48 C 139/2020-77

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Beránkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobkyně, žalobce a žalované] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: , IČO: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] o přezkum neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že výpověď žalovaného vůči žalobci ze dne 25. 5. 2020, vztahující se k nájmu bytu [číslo] nacházejícího se v 1. nadzemním podlaží bytového domu [adresa], č. or. [anonymizováno] na ulici [ulice] v [obec], postaveného na pozemku [anonymizováno], zapsaného na [list vlastnictví] u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], [katastrální uzemí], je neoprávněná a neplatná, se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobce (původně tehdy ještě s žalobkyní [celé jméno žalobkyně]) se žalobou ze dne 10. 7. 2020 doručenou soudu dne 13. 7. 2020 domáhal vůči žalovanému určení, že výpověď žalovaného vůči žalobci (tehdy žalobcům) ze dne 25. 5. 2020 vztahující se k nájmu bytu [číslo] nacházejícího se v 1. nadzemním podlaží bytového domu na ulici [ulice a číslo] v [obec], je neoprávněná a neplatná. Žalobce v žalobě uvedl, že je na základě nájemní smlouvy ze dne 12. 7. 2006 nájemcem předmětného bytu ve vlastnictví žalovaného. Nájem byl uzavřen s účinností od 1. 8. 2006 na dobu neurčitou. Žalovaný dal žalobci dne 25. 5. 2020 z nájmu výpověď dle § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku. Žalobce s výpovědí žalovaného nesouhlasí, neboť nesouhlasí s vyúčtováním žalovaného a s vyčíslením dluhů za období od července 2011 do července 2017. Žalobcův zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý, ve špatném zdravotním stavu byla i jeho sestra, která byla také nájemkyní předmětného bytu. Žalobce je invalidní důchodce, má onemocnění srdce, prodělal čtyři infarkty, léčí se s diabetem 2. typu a s vysokým krevním tlakem.

2. Žalobce byl usnesením zdejšího soudu ze dne 16. 10. 2020, č. j. 48 C 139/2020-45, osvobozen od soudních poplatků a současně mu byl k ochraně jeho zájmů ustanoven zástupce v osobě advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a uvedl, že výpověď z nájmu bytu schválil jeho kolektivní orgán na řádné schůzi [anonymizována tři slova] [okres] dne 20. 5. 2020. Řádné placení nájemného a záloh spojených s užíváním bytu je jedna ze základních povinností nájemce. Zdravotní stav žalobců je v uvedené věci irelevantní. Žalobce dlužil ke dni sepisu vyjádření žalovaného k žalobě, tj. ke dni 7. 1. 2021, na vyúčtování služeb celkem částku 19.803 Kč. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

