48 C 133/2023 - 113

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozen [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] proti žalované: [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 130 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 130 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 100 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 130 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z žalované částky od [datum] do zaplacení z titulu nemajetkové újmy způsobené mu nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Krajským soudem v [adresa] – pobočka v [anonymizováno] pod sp. zn. [anonymizováno] (dále také jen „posuzované řízení“). Posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum] a krajský soud doposud neučinil jediný úkon ve věci. Žalobce uvedl, že svůj nárok ve výši 130 000 Kč uplatnil u žalované podáním ze dne [datum], žalovaná však ke dni podání žaloby nárok žalobce neprojednala. Žalobce brojí i proti postupu procesních soudů v řízení, kdy tvrdí, že krajský soud, které byl podle rozhodnutí vrchního soudu věcně příslušný k projednání žaloby o této nerozhodl, avšak rozhodoval o žalobě pro zmatečnost, o které rozhodovat neměl. Dle žalobce o jeho žalobě dosud nebylo rozhodnuto meritorně a průtahy tak nadále trvají. Žalobce dále (při jednání dne [datum]) poukázal na to, že podával stížnosti na průtahy v řízení k soudním funkcionářům krajského soudu.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne [datum] učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] nárok uplatnil. Žalovaná dne [datum] nárok žalobce projednala a konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva a poskytla žalobci zadostiučinění ve formě konstatování nesprávného úředního postupu. Žalovaná zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení a ohledně formy zadostiučinění toliko odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, dle které je konstatování porušení práva plnohodnotnou formou zadostiučinění, přičemž odškodnění v penězích přichází v úvahu jen v případě, že morální satisfakce není adekvátní, což však není situace žalobce. Žalovaná poukázala na zanedbatelný význam řízení pro žalobce. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

3. O tom, že vstup [jméno FO] do řízení se nepřipouští, bylo pravomocně rozhodnuto s právní mocí dne [datum]. Soud tak nadále jednal pouze se žalobcem.

4. Soud o podané žalobě rozhodl při jednání.

5. Soud vzal za svá skutková zjištění skutečnosti, které byly mezi účastníky nesporné. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., a to podáním doručeným žalované dne [datum]. Nesporným bylo i stanovisko žalované ze dne [datum], kterým žalovaná nárok žalobce předběžně projednala, přičemž konstatovala porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené době. Mezi účastníky bylo rovněž učiněno nesporným, že žalobce podával ve dnech [datum], [datum] a [datum] stížnosti na průtahy v předmětném řízení k příslušným soudním funkcionářům Krajského soudu v [adresa], pobočka v [anonymizováno].

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu.

