48 C 147/2023 - 158

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupen advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/1] proti žalované: [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] za niž jedná [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/2] o zaplacení 133 498,31 Kč, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 56 586,31 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 76 912 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 53 094 Kč k rukám zástupce žalobce, [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobci se vrací záloha složená na náklady důkazů ve výši 4 000 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Obvodního soudu pro Prahu 2 do 30 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 12.7.2023, doručenou soudu téhož dne, ve znění pozdějších doplnění a částečného zpětvzetí domáhal po žalované zaplacení náhrady škody a odškodnění za nemajetkovou újmu v souvislosti s trestním řízením vedeným proti žalobci posléze u Krajského soudu v Brno, pobočka ve Zlíně, pod sp.zn. [spisová značka]. Žalobce se poté, co žalovaná částečně v průběhu řízení plnila nadále domáhal náhrady nákladů obhajoby ve výši 34 498,31 Kč, jak budou specifikovány dále a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu z trestního stíhání ve výši 99 000 Kč. Žalobce uvedl, že proti němu bylo vedeno trestní řízení, které skončilo vydáním zprošťujícího rozsudku Krajským soudem v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 12.10.2022, který nabyl právní moci dne 4.11.2022. K nemajetkové újmě žalobce tvrdil, že byl dne 18.5.2021 v ranních hodinách zadržen URNA čemuž přihlížela manželka a nezletilý syn, který od té doby trpí bázlivými a úzkostnými stavy. Zadržení žalobce přihlíželi i sousedé, což zasáhlo i sousedské vztahy a vztahy v rodině. Zásah byl zbytečný, neboť v týž den měl žalobce k policejnímu orgánu dorazit. Žalobce je bezúhonnou osobou a do té doby vedl klidný a pokojený život. Došlo k dopadu na psychický i fyzický stav, dopadlo do rodinných vztahů, žalobce trpěl pocity nejistoty a špatně snášel i pohled na rozrušenou a nervózní manželku. Došlo k dopadu i do vztahů s širší rodinou, rodiče manželky se nechtěli s žalobcem stýkat, když na něj hleděli jako na osobu, která páchá závažnou trestnou činnost. Žalobce se nemohl věnovat svým osobním, pracovním a rodinným záležitostem a svým koníčkům. Potýkal se s obavami o budoucnost, rodinný život a pracovní uplatnění. Byl ve stresu, podrážděný, neurotický, nebyl schopen se soustředit. Z hlediska pracovního života uvedl, že již před trestním stíhání byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba] na pozici osobní ochranky, s čímž je spojena důvěra klientů v žalobce. Tato důvěra byla trestním stíhání narušena, když klienti žalobce poznávali z médií, obávali se najmout žalobce, protože si mysleli, že jde o osobu nedůvěryhodnou a nebezpečnou. [právnická osoba] tak přicházel o zakázky a žalobce o práci, neboť klienti s ním odmítali spolupracovat. Uplatnění žalobce na trhu práce bylo prakticky nulové i pro medializaci. I po zproštění obžaloby je však důvěra v žalobce oslabena. V trestní věci probíhala významná medializace, kdy žalobce byl i zobrazován, to včetně záběrů ze zatčení. Vysoká míra medializace měla vliv na smýšlení okolí o žalobce, kdy jej už nevnímají jako čestného a bezúhonného člověka. Došlo také k zabavení NTB Apple, telefonu iPhone, externího disku a USB flash disku, které mu byly vráceny až po skončení trestního stíhání. Tyto věci si žalobce musel opatřit znovu.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 9.10.2023 k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce dne 10.3.2023 nároky ve výši uplatněné touto žalobou uplatnil. K projednání žádosti žalobce došlo dne 11.9.2023, přičemž žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, uznala základ nároku a přiznala na odškodnění za nemajetkovou újmu částku 45 000 Kč, na nákladech obhajoby přiznala 165 645,43 Kč a na vlastním cestovném žalobce 6 895,44 Kč. Ve zbylém rozsahu žalovaná navrhla žalobu zamítnout.

3. Předmětem řízení zůstaly dva nároky žalobce, a to jednak na náhradu škody ve výši 34 498,31 Kč a jednak na odškodnění nemajetkové újmy 99 000 Kč. Zbývající částku na nároku na vlastní cestovné vzal žalobce zcela zpět a rovněž vzal částečně zpět i některé položky na původně požadovaných nákladech obhajoby.

4. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že trestní řízení žalobce bylo zahájeno usnesením policejního orgánu dne 18.5.2021 a že skončilo zprošťujícím rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 12.10.2022, který nabyl PM dne 4.11.2022, že žalobce u žalované nároky uplatnil dne 10.3.2023 ve výši žalované částky, že žalovaná nároky žalobce projednala, což sdělila stanoviskem ze dne 11.9.2023, přičemž přiznala žalobci celkem částku 165 645,43 Kč na obhajném, 6 895,44 Kč na nákladech žalobce a 45 000 Kč za nemajetkovou újmu, které uhradila dne 12.9.2023, že žalobce za požadované náklady obhájce a jeho související náklady svému advokátovi zaplatil a že úkony právní služby, kterých se žalobce domáhá, byly vykonány.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Soud má za prokázané, že v den, kdy se žalobce měl dostavit k policejnímu orgánu, kam ho měl vést svědek [jméno FO], jej zadržel policejní útvar rychlého nasazení, k čemuž došlo v domě, kde žalobce bydlí, kdy tomuto přihlíželi manželka a nezletilý syn žalobce a rovněž někteří sousedé či kolemjdoucí (zjištěno z účastnického výslechu a výpovědi svědka [jméno FO] a ohledně zásahu před domem i z výpovědi svědka [Anonymizováno]). Poté byla provedena domovní prohlídka za přítomnosti manželky žalobce a jejích rodičů. Při domovní prohlídce zabavili žalobci počítač, mobily flashky, harddisky, přičemž když byly tyto věci žalobci vráceny, tak tam některé fotky chyběly a některá videa nebylo možné přehrát. Nijak dál to ale neřešil. Žalobce přestali poté zdravit někteří sousedé, kteří se na žalobce i na [jméno FO] divně dívali (zjištěno i z výpovědi svědka [jméno FO]). Manželka rovněž měla problémy, kdy pro trestní stíhání žalobce musela dokládat výpis z trestního rejstříku žalobce (zjištěno i z výpovědi svědků [jméno FO] a Příhody). Manželka byla žalobci oporou, ale někdy se hádali, kdy byla vystresovaná z toho, co se dělo, přičemž dřív před trestním stíhání takové hádky nebyly. Tchán i tchyně žalobce podporovali, ale spíše pomáhali manželce v péči o děti. S dětmi trestní stíhání žalobce neřešil, ani manželka či starší syn se na to neptali. Přátelé žalobce dělali vtípky na bankovky, na eura, dělali narážky, že si je umí opatřit i jinak. Skalní přátelé mu věřili, u těch ostatních nevěděl, na čem je. V průběhu trestního stíhání žalobce prožíval stres, hlavně z jednání před soudem. Žádnou psychiatrickou ani psychologickou či jinou pomoc žalobce nevyhledal, žádné léky nebral ani žalobce ani manželka (zjištěno z účastnického výslechu a pokud jde o vztahy s manželkou i z výpovědi svědka [jméno FO]). Žalobce se obával, co bude dále dělat, o finanční stránku, obával se, že přijde o zbrojní průkaz, obával se o to, co bude dělat, takže i o jeho finanční stránku. Před zahájením trestního stíhání se rodiny bratrů navštěvovali, slavili společně narozeniny, svátky, Velikonoce, Vánoce, to po zahájení trestního stíhání pominulo, kdy manželka žalobce kladla svědkovi [jméno FO] za vinu, že práce, kterou žalobce vykonával, vedla k trestnímu stíhání. Žalobce tehdy pracoval a pracuje v oblasti bezpečnosti, v oblasti osobní ochrany a pořadatelské činnosti. konkrétně ve společnosti [právnická osoba], kde je zaměstnán, ta společnost patří jeho bratrovi, který tam je jednatelem. Tehdy žalobce v průběhu trestního stíhání oslovili zbrojaři, velcí podnikatelé, kteří hledali někoho do svého týmu na pozici řidiče a osobní ochrany, což by znamenalo, že by žalobce odešel ze [právnická osoba], a pracoval by pro tyto podnikatele. Na to žalobce reagoval tak, že by o tuto práci zájem měl, nicméně žalobci poté řekli, že si má nejdřív vyřešit své problémy s trestním stíháním, takže ho nezaměstnali. Šlo o zajímavější nabídku za více peněz. Po skončení trestního stíhání už nabídka nebyla aktuální. Poté, kdy [právnická osoba] získal subdodávku (od spol. Impost) na zajištění bezpečnosti na stadionu [Anonymizováno], tak bylo bratrovi žalobce řečeno, že tu zakázku mohou mít, ale nebude se na ni podílet žalobce. Na to reagoval bratr žalobce tak, že buď to bude dělat s lidmi, které si určí, nebo vůbec, načež o tuto subdodávku přišli (zjištěno z účastnického výslechu a z výpovědi svědka [jméno FO], pokud jde o práci u zbrojaře i z výslechu svědka [jméno FO]). Žalobce v určité fázi trestního stíhání odešel pracoval na 5 až 6 měsíců do [adresa] za mnohem nižší plat na recepci nějaké budovy, tehdy se uzavřel, stáhl do sebe, do [Anonymizováno] se vracel přibližně dvakrát za měsíc (zjištěno z výpovědí svědků [jméno FO] a [jméno FO]). Pak se v [právnická osoba] uvolnilo místo, kdy odešel člověk, který se staral o administrativu, o docházky a další související kancelářské činnosti, takže tuto práci manažera začal žalobce vykonávat a vykonává ji dodnes. Práci v [Anonymizováno] by svědek [Anonymizováno] pro žalobce měl, ale žalobce o to teď nejeví zájem. Žalobce také zajišťoval ochranu majitele [Anonymizováno], nicméně po medializaci trestního stíhání, bylo svědku [jméno FO] (jednatel [právnická osoba]) řečeno, že žalobce je nevhodný, kdy protože je [Anonymizováno] důležitý klient, tak po tom svědek [Anonymizováno] zvlášť nepátral, ale bylo mu naznačeno, že to bylo v souvislosti s informacemi o trestním stíhání žalobce. Tuto práci pak zadal někomu jinému. Pokud jde o plat žalobce, tak po celou dobu trestního stíhání plat držel svědek žalobci na stejné úrovni, což ale bylo jen proto, že jsou bratři. Nicméně v průběhu trestního stíhání si o služby žalobce nikdo nevolal a svědek [Anonymizováno] tak i v rámci své bezpečnostní agentury ztratil jeden ze základních stavebních kamenů. Pokud by žalobce mohl realizovat například zakázku na stadionu [Anonymizováno], tak by se to na jeho platu pozitivně projevilo. Bratr v nevinu žalobce věřil (zjištěno z výslechu svědka [jméno FO]). Žalobce v průběhu trestního stíhání zhubl, tedy ubral na svalech, docházelo k hádkám mezi ním a svědkem [jméno FO] i kvůli maličkostem (zjištěno z výslechu svědka [jméno FO]). Soud má za prokázaném že případ žalobce byl medializován v řadě článků, které byly publikovány na různých webových informačních serverech, v některých článcích byla připojena i fotogalerie, či krátké video ze zadržení s uvedeným zdrojem: PČR, přičemž u některých fotografií byl žalobce označen jménem (zjištěno z článků: „[hodnota]). Po zadání jména žalobce či [jméno FO] do vyhledávání se na internetu ukážou fotografie žalobce s uvedením jeho jména a toho, že byl obžalovaný (zjištěno z webových odkazů [adresa]). O případu informovala i celoplošná televize, kde bylo přehráno i video ze zadržení žalobce (zjištěno z výslechu svědka [Anonymizováno]). Z kopie TP k vozidlu [SPZ] na č.l. 118 bylo prokázáno, že vlastníkem [tituly před jménem] [jméno FO], jde o vozidlo [jméno FO], palivo benzín 95 se spotřebou 7,8/5,0/6,0.