4. Žalobce v doplnění žaloby ze dne 16. dubna 2021 uvedl, že žalobcům byla žalovaným zaslána výzva k plnění ze dne 7. 2. 2020, kde je žalovaný vyzval k úhradě údajného dluhu ve výši 21.108 Kč. Žalobce tuto částku neuhradil, neboť nárok žalovaného považoval za neoprávněný. Žalovaný ve své výpovědi z nájmu ze dne 25. 5. 2020 uvedl, že žalobci dluží na úhradách souvisejících s užíváním bytu žalovanému částku 21.108 Kč, a to na nedoplatcích z vyúčtování služeb za rok 2010, z vyúčtování služeb za rok 2011, z vyúčtování služeb za rok 2013, z vyúčtování služeb a z předpisu úhrad za rok 2013, z vyúčtování služeb za rok 2014, z vyúčtování služeb za rok 2015 a z vyúčtování služeb za rok 2016. Žalobce tento takto vyčíslený dluh neuhradil, jelikož dluh byl vyčíslen nesprávně a neodpovídal skutečnému stavu věci. Tvrzení žalovaného o výši dlužné částky se nezakládá na pravdě. Žalobci nemají žádný dluh z titulu nedoplatku za vyúčtování služeb za rok 2010 a za rok 2011 a odkazují na rozsudek zdejšího soudu ze dne 6. 8. 2018, č. j. [číslo jednací], kterým byla pravomocně zamítnuta žaloba žalovaného vůči paní [jméno] [celé jméno žalobkyně], kterou se žalovaný domáhal po žalobcích zaplacení nedoplatku z vyúčtování služeb za rok 2010 a za rok 2011. Vůči žalobci bylo řízení z důvodu jeho probíhajícího insolvenčního řízení přerušeno. Ke dni 25. 5. 2020 tedy ve skutečnosti činil dluh žalobců vůči žalovanému maximálně částku 6.232 Kč. Ke dni podání výpovědi z nájmu bytu žalobci dlužili žalovanému na úhradách za užívání bytu částku ve výši cca dvojnásobku měsíční úhrady za užívání bytu. Žalobci tedy neporušili hrubě svoji povinnost vyplývající z nájmu, nebyl tedy naplněn důvod výpovědi uvedený v § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku pro to, aby jim žalovaný dal výpověď z nájmu bytu. O hrubé porušení povinností vyplývajících z nájemního vztahu by se mohlo jednat v případě, dosáhne-li výše dlužné částky trojnásobku měsíčního nájemného a nákladů na služby, k čemuž se ale dluh žalobců ani nepřiblížil. Ostatní částky nedoplatku za služby ve výši 6.332 Kč z titulu předpisu úhrad za rok 2013 ve výši 2.027 Kč, z titulu nedoplatku za služby za rok 2013 ve výši 285 Kč, z titulu nedoplatku za služby za rok 2014 ve výši 1.138 Kč, z titulu nedoplatku za služby za rok 2015 ve výši 5 Kč a z titulu nedoplatku za služby za rok 2016 ve výši 2.777 Kč a za rok 2019 ve výši 100 Kč žalobci nerozporují. Jejich nedoplatek na vyúčtování za služby vznikl pouze a jen z důvodu, že žalovaný nebyl po dobu několika let schopen řádně účtovat jejich platby a žalobcům vypočítat jejich údajné nedoplatky. Žalovaný následně žalobcům zaslal výzvu k plnění ze dne 19. 3. 2021, v níž svůj nárok vůči žalobcům z titulu dlužných plateb za užívání předmětného bytu vyčíslil částkou 6.332 Kč, čímž uznal, že žalobci mu ničeho na vyúčtování služeb za rok 2010 a za rok 2011 nedluží. Žalobci dne 19. 3. 2021 uhradili žalovanému částku 500 Kč a částku 1.200 Kč a dne 7. 4. 2021 částku 1.700 Kč. Celkově tak žalobce dluží ke dni 16. 4. 2021 žalovanému částku 2.832 Kč.

5. Žalobce se návrhem ze dne 21. 6. 2021 domáhal přerušení soudního řízení do skončení řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] s odůvodněním, že ve věci je řešena otázka mající vliv na toto řízení, a sice zdali žalobce dluží žalovanému z titulu nedoplatku za vyúčtování služeb za rok 2010 a za rok 2011 či nikoliv.

6. Žalovaný ve svém podání ze dne 13. 7. 2021 uvedl, že v mezidobí od konání prvního jednání ve věci mezi sebou strany jednaly – nabídka žalovaného za splnění, jakých konkrétních podmínek by byl ochoten uzavřít s žalobcem novou nájemní smlouvu, byla pro žalobce neakceptovatelná. Nedoplatek na vyúčtování služeb za rok 2011, nedoplatek na nájemném a službách za listopad 2013 a nedoplatek na vyúčtování za rok 2014 v celkové výši 2.001 Kč byl žalobcem uhrazen dne 27. 5. 2021, z čehož je evidentní, že dluh u žalobce v době dání výpovědi ke dni 25. 5. 2020 existoval a trval a výpověď tak byla oprávněná. Žalovaný s návrhem žalobce na přerušení řízení nesouhlasil a považoval jej za účelový.

7. V průběhu řízení žalobkyně [celé jméno žalobkyně] dne [datum] zemřela. Řízení ve vztahu k ní bylo pravomocně ke dni 9. 7. 2022 usnesením zdejšího soudu ze dne 23. 6. 2022, č. j. [číslo jednací], zastaveno.

8. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2022, č. j. [číslo jednací], bylo rozhodnuto tak, že se řízení nepřerušuje.

