48 C 153/2019-241

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jana Chmela, Ph.D. a přísedících Miloslava Havlíka a Romany Peterkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem doc. JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, takto:

Výrok

I. Určuje se, že výpověď z pracovního poměru ze dne 15. 4. 2019, č. j. PA 1-173/2019, daná žalovanou žalobci, je neplatná.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 40 198 Kč.

Odůvodnění

I. Žaloba a vyjádření žalované

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že výpovědi dané žalobci 15. 4. 2019, č. j. PA-1-173/29 („ Výpověď 1“) a č. j. PA-1-174/2019 („ Výpověď 2“) jsou neplatné a dále určení, že pracovní poměr žalobce u žalované založený pracovní smlouvou z [datum] trvá. Žalobu odůvodnil tak, že u žalované pracoval jako akademický pracovník na katedře managementu a informatiky, kde zajišťoval výuku ekonomických předmětů (Ekonomie, Obecná ekonomie I. a II., vedení cvičení dvou skupin Managementu, participace na výuce Manažerské ekonomiky, výuka předmětu Management v programu ERASMUS+) a byl zapojen též do několika vědecko-výzkumných úkolů, jezdil na zahraniční konference a publikoval, a to mj. ve sbornících vědecké databáze [anonymizováno]. Žalobce byl členem vědecké rady žalované a souběžně s prací akademického pracovníka vykonával též funkci prorektora pro studijní a pedagogickou činnost a následně funkci prorektora pro zahraniční styky a vnější vztahy. Dne [datum] žalobce obdržel od žalované dvě výpovědi z pracovního poměru. Výpověď 1 byla odůvodněna nadbytečností žalobce podle § 52 písm. c) zákoníku práce s tím, že [datum] byl žalobce odvolán z funkce prorektora pro zahraniční styky a vnější vztahy a s tím, že žalovaná nedisponuje žádným volným pracovním místem odpovídajícím žalobcově kvalifikaci, a že tedy nastala fikce nadbytečnosti žalobce. Výpověď 2 byla odůvodněna zvlášť hrubým porušením povinností žalobce podle § 52 písm. g) zákoníku práce, které žalovaná spatřovala v údajných pochybeních, jichž se měl žalobce dopustit při předložení své habilitační práce. Žalobce obě výpovědi považuje za neplatné – jejich důvody popírá a má za to, že se nadto vzájemně vylučují. Žalobce proto [datum] oznámil žalované, že trvá na dalším zaměstnávání.

2. Pokud jde o Výpověď 1, poukázal žalobce na to, že v průběhu svého působení u žalované vyučoval více než sto hodin za semestr, po jmenování prorektorem pak cca [číslo] hodin za semestr. Žalobce se též zúčastňoval domácích i zahraničních konferencí a publikoval výsledky své vědecké činnosti, byl členem redakční rady vědeckého časopisu a do května 2019 členem vědecké rady univerzity a fakulty. I v době, kdy žalobce působil jako prorektor, mu byly ukládány úkoly v rámci katedry. Po odvolání z funkce prorektora mu pak nebylo žalobou nabídnuto žádné jiné místo odpovídající jeho kvalifikaci. Dne [datum], kdy byly žalobci předány výpovědi z pracovního poměru, mu bylo zároveň sděleno, že již nemá chodit do práce, s tím, že jsou dány překážky v práci na straně zaměstnavatele. Současně byl žalobce nucen si vybrat dovolenou. Nakonec mu po jeho argumentaci bylo umožněno v následujících třech dnech ještě vyklidit a předat kanceláře, ukončit další agendu a vypracovat posudky na bakalářské a diplomové práce. Ve zbývající části semestru výuka žalobce odpadala nebo byla suplována kolegy z katedry, zkoušení studentů zajišťovali členové katedry vyučující jiné předměty a externista. Od zimního semestru akademického roku 2019 2020 pak nastoupil nový pracovník RSDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., zajišťující v plném rozsahu dřívější výuku žalobce s výjimkou výuky v programu ERASMUS+. V roce 2020 pak žalovaná vypsala výběrové řízení na místo akademického pracovníka – docent/profesor v oboru managementu na katedře managementu a informatiky, tj. v oboru, v němž byl žalobce habilitován, ač následně nebyl jmenován docentem.

3. Pokud jde o Výpověď 2, odmítá žalobce, že by jeho habilitační práce byla plagiátem. Jedná se o kolektivní monografii Vybrané aspekty ekonomické bezpečnosti, jejímž spoluautorem je prof. [příjmení] a v níž je žalobce autorem některých kapitol, jak prof. [příjmení] potvrdil. Žalobce absolvoval celé habilitační řízení, v něm byly k jeho práci dodány tři kladné oponentské posudky, habilitace žalobce byla doporučena habilitační komisí a řízení bylo ukončeno hlasováním vědecké rady, v němž bylo všech 22 členů (včetně rektora) pro úspěšné složení habilitačního řízení. Rektor poté přislíbil žalobce jmenovat docentem, to však neučinil, a namísto toho sdělil žalobci naprosto neexistující připomínky k původnosti habilitační práce a nepřistoupil ani na další argumenty žalobce. Následně nechal rektor protiprávně opakovaně hlasovat vědeckou radu o výsledku celého habilitačního řízení. Žalobce rovněž poukázal na to, že za celou dobu svého působení u žalované nikdy neobdržel žádnou výtku či napomenutí, a naopak ještě v únoru a březnu 2019 obdržel odměnu podepsanou rektorem žalované.