7. Soud neprovedl výslech navržených svědků - policistů [Anonymizováno] proto, že samotná skutečnost, že došlo k zásahu policejního orgánu a že byl žalobce jako podezřelý zadržen, nebyla mezi účastníky sporná, přičemž policisté se stěží mohou vyjádřit k případné újmě, která tím byla žalobci způsobena. Současně předmětem tohoto řízení není posuzování toho, jak předmětný zásah probíhal, ani jeho důvodnost, kterou soud v tomto řízení není ani oprávněn přezkoumávat.

8. Soud považuje svědecké výpovědi za věrohodné, svědci vypovídali spontánně, soud neměl důvod svědkům z nějakého důvodu nevěřit. Svědecké výpovědi pak byli z hlediska zásadních skutečností a okolností ve vzájemném souladu. Rovněž účastnickou výpověď soud hodnotí jako věrohodnou a skutečnostem v ní uváděným soud uvěřil. Soud toliko nijak nehodnotil ty části výslechů, v nichž svědci popisovali své dojmy, pocity, případně vyjadřovali názory na určité skutečnosti. Stejně tak soud nehodnotil tu část účastnického výslechu, v němž žalobce vyjadřoval své dojmy o podivnosti či nestandardnosti průběhu trestního řízení, neboť soud zásadně neposuzuje opodstatněnost či věcnou správnost postupů OČTŘ.

9. Z důkazů, jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, z nichž posléze žádná skutková zjištění potřebná pro právní posouzení věci neučinil.

10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

11. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o.z.“).

18. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

19. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

20. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

21. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. V řízení bylo nesporné, že žalobce své nároky u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

23. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

24. Žalobce se v tomto řízení po částečném zpětvzetí žaloby domáhal dvou nároků, a to v souvislosti s rozhodnutím policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, na které se v důsledku pozdějšího vydání zprošťujícího rozsudku hledí jako na nezákonné rozhodnutí.

25. Soud předně, pokud jde o splnění podmínky existence odpovědnostního titulu uvádí, že usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. [spisová značka]), což v daném případě nastalo. Nezákonným rozhodnutím je ve vztahu k žalobci usnesení policejního orgánu ze dne 18.5.2021, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) trestního zákoníku spáchaného ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, spáchaného v souběhu se zvlášť závažným zločinem padělání a pozměnění peněz dle § 233 odst. 2 alinea 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, spáchaného ve formě spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku, za užití společného ustanovení § 238 trestního zákoníku, které bylo odklizeno rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 12.10.2022, č.j. [spisová značka], jímž byl žalobce zproštěn obžaloby dle ustanovení § 226 písm. c) trestního řádu. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 4.11.2022.

26. Podmínka existence odpovědnostního titulu je tak splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku škody a existence příčinné souvislosti.

27. Nárok žalobce na náhradu škody ve výši 34 498,31 Kč soud posoudil jako nárok na náhradu nákladů řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí. O tomto nároku soud uvážil takto.

28. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen „AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk).

29. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda má žalobce nárok na poskytnutí odškodnění za následující úkony právní služby, případně cestovné: - Dne 18.5.2021 účast na výslechu obviněných [jméno FO] (21.10 – 21.22), žalobce (21.29 – 21.37), [Anonymizováno] (21.43 – 22.07) a [Anonymizováno] (22.17 – 00.05) – žalovaná za účast na těchto vyšetřovacích úkonech přiznala náhradu za dva úkony právní služby, žalobce se domáhal náhrady za každý tento úkon samostatně, tedy ještě za další dva úkony právní služby. Soud dospěl k závěru. Dle § 11 odst. 1 písm. e) AT platí, že úkonem právní služby je účast při vyšetřovacích úkonech v přípravném řízení, a to každé započaté dvě hodiny. Je tak zcela zjevné, že advokátní tarif vychází z kritéria časové dotace, tedy doby trvání vyšetřovacích úkonů, nikoli z počtu vyšetřovacích úkonů. Z hlediska počtu úkonů právní služby je tak podstatné pouze to, kolik započatých dvouhodin vyšetřovací úkony trvaly, nikoli kolik osob bylo vyslýcháno. Jelikož výslech prvního obviněného započal ve 21.10 a výslech posledního obviněného skončil v 00.05 dalšího dne, šlo celkem o 3:55 h, pročež má žalobce nárok na náhradu právě za 2 úkony právní služby, které mu žalovaná přiznala. Žalobci další odškodnění nenáleží. - nahlížení do spisu dne 28.5.2021 - soud dospěl k závěru, že první nahlédnutí do spisu po převzetí obhajoby (k čemuž došlo před 10 dny) je již zahrnuto v úkonu převzetí a přípravy zastoupení, kdy zde není žádný rozumný důvod pro to, aby za tento zvlášť neupravený úkon právní služby učiněný několik dnů po převzetí obhajoby náležel další zvláštní úkon právní služby. Je zjevné, že aby mohl obhájce obhajobu převzít, je třeba, aby se rovněž seznámil se spise. Soud proto činí obdobný závěr, jaký je činěn i ohledně první porady s klientem po převzetí obhajoby, tedy, že je již zahrnuta v převzetí a přípravě zastoupení. I Městský soud v Praze judikuje, že převzetí a příprava zastoupení může trvat několik hodin, ba dokonce i dnů, jde-li o velmi složitou věc. Přesto má advokát nárok na odměnu za tento úkon pouze jednou (srov. rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. [spisová značka], srov. též závěry usnesení Ústavního soudu v usnesení ze dne 10.4.2024, sp.zn. IV. ÚS 656/24). Žalobci další odškodnění nenáleží. - porady s klientem dne 18.6.2021, 26.8.2021, 3.2.2022 a dne 29.6.2022 – Soud k tomu uvádí, že byť je tento úkony právní služby v advokátním tarifu uveden, neznamená to automaticky, že bude každá porada v odškodňovacím řízení posouzena jako účelně vynaložený náklad na zrušení nezákonného rozhodnutí. Porada s klientem nemůže být úkonem samoúčelným, ale musí mít vždy návaznost na konkrétní úkon, který v řízení následuje, aby bylo možné uzavřít, že porada je úkonem účelným z hlediska přispění ke zrušené nezákonného rozhodnutí. Soud tím nijak nezpochybňuje, že se tyto porada konaly a že mohly i být ze subjektivního pohledu žalobce účelné. Jejich výstupem však žádný úkon v řízení nebyl, tudíž je objektivně vzato za účelné považovat nelze. Žalovanou totiž byla přiznána náhrada za poradu dne 10.6.2021, na kterou navazovalo odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, nicméně na poradu dne 16.8.2021 žádný úkon v řízení bezprostředně nenavazoval. Totéž platí i o poradě dne 26.8.2021, neboť dalším úkonem v řízení byl až výslech [Anonymizováno] dne 2.11.2021, kde ovšem chybí časová návaznost. Obdobně je tomu s poradou dne 3.2.2022, kdy žalovaná přiznala náhradu za poradu dne 16.3.2022, na kterou navázal návrh na zastavení trestního řízení ve vztahu k žalobci. Na poradu dne 3.2.2022 však žádný úkon v trestním řízení nenavazoval. Pokud jde o poradu dne 29.6.2022, ta sice bezprostředně předcházela hlavnímu líčení dne 30.6.2022, nicméně žalovanou byla již přiznána náhrada za poradu jen několik dní předcházející dne 24.6.2022. Není tak možné žalobci přiznat náhradu za dvě porady v návaznosti na tentýž úkon v řízení. Žalobci další odškodnění nenáleží. - účast na vyšetřovacím úkonu u [Anonymizováno] Praha 4 dne 9.5.2022 – dle popisu úkonu šlo o účast obhájce při podání vysvětlení žalobcem ve věci trestního oznámení podaného jedním ze spoluobžalovaných [Anonymizováno]. Je tak zjevné, že nešlo o úkon v rámci trestním stíhání, ohledně něhož se žalobce domáhá odškodnění. Chybí zde tak příčinná souvislost s odpovědnostním titulem, kterým je zde usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce pro shora popsané trestné činy. Není tak splnění jedna z podmínek pro vyvození odpovědnosti žalovaného za škody. Žalobci další odškodnění nenáleží. - cestovné dne 18.5.2021, 2.6.2021 a 9.6.2021 – náhrada nebyla žalovanou nebyla přiznána z důvodu, že v rámci předběžného projednání nebyl doložen TP advokátky [tituly před jménem], která se v substituci předmětných úkonů účastnila. Jelikož úkony, k nimž advokátka cestovala byly účelné, a náhrada za ně byla v rozsahu předpokládaném advokátním tarifem přiznána, soud přiznal žalobci cestovné, které při kombinované spotřebě 6 l/100 km, vzdálenosti [adresa] km, ceně paliva 27,80 Kč/l a základní náhradě 4,40 Kč/km činí 436,89 Kč, po zaokrouhlení požadovaných 437 Kč, celkem za tři cesty 1 311 Kč, to zvýšené o náhradu za 21% DPH, celkem tedy žalobci náleží náhrada ve výši 1 586,31 Kč.

30. Soud v souhrnu dospěl k závěru, že na náhradě nákladů obhajoby je žalobní požadavek důvodný co do částky 1 586,31 Kč a tuto částku žalobci přiznal (výrok I). Ve zbytku, tedy ohledně částky 32 912 Kč, soud žalobu, pokud jde o tento nárok jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

31. Nárok ve výši 99 000 Kč soud posoudil jako nárok na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Jak již výše soud vyložil, podmínka existence odpovědnostního titulu je splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku nemajetkové újmy a existence příčinné souvislosti.

32. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Nejvyšší soudu v rozhodnutí sp.zn. [spisová značka] dospěl k závěru, že „… vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli osoby poškozené. Jde tedy "pouze" o zjištění, zda tu jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Zřetelněji vyplývá tato potřeba při využití jiné terminologie, kterou zmiňuje i důvodová zpráva k zákonu č. 160/2006 Sb. - totiž, že nemajetková újma se jinak nazývá újmou morální. Jedná se tedy o utrpění na těch nehmotných hodnotách, které se dotýkají morální integrity poškozené osoby (patří sem zejména její důstojnost, čest, dobrá pověst, ale i jiné hodnoty, které se zpravidla promítají i v niterném životě člověka - svoboda pohybu, rodinný život, nejistota apod.). …“.