9. Soud u jednání provedl dokazování níže uvedenými listinami a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

10. Z nájemní smlouvy ze dne 12. 7. 2006 bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi žalovaným coby pronajímatelem a žalobcem a jeho sestrou paní [celé jméno žalobkyně] coby nájemci. Předmětem nájmu byl byt [číslo] v 1. nadzemním podlaží domu na ulici [ulice a číslo] v [obec] Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s účinností od 1. 8. 2006. Z čl. V. smlouvy se podává, že nájemce se zavazuje platit pronajímateli měsíční nájemné ve výši dle platných cenových předpisů. Způsob výpočtu výše nájemného a měsíčních záloh na jednotlivé služby spojené s užíváním bytu je uveden v evidenčním listu, který je nedílnou součástí této smlouvy. Z čl. VII smlouvy se pak podává, že nájemní vztah založený touto smlouvou může zaniknout kdykoliv písemnou dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem nebo písemnou výpovědí z důvodu uvedených v občanském zákoníku.

11. Z listu vlastnictví [číslo] pro [obec], okres [okres] a kat. území [část obce] a z listiny - informace o pozemku par. [číslo] bylo zjištěno, že vlastníkem domu, v němž se nachází předmětný byt, je žalovaný.

12. Z evidenčního listu pro výpočet nájemného platného od 1. 2. 2020 pak vyplývá, že žalobci měli na základě nájemní smlouvy účinné od 1. 8. 2006 uzavřené na dobu neurčitou platit nájemné ve výši 2.265 Kč a dále zálohy na služby ve výši 853 Kč měsíčně, celkem tak byli povinni platit v souvislosti s užíváním bytu částku 3.118 Kč měsíčně.

13. Z výzvy k plnění – předžalobní upomínky ze dne 7. 2. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný evidoval vůči žalobci a jeho sestře dluh ve výši 21.108 Kč, který dle výzvy byli povinni uhradit do 17. 2. 2020. Současně byli upozorněni, že pokud by dlužili na nájemném za více než tři měsíce, byl by to důvod k ukončení nájemního vztahu. Součástí výzvy bylo vyčíslení dluhu – žalobce dlužil žalovanému z titulu vyúčtování služeb za rok 2010, 2011, 2013, 2014, 2015 a 2016 a za předpis úhrad za listopad 2013. Výzva byla žalobci a paní [celé jméno žalobkyně] doručena do vlastních rukou dne 11. 2. 2020.

14. Z výpovědi z nájmu bytu [číslo] ze dne 25. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný dal žalobci a jeho sestře paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] výpověď z nájemní smlouvy uzavřené dne 12. 7. 2006 týkající se nájmu shora specifikovaného bytu. Z jejího obsahu se pak podává, že oba byli žalovaným upomínkou ze dne 7. 2. 2020 upozorněni na opakované, zvlášť závažné porušení povinností nájemce, spočívající v neplacení úhrad souvisejících s užíváním bytu ve výši 21.108 Kč, a to konkrétně za vyúčtování služeb za rok 2010 v částce 13.402 Kč, za vyúčtování služeb za rok 2011 v částce 1.474 Kč, za předpis úhrad za listopad 2013 v částce 2.027 Kč, za vyúčtování služeb za rok 2013 v částce 285 Kč, za vyúčtování služeb za rok 2014 v částce 1.138 Kč, za vyúčtování služeb za rok 2015 v částce 5 Kč a za vyúčtování služeb za rok 2016 v částce 2.777 Kč. Žalovaný uvedl výpovědní důvod dle § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku s tím, že nájem bytu skončí uplynutím tříměsíční výpovědní doby, která začíná běžet prvním dnem následujícího kalendářního měsíce po doručení výpovědi. Výpověď z nájmu bytu byla schválena na [číslo] schůzi [anonymizována tři slova] [okres] konané dne 20. 5. 2020. Výpověď obsahovala poučení nájemců o právu vznést proti výpovědi námitky a o právu podat k soudu návrh na její přezkum, a to do dvou měsíců od jejího doručení. Výpověď byla oběma doručena do vlastních rukou dne 28. 5. 2020.