4. Pokud jde o požadavek na určení, že pracovní poměr žalobce u žalované trvá, je dle žalobce pro tento požadavek dán naléhavý právní zájem, neboť je naléhavým právním zájmem žalobce pracovat na plný úvazek na svém pracovním místě a zařazení. Právě určovací žalobou pak může být postaveno najisto, že pracovní poměr trvá, a bude tak vytvořen pevný základ vztahu účastníků a předejde se případným dalším sporům.

5. Žalovaná v řízení navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že u obou výpovědí byly naplněny zákonné výpovědní důvody. Tyto důvody přitom dle žalované existovaly vedle sebe současně, aniž by se navzájem vylučovaly.

6. Pokud jde o Výpověď 1, byl žalobce odvolán z funkce vedoucího zaměstnance a žalovaná pro něj neměla jiné vhodné pracovní místo odpovídající jeho kvalifikaci. Z tohoto důvodu vznikla fikce nadbytečnosti žalobce. Žalovaná přitom nesouhlasí s názorem žalobce, podle nějž by bylo možné zastávat u ní současně dvě pracovní místa – žalobkyně vychází ze systemizace pracovních míst a pokud žalobce zastával pozici prorektora, nemohl být současně akademickým pracovníkem na učitelské pozici. Do funkce prorektora byl žalobce jmenován s účinností od [datum], a tím došlo ke změně jeho pracovního poměru. Od tohoto data již žalobce u žalované nebyl zařazen na pracovním místě akademického pracovníka, ale na pracovním místě prorektora. Po tomto datu žalobce vyučoval práva z pozice pracovního místa prorektora – i součástí pracovní náplně prorektora je totiž výkon pedagogické, vědecké a další tvůrčí činnosti. Ke dni [datum], kdy byla žalobci dána výpověď, pak na katedře managementu a informatiky nebylo žádné volné místo akademického pracovníka. Po opuštění funkce prorektora se tak žalobce stal v podstatě bezprizorním a nebylo pro něj žádné pracovní zařízení. Odvoláním z funkce prorektora pak fikce nadbytečnosti žalobce vznikla ve vztahu k celé náplni práce prorektora, tedy i ve vztahu k výkonu pedagogické, vědecké a další činnosti.

7. Pokud jde o Výpověď 2, žalobce dle žalované předložil coby svou habilitační práci 100% plagiát a podvodně se pokusil získat vědeckopedagogickou hodnost docent, aniž by splnil zákonné podmínky. Přitom jako prorektor a člen vědecké rady měl žalobce takovým jednáním zabraňovat, a nikoliv se jich sám dopouštět. Ke škodlivému následku nedošlo jen díky řádné kontrole ze strany posledního kontrolního mechanismu, tj. rektora. Dle žalované totiž žádná z kapitol či podkapitol monografie, které žalobce předložil coby své výlučné autorské dílo a habilitační práci, autorským dílem textem žalobce nejsou: jde o soubor textů, které již dříve publikoval druhý spoluautor prof. [příjmení] sám, popř. o texty doslovně opsané z nevědeckých zdrojů.

II. Dosavadní průběh řízení

8. Zdejší soud o podané žalobě původně rozhodl rozsudkem z 28. 7. 2021, č. j. 48 C 153/2019-147, kterým žalobu zamítl jak ohledně požadavku na určení neplatnosti obou výpovědí z pracovního poměru (výrok I.), tak ohledně požadavku na určení, že pracovní poměr trvá (výrok II.). Pokud jde o Výpověď 1, shledal soud, že byl naplněn výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce, neboť po odvolání žalobce z pozice prorektora u něj nastala fikce nadbytečnosti: pozici prorektora soud považoval za pozici vedoucího zaměstnance s tím, že jmenováním do této pozice u žalobce došlo ke změně jeho pracovního poměru a tato pozice (zahrnující rovněž pedagogickou, vědeckou a tvůrčí činnost) pak byla jediným druhem práce vykonávaným žalobcem u žalované. Odvoláním z funkce rektora tedy již neexistovalo jiné pracovní místo, které by žalobce u žalované zastával, a jelikož žalovaná neměla jiné volné místo, které by žalobci mohla nabídnout, byl naplněn výpovědní důvod spočívající v nadbytečnosti žalobce. I pokud jde o Výpověď 2, dospěl soud k závěru, že byl zákonný výpovědní důvod naplněn: soud se podrobně zabýval obsahem monografie„ Vybrané aspekty ekonomické bezpečnosti“, kterou žalobce předložil jako svou habilitační práci a zjistil, že celé části textů, jejichž autorem byl žalobce, byly převzaty z děl jiných autorů, ať už monografií, článků, webových stránek či kvalifikačních prací; tyto citace však nebyly řádně označeny a ozdrojovány a představovaly tedy plagiát. Toto jednání soud hodnotil jako závažné porušení povinností vztahujících se k vykonávané práci ve smyslu § 52 písm. g) zákoníku práce, a to i s přihlédnutím jednak ke skutečnosti, že žalobce působil jako prorektor žalované a akademickou práci vykonával už léta, a musely mu tak být známy standardy takové práce, a jednak ke skutečnosti, že porušení uvedených standardů se žalobce dopustil v habilitačním řízení, tedy v řízení, v němž lze získat druhou nejvyšší vědecko-pedagogickou hodnost v systému českého vysokého školství. Konečně, pokud se jedná o požadavek žalobce na určení, že jeho pracovní poměr u žalované trvá, na tomto požadovaném určení soud neshledal naléhavý právní zájem.