33. Soud dospěl k závěru, že v souvislosti s trestním stíháním, v němž bylo vydáno rozhodnutí, na nějž se v důsledku pravomocného zprošťujícího rozsudku hledí jako na nezákonné, bylo v souzeném případě do osobnostních sfér žalobce zasaženo. Nad rámec obecných dopadů trestního stíhání, které dopadají na každou trestně stíhanou osobu, bylo prokázáno, že žalobce byl na počátku trestního stíhání zadržen útvarem rychlého nasazení, a to před zraky své manželky a syna, současně se tak stalo před domem, kde žalobce bydlí, kdy bylo prokázáno i to, že tomu někteří sousedé byli přítomni a vedli poté o tom debaty. Rovněž bylo prokázáno, že žalobci byly zabaveny některé důležité věci osobní potřeby (zejm. NTB, mobil) Obecně však dlužno dodat, že šlo o postupy (zadržení žalobce, zajištění věcí) zákonem předvídané, neboť skutečnost, že se na usnesení o zahájení trestního stíhání hledí jako na nezákonné rozhodnutí ještě neznamená, že se i na postupy orgánů činných v trestním řízení pohlíží en bloc jako na nezákonné, nicméně z hlediska újmy žalobce je i tuto skutečnost třeba zohlednit, neboť se projeví v celkovém dopadu do osobnostní sféry žalobce z hlediska toho, jak trestní stíhání prožíval. Bylo prokázáno, že v důsledku trestního stíhání žalobce trpěl stresem, obavami o budoucnost z hlediska pracovní kariéry i materiálního zajištění rodiny. U žalobce došlo k úbytku svalové hmoty a váhy, což je třeba hodnotit i v souvislosti s tím, že tělesná konstituce je pro něj z hlediska pracovní činnosti zásadní. Odbornou psychiatrickou, psychologickou či jinou odbornou pomoc však nevyhledal. Došlo ke zhoršení vztahů s manželkou, kdy v důsledku toho došlo i k omezení kontaktu mezi rodinami žalobce i jeho bratra. Současně bylo prokázáno, že manželka žalobce podporovala, v jeho nevinu věřila. Stejně tak i bratr žalobce podporoval, což souviselo i s tím, že žalobce byl zaměstnán v jeho firmě. Nebylo prokázáno, že by se od žalobce odvrátili tchyně a tchán. Naopak z dokazování vyplynulo, že podporovali zejména manželku žalobce. Přátelé a známí se v zásadě od žalobce rovněž neodvrátili, nicméně si jej v souvislosti s předmětem trestního stíhání dobírali. K poměrně významnému zásahu došlo v pracovní sféře žalobce. Bylo prokázáno, že žalobce nebyl v souvislosti s trestním stíháním úspěšný ve výběrovém řízení na zajištění ochrany významného podnikatele, kdy soud má z provedeného dokazování za vysoce pravděpodobné, že při běžném chodu věcí by žalobce patrně na tuto pozici vybrán byl. Dále bylo prokázáno, že [právnická osoba] byla vybrána jako subdodavatel zajištění ochrany stadionu Sparty, nicméně za podmínky, že se nebude účastnit žalobce. Byť odmítnutí této zakázky za této situace bylo rozhodnutím bratra žalobce, [jméno FO], je zjevné, že pokud by trestního stíhání žalobce nebylo, nebylo by ani výhrad k jeho osobě a subdodávku by [právnická osoba] realizoval. Námitka žalované se tak v této souvislosti jeví až přespříliš formalistická a soud němá za to, že by došlo k přetržení příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem. Rovněž ohledně ochrany majitele Tipsportu má soud za prokázanou vysokou pravděpodobnost výběru žalobce pro tuto pozici, pokud by nebylo trestního stíhání. Na straně jedné sice jde o zakázky pro [právnická osoba], současně však soud má za prokázané, že žalobce byl pro tuto společnost klíčovou osobou, a to nejen proto, že je bratrem jejího jednatele, ale pro svou tělesnou konstituci, zkušenosti a schopnosti. To vyplynulo i z toho, že bratr žalobce nechtěl realizovat zakázku pro Spartu, resp. [Anonymizováno]. Soud uvěřil tomu, že nešlo o gesto solidarity s bratrem, ale důsledek faktu, že organizovat tuto zakázku měl žalobce a bez něj jí bratr žalobce přijmout nechtěl. I když to tedy bylo rozhodnutí bratra žalobce, jak důvodně namítá žalovaná, nešlo o rozhodnutí zcela dobrovolné, ale učiněné pod vlivem okolnosti trestního stíhání žalobce. Sice bylo prokázáno, že žalobci prakticky po celou dobu trestního stíhání zůstal přibližně stejný plat, bylo však rovněž prokázáno, že tak bratr žalobce coby jednatel [právnická osoba] učinil pouze proto, že jsou bratři. Současně bylo prokázáno, že v případě přijetí práce pro vlivného podnikatele nebo v případě realizace zakázky pro [Anonymizováno], by plat žalobce byl vyšší. Současně po dobu, co byl na v zásadě pro něj neadekvátní práci v [adresa], pobíral mnohem nižší plat. Jakkoli šlo o osobní rozhodnutí žalobce, je zjevné, že bylo učiněno v souvislosti s tím, že byl žalobce trestně stíhán. Je takřka jisté, že nebýt trestního stíhání, žalobce by se pro takovou práci dobrovolně nerozhodl zkrátka proto, že by pro to neměl jediný důvod. Lze přisvědčit žalované, že žalobce o práci nepřišel, je však třeba přihlížet k tomu, že šlo prakticky o rodinnou firmu a že rozhodnutí o případném propuštění žalobce by činil jeho bratr. Další významný zásad soud spatřuje ve významné medializaci celé věci. Případu byla věnována značná mediální pozornost, kdy na straně jedné lze přisvědčit žalované, že medializace sice je na jedné straně důsledkem veřejnosti soudního trestního řízení, na straně druhé však příčinou medializace bylo i samotné zahájení trestního stíhání. Žalované tak sice nelze klást k tíži, že média informovala o této kauze, stejně tak žalovaná nemohla ovlivnit to, v jaké míře budou média o případu informovat, nicméně medializace je ovšem stejně tak důsledkem zásady veřejnosti soudního řízení, jakož i toho, že trestní stíhání vůbec bylo zahájeno. Jinými slovy, pokud by trestní stíhání zahájeno nebylo, nebylo by o něm ani informováno médii. Současně je třeba zohlednit, že bylo zveřejněno v celoplošném televizním vysílání i na internetu video se záznamem zadržení žalobce, kdy byl jako zdroj uvedena: PČR, tedy orgán, za jehož činnost je žalovaná odpovědná. Soud neshledává žádný důvod k tomu, aby žalobce, jehož v té době chránila presumpce neviny, měl snášet zveřejnění videa ze svého zadržení, které musela policie médiím sama poskytnout. I když je pravdou, že na videu není žalobci vidět do obličeje, není poznatelný pro lidi, kteří jej neznají. Nicméně dle přesvědčení soudu byl žalobce rozpoznatelný pro osoby, které žalobce znají, zejména pro lidi ze sousedství. V této souvislosti soud poukazuje na specifickou fyzickou konstituci žalobce, o čemž se zmiňoval i svědek Příhoda v tom smyslu, že je nezaměnitelný. Je dále třeba zohlednit, že medializace byla nejen obecná z hlediska informování o případu, ale vůči žalobci rovněž adresná, kdy bylo v některých případech zveřejněno i celé žalobcovo jméno a byla opakovaně zveřejněna jeho podoba. Současně bylo prokázáno, že medializace přispěla k dopadům do pracovního života, neboť potenciální klienti žalobce poznávali a nechtěli tak jeho služeb využívat. To vyplynulo i z výpovědi svědka [jméno FO], který uvedl, že o služby žalobce nebyl v rozhodné době zájem. Pokud jde o dopady, které byly tvrzeny a které nastaly až poté, co trestní řízení pravomocně skončilo, případně poté přetrvaly, soud konstatuje, že nelze zohlednit události, které nastaly až po skončení trestního stíhání. Trvání negativního zásahu v osobnosti žalobce se ohraničuje maximálně dobou trvání posuzovaného řízení (srov. NS ČR, sp.zn. [spisová značka]).