15. Z kopií poštovních poukázek ze dne 19. 3. 2021 bylo zjištěno, že [celé jméno žalobkyně] tohoto dne poslala žalovanému na„ splátku 2016 + 2017“ částku 500 Kč a na„ splátku 2014 + 2015“ pak částku 1.200 Kč.

16. Z výzvy k plnění – předžalobní upomínky ze dne 19. 3. 2021 bylo zjištěno, že paní [celé jméno žalobkyně] byla žalovaným vyzvána k úhradě dluhu ve výši 6.332 Kč, který měla uhradit v náhradním termínu splatnosti do 29. 3. 2021. Ve výzvě byla dále upozorněna, že pokud bude dlužit nájemné za více než tři měsíce, je tato skutečnost důvodem k ukončení nájemního vztahu výpovědí. Dluh se sestával z dluhu na předpisu úhrad v částce 2.027 Kč, z vyúčtování služeb za rok 2013 v částce 285 Kč, z vyúčtování služeb za rok 2014 v částce 1.138 Kč, z vyúčtování služeb za rok 2015 v částce 5 Kč, z vyúčtování služeb za rok 2016 v částce 2.777 Kč a z vyúčtování služeb za rok 2019 v částce 100 Kč.

17. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 6. 8. 2018, č. j. 63 C 15/2014-120, bylo zjištěno, že vůči paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] byla žaloba žalovaného o zaplacení částky 14.876 Kč z titulu nedoplatků za vyúčtování za rok 2009, 2010 a 2011 zamítnuta. Z jeho odůvodnění se pak podává, že není zřejmé, z jakých částek ve vyúčtování žalovaný (tam žalobce) vycházel, kdy bylo vyúčtování doručeno a kdy se stalo splatné. Vůči žalobci (tam žalovanému) bylo řízení z důvodu jeho insolvenčního řízení přerušeno.

18. Z evidence předpisů a plateb ze dne 16. 4. 2021 vyplývá, že žalobce dlužil žalovanému z titulu vyúčtování služeb za rok 2011 částku 13. 402 Kč, z titulu vyúčtování služeb za rok 2012 částku 69 Kč, z titulu nájemného za listopad 2013 částku 827 Kč, z titulu vyúčtování služeb za rok 2014 částku 285 Kč, z titulu vyúčtování služeb za rok 2015 částku 1.138 Kč, z titulu vyúčtování služeb za rok 2016 částku 5 Kč a z titulu vyúčtování služeb za rok 2017 částku 677 Kč Celkem tak žalobce ke dni 16. 4. 2021 dlužil žalovanému částku 16.403 Kč.

19. Z listiny – náklady spojené s péči o paní [celé jméno žalobkyně] od května 2020 - bylo zjištěno, že náklady spojené s péčí o ní činí celkem 2.831 Kč měsíčně. Ze závěrečné zprávy [anonymizováno] nemocnice [obec] ze dne 7. 5. 2020 bylo zjištěno, že sestra žalobce paní [celé jméno žalobkyně] byla od 30. 4. 2020 do 7. 5. 2020 hospitalizována. Léčila se mj. s diabetem 2. typu a v minulosti opakovaně prodělala cévní mozkovou příhodu a byla imobilní. Z propouštěcí zprávy [nemocnice] [anonymizováno] ze dne 21. 4. 2020 pak vyplývá, že paní [celé jméno žalobkyně] byla v tamní nemocnici hospitalizována od 12. 12. 2019 do 21. 4. 2020 a je mj. imobilní. Ze zprávy o ambulantním vyšetření žalobce ze dne 10. 6. 2020 bylo zjištěno, že žalobce prodělal v únoru 2020 akutní infarkt myokardu a léčil se mj. s diabetem 2. typu a s hypertenzí.

20. Z přehledu plateb ze dne 19. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalobce uhradil žalovanému 500 Kč, kterou žalovaný ke dni 22. 3. 2021 započetl na vyúčtování služeb za rok 2017, dále částku 1.200 Kč, kterou žalovaný téhož dne započetl na předpis úhrad za listopad 2013 a částku 1.700 Kč, kterou žalovaný dne 8. 4. 2021 započetl na vyúčtování služeb za rok 2017 a za rok 2020.