9. Rozsudkem z 2. 3. 2022, č. j. 62 Co 389/2021-201, Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudek č. j. 48 C 153/2019-147 potvrdil ve výroku II., kterým byla zamítnuta žaloba ohledně určení, že pracovní poměr trvá. Dále pak tento rozsudek změnil v části výroku týkající se Výpovědi 2 a určil, že Výpověď 2 je neplatná, a v části výroku týkající se Výpovědi 1 jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud přisvědčil zdejšímu soudu v jeho závěru o tom, že není dán naléhavý právní zájem na určení, že pracovní poměr žalobce u žalované trvá. Naproti tomu, pokud jde o Výpověď 2, nesdílel odvolací soud názor soudu prvního stupně, že jednáním souvisejícím s předložením habilitační práce žalobce závažně porušil předpisy vztahující se k vykonávané práci. Dle odvolacího soudu není v kompetenci soudu v řízení o určení neplatnosti výpovědi posouzení skutečností týkajících se výsledku habilitačního řízení: habilitační řízení, jeho průběh a výsledek nesouvisí s dodržováním právních předpisů vztahující se k žalobcem vykonávané práci a je věcí veřejnoprávní povahy. Posouzení skutečnosti, zda žalobce porušil autorský zákon v rámci habilitačního řízení, tak není pro posouzení dané věci podstatné, neboť nemá souvislost s výkonem práce zaměstnance a dodržováním povinností, které mu plynou z pracovního poměru. Získání vědeckopedagogické hodnosti docent nepředstavuje ve své podstatě prohlubování kvalifikace, jak jí má na mysli ustanovení § 230 zák. práce, a skutečnost, že zaměstnanec zastávající pracovní pozici akademického pracovníka vysokého školy, která má současně akreditaci k udělení vědeckopedagogické hodnosti docent, nemá souvislost s výkonem práce a obecnými povinnostmi zaměstnance. Odvolací soud proto uzavřel, že důvody výpovědi podle § 52 písm. g) zákoníku práce naplněny nebyly.

10. Ohledně Výpovědi 1 pak odvolací soud konstatoval, že v řízení dosud nebylo zjištěno, zda žalobce fakticky vedle výkonu pracovní pozice prorektora pro zahraniční styky žalované vykonával též pracovní pozici na katedře managementu a informatiky, kde se měl nadále – vedle výkonu pracovní pozice prorektora pro zahraniční styky – podílet na pedagogické, vědecké a další tvůrčí činnosti. Přitom„ pracovní náplň žalobce na pozici prorektora pro studijní a pedagogickou činnost ze dne [datum]“, z níž v řízení soud prvního stupně čerpal, a která osobní výkon pedagogické, vědecké a další činnosti zahrnuje, se vztahuje k pracovní pozici prorektora pro studijní a pedagogickou činnost, do níž byl žalobce jmenován již [datum] a nikoliv k pracovní pozici prorektora pro zahraniční styky. Není tak zřejmé, zda žalobce vykonával oba druhy práce – plynoucí jednak z pracovní pozice prorektora pro zahraniční styky i akademického pracovníka působícího na katedře managementu a informatiky Fakulty bezpečnostního managementu. Odvolací soud je pak přesvědčen, že byl-li žalobce jmenován do funkce prorektora žalované, avšak nepřestal se na katedře managementu a informatiky vykonávat pedagogickou, vědeckou a tvůrčí činnost, pak oba sjednané druhy práce s odlišnou obsahovou náplní vykonával souběžně v jednom pracovním poměru na obou samostatných organizačních úsecích žalované. Za situace, kdy byl žalobce odvolán z pozice prorektora, avšak zastával souběžně pracovní pozici akademického pracovníka na katedře managementu a informatiky na Fakultě bezpečnostního managementu, nemohl nastat stav, kdy žalobce neměl stanoven druh práce, kterou byl povinen pro zaměstnavatele vykonávat, neboť tu byl další druh práce vyplývající pro zaměstnance z jeho pracovního zařazení na jiném pracovním místě, k jejímuž výkonu je u zaměstnavatele povinen a kterou mu je zaměstnavatel povinen i nadále přidělovat. Nemohla tak nastoupit ani nabídková povinnost žalované ani fikce nadbytečnosti žalobce. Z uvedeného pohledu se však soud prvního stupně věcí dosud nezabýval. Odvolací soud proto uzavřel, že vznikla potřeba dalšího dokazování s tím, že nedoplní-li žalobce svá tvrzení a neoznačí-li důkazy k tomu, že vykonával vedle pracovní pozice prorektora pro zahraniční styky a vnější vztahy souběžně pracovní pozici akademického pracovníka na katedře managementu a informatiky na Fakultě bezpečnostního managementu, nabízí se nutnost postupu podle § 118a o. s. ř.

