48 C 176/2024 - 71

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozen [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupen advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [orgán veřejné moci] sídlem [adresa] za niž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o 306 579,31 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Řízení se ohledně částky 32 708,40 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 163 588,49 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 163 588,49 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení částky 110 282,42 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 276 870,91 Kč za den [datum] a z částky 110 282,42 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobci se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Obvodního soudu pro [adresa] do 30 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum], doručenou soudu téhož dne, ve znění pozdějších doplnění a částečného zpětvzetí domáhal po žalované zaplacení náhrady škody v souvislosti s trestním řízením vedeným proti žalobci posléze u Okresního soudu v Olomouci pod sp.zn. 2 T 110/2018, kdy byl obžaloby zproštěn dle § 226 písm. b) t.ř. rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum], který ve spojení s usnesením Krajského soudu v [adresa], pobočka v Olomouci nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce se po částečné, zpětvzetí žaloby domáhal dvou nároků v souvislosti s nezákonným rozhodnutím, za které žalobce označil usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]. Žalobce se jednak domáhal nároku na náhradu škody – nákladů vynaložených na obhajobu v trestním řízení, celkem částky 59 644 Kč (15 600 Kč + 44 044). Šlo o náklady vynaložené na obhajobu jednak [tituly před jménem] [jméno FO] za 6 úkonů právní služby po 2 300 Kč, dále 6 režijních paušálů po 300 Kč (5x nahlížení do tr.spisu a sepis zadání znaleckého posudku), jednak [tituly před jménem] [jméno FO] za 14 úkonů právní služby po 2 300 Kč, 14 režijních paušálů po 300 Kč a náhradu za 21% DPH (viz dále). Dále se žalobce domáhal náhrady nákladů na důkazy, které si obstaral v trestním řízení a které přispěly k tomu, že byl obžaloby zproštěn: za: a) Obnova a analýza dat od [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], uhrazeno 19 416,91 Kč za 19,104 hodin práce při hodinové sazbě 840 Kč + DPH, bylo hrazeno přefakturací přes právního zástupce, b) Znalecký posudek EQUITA, uhrazeno 55 660 Kč za 46 hodin při hodinové sazbě 1 000 Kč + DPH, hrazeno přefakturací přes právního zástupce a c) Znalecký posudek MBM-Hopet, uhrazeno 139 150 Kč, a to 115 000 Kč za 227 hodin v sazbě od 300 do 450 Kč + DPH a 17 114,52 Kč za hotové výdaje.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] nároky ve výši uplatněné touto žalobou uplatnil, dále průběh trestního řízení, jakož i to, že byl žalobce pravomocně obžaloby zproštěn dne [datum]. K projednání nároků žalobce došlo stanoviskem ze dne [datum], v němž žalovaná konstatovala důvodnost nároků žalobce co do jejich základu, přičemž vyhověla ohledně částky 64 390 Kč coby náhrady nákladů obhajoby, částky 12 520,49 Kč coby náhrady cestovného žalobce a 14 514,06 Kč coby náhradu nákladů na ubytování. Ve zbylém rozsahu nebyla žádost shledána důvodnou. Žalovaná ohledně požadovaných úkonů právní služby vykonaných [tituly před jménem] [jméno FO] namítla, že nejde o úkon právní služby podle advokátního tarifu, ohledně úkonů právní služby vykonaných [tituly před jménem] [jméno FO] namítla, že byly neúčelné. Ohledně nákladů vynaložených na důkazy v trestním řízení (odborná analýza a znalecké posudky) žalovaná při jednání dne [datum] učinila nesporným, že šlo o důkazy, které přispěly ke zproštění žalobce obžaloby, a že náklady na jejich pořízení byly žalobci vyfakturovány. Žalovaná však namítla, že ve fakturách není uvedena časová dotace a nelze tak určit v souladu s judikaturou vyhláškovou cenu. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu pro nedůvodnost zamítl.

3. Jelikož žalobce při jednání dne [datum] vzal žalobu částečně zpět ohledně nároku na vlastním cestovném žalobce v částce 32 708,40 Kč s příslušenstvím, soud v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok I) a rozhodl o odpovídajícím vrácení části zaplaceného soudního poplatku (po jeho snížení o 20 %, nejméně o 1 000 Kč) za tento samostatný nárok, neboť žaloba byla v tomto rozsahu částečně vzata zpět ještě před tím, než bylo zahájeno jednání ve věci a žalovaný nesdělil, že by s částečným zpětvzetím nesouhlasil (výrok V). Předmětem řízení zůstaly dva nároky žalobce na náhradu škody, a to jednak nákladů vynaložených na obhajobu, jednak vynaložených na důkazy v trestním řízení.

4. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání.