34. Soud se tak na tomto půdorysu vytrpěné újmy zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží vyšší zadostiučinění v penězích než jaké mu přiznala již žalovaná (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy a výše zadostiučinění soud vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

35. Pokud jde o délku trestního řízení, žalobce byl stíhán přibližně 1 rok a 6 měsíců. Z obsahu trestního spisu vyplynulo, že orgány činné v trestním řízení v přípravném řízení postupovaly plynule, přičemž přílišná délka řízení nebyla ani tvrzena. Při zohlednění, že v případu figurovalo vícero spoluobžalovaných, ve věci bylo konáno 5 hlavních líčení, lze délku řízení, které ze zákona probíhalo v prvním stupni na krajském soudu a je tak již z povahy řízení složitějším, hodnotit jako zcela přiměřenou.

36. Pokud jde o povahu trestní věci, lze konstatovat, že trestné činy podvodu a padělání a pozměnění peněz, v obou případech nadto s ohledem na jejich právní kvalifikaci ve formě zvlášť závažného zločinu, již je třeba považovat za trestné činy, které obecně jsou spojeny s vyšší mírou společenského odsouzení. Žalobci po celou dobu hrozil trest odnětí svobody od 8 do 12 let, což je rovněž třeba považovat za ohrožení vysokým trestem, přičemž se žalobce mohl obávat i nepodmíněného trestu odnětí svobody. Současně je třeba vzít v úvahu i to, že žalobce byl v rámci trestního stíhání rovněž veřejně zadržen a o povaze trestné činnosti se dozvěděl široký okruh osob v důsledku medializace, včetně uveřejnění v celoplošném televizním vysílání, kdy bylo uveřejněno i policejní video ze zadržení žalobce.

37. Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobce, pak soud tyto shrnul již výše (srov. odst. 6 a 33) a na skutečnosti a úvahy tam uvedené plně odkazuje.

38. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „[v]ýše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ Soud tak, pokud jde o otázku přiměřenosti finančního zadostiučinění, předně dal účastníkům na srozuměnou, že mohou případy ke srovnání navrhnout a dále veden zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování při jednání dne 15.12.2023 sdělil, s jakými případy bude případ žalobce srovnávat. Žalobce ke srovnání navrhl případy řešené u zdejšího soudu pod sp.zn. 11 C 90/2019 a sp.zn. 26 C 37/2015. Žalovaná navrhla srovnání s případem vedeným u zdejšího soudu sp.zn. 37 C 61/2021. Soud pak k porovnání vybral případy vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 10 C 26/2020 a sp.zn. 31 C 617/2014.

39. Pokud jde o případ, který navrhl žalobce, soud konstatuje, že ve věci sp.zn. [spisová značka] trestní stíhání trvalo přibližně 5 let a 3 měsíce, šlo o trestný čin poškozování podvodu posléze překvalifikovaného na trestný čin porušení povinnosti při správně cizího majetku, hrozil trest odnětí svobody na 2 až 8 let, došlo k dopadům do profesního života, společnost s ním chtěla ukončit spolupráci, nakonec tak neučinila, došlo i zásahu do rodinného života, manželku opustily kamarádky, což tamnímu žalobci vyčítala, rodiče šli do předčasného důchodu, aby nemuseli čelit pomluvám, došlo k mírnějším duševním problémům, odbornou pomoc nevyhledal, došlo k zásahům do sociálního životy, kdy tamní poškozený čelil pomluvám, vyhýbal se tak kontaktům, věc byla medializována, žalovanou v rámci předběžného projednání poskytnuto 95 000 Kč, soudy přiznáno celkem 350 000 Kč. Ve věci sp.zn. [spisová značka] trestní stíhání trvalo tři roky, žalobci hrozil trest odnětí svobody na 2 až 8 let, trestní stíhání mělo negativní dopady do osobnostní sféry žalobce, zejména v oblasti jeho profesní i občanské cti. Následkem odsuzujícího rozsudku byla žalobci vypovězena smlouva, na jejímž základě poskytoval závodní péči zaměstnancům společnosti [právnická osoba]., [jméno FO], a žalobce byl nucen změnit formu výkonu činnosti a poskytovat lékařskou péči v rámci nově založené společnosti s ručením omezeným. Žalobce byl vystaven nepříjemným situacím tím, že profesní organizace, jejichž byl členem, musel o svém trestním stíhání informovat, a jak vyplynulo ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, musel snášet negativní reakce pacientů i okolí, v rámci trestního řízení byl zajištěn jeho zbrojní průkaz, tudíž se nemohl věnovat ani své zálibě v myslivecké činnosti. Bylo přiznáno celkem 400 000 Kč.