11. V současnosti s ohledem na uvedené zůstává předmětem řízení pouze požadavek žalobce na určení neplatnosti Výpovědi 1, tj. výpovědi dané žalobci pro nadbytečnost. Ohledně požadavku na určení neplatnosti Výpovědi 2 a požadavku na určení, že pracovní poměr žalobce u žalované trvá, již bylo ve věci pravomocně rozhodnuto.

12. V řízení následujícím po kasačním zásahu odvolacího soudu žalobce doplnil svá tvrzení a uvedl, že na katedře managementu a informatiky vykonával konkrétní vědeckopedagogickou činnost včetně výuky a zkoušení studentů, funkce oponenta či konzultanta kvalifikačních prací a účasti na vědeckých konferencích. Současně žalobce k těmto tvrzením označil důkazy.

13. V průběhu dalšího řízení (při jednání soudu konaném [datum]) žalobce rovněž k výzvě soudu odstranil vadu žaloby spočívající v nejasném označení žalované: v původní žalobě byla totiž jako žalovaná označena„ Policejní akademie České republiky v [obec], [IČO]“. Policejní akademie ČR v [obec] je však podle přílohy [číslo] zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, policejní vysokou školou, a jako taková je proto podle § 95 odst. 1 zákona o vysokých školách organizační složkou státu. Na jednání proto žalobce vyjasnil, že jako žalovanou mínil označit Českou republiku, za niž v řízení jako účastník vystupuje její organizační složka – Policejní akademie České republiky v [obec]. Uvedeným postupem byla původní vada žaloby zhojena (srov. k tomu obdobně usnesení Nejvyššího soudu z 14. 3. 2012, sp. zn. 31 Cdo 2847/2011).

III. Skutková zjištění soudu

14. Soud po doplnění dokazování učinil následující skutková zjištění:

15. Dne [datum] uzavřela žalovaná s žalobcem pracovní smlouvu na dobu určitou, kterou se žalobce zavázal od [datum] pro žalovanou konat práci, přičemž druh práce byl vymezen jako vysokoškolský učitel a práce byla sjednána v rozsahu 39 hodin týdně (zjištěno z pracovní smlouvy ze dne [datum]). Dohodou ze dne [datum] byl pracovní poměr prodloužen do [datum] (zjištěno z dohody o změně sjednaných pracovních podmínek ze dne [datum]), ke dni [datum] byl žalobci přiřazen dle příslušné vyhlášky druh práce akademický pracovník (zjištěno z oznámení změny v údajích o zařazení do povolání ze dne [datum]). Dohodou ze dne [datum] byl pracovní poměr žalobce změněn na dobu neurčitou (zjištěno z dohody o změně sjednaných pracovních podmínek ze dne [datum]) a dohodou ze dne [datum] byla délka pracovní doby prodloužena na 40 hodin týdne (zjištěno z dohody o změně sjednaných pracovních podmínek ze dne [datum]).

16. Dne [datum] byl žalobce jmenován s účinností ke dni [datum] do funkce prorektora pro studijní a pedagogickou činnost žalované (zjištěno ze jmenování žalobce do funkce prorektora pro studijní a pedagogickou činnost ze dne 30. července 2012, č. j. PA-8-102/2012), dne 1. 10. 2013 byl jmenován s účinností téhož dne do funkce prorektora žalované pro zahraniční styky a vnější vztahy (zjištěno ze jmenování žalobce do funkce prorektora Policejní akademie ČR pro zahraniční styky a vnější vztahy ze dne [datum]).

17. Žalovaná ke dni [datum] neevidovala žádné osoby ve funkci prorektora (zjištěno z výpisu ze systému EKIS obsazení tabulek osobami ze dne [datum] k Policejní akademii ČR), zatímco žalobce byl evidován na katedře managementu a informatiky jako akademický pracovník (zjištěno z výpisu ze systému EKIS ze dne [datum] ke katedře managementu a informatiky), ke dni [datum] již evidovala žalobce ve funkci prorektora (zjištěno z výpisu ze systému EKIS ke dni [datum] k Policejní akademii ČR) a na katedře managementu a informatiky evidovala další volné místo (zjištěno z výpisu ze systému EKIS z [datum] ke katedře managementu a informatiky).

18. Pracovní náplní žalobce jako prorektora pro studijní a pedagogickou činnost bylo rovněž osobně vykonávat pedagogickou, vědeckou a další tvůrčí činnost (zjištěno z náplně práce zaměstnance Policejní akademie ČR v [obec] ze dne [datum] na funkci prorektor pro studijní a pedagogickou činnost).

