ve výroku, kterým byla zamítnuta žaloba o uložení povinnosti žalovanému upustit od rozdílného odměňování žalobkyně spočívajícího v jejím nezařazení do srovnatelné platové třídy oproti kompetenčně a hierarchicky srovnatelným pracovníkům žalovaného, kterými jsou [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení]; od nepřiznávání a neplacení srovnatelných pravidelných pololetních odměn oproti týmž pracovníkům žalovaného včetně osobního ohodnocení; od rozdílného zacházení se žalobkyní spočívajícího v nepravdivém obviňování z porušování povinností vztahujících se k jí vykonávané práci a v neposkytování srovnatelné součinnosti, tj. aktuálně dostupných informací o skutečnostech důležitých pro řádné plnění jednotlivých jí zadávaných pracovních úkolů; a od neoprávněného vyhrožování užitím pracovněprávních sankcí, jednak rozsudek městského soudu v části, v níž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. září 2019, č. j. 48 C 118/2013-545, ve výroku o zamítnutí žaloby o 4 750 000 Kč a ve výroku o náhradě nákladů řízení, a v části, v níž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. září 2019, č. j. 48 C 118/2013-545, v části, v níž byla zamítnuta žaloba o 4 750 000 Kč, a ve výroku o náhradě nákladů řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.

11. Dovolací soud uvedl, že pokud bylo soudům žalobkyní vytýkáno, že se náležitě nezabývaly otázkou diskriminace zaměstnavatelem pro její přesvědčení (světonázor), pak přehlíží, že soudy se touto otázkou ve skutečnosti zabývaly, ale dospěly k závěru, že o diskriminaci z tohoto důvodu v posuzovaném případě nešlo, neboť světonázor nemůže spočívat pouze v jiných názorech žalobkyně na řešení konkrétních problémů vznikajících při výkonu její práce pro zaměstnavatele; s tímto závěrem se dovolací soud ztotožnil.

12. Dále dovolací soud dovodil, že u zaměstnanců odměňovaných platem je rovnost při odměňování do jisté míry garantována vymezením jednotných kritérií pro určení platového tarifu pro všechny zaměstnance přímo v zákoníku práce a v prováděcích nařízeních vlády. Zásadní význam má z tohoto pohledu systém hodnocení prací, který zařazením jednotlivých prací do platových tříd stanoví jejich závaznou hierarchii. Dalším kritériem je pak míra odborných a pracovních zkušeností (praxe). Zařadí-li zaměstnavatel své zaměstnance do platové třídy a platového stupně v souladu s těmito kritérii, k nerovnosti v této složce odměňování platem nedochází. Protože platový tarif může ve skutečnosti vyjádřit pouze relativní hodnotu práce, zahrnuje plat další složky, které mají sloužit k přesnějšímu ocenění práce jednotlivých zaměstnanců. Při poskytování těch složek platu, jejichž výši svým rozhodnutím zaměstnavatel přímo ovlivňuje (jako například v případě odměny za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu podle ustanovení § 134 zák. práce nebo osobního příplatku poskytovaného zaměstnanci, který dlouhodobě dosahuje velmi dobrých pracovních výsledků nebo plní větší rozsah pracovních úkolů než ostatní zaměstnanci, podle ustanovení § 131 odst. 1 zák. práce), je proto zaměstnavatel povinen vedle dodržení podmínek pro poskytování příslušné složky platu uplatnit i kritéria stanovená pro posouzení rovnosti při odměňování.

13. Dovolací soud podotkl, že pokud žalobkyně namítala, že jí žalovaný neprávem odňal„ osobní ohodnocení“ a že jí„ na rozdíl od všech označených srovnatelných pracovníků“ nebyly vypláceny pololetní odměny, pak přehlíží, že v projednávané věci dospěly soudy ke skutkovým zjištěním (jejichž správnost nepodléhá – jak bylo uvedeno výše – přezkumu dovolacího soudu), že osobní příplatek 3 000 Kč byl žalobkyni odebrán a pololetní odměny přestal žalovaný žalobkyni poskytovat v důsledku nedostatků v její práci (opakované nedodržování termínů při plnění pracovních úkolů). Uvedený postup žalovaného jako zaměstnavatele žalobkyně spočívající v odnětí osobního příplatku a neposkytnutí odměn jakožto složek platu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, neboť se nedostatky v práci žalobkyně (podle zjištění soudů) přímo projevily ve výsledcích jí odváděné práce, k čemuž u jiných zaměstnanců nedošlo.

14. Se závěrem odvolacího soudu, že zaměstnankyně žalovaného ([titul]. [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení]) zařazené do vyšší platové třídy než žalobkyně není možné považovat za„ srovnatelné“ se žalobkyní, neboť k jejich zařazení do vyšší platové třídy existoval vždy„ věcný důvod“, a to s ohledem na to, že se jedná o zkušené či vedoucí zaměstnankyně, však dovolací soud nesouhlasil a připomněl, že zaměstnavatel zařadí (je povinen zařadit) zaměstnance do platové třídy podle druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě a v jeho mezích na něm požadovaných nejnáročnějších prací a vedoucího zaměstnance do platové třídy podle nejnáročnějších prací, jejichž výkon řídí nebo které sám vykonává (srov. § 123 odst. 2 a 3 zák. práce). Zkušenosti nabyté zaměstnancem se do celkové výše platu zaměstnance projeví prostřednictvím platového stupně určeného podle doby jeho započitatelné praxe (srov. § 123 odst. 4 zák. práce) a okolnost, že se jedná o vedoucího zaměstnance, se promítne v příplatku za vedení, který mu přísluší podle ustanovení § 124 zák. práce, tyto skutečnosti však nemohou mít vliv na určení platové třídy zaměstnance. Nebylo-li soudy náležité zjištěno, do jaké platové třídy měla být zařazena žalobkyně a jí označení zaměstnanci žalovaného (vůči nimž s ní mělo být zacházeno nerovně) podle kritérií stanovených v zákoníku práce a v prováděcích nařízeních vlády, je závěr soudů, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni neporušil zásadu rovného zacházení při odměňování zaměstnanců, nejenom předčasný a tudíž nesprávný, ale i v rozporu s předcházejícím rozsudkem Nejvyššího soudu vydaným přímo v této věci (ze dne 28. 11. 2018 sp. zn. 21 Cdo 2262/2018) nebo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2020 sp. zn. 21 Cdo 3516/2018, z jejichž odůvodnění vyplývá, že k rozdílnému (nerovnému) zacházení se zaměstnanci odměňovanými platem může dojít i v případě, kdy zaměstnavatel zaměstnance nezařadí – na rozdíl od jiných zaměstnanců vykonávajících práci odpovídající stejné platové třídě – do platové třídy v souladu s příslušnými právními předpisy, nebo naopak v případě, kdy je zaměstnanec zařazen do platové třídy v souladu s právními předpisy, avšak jiní zaměstnanci vykonávající práci odpovídající stejné platové třídě jsou zařazeni do vyšší platové třídy.

15. Správným proto dovolací soud neshledal ani závěr odvolacího soudu, že„ není rozhodné, zda žalovaný při odměňování svých zaměstnanců postupoval plně v souladu s právními předpisy a zda všechny své zaměstnance správně zařadil do platových tříd dle nařízení vlády č. 222/2010 Sb.“, neboť byla-li by shledána opodstatněnou námitka žalobkyně, že nebyla – na rozdíl od jiných zaměstnanců žalovaného vykonávajících práci odpovídající 12. platové třídě – žalovaným zařazena do této třídy, přestože jí na ni„ ze zákona vzniklo právo“, pak by žalovaný takovým postupem vůči žalobkyni porušil zásadu rovného zacházení se zaměstnanci. V takovém případě by žalobkyni (přinejmenším) vzniklo za podmínek uvedených v ustanovení § 265 odst. 2 zák. práce právo na náhradu škody spočívající v rozdílu mezi platem, který jí měl být žalovaným (při zařazení žalobkyně do správné platové třídy) podle zákoníku práce a prováděcích právních předpisů vyplácen, a platem, který jí byl vyplácen ve skutečnosti. Přiznání této náhrady škody žalobkyni by přitom nebránila okolnost, že žalobkyně se v tomto řízení domáhá zaplacení 4 750 000 Kč z důvodu„ spravedlivého zadostiučinění“ za porušování zásady rovného zacházení, které spatřuje též v jejím nesprávném zařazení do platové třídy žalovaným oproti zařazení jiných zaměstnanců.

16. Soud se tedy po vrácení dané věci k dalšímu řízení zabýval zejména tím, do které platové třídy měla být žalobkyně zařazena a do které platové třídy byli zařazeni ostatní zaměstnanci, a zda v této souvislosti vznikla žalobkyni nějaká újma, zejména škoda spočívající v rozdílu mezi platem, který pobírala, a platem, který by jí náležel, kdyby byla zařazena do správné platové třídy, resp. pokud by byla zařazena do téže platové třídy, jako její kolegové.

17. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů:

18. Státní úřad inspekce práce prošetřil podnět žalobkyně, jehož předmětem bylo tvrzené porušování zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace, a v provedeném šetření nebyla prokázána jakákoliv forma diskriminačního jednání ze strany [titul]. [příjmení] vůči zaměstnancům na pozici investiční referent předinvestiční přípravy staveb, OPS [obec]. Odejmutí osobního příplatku žalobkyni souvisí s odůvodněným vytknutím neplnění pracovních povinností. Kontrolou nebyla prokázána jakákoliv forma nerovného zacházení, šikany či diskriminačního jednání ze strany [titul]. [příjmení] (informace o výsledku kontrolního šetření na č.l. 166 spisu Státního úřadu inspekce práce č. P 213/13). Kontrola byla zahájena dne [datum], úřad porovnával data zaměstnanců [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení] a žalobkyně pracujících u žalovaného na pozici investiční referent a [titul]. [jméno] [příjmení] pracující jako vedoucí oddělení předinvestiční přípravy (protokol o kontrole z č.l. 164 spisu Státního úřadu inspekce práce č. P 213/13). [titul]. [jméno] [příjmení] není nic známo o tom, že by byl vyvíjen nátlak, šikana či diskriminace na žalobkyni ze strany [titul]. [příjmení] (záznam o poskytnutí informací na č.l. 158 spisu Státního úřadu inspekce práce č. P 213/13), stejně tak není tato skutečnost známa [titul]. [jméno] [příjmení] (záznam o poskytnutí informací na č.l. 156 spisu Státního úřadu inspekce práce č. P 213/13), [titul]. [jméno] [příjmení] (záznam o poskytnutí informací na č.l. 155 spisu Státního úřadu inspekce práce č. P 213/13) ani [titul]. [jméno] [příjmení] (záznam o poskytnutí informací na č.l. 154 spisu Státního úřadu inspekce práce č. P 213/13). 19. [příjmení] [titul]. [příjmení] činil v lednu až dubnu roku 2013 měsíčně průměrně 28 880 Kč, v roce 2012 částku 30 277 Kč, z toho obdržela v květnu odměnu 13 000 Kč a v listopadu 35 000 Kč (mzdové listy [titul]. [příjmení] ze spisu Státního úřadu inspekce práce č. P 213/13). [příjmení] [titul]. [příjmení] činil v lednu až dubnu roku 2013 měsíčně průměrně 26 530 Kč, v roce 2012 částku 25 980 Kč, z toho obdržela v květnu odměnu 9 000 Kč a v listopadu 12 000 Kč (mzdové listy [titul]. [příjmení] ze spisu Státního úřadu inspekce práce č. P 213/13). [příjmení] [titul]. [příjmení] činil v lednu až dubnu roku 2013 měsíčně průměrně 19 738 Kč, v roce 2012 částku 20 382 Kč, z toho obdržel v květnu odměnu 10 000 Kč a v listopadu 16 000 Kč (mzdové listy [titul]. [příjmení] ze spisu Státního úřadu inspekce práce č. P 213/13). Plat žalobkyně činil v lednu až dubnu roku 2013 měsíčně průměrně 20 830 Kč, v roce 2012 částku 24 221 Kč, z toho obdržela v květnu odměnu 6 000 Kč a v červnu za výročí 2 000 Kč (mzdové listy žalobkyně ze spisu Státního úřadu inspekce práce č. P 213/13). [příjmení] [titul] [jméno] [příjmení] činil v roce 2012 (měsíce leden až srpen) průměrně částku 34 972 Kč, v průměrném platu je započtena odměna z května 2012 ve výši 47 000 Kč [titul]. [příjmení] měla základní plat 21 550 Kč a osobní příplatek 4 500 Kč (mzdový list [titul] [příjmení] za rok 2012). [příjmení] [titul]. [jméno] [příjmení] činil v roce 2012 průměrně částku 30 561 Kč, v průměrném platu je započtena odměna z května 2012 ve výši 16 000 Kč a listopadu 2012 ve výši 20 000 Kč [titul]. [příjmení] měla základní plat 24 100 Kč a osobní příplatek 3 200 Kč. V roce 2013 činil plat [titul]. [příjmení] průměrně 34 238 Kč, v průměrném platu je započtena odměna z května ve výši 24 000 Kč a listopadu ve výši 32 000 Kč [titul]. [příjmení] pracuje pro žalovaného od roku 1996 (mzdový list [titul]. [příjmení] za rok 2012 a 2013). 20. [titul]. [příjmení] je od [datum] zařazena do 13. platové třídy, 9. stupně s platovým tarifem 23 380 Kč, příplatkem za vedení 3 000 Kč a osobním příplatkem 2 500 Kč, celkem její plat činí 28 880 Kč (platový výměr [titul]. [příjmení] ze spisu Státního úřadu inspekce práce č. P 213/13), od 1. 8. 2012 je [titul]. [příjmení] jmenovaná do funkce vedoucí oddělení předinvestiční přípravy [obec] (přípis z [datum] ze spisu Státního úřadu inspekce práce č. P 213/13). [titul]. [příjmení] je od [datum] zařazena do 11. platové třídy, 12. stupně s platovým tarifem 22 230 Kč a osobním příplatkem 4 300 Kč, celkem její plat činí 26 530 Kč (platový výměr [titul]. [příjmení] ze spisu Státního úřadu inspekce práce č. P 213/13), [titul]. [příjmení] je zaměstnána na pozici projektant (pracovní smlouva ze spisu Státního úřadu inspekce práce č. P 213/13). [titul]. [příjmení] je od [datum] zařazen do 11. platové třídy, 3. stupně s platovým tarifem 15 920 Kč a osobním příplatkem 3 700 Kč, celkem jeho plat činí 19 620 Kč (platový výměr [titul]. [příjmení] ze spisu Státního úřadu inspekce práce č. P 213/13), [titul]. [příjmení] je zaměstnán na pozici investiční referent (pracovní smlouva ze spisu Státního úřadu inspekce práce č. P 213/13). Žalobkyně byla od [datum] zařazena do 11. platové třídy, 10. stupně s platovým tarifem 20 640 Kč (platový výměr žalobkyně ze spisu Státního úřadu inspekce práce č. P 213/13), předtím do [datum] měla žalobkyně navíc osobní příplatek 3 000 Kč, tj. její měsíční plat činil 23 640 Kč (platový výměr žalobkyně ze spisu Státního úřadu inspekce práce č. P 213/13).

21. Žalobkyně byla u žalovaného zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do [datum] (pracovní smlouva žalobkyně). Žalobkyně pracovala pro žalovaného jako investiční referent, byla podřízena oddělení předinvestiční přípravy (popis pracovní činnosti žalobkyně). Dohodou o změně pracovní smlouvy z [datum] byl pracovní poměr žalobkyně sjednán na dobu určitou do [datum] Dohodou o změně pracovní smlouvy z [datum] byl pracovní poměr žalobkyně sjednán na dobu neurčitou (dohody o změně pracovní smlouvy žalobkyně). V době, kdy nastoupila žalobkyně, se zaměstnanci přijímali na dobu určitou na rok a pak se eventuálně smlouva prodloužila ještě na rok. Někteří z těchto zaměstnanců pak zůstali (svědecký výslech [titul]. [příjmení]).

22. Osobní příplatek lze dle § 13 směrnice generálního ředitele [číslo] přiznat zaměstnanci, který dosahuje velmi dobrých pracovních výsledků a kvalitně plní větší rozsah pracovních úkolů. Zaměstnanci, který nedosahuje pracovních výsledků, pro které mu byl osobní příplatek přiznán, může být příplatek snížen nebo odebrán (směrnice). Po nástupu je zaměstnanec asi první tři měsíce bez osobního ohodnocení a po uplynutí zkušební doby ohodnocení získá (svědecký výslech [titul]. [příjmení]).

23. Všichni referenti měli stejné podklady pro zpracování agend, měli stejný přístup k podkladům, mají srovnatelnou výpočetní techniku. Žalobkyně požadovala výpočetní techniku v kvalitě, která u žalovaného nebyla zvykem. Rozdíly v počítačové technice mezi jednotlivými referenty nebyly (svědecký výslech [titul]. [příjmení]). 24. [titul]. [příjmení] měla 5 podřízených: žalobkyni (Moravskoslezský kraj), [titul]. [příjmení] (kraj [obec]), paní [příjmení] ([obec]), paní [příjmení] ([obec]), paní [příjmení] ([ulice] Morava), kterou po jejím odchodu do důchodu nahradila paní [příjmení]. Po odchodu žalobkyně byla práce přerozdělena tak, že paní [příjmení] dostala Vysočinu, pan [příjmení] Moravskoslezský kraj po žalobkyni, paní [příjmení] a [příjmení] zůstaly stejné kraje a všichni si rozdělili Jihomoravský kraj po dvou okresech tak, že dva okresy má [titul]. [příjmení], dva paní [příjmení] a dva pan [příjmení] Pan Dobiáš svoji práci stíhá, žádné pozdní podání nemá. Nejvíce věcí je na [ulice] Moravě a hodně je toho také na [obec]. Pro Severomoravský kraj toho chodí tak polovina toho, co pro [ulice] Moravu. Žalobkyně si paní [příjmení] stěžovala, že má složitý kraj, přestože byl její kraj průměrný. Také se stalo, že žalobkyně svoji práci odevzdala v pátek ve 14:00 hod. a [titul]. [příjmení] to poté ještě musela zkontrolovat a předložit [titul]. [příjmení]. Práci žalobkyně opravovala [titul]. [příjmení] přednostně, aby byly zachovány lhůty (svědecký výslech [titul]. [příjmení]). 25. [titul]. [jméno] [příjmení], tehdejší vedoucí oddělení předinvestiční přípravy, přeposlal emailem ze dne [datum] svým podřízeným, mj. žalobkyni, zprávu [titul]. [příjmení] z Ministerstva dopravy, dle které je třeba podkladová stanoviska k územně plánovací dokumentaci předávat Ministerstvu dopravy minimálně 7 dnů před zákonným termínem, a dále zprávu [titul]. [příjmení], dle které požadoval žalovaný s ohledem na stanovenou 7denní lhůtu předat ze strany ministerstva oznámení o projednávané dokumentaci nejpozději do 3 dnů od doručení na ministerstvo (email [titul]. [příjmení]). Dle emailu [titul]. [příjmení] z [datum] se vyjádření vyřizovala v termínu 25 dní od obdržení podatelnou žalovaného (email z [datum]). [titul]. [příjmení] zaslala dne [datum] svým podřízeným email, v němž je upozornila, že od [datum] budou při vyřizování vyjádření postupovat tak, že se vyjádření pro Ministerstvo dopravy budou vkládat do evidence tak, aby byla vložena sedm dní před lhůtou vyřízení platnou dle zákona pro Ministerstvo dopravy. Je třeba, aby si každý referent pohlídal lhůty k vyřízení, přičemž lhůty běží od doručení veřejnou vyhláškou. V příloze emailu byla tabulka s uvedením jednotlivých zákonných lhůt (email [titul]. [příjmení] z [datum] včetně přílohy).

26. Emailem ze dne [datum] zakázal [titul]. [příjmení] žalobkyni, aby odesílala emailovou pracovní korespondenci na jakoukoliv úřední elektronickou adresu, aniž by tato byla autorizována vedoucí oddělení předinvestiční přípravy. Semailem přeposlal [titul]. [příjmení] žalobkyni zprávu [titul]. [jméno], v níž si [titul]. [příjmení] stěžuje, že žalobkyně překračuje své kompetence a odeslala email ÚHA [obec], o němž nebyl předem informován (email [titul]. [příjmení] z [datum]). Žalobkyně na to reagovala žádostí o vysvětlení zaslané zprávy, dále [titul]. [příjmení] upozornila, že byl o postupu projednávání ÚP [obec] průběžně ústně informován (email žalobkyně z [datum]).

27. Dne [datum] pan [jméno] [příjmení] emailem urgoval zpracování návrhu a požádal žalobkyni, aby nenechávala spisy na poslední chvíli, neboť ve lhůtě jsou víkendy a svátek, a odkázal na dohodu, dle které měla věci odevzdat minimálně 5 dní pracovních dní předem (email z [datum]). [jméno] [příjmení] zaslal dne [datum] v 9:09 hodin žalobkyni email s urgencí vyjádření k opakovanému veřejnému projednání návrhu ÚPo [obec], které se koná [datum]. Žalobkyně panu [jméno] sdělila, že vyjádření je zpracováno a od [datum] je„ v kolečku“, jakmile se vrátí, umístí jej žalobkyně do systému. Současně žalobkyně pana [jméno] upozornila, že připomínky a námitky mohou podat ještě do 7 dnů ode dne veřejného projednání. Pan Marec na to reagoval tak, že žalobkyni požádal, aby si odpustila školení o paragrafech stavebního zákona, neboť vždy, když jsou termínové problémy s podklady od žalovaného, jedná se o Moravskoslezský kraj. Žalobkyně pana [jméno] požádala o ukončení přetrvávajícího cíleného pronásledování její osoby, k němuž dochází od podzimu 2012. Kopie emailové korespondence byla zaslána [titul]. [příjmení] a [titul]. [příjmení]. Žalobkyně řešila s [jméno] [příjmení] problémy s veřejnou zakázkou, kterou nakonec [jméno] [příjmení] navrhl zrušit a vypsat znovu, žalobkyně se zabývala kompetencemi pana [příjmení] ke změně výběru uchazečů. Pan Král žalobkyni upozornil, že k tomu byl oprávněn (emailová korespondence na č.l. 111 až 107 spisu Státního úřadu inspekce práce č. P 213/13).

28. Dne [datum] převzala žalobkyně od žalovaného vytýkací dopis, v němž [titul]. [příjmení] žalobkyni vytýká opakované nedodržování podpisového řádu žalovaného a nedodržování termínů vyřízení písemností sloužících jako podklady pro zpracování stanovisek Ministerstva dopravy k územně plánovacím dokumentacím. Žalobkyně v poslední době předkládala koncepty stanovisek v poslední den celkové lhůty a odesílala je na Ministerstvo dopravy elektronicky v nadřízenými neodsouhlasené podobě, takže písemná stanoviska posléze podepsaná v souladu s podpisovým řádem odcházela na Ministerstvo dopravy opožděně a mnohdy v upraveném znění, jednalo se o případy [obec], [obec] a [obec] [titul]. [příjmení] v dopise odmítl, že by byly žalobkyni činěny překážky v práci či byla pronásledována. [titul]. [příjmení] poté, co zjistil, že žalobkyně text interního sdělení, který byl nadřízenými odmítnut a vrácen jí k přepracování, odeslala na generální ředitelství na právní oddělení žalovaného a předala jej i Ministerstvu dopravy, přikročil k odejmutí osobního příplatku žalobkyni pro hrubé porušení pracovní kázně (vytýkací dopis na č.l. 104 spisu Státního úřadu inspekce práce č. P 213/13). 29. [titul]. [příjmení] reagoval dopisem z [datum] na připomínky žalobkyně z [datum] a v dopise ji upozornil, že stejné podmínky k práci a naprosto stejnou agendu k vyřízení jako ona mají i ostatní referenti, kteří plní své úkoly stejně dobře a navíc včas. Není pronásledováním, když vedoucí pracovník po žalobkyni nesouhlasí s některými formulacemi žalobkyně ve spisu, neboť je to on, kdo za spis odpovídá (odpověď na dopis z [datum] na č.l. 106 spisu Státního úřadu inspekce práce č. P 213/13).

30. Vytýkaný případ [obec] došel Ministerstvu dopravy [datum] s termínem zpracování stanoviska k územně-plánovací dokumentaci dne [datum]. V tabulce„ stanoviska“ jsou dva záznamy žalobkyně, jeden s datem [datum] a druhý [datum] (evidence stanovisek k ÚPD, tj. karta evidence ÚP 3031/12). V žádosti Magistrátu města Frýdku [část obce] je lhůta 30 dnů od obdržení zprávy (dopis Magistrátu z [datum]). V konceptu dopisu datovaného [datum] vypracovaném žalobkyní jsou rukou [titul]. [příjmení] a [titul]. [příjmení] zapracovány změny a poznámky (koncept dopisu z [datum]). Připomínky byly zapracovány do textu dopisu označeného datem stále [datum] (dopis na hlavičkovém papíru žalovaného).

31. Vytýkaný případ [obec] došel Ministerstvu dopravy [datum] s termínem zpracování stanoviska k územně-plánovací dokumentaci dne [datum]. Zpráva o uplatnění ÚP byla mezi dokumenty vložena [datum]. V tabulce„ stanoviska“ jsou dva záznamy žalobkyně, jeden s datem [datum] a druhý [datum] (evidence stanovisek k ÚPD, tj. karta evidence ÚP 3028/12). Magistrát města Frýdku [část obce] oznámil dne [datum] zahájení projednávání návrhu zadání změny [číslo] Územního plánu obce Krmelína, připomínky je možné podávat do [datum] (oznámení Magistrátu z [datum]). V konceptu dopisu„ Změna [číslo] Územního plánu [obec]“ datovaného [datum] vypracovaném žalobkyní jsou rukou [titul]. [příjmení] (s datem [datum]) a [titul]. [příjmení] zapracovány změny a poznámky (koncept dopisu z [datum]). Připomínky byly zapracovány do textu dopisu označeného datem stále [datum], nikoliv však všechny (dopis na hlavičkovém papíru žalovaného). [titul]. [příjmení] zaslal v dopise datovaném [datum] připomínky Ministerstva dopravy k předloženému návrhu zadání změny [číslo] Úpo (dopis z Ministerstva dopravy). Emailem z [datum] z 8:03 připomínkovala žalobkyně poznámky [titul]. [příjmení] v konceptu a sdělila jí, že se na základě jejích včerejších poznámek nedá vyjádření upravit a žádá ještě jednou o kontrolu. V 9:59 téhož dne píše žalobkyně [titul]. [příjmení], že setrvává na svém závěru uvedeném ve vyjádření a považuje jej za správný (emailová korespondence). K druhému konceptu vyjádření datovanému 9. 10. 22 2012 natiskla [titul]. [příjmení] datum [datum] (další koncept).

32. Vytýkaný případ [obec] došel Ministerstvu dopravy [datum] s termínem zpracování stanoviska k územně-plánovací dokumentaci dne [datum]. V tabulce„ stanoviska“ je záznam žalobkyně s datem [datum] (evidence stanovisek k ÚPD, tj. karta evidence ÚP 2831/12). Městský úřad Třinec oznámil dopisem z [datum] společné jednání o návrhu územního plánu [obec] s výzvou k uplatnění stanoviska do [datum], žalovanému byl dopis doručen [datum] (oznámení z [datum]). Dne [datum] zpracovala žalobkyně koncept datovaný [datum], [titul]. [příjmení] a [titul]. [příjmení] jej opatřili poznámkami a připomínkami (koncept z [datum]). Emailem z [datum] požádal [titul]. [příjmení] žalobkyni o sdělení všech důvodů, pro které nemůže žalobkyně do konceptu zapracovat úpravy jeho a [titul]. [příjmení]. Žalobkyně obratem sdělila, že připomínky zapracovala, pouze dokument odmítla podepsat, dne [datum] zaslala [titul]. [příjmení] dokument se svými poznámkami (emailová korespondence včetně poznámek). Další koncept stále datovaný [datum], přičemž mezi vyřizujícími osobami je kromě žalobkyně uvedena i [titul]. [příjmení], označili nadřízení žalobkyně poznámkami s datem [datum] (další koncept).

33. V případě projektu [obec] byl dne [datum] přeposlán z Ministerstva dopravy požadavek se lhůtou Ministerstva do [datum], což znamená, že termín byl do [datum]. Žalobkyně věc zpracovala [datum]. V případě projektu [obec] byl požadavek z Ministerstva dopravy doručen dne 12. 9. a bylo třeba se vyjádřit do 30 dnů. Žalobkyně to měla zpracovat do minus 7 dní, tedy do 5.

10. Žalobkyně však odevzdala koncept až 9.

10. V případě projektu [obec] byl dne [datum] přeposlán z Ministerstva dopravy požadavek s 30denní lhůtou. Žalobkyně vyřídila věc až [datum]. Pokud referent dospěje k závěru, že nejsou žádné nové záměry, může říct, že se k návrhu nebude žalovaný vyjadřovat a věc se založí. Žalobkyně nechtěla uznávat lhůty pro Ministerstvo dopravy, chtěla vycházet ze zákonných lhůt, nechtěla akceptovat, že bylo třeba dělat podklady pro Ministerstvo dopravy (svědecký výslech [titul]. [příjmení]).

34. Podpisový řád žalovaného rozlišuje dva typy písemností: externí (dopisy, návrhy na uzavření smluv, faktury, stanoviska, podání soudům a orgánům státní správy apod.) a interní (vnitřní akty, interní sdělení, formuláře běžných tiskopisů, referátníky apod.). Podle § 6 řádu mají podpisové oprávnění v interním styku, právo podepisovat zápisy z jednání a právo parafovat všichni zaměstnanci, a to v rozsahu jim svěřených pracovních úkolů. Podpisové oprávnění v externím styku mají ředitelé úseků generálního ředitelství, vedoucí odborů generálního ředitelství, ředitelé Závodů a Správ a vedoucí Středisek správy a údržby dálnic a Střediska mostních provizorií. Právo podepisovat písemnosti v externím styku za nepřítomného oprávněného zaměstnance má podle § 7 jeho zástupce ustavený dle organizačního řádu. Písemnosti, které zpracoval zaměstnanec na nižší organizační úrovni a předkládá je k podpisu vedoucímu zaměstnanci na vyšší organizační úrovni, než je úroveň jeho přímo nadřízeného, musí být opatřeny parafou jeho přímého nadřízeného zaměstnance. Z oprávnění podepsat nebo parafovat určitou písemnost vyplývá pro zaměstnance odpovědnost za správnost podpisované nebo parafované písemnosti po formální, věcné a právní stránce. Vedoucí zaměstnanci podepisují mimo jiné průvodní dopisy k písemnostem týkajícím se jejich působnosti (podpisový řád žalovaného).

35. Žalobkyně měla na starosti vyjádření k územně-plánovací dokumentaci, k územnímu rozvoji. Dostala k vyřízení spis, připravila odpověď, tu podepsala [titul]. [příjmení], přímá nadřízená žalobkyně, která ji poté předložila nadřízenému [titul]. [příjmení]. Žalobkyně mohla telefonicky nebo emailem konzultovat svým jménem např. s projektantem, s pořizovatelem nebo ministerstvem. Když se pro ministerstvo zpracovávaly podklady, kontrolovala [titul]. [příjmení] konečnou verzi, která byla poté předložena [titul]. [příjmení], a když byla v pořádku, byla vrácena referentovi, který ji založil do evidence Ministerstva dopravy a vytiskl ji. Termíny k vyřízení plynou ze zákona, referenti žalovaného měli po dohodě s ministerstvem 7 dní před zákonným termínem vložit dokument do evidence, aby mělo ministerstvo podklady k vyjádření včas. Do evidence se vkládaly schválené písemnosti, v případě žalobkyně, pokud to již spěchalo a ministerstvo podklady urgovalo, [titul]. [příjmení] souhlasila s tím, aby tam vložila alespoň něco, aby mělo ministerstvo něco k dispozici. Žalobkyně odevzdávala písemnosti pozdě. Ostatní zaměstnanci dokumenty vkládali po odsouhlasení kolečkem, neměli problémy s dodržováním termínů. [příjmení] [příjmení] měla v roce 2012 celkem 4 podání po lhůtě, žalobkyně 23, [titul]. [příjmení]

1. V roce 2013 měla pozdní podání pouze žalobkyně v 19 případech, v roce 2014 pouze paní [příjmení], v jednom případě (svědecký výslech [titul]. [příjmení]).

36. V roce 2012 vyřídila žalobkyně opožděně věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], OP“ (7 dní po termínu), dále věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], NJ“ (4 dny po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ Moravskoslezský kraj“ (2 dny po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], NJ“ (43 dní po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], BR“ (42 dní po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], NJ“ (5 dní po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], NJ“ (3 dny po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], NJ“ (37 dní po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], FM“ (1 den po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], BR“ (2 dny po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], FM“ (12 dní po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], FM“ (4 dny po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], OV“ (5 dní po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], FM“ (2 dny po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], BR“ (4 dny po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], KI“ (2 dny po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], FM“ (6 dní po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], OV“ (2 dny po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], OP“ (4 dny po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], FM“ (6 dní po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ [obec]“ (9 dní po termínu) a věc došlou [datum] označenou jako„ [ulice], FM“ (6 dní po termínu). [titul]. [příjmení] měla za rok 2012 jednu věc vyřízenou po termínu, a to se zpožděním 1 den, [titul]. [příjmení] 4 věci, a to se zpožděním 8 dní, 2 dny, 4 dny a 3 dny (evidence podání ÚPD za rok 2012). U případu uvedeného shora z [datum] na žádost Městského úřadu Hlučín sdělil žalovaný, že v území nedošlo ke změnám rozsahu výhledové sítě sledovaných jevů – žalobkyně k tomuto důkazu uvádí, že věc byla určena k založení, a nemohla být proto vyřízena pozdě (listina z [datum]). U případu uvedeného shora z [datum] označeného jako„ Moravskoslezský kraj“ byla lhůta pro podněty nebo připomínky v návrhu Krajského úřadu Moravskoslezského kraje stanovena do [datum], dopis vyřízený žalobkyní je datován [datum] (listina z [datum] a [datum]). U případu uvedeného shora z [datum] oznámení Městského úřadu Bílovec o zahájení projednávání návrhu zadání územního plánu [obec] je datováno až [datum] (dopis z Městského úřadu Bílovec).

37. V roce 2013 vyřídila žalobkyně opožděně věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], KI“ (3 dny po termínu), dále věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], OP“ (5 dní po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], KA“ (3 dny po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], KI“ (4 dny po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ Velký [obec], OV“ (2 dny po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], KA“ (1 den po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], NJ“ (1 den po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], OP“ (1 den po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ [obec]“ (1 den po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], FM“ (1 den po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], BR“ (3 dny po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], NJ“ (3 dny po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], NJ“ (1 den po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], OP“ (3 dny po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], FM“ (4 dny po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], OP“ (5 dní po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], FM“ (3 dny po termínu), věc došlou [datum] označenou jako„ [obec], OV“ (2 dny po termínu) a věc došlou [datum] označenou jako„ [obec]“ (3 dny po termínu) (evidence podání ÚPD za rok 2013).

38. Žalobkyně se s [titul]. [příjmení] nemohly shodnout na znění odpovědí. Žalobkyně psala velmi dlouhé koncepty, zbytečně např. citovala paragrafy, které přímo nesouvisely s odpovědí. Z ministerstva si stěžovali, že chtějí jednoduchá vyjádření. Také pořizovatelé žádali vysvětlení toho, co jim bylo sděleno, že tomu nerozumí. Žádné nezákonné pokyny [titul]. [příjmení] žalobkyni nedávala. V případě projektu [obec] měli se žalobkyní spor o podání žaloby, žalobkyně navrhovala podat žalobu na vydání územního plánu, její nadřízení s tím nesouhlasili, žalobkyně svůj názor interním sdělením bez souhlasu nadřízených rozeslala generálnímu řediteli a dále na Krajský úřad Moravskoslezského kraje. Bylo z toho pozdvižení, šéf krajského úřadu žalovanému vytýkal, že chce podat žalobu. Tyto interní věci se neměly rozesílat třetím osobám. Jednou se stalo, že žalobkyně chtěla na školení k životnímu prostředí, které jí bylo zamítnuto s tím, že má mnoho nevyřízených spisů, a proto není za této situace vhodné, aby šla na školení k životnímu prostředí, když se mu přímo nevěnovala. Když se jednalo o potřebná školení např. ke stavebnímu zákonu, účastnili se jich všichni zaměstnanci. Žalobkyně neakceptovala kritiku nadřízených. Protichůdné pokyny nedostávala. Nadřízení přistupovali ke všem stejně (svědecký výslech [titul]. [příjmení]).

39. Emailem z [datum] přeposlal [titul]. [příjmení] žalobkyni pozvánku na jednání k jihozápadnímu napojení [jméno], která mu přišla od [titul]. [příjmení], se zprávou„ možná by Vás také zajímalo“ (e-mail z [datum]). Emailem z [datum] předala žalobkyně žádost [titul]. [příjmení] o svolání pracovní schůzky (e-mail z [datum]).

40. Emailem z [datum] požádala žalobkyně [titul]. [příjmení], aby spolu s [titul]. [jméno] ukončil její cílené pronásledování. Zdůraznila, že odevzdává veškeré podklady své agendy včas s ohledem na její množství a náročnost (e-mailová korespondence [titul]. [příjmení] z [datum]).

41. Soud neučinil žádný pro rozhodnutí nezbytná skutková zjištění z důkazu provedeného kolektivní smlouvou pro rok 2013, listinou z [datum]„ [obec]“, listinou z [datum]„ [obec]“, listinou z [datum]„ [obec]“, listinou z [datum]„ Funek“.

42. S ohledem na princip procesní ekonomie soud jako nadbytečný zamítl navrhovaný důkaz výslechem svědka [příjmení] a zprávou JUDr. [příjmení].

43. Soud po zrušení rozsudku Nejvyšším soudem doplnil dokazování takto:

44. Žalobkyně byla od [datum] zařazena do 11. platové třídy, 9. stupně, s osobním příplatkem 3 000 Kč, tedy s platem 22 890 Kč (platový výměr ze dne [datum]). Žalobkyně byla od [datum] zařazena do 11. platové třídy, 10. stupně, s osobním příplatkem 3 000 Kč, tedy s platem 23 640 Kč (platový výměr ze dne [datum]). Žalobkyně byla od [datum] zařazena do 11. platové třídy, 10. stupně, s platem 20 640 Kč (platový výměr ze dne [datum]). Z popisu pracovní činnosti žalobkyně ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně byla na pozici investiční referent, měla vykonávat samostatně práce koncepčního charakteru v oblasti územního plánování, které vyžadují koordinaci a součinnost s úřady státní správy. Řeší úkoly vyžadující znalost v oboru, pro činnost je nezbytná znalost legislativy, spojené s pořizováním územně plánovací dokumentace všech stupňů. Samostatně projednává všechny stupně územně plánovací dokumentace, včetně nadřazených, jedná s pořizovateli a nadřízenými orgány, poskytuje metodickou pomoc jiným organizacím při tvorbě dopravních částí územně plánovací dokumentace, zajišťuje územní ochranu, sleduje vývoj legislativy, doplňuje své odborné znalosti a vzdělání. Z dočasného opatření ze dne [datum] soud zjistil, že došlo k územnímu rozdělení agendy pracovníků oddělení předinvestiční přípravy takto: [titul]. [příjmení] měl dokončit přidělené spisy, [titul]. [příjmení] má tvorbu koncepce, nadřazenou ÚPD Jihomoravského, Olomouckého kraje a kraje [obec], ÚPD [obec], [příjmení] [jméno] Olomouckého kraje, žalobkyně [příjmení] Olomouckého kraje, [titul]. [příjmení] [jméno] jihomoravského kraje, [titul] [příjmení] dokončí agendu.

45. Z mailové korespondence [jméno] [jméno] od žalobkyně soud zjistil, že mu žalobkyně zasílala informace k problematickým otázkám, některé maily byly adresovány i ostatním pracovníkům oddělení.

46. K [titul]. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že podle popisu pracovní činnosti platného od [datum] pracovala u žalovaného jako vedoucí oddělení výstavby a územního plánování, v [obec], od [datum] měla 13. platovou třídu, od [datum] pracovala u žalovaného jako referent veřejné správy ve 13. platové třídě (dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne [datum], popis pracovní činnosti ze dne [datum], platový výměr ze dne [datum] a ze dne [datum]). Na této pozici se podílela na tvorbě celostátní koncepce a zásad rozvoje silnic a dálnic, odborně a metodicky řídila a pomáhala ostatním referentům územního plánování, zastupovala žalovaného na složitějších jednáních, sledovala rozhodování referátu výstavby, aby byla schopna referentku výstavby zastupovat v době její nepřítomnosti (popis pracovní činnosti ze dne [datum]). Z její svědecké výpovědi bylo zjištěno, že pro žalovaného pracuje asi 20 let. V roce 2008 přestala být vedoucí oddělení územního plánování a koncepce, stala se vedoucí oddělení výstavby, ale dále v oddělení územního plánování působila a dělala„ stínovou“ vedoucí. V roce 2011 odešla z pozice vedoucí oddělení výstavby na vlastní žádost, neboť bylo těžké skloubit práci na dvou odděleních zároveň (mimo výstavbu též metodicky pomáhala oddělení územního plánování a koncepce). V tu dobu se stala na přechodnou dobu referentem v původním oddělení, ale metodicky dále fungovala jako vedoucí, neboť reorganizace se úplně nepovedla. Z tohoto důvodu jí byla ponechána 13. platová třída. Vedoucím byl [titul]. [příjmení], který byl však specialista na životní prostřední, na hluk, a územně plánovací dokumentaci nechával na svědkyni. Když pan [titul]. [příjmení] odešel, svědkyně se vrátila na pozici vedoucí koncepce a územního plánování. K její práci nebyly výhrady. Dle svědkyně [titul]. [příjmení] šlo o jednu z nejzkušenějších pracovnic. K rozdílům mezi oddělením Morava a [obec] bylo z její svědecké výpovědi zjištěno, že základní náplň oddělení byla velmi obdobná. Rozdíly byly v tom, jak byly rozděleny kompetence. [příjmení] úkoly se spíše řešily v [obec]. K rozdělování do platových tříd bylo zjištěno, že byly určité zásady, mělo to odpovídat systému tříd, záviselo ale též na zkušenostech. Návrh na zařazení dělal vedoucí oddělení, potvrzoval jej vedoucí odboru a schvaloval vedoucí úseku výstavby, návrh též schvalovalo personální oddělení. Do 12. platové třídy byli zařazováni lidé, kteří měli tolik zkušeností, že byli schopni obsáhnout celorepublikovou působnost, nebylo automatické, aby pokud někdo dělal ÚPD obcí i ÚPD krajů, spadal vždy do 12. platové třídy. Svědkyně dále uvedla, že při zařazení do tříd záleželo na hodnocení vedoucího, jak byli referenti samostatní, jak vyřizovali agendu. Vyplývalo to ze zkušenosti, kterou svědkyně přebrala od přechozích vedoucích. Pokud zaměstnanec nastoupí, tak zhruba do roka je schopen zvládnout územně plánovací dokumentaci, ale je zde ještě koncepce, to trvá delší dobu. [jméno] je zaměstnanec schopen samostatně pracovat za delší dobu 3 až 5 let. Ale každý zaměstnanec je jiný. Nadřazená ÚPD je svědkyní chápána jako krajská dokumentace a celorepubliková územní dokumentace. Nejvyšší je politika územního rozvoje. I politika územního rozvoje spadala do agendy územního plánování.

47. K Bc. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že pracovala od [datum] do [datum] jako referent veřejné správy v [obec] (pracovní smlouva ze dne [datum]), v 10. platové třídě, mj. též se podílela na tvorbě celostátní a krajské koncepce a zásad rozvoje silnic a dálnic (popis pracovní činnosti ze dne [datum], platový výměr ze dne [datum], [datum]).

48. K [titul]. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že od [datum] pracovala u žalovaného jako referent veřejné správy v [obec], podle pracovní náplně zpracovávala podklady pro zadání ÚPD všech stupňů, od [datum] s platovou třídou 11. [titul]. [obec] pracovala od [datum] jako referent veřejné správy s platovou třídou 12. Platový návrh ze dne [datum] je zdůvodněn metodickou pomocí v rámci oddělení při řešení složitějších případů. Podle pracovní náplně ke dni [datum] se mj. podílí na tvorbě celostátní koncepce a zásad rozvoje silnic a dálnic, odborně a metodicky řídí a pomáhá ostatním referentům územního plánování, zastupuje žalovaného na důležitých jednáních na Ministerstvu dopravy (dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne [datum], popis pracovní činnosti ze dne [datum], ze dne [datum] a platový výměr ze dne [datum] a [datum], platový návrh ze dne [datum]). Ze svědecké výpovědi [titul]. [jméno] [příjmení] soud dále zjistil, že [titul]. [obec] měla velké zkušenosti s územním plánováním a koncepcí, šlo o dlouhodobou zaměstnankyni.

49. K [titul]. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že od [datum] do [datum] pracovala u žalovaného jako referent veřejné správy v [obec] (pracovní smlouva ze dne [datum]), podle popisu pracovní činnosti ze dne [datum] a platového výměru ze dne [datum] a [datum] a [datum] byla v 11. platové třídě, podílela se na tvorbě celostátní a krajské koncepce a zásad rozvoje silnic a dálnic, vyjadřovala se k ÚPD všech stupňů.

50. K [titul]. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že od [datum] pracoval u žalovaného jako projektant v [obec] (pracovní smlouva ze dne [datum]), od [datum] pak jako investiční referent (podle pracovní smlouvy ze dne [datum]), podle popisu pracovní činnosti ze dne [datum] byl v 10. platové třídě a měl se vyjadřovat k ÚPD všech stupňů v přiděleném regionu a podle popisu pracovní činnosti ze dne [datum] byl v 11. platové třídě. 12. platovou třídu získal od [datum] (zjištěno z platového výměru ze dne [datum]).

51. K [titul]. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že od [datum] pracovala na pozici investiční referent (dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne [datum]), z popisu pracovní činnosti vyplývá, že plnila úkoly v oblasti koncepce kraje Jihomoravského a [obec]. Z oznámení ze dne [datum] vyplývá, že přímo řídila pracovníky referátu koncepce a životního prostředí (též výslech [titul]. [příjmení]). Z platového výměru soud zjistil, že od [datum] měla 12. platovou třídu a 9 platový stupeň, dále příplatek za vedení 1 500 Kč a osobní příplatek 4 500 Kč, tedy měsíční plat 27 550 Kč.

52. K [titul] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že od [datum] pracovala u žalovaného jako referent veřejné správy, v [obec], podle pracovní náplně zpracovávala podklady pro zadání ÚPD všech stupňů, od [datum] pracovala v 11. platové třídě (platový výměr ze dne [datum]), od [datum] jí byla navržena změna platové třídy z 11. na 12 z důvodu metodického a věcného vedení pracovníků v oblasti územního plánování (též výslech [titul]. [příjmení]). Tyto skutečnosti soud zjistil z pracovní smlouvy ze dne [datum], popisu pracovní činnosti ze dne [datum], platového návrhu ze dne [datum]. Pracovní poměr [titul]. [příjmení] byl ukončen dohodou ke dni [datum] (dohoda ze dne [datum]). Ze svědecké výpovědi [titul]. [jméno] [příjmení] soud dále zjistil, že [titul]. [příjmení] zvládala agendu velmi dobře, šlo o dlouhodobou zaměstnankyni, specializovala se na legislativu, dělala legislativní úkony vůči ministerstvu (obdobně výslech [titul]. [příjmení]).

53. K [titul]. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že od [datum] pracovala na pozici projektant v [obec] (z popisu pracovní činnosti ze dne [datum]), z platového výměru soud ze dne [datum] soud zjistil, že od [datum] měla 11. platovou třídu. Z popisu pracovní činnosti ze dne [datum] soud zjistil, že zpracovává koncepční řešení složitých problémů v rámci dopravních částí ÚPD, zajišťuje územní ochranu výhledových tras, řeší komplexní agendu dopravních částí ÚPD, zajišťuje podklady ke všem stupním ÚPD, vykonává agendu související se studiemi, poskytuje metodickou pomoc jiným organizacím v souvislosti s ÚPD.

54. K [titul]. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že podle popisu pracovní činnosti pracovala jako projektant v [obec], od [datum] pracovala na pozici projektant s platovou třídou 11, vyjadřuje se k ÚPD všech stupňů v přiděleném regionu (popis pracovní činnosti ze dne [datum], platový výměr ze dne [datum] a [datum]).

55. K [titul]. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že podle popisu pracovní činnosti pracovala od [datum] jako investiční referent v [obec] v 10. platové třídě, též měla v popisu práce samostatně projednat všechny stupně ÚPD včetně nadřazených, od [datum] měla 11. platovou třídu (platový výměr ze dne [datum]).

56. K [titul]. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je od [datum] zařazena do 13. platové třídy, 9. stupně s platovým tarifem 23 380 Kč, příplatkem za vedení 3 000 Kč a osobním příplatkem 2 500 Kč, celkem její plat činí 28 880 Kč (platový výměr [titul]. [příjmení] ze spisu Státního úřadu inspekce práce č. P 213/13), od 1. 8. 2012 je [titul]. [příjmení] jmenovaná do funkce vedoucí oddělení předinvestiční přípravy [obec] (přípis z [datum] ze spisu Státního úřadu inspekce práce č. P 213/13).

57. Z doplňujícího výslechu [titul]. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobkyni přestaly být vypláceny pololetní odměny v období, kdy dostala vytýkací dopis, neboť porušila svoje pravomoci v zaměstnání a na základě té výtky pololetní odměny nebyly vyplaceny. Nebyla spokojenost s její prací, se stylem vyřizování její agendy. Její vyjádření byla těžko pochopitelná. Naopak s ostatními zaměstnanci spokojenost byla a pololetní odměny jim vypláceny byly. Rozhodl o tom [titul]. [příjmení] jako vedoucí odboru. U žalobkyně byl problém v tom, že spisy vyřizovala pozdě, podání odcházela až po termínu. Byl to problém, protože pak už vyjádření nebylo bráno v potaz. Přitom pozdní podání byla jen u žalobkyně, nikoli u ostatních zaměstnanců. Svědkyně si o pozdních podáních vedla agendu, tehdy se to řešilo v rámci certifikace, kdy se agenda musela sledovat. V Moravskoslezském kraji, který měla na starosti žalobkyně, podání nebylo tolik, více jich bylo na [obec], takže žalobkyně měla spíše méně podání. Problém byl v jejím stylu vyjadřování, kdy druhé straně činil problém její vyjádření pochopit. Pak následovaly telefonáty, že není jasné, co vyjádřením žalobkyně bylo myšleno. Svědkyně vnímala žalobkyni jako horšího zaměstnance. Když jí svědkyně uložila opravit nějaké vyjádření, takto odmítla, ať si to její nadřízená opraví sama, což také v některých případech učinila. K rozdílům obsahu práce referentů na pracovišti [obec] a [obec] svědkyně uvedla, že činnost je obdobná (tedy vyjadřování k územně plánovací dokumentaci), výsledek je podobný, rozdíl je v uspořádání oddělení. Například v [obec] má každý referent dva kraje, ale není to úplně automaticky tak, že by měl dvakrát tolik práce. Každý má nějaký svůj rajon a jednou je více práce a podruhé může být práce méně. Ohledně pozic investiční referent, referent veřejné správy a projektant, soud z výslechu zjistil, že rozdíly tam v podstatě nejsou. Podle katalogu prací není žádné zařazení, které by přesně odpovídalo té činnosti. Nedá se úplně říci, že by tyto pozice vykonávaly něco jiného. I konkrétní pracovní náplně se odvíjely od toho, co který vedoucí očekával a co považoval za podstatné. Svědkyně [příjmení] v oddělení předinvestiční přípravy vykonávala funkci vedoucí skupiny projektantů až do roku 2012, kdy se stala vedoucí oddělení. Ve funkci vedoucí skupiny projektantů kontrolovala činnost své skupiny, byla takový mezičlánek mezi řadovými zaměstnanci a vedoucím oddělení. Vedoucí pracovní skupiny nebyla zanesena v systemizaci, byla to neformální funkce, šlo o podpůrnou činnost pro vedoucího, o kontrolu spisů apod. [obec] vedoucího skupiny nebylo systemizované, ale byla systemizovaná místa investičního referenta v různých platových třídách. Byla tam platová třída 11 i platová třída 12. Vedení skupiny měla i v pracovní náplni.

58. Z výslechu svědkyně [titul]. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že u žalované pracuje od září 2012 na pozici referent veřejné správy, oddělení územních plánů a koncepce, a to v [obec]. Svědkyně nespatřovala výrazné rozdíly mezi Prahou a [příjmení], ale [obec] má na starosti 5 krajů a [obec a číslo] krajů. V [obec] tedy referenti mají na starosti každý 2 kraje. Svědkyně má nyní dokonce 3. V [obec] je to 1 kraj na referenta, jenom lepší referenti mají 2 kraje. Jednotlivé kraje jsou rozdílné. Těžko se to dá srovnávat. Rozdíly jsou v síti silnic, v rozestavěnosti, v tom jak architekti odvádějí svoji práci. [obec] je také blíže generálnímu řediteli. Některé úkoly, které nesnesou odkladu, se řeší v [obec], toliko s konzultacemi v [obec]. Rozdíly v pozicích investiční referent a referent veřejné správy, dle svědkyně nejsou.

59. Z výslechu svědka [titul]. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je zaměstnanec žalovaného od roku 2000 dosud. Uvedl, že v [obec] jsou oddělení blíže řediteli a z toho pramení i úkoly navíc, například přehledy za celou Českou republiku, nároky na oddělení v [obec] byly vyšší. Též svědek [příjmení] potvrdil podobnost pozic investiční referent, referent veřejné správy, projektant, když jde toliko o pozůstatek historický, jak se tvořila systemizace. Těžko se z katalogu prací přiřazují pozice tak, aby to plně odpovídalo. O zařazení do platové třídy rozhoduje systemizace. [jméno] je dána maximální platová třída, která se ale nemusí využít, může se dát nižší třída. Postupem času byla snaha názvy jednotlivých pozic sjednotit. Pokud zaměstnanec nastoupí, dostane nějakou platovou třídu, třeba nižší, a když dobře pracuje, tak je snaha ze strany vedoucího ho nějak více odměnit, ať už osobním ohodnocením nebo tím, že se mu zvedne platová třída, a tím se mu také zvedne celkový plat. Svědek se vždy snažil srovnávat celkový plat při zohlednění pracovních výsledků a práce jednotlivých zaměstnanců. Zaměstnancům, se kterými žalovaný není spokojen, se platová třída nezvyšuje. Co se týká osobního ohodnocení, takto je těžko snížit, jenom pokud jsou nějaké oficiální výtky, pak se osobní ohodnocení odejme. Výrazem spokojenosti jsou pak odměny, kde se toto dá zohlednit, a které nejsou nárokové. Tento svědek též potvrdil reálnou existenci pozic vedoucího referátu či skupiny. Uvedl, že to vzniklo historicky při reorganizaci, bylo to pro určité uzavřené skupiny, například životní prostředí, kdy vedoucí oddělení plně neznal tuto problematiku, a bylo potřeba mít nějakého prostředníka, případně tato osoba také mohla dělat zástupce, když byl vedoucí oddělení mimo.

60. Soud nic podstatného nezjistil z evidenčních listů Ministerstva dopravy, dále z pracovní mailové korespondence žalobkyně s [titul]. [příjmení] a [příjmení].

61. Po částečném zopakování dokazování vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

62. Žalobkyně měla jako investiční referent od května 2012 vyřizovat agendu územního plánování v přiděleném regionu, byla zodpovědná za samostatné, odborné a včasné plnění přidělených úkolů, vystupovala na jednáních v rámci územní působnosti jako zástupce žalované a spolupodílela se na tvorbě koncepce dopravních řešení územně plánovací dokumentace, popř. i projektových dokumentací (zjištěno z popisu pracovní činnosti žalobkyně na pracovním místě investiční referent platného od [datum]). Do 11. platové třídy a 9. platového stupně byla zařazena již platovým výměrem účinným od 1. 7. 2009 (zjištěno z platového výměru ze dne [datum]), následně se jen měnil osobní příplatek žalobkyně až na 3 000 Kč od [datum] (zjištěno z platového výměru ze dne [datum], platového výměru ze dne [datum] a platového výměru ze dne [datum]).

63. V dubnu 2011 žalobkyně odpracovala 168 hodin, její plat činil 19 890 Kč a osobní příplatek 2 500 Kč. V květnu odpracovala 176 hodin, její plat činil 19 890 Kč, osobní příplatek 2 500 Kč a dostala odměny ve výši 8 000 Kč. V červnu 2011 odpracovala 176 hodin, plat činil 19 890 Kč a osobní příplatek 2 500 Kč. V červenci 2011 žalobkyně odpracovala 136 hodin, měla 4 dny dovolené, její plat činil 16 102 Kč, osobní příplatek 2 429 Kč a náhrada za dovolenou 4 380 Kč. V srpnu 2011 žalobkyně odpracovala 168 hodin, měla 2 dny dovolené, její plat činil 18 161 Kč, osobní příplatek 2 740 Kč a náhrada mzdy za dovolenou 2 190 Kč. V září 2011 odpracovala 136 hodin, měla 5 dní dovolené, její plat činil 15 370 K4, osobní příplatek 2 319 Kč a náhrada mzdy za dovolenou 5 475 Kč. V říjnu 2011 žalobkyně odpracovala 152 hodin, neodpracovala 2 dny, její plat činil 17 996 Kč, osobní příplatek 2 715 Kč, odměny 12 600 Kč a ostatní náhrady 2 199 Kč. V listopadu 2011 odpracovala 160 hodin, neodpracovala 2 dny, její plat činil 18 082 Kč, osobní příplatek 2 728 Kč a ostatní náhrady 2 199 Kč. V prosinci 2011 žalobkyně odpracovala 168 hodin, neodpracovala 1 den, její plat činil 19 0702 Kč, osobní příplatek 2 864 Kč a náhrada za dovolenou 1 100 Kč (zjištěno ze mzdového listu žalobkyně za období leden až prosinec 2011).

64. V lednu 2012 žalobkyně odpracovala 128 hodin, nedopracovala 6 dnů, její plat činil 15 011 Kč, osobní příplatek 2 182 Kč a náhrady mzdy za dovolenou a ostatní náhrady činily 5 826 Kč a 1 166 Kč. Dále jí bylo vyplaceno 295 Kč. V únoru 2012 žalobkyně odpracovala 128 hodin, neodpracovala 5 dní, její plat činil 15 726 Kč, osobní příplatek 2 286 Kč a náhrada mzdy za dovolenou 5 826 Kč, dále jí bylo vyplaceno 76 Kč. V březnu 2012 žalobkyně odpracovala 168 hodin, neodpracovala jeden den, její plat činil 19 702 Kč, osobní příplatek 2 864 Kč a náhrada mzdy za dovolenou 1 166 Kč, dále jí bylo vyplaceno 310 Kč. V dubnu 2012 žalobkyně odpracovala 168 hodin, její plat činil 20 640 Kč a osobní příplatek 3 000 Kč. V květnu 2012 žalobkyně odpracovala 176 hodin, neodpracovala 1 den, její plat činil 19 743 Kč, osobní příplatek 2 870 Kč, náhrada mzdy za dovolenou 1 187 Kč a dále jí byly vyplaceny prémie ve výši 6 000 Kč. V červnu 2012 odpracovala 168 hodin, její plat činil 20 640 Kč, osobní příplatek 3 000 Kč a prémie za výročí 2 000 Kč. V červenci 2012 žalobkyně odpracovala 168 hodin, neodpracovala 1 den, její plat činil 19 702 Kč, osobní příplatek 2 864 Kč a náhrada mzdy za dovolenou 1 170 Kč. V srpnu 2012 žalobkyně odpracovala 160 hodin, neodpracovala 3 dny, její plat činil 17 948 Kč, osobní příplatek 2 609 Kč a náhrada mzdy za dovolenou 3 510 Kč. V září 2012 žalobkyně odpracovala 104 hodin, neodpracovala 7 dní, její plat činil 13 416 K4, osobní příplatek 1 950 Kč, náhrada mzdy za dovolenou 7 016 Kč a ostatní náhrady 1 170 Kč, bylo jí vyplaceno 76 Kč. V říjnu 2012 žalobkyně odpracovala 176 hodin, neodpracovala 1 den, její plat činil 19 743 Kč, osobní příplatek 2 870 Kč a náhrada mzdy za dovolenou 1 130 Kč, bylo jí vyplaceno 76 Kč. V listopadu 2012 žalobkyně odpracovala 176 hodin, její plat činil 20 640 Kč a osobní příplatek 3 000 Kč. V prosinci 2012 žalobkyně odpracovala 160 hodin, neopracovala 1 den, její plat činil 19 658 Kč, osobní příplatek 286 Kč a náhrady mzdy za dovolenou 1 130 Kč (zjištěno ze mzdového listu žalobkyně za období leden až prosinec 2012).

65. V lednu 2013 žalobkyně odpracovala 144 hodin, neodpracovala 5 dní, její plat činil 16 154 Kč a náhrada mzdy za dovolenou 5 173 Kč, dále jí bylo vyplaceno 79 Kč. V únoru 2013 žalobkyně odpracovala 112 hodin, neodpracovala 6 dní, její plat činil 14 448 Kč a náhrada za dovolenou 6 206 Kč. V březnu 2013 žalobkyně odpracovala 168 hodin a její plat činil 20 640 Kč, dále jí bylo vyplaceno 79 Kč. V dubnu 2013 odpracovala 160 hodin, neodpracovala 2 dny, její plat činil 18 764 Kč a náhrada za dovolenou 1 934 Kč. V květnu 2013 žalobkyně odpracovala 184 hodin a její plat činil 20 640 Kč, dále jí bylo vyplaceno 79 Kč. V červnu 2013 odpracovala 160 hodin, její plat činil 20 640 Kč. V červenci 2013 žalobkyně odpracovala 184 hodin, její plat činil 20 640 Kč. V srpnu 2013 žalobkyně odpracovala 160 hodin, neodpracovala 2 dny, její plat činil 19 764 Kč a náhrada za dovolenou 1 907 Kč. V září 2013 žalobkyně odpracovala 108 hodin, její plat činil 13 269 Kč a náhrada za dovolenou 7 150 Kč, dále jí bylo vyplaceno 1 430 Kč. V říjnu 2013 žalobkyně odpracovala 184 hodin, její plat činil 20 640 Kč a bylo jí dále vyplaceno 158 Kč. V listopadu žalobkyně nepracovala, jako náhrada mzdy jí byla vyplacena částka 19 578 Kč. V prosinci 2013 žalobkyně nepracovala, jako náhrada mzdy jí byla vyplacena částka 20 510 Kč, za dovolenou pak 3 729 Kč a dále 60 801 Kč (zjištěno ze mzdového listu žalobkyně za období leden až prosinec 2013).

66. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Soud provedl dokazování rozsudkem Městského soudu v Brně č. j. 115 C 231/2017-66 ze dne 8. 6. 2018 a rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 15 Co 214/2018-97 ze dne 4. 12. 2018, ústavní stížnosti ze dne [datum] a dopisem ze dne [datum] o potvrzení přijetí ústavní stížnosti, avšak tyto důkazy soud nehodnotí, neboť se týkají již zamítnuté části nároku žalobkyně, soud o tomto tedy již znovu nerozhodoval.

67. Soud neprovedl navrhovaný důkaz přílohami žalobkyně„ k pokynům v rozporu se zákonem“ doloženými s vyjádřením žalobkyně z [datum], dále evidenčními kartami elektronicky chráněné evidence MD agendy územního plánování, rovněž platovými výměry žalobkyně z [datum] a platovými výměry žalobkyně z [datum] s výslovným odkazem na vytýkací dopis, rovněž vytýkacím dopisem z [datum], zprávou interního auditu a kontroly ŘSD ČR z [datum], taktéž přílohou [číslo] k vyjádření z [datum] a mzdovými listy srovnatelných pracovníků [titul]. [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení], neboť je považoval za nadbytečné, jelikož se v rozsudku zabýval zejména skutečností, zda byla žalobkyně řádně platově ohodnocena, když ostatní otázky byly již opakovaně řešeny a vyřešeny soudem I. stupně i soudem odvolacím a dovolacím, mzdové listy pak opětovně neprováděl, neboť je nepovažoval ve vztahu k posouzení správného zařazení do platové třídy za podstatné, odebrání osobního příplatku již bylo taktéž opakovaně řešeno.

68. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout, a to zejména s ohledem na skutečnost, že jedinou nevyřešenou otázkou po opakovaném rozhodování soudu I. stupně i soudů vyšších stupňů zůstalo, zda žalobkyně byla řádně zařazena do platové třídy a bylo s ní tedy v tomto smyslu zacházeno stejně jako se srovnatelnými zaměstnanci. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

69. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

70. Žalobkyně byla u žalovaného zaměstnána na základě pracovní smlouvy z [datum] jako investiční referent, žalobkyně byla na pozici investiční referent, kde mj. měla vykonávat samostatně práce koncepčního charakteru v oblasti územního plánování, které vyžadují koordinaci a součinnost s úřady státní správy, samostatně projednávala všechny stupně územně plánovací dokumentace, včetně nadřazených, jednala s pořizovateli a nadřízenými orgány a poskytovala metodickou pomoc jiným organizacím při tvorbě dopravních částí územně plánovací dokumentace. Od počátku byla zařazena do 11. platové třídy a 9. stupně, od [datum] s osobním příplatkem 3 000 Kč, tedy s platem 22 890 Kč, od [datum] do 11. platové třídy, 10. stupně, s osobním příplatkem 3 000 Kč, tedy s platem 23 640 Kč, osobní příplatek ve výši 3 000 Kč měsíčně vyplácel žalovaný žalobkyni do [datum]. Všichni referenti měli srovnatelnou výpočetní techniku. Emailem ze [datum] byla žalobkyně svým nadřízeným vyrozuměna o tom, že podkladová stanoviska k územně plánovací dokumentaci bude třeba odevzdávat minimálně 7 dní před zákonným termínem. Opakovaně na tuto povinnost upozornila své podřízené [titul]. [příjmení] emailem z [datum]. Žalobkyně dané termíny nedodržovala, případ [obec] s termínem [datum] (po odečtení 7 dní dle pokynu nadřízených s termínem pro vypracování [datum]) s prvním konceptem předložila až [datum], případ [obec] s termínem [datum] (po odečtení 7 dní dle pokynu nadřízených s termínem pro vypracování [datum]) s prvním konceptem předložila až [datum] a případ [obec] s termínem [datum] (po odečtení 7 dní dle pokynu nadřízených s termínem pro vypracování [datum]) s prvním konceptem předložila až [datum] [titul]. [příjmení], zaměstnanec Ministerstva dopravy, požádal nadřízené žalobkyně, aby jí vysvětlili její kompetence, které překračuje. [titul]. [příjmení] rovněž žalobkyni opakovaně urgoval k odevzdávání práce včas. Žalobkyně to z jeho strany vyhodnotila jako pronásledování. Pro nedodržování termínů k vyřízení písemností sloužících jako podklady k územně plánovací dopravy a pro postup v rozporu s podpisovým řádem žalovaný přistoupil k udělení výtky žalobkyni a odebral jí osobní příplatek. Zaměstnanec, který převzal agendu po žalobkyni, svou práci stíhá a neodevzdává práci po termínu. Ve vyšší platové třídě, než měla žalobkyně, byli po určitou dobu tito zaměstnanci: [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], vykonávali obdobné práce jako žalobkyně, nad rámec toho byli někteří na vedoucích pozicích, popř. metodicky řídili a vypomáhali ostatním zaměstnancům a dělali legislativní práce. 12. platová třída byla dávána u žalovaného zkušenějším zaměstnancům, kteří byli schopni obsáhnout celorepublikovou působnost.

71. V červenci 2011 žalobkyně odpracovala 136 hodin a její plat vč. náhrad mzdy, příplatků a odměn činil 22 911 Kč, v srpnu 168 hodin a plat 23 091 Kč, v září 136 hodin a plat celkem 23 312 Kč, v říjnu 152 hodin a 35 722 Kč, v listopadu 160 hodin a plat celkem 23 009 Kč a v prosinci 168 hodin a 23 740 Kč. V lednu 2012 žalobkyně odpracovala 128 hodin a plat činil 24 480 Kč, v únoru 128 hodin a plat 23 914 Kč, v březnu 168 hodin a plat 24 042 Kč, v dubnu 168 hodin a plat 23 840 Kč, v květnu 176 hodin a plat 29 800 Kč, v červnu 168 hodin a plat 25 640 Kč, v červenci 168 hodin a 23 736 Kč, v srpnu 160 hodin a 24 067 Kč, v září 104 hodin a plat 23 630 Kč, v říjnu 176 hodin a 23 819 Kč, v listopadu 176 hodin a plat 23 640 Kč a v prosinci 160 hodin a 21 074 Kč. V lednu 2013 žalobkyně odpracovala 144 hodin a její plat činil celkem 21 406 Kč, v únoru 112 hodin a 20 654 Kč, v březnu 168 hodin a plat 20 719 Kč, v dubnu 160 hodin a plat 20 698 Kč, v květnu 184 hodin a plat 20 719 Kč Kč, v červnu 160 hodin a plat 20 640 Kč, v červenci 184 hodin a plat 20 640 Kč, v srpnu 160 hodin a plat 20 671 Kč, v září 2013 108 hodin a plat 21 849 Kč, v říjnu 184 hodin a plat 20 798 Kč, v listopadu a prosinci žalobkyně nepracovala, jako náhrada mzdy jí byla vyplacena částka 19 578 Kč a 24 289 Kč.

72. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně:

73. Předně soud uvádí, že se již nezabýval návrhem, jímž žalobkyně požadovala upuštění od konkrétních jednání, kterých se dle tvrzení žalobkyně žalovaný vůči ní dopouštěl, neboť o tomto již bylo v tomto řízení pravomocně rozhodnuto, a to rozsudkem ze dne 16. 9. 2019, č.j. 48 C 118/2013-545, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2020, č. j. 30 Co 10/2020-595, dovolání proti tomuto výroku Nejvyšší soud následně odmítl. Z tohoto důvodu proto soud nepřipustil dle § 95 odst. 2 o. s. ř návrh na rozšíření žaloby opětovně o daný zamítnutý nárok, který uplatnila žalobkyně v podání ze dne [datum], neboť o tomto již bylo pravomocně v tomto řízení rozhodnuto, a brání tomu tak překážka rei iudicatae. Změna žaloby jejím rozšířením tedy není přípustným procesním prostředkem v případě, že došlo k zrušení původního podkladového rozhodnutí, kterým byla závazně vyřešena předběžná otázka v tomto řízení, a toto by mohlo mít vliv na výsledek tohoto řízení v zamítavém výroku.

74. Dále se tedy soud zabýval tím, zda došlo k diskriminačnímu jednání a zda za ně přísluší žalobkyni přiměřené zadostiučinění, příp. jiné nároky ve smyslu závazného právního názoru dovolacího soudu.

75. Vzhledem k tomu, že k tvrzenému diskriminačnímu jednání mělo dojít od července 2011 do prosince 2013 je třeba projednávanou věc posuzovat podle zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen "zák. práce"), a podle zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (dále jako„ antidiskriminační zákon“), obou ve znění účinném do 31. 12. 2013.

76. Podle § 16 odst. 1 zák. práce jsou zaměstnavatelé povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání. Podle § 16 odst. 2 zák. práce je v pracovněprávních vztazích zakázána jakákoliv diskriminace. Pojmy přímá diskriminace, nepřímá diskriminace, obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci a případy, kdy je rozdílné zacházení přípustné, upravuje antidiskriminační zákon.

77. Podle § 17 zák. práce právní prostředky ochrany před diskriminací v pracovněprávních vztazích upravuje antidiskriminační zákon.

78. Dle § 2 odst. 1 antidiskriminačního zákona pro účely tohoto zákona se právem na rovné zacházení rozumí právo nebýt diskriminován z důvodů, které stanoví tento zákon.

79. Dle § 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona, se přímou diskriminací rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru. Podle § 3 odst. 1 téhož zákona se nepřímou diskriminací rozumí takové jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je z některého z důvodů uvedených v § 2 odst. 3 osoba znevýhodněna oproti ostatním. Nepřímou diskriminací není, pokud toto ustanovení, kritérium nebo praxe je objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné.

80. Podle § 10 odst. 1 a 2 antidiskriminačního zákona dojde-li k porušení práv a povinností vyplývajících z práva na rovné zacházení nebo k diskriminaci, má ten, kdo byl tímto jednáním dotčen, právo se u soudu zejména domáhat, aby bylo upuštěno od diskriminace, aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Pokud by se nejevilo postačujícím zjednání nápravy podle odstavce 1, zejména proto, že byla v důsledku diskriminace ve značné míře snížena dobrá pověst nebo důstojnost osoby nebo její vážnost ve společnosti, má též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.

81. Jednou z oblastí, v nichž jsou zaměstnavatelé povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, je odměňování za práci (poskytování mzdy, platu nebo odměny z dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti).

82. Zaměstnanci přísluší za práci vykonanou v pracovním poměru pro zaměstnavatele, kterým je stát, územní samosprávný celek, státní fond, příspěvková organizace, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů, školská právnická osoba zřízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona, nebo regionální rada regionu soudržnosti, s výjimkou peněžitého plnění poskytovaného občanům cizích států s místem výkonu práce mimo území České republiky, za podmínek stanovených v zákoníku práce plat, nestanoví-li zákoník práce nebo zvláštní právní předpis jinak (srov. § 109 odst. 1 a 3 zák. práce). Plat je peněžité plnění poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci (srov. § 109 odst. 3 zák. práce), určené podle zákoníku práce, nařízení vlády vydaného k jeho provedení podle § 111 odst. 2, § 112 odst. 2, § 123 odst. 6, § 128 odst. 2 a § 129 odst. 2 zák. práce a v jejich mezích podle kolektivní smlouvy, popřípadě vnitřního předpisu; plat není možné určit jiným způsobem, v jiném složení a jiné výši, než stanoví zákoník práce a právní předpisy vydané k jeho provedení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak (srov. § 122 odst. 1 zák. práce; v případě vedoucího zaměstnance, který je statutárním orgánem zaměstnavatele, nebo který je vedoucím organizační složky státu nebo územního samosprávného celku, srov. § 122 odst. 2 zák. práce).

83. Zaměstnanci přísluší platový tarif stanovený pro platovou třídu a platový stupeň, do kterých je zařazen, není-li v zákoníku práce dále stanoveno jinak (srov. § 123 odst. 1 zák. práce). Zaměstnavatel zařadí zaměstnance do jedné z šestnácti platových tříd podle druhu práce sjednané v pracovní smlouvě a v jeho mezích na něm požadovaných nejnáročnějších prací (srov. § 123 odst. 2 a 5 zák. práce). Vychází přitom z nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě. V rámci těchto tříd zařadí zaměstnavatel zaměstnance do platového stupně podle doby dosažené praxe, doby péče o dítě a doby výkonu vojenské základní (náhradní) služby nebo civilní služby (dále jen„ započitatelná praxe“) (srov. § 123 odst. 4 zák. práce). Bližší způsob zařazování zaměstnanců do platových tříd a platových stupňů upravuje nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě (do [datum] nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů).

84. Plat se poskytuje podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků (srov. § 109 odst. 4 zák. práce); za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejný plat (srov. § 110 odst. 1 zák. práce). Stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce (srov. § 110 odst. 2 zák. práce). Složitost, odpovědnost a namáhavost práce se posuzuje podle vzdělání a praktických znalostí a dovedností potřebných pro výkon této práce, podle složitosti předmětu práce a pracovní činnosti, podle organizační a řídící náročnosti, podle míry odpovědnosti za škody, zdraví a bezpečnost, podle fyzické, smyslové a duševní zátěže a působení negativních vlivů práce (srov. § 110 odst. 3 zák. práce). Pracovní podmínky se posuzují podle obtížnosti pracovních režimů vyplývajících z rozvržení pracovní doby, například do směn, dnů pracovního klidu, na práci v noci nebo práci přesčas, podle škodlivosti nebo obtížnosti dané působením jiných negativních vlivů pracovního prostředí a podle rizikovosti pracovního prostředí (§ 110 odst. 4 zák. práce). Pracovní výkonnost se posuzuje podle intenzity a kvality prováděných prací, pracovních schopností a pracovní způsobilosti a výsledky práce se posuzují podle množství a kvality (srov. § 110 odst. 5 zák. práce).

85. Z právní úpravy obsažené v ustanovení § 110 zák. práce vyplývá, že práci vykonávanou u zaměstnavatele různými zaměstnanci je možné považovat za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, za kterou jim přísluší stejný plat, jestliže jde o práci shodnou nebo srovnatelnou z hlediska všech srovnávacích kritérií uvedených v ustanovení § 110 odst. 2 až 5 zák. práce; není-li shoda (srovnatelnost) v některém z těchto komparačních kritérií, nejedná se o stejnou práci nebo práci stejné hodnoty ve smyslu ustanovení § 110 odst. 1 zák. práce.

86. U zaměstnanců odměňovaných platem je rovnost při odměňování do jisté míry garantována vymezením jednotných kritérií pro určení platového tarifu pro všechny zaměstnance přímo v zákoníku práce a v prováděcích nařízeních vlády. Zásadní význam má z tohoto pohledu systém hodnocení prací, který zařazením jednotlivých prací do platových tříd stanoví jejich závaznou hierarchii. Dalším kritériem je pak míra odborných a pracovních zkušeností (praxe). Zařadí-li zaměstnavatel své zaměstnance do platové třídy a platového stupně v souladu s těmito kritérii, k nerovnosti v této složce odměňování platem nedochází. Protože platový tarif může ve skutečnosti vyjádřit pouze relativní hodnotu práce, zahrnuje plat další složky, které mají sloužit k přesnějšímu ocenění práce jednotlivých zaměstnanců. Při poskytování těch složek platu, jejichž výši svým rozhodnutím zaměstnavatel přímo ovlivňuje, je proto zaměstnavatel povinen vedle dodržení podmínek pro poskytování příslušné složky platu uplatnit i kritéria stanovená pro posouzení rovnosti při odměňování.

87. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyní tvrzené důvody nerovného zacházení spadají pod některý z důvodů, které stanoví antidiskriminační zákon.

88. Soud prvního stupně ve shodě se soudem odvolacím má za to, že žalobkyně netvrdila žádný z diskriminačních důvodů (znaků) podle antidiskriminačního zákona, když konzistentně a opakovaně jako důvod tvrzeného nerovného zacházení ze strany žalovaného uváděla svou oprávněnou kritiku, rozdílný názor na interní postupy, snahu o odborné plnění povinností, zamezení kontroly způsobu správy veřejných zakázek, apod. (viz podání žalobkyně na čl. 17, 30, 96, 119, 131, 158, 197, 275). Byť žalobkyně v jednom případě podřadila shora uvedené důvody tvrzené diskriminace pod„ odlišný světový názor“ (viz podání žalobkyně z [datum]), je nepochybné, že odlišný názor (kritika) žalobkyně ve vztahu k pracovním postupům při výkonu její pracovní činnosti (zpracování agendy územního plánování), ve vztahu k pokynům nadřízených apod. nelze považovat za projev světového názoru ve smyslu ustanovení § 2 antidiskriminačního zákona Tyto závěry soudu opakovaně potvrdil jak odvolací soud, tak Nejvyšší soud v poslední zrušujícím rozsudku ze dne 27. 1. 2021, č. j. 21 Cdo 1486/2020-660. Pro stručnost soud na odůvodnění daných rozhodnutí odkazuje.

89. Za nerovné a diskriminační jednáním žalovaného v období od [datum] do [datum], spočívající v 1/ nedůvodném pronásledování spočívající v neoprávněných a nedůvodných výtkách, výhradách, vyhrožování finančními postihy a výpovědí požaduje 1 556 667 Kč, 2/ za kladení překážek v práci, vydávání protichůdných a zavádějících pokynů a pokynů v rozporu s interními předpisy, vyžadování nadbytečných, nestandardních zpráv, stanovisek k postupům požaduje 783 333 Kč, 3/ za bránění v přístupu k informacím a neposkytování relevantních informací požaduje 783 333 Kč, 4/ za horší odměňování (nižší plat, příplatky a odměny) požaduje finanční zadostiučinění ve výši 1 626 667 Kč.

90. K prvnímu bodu soud opakovaně konstatoval, že nebylo prokázáno, že by byla žalobkyně terčem nedůvodných výtek, případně že jí bylo vyhrožováno nebo byla jinak pronásledována. Žalobkyně byla emailem [titul]. [příjmení] ze dne [datum] upozorněna na nový systém spočívající v tom, že podkladová stanoviska bude třeba odevzdávat na žádost Ministerstva dopravy minimálně 7 dnů před zákonným termínem, znovu ji o této povinnosti informovala její nadřízená [titul]. [příjmení] emailem z [datum]. Žalobkyně ani přesto dané termíny nedodržovala, případ [obec] s termínem [datum] (- 7 dní = [datum]) s prvním konceptem předložila až [datum], případ [obec] s termínem [datum] (- 7 dní = [datum]) s prvním konceptem předložila až [datum] a případ [obec] s termínem [datum] (- 7 dní = [datum]) s prvním konceptem předložila až [datum]. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalobkyně skutečně své povinnosti plynoucí jí z jejího pracovního poměru porušovala, přistoupil žalovaný oprávněně k udělení výtky žalobkyni dopisem z [datum]. I po udělení výtky tyto problémy přetrvávaly, [titul]. [příjmení] z Ministerstva dopravy žalobkyni na problémy s dodržováním termínů upozorňoval, rovněž informoval její nadřízené o tom, že žalobkyně překračuje své kompetence. Žalobkyně netvrdí a ani neprokazuje, že by se jiní s ní srovnatelní zaměstnanci dopouštěli obdobných pochybení a bylo s nimi nakládáno jinak (např. výtku nedostali). Nadto dle evidence podání ÚPD byla žalobkyně jediná, kdo vykazoval takové množství věcí zpracovaných po stanoveném termínu.

91. Co se týče druhého bodu, žalobkyně ani přes opakovanou výzvu soudu nedoplnila, ve srovnání s jakými zaměstnanci s ní bylo zacházeno odlišně, tj. že ostatním srovnatelným zaměstnancům byly poskytovány informace, které jí byly odpírány. Stejně tak žalobkyně netvrdila a ani neprokázala, že by uváděné protiprávní či protichůdné pokyny byly směřovány výlučně proti ní a od ostatních zaměstnanců jejich splnění nebylo vyžadováno, nebylo tvrzeno, že by jiní zaměstnanci dostávali jiné informace než žalobkyně. Rovněž nebylo tvrzeno, jací s žalobkyní srovnatelní zaměstnanci měli k dispozici lepší výpočetní techniku než ona, a byli tak proti ní zvýhodněni.

92. Danými skutečnostmi se soud zabýval již ve svém původním rozsudku z [datum] a shodně i odvolací soud v rozsudku z [datum]. Vzhledem k tomu, že závěrům prvostupňového a odvolacího soudu vyjádřeným v souvislosti s uvedenými třemi nároky dovolací soud v kasačním rozsudku ze dne [datum] ničeho nevytkl a stejně se vyjádřil i v druhém zrušujícím rozsudku ze dne 27. 1. 2021, č. j. 21 Cdo 1486/2020-660, proto lze i na tyto závěry opětovně pro stručnost odkázat.

93. Soud se tak dle pokynů Nejvyššího soudu zabýval bodem ad 4/, zda došlo k situaci, kdy zaměstnavatel zaměstnance nezařadí - na rozdíl od jiných zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty - do platové třídy nebo platového stupně v souladu s výše uvedenými právními předpisy, nebo naopak v případě, kdy je zaměstnanec zařazen do platové třídy a platového stupně v souladu s právními předpisy, avšak jiní zaměstnanci vykonávající stejnou práci nebo práci stejné hodnoty jsou zařazeni do vyšší platové třídy či vyššího platového stupně. Plat se poskytuje podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků (srov. § 109 odst. 4 zák. práce); za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejný plat (srov. § 110 odst. 1 zák. práce). Stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce (srov. § 110 odst. 2 zák. práce). Složitost, odpovědnost a namáhavost práce se posuzuje podle vzdělání a praktických znalostí a dovedností potřebných pro výkon této práce, podle složitosti předmětu práce a pracovní činnosti, podle organizační a řídící náročnosti, podle míry odpovědnosti za škody, zdraví a bezpečnost, podle fyzické, smyslové a duševní zátěže a působení negativních vlivů práce (srov. § 110 odst. 3 zák. práce). Pracovní podmínky se posuzují podle obtížnosti pracovních režimů vyplývajících z rozvržení pracovní doby, například do směn, dnů pracovního klidu, na práci v noci nebo práci přesčas, podle škodlivosti nebo obtížnosti dané působením jiných negativních vlivů pracovního prostředí a podle rizikovosti pracovního prostředí (§ 110 odst. 4 zák. práce). Pracovní výkonnost se posuzuje podle intenzity a kvality prováděných prací, pracovních schopností a pracovní způsobilosti a výsledky práce se posuzují podle množství a kvality (srov. § 110 odst. 5 zák. práce).

94. Dovolací soud ve svém posledním zrušujícím rozsudku ze dne [datum] zejména zdůraznil, že zaměstnavatel zařadí (je povinen zařadit) zaměstnance do platové třídy podle druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě a v jeho mezích na něm požadovaných nejnáročnějších prací a vedoucího zaměstnance do platové třídy podle nejnáročnějších prací, jejichž výkon řídí nebo které sám vykonává (srov. § 123 odst. 2 a 3 zák. práce). Zkušenosti nabyté zaměstnancem se do celkové výše platu zaměstnance projeví prostřednictvím platového stupně určeného podle doby jeho započitatelné praxe (srov. § 123 odst. 4 zák. práce) a okolnost, že se jedná o vedoucího zaměstnance, se promítne v příplatku za vedení, který mu přísluší podle ustanovení § 124 zák. práce, tyto skutečnosti však nemohou mít vliv na určení platové třídy zaměstnance. Taktéž připomněl, že byla-li by shledána opodstatněnou námitka žalobkyně, že nebyla – na rozdíl od jiných zaměstnanců žalovaného vykonávajících práci odpovídající 12. platové třídě – žalovaným zařazena do této třídy, přestože jí na ni„ ze zákona vzniklo právo“, pak by žalovaný takovým postupem vůči žalobkyni porušil zásadu rovného zacházení se zaměstnanci. V takovém případě by žalobkyni (přinejmenším) vzniklo za podmínek uvedených v ustanovení § 265 odst. 2 zák. práce právo na náhradu škody spočívající v rozdílu mezi platem, který jí měl být žalovaným (při zařazení žalobkyně do správné platové třídy) podle zákoníku práce a prováděcích právních předpisů vyplácen, a platem, který jí byl vyplácen ve skutečnosti.

95. Podle nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu ve veřejných službách a správě, přílohy B, dílu [číslo], čl. 1 [číslo] investiční referent, náleží 11. platová třída pro tuto činnost (koordinace přípravy a realizace investic, zpracovávání investičních záměrů, koordinace finančního zajišťování investic a projektové, technické, provozní, obchodní a organizační přípravy a řešení rozporů, a zpracovávání odborných technických posudků, organizace vypořádání majetkoprávních vztahů, stanovování způsobů realizace investic a průzkum finančních zdrojů, navrhování, kontraktace a koordinace účastníků investic, projektantů, dodavatelů apod., zajišťování a koordinace kolaudačních řízení u stavebních investic), 12. platová třída pro tuto činnost (koordinace a stanovování koncepčních záměrů rozsáhlých investičních činností včetně koordinace všech účastníků přípravy a realizace investičních činností, koordinace a usměrňování přípravy a realizace projektů veřejných investic a rekonstrukcí s celostátní, krajskou nebo působností v rámci hlavního města Prahy).

96. Z uvedeného ustanovení a jeho porovnání s popisem pracovní činnosti žalobkyně pak vyplývá, že tento popis odpovídá 12. platové třídě. Provedeným dokazováním bylo prokázání, že prováděla samostatně práce koncepčního charakteru v oblasti územního plánování, a to jak ohledně územně plánovací dokumentace obcí, tak krajů, zpracovávala vyjádření za žalovaného a spolupracovala na koncepční činnosti v oblasti EIA. Žalovaný tedy správně měl žalobkyni zařadit do 12. platové třídy.

97. I pokud by však žalobkyně měla příslušet svou pracovní náplní, resp. nejnáročnějšímu prováděnými činnostmi do 11. platové třídy, nebylo důvodu, aby někteří zaměstnanci žalované byli zařazeni do třídy vyšší. Soud konstatuje, že žalobkyně označila 11 zaměstnanců, ve srovnání s nimiž bylo s žalobkyní nerovně zacházeno. U těchto zaměstnanců soud zjišťoval, jakou práci v rozhodném období vykonávali a do jaké platové třídy byli zařazeni.

98. Soud dále zkoumal srovnatelnost agendy [obec], [obec] a shledal, že tato agenda srovnatelná je, neboť rozdíly mezi Prahou a [příjmení] jsou minimální. V [obec] se obecně řeší více akutních úkolů, s ohledem na blízkost generálního ředitele, toliko s konzultacemi v [obec]. Soud je názoru, že srovnatelnost neznamená, že zaměstnanci musí vyřizovat stejný počet spisů či mít na starosti stejný počet krajů, postačí, když dělají stejnou agendu s obdobnou pracovní zátěží (která též může v čase určitým způsobem kolísat). Primárně tedy soud nevylučoval z dalšího zkoumání srovnatelnosti zaměstnance v [obec]. Stejně tak ohledně názvu jednotlivých pozic svědci vypověděli, že různé názvy pozic jsou spíše historickým pozůstatkem a že například pozice investičního referenta a referenta veřejné správy, že je velmi obdobná až totožná.

99. Tito zaměstnanci pracovali po celé rozhodné období ve stejné či nižší platové třídě než žalobkyně: [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení], proto žalobkyni nemohl vzniknout v této souvislosti nárok z nerovného zacházení. Někteří z těchto zaměstnanců zároveň dle tvrzení žalobkyně ani nedělali srovnatelnou práci (např. paní [příjmení], [příjmení], [příjmení] dělali jen ÚPD obcí, nikoli krajů). 100. [titul]. [jméno] [příjmení] byla vždy na vedoucí pozici, jen z tohoto důvodu měla vyšší platovou třídu, než žalobkyně, převyšovala žalobkyni svými zkušenostmi a v roce 2012 byla vyšší platová třída odůvodněna náročnější agendou, než vykonávala žalobkyně. [titul]. [jméno] [příjmení] byla zařazena do 11. platové třídy, od [datum] byla na pozici referenta veřejné správy navržena k převedení do vyšší platové třídy s ohledem na metodickou pomoc v rámci oddělení při řešení složitějších případů, žalovaného zastupovala na důležitých jednáních na Ministerstvu doprav, šlo o zkušenou dlouhodobou zaměstnankyni žalovaného. [titul]. [jméno] [příjmení] měla od [datum] 12. platovou třídu, a to z důvodu, že přímo řídila pracovníky referátu koncepce a životního prostředí. [titul] [jméno] [příjmení] bylo navrženo zvýšení platové třídy od [datum] z důvodu metodického a věcného vedení pracovníků v oblasti územního plánování, specializovala se zejména na legislativu, šlo a zkušenou dlouhodobou zaměstnankyni. [titul]. [jméno] [příjmení] byla na vedoucí pozici.

101. Tyto skutečnosti, tedy zejména metodické vedení a vedoucí pozice, může být kritériem pro vyšší mzdové ohodnocení v případě, že se jedná o mzdu sjednávanou v rámci smluvní kontraktace mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, avšak v případě zaměstnavatele, který je povinen zařadit zaměstnance do příslušné platové tabulky a platové třídy, nemohou tato kritéria hrát roli při tomto zařazování. Zařazení zaměstnance do platové třídy je dáno příslušným nařízením vlády a jemu odpovídající nejnáročnější činností, kterou zaměstnanec koná nebo ji řídí. Pokud se jedná o zaměstnance vedoucího, je náročnost jeho práce spočívající ve vedení a kontrole ostatních zaměstnanců„ oceněna“ prostřednictvím příplatku za vedení. Pokud je zaměstnavatel s prací zaměstnance spokojen pro dobré pracovní výkony nebo dlouholeté zkušenosti, které zaměstnanec předává ostatním zaměstnancům prostřednictvím metodického vedení, je možné toto zohlednit skrze osobní příplatek, který je zcela v gesci zaměstnavatele do té míry, že se musí řídit objektivními a vzájemně porovnatelnými kritérii tak, aby byla zachována rovnost v odměňování mezi jednotlivými zaměstnanci.

102. Žalovaný však těmto kritériím nedostál, neboť nezařazoval jednotlivé zaměstnance do platových tříd podle jejich nenáročnější vykonávané činnosti, ale podle jejich faktických zkušeností a toho, zda jsou na vedoucí pozici v daném oddělení. Takové kritérium však nařízení vlády pro zařazení do platové třídy nezná, zkušenosti se mohou v podobě odpracovaných let projevit pouze v zařazení do platového stupně. I pokud by tedy žalobkyně měla být zařazena do 11. platové třídy, s ní srovnatelní zaměstnanci, a to srovnatelní v rámci zařazení do příslušné platové tabulky, tj. [titul]. [příjmení], [titul]. [obec], [titul]. [příjmení] a [titul] [příjmení], byli zařazeni do vyšší platové třídy.

103. Žalovaný tak porušil zásadu rovného zacházení ve smyslu § 16 zák. práce. Rozdíl mezi platem v platové třídě, do které měla být žalobkyně zařazena, resp. do které byli zařazeni srovnatelní zaměstnanci, a platem v platové třídě, do které jí žalovaný zařadil, představuje škodu ve smyslu § 265 odst. 2 zák. práce, a to v podobě výdělku, který žalobkyni ušel v důsledku toho, že nebyla zařazena do správné platové třídy dle příslušného nařízení vlády, a tato by měla být žalovaným žalobkyni nahrazena.

104. Podle § 222 odst. 1 zák. práce zaměstnanci přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.

105. Žalobkyně namítala své nesprávné zařazení do platové třídy za dobu od [datum] do [datum], proto za tuto dobu soud stanovil příslušnou škodu. Od [datum] měla být žalobkyně zařazena do 12. platové třídy a 9. stupně, kde plat činil 21 550 Kč, zařazena však byla do 11. platové třídy a 9. stupně, kde plat činil 19 890 Kč. Za červenec 2011 tak měl činit její plat 17 446 Kč, osobní příplatek 2 429 Kč a náhrada platu za dovolenou 4 440 Kč (při stanovení výše náhrady mzdy z předchozího kalendářního čtvrtletí, tedy dubna až června 2011, kdy žalobkyně odpracovala plných 520 hodin a plat měl činit 21 550 Kč/měsíčn s připočtením odměny ve výši 8 000 Kč za květen 2011, tedy náhrady ve výši 139,72 Kč/hod), celkem 24 315, rozdíl mezi vyplaceným platem 22 911 Kč a správně stanoveným tak činil 1 404 Kč. V srpnu měl být správný plat 19 677 Kč, osobní příplatek 2 740 Kč, náhrada za dovolenou 2 220 Kč, celkem 24 637 Kč, rozdíl je 1 546 Kč. Za září 2011 činil správný plat 16 653 Kč, osobní příplatek 2 319 Kč, náhrada platu za dovolenou 5 550 Kč, celkem 24 522 Kč, rozdíl je 1 240 Kč. Za říjen 2011 měl činit plat 19 498 Kč, osobní příplatek 2 715 Kč, náhrada za dovolenou 2 228 Kč (při výši náhrady 139,24 Kč/hod) a odměny 12 600 Kč, celkem 37 041 Kč, rozdíl je 1 319 Kč. Za listopad 2011 měl plat činit 19 591 Kč, osobní příplatek 2 728 Kč, náhrada platu za dovolenou 2 228 Kč, celkem 24 547 Kč, rozdíl je 1 538 Kč. Od prosince 2011 byla zařazena do 11. platové třídy a 10. stupně, správně měla být zařazena do 12. platové třídy a 10. stupně. Za prosinec 2011 měl činit plat 21 3547 Kč, osobní příplatek 2 864 Kč a náhrada platu za dovolenou 1 114 Kč, celkem 25 332 Kč, rozdíl je 1 590 Kč. Za leden 2012 měl činit plat 16 270 Kč, osobní příplatek 2 182 Kč, náhrada za dovolenou 8 136 Kč (při výši náhrady 169,48 Kč/hod), celkem 26 588, rozdíl je 2 403 Kč (po započtení částky 295 Kč). Za únor 2012 měl plat činit 17 044 Kč, osobní příplatek 2 286 Kč, náhrada za dovolenou 6 780 Kč, celkem 26 110 Kč, rozdíl je 2 272 Kč (po započtení částky 76 Kč). Za březen 2012 měl plat činit 21 354 Kč, osobní příplatek 2 864 Kč, náhrada platu za dovolenou 1 356 Kč, celkem 25 574 Kč, rozdíl je 1 842 Kč (po započtení 310 Kč). Za duben 2012 měl plat činit 22 370 Kč, osobní příplatek 3 000 Kč, celkem 25 370 Kč, rozdíl je 1 530 Kč. Za květen 2012 měl plat činit 21 398 Kč, osobní příplatek 2 870 Kč, náhrada za dovolenou 1 170 Kč (při výši náhrady 146,23 Kč/hod), odměny 6 000 Kč, celkem 31 438 Kč, rozdíl je 1 638 Kč. Za červen 2012 měl plat činit 22 370 Kč, osobní příplatek 3 000 Kč, odměny 2 000 Kč, celkem 27 370 Kč, rozdíle je 1 730 Kč. Za červenec 2012 měl plat činit 21 354 Kč, osobní příplatek 2 864 Kč, náhrada platu za dovolenou 1 298 Kč (při výši náhrady 162,13 Kč/hod), celkem 25 516 Kč, rozdíl je 1 780 Kč. Za srpen 2012 měl plat činit 19 453 Kč, osobní příplatek 2 609 Kč, náhrada platu za dovolenou 3 892 Kč, celkem 25 954 Kč, rozdíl je 1 887 Kč. Za září 2012 měl plat činit 14 541 Kč, osobní příplatek 1 950 Kč, náhrada platu za dovolenou 9 080 Kč, celkem 25 571 Kč, rozdíl je 2 017 Kč (po započtení 76 Kč). Za říjen 2012 měl plat činit 21 398 Kč, osobní příplatek 2 870 Kč, náhrada platu za dovolenou 1 163 Kč (při výši náhrady 145,30 Kč/hod), celkem 25 431 Kč, rozdíl je 1 688 Kč (po započtení 76 Kč). Za listopad 2012 měl plat činit 22 370 Kč, osobní příplatek 3 000 Kč, celkem 25 370 Kč, rozdíl je 1 730 Kč. Za prosinec 2012 měl plat činit 21 305 Kč, osobní příplatek 286 Kč, náhrada za dovolenou 1 163 Kč, celkem 22 754 Kč, rozdíl je 1 680 Kč. Za leden 2013 měl činit plat 17 507 Kč, náhrada platu za dovolenou 5 565 Kč (při výši náhrady 139,12 Kč/hod), celkem 23 072 Kč, rozdíl je 1 666 Kč (po započtení částky 79 Kč). Za únor 2013 měl plat činit 15 659 Kč, náhrada za dovolenou 6 678 Kč, celkem 22 337 Kč, rozdíl je 1 683 Kč. Za březen 2013 měl plat činit 22 370 Kč, rozdíl je 1 651 Kč (po započtení částky 79 Kč). Za duben 2013 měl plat činit 20 337 Kč, náhrada platu za dovolenou 2 096 Kč (při výši náhrady 130,98 Kč/hod), celkem 22 433 Kč, rozdíl je 1 735 Kč. Za květen 2013 měl plat činit 22 370 Kč, rozdíl je 1 651 Kč (po započtení částky 79 Kč). Za červen 2013 měl plat činit 22 370 Kč, rozdíl je 1 730 Kč. Za červenec 2013 měl plat činit 22 370 Kč, rozdíl je 1 730 Kč. Za srpen 2013 měl plat činit 20 337 Kč, náhrada platu za dovolenou 2 066 Kč (při výši náhrady 129,12 Kč/hod), celkem 22 304 Kč, rozdíl je 1 633 Kč. Za září 2013 měl plat činit 14 381 Kč, náhrada platu za dovolenou 7 748 Kč, celkem 22 129 Kč, rozdíl je 1 710 Kč (po započtení částky 1 430 Kč). Za říjen 2013 měl plat činit 22 370 Kč, rozdíl je 1730 Kč (po započtení částky 158 Kč). Za listopad 2013 měla náhrada platu činit 21 219 Kč, rozdíl je 1 641 Kč. V prosinci 2013 měla náhrada platu činit 22 229 Kč, náhrada za dovolenou 3 956 Kč (při výši náhrady 126,30 K4/hod), celkem 26 185 Kč, rozdíl je 1 896 Kč Celkem rozdíl mezi vypláceným hrubým platem a hrubým platem, na nějž měla žalobkyně nárok, činí 51 290 Kč.

106. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., a žalobkyni přiznal náhradu škody ve výši 51 290 Kč.

107. Pokud žalobkyně poukazovala na skutečnost, že jí jediné bylo na rozdíl od ostatních zaměstnanců odebráno osobní ohodnocení, pak důvodem odebrání osobního ohodnocení žalobkyně nebylo tvrzené diskriminační jednání žalovaného, nýbrž objektivní příčina spočívající v prokázaných nedostatcích v práci žalobkyně (např. shora uváděné nedodržování termínů). Vzhledem k tomu, že žalobkyně v řízení netvrdila, že by jiní zaměstnanci žalovaného rovněž porušovali své povinnosti, a přesto jim byl osobní příplatek ponechán, považuje soud i tento tvrzený diskriminační důvod za neopodstatněný. Pololetní odměny pak nebyly žalobkyni vypláceny od 2. poloviny roku 2012 v souvislosti s neuspokojivými pracovními výsledky (pro které bylo též odebráno osobní ohodnocení).

108. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení částečně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 136 855 Kč, přičemž tato částka představuje 97,84 % z jejich celkové výše 139 876 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 98,92 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 1,08 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze 34 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. vyjádření k žalobě z [datum] včetně jeho doplnění, 3. účast na jednání dne [datum], 4. vyjádření z [datum], 5. vyjádření z [datum], 6. účast na jednání dne [datum], 7. – 8. účast na jednání dne [datum] trvajícím 2:45 hodin s odměnou za každé 2 započaté hodiny jednání, 9. účast na jednání dne [datum], 10. účast na jednání dne [datum], 11. – 12. účast na jednání dne [datum] trvajícím 2:45 hodin s odměnou za každé 2 započaté hodiny jednání, 13. – 14. účast na jednání dne [datum] trvajícím 2:15 hodin s odměnou za každé 2 započaté hodiny jednání, 15. vyjádření z [datum], 16. účast na jednání dne [datum], 17. závěrečný návrh a 18. účast na jednání dne [datum], 19. vyjádření k odvolání, 20. účast při jednání dne [datum], 21. – 22. účast při jednání dne [datum] v délce přes dvě hodiny, 23. vyjádření k dovolání, 24. – 25. 2 úkony za jednání dne [datum], 26. vyjádření ze dne [datum], 27. – 28. 2 úkony za jednání dne [datum], 29. – 30. 2 úkony za jednání dne [datum], 31. vyjádření k odvolání, 32. účast u jednání odvolacího soudu, 33. vyjádření k dovolání, 34. účast na jednání soudu dne [datum]) včetně 34 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 115 600 Kč ve výši 24 276 Kč.

Poučení