21. Z přehledu plateb ze dne 13. 7. 2021 je zřejmé, že žalovaný uhradil v červnu 2020 žalovanému částku 1.405 Kč, kterou žalovaný ke dni 15. 6. 2020 započetl na vyúčtování služeb za rok 2012, dále žalobce žalovanému uhradil v dubnu 2020 částku 1.000 Kč, kterou žalovaný dne 20. 4. 2021 započetl na vyúčtování služeb za rok 2014, 2015, 2016 a 2017. Žalobce dále uhradil žalovanému v květnu 2021 částku 2.001 Kč, kterou žalovaný započetl dne 27. 5. 2021 na vyúčtování služeb za rok 2012 a za rok 2015 a na předpis úhrad za listopad 2013.

22. Ze zápisu z jednání ze dne 6. 5 2021 a z emailové komunikace mezi žalovaným a právním zástupcem žalobce bylo zjištěno, že strany mezi sebou bezúspěšně mimosoudně jednali. Dále z nich byly zjištěny podmínky, za kterých by byl žalovaný ochoten s žalobcem uzavřít novou nájemní smlouvu.

23. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu – žalobce (spolu se sestrou) obýval na základě nájemní smlouvy předmětný byt ve vlastnictví žalovaného, který mu z důvodu dluhu na nájemném a službách dal dne 25. 5. 2020 výpověď doručenou mu dne 28. 5. 2020 s odkazem na § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku.

24. Dle § 2201 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

25. Dle § 2213 občanského zákoníku je nájemce i bez zvláštního ujednání povinen užívat věc jako řádný hospodář k ujednanému účelu, nebo není-li ujednán, k účelu obvyklému, a platit nájemné.

26. Dle § 2217 odst. 1 občanského zákoníku se nájemné platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.

27. Dle § 2270 odst. 1 občanského zákoníku uzavře-li nájemní smlouvu s pronajímatelem více osob, stanou se společnými nájemci bytu; společným nájemcem bytu se stane i osoba, která se souhlasem stran přistoupí ke smlouvě. Dle odst. 2 co platí o nájemci, platí obdobně o společných nájemcích, není-li dále stanoveno jinak.

28. Dle § 2271 občanského zákoníku společní nájemci mají stejná práva a povinnosti. Ustanovení o společnosti se použijí přiměřeně.

29. Dle § 2286 odst. 1 občanského zákoníku výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. Dle odst. 2 vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.

30. Dle § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době, poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu. Dle odst. 3 vypoví-li pronajímatel nájem z důvodů uvedených v odstavcích 1 a 2, uvede výpovědní důvod ve výpovědi.

31. Dle § 2290 občanského zákoníku nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

32. Po podřazení zjištěného skutkové stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji v celém rozsahu zamítl.

33. Soud se nejdříve zabýval tím, zdali žaloba na přezkum oprávněnosti žaloby byla podána včas a dospěl k závěru, že ano, neboť výpověď z nájmu bytu byla žalobci doručena dne 28. 5. 2020 a řízení bylo zahájeno žalobou ze dne 10. 7. 2020 doručenou soudu dne 13. 7. 2020 Lhůta stanovená v § 2290 občanského zákoníku tak byla žalobcem dodržena.

34. Soud tak mohl přistoupit k přezkumu oprávněnosti výpovědi spočívající v tom, zda jsou skutečnosti uvedené pronajímatelem pravdivé a zda je tak naplněn výpovědní důvod po právní stránce.

35. Výpověď ze dne 25. 5. 2020 obsahuje všechny zákonem vyžadované náležitosti včetně poučení o právech nájemce domáhat se soudního přezkumu výpovědi a podat proti ní námitky. Výpověď byla písemná, obsahovala výpovědní důvod, který byl dostatečně určitě odůvodněn a byla řádně žalobci (žalobcům) doručena.

36. Žalovaný coby pronajímatel dal žalobci výpověď s odůvodněním, že žalobce dluží žalovanému částku 21.108 Kč představovanou součtem nedoplatků žalobce z titulu dosud neuhrazených vyúčtování za rok 2010, 2011, 2013 až 2016 včetně a dále z titulu neuhrazeného nájemného za listopad 2013.