19. Po celou dobu, kdy žalobce působil v pozici prorektora pro zahraniční styky a vnější vztahy, vykonával též vědeckou a pedagogickou činnost a zapojoval se do činnosti katedry managementu a informatiky: Vyučoval a zkoušel studenty, vedl rovněž řadu jejich bakalářských a diplomových prací. Mj. byl předsedou zkušební komise pro státní rigorózní zkoušky a zkoušejícím předmětu Veřejná ekonomika a vyučoval předměty Ekonomie, Obecná ekonomie a Manažerská ekonomika garantované katedrou managementu a informatiky a dále předměty pro studenty programu [příjmení] (zjištěno z potvrzení doc. [jméno] [příjmení] z [datum], potvrzení JUDr. [jméno] [příjmení] z [datum], rozvrhu výuky v učebně 301, rozvrhu vybraných předmětů pro zimní semestr 2018 2019, rozvrhu žalobce pro zimní a letní semestr [číslo], seznamem vedených bakalářských a diplomových prací a dále z čestného prohlášení bývalého tajemníka Fakulty bezpečnostního managementu JUDr. [jméno] [příjmení], čestného prohlášení bývalého děkana Fakulty bezpečnostního managementu a vedoucího katedry managementu a informatiky doc. [jméno] [příjmení], čestného prohlášení bývalé prorektorky pro studijní a pedagogickou činnost doc. [jméno] [příjmení], čestného prohlášení bývalého vedoucího studijního oddělení žalované [příjmení] [jméno] [příjmení]). Dále žalobce vykonával též vědecko-výzkumnou činnost, mj. byl autorem několika článků v časopise Bezpečnosti teorie & praxe a vystupoval, a to jako člen katedry managementu a informatiky, na mezinárodních konferencích (zjištěno z výňatků z časopisu Bezpečnostní teorie & praxe [číslo] 2013, 1/ 2018, 4/ 2015, výňatku ze sborníku Akademie Policajného sboru v [jméno] [příjmení] a dynamika vývoja manažmentu a informatiky z pohľadu univerzít s bezpečnostným zemeraním z r. 2017, sborníku žalované [příjmení] reflection of new trends in management z r. 2013, sborníku Sveučiliště u Zagrebu Učitelski Fakultet Information Information Communication, and Economic Sciences in the Knowledge Society z r. 2015, sborníku Akademie Policajného sboru v [jméno] [příjmení] – The Key requirement of the present: selected issues of security science z r. 2016 a sborníku žalované [příjmení] funkcí bezpečnostního managementu z r. 2015, a dále ze shora citovaného čestného prohlášení JUDr. [anonymizováno] a doc. [příjmení]).

20. V rámci hodnocení vědy a výzkumu byly výstupy žalobce vykazovány jako výstupy katedry managementu a informatiky (zjištěno z přehledů publikační činnosti pracovníků žalované pro roky 2012, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018 a 2019, ze závěrečné výzkumné zprávy výzkumného směru Kybernetická bezpečnost a ochrana kritické informační infrastruktury za léta 2016 2020 a z čestného prohlášení bývalého prorektora žalované pro vědu a výzkum prof. [jméno] [příjmení]). Jako člen katedry managementu a informatiky byl žalobce uváděn rovněž v akreditačním spise pro Akreditační komisi MŠMT (zjištěno z výše uvedeného čestného prohlášení doc. [příjmení]).

21. Žalobce také navenek vystupoval jako člen katedry managementu a informatiky (zjištěno z formuláře G personální zabezpečení přednášejících ze dne [datum]).

22. Žalobce se rovněž účastnil porad katedry managementu a informatiky. Při poradách katedry konaných [datum] a [datum] (tj. v obou případech cca jeden až dva měsíce po jmenování žalobce do funkce prorektora, nejprve pro studijní a pedagogickou činnost žalované a poté pro zahraniční styky a vnější vztahy) byl na program schůzí zařazen též bod„ výuka“ v jehož rámci byl rozebírán mimo jiné rozvrh výuky. Jmenování žalobce do funkce prorektora však na těchto poradách nebylo žádným způsobem reflektováno (zjištěno ze zápisů z porady katedry managementu a informatiky z [datum] a z [datum]).

23. Žalobce u žalované využíval dvě kanceláře, jednu v budově rektorátu a jednu na katedře managementu a informatiky (prokázáno seznamem majetku v místnostech [číslo]).

24. Dne [datum] byl žalobce odvolán z [anonymizováno] rady [anonymizována tři slova] v [obec] (zjištěno z odvolání z Vědecké rady ze dne 15. 4. 2019, č. j. PA-718-1/ČJ-2019-820002) a téhož dne i z funkce prorektora žalované pro zahraniční styky a vnější vztahy (zjištěno z odvolání z funkce prorektora ze dne 15. 4. 2019, č. j. PA-1-172/2019).

25. Dne [datum] byly žalobci dány dvě výpovědi z pracovního poměru: jednak Výpověď 1 dle § 52 písm. c) ZP, jelikož mu bylo doručeno odvolání z funkce prorektora pro zahraniční styky a vnější vztahy a žalovaná nedisponuje žádným volným pracovním místem odpovídajícím kvalifikaci žalobce, čímž nastala právní fikce nadbytečnosti žalobce (zjištěno z rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 15. 4. 2019, č. j. PA-1-173/2019), jednak dle Výpověď 2 § 52 písm. g) ZP s tím, že žalobce předložil jako svoji habilitační práci část kolektivní monografie„ Vybrané aspekty ekonomické bezpečnosti“, ani jedna z kapitol nebo podkapitol monografie však nejsou autorským textem žalobce (zjištěno z rozvázání pracovního poměru ze dne 15. 4. 2019, č. j. PA-1-174/2019).

26. Žalovaná projednala obě výpovědi s odborovou organizací (zjištěno z projednání věci ze dne 15. 4. 2019, č. j. PA-12-1/ČJ-2019-820040 k výpovědi dle § 52 písm. c/ a z projednání věci ze dne 15. 4. 2019, č. j. PA-12-2/ČJ-2019-820040 k výpovědi dle § 52 písm. g/ ZP).