7. Ze spisu vedeného Okresním soudem v [adresa] sp. zn. [anonymizováno] bylo zjištěno, že dne [datum] byla podána žaloba, kterou se žalobci (žalobce spolu s manželkou) domáhali uložení povinnosti žalované převést nemovitost do osobního vlastnictví žalobců. Dne [datum] žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku. Podáním z [datum] žalobci namítli omyl v doručování. Podáním z [datum] žalobci žádali o osvobození od soudních poplatků. Dne [datum] žalobcům zaslán příslušný formulář. Dne [datum] žalobci podali změnu žaloby. Usnesením z [datum] zamítnut návrh žalobců na osvobození od soudních poplatků, dne [datum] podali žalobci odvolání, dne [datum] věc předložena odvolacímu soudu. Usnesením z [datum] odvolání odmítnuto. Usnesením ze dne [datum] (č.l. 26) řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, dne [datum] podali žalobci odvolání. Usnesením z [datum] odvolání odmítnuto pro opožděnost. Dne [datum] podali žalobci odvolání a žalobu pro zmatečnost (z důvodu věcné nepříslušnosti). V tomto podání žalobci upozornili, že dosud nebylo rozhodnuto o změně žaloby, která byla soudu předložena a že žalobci stále nevědí, zdali byla změna žaloby připuštěna či nikoliv a soud by neměl činit další úkony. Dne [datum] soud vyzval účastníky k podání vyjádření stran věcné příslušnosti, dne [datum] věc předložena vrchnímu soudu. Usnesením ze dne [datum] bylo rozhodnuto, že k projednání žaloby jsou příslušné krajské soudy, jelikož se jedná o spor mezi obchodní korporací a jejím členem. Dne [datum] spis předložen krajskému soudu. Usnesením z [datum] žalobce vyzván k doplnění odvolání podaného [datum] a k doplnění návrhu na změnu žaloby. Ve výzvě k doplnění návrhu na změnu žaloby v prvním odstavci uvedeno, že žalobci se původní žalobou podanou [datum] Okresnímu soudu v [adresa] postoupenou k vyřízení Krajskému soudu v [adresa] domáhali převodu garáže č. [hodnota] postavené na uvedené parcele a zapsané na uvedeném listu vlastnictví do jejich osobního vlastnictví. Podáním z [datum] navrhli soudu, aby rozhodl o nahrazení projevu vůle žalovaného ve smyslu uzavření smlouvy o smlouvě budoucí. Dalším podáním z [datum] žalobci navrhli, aby soud uložil žalovanému povinnost uzavřít s žalobci smlouvu kupní. Podání žalobců z [datum] a [datum], která dle soudu jsou změnou původní žaloby, byla doručena v elektronické podobě se zaručenými elektronickými podpisy žalobce a [tituly před jménem] [jméno FO], žalobkyně b) [jméno FO] podání nepodepsala. Dne [datum] žalobci podali proti usnesení námitky. Usneseními z [datum] žalobci vyzváni k odstranění vad žaloby pro zmatečnost a k odstranění vad podaných námitek. Usnesením ze dne [datum] námitky odmítnuty. Dne [datum] podána změna žaloby a odvolání. Dne [datum] předloženo vrchnímu soudu. Dne [datum] žalobci doplnili žalobu pro zmatečnost, kdy mj. uvedli, že napadeným rozhodnutím žalobou pro zmatečnost ze dne [datum] je usnesení Okresního soudu v [adresa] z [datum] na č. l. 26 a č. l. 29 a že žalobci navrhují, aby dotčená rozhodnutí byla zrušena, neboť je vydal nepříslušný soud. Dne [datum] částečně vráceno zpět bez věcného vyřízení, ve zbytku odvolání odmítnuto. Usnesením z [datum] (č.l. 73) odmítnuto odvolání žalobců proti rozhodnutí, kterým bylo pro opožděnost odmítnuto odvolání žalobců proti usnesení o zastavení řízení (PM [datum]). Dne [datum] spis zaslán okresnímu soudu k vyznačení doložky právní moci na usnesení č.l.

