48 C 129/2022-83

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupena advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa žalovaného] o zaplacení 31 177,93 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 16 051,93 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z částky 3 095 Kč od [datum] do [datum], z částky 4 797 Kč od [datum] do [datum] a z částky 14 797 Kč od [datum] do zaplacení, úrokem ve výši 19,20 % ročně z částky 25 193,82 Kč od [datum] do [datum], z částky 25 126,17 Kč od [datum] do [datum], úrokem ve výši 54,20 % ročně z částky 67,65 Kč od [datum] do [datum], úrokem odpovídajícím úroku z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z částky 67,65 Kč od [datum] do [datum] a z částky 10 067,65 Kč od [datum] do zaplacení a co do zaplacení nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 600 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 126 Kč spolu s úrokem ve výši 35 % ročně z částky 25 193,82 Kč od [datum] do [datum], úrokem ve výši 35 % ročně z částky 25 126,17 Kč od [datum] do [datum], úrokem odpovídajícím úroku z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z částky 25 193,82 Kč od [datum] do [datum], úrokem odpovídajícím úroku z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z částky 15 126,17 Kč od [datum] do zaplacení, nejvýše však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 73 526 Kč, a dále spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z částky 27 428 Kč od [datum] do [datum], úrokem z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z částky 25 726 Kč od [datum] do [datum] a úrokem z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z částky 15 726 Kč od [datum] do zaplacení, a náklady na vymáhání pohledávky ve výši 600 Kč, a to ve splátkách ve výši nejméně 4 000 Kč měsíčně, splatných vždy do 15. dne kalendářního měsíce, počínaje 15. dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci, to vše pod sankcí ztráty výhody splátek, kdy v případě prodlení s úhradou, byť jen jediné splátky, ztrácí žalovaný výhodu splátek a je povinen uhradit celý zbývající dluh se splatností ke dni splatnosti neuhrazené splátky.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 279,57 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky, do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 doplatek soudního poplatku za podání žaloby ve výši 117 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou a doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 126 Kč, smluvních pokut ve výši 2 495 Kč a 3 556,93 Kč a nákladů spojených s vymáháním pohledávky 1 200 (6* 200 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 523,00 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 69,74 Kč, zákonný úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 28 821 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 54,2 % ročně z částky 25 193,82 Kč od [datum] do [datum] ve výši 292,96 Kč, úroku ve výši 54,2 % ročně z částky 25 126,17 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 775,52 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 25 126,17 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 73 526 Kč s odůvodněním, že mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále též jen„ smlouva o úvěru“). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 30 000 Kč, k jehož vyplacení žalovanému došlo dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 54,2 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 1 702 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2020, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalovaným uhrazeny pouze částky 1 702 Kč/měsíčn od 12/ 2020 do [číslo], od [číslo] do [číslo] a od [číslo] do [číslo]. Po zesplatnění celého úvěru dne [datum] byly žalovaným uhrazeny ještě 2krát 1 702 Kč v měsících 01 a [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni ke dni podání žaloby dluží následující částky: částka nové jistiny úvěru 25 126,17 Kč, smluvní pokuty dle bodu [číslo] o úvěru v celkové výši 2 495 Kč s příslušenstvím, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu [číslo] o úvěru v celkové výši 1 200 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy o úvěru ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem [datum] do zaplacení, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 26 828,17 Kč od [datum] do [datum] ve výši 214,64 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1% z částky 25 126,17 Kč od [datum] do zaplaceni. Žalobkyně se žalobou domáhala této smluvní pokuty pouze k datu vyhotovení žaloby ve výši 3 556,93 Kč, úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od [datum] do zaplacení, tj. úrok z částky 25 193,82 Kč od [datum] do [datum] ve výši 292,96 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky 25 126,17 Kč od [datum] do zaplaceni. Žalobkyně touto žalobou požadovala tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 54,2 % ročně. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od [datum]) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatnila v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 11,75 % ročně.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne [datum] pouze tak, že uznává dluh ve výši 15 000 Kč,„ úroky ve výši 525 a 34 % ne“ s tím, že úrok musí být v souladu s platnými zákony.

3. Soud k projednání žaloby nařídil jednání na den [datum] (neboť žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nesouhlasila), k němuž se dostavila pouze žalobkyně s návrhem na uzavření soudního smíru, který však soud neschválil mj. proto, že jeho součástí byly i smluvní pokuty, které soud nepovažoval za sjednané jasně a určitě.

4. Žalobkyně poté reagovala podáním ze dne [datum], opraveným a doplněným podáním ze dne [datum], kterým vzala žalobu částečně zpět, a to ohledně částky 16 651,93 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z částky 3 095 Kč od [datum] do [datum], z částky 4 797 Kč od [datum] do [datum] a z částky 14 797 Kč od [datum] do zaplacení, úrokem ve výši 19,20 % ročně z částky 25 193,82 Kč od [datum] do [datum], z částky 25 126,17 Kč od [datum] do [datum], úrokem ve výši 54,20 % ročně z částky 67,65 Kč od [datum] do [datum], úrokem odpovídajícím úroku z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z částky 67,65 Kč od [datum] do [datum] a z částky 10 067,65 Kč od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný po podání žaloby uhradil ještě částku 10 000 Kč (dne [datum]), dále se žalobkyně rozhodla ponížit smluvní úrok o 19,2 % na 35 % ročně (3x [příjmení]), nepožaduje již smluvní pokuty a z nákladů na vymáhání pohledávky namísto 1 200 Kč požaduje toliko 600 Kč. Nově se tak žalobkyně po žalovaném domáhala jistiny ve výši 15 126 a nákladů na vymáhání pohledávky 600 Kč (3* 200 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 27 428 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do [datum], z částky 25 726 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do [datum], z částky 15 726 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, a úrokem ve výši 35 % ročně z částky 25 193,82 Kč od [datum] do [datum], z částky 25 126,17 Kč od [datum] do [datum] a úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 25 126,17 Kč od [datum] do [datum] a z částky 15 126,17 Kč od [datum] do zaplacení maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 73 526,00 Kč.

5. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně výslovně podáním ze dne [datum] a žalovaný mlčky, když k výzvě soudu ze dne [datum] nesdělil, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nesouhlasí a ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že souhlasí).

6. Soud předně výrokem I. zastavil řízení v souladu s částečným zpětvzetím žaloby podáním ze dne [datum] ve znění podání ze dne [datum], proti kterému žalovaný poté, co s ním byl seznámen ničeho nenamítal a jsou tak splněny podmínky § 96 o.s.ř.

7. Ze shodných skutkových tvrzení a předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu.

8. Z uznání dluhu ve výši 15 000 Kč (podáním ze dne [datum]) má soud za nesporné, že mezi účastníky byla sjednána předmětná smlouva o úvěru a že žalovanému byl úvěr vyplacen. Ze smlouvy o úvěru má soud za prokázané, že v čl. 6 byla sjednána částka 200 Kč coby náhrada účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením úvěru. Z výzvy k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a z oznámení o prodlení ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný byl žalobkyní upomínán a rovněž upozorněn na to, že nehradí splátky úvěru a že může dojít k jeho zesplatnění. Z výpisů [anonymizována dvě slova] k osobě žalovaného (č.l. 16), hodnocení klienta (č.l. 21), předsmluvního formuláře (č.l. 22), výpisu záznamů z registru [příjmení] (č.l. 34) a NIKR (č.l. 35), potvrzení o příjmu (č.l. 39) má soud za prokázané, že žalobkyně posuzovala před poskytnutím úvěru příjmovou stránku žalovaného a že si o něm zjišťovala další informace v registrech. Předžalobní výzvou ze dne [datum] má soud za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek před podáním žaloby.

9. Po právní stránce soud věc posoudil podle následujících ustanovení:

10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen„ SpotřÚv“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 122 odst. 4 SpotřÚv u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Soud předně posuzoval, zda je smlouva o úvěru, který soud posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru platná, a to ve smyslu shora citovaných ustanovení SpotřÚv, tedy zda žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Podle § 86 odst. 1 věty druhé SpotřÚv sice platí, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, tedy mělo by jít o neplatnost relativní, nicméně toto ustanovení je neaplikovatelné s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, kterým bylo rozhodnuto o předběžných otázkách předložených Okresním soudem v Ostravě v průběhu rozhodování sporu ohledně návrhu na zaplacení dlužných částek na základě úvěrové smlouvy. SDEU uvedeným rozsudkem rozhodl následovně:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“ (důraz přidal soud). V tomto směru soud odkazuje i na obdobné závěry, které vyslovilo plénum Ústavního soudu v usnesení ze dne 6. 10. 2021, sp.zn. Pl.ÚS 3/20, kterým byl odmítnut návrh Krajského soudu v Brně na zrušení § 87 odst. 1 věty druhé zákona SpotřÚv. V tomto směru pak poukazuje soud na to, že působení nové judikatury se řídí zásadou tzv. incidentní retrospektivity, tedy nová judikatura se užije i v těch řízeních, která mají základ v minulosti, ale ještě nebyla pravomocně skončena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1980/2019). Jinými slovy, předmětné závěry SDEU ohledně výkladu unijního práva se použijí i v situaci, kdy smlouva mezi účastníky byla uzavřena přede dnem vyhlášení rozsudku SDEU. Soud tedy je oprávněn i bez námitky žalovaného coby spotřebitele, a aniž by byl vázán jakoukoli lhůtou v tomto směru, posoudit, zda žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Pro úplnost soud dodává, že s účinnosti od 29.5.2022 byl § 87 odst. 1 věta druhá SpotřÚv změněn tak, že zní:„ Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“ 15. V tomto směru soud vyšel z toho, že s ohledem na výši úvěru 30 000 Kč a sjednanou splátku 1 702 Kč měsíčně a doložené čisté příjmy žalovaného ve výši 42 800 Kč, jakož i další šetření, které žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti činila, lze posouzení úvěruschopnost považovat za řádné a učiněné„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů“. Smlouva je tak platným ujednáním a žalobkyně se na jejím základě může svých nároků domáhat. Ostatně žalovaný proti způsobu posouzení jeho úvěruschopnosti v době sjednávání smlouvy o úvěru ani nic konkrétního nenamítal.

16. Žalovaný dále nezpochybňoval žalovanou jistinu co do částky 15 000 Kč, nicméně nesouhlasil s výší smluvních úroků. Soud se v souladu s judikatorními závěry Nejvyššího soudu (srov. například rozsudek sp.zn. 21 Cdo 1484/2004, který byl sice vydán ještě v poměrech občanského zákoníku z roku 1964, nicméně jeho závěry jsou použitelné i za současně právní úpravy) zabýval tím, zda výše sjednaných úroků není rozporná s dobrými mravy. Žalobkyně požadovala po částečném zpětvzetí žaloby smluvní úrok ve výši 35 % ročně. V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soud vyšel ze skutečností obecně známých (databáze časových řad [příjmení] za období listopad 2020 z [webová adresa]). V listopadu 2020 činila výše úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem a NISD v ČR u úvěrů na spotřebu celkem 7,88 %, u fixace sazby nad 1 rok do 5 let 7,76 %, u kontokorentů a revolvingových úvěrů 12,06 % a u kreditních karet 18,26 %. Průměrná úroková sazba tak v rozhodném období činila 11,49 %. Pokud žalobkyně požaduje smluvní úrok ponížený na výši 35 % ročně, jde o přibližně necelý trojnásobek, který podle ustálené judikatury je možné ještě hodnotit jako souladný s dobrými mravy. Jakkoli jde o úrokovou míru vyšší, než jakou by bylo možné získat u bankovních institucí, žalovaný projevil dobrovolně svoji vůli i za těchto podmínek si úvěr u žalobkyně sjednat. Korektiv dobrých mravů nemá sloužit k tomu, aby soud zasahoval do svobodné vůle jednajících osob jen proto, že sjednaný úrok je vyšší než jaký by bylo možné získat v rámci bankovního sektoru. Možnost soudu korigovat výši úroku je vyhrazena pro situace, kdy sjednaný úrok se zcela vymyká z rámce v té době běžně požadovaných úroků. Jelikož se o takovou situaci v posuzovaném případě nejedná, posoudil soud požadavek žalobkyně jako ještě s dobrými mravy souladný.

17. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni částku 15 726 Kč, která (po zaokrouhlení na celé Kč) představuje zbývající jistinu po zesplatnění úvěru dne [datum] včetně zbývajících úroků 3 336,35 a nákladů na vymáhání 600 (3* 200 Kč) se zohledněním platby 2* 1 702 Kč z 01 a [číslo] a 10 000 Kč dne [datum]: 25 193,85 + 3 336,35 + 600 – 1 702 – 1 702 – 10 000. Dále je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní úrok 35 % ročně z částky 25 193,82 Kč od [datum] do [datum], z částky 25 126,17 Kč od [datum] do [datum], úrok odpovídající úroku z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně (srov. § 122 odst. 4 SpotřÚv) z částky 25 193,82 Kč od [datum] do [datum] a z částky 15 126,17 Kč od [datum] do zaplacení, nejvýše však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 73 526 Kč (srov. čl. 2 smlouvy o úvěru) – výrok II.

18. Žalobkyně má podle § 513 o.z. právo na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 600 Kč (3* 200 Kč), neboť prokázala, že žalovaného třikrát o úhradu dlužných splátek upomínala.

19. Požadavek na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z částky 27 428 Kč od [datum] do [datum], z částky 25 726 Kč od [datum] do [datum] a z částky 15 726 Kč od [datum] do zaplacení je odůvodněn § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. O náhradě nákladů řízení (výrok III) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo a podle § 146 odst. 2 o.s.ř., podle něhož jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Předmětem řízení byla na jistinách částka 31 177,93 Kč: 25 126 Kč + 2 495 + 3 556,93 a požadované příslušenství, které soud pro tyto účely kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku (srov. rozhodnutí NS ČR, sp.zn. 23 Cdo 2585/2015, či 32 Cdo 1492/2017, či nález Ústavního soudu, sp.zn. I. ÚS 2717/08) ve výši 10 392, 069 Kč (úroky) + 1 200 Kč (náklady spojené s uplatněním pohledávky), celkem po zaokrouhlení na celé Kč: 41 570 Kč. Žalobkyně byla úspěšná (po zaokrouhlení) ohledně částky 33 519 Kč (25 126 + 7 793,453 + 600), kdy ohledně částky 10 000 Kč byla žaloba částečně vzata zpět pro pozdější chování žalovaného. Žalovaný byl úspěšný ohledně částky 8 051 Kč (6 051,93 + 1 398,616 + 600), tedy ve zbylém rozsahu částečného zpětvzetí, k němuž žalovaný příčinu nezavdal. Procesní úspěch žalobkyně činí 80,63 % (33 [číslo] 570* 100), procesní úspěch žalovaného 19,37 % (8 [číslo] 570* 100) = 19,37. Celkově úspěšnější byla žalobkyně v rozsahu 61,26 % (80,63 – 19,37), po zaokrouhlení 61 %, a v tomto rozsahu má žalobkyně právo proti žalovanému na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem z návrhu na zahájení řízení 1 442 Kč a uloženého doplatku soudního poplatku 117 Kč (viz dále) a náklady právního zastoupení, kdy soud přiznal žalobkyni jen ty náklady, které v posledním podání ze dne [datum] požadovala, a to za 3 úkony právní služby po 500 Kč (z tarifní hodnoty 31 177,93 Kč) za sepis předžalobní výzvy, za převzetí a přípravu zastoupení a podání návrhu ve věci samé ve smyslu podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § § 14b odst. 5 písm. a) AT, to vše zvýšené o náhradu za 21% DPH z částky 1 800 Kč (3*500 + 3*100) ve výši 378 Kč na základě dokladu, že advokátka žalobkyně je plátcem DPH, celkem tedy 2 178 Kč (1 800 + 378). Celková výše nákladů řízení žalobkyně, které je jí žalovaný povinen uhradit, činí 2 279,57 Kč ( (2 178 + 1 559) * 0,61). O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

21. Lhůtu k plnění ve výroku o věci samé soud stanovil v souladu s návrhem žalobkyně v podání ze dne [datum] ve splátkách, jejichž navržená výše 4 000 Kč měsíčně se soudu jeví odpovídající okolnostem věci. Lhůtu k plnění v nákladovém výroku soud stanovil jako obecnou třídenní v souladu s § 160 odst. 1, části věty před středníkem o.s.ř., když za řízení nevyšly najevo okolnosti svědčící pro lhůtu jinou či pro plnění ve splátkách.

22. Soud dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 doplatek soudního poplatku ve výši 117 Kč, neboť soud znovu posoudil nároky žalobkyně a dospěl k závěru, že soudní poplatek je třeba vyměřit z částek: jistiny 25 126 Kč a smluvních pokut ve výši 2 495 Kč a 3 556,93 Kč, které netvoří příslušenství pohledávky, ale samostatný základ soudního poplatku, celkem tedy 31 177,93 Kč. Naproti tomu částka 1 200 Kč požadovaná coby náklady na vymáhání (uplatnění) pohledávky tvoří příslušenství pohledávky. Soudní poplatek z částky 31 177,93 Kč činí podle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků částku 1 559 Kč. Prozatím žalobkyně uhradila soudní poplatek z částky 28 821 Kč ve výši 1 442 Kč, nutno dodat, že k zaplacení soudního poplatku v této výši byla soudem vyzvána. Soud proto uložil žalobkyni doplatit soudní poplatek ve výši 117 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 7 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích (výrok [příjmení]).

Poučení