27. Ke dni [datum] měla žalovaná volné pracovní místo akademického pracovníka na katedře kriminologie Fakulty bezpečnostně právní, na katedře [anonymizováno] práva na Fakultě bezpečnostně právní a na katedře veřejnoprávních disciplín Fakulty bezpečnostního managementu a dále místo vedoucího katedry soukromoprávních disciplín Fakulty bezpečnostního managementu, katedry společenských věd Fakulty bezpečnostního managementu a katedry krizového řízení Fakulty bezpečnostního managementu, žalobce však nedisponoval vzděláním, znalostmi a zkušenostmi, vědeckovýzkumnou činností ani publikační činností pro tato místa, a dále pracovními místy v údržbářských nebo jiných nižších profesích (zjištěno ze seznamu volných pracovních míst u žalované ke dni [datum]).

28. Na katedře managementu a informatiky žalovaná ke dni [datum] žádné volné místo kromě služebního místa rady neevidovala, rovněž na této katedře neevidovala žalobce (zjištěno z výpisu ze systému EKIS z [datum] ke katedře managementu a informatiky).

29. Dopisem ze dne [datum], doručeným žalované téhož dne, žalobce oznámil, že považuje rozvázání pracovního poměru za neplatné a žádá, aby mu po skončení dovolené byla i nadále přidělována práce (zjištěno z oznámení o trvání na dalším zaměstnávání ze dne [datum] včetně doručenky datové zprávy).

30. Soud provedl rovněž dokazování dalšími listinnými důkazy, zejména pak evidenčním listem důchodového pojištění, potvrzením o zaměstnání – zápočtovým listem vydaným žalovanou, výňatky z časopisu Bezpečnostní teorie & praxe [číslo] zvláštní číslo díl II/2011, [číslo], [číslo], [číslo], a výňatkem ze sborníku Celostná príprava manažérov zemeraná na ich kvalitu. Tyto důkazy však soud nehodnotí, neboť nejsou podstatné pro rozhodnutí v tomto sporu. Soud již rovněž v nynějším rozsudku nehodnotí ty z provedených důkazů, které se vztahovaly výhradně k Výpovědi 2, o jejíž neplatnosti již bylo pravomocně rozhodnuto výrokem I. rozsudku č. j. 48 C 153/2019-147 ve znění výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 62 Co 389/2021-201.

31. Dále soud neprovedl navrhovaný výslech pracovnice personálního oddělení paní [příjmení] a pracovníků kanceláře rektora ohledně akreditačních spisů, neboť je považoval za nadbytečné, jelikož podstatná není evidence žalované v interním systému ani jiné dokumenty tvořené mimo přímou souvislost s pracovněprávním vztahem, ale jednotlivé pracovněprávní úkony a jejich dopad do vzájemných právních vztahů mezi účastníky. Rovněž soud neprovedl navrhovaný výslech prof. [příjmení] a doc. [příjmení], neboť je považoval za nadbytečné, jelikož vztahy mezi žalobcem prof. [příjmení] nepovažoval soud pro posouzení dané věci za podstatné.

32. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout.

IV. Závěr o skutkovém stavu

33. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Uvedené důkazy přitom hodnotil jako plně věrohodné. Na jejich základě dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

34. Žalobce u žalované na základě pracovní smlouvy z [datum] ve znění jejích pozdějších změn pracoval na pozici akademického pracovníka na katedře managementu a informatiky s pracovním poměrem dobu neurčitou. Dne [datum] byl žalobce jmenován s účinností ke dni [datum] do funkce prorektora pro studijní a pedagogickou činnost žalované a dne [datum] do funkce prorektora pro zahraniční styky a vnější vztahy. I nadále však žalobce působil na katedře managementu a informatiky: vyučoval předměty garantované touto katedrou, zkoušel studenty, vedl bakalářské a diplomové práce, účastnil se schůzí katedry, vykonával vědeckou činnost v podobě účasti na výzkumu, psaní odborných článků či vystupování na odborných konferencích. Žalobce i navenek vystupoval jako člen katedry a jeho vědecké výstupy byly žalovanou evidovány jako výstupy katedry. Dne [datum] byl žalobce odvolán z funkce prorektora žalované pro zahraniční styky a vnější vztahy a byly mu dány dvě výpovědi z pracovního poměru: jednak dle § 52 písm. c) ZP, jelikož žalovaná nedisponuje žádným volným pracovním místem odpovídajícím kvalifikaci žalobce, čímž nastala právní fikce nadbytečnosti žalobce, jednak dle § 52 písm. g) ZP, jelikož žalovaná vzala za prokázané, že žalobce jako svoji habilitační práci předložil dílo jiných osob, čímž zvlášť hrubě porušil povinnosti vyplývající z § 74e ve spojení s § 74a odst. 2 zákona č. 111/1998 Sb. ve vztahu k § 303 písm. c) ZP. Ke dni [datum] žalovaná ve svém systému neevidovala žádné volné pracovní místo odpovídající žalobcově vzdělání, znalostem a zkušenostem.