40. V případu sp.zn. [spisová značka], který navrhla žalovaná, šlo o obdobnou trestnou činnost – [Anonymizováno] s trestní sazbou 2 až 8 let, 22 měsíců trestního stíhání, shledány byly zásahy obecné do osobnostní sféry, především rodinné a ve sféře zdravotní, kdy žalobce trpěl stresem. Byla přiznána částka 35 200 Kč, kdy žalovaná zohlednila, že zdejšímu žalobci hrozil vyšší trest a přiznala mu částku 45 000 Kč.

41. V případech, které vybral soud, ve věci sp.zn. [spisová značka] byla tamní žalobkyně stíhána pro trestný čin podvodu, trestní stíhání trvalo 2 roky a 7 měsíců, byla ohrožena trestní sazbou 2 až 8 let. Tamní žalobkyně byla již vyššího věku, před trestním stíháním podstoupila složitou kardiologickou operaci. Její zdravotní stav nebyl dobrý. Soud uzavřel, že vnímala trestní stíhání úkorněji než člověk zdravý a mladší. Přivydělávala si prodáváním na trzích, přičemž lidé prodávající na trzích se znají, na tamní žalobkyni si pak ukazovali coby na podvodnici a někteří s ní přestali komunikovat. Došlo k ukončení její podnikatelské činnosti, byť v tom dle soudu sehráli roli i jiné faktory. Tamní žalobkyně byla osobou bezúhonnou. Bylo přiznáno 50 000 Kč. V případě sp.zn. [spisová značka] šlo o trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, z části dokonaného a z části ve stádiu pokusu. Trestní stíhání trvalo 3 roky a 10 měsíců, tamní žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody na 5 až 10 let. Byla zasažena jeho čest, důstojnost a dobré jméno, o trestním stíhání vědělo širší okolí, toto bylo v obecné rovině medializováno a byl na toto okolím dotazován. Trestní stíhání negativně ovlivnilo vztahy tamního žalobce s dětmi, kterým se žalobce nemohl naplno věnovat a rovněž vztahy s jeho partnerkou. Negativně byl ovlivněn i rozvoj jeho volnočasových aktivit, kterým se dříve naplno věnoval. K zásahu došlo i ve sféře finanční, když velká část rodinných financí byla použita právě na obhajobu žalobce a když v době trestního stíhání musela finanční chod rodiny zajišťovat partnerka žalobce. Nebyly prokázány zásadní zásahy ve sféře profesní. O celé kauze bylo informováno médii. Nebyly prokázány zásahy tvrzené ve vztahu k obavě o odebrání zbrojních oprávnění, tamní žalobce se ale důvodně obával o bezpečnostní prověrku udělovanou NBÚ, když tato mu byla i odňata a až následně k jeho urgencím vrácena. Soudem bylo přiznáno 100 000 Kč.

42. Po zhodnocení všeho, co vyšlo v řízení najevo ohledně dopadů trestního stíhání a poměření těchto skutkových okolností s kritérii stanovenými pro rozhodování o způsobu a případné výši peněžitého zadostiučinění soud dospěl k závěru, že samotné konstatování vydání nezákonného rozhodnutí vůči žalobci není dostatečnou a spravedlivou formou satisfakce za proběhlé nezákonné trestní stíhání a je na místě nemajetkovou újmu žalobci vzniklou odškodnit v penězích. Soud tak porovnal způsob a formu zadostiučinění, které se poškozeným dostalo v případech navržených účastníky a které vybral soud. Bylo prokázáno, že v tomto řízení byla žalobci výraznější újma způsobena zejména v osobním prožívání a v pracovním životě, k čemuž přispěla i masivní medializace, za kterou je žalovaná přinejmenším v části, v níž bylo zveřejněno policejní video ze zadržení žalobce odpovědná. Současně bylo prokázáno, že žalobce je bezúhonnou osobou, přičemž byl obžalován ze dvou zvlášť závažných zločinů, za které mu hrozil trest odnětí svobody na 8 až 12 let. S ohledem na to se reálně mohl v této trestní sazbě obávat nepodmíněného trestu odnětí svobody, tudíž úzkost, strach a stres s tím spojené rozhodně nelze brát na lehkou váhu. Jistým vyvážením k tomu je možno brát skutečnost, že trestní stíhání trvalo relativně krátkou dobu jednoho roku a šesti měsíců. Soud totiž zvažoval přiznat žalobci i vyšší částku než 100 000 Kč, ale právě s ohledem na kratší dobu trvání trestního stíhání, než tomu bylo v případech, které navrhl žalobce, dospěl k závěru, že odpovídající je právě částka ve výši 100 000 Kč, čemuž odpovídají zásahy ve druhém soudem vybraném případu, kdy bylo rovněž přiznáno 100 000 Kč. V případech, které navrhl žalobce trestní stíhání trvalo troj- až čtyřnásobnou dobu déle než tomu bylo u žalobce. Současně případ, který vybrala žalovaná vychází spíše s menších a obecných dopadů a za méně závažnou trestnou činnost, kde s ohledem na trestní sazbu reálně tamnímu žalobci nepodmíněný trest odnětí svobody nehrozil. Nejpodobnější případu žalobce je tak druhý případ vybraný soudem, byť tamní trestní stíhání trvalo delší dobu, nedošlo v něm však k významnějším dopadům do profesní sféry.