26. Dne [datum] žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku za žalobu pro zmatečnost, dne [datum] žalobci požádali o osvobození od soudních poplatků, dne [datum] žalobci vyzváni k odůvodnění žádosti, dne [datum] proti usnesení podány námitky, o námitkách rozhodnuto dne [datum], dne [datum] osvobození nepřiznáno. Dne [datum] podáno odvolání, rovněž podána námitka věcné nepříslušnosti, dne [datum] předloženo vrchnímu soudu. Dne [datum] spis vrácen bez věcného vyřízení, jelikož z žaloby pro zmatečnost není patrný zmatečnostní důvod. Usnesením z [datum] žalobci vyzváni k doplnění žaloby pro zmatečnost. Usnesením z [datum] žaloba pro zmatečnost odmítnuta, dne [datum] podáno odvolání, dne [datum] žalobci vyzváni k doplnění odvolání, dne [datum] proti usnesení podány námitky, dne [datum] usnesení potvrzeno, [datum] odvolání doplněno. Usnesením ze dne [datum] žalobci vyzváni k odstranění vad odvolání, dne [datum] žádají žalobci o ustanovení zástupce z řad advokátů, téhož dne doplnili odvolání. Dne [datum] vráceno vrchním soudem zpět bez rozhodnutí, neboť nebylo rozhodnuto o žádosti o ustanovení zástupce. Usnesením z [datum] žádost zamítnuta, dne [datum] podáno odvolání, dne [datum] žalobci vyzváni k odstranění vad odvolání, dne [datum] věc předložena vrchnímu soudu. Usnesením z [datum] (č.l. 128) zrušeno usnesení, kterým žalobcům nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, neboť žalobu pro zmatečnost měl projednat okresní soud. Z odstavce 10 tohoto usnesení zjištěno, že Vrchní soud uvádí, že v dalším řízení Krajský soud v [adresa] spis týkající se podané žaloby pro zmatečnost zašle Okresnímu soudu v [adresa], neboť tomuto soudu byla žaloba pro zmatečnost určena. Usnesením z téhož dne z obdobných důvodů zrušeno rovněž usnesení, kterým byla odmítnuta žaloba pro zmatečnost a kterým byla zamítnuta žádost o ustanovení zástupce. Přípisem ze dne [datum] žalobci vyzváni, zda trvají na podané žalobě pro zmatečnost, na to žalobci sdělili, že na žalobě trvají. Dne [datum] žalobci vyzváni k doplnění žaloby pro zmatečnost, dne [právnická osoba].[Anonymizováno] žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku. Dne [datum] žalobci žádají o osvobození od soudního poplatku. Usnesením z [datum] osvobození nepřiznáno, dne [datum] podáno odvolání, dne [datum] vyzváni žalobci k doplnění žádosti o prominutí lhůty, dne [datum] žádost doplněna, dne [datum] nevyhověno žádosti o prominutí lhůty a odvolání současně odmítnuto, dne [datum] podáno odvolání, dne [datum] žalobci vyzváni k odstranění vad odvolání, dne [datum] věc předložena odvolacímu soudu. Usnesením z [datum] usnesení nalézacího soudu potvrzeno, pokud jde o zamítnutí žádosti o prominutí zmeškání lhůty, avšak změněno, pokud jde o odmítnutí odvolání, neboť rozhodnutí o zamítnutí návrhu na prominutí zmeškání lhůty nebylo v právní moci. Usnesením z [datum] odvolání odmítnuto. Dne [datum] podáno odvolání, dne [datum] žalobce vyzván k odstranění vad odvolání, dne [datum] odvolání předloženo odvolacímu soudu. Usnesením z [datum] usnesení soudu I. stupně potvrzeno. Usnesením z [datum] žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku za žalobu pro zmatečnost, dne [datum] žalobci požádali o osvobození od soudních poplatků, usnesením z [datum] žádost zamítnuta, dne [datum] žalobci opětovně vyzváni k zaplacení soudního poplatku, dne [datum] žádají žalobci o zrušení usnesení autoremedurou. Usnesením z [datum] řízení o žalobě pro zmatečnost zastaveno, dne [datum] podáno odvolání, dne [datum] žalobci vyzváni k odstranění vad odvolání, dne [datum] věc předložena odvolacímu soudu, dne [datum] spis předložen vrchnímu soudu z důvodu podaného návrhu na určení lhůty, tento usnesením z [datum] zamítnut. Usnesením z [datum] potvrzeno usnesení soudu I. stupně, kterým bylo rozhodnuto o zastavení řízení o žalobě pro zmatečnost, usnesení nabylo právní moci dne [datum].

8. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení (o věci samé) ve vztahu k žalobci trvalo od [datum], kdy byla podána žaloba a bylo skončeno dne [datum], kdy nabylo právní moci usnesení ze dne [datum] (č.l. 73), jímž bylo odmítnuto odvolání žalobce (a druhé procesní žalobkyně) proti rozhodnutí, kterým bylo pro opožděnost odmítnuto odvolání procesních žalobců proti usnesení o zastavení posuzovaného řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Toto řízení trvalo 2 roky a 2 měsíce. Následně bylo vedeno řízení o žalobě pro zmatečnost, které bylo zahájeno dne [datum] podáním žaloby a skončeno bylo dne [datum], kdy nabylo právní moci usnesení ze dne [datum], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu I. stupně, kterým bylo rozhodnuto o zastavení řízení o žalobě pro zmatečnost pro nezaplacení soudního poplatku. Toto řízení trvalo 6 let a 2 měsíce.

9. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

11. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

14. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zák. č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

18. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

19. V posuzovaném případě se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

20. S ohledem na uvedené soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne [datum]) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne [datum]). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne [datum]). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

21. Nejvyšší soud ve své judikatuře dospěl k závěru, že v případě řízení o žalobě pro zmatečnost je zásadně nutno do celkové délky řízení započítat i dobu, která případně uplynula od skončení řízení, jehož zmatečnost je tvrzena, a podáním této žaloby k soudu. To proto, že pochybení projevující se v tvrzené zmatečnosti řízení leží vždy, nicméně pouze pokud bude zmatečnost potvrzena, na straně rozhodujícího státního orgánu, tedy soudu (v tomto ohledu typicky narozdíl od žaloby na obnovu řízení, srov. NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 2303/2011, či 30 Cdo 2780/2015). Aplikováno na poměry souzené věci, pak zmatečnostní důvod potvrzen nebyl, neboť řízení o žalobě pro zmatečnost bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku a nedošlo tak k jejímu meritornímu projednání. Žalobu pro zmatečnost tudíž v tomto případě nelze započítávat do celkové doby řízení. Řízení o věci samé a řízení o žalobě pro zmatečnost je tak třeba právně posoudit jako dvě řízení a u každého z nich samostatně posoudit, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení.