37. Obrana žalobce proti výpovědi z nájmu bytu spočívala v tom, že nebyl naplněn výpovědní důvod, neboť žalobce žalovanému nedlužil částku odpovídající třem neuhrazeným nájmům.

38. Žalobce nerozporoval, ba naopak uznal, že v době výpovědi dlužil žalovanému částku 6.332 Kč. Nerozporoval ani, že žalovanému dlužil z titulu vyúčtování za rok 2013, 2014, 2015 a 2016 a dále i za nájemné za listopad 2013. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce po podání výpovědi dlužné částky z titulu neuhrazeného nájemného za listopad 2013 a z titulu dosud neuhrazených vyúčtování nejpozději k datu 27. 5. 2021 (viz přehled plateb) uhradil.

39. Nájemní smlouva mezi stranami byla uzavřena na dobu neurčitou. Je-li nájem uzavřen na dobu neurčitou, je pronajímatel omezen v možnosti vypovědět ji jen ze závažných důvodů stanovených zákonem. Nastane-li pak některá ze situací uvedených v § 2288 odst. 1 občanského zákoníku, je to důvod pro vypovězení nájmu ujednaného na dobu neurčitou. S výpovědním důvodem uvedeným v § 2288 se pak pojí tříměsíční výpovědní doba, která začne běžet od 1. dne následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena.

40. Žalovaný svoji výpověď odůvodnil § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku, tedy, že žalobce (nájemce) porušil hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu. Soud se tedy zabýval tím, zdali byl v daném případě naplněn tento výpovědní důvod a dospěl k závěru, že ano. V řízení bylo prokázáno a ostatně v části toto ani nebylo mezi účastníky sporné, že žalobce žalovanému dlužil v době výpovědi za vyúčtování za roky 2013 až 2016 včetně a dále nájemné za listopad 2013. Povinnost hradit nájemné je elementární povinností nájemce. Pokud nájemce pronajímateli dluží na nájemném a na zálohách spojených s užíváním bytu, dopouští se bezpochyby porušení svých povinností. Doba, po kterou je z tohoto titulu pronajímateli dlužen nebo výše celkově dlužné částky, má pak vliv na posouzení, zdali se nájemce tímto dopouští hrubého či již zvlášť závažného porušení práv nájemce. Pokud totiž nezaplatil nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců, jedná se o porušení povinností nájemce zvlášť závažným způsobem a je tak naplněn výpovědní důvod uvedený v § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, jehož následkem je výpověď bez výpovědní doby. Zvlášť závažné porušení povinností tak dosahuje vyšší intenzity než hrubé porušení povinností ve smyslu § 2288 odst. 1 písm. a), které pronajímatele opravňuje jen k výpovědi nájmu v tříměsíční výpovědní době. Za hrubé porušení povinností nájemce je tak možno považovat nezaplacení nájemného a nákladů na služby za dobu kratší než tři měsíce – tedy např. za dobu dvou měsíců či za dobu kratší. Hrubé porušení je i nezaplacení nájemného za dobu jednoho měsíce v případě, že toto nájemné není zaplaceno ani do splatnosti dalšího nájemného a ani v dodatečné lhůtě.

41. Co se pak výpovědního důvodu týče, tento dokonce nemusí trvat v době doručení výpovědi, postačí, že k porušení povinnosti zakládající výpovědní důvod došlo (viz například usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 7. 2010, sp. zn. 26 Cdo 4253/2009). V daném případě jen tak dle soudu irelevantní, zda v době doručení výpovědi žalobce dlužil tam uvedenou částku či nikoliv, neboť postačuje, že prokazatelně porušil svoji elementární povinnost platit řádně a včas sjednané nájemné a toto neuhradil ani v přiměřené dodatečné lhůtě stanovené žalovaným. Ostatně skutečnost, že žalobce žalovanému z titulu nájemného a záloh spojených s užíváním bytu v minulosti, dokonce i k datu výpovědi, dlužil, je mezi nimi nesporná. Ničeho na tomto závěru soudu nemění ani ta skutečnost, že žalobce existenci dluhu na vyúčtování za rok 2010 a za rok 2011 rozporuje a soud žalobu (ohledně paní [celé jméno žalobkyně]) zamítl. Pokud mezi stranami v minulosti vznikl spor o výši záloh a vyúčtování, resp. žalobce s vyúčtováním žalovaného nesouhlasil, mohl spornou částku složit např. do notářské úschovy a žalovaného o této skutečnosti zpravit, čímž by se vyvaroval vzniku obdobného problému.

42. Tvrzení žalobce o tom, že nebyl naplněn výpovědní důvod, tak neobstálo. Výpověď žalovaného daná žalobci byla odůvodněna naplněním výpovědního důvodu uvedeného v § 2288 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku, jehož existence tak byla v řízení prokázaná, a proto lze uzavřít, že výpověď žalovaného z předmětného bytu daná žalobci nebyla neoprávněná a neplatná. Výpověď ze dne 25. 5. 2020 byla žalobci doručena dne 28. 5. 2020 a od 1. 6. 2020 tak počala běžet tříměsíční výpovědní doba, která skončila ke dni 31. 8. 2020.

43. Pokud pak žalobce argumentoval svým a sestřiným nepříznivým zdravotním stavem a zvýšenými výdaji s tímto spojenými, sama nepříznivá sociální situace nájemce, jejímž důsledkem bylo neplacení nájemného, nemůže sama o sobě vést k závěru, že výpověď pronajímatele z nájmu bytu pro neplacení nájemného, je v rozporu s dobrými mravy (viz např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 7. 2010)

44. Co se pak rozhodnutí o náhradě nákladů řízení týče, postupoval soud výjimečně dle § 150 o.s.ř., dle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Soud v tomto kontextu odkazuje např. na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 2933/15, dle kterého pokud by k náhradě nákladů měl být podle obecných zákonných zásad zavázán účastník, který byl dříve v řízení osvobozen od placení soudních poplatků, pak je obecný soud při rozhodování o nákladech řízení povinen uvážit poměry účastníka, které vedly k jeho osvobození, a posoudit, zda není namístě uplatnění § 150 občanského soudního řádu, jež sice podléhá poměrně široké míře soudního uvážení, ne však libovůli. Obzvláště je potom třeba předchozí osvobození účastníka (žalovaného) pečlivě uvážit v případě, že obecný soud hodlá tohoto účastníka zavázat též k náhradě zaplaceného soudního poplatku (žalobci). I účastník osvobozený od soudních poplatků může být zavázán k náhradě již uhrazeného soudního poplatku, takové rozhodnutí ovšem musí být řádně a přesvědčivě odůvodněno a musí zřetelně reflektovat předchozí osvobození účastníka, respektive jeho poměry k tomu vedoucí. V opačném případě dochází k porušení práva účastníka na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

45. Okolnostmi hodnými zvláštního zřetele se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2389/2013).

46. Soud v dané věci shledává okolnosti hodné zvláštního zřetele ve špatné majetkové a sociální situaci žalobce, který je z důvodu svého dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poživatelem invalidního důchodu a dávek státní sociální pomoci a staral se osobně o svoji imobilní sestru, která v průběhu řízení zemřela a s kterou předmětný byt obýval. Ze všech těchto důvodů byl žalobce osvobozen od soudních poplatků a byl mu k ochraně jeho zájmů v řízení ustanoven advokát. Současně se soud zabýval dopadem aplikace § 150 o.s.ř. do majetkové sféry v řízení procesně úspěšného žalovaného a dospěl k závěru, že žalovaný tímto rozhodnutím nebude nikterak dotčen, a to zvlášť s přihlédnutím k výši případné náhrady nákladů řízení, které by mu soud přiznal, v částce 600 Kč (za žalovaným požadovanou paušální náhradu nákladů řízení za dva úkony po 300 Kč za úkon dle vyhl. č. 254/2015 Sb.) S ohledem na skutečnost, že na straně procesně neúspěšného žalobce soud shledal přítomnost okolností hodných zvláštního zřetele a s ohledem na závěr, že procesně úspěšný žalovaný nebude výjimečnou aplikací § 150 o.s.ř. dotčen, rozhodl soud v souladu s § 150 o.s.ř. tak, že žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení