48 C 12/2023-49

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 45 326,60 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 556,60 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 556,60 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 44 770 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 45 326,60 Kč od [datum] do [datum] a z částky 44 770 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne [datum] na žalované domáhal odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), v celkové výši 45 326,60 Kč coby majetkové újmy spočívající v nákladech na obhajobu v souvislosti s trestním stíháním, které skončilo zprošťujícím rozsudkem. Jde o náklady obhajoby, které žalovaná neuznala, a to konkrétně 6 porad klienta s obhájcem dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], účast při výslechu obviněného dne [datum] a [datum], účast při výslechu spoluobviněného dne [datum], vyjádření ve věci samé ze dne [datum], [datum], [datum], prostudování spisu po skončení vyšetřování dne [datum] po 2 300 Kč + režijní paušál 300 Kč; dále dva úkony právní služby v poloviční hodnotě za stížnost ke znalci ze dne [datum] (žalobce uvedl, že se jedná o chybu v psaní a podání bylo učiněno [datum] a [datum]) a návrh na doplňující posudek ze dne [datum] po 1 150 Kč + režijní paušál 300 Kč + a úkon účasti na jednání před soudem dne [datum] toliko ve výši 20 % z odměny (o tuto část byla odměna snížena žalovanou), tj. ve výši 460 Kč + režijní paušál 300 Kč, a konečně náhrada za 21% DPH. Uplatněný nárok souvisí s trestním řízením vedeným posléze u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 76/2017. Žalobce uvedl, proti němu bylo usnesením ze dne 26.1.2017, č. j. KRPS-243629-59/TČ-2015-011181, ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1,2 písm. c) trestního zákoníku. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 27. 3. 2019, č. j. 2 T 76/2017-1115, byl žalobce zproštěn obžaloby. Proti rozsudku podal státní zástupce odvolání a posléze byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30.7.2019, č. j. 13 To 155/2019-1136 rozsudek zrušen a věc vrácena soudu I. stupně. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 19.5.2020, č. j. 2 T 76/2017-1261, byl žalobce opět zproštěn obžaloby, avšak státní zástupce se proti rozsudku odvolal a rozsudek byl následně usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 22.12.2020, č. j. 13 To 227/2020-1281 zrušen a věc vrácena soudu I. stupně. Rozsudkem ze dne 19. 5. 2021, č. j. 2 T 76/2017-1312, byl žalobce znovu zproštěn obžaloby. Odvolání státního zástupce bylo Krajským soudem v Praze zamítnuto a rozsudek Okresního soudu v Příbrami nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce je proto názoru, že předmětné trestní stíhání bylo nezákonné a žalobci proto náleží odškodnění za škodu v podobě nákladů na obhajobu advokátem. K uplatnění nároku u žalované žalobce uvedl, že se tak stalo dne [datum] ve výši 119 153,20 Kč, přičemž do podání žaloby mu žalovaná vyplatila 54 317,80. Žalobce se následně na soud obrátil s žalobou o zaplacení částky ve výši 45 326,60 Kč.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že nárok žalobce neuznává. Učinila nesporným, že žalobce u žalované nárok uplatnil dne [datum] v částce 119 153,20 Kč na náhradě nákladů za obhajobu v trestním řízení. Žalovaná shledala nárok žalobce částečně důvodným co do požadované náhrady nákladů obhajoby a přiznala žalobci částku 54 317,80 Kč. Žalovaná dále uvedla sporné úkony právní služby, za které náhradu neposkytla, případně poskytla náhradu v nižší částce, než byla požadovaná žalobcem. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Žalobce v replice ze dne [datum] uvedl, že by měl být odškodněn i za úkony, k nimž došlo ještě před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání, neboť v této fázi vynakládal žalobce náklady tak, aby zamezil vydání nezákonného rozhodnutí. Tuto část řízení nelze dle žalobce od zbytku trestního řízení oddělit, když od počátku vše nasvědčovalo tomu, že žalobce bude obviněn. K úkonu ze dne [datum], který žalovaná v trestním spisu nedohledala, žalobce uvedl, že žalovaná využila písařské chyby, aby nemusela žalobci poskytnout odškodnění, přestože rozdíl v datu byl pouhé 2 dny. K poradě s klientem dne [datum] žalobce uvedl, že žalované neodůvodnila, proč se přiklonila k závěru, že porada trvala 10 minut, nikoliv 70 minut.

4. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené (navržené) listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobce ve vyjádření ze dne [datum], žalovaná ve vyjádření ze dne [datum]).

5. Soud předně vyšel ze skutečností mezi účastníky nesporných, které vzal za svá skutková zjištění. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce u žalované nárok uplatnil dne [datum] v celkové výši 119 153,20 Kč, že žalovaná nárok žalobce projednala, což sdělila stanoviskem ze dne [datum], přičemž konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a na nákladech obhajoby přiznala částku 54 317,80 Kč. Ve zbytku žalovaná nároku žalobce nevyhověla.

6. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda žalobce má v souvislosti s vedeným trestním stíháním žalobce, které skončilo pravomocným zprošťujícím rozsudkem, nárok na náhradu i za úkony právní služby, které žalovaná neodškodnila, případně je neodškodnila ve výši, kterou žalobce požadoval. Aktuálně se na tomto nároku žalobce domáhá částky 45 326,60 Kč.

7. Soud ve věci na základě účastníky navržených či předložených listinných důkazů učinil následující další skutková zjištění.

8. Ze spisu Okresního soudu v Příbrami, sp. zn. 2 T 76/2017, k jednotlivým úkonům, které žalovaná neuznala a kterých se žalobce domáhá žalobou, zjištěno následující: Dne [datum] vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, č. j. KRPS-243629-59/TČ-2015-011181. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30.7.2019, č. j. 13 To 155/2019-1136, byl rozsudek soudu I. stupně č.l. 1115 zrušen a věc vrácena soudu I. stupně, který následně nařídil jednání ve věci na [datum], toto následně k žádosti zástupce spoluobviněného žalobce odročeno na [datum], následně na [datum] a následně na [datum]. Podáním ze dne [datum] (č.l. 1156) se zástupce žalobce vyjádřil ke zrušujícímu usnesení Krajského soudu v Praze a současně navrhl výslech svědka, přičemž uvedené vyjádření dne [datum] doplnil a navrhl výslech znalkyně. Podáním ze dne [datum] zástupce žalobce navrhl doplnění otázek znalkyni. Ve věci se následně dne [datum] konalo hlavní líčení. Na č.l. 1239 založen protokol o hlavním líčení ze dne [datum], kterého se zúčastnil zástupce žalobce a které probíhalo od 9:00 hod. do 9:55 hod., přičemž zástupce žalobce při tomto hlavním líčení současně zastupoval i spoluobžalovaného žalobce, a to na základě substituční plné moci udělené obhájcem spoluobžalovaného žalobce.

9. Z potvrzení o provedení platby soud zjistil, že [jméno] [příjmení] za žalobce uhradila právnímu zástupci žalobce za právní služby v předmětném trestním řízení celkem 119 153,20 Kč.

10. Z potvrzení o poskytnutí právních služeb – právní porady v rámci obhajoby soud zjistil, že porady trvaly dne [datum] 75 minut, dne [datum] 90 minut, dne [datum] 90 minut, dne [datum] 65 minut, dne [datum] 90 minut a dne [datum] od 9:00 hodin do 9:10 hodin, přičemž zástupce žalobce vykázal, že tato porada trvala celkem 70 minut.

11. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními a na které proto soud pro stručnost odkazuje, zejména pak pokud jde o průběh trestního řízení.

12. Z důkazů, jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

13. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

14. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

15. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

16. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

17. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

18. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („ o.z.“).

20. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

21. V řízení bylo prokázáno, že žalobce nároky u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

22. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

23. Žalobce se v tomto řízení domáhal náhrady škody, kterou odvozoval z titulu nezákonného rozhodnutí, za které se považuje usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum].

24. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. řádu je nutno považovat pro svou povahu nikoli za nesprávný úřední postup, ale za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu obecně srov. např. závěry Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením. Je tak naplněn předpoklad odpovědnostního titulu žalované z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum], které bylo odklizeno rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 19. 5. 2021, č. j. 2 T 76/2017-1312, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek nebyl trestným činem. Právní moci toto rozhodnutí nabylo dne [datum].

25. Podmínka existence odpovědnostního titulu je tak splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku škody a existence příčinné souvislosti.

26. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen„ AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk). Mezi účastníky bylo nadále sporné, zda má žalobce nárok na poskytnutí odškodnění za následující úkony právní služby. Soud o jednotlivých úkonech rozhodl následujícím způsobem: -) Účast při výslechu obviněného dne [datum] – Žalobce se domáhal částky 2 600 Kč (bez DPH), žalovaná namítla, že úkon byl učiněn před vydáním nezákonného rozhodnutí, tj. usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum], a proto není splněna podmínka příčinné souvislosti. Soud je ve shodě s žalovanou názoru, že pokud byly úkony učiněny v době, kdy ještě nebylo ani vydáno nezákonné rozhodnutí, nemůže existovat ani příčinná souvislost mezi škodou spočívající v úbytku majetku žalobce v důsledku placení nákladů obhajoby v období před vydáním nezákonného rozhodnutí a nezákonným rozhodnutím. Jak totiž vyplývá z jazykového výkladu ustanovení § 31 odst. 1 OdpŠk a odborné literatury, je nedostačující pouhá souvislost vynaložených nákladů obhajoby s nezákonným rozhodnutím. Tyto musí být vynaloženy přímo na odstranění či změnu nezákonného rozhodnutí. Argument žalobce, že v případě vedení trestního řízení je třeba často vynaložit finanční prostředky na právní zastoupení již v části před zahájením trestního stíhání, neboť takový postup je často potřebný k tomu, aby k vydání nezákonného rozhodnutí vůbec nedošlo shledává soud nedůvodným, neboť ustálená judikatura dovodila, že odpovědnostní titul je až samotné usnesení o zahájení trestního stíhání. V době předcházející policie věc pouze prověřuje a trestní řízení ani nesměřuje vůči konkrétní osobě. Dle názoru soudu je žalobcem provedený výklad ustanovení § 31 odst. 1 OdpŠk nesprávný. Pokud jde o odkaz na nález Ústavního soudu ze dne [datum], č. j. I. ÚS 1029/21, soud uvádí, že Ústavní soud sám v tomto nálezu uvedl, že v jím projednávané věci shledal mimořádné okolnosti (sebevražda manželky v důsledku zvyšování psychického tlaku v průběhu úkonů trestního řízení), které projednávaná věc postrádá. Ústavní soud též dodal tímto rozhodnutím nedeklaruje, že jednotlivcům vzniká bez dalšího náhrada či přiměřené zadostiučinění za jakoukoliv újmu jim způsobenou postupem orgánů činných v trestním řízení nehledě na jeho fázi a výsledek. Konečně nález byl vydán ve vztahu k ustanovení § 31a OdpŠk nikoli § 31 odst. 1 OdpŠk týkající se náhrady nákladů, jehož výklad je jednoznačně ve prospěch argumentace žalované. Žalobci odškodnění nenáleží. -) Porada s klientem [datum], účast při výslechu spoluobviněného dne [datum], porada s klientem [datum], účast při výslechu obviněného [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], porada s klientem dne [datum], prostudování spisu při skončení vyšetřování [datum] – O těchto úkonech platí mutatis mutandis totéž, co ohledně úkonu učasti při výslechu obviněného dne [datum], kterým se soud zabýval výše. Žalobci další odškodnění nenáleží. -) Stížnost ke znalci dne [datum] (resp. dne [datum] a dne [datum]) – Soud přisvědčil žalované, jelikož tento úkon rovněž ve spisu nenalezl, když v trestním spise je na č.l. 940 založeno podání zástupce žalobce ze dne [datum] nazvané„ Námitky proti opatření policejního komisaře ze dne [datum]“, za kterým následují opatření státního zástupce ze dne [datum] a [datum] a následně je žurnalizován znalecký posudek z [datum]. Žalobci další odškodnění nenáleží. -) Porada s klientem dne [datum] – Žalobce se domáhal částky 2 600 Kč, žalovaná namítla, že úkon, který měl na poradu navazovat, tj. vyjádření ve věci samé ze dne ze dne [datum], ve spisu nedohledala. Soud na tomto místě opět přisvědčil žalované, jelikož ani soudu se zmíněné vyjádření ve věci samé nepodařilo ve spisu nalézt, když ve spisu nalezl na č.l. 1055 přípis obhájce spoluobviněného žalobce ze dne [datum] a dále záznam o nahlédnutí do spisu téhož obhájce dne [datum]. Dále je ve spisu založen přípis zástupce žalobce ze dne [datum], kterým sděluje, že trvá na výslechu znalce, takový úkon však nelze považovat za úkon ve věci samé. Porada musí být východiskem nějakého na ni navazujícího procesního úkonu obhájce, jinak se nejedná o účelně vynaložený náklad. Jelikož na poradu žádný úkon, za který by náležela odměna dle advokátního tarifu, nenavazoval, nelze přiznat odměnu ani za poradu s klientem, která tomuto úkonu bezprostředně předcházela. Žalobci další odškodnění nenáleží. -) Podání ve věci samé ze dne [datum] a [datum], porada s klientem ze dne [datum] – Žalobce se domáhal částky 3 x 2 600 Kč, žalovaná odškodnění nepřiznala, jelikož uvedená vyjádření ve věci samé shledala zcela neúčelnými pro obhajobu žalobce, žalovaná tudíž nepřiznala odškodnění ani za související poradu s klientem. Soud obdobně jako žalovaná neshledal vyjádření ze dne [datum], doplněné vyjádřením ze dne [datum], kterým žalobce reagoval na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum], kterým byl zrušen rozsudek soudu I. stupně a věc byla tomuto soudu opět vrácena, a současně navrhl výslech znalkyně, účelným. Žalobce k tomuto úkonu nebyl soudem vyzván, tento úkon neměl pro obhajobu žalobce žádný význam a ve věci bylo nařízeno hlavní líčení na [datum] (které se nakonec konalo [datum]), na kterém by měl obhájce dostatečný prostor přednést argumenty, které ve vyjádření uvedl. S ohledem na uvedené nelze přiznat odškodnění ani za poradu ze dne [datum], neboť na ni žádný úkon, za který by náležela odměna dle advokátního tarifu, nenavazoval. Žalobci další odškodnění nenáleží. -) Návrh na doplnění otázek znalkyni ze dne [datum] – Žalobce se domáhal částky ve výši 1 150 Kč, žalovaná namítla, že se jednalo o návrh na doplnění dokazování, za který odměna dle advokátního tarifu nenáleží. K tomu soud uvádí, že žalovaná přiléhavě odkázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 30.9.2004, sp. zn. 2 To 28/2004 dle kterého„ za vypracování písemností týkajících se pouze dokazování adresovaných soudu prvního stupně odměna nepřísluší.“ Podání žalobce ze dne [datum] se týkalo toliko dokazování, konkrétně obsahovalo tři otázky ke zodpovězení znalkyní, ve světle výše uvedeného se proto nejednalo o úkon ve věci samé, za který by podle advokátního tarifu náležela odměna. Žalobce v žalobě uvedl, že podání není pouze návrhem na doplnění dokazování, ale současně podáním ve věci samé. Soud však setrvává na svém závěru, že podání je toliko návrhem na doplnění dokazování, jelikož žádnou argumentaci, která by se týkala věci samé (nikoli důkazních návrhů) předmětné podání neobsahuje. Žalobci další odškodnění nenáleží. -) Účast na jednání před soudem dne [datum] – žalobce se domáhal částky ve výši 460 Kč, jelikož původně žalobcem uplatněný nárok ve výši 2 300 Kč žalovaná ponížila o 20 % (tj. 460 Kč) podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, jelikož obhájce žalobce na jednání dne [datum] zastupoval na základě substituční plné moci kromě žalobce i spoluobviněného žalobce. Soud přisvědčil žalobci, který odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 18.11.2002, sp.zn. 2 To 81/2002, ve kterém se uvádí, že § 12 odst. 4 se„ nevztahuje na případy, kdy se koná hlavní líčení proti dvěma i více obžalovaným a obhájce jednoho z obžalovaných v něm zastupuje na základě zmocnění druhého obhájce i spoluobžalovaného. V takovém případě se nic nemění na vztahu mezi zmocňujícím obhájcem a jeho klientem, takže jde o samostatnou obhajobu. Při stanovení odměny zmocňujícího obhájce je třeba vycházet z toho, že úkon právní služby provedl sám a odměna se přiznává jemu. Vypořádání odměny za tato zastupování je věcí těchto obhájců.“ Soud tak dospěl k závěru, že žalobci náleží za tento úkon právní služby odměna v plné výši, tj. ve výši 2 300 Kč, namísto žalovanou přiznaných 1 840 Kč. Žalobci náleží odškodnění ve výši 460 Kč, soud mu přiznal tuto částku zvýšenou o náhradu za 21% DPH, celkem tedy 556,60 Kč. -) Porada s klientem dne [datum] – žalobce se domáhal částky ve výši 2 600 Kč (bez DPH), žalovaná namítla, že porada byla vykázána v délce trvání 10 minut a nelze ji proto považovat za úkon, za který dle advokátního tarifu náleží odměna. Soud konstatuje, že potvrzení o poskytnutí právních služeb – právní porady v rámci obhajoby ze dne [datum] - je v tomto ohledu rozporné, neboť zástupce žalobce uvedl, že porada dne [datum] trvala od 9:00 hodin do 9:10 hodin, celkem 70 minut. Uvedený rozpor však jde k tíži žalobce, neboť je povinností žalobce, resp. jeho právního zástupce, aby předložili doklad o konání porady s klientem, který nebude vyvolávat pochybnosti. Současně si soud nemohl nevšimnout i dalších nesrovnalostí stran vykazování porad s klientem, když zástupce žalobce například vykázal trvání porady dne [datum] od 8:00 hodin do 9:15 hodin, přestože od 9:00 se ve věci konalo ústní jednání, kterého se žalobce i jeho právní zástupce účastnili. I proto soud neuvěřil, že šlo o chybu v psaní a má za zjištěno a prokázáno, že porada trvala 10 minut, v důsledku čehož nejde o účtovatelný úkon právní služby. Žalobci další odškodnění nenáleží.

27. V souhrnu tak shledal soud žalobu důvodnou ohledně částky 556,60 Kč. V této části proto soud žalobě vyhověl (výrok I.) a ve zbylém rozsahu požadované náhrady škody, tedy ohledně částky 44 770 Kč žalobu zamítl.

28. Soud dále přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 556,60 Kč od [datum] do zaplacení, ve zbytku jej (úrok z prodlení z částky 45 326,50 Kč od [datum] do [datum] a z částky 44 770 Kč od [datum] do zaplacení) zamítl. Úrok byl přiznán v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která činila ke dni [datum] 15 %. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou majetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne [datum], a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem [datum], žalovaná se tak dostala do prodlení až dne [datum]. Od [datum] do [datum] žalovaná ještě v prodlení nebyla (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3, tedy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 45 326,60 Kč. Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný co do částky 556,60 Kč, žalovaná byla úspěšná co do částky 44 770 Kč. Převážně tak byla v řízení úspěšná žalovaná v rozsahu 97,6 % (98,8 – 1,2). Jelikož se na straně žalované jedná o neúspěch nepatrný, soud přiznal žalované plnou náhradu nákladů řízení proti jen nepatrně úspěšnému žalobci. Žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka, a to ve výši 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za písemné vyjádření ve věci samé ze dne [datum] (§ 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).

30. Lhůtu k plnění soud stanovil ohledně výroku ve věci samé podle v souladu s § 160 odst. 1, části věty první za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, o kterou požádala a která žalobce v principu nijak nepoškozuje. a Lhůtu k plnění v nákladovém výroku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť v průběhu řízení nebyly zjištěny skutečnosti svědčící ke stanovení lhůty jiné a účastníci tak ani nenavrhovali.