22. Pokud jde o řízení ve věci samé o žalobě podané dne [datum], pak délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce činí 2 roky a 2 měsíce. Délka tohoto řízení je tak zjevně, a i při bližším zkoumání průběhu řízení přiměřená. V tomto směru soud odkazuje i na závěry Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“), z něhož vyplývá závěr, že každé řízení musí nějakou dobu trvat a lze z něj dospět k závěru, že právě doba dvou let je považována za délku, kterou je třeba zásadně považovat za přiměřenou. Soud nepřehlédl, že řízení skončilo jeho zastavením pro nezaplacení soudního poplatku. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. NS ČR, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp.zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch.

23. Předmětné soudní řízení (o věci samé), bez ohledu na to, co si o tom myslí žalobce, bylo pravomocně skončeno dne [datum]. Jak soud již výše připomněl, pro řízení není stanovena obecně žádná délka, kterou by bylo možno považovat za přiměřenou, neboť záleží na celé řadě dalších okolností, jak dlouho bude řízení trvat. Současně dobu dvou let je třeba považovat [právnická osoba] za přiměřenou, ledaže by vyvstaly zcela mimořádné okolnosti, které by způsobily, že i u takto relativně krátkého řízení by soud dospěl k závěru o jeho nepřiměřené délce.

24. Posuzované řízení se vyznačovalo vysokou mírou složitosti procesní. Ta spočívala zejména ve vysokém počtu podání učiněných procesními žalobci, kteří v zásadě každé rozhodnutí soudu napadli odvoláním či „námitkami“. Procesní žalobci podávali podání s vadami, k jejichž odstraňování museli být vyzýváni. Žalobci žádali o osvobození od soudních poplatků, o kterém muselo být rozhodováno. V průběhu řízení o věci samé žalobci podali žalobu pro zmatečnost, která rovněž trpěla vadami, k jejichž odstranění byli žalobci vyzýváni. Byla řešena i otázka věcné příslušnosti, kdy se ukázalo, že žalobci podali žalobu k věcně nepříslušnému soudu. Tudíž i rozhodování o věcné příslušnosti způsobilo procesní zdržení, neboť věc musela být předložena společně nadřízenému soudu k rozhodnutí. Jde v tomto případě o dobu objektivně potřebnou k tomu, aby o opravném prostředku či jiném podání bylo soudem rozhodnuto. Po stránce právní a skutkové složitosti je třeba zohlednit, že spor spadal do kompetence krajských soudů, což již samo o sobě znamená vyšší míru složitosti, neboť obecně spory, u nichž je typická skutková a právní složitost rozhodují právě krajské soudy (srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. 23 Co 318/2020- 122). Z hlediska instančnosti ve věci rozhodovali soudy tří stupňů (včetně Vrchního soudu v Praze).

25. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, tento nevybočuje ze standardní a běžné činnosti, v řízení se nevyskytla rozsáhlá období nečinnosti či prodlev procesního soudu, tento naopak postupoval v zásadě rychle a činil úkony v přiměřených lhůtách. O zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku bylo rozhodnuto na prvním stupni již dne [datum]. Prodloužení řízení o další měsíce pak lze přičíst tomu, že ve věci byly podávány opravné prostředky, žalobci byli vyzýváni k odstranění vad podání, byla vznesena námitka věcné nepříslušnosti, o které musel rozhodnout Vrchní soud v Praze. Procesnímu soudu lze klást k tíži pouze ojedinělý průtah, kdy věc byla jednou, dne [datum], vrácena bez věcného vyřízení Vrchním soudem v Praze.

26. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle Stanoviska je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestních (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Posuzované řízení nepatřilo mezi shora uvedená řízení, jelikož se jednalo o žalobu, jíž se žalobci domáhali převodu garáže do jejich osobního vlastnictví. Žalobce zvýšený význam tohoto řízení ani netvrdil, soud žádné okolnosti, které by předmět posuzovaného řízení zvýšily, neshledal a vyšel z významu standardního.

27. Pokud jde o postup žalobce v řízení, dospěl soud k závěru, že žalobce se na délce řízení i částečně podílel, když podával blanketní odvolání, či podání, která trpěla vadami a přispěl tak k délce zapříčiněné tím, že jej procesní soudy musely k odstranění vad opakovaně vyzývat. Naopak nelze klást žalobci k tíži, že využíval opravné prostředky, které byly k dispozici.

28. Na základě zhodnocení všech kritérií dospěl soud k závěru, že délka řízení o věci samé byla přiměřená, i když jeho předmětem bylo „toliko“ rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku.

29. Pokud jde o řízení o žalobě pro zmatečnost podané dne [datum], pak délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce činí 6 let a 2 měsíce. Již zde soud konstatuje, že tato délka řízení je i při bližším zkoumání průběhu celého řízení nepřiměřená. Na délce řízení se podílel i soud (viz dále). Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma.

30. Nejvyšší soud ve Stanovisku konstatoval, že význam řízení pro poškozeného je velmi důležitým objektivním kritériem, jemuž je třeba věnovat obzvláště velkou pozornost. V rozsudku sp.zn. 30 Cdo 1313/2010, Nejvyšší soud uvedl, že kritérium významu předmětu řízení pro účastníka (§ 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk), tj. to, co je pro něj v sázce, je nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného. V rozsudku sp.zn. 30 Cdo 2800/2009 Nejvyšší soud vyslovil, že zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje při uplatnění nároku z odpovědnosti za neprojednání věci v přiměřené lhůtě poškozený. Výjimku z uvedeného pravidla představují taková řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako jsou například věci trestní, opatrovnické, pracovně-právní spory, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života nebo taková řízení, která s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho zdravotnímu stavu je třeba vyřídit přednostně. U těch se zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk presumuje.

31. Soud se tak ve světle této judikatury primárně zabýval významem řízení o žalobě pro zmatečnost. V tomto směru žalobce doplnil tvrzení a uvedl, že žaloba pro zmatečnost byla podána proto, že krajský soud neřešil věc meritorně Žalobce tak byl nadále v nejistotě, zda původní rozhodnutí budou zrušena. Žalobce rovněž uvedl, že žalobce jinou žalobu nepodal, a ani nemusel, neboť původní žaloba byla Vrchním soudem v Praze postoupena Krajskému soudu v [adresa]. Soud na základě těchto tvrzení dospěl k závěru, že nejen že nezakládají zvýšený význam řízení pro žalobce, ale svědčí o významu zanedbatelném. Žalobce uvedl, že mu šlo o to, aby byla rozhodnutí napadená žalobou pro zmatečnost zrušena. Tento cíl je však esenciální součástí žaloby pro zmatečnost, nepředstavuje sám o sobě skutečnost, která by byla sto založit byť jen standardní význam řízení. Žalobce žádný věcný důvod pro zrušení rozhodnutí, která byla žalobou pro zmatečnost napadena, netvrdil. Za této situace tak bylo prokázáno, že žalobce žádný věcný důvod k tomu, aby napadená rozhodnutí byla ve zmatečnostním řízení zrušena, neměl. Šlo mu tak zjevně jen o souzení se pro souzení, když v podání nové žaloby k věcně příslušnému soudu žalobci nic po právní moci usnesení o zastavení řízení o primární žalobě nebránilo. V tomto směru žalobce pouze uvedl, že další žalobu nepodal, protože nemusel. Je tak zjevné, že žalobce nadále setrvává na postoji, že řízení dosud neskončilo, ač tomu tak není. Není však předmětem kompenzačního řízení posuzovat, jak měly procesní soudy v řízení postupovat po věcné stránce. Soud v kompenzačním řízení toliko posuzuje průběh řízení z hlediska kritérií demonstrativně stanovených v § 31a OdpŠk. Na základě žalobcem uvedeného bylo v řízení prokázáno, že význam řízení o žalobě pro zmatečnost byl pro žalobce zanedbatelný. Žalobce neuvedl z hlediska věcného ničeho, k čemu by mu zrušení rozhodnutí ve zmatečnostním řízení prospělo natolik, že by bylo možné dospět k závěru o přinejmenším standardním významu.

32. Pokud jde o další kritéria, soud učinil následující závěry.

33. Posuzované řízení se vyznačovalo vysokou mírou složitosti procesní. Ta spočívala zejména ve vysokém počtu podání učiněných procesními žalobci, kteří v zásadě každé rozhodnutí soudu napadli odvoláním či námitkami. Procesní žalobci podávali toliko blanketní odvolání, tudíž museli být opakovaně vyzýváni k odstranění vad podaných odvolání či námitek, případně podávali opravné prostředky opožděně a poté žádali o prominutí zmeškání lhůty. Procesní žalobci taktéž opakovaně žádali procesní soudy o osvobození od soudních poplatků. Po stránce skutkové složitost věci nelze posoudit, neboť věc nedospěla k meritornímu projednání. Po stránce právní se jednalo o standardně složitou věc.

34. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, tento nevybočuje ze standardní a běžné činnosti, v řízení se nevyskytla rozsáhlá období nečinnosti či prodlev procesního soudu. Procesním soudům však lze přičíst k tíži období, která vznikla jeho procesním postupem, kdy Vrchní soud v [Anonymizováno] dne [datum] vrátil spis vez věcného vyřízení, jelikož nebyly odstraněny vady žaloby pro zmatečnost. Dále období vzniklá v důsledku vrácení věci bez věcného vyřízení vrchním soudem v [Anonymizováno] dne [datum] z důvodu, že nebylo rozhodnuto o žádosti procesních žalobců o osvobození od soudních poplatků. Stejně tak lze přičíst k tíži státu, že následně, již v období po rozhodnutí o věcné příslušnosti, o odmítnutí žaloby pro zmatečnost, osvobození žalobců od soudních poplatků a o ustanovení zástupce rozhodoval věcně nepříslušný soud a usneseními Vrchního soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum] byla tato rozhodnutí zrušena s odůvodněním, že příslušný k rozhodování o žalobě pro zmatečnost je okresní soud, kterému byla podána, tudíž řízení o žalobě pro zmatečnost začalo de facto znovu.

35. Pokud jde o postup žalobce v řízení, dospěl soud k závěru, že žalobce se na délce řízení i částečně podílel, když podával blanketní odvolání, či podání, která trpěla vadami a přispěl tak k délce zapříčiněné tím, že jej procesní soudy musely k odstranění vad opakovaně vyzývat. Naopak nelze klást žalobci k tíži, že využíval opravné prostředky, které byly k dispozici. Současně je však třeba přihlédnout i k tomu, že žalobce podával ve dnech [datum], [datum] a [datum] stížnosti na průtahy v předmětném řízení k příslušným soudním funkcionářům Krajského soudu v [adresa], pobočka v [anonymizováno].

36. S ohledem na výše uvedené se jeví konstatování porušení práva dostatečnou satisfakcí za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podle které konstatování porušení práva ve vztahu k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení obvykle postačuje v případech, kdy újma způsobená poškozenému se jeví vzhledem k okolnostem případu jako minimální či zanedbatelná, význam řízení je nepatrný, či byla-li délka řízení v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného a celkově tak lze uzavřít, že nesprávný úřední postupu nemohl nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru poškozeného, což je podle názoru soudu případ žalobce (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 30 Cdo 1112/2012 či sp.zn. 30 Cdo 40/2009, sp.zn. 30 Cdo 3683/2013, sp.zn. 30 Cdo 4362/2013 či sp.zn. 30 Cdo 4024/2019).

37. Jelikož v případě řízení o žalobě o věci samé dospěl k závěru, že k nesprávnímu úřednímu postupu nedošlo a v případě řízení o žalobě pro zmatečnosti se zadostiučinění za nesprávný úřední postup žalobci dostalo již od žalované v průběhu mimosoudního uplatnění jeho nároku, nezbylo než o uplatněném nároku rozhodnout zamítavě výrokem I. rozsudku.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal proti neúspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení ve výši sedmi režijních paušálů po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za písemné vyjádření ze dne [datum] k žalobě, přípravu na jednání a účast na jednání dne [datum] a dne [datum], přípravu na jednání a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] (podle § 2 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb.), celkem 2 100 Kč (výrok II.).

39. Lhůtu k plnění v nákladovém výroku soud stanovil jako obecnou třídenní v souladu s § 160 odst. 1, části věty před středníkem o.s.ř., když za řízení nevyšly najevo okolnosti svědčící pro lhůtu jinou či pro plnění ve splátkách.

Poučení