43. S ohledem na výše uvedené má soud za odůvodněné, spravedlivé a odpovídající celkové zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyvolanou vydáním nezákonného rozhodnutí vůči žalobci ve výši 100 000 Kč. Jelikož žalovaná žalobci již v průběhu řízení přiznala částku 45 000 Kč, soud žalobci přiznal zbývajících 55 000 Kč (výrok I.) a ve zbytku, tedy co do částky 44 000 Kč soud žalobu zamítl (výrok II.).

44. V souhrnu soud žalobě vyhověl co do částky 56 586,31 Kč (55 000 + 1 586,31), ve zbytku, ohledně částky 76 912 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

45. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 a 3 a 146 odst. 2 o.s.ř. Předně soud uvádí, že žalobce u žalované svůj nárok uplatnil dne 10.3.2023 a šestiměsíční lhůta k projednání nároku žalované uplynula dnem 10.9.2023, přičemž k projednání nároku žalobce došlo až dne 11.9.2023 a k částečné úhradě ve výši 217 540,87 Kč došlo až dne 12.9.2023. Jelikož žalobce uplatnil v řízení tři nároky na odškodnění, a to jednak dva nároky na náhradu škody a jednak jeden nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu, postupoval soud v intencích rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka] ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. Celková tarifní hodnota předmětu řízení činí: 50 000 + 229 587 + 20 097 = 299 684 Kč. Žalobce byl úspěšný jednak ohledně nároku na odškodnění za nemajetkovou újmu (v tarifní hodnotě 50 000 Kč), neboť i když žalobce nebyl úspěšný v celém rozsahu, rozhodnutí o způsobu a případné výši zadostiučinění závisela na úvaze soudu, jednak ohledně částky 1 586,31 Kč. V rozsahu částek 165 645,43 a 6 895,44 Kč vzal žalobce žalobu zpět pro chování žalované, která však plnila až po uplynutí šestiměsíční lhůty k projednání nároku a je tak v tomto rozsahu povinna hradit jeho náklady. Žalobce zavinil zastavení řízení ohledně částky 42 644,82 Kč a v tomto rozsahu je povinen hradit jeho náklady. Dílčí poměr, v jakém účastníci uspěli, je u žalobce 74,79 % (224 127,18/299 684 * 100), u žalované 25,21 % (75 556,82/299 684 * 100). Úspěšnější byl žalobce v rozsahu 49,58 %, po zaokrouhlení v rozsahu 50 %. V tomto rozsahu je žalovaná povinna hradit jeho náklady.

46. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 6 000 Kč a náklady právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), spočívající v odměně advokáta za celkem 11 úkonů právní služby [za převzetí věci a přípravu zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ze dne 7.12.2023, repliku na vyjádření žalované a částečné zpětvzetí žaloby ze dne 15.1.2024, další poradu s klientem dne 20.3.2024, účast při soudním jednání dne 15.12.2023 a 22.3.2024 přes 2 hodiny, dne 10.5.2024 a dne 31.5.2024 podle § 11 odst. 1 písm. a), c), d) a g) AT], a to za úkony do 15.1.2024 včetně (částečné zpětvzetí žaloby) z tarifní hodnoty 299 684 Kč ve výši a 9 500 Kč [dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) AT, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]], a za úkony po 15.1.2024 z tarifní hodnoty 84 498,31 Kč a 4 500 Kč [dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) AT] a 11 x režijní paušál ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč za tytéž úkony právní služby, celkem tedy 82 800 Kč [(6 x 9 500) + (5 x 4 500) + (11 x 300)], to vše zvýšení o náhradu za 21% DPH ve výši 17 388 Kč na základě ověření ve veřejně přístupné databázi ARES, že advokát žalobce je plátcem této daně. Náhradu za doplnění žaloby ze dne12.7.2023, neboť žaloba měla být perfektní již v okamžiku jejího podání, když uplatnění nároku u žalované je předpokladem uplatnění práva u soudu. Pokud jde o částečně zpětvzetí, které bylo učiněno již podáním ze dne 15.1.2024 a dále dvakrát doplněno podáními ze dne 8.4.2024 a 29.4.2024, soud přiznal náhradu jen za jeden úkon, neboť další doplnění se děly na základě výzvy soudu k odstranění vad částečného zpětvzetí, přičemž nelze zatěžovat druhého účastníka náklady spočívající v doplňování vadného podání, o němž bylo možné rozhodnout až poté, co byly jeho vady odstraněny. I z tohoto důvodu soud považoval za okamžik změny tarifní hodnoty předmětu řízení již den 15.1.2024, i když o částečném zastavení řízení bylo rozhodnuto později, neboť již počínaje dnem 15.1.2024 se o části předmětu řízení nejednalo. Náhradu za vyčíslení nákladů řízení soud nepřiznal, neboť nejde o podání ve věci samé a není ani obvyklou praxí za takový druh podání náhradu přiznávat (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20.4.2023, č.j. [spisová značka]). Náklady žalobce po zohlednění dílčího neúspěchu celkem 53 094 Kč [(6 000 + 82 800 + 17 388) * 0,50]. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci tuto částku, a to k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř., výrok III).

47. Lhůta k plnění ve výroku o věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobkyně v principu nijak nepoškozuje.

48. Výrokem IV. soud rozhodl o vrácení složené zálohy na náklady důkazů ve výši 4 000 Kč. Jelikož svědečné nebylo svědky požadováno a záloha tak nebyla čerpána, rozhodl soud o jejím vrácení žalobci ve lhůtě podle § 10a odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, per analogiam.

Poučení