V. Právní hodnocení

35. Po právním posouzení shora shrnutého skutkového stavu soud, veden závazným právním názorem odvolacího soudu vysloveným v usnesení č. j. 62 Co 389/2021-201, shledal, že žaloba je důvodná. Žalobce ani v době působení ve funkci prorektora žalované nepřestal pracovat jako akademický pracovník na katedře managementu a informatiky, a z tohoto důvodu nemohla jeho odvoláním z funkce prorektora nastat fikce jeho nadbytečnosti. K tomuto závěru soud dospěl konkrétně z následujících důvodů:

36. Soud předně nemohl přisvědčit názoru žalobce, podle nějž neplatnost obou výpovědí vyplývá již ze samotné skutečnosti, že mu obě výpovědi z různých důvodů byly dány současně. Podle ustálené judikatury není rozvázání pracovního poměru více právními jednáními vyloučeno, a souběh těchto jednání tedy nemůže způsobit bez dalšího jejich neplatnost. Tato jednotlivá právní jednání se posuzují samostatně, samostatně nastávají jejich právní účinky a rovněž je lze napadnout u soudu zvlášť, tedy pouze některá z nich, nebo samostatnými žalobami (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu z 11. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 195/97, či z 26. 6. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2647/2000).

37. Soud se proto věcně zabýval otázkou, zda byl naplněn zákonný výpovědní důvod pro Výpověď 1 spočívající ve fikci nadbytečnosti žalobce po jeho odvolání z vedoucího pracovního místa prorektora ve smyslu § 52 písm. c) ve spojení s § 73a odst. 2 zákoníku práce.

38. Dle § 40 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ ZP“), je obsah pracovního poměru možné změnit jen tehdy, dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na jeho změně. Za změnu pracovního poměru se považuje také jmenování na vedoucí pracovní místo podle § 33 odst. 3, k němuž dojde po vzniku pracovního poměru.

39. Dle § 11 ZP se vedoucími zaměstnanci zaměstnavatele rozumějí zaměstnanci, kteří jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny. Vedoucím zaměstnancem je nebo se za vedoucího zaměstnance považuje rovněž vedoucí organizační složky státu.

40. Dle § 73 odst. 1 ZP v případech uvedených v § 33 odst. 3 může ten, kdo je příslušný ke jmenování (§ 33 odst. 4), vedoucího zaměstnance z pracovního místa odvolat; vedoucí zaměstnanec se může tohoto místa rovněž vzdát.

41. Dle § 73a odst. 2 ZP odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí; zaměstnavatel je povinen tomuto zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci, nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně platí, že je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c); odstupné poskytované zaměstnanci při organizačních změnách náleží jen v případě rozvázání pracovního poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstnance v souvislosti se zrušením tohoto místa v důsledku organizační změny.

42. Dle § 10 odst. 4 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, rektora zastupují v jím určeném rozsahu prorektoři. Prorektory jmenuje a odvolává rektor.

43. V řízení bylo zjištěno, že žalobce byl v době, kdy u žalované působil jako akademický pracovník na katedře managementu a informatiky, jmenován prorektorem žalované a v dubnu 2019 pak byl z této funkce odvolán. Funkci prorektora je přitom třeba považovat za vedoucí pracovní místo ve smyslu § 11 a § 33 odst. 3 ZP, neboť prorektor podle § 10 odst. 5 zákona o vysokých školách zastupuje prorektora, který podle odst. 1 tohoto ustanovení stojí v čele vysoké školy.

44. Obecně dle shora citovaného ustanovení § 73a odst. 2 ZP platí, že odvoláním zaměstnance z vedoucího pracovního místa nastupuje tzv. nabídková povinnost zaměstnavatele a nemá-li zaměstnavatel pro zaměstnance odpovídající práci (popř. zaměstnanec nabídku takové práce odmítne), nastává fikce nadbytečnosti zaměstnance. Pokud se pak jedná o zaměstnance, kteří již před jmenováním na vedoucí místo u zaměstnavatele pracovali, platí dále, že jejich původní pracovní poměr po odvolání z vedoucího pracovního místa neobnovuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 5. 5. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2376/2015). Zásadní pro nyní projednávanou věc však je, že změna pracovního poměru, k níž jmenováním stávajícího zaměstnance na vedoucí pracovní místo dochází podle § 40 odst. 1 ZP, nemusí vždy spočívat v zániku dosavadního druhu práce a nahrazení druhem práce novým. Podstata této změny může dle okolností spočívat i v tom, že stávající druh práce zůstává zaměstnanci zachován a k němu přistoupí nový druh práce odpovídající vedoucímu pracovnímu místu (viz k tomu podrobně odůvodnění kasačního rozsudku odvolacího soudu a jím citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze 14. 11. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5179/2016). V takovém případě pak po odvolání z vedoucího pracovního místa zůstává zaměstnanci zachováno pracovní místo původní s odpovídajícím druhem práce, a nemůže proto nastoupit nabídková povinnost zaměstnavatele, a především ani fikce nadbytečnosti zaměstnance.

45. Z uvedených důvodů je pro posouzení nyní projednávané věci rozhodné, zda změna pracovního poměru, k níž u žalobce došlo jmenováním na pozici prorektora (a to prorektora pro studijní a pedagogickou činnost žalované a později prorektora pro zahraniční styky a vnější vztahy), spočívala v nahrazení původního druhu práce akademického pracovníka na katedře managementu a informatiky novým druhem práce prorektora, nebo v přistoupení nového druhu práce k původnímu. Jak přitom vysvětlil odvolací soud:„ byl-li žalobce jmenován do funkce prorektora žalované, avšak nepřestal se na katedře managementu a informatiky vykonávat pedagogickou, vědeckou a tvůrčí činnost, pak oba sjednané druhy práce s odlišnou obsahovou náplní vykonával souběžně v jednom pracovním poměru na obou samostatných organizačních úsecích žalované.“ Na podkladě skutkových zjištění, která soud učinil po doplněném dokazování, pak nelze dospět k jinému závěru, než že žalobci i po jmenování prorektorem zůstala pracovní pozice akademického pracovníka na katedře managementu a informatiky zachována: žalobce vyučoval a zkoušel předměty garantované katedrou, vedl kvalifikační práce, publikoval a účastnil se vědeckých konferencích v oboru spadajícím do působnosti katedry a jeho výstupy byly rovněž jako výstupy katedry vykazovány; žalobce se rovněž účastnil schůzí katedry. Je přitom zřejmé, že všechny uvedené činnosti žalobce i v době, kdy byl prorektorem, vykonával právě z pozice akademického pracovníka katedry managementu a informatiky, a nikoliv z pozice prorektora: prorektor jako vysoký funkcionář vysoké školy jako celku totiž z podstaty věci nepřísluší ke konkrétní katedře konkrétní fakulty – to přitom platí nezávisle na tom, zda je jako součást jeho pracovní náplně uvedena i„ pedagogická, vědecká a další tvůrčí činnost“.

46. Žalobce tedy zůstal po celou dobu svého působení ve funkci prorektora rovněž akademickým pracovníkem a zůstal jím i po svém odvolání z funkce prorektora. Z uvedeného vyplývá, že i po odvolání z vedoucího pracovního místa zůstal žalobci zachován druh práce, který mohl nadále vykonávat. Za této situace nemohly nastat účinky odvolání z vedoucího pracovního místa dle § 73a odst. 2 ZP spočívající ve fikci nadbytečnosti žalobce. Žalobce se proto pro žalovanou nestal nadbytečným a výpovědní důvod podle § 52 písm. c) ZP nebyl naplněn. Výpověď 1 je z tohoto důvodu neplatným právním jednáním.

47. Závěrem soud pouze zcela na okraj konstatuje, že ani žalovanou zastávaný (byť dle soudu nesprávný) názor, podle nějž žalobce po jmenování prorektorem nezůstal akademickým pracovníkem a veškerou vědeckou a pedagogickou činnost vykonával pouze z pozice prorektora, nemůže úspěšně obhájit platnost žalobci dané výpovědi: I pokud by totiž žalobce skutečně všechny činnosti na katedře vykonával z pozice prorektora, následkem jeho odvolání z této pozice by náhle vznikl stav, kdy dané činnosti na katedře nemá kdo vykonávat. S ohledem na specifika vysokoškolského prostředí a nutnost odborné specializace by totiž nebylo možné, aby žalobcovu práci na katedře vykonával namísto žalobce jeho nástupce ve funkci prorektora. Jinými slovy, odvoláním žalobce z pozice prorektora by muselo dojít ke vzniku nového pracovního místa akademického pracovníka na katedře managementu a informatiky, a žalovaná by toto pracovní místo byla povinna podle § 73a odst. 2 ZP žalobci nabídnout. To však žalovaná neučinila.

VI. Závěr a náklady řízení

48. Ze všech uvedených důvodů soud shledal žalobu na určení neplatnosti Výpovědi 1 důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl.

49. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že právo náhradu jejich poměrné části v rozsahu 1/3 přiznal žalobci, který byl v řízení z větší části úspěšný: žalobě bylo vyhověno ohledně požadavku na určení neplatnosti Výpovědi 1 (výrok I. tohoto rozsudku) i požadavku na určení neplatnosti Výpovědi 2 (výrok I. rozsudku č. j. 48 C 153/2019-147 ve znění výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 62 Co 389/2021-201) a zamítnuta byla pouze ohledně požadavku na určení, že pracovní poměr žalobce u žalované trvá (výrok II. rozsudku č. j. 48 C 153/2019-147 ve spojení s výrokem I. rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 62 Co 389/2021-201). Náklady žalobce činí celkem 120 594 Kč a sestávají ze: -) zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 6 000 Kč; -) zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 4 000 Kč; -) odměny advokáta ve výši 87 500 Kč podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to za 11 úkonů právní služby po 7 500 Kč učiněných v době, kdy předmětem řízení byly celkem 3 určovací nároky (převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření z [datum], účast při jednání [datum], účast při jednání [datum] v délce přesahující 2 hodiny, vyjádření z [datum], účast při jednání [datum], odvolání z [datum], vyjádření z [datum], účast při jednání odvolacího soudu [datum]) a 2 úkony po 2 500 Kč učiněné v době po rozhodnutí odvolacího soudu, kdy již předmětem řízení zůstal pouze jeden určovací nárok (vyjádření z [datum] a účast při jednání [datum]). Jako neúčelné úkony, za které soud žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal, soud hodnotil vyjádření z [datum] a ze [datum], jejichž obsah mohl žalobce zahrnout do svých předchozích vyjádření ve věci; -) paušální náhrady hotových výdajů ve výši 3 900 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za 13 úkonů právní služby po 300 Kč; -) náhrady za 21% DPH z částky 91 400 Kč ve výši 19 194 Kč.

50. Žalobce má právo na náhradu 1/3 z uvedené částky, tj. na náhradu ve výši 40 198 Kč Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení