48 C 132/2019

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Aleny Pavlíčkové a přísedících Miroslava Havlíka a Ing. Karla Máje ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, zaplacení náhrady mzdy, vydání nožů a zaplacení 1 200 EUR takto:

Výrok

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovanou žalobci ze dne [datum] je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu mzdy ve výši 125 279 Kč.

III. Co do náhrady mzdy v částce 31 403 Kč se žaloba zamítá.

IV. Žalovaná je povinna vydat žalobci 6ks sadu nožů značky Zwilling, 2ks sadu nožů značky Kai a 1 kus nože značky Tojiro, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 1 200 EUR.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 101 736,90 Kč k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, daného mu žalovanou, s odůvodněním, že dne [datum] uzavřel se žalovanou pracovní smlouvu na práci šéfkuchaře v sídle klienta žalované, spol. [právnická osoba], se sídle [ulice a číslo], [obec], na dobu určitou, a to dobu trvání poskytování služeb [právnická osoba], nejdéle však na dobu 3 let. Pracovní doba byla sjednána na 40 hodin týdne od pondělí do pátku od 7:00 hod. do 15:30 hod., základní mzda byla stanovena mzdovým výměrem na 75 000 Kč měsíčně. Žalobce měl zajistit stravování pro zaměstnance spol. Lego, a to bez dalších specifických požadavků, byl odpovědný za řádnou a včasnou přípravu jídel, dále nad rámec svých pracovních povinností zajištoval komunikaci s dodavateli surovin a vytvořil z vlastní iniciativy propracované receptury jídel, které v rámci výkonu práce využíval ve prospěch žalované. Po celou dobu trvání pracovního poměru neměl k dispozici dostatek pracovníků, na což žalovanou opakovaně a dlouhodobě upozorňoval. Důsledkem toho bylo prodlužování směn osob v kuchyni z 8 hod. denně na 12 hod. denně a někdy i 16 hod. denně, práce přesčas, v nočních hodinách, o sobotách, nedělích a svátcích byla spíše pravidlem než výjimkou. Před skončením pracovního poměru odpracoval v březnu 2019 32,25 hod. přesčas, v dubnu 48,08 hod. a v květnu 24 hod. Existovala dvojí evidence příchodů a odchodů zřejmě z obavy z inspektorátu práce a neevidované hodiny byly kompenzovány různými formami odměn. Dlouhodobé pracovní vytížení a neschopnost žalované situaci řešit vedlo k narůstající frustraci žalobce, která ho dne [datum] vedla až k podání výpovědi. Žalobce pokračoval ve výkonu práce a i nadále usiloval o vyřešení personální situace. Dne [datum] se obrátil e-mailem na finančního ředitele žalované, [jméno] [příjmení], s žádostí o osobní schůzku, kde chtěl projednat nakládání s jeho recepturami a případnou autorskou odměnu, přičemž nesouhlasil s užitím receptur po ukončení jeho pracovního poměru ke dni [datum]. Na žádost žalovaná reagovala dne [datum] tak, že dala žalobci okamžité zrušení pracovního poměru, s nímž žalobce nesouhlasil a trval na tom, aby ho žalovaná dále zaměstnávala, což oznámil dne [datum]. Žalobce považuje okamžité zrušení za neplatné.

2. První důvodem bylo, že žalobce bez vědomí a souhlasu žalované sdělil manažerovi spol. [anonymizováno], že odchází společně s některými zaměstnanci z kuchyně a že nebudou podávány toho dne a o nadcházejícím víkendu večeře, čímž měl porušit Kodex zásad chování i pracovní řád a jednat v rozporu s oprávněnými zájmy žalované, ohrozit její dobré jméno a pověst a spolupráci s předmětnou společností. K tomu žalobce uvádí, že dne [datum] po podání výpovědi se pokoušel opětovně řešit nedostatek personálu, a to informováním paní [jméno] [jméno], pana [jméno] [příjmení] a pana [jméno] [příjmení] o situaci na pracovišti, neboť na víkend měl být opět pouze jeden kuchař. Zaslal tak panu [jméno] [příjmení] e-mail s dotazem, jak bude personálně zajišťovat provoz kuchyně, kdy situaci řešili i ostatní kuchaři. I pokud by žalobce takto působil na jiné zaměstnance žalované, odvracel by tak pouze škodu, která by žalované vznikala kontinuálním porušováním povinností vyplývajících ze ZP. V tomto období se konaly porady se spol. [anonymizováno] a žalovanou, aby se situace vyřešila, žalobce také žádal o pomoci [příjmení] [příjmení], globálního ředitele skupiny žalované. Manažeři spol. [anonymizováno] žádali, aby žalobce a jeho podřízení pracovali znovu přesčas a tím, že s žalovanou situaci budou řešit a budou žádat zajištění nových zaměstnanců do kuchyně. Žalobce si nevybavuje, že by panu [příjmení] sdělil, že odchází, naopak spol. [anonymizováno] přislíbila vyvinout tlak na žalovanou, aby řešila neuspokojivou personální situaci. I pokud by tomu bylo tak, jednalo by se o vyústění bezvýsledných porad a jednání. Žalobce v předmětný den v práci zůstal a práci řádně vykonal, a to dokonce opět jako práci přesčas.

3. Druhým důvodem bylo, že žalobce se negativně vyjadřoval na adresu žalované dne [datum], a to vulgárně v přítomnosti třetích osob, zejména zaměstnanců spol. [anonymizováno], a chtěl odvést svého podřízeného [jméno] [příjmení] se slovy, že okamžitě odcházejí pryč. Žalobce si není vědom, že by se takto vyjadřoval, pracoviště neopustil a své pracovní úkoly plnil i v inkriminovaný den. Dne [datum] navíc žalobce a jeho podřízeni byli pochváleni za zvládnutí krizové situace během uplynulého víkendu, a to pracovním oceněním Jablko. Žalobce vykonával i nadále práci s nadstandardním nasazením, za což i v měsíci červnu byl několikrát oceněn.

4. Třetím důvodem bylo jednání žalobce na setkání zástupců žalované a spol. [anonymizováno] dne [datum] a na následujících poradách, kde se měl žalobce vyjádřit tak, že by žalovanou jako zaměstnavatele nedoporučil, že nedodržuje sliby a že nemá k žalované ani svým nadřízeným žádný respekt a stydí se za ně. Žalobce zdůrazňuje, že tyto výroky, i kdyby je pronesl, nebyly způsobilé žalovanou poškodit, jelikož spol. [anonymizováno] měla přehled o situaci v kuchyni a věděla, že pracovníci jsou dlouhodobě přetěžováni a že situace není dlouhodobě udržitelná. Spol. [anonymizováno] prováděla i vlastní audit pracovní doby v kuchyni, požádala žalovanou o pravidelné každodenní schůzky za účelem vyřešení neuspokojivé personální situace v kuchyni a nařídila jí propusti více než 20 pracovníků bez pracovního povolení ČR. Žalobce se snažil situaci řešit jak s žalovanou, tak se spol. [anonymizováno], aby pomohl její dobré jméno a pověst udržet.

5. Čtvrtým důvodem byla údajná stížnost paní [jméno] [příjmení] ze spol. [anonymizováno] ze dne [datum] na nevhodné chování žalobce vůči zaměstnancům žalované i spol. [anonymizováno]. Žalobci není o stížnosti nic známo, s paní [příjmení] měl dobré vztahy a předpokládá, že by mu své výhrady sdělila osobně a o podané stížnosti jej informovala. Za květen 2019 přitom žalobce obdržel společně se mzdou odměnu z fondu vedoucího ve výši 63 760 Kč, která mu byla vyplacena dne [datum]. Pokud by žalovaná tvrdila, že se jedná o vyplácení přesčasů, není toto pravdivé a je jen dalším důkazem porušování pracovních předpisů ze strany žalované. I po dané stížnosti tak žalovaná ocenila nadstandardní pracovní výkon a nasazení žalobce v měsíci, v němž se měl dopustit jednání odůvodňujícího okamžité zrušení.

6. Žalovaná opakovaně porušovala své povinnosti z pracovního poměru dle § 38 odst. 1 písm. a) ZP, nezajistila dostatečný počet pracovníků, znemožnila žalobci, aby byl schopen plnit své pracovní úkoly v rámci čtyřicetihodinové týdenní pracovní doby. [příjmení] žalobce úkoly splnit, nezbývalo mu, než pravidelně pracovat přesčas, což vedlo k jeho přetížení a celkové frustraci, neboť neustále odvracel škody hrozící žalované v podobě ztráty klienta, spol. [anonymizováno]. Žalobce nepopírá, že se vůči žalované vyjadřoval konstruktivně kriticky, ale nikdy se nedopustil hrubého a bezdůvodného verbálního napadení žalované v takové intenzitě, aby jej bylo možné posoudit jako rozporné s oprávněnými zájmy žalované. Kritika žalované tak, jak je prezentována v okamžitém zrušení, by neobsahovala žádné nepravdivé informace, směřovala by k podstatě problému a byla by zcela přiměřená závažnosti situace. I pokud by bylo jednání prokázáno, není možné jej posoudit jako porušení povinností zvláště hrubým způsobem. Žalobce pracoval jako šéfkuchař, a tedy s největší odpovědností za přípravu jídel pro zaměstnance spol. [anonymizováno]. Pokoušel se situaci opakovaně řešit, ačkoliv nebylo jeho pracovní náplní zajištovat personální obsazení kuchyně, což měl na starosti management žalované. Postoj žalobce k plnění pracovních povinností byl vysoce nadstandardní, a v tomto ohledu mu nemůže být nic vytýkáno. Více než 85 % zaměstnanců spol. [anonymizováno] bylo s úrovní jídel velmi spokojeno, což vyjádřili v anonymním hodnocení. Dané období bylo pro žalobce velmi náročné i osobně. Žádné nepříznivé důsledky pro žalovanou jednání žalobce nevznikly, ba naopak lze tvrdit, že k nepříznivému důsledku by došlo, nebýt pracovního nasazení žalobce.

7. Dále se žalobce domáhá náhrady mzdy dle § 69 odst. 1 ZP ve výši průměrného výdělku za dobu od [datum], kdy oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání, až do dne platného skončení pracovního poměru ([datum]). V podání ze dne [datum] žalobce náhradu mzdy vyčíslil na 34 pracovních dnů, tedy v částce 156 682 Kč. Dále žalobce uvedl, že každý šéfkuchař potřebuje k výkonu své profese vlastní sadu nožů, které užívá na pracovišti. Tak činil i žalobce, přičemž je zde zanechal, spolu s pracovním oděvem a dalšími osobními věcmi, jež do dnešního dne žalovaná žalobci nevydala. Proto se dále domáhá i vydání této sady 6 ks nožů značky Zwilling, sady 2 ks nožů značky Kai a 1 ks nože značky Tojiro.

8. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ji navrhla v plném rozsahu zamítnout, a to z těchto důvodů. Důvody okamžitého zrušení byly v dané listině dostatečně specifikovány. K tomuto došlo z důvodu porušování pracovních povinností žalobce vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Žalobce nejednal v souladu s oprávněnými zájmy žalované a nedodržoval právní předpisy vztahující se k jím vykonávané práci, stejně jako další předpisy, se kterými byl řádně seznámen. Žalovaná uvedla v okamžitém zrušení čtyři důvody, které byly přesně identifikovány, a to plně v souladu s judikaturou NS. Žalobce se nesnažil vyřešit personální situaci, ale choval se naprosto opačně. Nezmiňuje druhý e-mail ze dne [datum], který adresoval obchodnímu řediteli panu [jméno] [příjmení], v němž uvedl, že hrozí vymazání receptur, na něž má autorská práva, a bude kontaktovat úřady na ochranu práv zaměstnanců pro nedodržení pracovních podmínek žalovanou, o čemž v rámci dobrých vztahů zástupce žalované informuje. Žalobce měl za cíl vyvinout nátlak na žalovanou, aby se cítila ohrožena a aby získal na základě nepodloženého nároku majetkový prospěch. Nejen že se tedy žalobce dopustil poškozujícího jednání pro dobré jméno žalované, aby ji poškodil před jejím klientem, ale ještě se nekorektním jednáním pokusil od žalované získat finanční kompenzaci, a to bez podloženého nároku. Dané jednání bylo klasifikováno z hlediska závažnosti zcela v souladu s rozhodovací praxí soudů.

9. K jednotlivým důvodům uvedla: I. Žalobce den po podání výpovědi kontaktoval pana [jméno] [příjmení] ze spol. [anonymizována dvě slova] s tím, že žalované nedůvěřuje, neboť se potýká s nedostatkem personálu, a z toho důvodu přestává vařit, a to i přesto, že byl na základě pracovní smlouvy povinen vykonávat svou práci a plnit zadané pracovní úkoly. Tímto tvrzením a jednáním ohrozil dobré jméno a pověst žalované a důvěru zaměstnanců klienta v to, že bude zachována kontinuita poskytovaných služeb. Žalobce se dopustil porušení Kodexu zásad chování žalované a Pracovního řádu žalované, čímž nerozvíjel dobrou pověst žalované jako zaměstnavatele. Žalobce si musel být vědom, že poškozuje dobrou pověst žalované a jedná v rozporu se zákonem a pracovněprávními předpisy, ale i v rozporu s Kodexem zásad chování žalované a Pracovním řádem. Skutečnost, že v práci zůstal, byla jeho povinností z pracovněprávního vztahu. To, že zůstal a práci vykonal, neomlouvá jeho jednání. II. Žalobce dne [datum] označil žalovanou vulgárním výrazem označujícím pánské přirození, uvedl, že„ se na to může vysrat“, což hlasitě vykřikoval v přítomnosti zaměstnanců spol. [anonymizováno] a zaměstnanců žalované, a následně se pokoušel odvést od výdejního pultu pana [příjmení] se slovy, že spolu okamžitě končí a odcházejí. Toto jednání bylo útokem na oprávněné zájmy žalované, čímž se žalobce dopustil porušení povinnosti stanovené mu § 301 písm. d) ZP. Takové jednání se považuje za zvlášť hrubé porušení pracovních povinností žalobcem, kdy tento porušil i čl. 2 odst. 2.1 bodu 1) písm. m) Pracovního řádu žalované. Jednání ukazuje ztrátu respektu a v žalované vzbuzuje ztrátu důvěry v rámci vztahu zaměstnanec a zaměstnavatel. Dále se dopustil podrývání autority žalované a vedoucích zaměstnanců, jakož i narušení disciplíny a snížení pracovní morálky na pracovišti. III. Žalobce se dne [datum] na schůzce žalované a spol. [anonymizována dvě slova] negativně vyjadřoval na adresu žalované, obdobně pak činil i na dalších poradách konaných za přítomnosti zástupců žalované a zákazníka [anonymizována dvě slova]. Projevy žalobce byly nejen neprofesionální, ale i neadekvátní a způsobilé poškodit a vážně ohrozit dobré jméno a pověst žalované, stejně jako čest, důstojnost a vážnost vedoucích a nadřízených pracovníků žalované. Žalobce opět jednal v rozporu s oprávněnými zájmy žalované a porušil jak ZP, tak i další vnitřní předpisy žalované. Tato kritika nemůže být považována za konstruktivní a přípustnou, neboť ta nepřekračuje kritiku vyjádřenou k věci, a musí být vyjádřena přiměřeně jak z hlediska obsahu, tak formy. Žalobce zde tyto limity nepochybně překročil, a to zejména z důvodu, že se jednalo o úmyslný, ponižující, ne-li zostuzující a slovní úrok či akt směřující proti žalované a nadřízeným spolupracovníkům žalobce. IV. Žalovaná obdržela dne [datum] od paní [jméno] [příjmení] ze spol. [anonymizována dvě slova] stížnost týkající se chování žalobce jak vůči zaměstnancům žalované, tak i vůči zaměstnancům spol. [anonymizováno]. Jednání bylo vyjádřením despektu a neloajálnosti žalobce vůči žalované. Jelikož jednání následovalo po [datum], je nasnadě, že žalobce se již necítil integrální součástí žalované a snažil se ji shora specifikovaným jednáním úmyslně uškodit, aby z daného konfliktu vyšel jako vítěz a s motivem vlastního prospěchu.

10. K vydání nožů žalovaná uvedla, že protokol byl sepsán na popud žalobce, kdy je v něm zdůrazněno, že tyto věci se údajně nacházely na pracovišti žalobce v areálu spol. [anonymizována dvě slova]. Toto žalovaná popírá, Pracovní řád zakazoval použití vlastních pracovních prostředků a žalobce neměl s žalovanou sjednanou žádnou dohodu o používání vlastních pracovních prostředků. Pokud se na místě skutečně nacházely, jedná se o věci, které se běžně do práce nenosí a nebyly uloženy na místě, které by k tomuto odkládání bylo obvyklé, tj. uzamykatelná skříňka žalobce, která mu byla fakticky předána. Ukončení pracovního poměru 34 dní před koncem z důvodu výpovědi lze považovat za uplatnění práva na ochranu oprávněných zájmů žalované jako uplatnění práva v souladu s dobrými mravy i uznávanými zásadami morálky. Na žalované nebylo možné spravedlivě požadovat, aby žalobce dále zaměstnávala, jelikož zde již zcela absentovala důležitá míra loajality.

11. Žalobce k tomu uvedl, že nenapadá dostatečné vymezení důvodů okamžitého zrušení, ale trvá na to, že se nezakládají na pravdě, nezohlednily okolnosti situace a nemohly být způsobilé založit oprávnění žalované okamžitě zrušit pracovní poměr žalobce. Žalobce vykonával práci výrazně nad rámec svých povinností, žalovaná se však snaží vytvořit dojem opaku. Není rovněž pravdou, že by se snažil vyvíjet nátlak na žalovanou a získat tak majetkový prospěch. Žalobce do poslední chvíle, a to i přesto, že žalovaná zcela jednoznačně porušovala pracovněprávní předpisy, z pozice síly nařizovala přesčasy žalobci a dalším zaměstnancům, ačkoliv vyčerpala veškeré zákonné možnosti, vykonával činnost dle pokynů žalované a odváděl ji v nejvyšší kvalitě a nasazení a vždy dělal vše pro to, aby pomohl žalované překonat a vyřešit dlouhodobou kritickou personální situaci, kdy se nad rámec svých povinností účastnil jednání, která měla pomoci situaci vyřešit, a sháněl pro žalovanou zaměstnance.

12. K jednotlivým důvodům doplnil: I. Žalovaná sama zvala žalobce na jednání se spol. [anonymizováno] a tato sama vyžadovala pravidelné schůzky za účelem vyřešení situace. Žalobce byl i jinak v běžném kontaktu s panem [příjmení] jako zástupcem spol. [anonymizováno]. Proto tím, že s panem [příjmení] komunikoval, nemohl porušit své pracovní povinnosti a rozhodně se nemůže jednat o důvod okamžitého zrušení pracovního poměru. I pokud by žalobce spol. [anonymizováno] informoval, že nebude podávat o víkendu večeře, jednalo by se pouze o informování o stále sjednaném rozvržení pracovní doby a žalovaná mu nemohla další přesčasy nařizovat. Pokud nebyla žalovaná schopna zajistit pracovníky, nemohl být žalobce odpovědný za to, že nebudou snídaně, obědy a večeře vydávány každý den. Pan [anonymizováno] o dané situaci věděl, a tudíž by dané výroky nebyly způsobilé žalovanou poškodit. Žalobce s ním jednal čestně a s respektem a sdělil mu pravdivé skutečnosti s dostatečným předstihem, aby na ně mohl reagovat. Rovněž Pracovní řád žalobce neporušil, jelikož dané jednání neznamenalo střet osobních zájmů žalobce a žalované, neboť žalobce jednal naopak v zájmu žalované. II. Je povinností žalované, aby prokázala, že se žalobce daného jednání dopustil, neboť si nevzpomíná, že by k popsanému jednání došlo. Ví pouze, že opět pracoval výrazně přesčas. Za práci o následujícím víkendu žalobce požadoval již odměnu ve výši 75 EUR za odpracovanou hodinu, tuto odměnu mu žalovaná odsouhlasila a žalobce do práce nastoupil. III. Žalovaná neprokázala, že by žalobce dané výroky pronesl. Žalobce při jednáních nezaznamenal, že by se kdokoli dopustil chování, které by jakoukoli ze stran ponížilo či zostudilo. Dané výroky by navíc nebyly způsobilé poškodit žalovanou. IV. Žalobce zpochybňuje existenci stížnosti paní [příjmení]. Pokud by snad k tomu mělo dojít, je s podivem, že by žalobce nebyl na toto chování upozorněn svými nadřízenými.

13. Byla to žalovaná, která opakovaně porušovala své povinnosti. Žalobce pravidelně pracoval 10 a více hodin denně 7 dní v týdnu, v některých případech i 17 hodin denně, a to od [datum] do okamžitého zrušení dne [datum]. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, již z toho je zřejmé, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, jelikož žalovaná těžila z protiprávního stavu, který sama vyvolala a kterým dohnala žalobce na pokraj lidských sil při výkonu práce pro žalovanou. K vydání nožů uvedl, že Pracovní řád neobsahuje ustanovení zakazující použití vlastních pracovních prostředků. Tvrzení žalované odporuje skutečnost, že prostřednictvím své zaměstnankyně paní [příjmení] potvrdila, že na základě jednání mezi žalovanou a žalobcem došlo k identifikaci osobních věcí na pracovišti. Za tímto účelem byl sepsán seznam nepředaných věcí, který paní [příjmení] podepsala. Žalobce používal nože jako pracovní nástroj. Je obvyklé, že kuchaři pracují s vlastními noži, na které jsou zvyklí, které si vybrali a kterým důvěřují. Pokud nebyly nože vráceny, je žalovaná povinna nahradit žalobci škodu z toho vzniklou.

14. Žalobce podáním ze dne [datum] rozšířil žalobu o zaplacení částky 1 200 Eur s odůvodněním, že mu byla za práci během víkendu 18. a [datum] přislíbena finanční odměna ve výši 75 Eur za hodinu, tj. v celkové výši 1 200 Eur, což odsouhlasila žalovaná prostřednictvím pana [jméno] [příjmení] a [anonymizována dvě slova], žalobce do práce o víkendu nastoupil.

15. K tomu žalovaná uvedla, že nebylo prokázáno, kolik bylo ze strany žalobce odpracováno a komu ze dvou zaměstnanců, kteří byli označováni a kteří měli odpracovat danou směnu, měl daný nárok svědčit.

16. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav.

17. Žalobce jako zaměstnanec a žalovaná jako zaměstnavatel uzavřeli dne [datum] pracovní smlouvu na dobu určitou, dle níž se žalobce zavázal konat pro žalovanou od [datum] práci na pracovní pozici šéfkuchař na pracovišti [obec]. Mezi účastníky bylo dále sjednáno, že rozsah pracovní doby je stanovená týdenní pracovní doba v rozsahu podle § 79 odst. 1 a 2 zákoníku práce, přičemž podrobnosti stanovení písemné Stanovení a rozvržení pracovní doby. Rovněž byl žalobce povinen dodržovat Kodex zásad chování ISS a klíčové směrnice ve smlouvě vyjmenované, se kterými byl seznámen při podpisu smlouvy (zjištěno z pracovní smlouvy ze dne [datum]). Základní mzda žalobce byla 75 000 Kč měsíčně (zjištěno ze mzdového výměru ze dne [datum]) a týdenní pracovní doba byla žalobci stanovena rovnoměrně v pondělí až pátek od 7:00 hod do 15:30 hod. (zjištěno ze stanovení a rozvržení týdenní pracovní doby ze dne [datum]). Dle Kodexu zásad chování ISS byli zaměstnanci ISS povinni vyhnout se jakýmkoli aktivitám, které by mohly vést ke konfliktu jejich zájmů a zájmů ISS, a jednat se zákazníky, spolupracovníky a jinými obchodními partnery čestně a s respektem (zjištěno z Kodexu zásad chování ISS). Dle Pracovního řádu ISS aktualizovaného k [datum] byl zaměstnanec žalované povinen mj. dodržovat zásady spolupráce s ostatními zaměstnanci, při vzájemném styku zachovávat zejména pravidla zdvořilosti, ohleduplnosti a úcty, nevykonávat činnosti neslučitelné s běžnými pravidly slušného chování, rozvíjet dobrou pověst žalované a zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu zájmů žalované s osobními zájmy zaměstnance, rovněž nesměl využívat své pracovní funkce k ovlivňování nebo donucování jiného zaměstnance k jednání, ze kterého by pro sebe nebo pro jiného získal neoprávněný prospěch nebo výhodu (zjištěno z pracovního řádu ISS aktualizovaného k [datum]). Žalobce pracoval pro žalovanou jako šéfkuchař již od 5. 6. do [datum], a to na základě dohody o provedení práce (zjištěno z dohody o provedení práce ze dne 1. 6.). Již e-mailem ze dne [datum] žalobce žádal o zajištění kuchaře, [jméno] [příjmení] za žalovanou mu však bylo odpovězeno, že nejsou žádní volní a že je třeba zavést určitá opatření (zjištěno z e-mailu ze dne [datum]). Za prosinec 2018 žalovaná u žalobce evidovala 168,50 odpracovaných hodin, z toho 24,5 hodiny přesčas. Za leden 2019 184 hodin a hrubá mzda činila 75 000 Kč, za únor 2019 evidovala 169,67 hod., z toho 9,67 hodin přesčas a 19,92 hodin v noci, a hrubá mzda žalobce činila 81 630 Kč. Za březen 2019 200,25 hodin, z toho 32,25 hod. přesčas, 11,67 hodin o víkendech a 11,92 hodin v noci, hrubá mzda žalobce včetně odměn činila 119 131 Kč. Za duben 2019 žalovaná u žalobce evidovala odpracovaných 224,08 hodin, z toho 48,08 hodin přesčas, 31 hodin o víkendech a 9,75 hodin v noci, a jeho hrubá mzda činila 103 501 Kč. Za květen 2019 žalovaná u žalobce evidovala odpracovaných 208 hodin, z toho 24 hodin přesčas, 10,5 hodiny ve svátek a 25 hodin o víkendech, a jeho hrubá mzda včetně odměn činila 158 002 Kč. Za červen 2019 evidovala 129,15 hodin, z toho 24 hodin o víkendech a 1 hodinu v noci, hrubá mzda bez proplacené dovolené činila 61 785 Kč (zjištěno z výplatních pásek za červen 2018 až červen 2019). Dle knihy příchodů a odchodů žalobce byl v práci za březen 2019 254 hodin, za duben 2019 207,5 hodin, za květen 2019 265,75 hodin, mj. o víkendu 18. a [datum] pracoval od 6.15 hod. do 16 hod. a od 7 hod. do 14 hod. (zjištěno z knihy příchodu a odchodů žalobce za srpen 2018 až červen 2019). Dne [datum] předal žalobce žalované výpověď z pracovního poměru (zjištěno z výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum]). Dne [datum] zaslal žalobce žalované e-mail, v němž žádal zástupce žalované o osobní schůzku ohledně postupu ve vztahu k recepturám na snídaně, coffee breaky, salátový bar a pětitýdenní menu a akce grilování s ohledem na ukončení působení žalobce ve spol., kdy uvedl, že požádal Úřad průmyslového vlastnictví o ochranou známku a autorská práva na vytvořené receptury a kontrolu případného použití receptur v budoucnu. Žalobce uvedl, že má nárok na jednorázový odkup a procenta z dosud vyúčtovaných celkových tržeb za jídla vytvořená dle těchto receptur, zároveň dal nesouhlas s použitím, kopírování nebo jiným zneužitím receptur po jeho nástupu na dovolenou a ukončení pracovního poměru a vyzval žalovanou k jednání o odkupu (zjištěno z e-mailu ze dne 12. a [datum]), opětovně na toto upozornil e-mailem ze dne [datum], kde uvedl, že již má autorská práva na své receptury a hrozí vymazání receptur ze systému, což může ohrozit LEGO i Heineken (zjištěno z e-mailu ze dne [datum] od [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení]). V týdnu od 10. do [datum] byla kladná odezva na podávaná jídla od 86 % hodnotících strávníků (zjištěno z týdenního reportu ze dne [datum]). Žalobce a jeho tým dostali ocenění ISS Jablko (zjištěno z ceny [příjmení] [příjmení]).

18. Žalovaná dala dne [datum] žalobci okamžité zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, když uvedla, že: 1) Dne [datum] bez vědomí a souhlasu žalované kontaktoval zástupce klienta žalované [právnická osoba] na pozici Facility Manager Director, pana [jméno] [příjmení], a sdělil mu nepravdivé informace týkající se okamžitého odchodu zaměstnanců pracujících v kuchyni provozované žalovanou na adrese [adresa], sdělil, že žalované nevěří, neboť není schopna zajistit dostatečné množství personálu, a z toho důvodu přestává vařit, rovněž že daného dne a o víkendu nebude podávána večeře. Tím měl žalobce jednat v rozporu s oprávněnými zájmy žalované, neboť sdělil skutečnosti způsobilé ohrozit dobré jméno a pověst žalované, jakož i kontinuitu služeb žalované pro zákazníka a spolupráci žalované a tohoto zákazníka, a porušil Kodex zásad chování ISS a Pracovní řád ISS. 2) Dne [datum] v kantýně B v jídelně [anonymizována dvě slova] se negativně vyjadřoval na adresu žalované, a to za použití hanlivých a urážejících výrazů, zejména vulgárního výrazu označující pánské přirození, sdělení, že se na to může vys…, což hlasitě vykřikoval v přítomnosti třetích osob, zejména zaměstnanců LEGO Production, a pokoušel se odvést od výdejního pultu [jméno] [příjmení] se slovy, že okamžitě odchází a končí. Tím měl žalobce poškodit dobré jméno žalované před zákazníkem. 3) Dne [datum] ve 13:30 hod. na setkání žalované a spol. [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] za žalovanou a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] za [anonymizováno], se negativně vyjadřoval na adresu žalované, když uvedl, že žalovanou by jako zaměstnavatele nedoporučil, že žalovaná nedodržuje své sliby, že k nadřízeným nemá respekt a stydí se za ně, obdobně se vyjadřoval i na navazujících pravidelných poradách konaných v přítomnost zaměstnanců žalované i zákazníka [anonymizováno]. Tím měl za cíl poškodit žalovanou před zákazníkem, projev byl způsobilý narušit disciplínu a pracovní morálku na pracovišti a poškodit, příp. vážně ohrozit dobré jméno a pověst žalované jako zaměstnavatele a čest a vážnost dotčených zaměstnanců, žalobce tak jednal v rozporu s oprávněnými zájmy žalované a porušil povinnosti vyplývající z vnitřních předpisů. 4) Dne [datum] žalovaná obdržela stížnost od [jméno] [příjmení] ze spol. [anonymizována dvě slova] týkající se chování žalobce jak vůči zaměstnancům žalované, tak zaměstnancům spol. [anonymizováno], kdy měla paní [příjmení] zdůraznit, že chování žalobce je neslučitelné s hodnotami spol. [anonymizováno]. Ve všech bodech žalovaná spatřovala porušení povinností dle § 301 písm. d) zákoníku práce, tj. nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, a jednání považovala za porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem. Rovněž uvedla, že žalobce porušil Pracovní řád ISS v čl. 2 odst. 2.1 bodu 1) písm. g), m) a w) a v čl. 15 bodu 1). O jednání žalobce se žalovaná dozvěděla v dny u jednotlivých bodů uvedené (zjištěno z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum]). E-mailem ze dne [datum] sdělila zástupkyně žalobce zástupci žalované a žalované, že žalobce nesouhlasí s okamžitým zrušením pracovního poměru a trvá na své dalším zaměstnávání (zjištěno z e-mailu ze dne [datum]).

19. Žalobce si zakoupil dne [datum] kuchařský nůž [jméno] [příjmení] v ceně 5 200 Kč vč. DPH (zjištěno z daňového dokladu ze dne [datum]). Žalobce si zakoupil dne [datum] kuchařský nůž Tojiro Damascus v ceně 4 530 Kč vč. DPH (zjištěno z faktury spol. [webová adresa] ze dne [datum]). Zaměstnankyně žalované [jméno] [příjmení] podepsala seznam nepředaných věcí žalobci, které by se měly údajně nacházet na pracovišti Lego Kladno, a to mj. nože značky Zwiling 6 ks, nože značky Kay 2 ks a nože značky Tojiro 1 ks a pracovní oděv (zjištěno ze seznamu nepředaných věcí).

20. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že pracuje jako Facility manager ve spol. [anonymizováno], má na starosti catering, předtím působil jako IFM manažer, měl na starosti to, jak byla služba dodávána, tedy aby byla tak, jak je nastavena ve smlouvě, a v požadované kvalitě. Se zaměstnanci [anonymizováno] řešil stížnosti a to, zda jsou se službou spokojeni. S žalovanou přišel do kontaktu poprvé na jaře 2018, kdy přebírala dodávání služeb pro [anonymizováno], plně to převzala v létě 2018, konkrétně v červenci 2018, nyní dodává služby nová entita [anonymizována dvě slova]. S žalovanou probíhaly pravidelné schůzky 1x týdně, zde byl přítomen IFM manažer [anonymizováno], pan [příjmení], někdy i svědek, a klíčové osoby za žalovanou, konkrétně žalobce a catering manažer pan [příjmení]. Na schůzkách byl dále přítomen i pan [příjmení]. Jednání byla většinou velmi konstruktivní, bez emocí, byl z nich dělán zápis, nebyla tam přednášena kritika, spíš zpětná vazba, žalobce býval emotivní, vyměňovaly se tam názory, ale ty, které sděloval žalobce, byly akceptovatelné, chtěl, aby to fungovalo, nebyl rozhodně vulgární, nebylo to směřováno na zaměstnance [anonymizováno]. Na jednáních mezi [anonymizováno] a [anonymizováno] byl hlavním mluvčím žalobce, neboť ta jednání se většinou odvíjela ohledně vylepšení kvality jídla a sortimentu, proto svědek zejména komunikoval s žalobcem, interní věci a informace většinou řešil pan [příjmení] nebo pan [příjmení]. Jednou měsíčně se scházela stravovací komise, kde svědek nebo pan [příjmení] sdělovali připomínky. [příjmení] [jméno] zastávala vysokou manažerskou pozici v [anonymizováno], pan [příjmení] zajišťoval catering pro [anonymizováno] na globální úrovni, přijel z Anglie a také danou věc řešil. Žalobce svědka kontaktoval soukromě a požádal o schůzku, kde požádal o pomoc se zajištěním služby, jelikož se mu ji nedařilo dodávat v nastavené kvalitě, a to dle svědka zřejmě v důsledku nerentability. Svědek věděl o tom, že jsou problémy, nedostatek zaměstnanců, přesčasy, toto řešili i s ředitelkou spol. [anonymizována dvě slova] na to vždy nějakým způsobem reagovalo, situace se zlepšila, pak se to opět zhoršilo, takže se to opět řešilo, bylo tam těžké období, kdy žalobce sděloval, že nemá dostatek prostoru k vaření, jak by chtěl, jelikož tam byly ekonomické problémy, řešilo se na těch týdenních poradách, aby vůbec byl zajištěn a dodán catering, nějak vybalancována rovnováha mezi dohodnutou cenou a nastaveným servisem, aby bylo dodrženo to, jak to bylo nastaveno na počátku, kdy s tím byli velice spokojeni, jednalo se o velmi luxusní vaření. Reputace [anonymizováno] byla ve vlnách, jednou to bylo horší, jednou lepší, vztah nebyl jednu chvíli úplně dobrý, jelikož svědek měl pocit, že žalovaná není schopna stabilně a standardně dodávat službu, byl to celkový dojem z vykonávané služby, neměl na to vliv jeden člověk. Řešilo se, že žalobce chce skončit, že okamžitě odchází, žalobce sdělil svědkovi, že se nebude vařit ze dne na den, jelikož žalobce má odpracováno a ostatní kuchaři již odmítají pracovat přes čas, toto byl problém a svědka to překvapilo, nakonec se však vařilo a vše bylo zajištěno. Svědek si nepamatuje, že by žalobce hovořil vulgárně v jeho přítomnosti, vůči zástupcům žalované nebo zástupcům spol. [anonymizováno], neví o tom, že by si nějací zaměstnanci [anonymizováno] na chování žalobce stěžovali, že by žalobce křičel nebo byl sprostý, o stížnosti paní [příjmení] nic neví. Svědek nezaznamenal žádné sliby ve vztahu k žalobci.

21. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že dne [datum] nastoupil do funkce Facility IFM manažera pro spol. [anonymizována dvě slova], styčným kontaktem pro jednání s žalovanou byl pan [jméno] [příjmení], který zastával funkci key account managera u žalované, a to do září 2019, od té doby se vyměnili další čtyři manažeři, od [datum] byla spol. [anonymizováno] převedena pod [anonymizována dvě slova] Czech Republic. Jednou za měsíc se scházela stravovací komise a jednou za týden nebo 14 dní se konaly schůzky cateringu, zde byl za žalovanou přítomen žalobce, pan [příjmení], pan [příjmení], občas i další kuchaři a za spol. [anonymizováno] její zástupci, tedy svědek a pan [příjmení], řešil se provoz a aktuální věci, organizační záležitosti. U cateringu byl problém s personálním a kapacitním zajištěním služby, s [anonymizováno] diskutovali, jak to vyřešit, pro [anonymizováno] je důležité, aby zaměstnanci měli zajištěny obědy a večeře a případně nákup nějakých potravin v mezidobí. [anonymizováno] nemělo obavy z dlouhodobého hlediska, že by žalovaná nezvládla spolupráci, ale z krátkodobého hlediska zde byly obavy, že nebude nikdo, kdo by vařil, o ukončení spolupráce neuvažovali. Se žalobcem nikdy o problémech mezi čtyřma očima nehovořil, ale řešilo se to na společných schůzkách, kde se o tom žalobce zmiňoval, uváděl, že má problém zajišťovat směny. Již před tím ale byly určité signály o problémech, jelikož na schůzky chodili i jiní kuchaři než žalobce, problémy se objevovaly ve vlnách, byly nějaké již před nástupem svědka, v podstatě od [datum], chvíli bylo jídlo nadstandardní, pak to šlo rapidně dolů, pak problémy eskalovaly a pak došlo ke zlepšení, v dubnu a květnu 2019 již docházelo k postupné stabilizaci. Byly hlasy, že zaměstnanci ISS nechtějí pracovat, jelikož jim bylo něco slíbeno, ale nebylo to dodrženo. V létě 2019 se situace vyhrotila a nastala skutečně krize, na pravidelné schůzce v pátek kuchaři sdělili, že již nechtějí nastoupit a že na víkend nebude zajištěno vaření. V této chvíli se do toho svědek musel vložit, řekli, že se budou snažit věc s ISS řešit a zaručili se za řešení situace, že sliby, které jim byly dány, budou dodrženy. Následně se to řešilo s jednatelkou spol. [anonymizováno] a kolegy v Dánsku a se zástupcem ISS, kdy na něj svědek tlačil, aby situaci intenzivněji řešili. Poté došlo ke změně, byly tam nějaké dočasné zástupy i ze západní Evropy, nějaké personální změny. Za práci během daného krizového víkendu se hovořilo o nějakém motivačním příspěvku, ale ze strany [anonymizováno] určitě tato nabídka nebyla. Svědek si nepamatuje, že by se žalobce vulgárně vyjadřoval, bylo pouze zřejmé, že situace již je za hranou jeho snášenlivosti, byl velmi naštvaný a vyjadřoval svou nespokojenost. Svědek si nepamatuje ani výroky žalobce o tom, že by žalovanou jako zaměstnavatele nedoporučil, že žalovaná nedodržuje sliby a žalobce nemá respekt k nadřízeným. Žádné interní informace od žalobce mu sdělovány nebyly. Na žalobce byly stížnosti pouze ve směru k jídlu, že nebyl dostatečně vstřícný k připomínkám přímo k jídlu, ale někteří strávníci jsou nároční a reakcí od nich je více než od jiných zaměstnanců. Svědek si nepamatuje na žádnou stížnost od [jméno] [příjmení].

22. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že pro žalovanou pracoval do června 2019 jako manažer stravovacího zařízení pro spol. [anonymizováno] [obec], u žalované dal následně výpověď, a to z důvodu způsobu vedení daného projektu. Žalobce nevybíral, setkal se s ním až poté, co byl sám vybrán ve výběrovém řízení, po ukončení práce u žalované si s žalobcem jen asi 3x volali. [ulice] se žalobcem byla zpočátku obtížnější, jelikož žalobce je relativně komplikovaná osoba, trochu horkokrevný, ze začátku tam byly nějaké výměny názorů, ale časem si k době našli cestu, první tři až čtyři měsíce bylo opravdu hodně práce, při odchodu od žalované byly vztahy svědka a žalobce dobré. S nadřízeným panem [příjmení] vycházel dobře, pan [příjmení] se snažil v situaci pomoci, ale gastronomii nerozuměl, takže moc nevěděl jak. 1x týdně byly mezi žalovanou a [anonymizováno] běžné porady, za [anonymizováno] tam chodil pan [příjmení], pan [příjmení], za žalovanou svědek, pan [příjmení], pan [příjmení] a žalobce. S cateringem v roce 2019 byly problémy, vázla komunikace se spol. [anonymizováno], problémy se řešily před svědka nebo přes šéfa žalované na daném závodě pana [příjmení], ten se ale v gastronomii moc nevyznal, takže většinu věcí řešil svědek s panem [příjmení], byl na něj tlak jak ze strany žalované, tak ze strany spol. [anonymizováno]. Hlavním problémem bylo finanční podhodnocení celé akce, byli tlačeni do čísel, které nebylo možné splnit, proto se to řešilo přesčasy, aby se to alespoň těm požadovaným číslům přiblížilo, 1x týdně se musela dělat inventura, přitom skladové prostory byly obrovské, zaměstnanci to pak již nechtěli počítat. Následně problémy eskalovaly, když od začátku byl problém v personálním obsazení, byl nedostatek personálu, na jaře 2019 pak zaměstnanci sdělili, že už nechtějí dělat přesčasy. Vedoucí směn a šéfkuchaři byli přetížení, jelikož se hlavně podíleli na tom, aby byl provoz zajištěn. Svědek proto požádal o navýšení počtu zaměstnanců, ale nebylo mu vyhověno, proto musel chodit za podřízenými a žádat je, aby dělali další hodiny navíc. Toto jim vždy proplatil a oni mu vycházeli vstříc. Když však viděli, že ze strany žalované se nic neděje a nemění, naopak bylo řečeno, že náklady na mzdy jsou vysoké, tak zaměstnanci odmítali na přesčasové hodiny chodit, začali odcházet řadoví zaměstnanci, takže se práce přenášela na výše postavené zaměstnance, hrozilo, že dojde k utlumení nebo přerušení provozu, žalovaná se však dle svědka dostala do situace sama. Byl problém s pokrytím víkendových směn, zaměstnanci měli rodiny a nechtěli trávit tři ze čtyř víkendů v práci. Svědkovi nebylo přímo řečeno, že se nebude vařit, ale bylo mu řečeno, že nebude nikdo na víkendovou směnu, vždy se to ale nakonec dalo dohromady. Následně byly v březnu až květnu týdenní schůzky, kde se vytvářel týdenní rozpis, a svědek byl nucen licitovat o peníze za přesčasy, ta atmosféra a jednání pak byly hodně vypjaté, na straně zaměstnanců bylo fyzické i psychické vyčerpání. Svědek tak vyzval své nadřízené, aby o tomto komunikovali s jeho podřízenými sami. Svědek dostal od žalované dokonce dvě výtky pro nedodržení finanční stránky projektu, ale po vysvětlení byly staženy, toto jej vedlo k podání výpovědi, výtky mu předala paní [jméno] za přítomnosti pana [příjmení]. Žalobce mu pouze dvakrát řekl, že si potřebuje odpočinout, a vzal si náhradní volno, toto mu vždy oznámil dopředu. Před zástupci [anonymizováno] někdy od žalobce v afektu sprosté slovo padlo, ale odpovídalo to dané situaci. Interní informace nikdo nesděloval, spíš se zástupci [anonymizováno] ptali, kde je problém, co se děje, a na to účastníci za žalovanou odpovídali, proč se tak děje, jelikož spol. [anonymizováno] to chtěla řešit. Zaměstnanci žalované si u spol. [anonymizováno] stěžovali, proto také spol. [anonymizováno] chtěla pomoct, tyto stížnosti přednášel i žalobce, a to i za své podřízené, v kontaktu se zástupci spol. [anonymizováno] byli kromě žalobce i ostatní kuchaři, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. Žalobce rovněž v tom vypjatém období několikrát uvedl, že žalovaná nedodržuje sliby a stydí se za ní, ale bylo to vždy na dotazy od zástupců [anonymizováno], kteří žádali, aby zaměstnanci situaci zhodnotili. V té době již spol. [anonymizováno] měla informace o problémech při zajišťování cateringu. Svědek si nepamatuje, že by si paní [příjmení] na žalobce stěžovala, měla jej naopak v oblibě, a jelikož neuměl žalobce příliš anglicky, kontakt žalobce s paní [příjmení] zprostředkovával svědek nebo pan [příjmení]. S paní [příjmení] byly 3x nebo 4x konferenční hovory a jednou bylo zprostředkováno setkání panem [příjmení], na kterém byl svědek a pan [příjmení]. Za víkendové směny bylo mimořádné ohodnocení, toto nabízel pan [příjmení], který již byl pod tlakem, řešil to formou speciální odměny za víkendové směny v podobě zvýšené hodinové sazby.

23. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že u žalované pracoval od r. 2001, na [anonymizováno] pak od ledna 2019 jako key account manager pro zákazníka [anonymizováno], výpověď dával v červnu 2019 a skončil u žalované k poslednímu srpnu 2019, jelikož kontrakt s LEGEM byl hodně špatně spočítaný, byl tam enormní tlak na řešení situace, ale ekonomicky s tím nebylo možné nic moc dělat, ubíjející byly rovněž struktury, kterým svědek podléhal. Do doby, kdy pracoval na Kladně, žalovaná catering nedělala, pro svědka to byla nová zkušenost, když přišel, již tam byl tým, pan [příjmení], pan [příjmení] a žalobce, který zahajoval tu službu. Žalobce byl šikovný kuchař, ale poněkud impulsivní, kuchyň byla vedena relativně despoticky, až to musel korigovat pan [příjmení]. Byla zavedena stravovací komise, kam hodil žalobce jako šéfkuchař, zástupce provozu, vedoucí cateringu, svědek a za [anonymizováno] zástupci Facility divize. Občas bylo jednání relativně emotivní, ale ne vyhrocené, hodně se řešilo jídlo, toto řešil vedoucí cateringu nebo žalobce. S cateringem byl problém v zajištění personálu, zejména na nižších pozicích, bylo to i tím, že se vařila relativně luxusní jídla, ale byla placena nižší cena, než byly skutečné výdaje, žalovaná tak z toho neprofitovala, naopak tam byly ztráty. Toto se skoro kontinuálně řešilo, svědek již na pozici key account managera střídal jinou osobu, která toto řešila, ale nenalezla řešení, jelikož zákazník [anonymizováno] trval na kvalitě i ceně, nebyli ochotni vyměnit jídla z jídelníčku za levnější. Žalobce dával najevo, že žalovaná je neprofesionální a cateringu nerozumí, toto bylo dáno povahou žalobce, dalo se to řešit více zodpovědně, žalobce to neměl ventilovat před zákazníkem, žalobce měl nakonec žalovanou jako rukojmí zákazníka. Žalobce si nepočínal úplně koncepčně, jednal impulzivně, vyžadoval, aby věci byly podle něho, s jeho přístupem to úplně nefungovalo, nerespektoval strukturu, měl blíže k zákazníkovi a žalovanou obcházel. Jednou zákazník přišel s tím, že má za to, že žalovaná není schopna garantovat, že bude o víkendu zajištěno vaření. Následně byly 2x týdně meetingy, kde se ta situace řešila pod dohledem spol. [anonymizováno] a kde musela žalovaná deklarovat, že má zajištěny směny na další období. V té době již spol. [anonymizováno] o problémech věděla, problémy s personálem se již řešily, jelikož v kontraktu s LEGEM bylo, že žalovaná musí zaměstnávat jen vlastní zaměstnance, ale na nižších pozicích byli využíváni i agenturní zaměstnanci, [anonymizováno] pak přišlo s tím, že nejsou plněny podmínky kontraktu a že to musí žalovaná vyřešit. Proto se ukončily závazky s těmito zaměstnanci během 3 až 4 dnů, nechtěli většinou přejít do pracovního poměru, takže tam vzniklo vakuum, které odstartovalo problémy, bylo více práce. Žalobce sdělil, že nebude vařit, že nepřijde na směnu a odchází, byl problém hlavně o víkendech, kdy byli zajištěni 3 – 4 kuchaři a na směně musel být alespoň jeden z nich, ale pro tu danou situaci to bylo málo, takže se stávalo, že kuchaři měli vyčerpané přesčasy a odmítali přijít do práce. Nikdy se ale nestalo, že by směna skutečně zajištěna nebyla, situace sice byla vyhrocená, ale vždy se uvařilo, stalo se to asi 3x nebo 4x. Svědek si nepamatuje, že by žalobce řekl, že se za žalovanou stydí, mohl však říct, že žalovaná nedodržuje sliby. Byly stížnosti i od jiných zaměstnanců ISS, kuchařů, že je málo lidí, docházelo i k časté fluktuaci zaměstnanců zejména na nižších pozicích, u stálých kuchařů k výměně nedocházelo, byli to stabilní zaměstnanci, noví kuchaři ale často brzy odcházeli, uváděli, že kolektiv v kuchyni je narušený, špatně se tam pracuje. Zaměstnanci věděli, že se snaží žalovaná situaci řešit, ale nedařilo se lidi sehnat, ze strany kuchařů byl ten tlak vyhrocený, ale žalovaná nebyla schopna tu situaci nijak stabilizovat, tým nebyl naplněn, jak bylo třeba. Bylo určitě x hodin přesčasů, zaměstnanci volali o pomoc a od žalované nepřicházela v rozumné době reakce, dalo se to však řešit bez emocí a nezatahovat do toho zákazníka, řešení se následně našlo, když dojížděli lidé i z ciziny. Chování žalobce dle svědka mohlo zhoršit pozici žalované u zákazníka [anonymizováno]. Svědek nic neví o stížnosti paní [jméno] [příjmení] na žalobce. Ohledně víkendové směny se dohodlo, že se ty hodiny musí nějak zaplatit, nebyla obsazena sobota a neděle, toto svědkovi žalobce volal v pátek odpoledne, řekl jako podmínku, že na kuchaře ze zahraničí je třeba náklad v Eurech, zda by jim to žalovaná dala na hodinu, svědek tak volal svému nadřízenému, tento to odsouhlasil a svědek to žalobci potvrdil. Jednalo se o unikátní požadavek na jeden víkend, jednalo se o 2 lidi, přesčasy o víkendu byly cca 12 hodin.

24. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že působil u žalované od počátků na Kladně, a to cca rok jako zástupce šéfkuchaře, tedy žalobce, poté nastaly nějaké změny ve firmě, změnilo se celé vedení, tedy ředitel, vedoucí provozu, šéfkuchař, ale skončilo více lidí, nyní svědek pracuje pro jinou firmu z koncernu žalované jako šéfkuchař v Kladně. Během toho roku byly problémy, žalovaná prodělávala, bylo málo lidí, jelikož bylo těžké sehnat někoho na pozici kuchaře, ale svědek nevěděl, co se přímo řeší, nestaral se o to. Svědek dal během prvního roku 2x výpověď, jelikož ze začátku to byl totální chaos, pak ho pan [příjmení] přemluvil, aby zůstal, podruhé dal výpověď v květnu 2019, když se pohádal se žalobcem, ale pak nastaly ty změny, tak ho opět přemluvili, aby zůstal. Zaměstnanci žalované si stěžovali, že je moc práce nebo málo peněz, ale takové stížnosti jsou občas běžné, byly problémy s domluvou s některými zaměstnanci. Svědek byl na některých schůzkách žalované a spol. [anonymizováno], zejména poslední dva měsíce, co byl žalobce u žalované, v květnu a červnu, řešilo se tam, jak to bude dál, na stravovací komise ale nechodil, tam chodil jen [jméno] [příjmení], žalobce a ředitel [jméno] [příjmení]. Svědek nemůže říct, že by se žalobce na schůzkách vyjadřoval vulgárně nebo nějak žalovanou shazoval, nepamatuje si, že by se v přítomnosti zástupců [anonymizováno] nějak negativně vůči žalované vyjadřoval. Většinou se nějaké negativní věci řešily, až když zástupci spol. [anonymizováno] odešli, to pak byl žalobce poněkud vznětlivý. Žalobce řekl, že odejde, že se nebude vařit a že nebudou zajištěny směny, vždy se to ale dá nějak udělat, nakonec se vařilo a dohodli se na penězích. Toto řešil žalobce, [příjmení] [příjmení] a [jméno], dohadovali se v Eurech, dohoda byla navrhována od kuchařů na cca 200 Eur na hodinu, ale svědek neví, zda peníze skutečně dostali a zda to ze strany žalované bylo odsouhlaseno. Svědek měl na začátku až 318 hodin přesčasu, dělaly se, když byly potřeba, když byla jednodušší jídla, potřeba to nebylo, ale když byla složitější, tak museli zůstat déle, což bylo docela často. Když byl složitější jídelní lístek, byla situace v kuchyni napjatá, když byl jednodušší, nebylo to tak vypjaté. [příjmení] sestavoval šéfkuchař, tedy žalobce, jen občas se s kuchaři radil, ale podstatněji do toho zasahovat nemohli, svědek se jen občas vyjadřoval k recepturám, ale žalobce si to udělal vždy tak, jak to považoval za nejlepší, i nyní se [anonymizováno] k menu jen vyjádří, ale nijak do toho nezasahuje. Svědek si nepamatuje, že by od žalobce zaznělo, že žalovaná nedodržuje sliby a že se za ni stydí. Žalobce se choval jako šéf, některé věci musel řešit, byl poněkud vznětlivý a výbušný, ale jen na pracovišti, mezi zaměstnance [anonymizováno] v podstatě nepřišli. Svědek neví o žádných stížnostech paní [jméno] [příjmení], nikdy s ní nepřišel přímo do kontaktu, jednalo se o ředitelku LEGO na Kladně. Většina kuchařů, i svědek, má svoje nože, na pracovišti byly i erární. Žalobce je také měl, měl je asi u sebe v kanceláři. Svědek neví o žádném vnitřním pokynu či instrukci, že není možné na pracovišti nosit svoje nože.

25. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že byl zaměstnán u žalované jako kuchař, s žalobcem byli přátelé, jako šéfkuchař ho tedy žalobce požádal, jestli by tam nechtěl jít pracovat, nějakou dobu to spolu řešili a pak cca v prosinci 2018 nastoupil, skončil u žalované k [datum], podal výpověď, jelikož situace u žalované se nelepšila, pak dostal nabídku jiné práce. S žalobcem se zná po pracovní stránce, je to normální člověk, občas vznětlivý, ale dá se s ním vyjít. Při krizové situaci mohlo zaznít sprosté slovo, ale na běžné bázi, při krizové situaci jsou všichni na jedné lodi, takže se snažili to vyřešit, stres v kuchyni je abnormální, někteří lidé by to nezvládli, to nemůže pochopit někdo, kdo v branži nepracuje. Byl problém s nedostatkem zaměstnanců, byl dvousměnný provoz sedm dní v týdnu, byli lidé, kteří pracovali od 6 do půl 3, nebo krátký a dlouhý týden. Na víkend nebyl dostatek lidí, různě se to lepilo. [anonymizováno] se to dozvědělo pravděpodobně na stravovacích komisích, také museli sami vidět, že jsou tam třeba jen 2 až 3 lidé, kteří nestíhají výdej, takže si sami zaměstnanci LEGA stěžovali na pozdní výdej. Zaměstnanci to řešili s žalobcem, pak se to řešilo s provozním [jméno] [příjmení] a postupovalo se dál a dál, i s vedením, které je nakonec přizvalo i na různé schůzky, kde byli přítomni zástupci managementu žalované a spol. [anonymizováno], chodil tam pan [příjmení], pan [příjmení] a občas pan [příjmení] za žalovanou, zástupci zaměstnanců ve stravovací komisi spol. [anonymizováno], kteří hlavně kladli dotazy, a zástupce spol. [anonymizována dvě slova] mělo obavy, že služba nebude zajištěna, ale nakonec věděli, že ano, protože zaměstnanci žalované vždy sdělili, že to zajistí. [anonymizováno] dávalo do určitého dne a hodiny lhůtu, zda se bude vařit, či nikoli, chtěli mít jistotu, že vše bude zajištěno, o personálních problémech věděli. Zpočátku byla na schůzkách snaha vyřešit to, že lidi nejsou a že chtějí zajistit jídlo pro zaměstnance [anonymizována dvě slova] se ptalo, kde je problém, ale když to vyřešeno nebylo, říkaly se tam i emotivní věci, vždy však v rámci slušného chování, o situaci hovořili v podstatě všichni přítomní zaměstnanci, jelikož toho již měli opravdu dost, mohl být problém, kdyby se někomu něco stalo, ale nikdo to neřešil. [ulice] chápal situaci, žalovaná musela vidět, jaké je situace, byli tam cca 4 lidi, kteří skutečně od práce chodili, je těžké sehnat někoho, na koho je spoleh. Chování tak odpovídalo dané situaci. Pan [příjmení] [příjmení] nebyl úplně zvyklý na ten tlak, dost se na něj situace přehazovala, snažil se, ale z pohledu zaměstnanců to vypadlo, že se situace neřeší. Svědek nebyl přítomen tomu, že by žalobce mluvil před zástupci žalované nebo spol. [anonymizováno] sprostě. To, že se nebude vařit, mohlo padnout, ale nikdy se nestalo, že by se neuvařilo, od žalobce to však přímo neslyšel. Stávalo se, že už od středy věděli, že bude problém, ale začalo se to řešit až v pátek dopoledne, takže zaměstnanci říkali, že nebudou vařit, že se na to vykašlou, prosili je ale, aby vařili, tak nakonec souhlasili, toto ale nikdy nezaznělo vůči zástupcům spol. [anonymizováno]. Stížnosti od zaměstnanců spol. [anonymizováno] byly spíš globálního charakteru, bylo půl hodiny na jídlo, ale v jednu chvíli tam mohlo přijít i 150 lidí, bylo těžké vydat jídlo v takto krátkém čase, lidi si stěžovali, že nestíhají, občas i na kvalitu jídla. Kuchaři měli vždy vlastní nože, stejně tak žalobce, někdy nože zajišťuje zaměstnavatel, ale obvykle jen pro pomocné síly. Svědek má nože v ceně cca 18 500 Kč, různé velikosti a tvary podle potřeby, žalobce měl určitě lepší nože, cca 6 až 7, nějaké s perleťovou rukojetí, možná i na zakázku, cena mohla být dle odhadu a zkušeností svědka i dvojnásobná, měl vak na nože, kam si je ukládal a kde měl i další pomůcky, jako pinzety, vykrajovátka. [ulice] musel vědět, že mají nože na pracovišti a že si je ukládají do skříněk, jelikož byl na pracovišti přítomen, svědek ale neví, zda to věděla žalovaná a jak je to zvykem v zahraničí. Dříve si nože nosili s sebou, ale byl problém na vrátnici spol. [anonymizováno], nakonec si je tedy nechávali ve skříňce. Svědek neví o žádném pokynu nebo instrukci žalované, že se nemají nosit vlastní nože na pracoviště. Byly jim slíbeny benefity za přesčasy, ale částku si již svědek nepamatuje, dělalo se asi 8. víkend v řadě, jelikož dělali na ranní směně, tak chodili i na víkendy, což bylo vždy zaplaceno, ale následně už byli unavení, nemohli pracovat na 100 %. Byli zajištěni 3 až 4 lidi, kteří to zastávali, a ostatní to nedělali, už toho pak bylo moc, takže za víkend byl panem [jméno] [příjmení] slíben určitý obnos, kdy žalovaná byla schopna přivést kuchaře ze zahraničí, ale s nimi byla slovní bariéra a není jednoduché uvařit českou kuchyni, takže to bylo spíš na obtíž než k pomoci, nakonec ale nebyly peníze vyplaceny a pan [příjmení] se k tomu nijak nevyjadřoval, svědek to považoval za podraz.

26. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Soud neprovedl navrhovaný výslech [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a účastnický výslech žalobce, rovněž důkaz výpisem z elektronické evidence vstupní karty a záznamy z auditu pracovní doby pracovníků kuchyně, neboť je považoval za nadbytečné, jelikož všechny podstatné skutečnosti byly zjištěny z ostatních provedených důkazů. Výpis z elektronické evidence vstupní karty a audit pracovní doby pracovníků kuchyně od spol. [anonymizováno] byl nadbytečný, neboť zjištění ohledně toho, že zaměstnanci žalované pracovali výrazně přesčas i nad zákonné meze, bylo učiněno z ostatních důkazů, zejména výslechu svědků. Výslech svědkyň [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], stejně tak [jméno] [příjmení], ohledně toho, že jim byla udělena od žalované výtka, soud nepovažoval za podstatné pro posouzení dané věci. S ohledem na provedené výslechy (bývalých) kuchařů [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] nepovažoval soud za potřebné vyslechnout ještě další kuchaře [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], neboť by tyto vyslýchal ke stejným skutečnostem, které již byly uvedeny zmíněnými vyslechnutými svědky, [jméno] [příjmení] se pak soudu nepodařilo obeslat a žalobce na jeho výslechu netrval. Rovněž soud neprovedl výslech [jméno] [jméno], neboť provedl výslech dalších svědků – vedoucích zaměstnanců žalované, konkrétně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří byli přítomni schůzkám a dalším jednáním s žalobcem. Soud neprovedl výslech [jméno] [příjmení], neboť ani jeden z předvolaných svědků, a to ani vedoucích zaměstnanců žalované, neměl žádnou informaci o tom, že by paní [příjmení] jakoukoli ústní stížnost podávala a žádná písemná stížnost nebyla soudu žalovanou předložena. Co se týče výslechů pana [příjmení], paní [příjmení], pana [příjmení] a pana [příjmení], tyto soud neprovedl, neboť skutečnosti rozhodné byly zjištěny již z provedených důkazů, u některých svědků nebylo zřejmé, k jakým konkrétním skutečnostem mají vypovídat, příp. byli přítomni na schůzkách, na nichž byli přítomni i další, již slyšení svědci. Výslech svědkyně [jméno] [příjmení] pak soud považoval za nadbytečný i ve vztahu k vydání nožů, neboť kuchaři vypověděli, že nože do zaměstnání nosili, resp. měli je uložené ve svých skříňkách, žalobce pak ve své kanceláři, a používali je k práci, svědkyně přitom podepsala protokol, kde žalobce vyjmenoval předměty, které si od žalované neodnesl, soud tedy nepovažoval za potřebné další výslech provádět.

27. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav 28. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

29. Žalobce pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy od [datum] jako šéfkuchař na pracovišti [obec], kdy zajišťoval spolu s dalšími zaměstnanci žalované catering pro zákazníka žalované [příjmení] v jeho prostorách. Žalobce měl rozvrženu pracovní dobu v pondělí až pátek od 7:00 hod. do 15:30 hod. a zavázal se dodržovat interní Kodex zásad chování ISS a Pracovní řád ISS, kdy byl povinen jednat s pracovníky žalované i zákazníky s respektem, zachovávat zdvořilost a zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu zájmů žalované a osobních zájmů žalobce, rovněž neměl nijak ovlivňovat nebo donucovat ostatní zaměstnance k jednání, z něhož by získal prospěch. Žalovaná zajišťovala stravování zaměstnanců spol. [anonymizováno] od léta 2018, kontrakt však nebyl dobře finančně spočítán, byl ztrátový, navíc žalovaná neměla se stravovacími službami příliš zkušenosti, již na počátku se proto objevily nedostatky v zajišťování stabilní kvality služby. Od počátku měl žalobce problémy s nedostatkem personálu v kuchyni, a to jak pomocného personálu, tak následně i kuchařů, zaměstnanci, zejména kuchaři na dopolední směnu, tak pracovali často výrazně přesčas nebo po celé víkendy. Žalobce a další kuchaři se pokoušeli situaci řešit se žalovanou, tato však problémy neřešila, popř. se jí nepodařilo žádné zaměstnance zajistit, navíc byla nucena propustit agenturní zaměstnance v pomocných profesích s ohledem na obsah kontraktu se zákazníkem [anonymizováno]. Spol. [anonymizováno] o problémech věděla, neboť si stěžovali její zaměstnanci i jejich zástupci ve stravovací komisi, a to zejména na to, že se nestíhá výdej jídla, a také na proměnlivou kvalitu jídla, obávala se o zajištění služby v konkrétní dny, nikoli však toho, že by to žalovaná nezvládla celkově. Žalobce a následně i další kuchaři, kteří byli přizváni, tlumočili stížnosti na situaci i na společných pravidelných schůzkách mezi zástupci žalované a spol. [anonymizováno] v březnu až květnu 2019, které byly postupem času, kdy se řešení problému stále nenalézalo, emocionálnější a vypjatější. Žalobce je povahou poněkud vznětlivý a výbušný, takže výtky k žalované a ostřejší slova výjimečně padly, vždy se tak ale stalo k přímým dotazům zástupců spol. [anonymizováno], případně poté, co již zástupci zákazníka ze schůzky odešli, své výtky vznášeli ale téměř všichni kuchaři, kteří se schůzek účastnili. Žalobce si sjednal osobní schůzku se zástupcem spol. [anonymizováno] odpovědným za catering [jméno] [příjmení], kde mu před víkendem, kde opět nebyly obsazené směny, sdělil, že není schopen zajistit dost personálu a tím i nastavenou kvalitu služby, sdělil i, že se nebude vařit, jelikož kuchaři již odmítají pracovat několikátý víkend v řadě přesčas, situace se ale vyřešila a vařilo se, že se nebude vařit, sdělili i kuchaři provoznímu žalované panu [příjmení] a panu [příjmení], ten je nakonec přemluvil slibem mimořádné hodinové finanční odměny ve výši 200 Eur, žalobce pak o daném víkendu 18. a [datum] odpracoval 16,75 hodin. Žalobce hovořil občas vulgárně přímo v kuchyni, nikdy však v kantýně před zaměstnanci spol. [anonymizováno]. O stížnosti paní [příjmení], ředitelky spol. [anonymizováno] v Kladně, na žalobce neměli ani zástupci spol. [anonymizováno] ani provozní a ředitel provozu v Kladně žádné informace. Žalobce předal dne [datum] žalované výpověď, poté e-mailem žádal žalovanou o odkup receptur a zaplacení podílu na tržbách žalované a upozornil ji na autorská práva ke svým recepturám. Následně dne [datum] dostal od žalované okamžité zrušení dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, v němž mu žalovaná vytkla, že 1) dne [datum] kontaktoval zástupce spol. [anonymizováno] pana [příjmení] a sdělil mu nepravdivé informace ohledně okamžitého odchodu zaměstnanců kuchyně, sdělil, že žalované nevěří a přestává vařit, o víkendu nebude podávána večeře, čímž jednal v rozporu s oprávněnými zájmy žalované a ohrozil její dobré jméno a pověst, jakož i kontinuitu služeb a spolupráci se zákazníkem; 2) dne [datum] se negativně vyjadřoval na adresu žalované, mj. i vulgárně, v kantýně před zaměstnanci žalované i spol. [anonymizováno], čímž poškodil dobré jméno žalované; 3) dne [datum] na schůzce se zástupci žalované a spol. [anonymizováno] se negativně vyjadřoval o žalované a uvedl, že by ji jako zaměstnavatele nedoporučil, že se za ni stydí, že žalovaná nedodržuje sliby a žalobce nemá respekt k nadřízeným a stydí se za ně, čímž poškodil žalovanou před zákazníkem a čest a vážnost přítomných vedoucích zaměstnanců žalované; 4) dne [datum] obdržela žalovaná stížnost na žalobce od [jméno] [příjmení] ze spol. [anonymizováno]. S okamžitým zrušením žalobce nesouhlasil a trval na svém dalším zaměstnávání.

30. Průměrná hodinová mzda žalobce za 1. čtvrtletí roku 2019 činila 497,84 Kč, za 2. čtvrtletí pak 576,03 Kč.

31. Žalobce si ponechal na pracovišti u žalované nože, a to nože značky Zwiling 6 ks, nože značky Kai 2 ks a nože značky Tojiro 1 ks. Na pracovišti žalované kuchaři při práci běžně používali své vlastní nože, jak je v branži obvyklé, ponechávali si je následně ve skříňkách a žalobce ve své kanceláři, jelikož bylo obtížně dostat se s nimi přes vrátnici, žalobce měl na nože vak, kam si ukládal i další pomůcky. [ulice] pan [příjmení] o tomto věděl, kuchařům nebyla známa žádná směrnice nebo instrukce o tom, že by vlastní nože nemohli na pracovišti používat.

32. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně:

33. Dle § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění podzěších předpisů (dále jen jako„ ZP“), zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

34. Soud předně uvádí, že okamžité zrušení je opatřením výjimečným a zaměstnavatel k němu může přistoupit jen tehdy, pokud okolnosti dané věci odůvodňují závěr, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance dále zaměstnával (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5727/2015).

35. Dle § 301 písm. d) ZP zaměstnanci jsou povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

36. Povinnosti vymezené ve zmíněném ustanovení, které patří k základním povinnostem zaměstnanců, představují požadavek na určitou úroveň kvality chování zaměstnance, jedná se o jakýsi mravní imperativ kladený na zaměstnance, který ve svém obsahu znamená určitou míru loajality ve vztahu ke svému zaměstnavateli a zároveň obecnou prevenční povinnost zaměstnance ve vztahu k majetku a oprávněným zájmům zaměstnavatele. Zákon zde ukládá zaměstnanci, aby celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu, ať už majetkovou nebo morální (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 59/2005, uveřejněný pod [číslo] ročník 2006, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

37. Ust. § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce zároveň patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, zákon přitom nijak nestanoví, z jakých hledisek má soud při posuzování závažnosti konkrétního porušení vycházet. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy "méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci", "závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci" a "porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem" definovány, avšak na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení takové povinnosti. Nejvyšší soud při své rozhodovací činnosti opakovaně uvedl:„ Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní kázně, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení uvedených povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval (srov. ve vztahu k obsahově shodné dřívější právní úpravě rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995, sp. zn. 6 Cdo 53/94, uveřejněný v časopise [ulice] a mzda [číslo] roč. 1996, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1228/99, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] roč. 2001). Výsledné posouzení intenzity porušení pracovní kázně není jen aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě zvažovaných hledisek. K některým hlediskům je třeba přistupovat se zvýšenou pozorností tak, aby byla vystižena typová i specielní charakteristika porušení právních povinností v konkrétní věci.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2596/2011) Soud připomíná, že ve vztazích zaměstnavatele a zaměstnance je nezbytný určitý vztah důvěry, spolehlivost zaměstnance a jeho poctivost vyplývající z ustanovení § 301 písm. d) zák. práce, jež zároveň ukládá zaměstnanci, aby celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu, ať už majetkovou nebo morální.

38. Soud však v dané věci rovněž zohlednil velmi vypjatou situaci, která panovala na pracovišti žalované u zákazníka [anonymizováno] v Kladně. Jak vypověděli bez rozdílu všichni svědci, žalovaná měla v podstatě od počátku problémy s personálním zajištěním cateringu pro zákazníka, chyběl jak pomocný personál, za nějž pak práci musel vykonávat odborný personál, zejména kuchaři, tak i kuchaři, kdy byl problém hlavně se zajištěním odpoledních/večerních a víkendových směn. Tato situace pak vedla k tomu, že kuchaři, kteří u žalované pracovali, měli velké množství odpracovaných hodin práce přesčas, kdy počet těchto hodin již mohl přesahovat i zákonem stanovené limity. Toto žalovaná řešila pomocí finančních odměn, které však v okamžiku, kdy kuchaři pracovali již několikerý víkend po sobě, přestala být dostatečně motivující. Zároveň ačkoliv byla vedení žalované situace dobře známa, nedošlo k jejímu vyřešení, resp. zaměstnancům bylo pouze slibováno vyřešení, ale dlouhé měsíce se nic nedělo a zaměstnanci tak byli unavení jak fyzicky, tak i psychicky. Daná situace byla navíc již delší dobu známa i zákazníkovi žalované, spol. [anonymizováno], a tato se snažila žalovanou tlačit k řešení situace, a to nakonec až organizováním pravidelných a častých schůzek, kterých se účastnila jak zástupci žalované a spol. [anonymizováno] na vedoucích pozicích, tak byli přizváni i kuchaři žalované. Ani tato snaha však mnohdy nebyla korunována úspěchem a situace eskalovala až do okamžiku, kdy kuchaři odmítli poté, co pracovali již několikerý víkend v řadě, nastoupit opět o víkendu do práce a vařit, neboť měli vyčerpané přesčasy.

39. Žalobce byl šéfkuchařem provozu, byl tak vystaven velkému stresu, opakovaným stížnostem svých podřízených, které tlumočil provoznímu a vedoucímu provozu v Kladně, ale nedocházelo k zlepšení situace, kdy na žádosti žalobce o zajištění personálu nebylo adekvátně reagováno a sliby nebyly plněny. Jak vyplynulo ze svědeckých výpovědí a dalších důkazů, žalobce po celou dobu usilovně pracoval, jeho snaha, zejména v posledních kritických měsících, byla nadměrná a byla opakovaně oceňována i zástupci žalované, ačkoliv byl svými kolegy i nadřízenými hodnocen jako výbušný a vznětlivý a bylo občas obtížné s ním vyjít.

40. Z těchto hledisek pak soud hodnotil i jednotlivá pochybení, která byla žalobci vytýkána žalovanou.

41. Co se týče prvního důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru, bylo prokázáno, že předmětná schůzka žalobce a zástupce spol. [anonymizováno] pana [příjmení] se odehrála a že žalobce bez vědomí žalované přednesl stížnosti na žalovanou a sdělil panu [příjmení], že nebude na víkend zajištěna služba, jelikož kuchaři odmítají vařit. Soud tak hodnotí toto jednání žalobce jako porušení povinností vyplývajících z § 301 písm. d) ZP, kdy žalobce jednal v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, a to tak, že mohl v zákazníkovi žalované vyvolat oprávněnou obavu, že služba nebude žalovanou pro zákazníka zajištěna. Soud však zároveň nemohl hodnotit toto porušení jako zvláště hrubé ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) ZP. Zde přihlédl zejména ke kritické situaci, která panovala na pracovišti a která byla potvrzena výpověďmi v podstatě všech slyšených svědků, neboť žalovaná nereagovala adekvátně na stížnosti svých zaměstnanců a ti se logicky cítili být v bezvýchodné situaci. Pokud tedy žalobce v takovém okamžiku obešel žalovanou a přednesl svou stížnost a stanovisko jeho podřízených zaměstnanců zástupci zákazníka, nelze považovat dané počínání za neadekvátní a neodpovídající vzniklé situaci. Zástupci spol. [anonymizováno] přitom věděli, že u žalované nepanuje v personálních otázkách optimální situace. Jak uvedli oba svědci, zástupci spol. [anonymizováno], neměli obavu o to, že by nebyla zajištěna služba jako celek, ale překvapilo je a měli obavu, že se nebude vařit o nadcházejícím víkendu, o konci spolupráce s žalovanou přitom neuvažovali. Počínání žalobce tak sice mohlo být za jiných okolností způsobilé žalovanou poškodit, ale s ohledem na vědomost zástupců spol. [anonymizováno] o dané situaci nemohlo ohrozit pověst a dobré jméno žalované u zákazníka, neboť problémy žalované mu nebyly neznámé. To, že nebudou vařit, navíc tlumočili i ostatní kuchaři, podřízení žalobce, rovněž na společné páteční schůzce, která se odehrála v blízké souvislosti s předmětnou schůzkou žalobce a pana [příjmení]. Situace navíc byla ve spolupráci zástupců LEGA a žalované vyřešena, a to tak, že žalovaná přislíbila kuchařům, kteří směnu zajistí, mimořádné odměny. Soud tedy dospěl k závěru, že sice k porušení povinností ze strany žalobce došlo, ale nejednalo o zvlášť hrubé, nýbrž pouze méně závažné porušení.

42. Co se týče druhého důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru, soud nemá toto jednání za prokázané. Žádný z vyslýchaných svědků, ani podřízený žalobce [jméno] [příjmení], nepotvrdil, že by žalobce byl před zaměstnanci spol. [anonymizováno] nebo zaměstnanci žalované vulgární, vyjadřoval by se hanlivě nebo jinak urážlivě vůči žalované v kantýně. Jak bylo zjištěno, zaměstnanci se mezi sebou bavili v kuchyni i s pomocí vulgárních výrazů, a to zejména ve vypjatých situacích, nehovořili tak ale před zaměstnanci spol. [anonymizováno], resp. takové jednání se nepotvrdilo a rovněž zástupci spol. [anonymizováno] takové chování neevidovali. Soud tak ve vztahu k druhému důvodu dospěl k závěru, že k tomuto porušení pracovních povinností ze strany žalobce nedošlo.

43. Co se týče třetího důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru, soud má za prokázané, že na společných schůzkách mezi zástupci žalované a zástupci spol. [anonymizováno], které se konaly každý týden v pátek, panovala s vyhrocující se situací vypjatá atmosféra, kde zejména ze strany zaměstnanců žalované zaznívala relativně emotivní vyjádření na adresu žalované. Bylo rovněž zjištěno, že žalobce se vyjadřoval negativně na stranu žalované, a to i ve smyslu vyjádření, která jsou mu žalovanou kladena za vinu, tedy že žalovaná neplní své sliby, že se za ni stydí a nemá respekt ke svým nadřízeným. K porušení povinností dle § 301 písm. d) ZP ze strany žalobce tak nepochybně došlo. Soud však opětovně uvádí, že neshledal, že by došlo k porušení povinností žalobce vyplývajících z právních předpisů a interních předpisů žalované zvlášť hrubým způsobem. Soud znovu přihlédl k neutěšené situaci, která panovala na pracovišti žalované v otázce personálního zajištění, a k tomu, že ze strany zaměstnanců žalované, tedy žalobce i jeho podřízených, bylo oprávněno nahlíženo na situaci tak, že žalovaná ji nijak uspokojivě není schopna vyřešit. Jak vyplynulo z výslechů svědků, na společných schůzkách zaznívala emotivní vyjádření od všech účastnících se zaměstnanců žalované, tedy nikoli jen od žalobce, který byl logicky zároveň tlumočníkem stížností svých podřízených. Zástupci spol. [anonymizováno] navíc nehodnotili taková vyjádření jako neadekvátní nebo nějak vulgární, jak sami uvedli ve svých výpovědích, rovněž bylo uvedeno, že žalobce reagoval danými vyjádřeními, které mu byly vytčeny, na přímé dotazy zástupců spol. [anonymizováno], stejně jako ostatní zaměstnanci. Pokud tedy spol. [anonymizováno] znala situaci, která panuje u žalované, nebyla ani vyjádření žalobce, a to i v kontextu, kdy nebyl osamocenou osobou, která vyjadřovala svou nevoli, způsobilá poškodit dobré jméno a pověst žalované před zákazníkem, neboť k poškození dobrého jména a pověsti došlo již tím, že žalovaná nebyla schopna stabilně zajišťovat nasmlouvanou službu. Nejednalo se o zavinění jedné osoby, tedy žalobce, ale o celkový dojem z poskytovaných služeb, jak uvedli zástupci spol. [anonymizováno]. Pravdivá, i když ostrá vyjádření žalobce rovněž nemohla nijak narušit pracovní morálku jeho podřízených ani čest a důstojnost vedoucích pracovníků žalované, neboť všichni byli se situací dobře obeznámeni a nejednalo se o ojedinělý postoj žalobce, ale téměř celého kolektivu kuchyně. Ani zde tak soud neshledal zvlášť hrubé porušení pracovní povinností, ale pouze méně závažné porušení.

44. Co se týče čtvrtého důvodu okamžitého zrušení pracovního [anonymizováno], zde soud porušení pracovních povinností žalobce neshledal. Žádný ze svědků stížnost paní [jméno] [příjmení] nepotvrdil, dokonce ani zástupci spol. LEGO neměli o takové stížnosti žádné informace. Žalovaná přitom nepředložila žádný písemný záznam o takové stížnosti. Soud proto nemohl dovodit, že by k porušení pracovních povinností tímto jednáním žalobce došlo. Soud nad rámec tohoto uvádí, že rovněž nebylo nijak konkrétně vymezeno, v čem mělo chování žalobce vůči zaměstnancům žalované a zaměstnancům spol. [anonymizováno] spočívat, v takovém případě by tak soud rovněž nemohl hodnotit takové porušení jako dosahující intenzity zvlášť hrubého porušení pracovních povinností žalobce.

45. S ohledem na vše výše uvedené proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I., a určil, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovanou žalobci ze dne [datum] je neplatné.

46. Soud se tedy dále zabýval nárokem žalobce na náhradu mzdy.

47. Dle § 69 odst. 1 ZP, dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

48. Jelikož soud dospěl k závěru, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobci dáno neplatně, svědčí žalobci rovněž nárok na náhradu mzdy dle § 69 odst. 1 ZP, a to za období ode dne [datum] (kdy žalobce sdělil, že trvá na svém dalším zaměstnávání) do [datum] (kdy skončil pracovní poměr žalobce u žalované na základě výpovědi dané žalobcem dne [datum]). Při stanovení náhrady mzdy vyšel soud pro červen 2019 z průměrné hodinové mzdy za 1. čtvrtletí roku 2019, která činila 497,84 Kč/hod ( (75 000 Kč + 81 630 Kč + 119 131 Kč) / (184 hodin + 169,67 hodin + 200,25 hodin)), za 6 pracovních dnů po 8 hodinách to tedy činilo 23 897 Kč. Pro červenec 2019 pak z průměrné hrubé hodinové mzdy za 2. čtvrtletí 2019, která činila 576,03 Kč/hod ( (103 501 Kč + 158 002 Kč + 61 785 Kč) / (224,08 hodin + 208 hodin + 129,15 hodin)), za 22 pracovních dnů po 8 hodinách to tedy činilo 101 382 Kč Celkem tedy náhrada mzdy činila 125 279 Kč. Jelikož žalobce požadoval částku 156 682 Kč, soud ve výroku II. uložil žalované zaplatit částku 125 279 Kč a ve výroku III. žalobu co do částky 31 403 Kč zamítl.

49. Dále soud posoudil nárok žalobce na vydání v žalobě uvedených nožů.

50. Dle § 40 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ o. z.“), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

51. Soud měl za prokázané, že žalobce a ostatní kuchaři používali na pracovišti, tj. v kuchyni, své vlastní nože, což je obvyklým zvykem při výkonu práce kuchaře, zaměstnavatelem zajištěné nože používá pouze pomocný personál. [ulice] žalované přitom musel vědět o tom, že kuchaři žalované takové nože na pracovišti mají, kuchaři si je uzamykali do svých skříněk, případně žalobce do kanceláře, aby nedošlo k jejich ztrátě. Je tak zřejmé, že i pokud by žalovaná zakázala v interním předpise na pracovišti používat vlastní nože kuchařů, šlo o zavedenou praxi, kterou žalovaná svým zaměstnancům nijak nevytkla, jak bylo prokázáno výslechy svědků, resp. je neseznámila s tímto interním předpisem, který by používání vlastních nožů na pracovišti zakazoval. Jak správně uvedl žalobce, v daném případě se nemohlo jednat o věci odložené ve smyslu § 267 ZP, neboť se jednalo o pracovní pomůcky kuchařů, nikoli o věci, které si přinesli do práce s sebou, následně je odložili a při skončení výkonu práce si je opětovně brali. Zároveň žalovaná prostřednictvím své zaměstnankyně [jméno] [příjmení] podepsala protokol o tom, že žalovaný ponechal právě tyto vyjmenované nože na pracovišti, jak bylo obvyklé, neboť bylo obtížné tyto nože nosit přes vrátnici objektu spol. [anonymizováno], kde zaměstnanci žalované vykonávali práci.

52. Jelikož měl soud za prokázané, že žalobce měl na pracovišti v žalobě vyjmenované nože, které zde jako ostatní kuchaři běžně využíval k práci, a na pracovišti, resp. ve své kanceláři, je ponechal, čímž se dostali do dispozice žalované, aniž by tvrdila a prokázala, že již s nimi nedisponuje, je žalovaná povinna žalobci tyto nože v souladu s § 40 odst. 1 o. z. vydat. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV., a uložil žalované vydat žalobci předmětné nože.

53. Soud se rovněž zabýval nárokem žalobce na zaplacení částky 1 200 Eur jako mimořádné odměny.

54. Dle § 109 odst. 1 ZP za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. Dle § 109 odst. 2 ZP je mzda peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

55. Z provedeného dokazování bylo prokázáno, že žalobci a dalšímu kuchaři byla slíbena mimořádná odměna za výkon práce o víkendu 18. a [datum], a to s ohledem na skutečnost, že kuchaři žalované měli již vyčerpané přesčasy, odmítali do práce nastoupit a žalovaná, resp. vedoucí provozu v Kladně pan [příjmení] chtěl kuchaře motivovat k tomu, aby do práce nastoupili. Mezi kuchaři a panem [příjmení] tak byla ujednána hodinová zvýšená odměna v Eurech s tím, že žalovaná by musela zajistit zahraniční kuchaře, pokud tedy bude žalobci a jeho podřízeným poskytnuta obdobná odměna, do práce nastoupí.

56. Z dokazování vyplynulo, že se hovořilo o odměně ve výši 200 Eur na hodinu a že žalobce za tento víkend odpracoval 16,75 hodiny. Jelikož žalobce požadoval 75 Eur za každou hodinu, konkrétně 1 200 Eur, tedy odměnu za 16 hodin, soud mu danou odměnu dle § 109 odst. 1 a 2 ZP výrokem V. tohoto rozsudku přiznal.

57. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 101 736,90 Kč, přičemž tato částka představuje 72,96 % z jejich celkové výše 139 442 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86,48 % a úspěchu žalované v rozsahu 13,52 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 13 360 Kč (11 835 Kč za žalobu, konkrétně nároky na určení neplatnosti okamžitého zrušení, zaplacení náhrady mzdy a vydání nožů, a 1 525 Kč za rozšíření žaloby – zaplacení částky 1 200 Eur) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 201 682 Kč (35 000 Kč za určení neplatnosti, 156 682 Kč za náhradu mzdy a 10 000 Kč za vydání věci) ve výši 9 140 Kč a paušální náhrada hotových výdajů stanovená dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 300 Kč za každý z osmi úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za 2x písemné podání nebo návrh ve věci samé – žalobu a reakci na výzvu soudu k odstranění vad žaloby a dále vyjádření ze dne [datum], za 4x účast na jednání soudu – dne [datum], dne [datum], 2x dne [datum], a za nahlížení do spisu dne [datum] dle § 11 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. f) a. t.) a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty 232 276 Kč (tedy s připočtením tarifní hodnoty 1 200 Eur po převodu na Kč ke dni vykonání každého z úkonů, zde konkrétně kurz ke dni 30. 9. 2021 ve výši 25,495 Kč/EUR) ve výši 9 260 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (rozšíření žaloby ze dne [datum]), z tarifní hodnoty 232 180 Kč (kurz ke dni 6. 10. 2021 ve výši 25,415 Kč/EUR) ve výši 9 260 Kč za účast na jednání soudu (dne [datum]) a z tarifní hodnoty 232 252 Kč (kurz ke dni 8. 12. 2021 ve výši 25,475 Kč/EUR) ve výši 9 260 Kč za účast na jednání soudu (dne [datum]) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., dále paušálních náhrada hotových výdajů stanovená dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 300 Kč za každý z výše zmíněných tří úkonů právní služby a dále náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 104 200 Kč ve výši 21 882 Kč. Soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů jako samostatný úkon za reakci na výzvu ze dne [datum], neboť se jedná o odstranění vad žaloby, přičemž žaloba má být podána jako bezvadná, bylo tedy zaviněním žalobce, že toto nebylo řádně naplněno již prvním úkonem v řízení, tedy podanou žalobou. Dále soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů za účast na jednání před mediátorem dne [datum], neboť se nejedná o účelně vynaložené náklady na zastoupení účastníka advokátem, jelikož na mediaci se mají účastnit strany sporu, je pouze jejich volbou, pokud využijí i při tomto úkonu pomoc advokáta. Soud rovněž nepřiznal žalobci náhradu nákladů za odpověď na výzvu soudu ze dne [datum], neboť změna žaloby, která byla tímto podáním navrhována, nebyla připuštěna a nejednalo se tak o účelně vynaložené náklady v tomto řízení.

Poučení