5. Mezi účastníky byl nesporný průběh trestního řízení vedeného Okresním soudem v Olomouci, sp.zn. 2 T 110/2018, tak, že usnesením policejního orgánu ze dne [datum], č.j. KRPM-99018-61/TČ-2015-140581-42, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a dále pro spáchání zločinu zvýhodnění věřitele dle ust. § 223 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku. Dne [datum] byla podána na žalobce obžaloba k Okresnímu soudu v Olomouci. Dále, že dne [datum] sdělil obhájce žalobce soudu, že zadal vypracování znaleckého posudku, který předložen dne [datum]. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum] č.j. 2 T 110/2018-4606 byl žalobce zproštěn obžaloby podle ustanovení § 226 písm. b) trestního řádu. Odvolání státního zástupce bylo zamítnuto usnesením Krajského soudu v [adresa] – pobočka v Olomouci ze dne [datum], č.j. 68 To 27/2022-4724. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Dále bylo nesporné, že žalobce u žalované nároky uplatnil dne [datum] a že žalovaná nároky předběžně projednala, což sdělila stanoviskem ze dne [datum], kdy přiznala žalobci 64 390 Kč coby náhradu nákladů obhajoby, 12 520,49 Kč coby náhradu cestovného žalobce a 14 514,06 Kč coby náhradu nákladů na ubytování, že k nahlížení do trestního spisu ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a dne [datum] ze strany obhájce žalobce došlo, že oba znalecké posudky a obnova a analýza dat od [tituly před jménem] [jméno FO] přispěly k tomu, že byl žalobce obžaloby posléze zproštěn a že úkony právní služby byly ze strany obhájců žalobci vyfakturovány.

6. Spor se vedl o to, zda a v jaké výši byla žalobci způsobena škoda v případech výdajů na náklady obhajoby a na znalecké posudky/odbornou analýzu dat.

7. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl, nad rámec skutečností mezi účastníky nesporných k tomuto závěru o skutkovém stavu: Soud má potvrzeními o schůzkách mezi žalobcem a advokátem na č.l. 14, 15, 25 až 30 za prokázané, že ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] je schůzkách žalobce s obhájcem [tituly před jménem] [jméno FO] došlo a že svojí délkou přesahovaly jednu hodinu. Fakturou – daňovým dokladem č. [hodnota] ze dne [datum] na č.l. 8. bylo prokázáno, že časová dotace za zpracování Obnovy a analýzy účetních dat společnosti IČO [IČO] ([tituly před jménem] [jméno FO]) činila 19,104 hodin a že za tento materiál bylo žalobci při ceně 840 Kč/hod a 21% DPH fakturováno 19 416,91 Kč. Fakturou – daňovým dokladem č. [hodnota] ze dne [datum] na č.l. 12 bylo prokázáno, že časová dotace na poradenství ve věci posouzení úpadku společnosti [právnická osoba] ([právnická osoba]) činila 46 hodin a že za tento materiál bylo žalobci při ceně 1 000 Kč/hod a 21% DPH fakturováno 55 660 Kč. Přílohou k faktuře č. [hodnota] ze dne [datum] na č.l. 17 bylo prokázáno, že časová dotace na znalecký posudek č. [č. účtu] Posouzení úpadku z důvodu platební neschopnosti společnosti činila 227 hodin v sazbě od 300 Kč/hod do 450 Kč/hod a že za tento materiál bylo žalobci fakturováno celkem 97 685,60 Kč plus 21% DPH 20 513,98 Kč, na hotových výdajích sestávajících z cestovních náhrad, tisku běžného a barevného 17 114,52 Kč plus 21% DPH 3 593,49 Kč, a dále náhrada za ztrátu času 200 Kč, celkem s DPH 139 150 Kč.

8. Z důkazů, jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, z nichž posléze žádná skutková zjištění potřebná pro právní posouzení věci neučinil.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

13. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o.z.“).

16. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

17. V řízení bylo nesporné, že žalobce své nároky u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

18. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

19. Žalobce se v tomto řízení domáhal dvou nároků, a to v souvislosti s rozhodnutím policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, na které se v důsledku pozdějšího vydání zprošťujícího rozsudku hledí jako na nezákonné rozhodnutí. Uplatněné nároky soud právně posoudil následujícím způsobem.

20. Soud předně, pokud jde o splnění podmínky existence odpovědnostního titulu ve vztahu k oběma nárokům na náhradu škody uvádí, že usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 1487/2001), což v daném případě nastalo. Nezákonným rozhodnutím je ve vztahu k žalobci usnesení policejního orgánu ze dne [datum], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a dále pro spáchání zločinu zvýhodnění věřitele dle ust. § 223 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, které bylo odklizeno rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum] č.j. 2 T 110/2018-4606, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu a který ve spojením s usnesením Krajského soudu v [adresa] – pobočka v Olomouci ze dne [datum], č.j. 68 To 27/2022- 4724, nabylo právní moci dne [datum].

21. Podmínka existence odpovědnostního titulu je tak splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku škody a existence příčinné souvislosti.

22. Nárok žalobce na náhradu nákladů vynaložených na znalecké posudky ve výši 214 226,91 Kč soud posoudil jako nárok na náhradu nákladů řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí. O tomto nároku soud uvážil takto.

23. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). V tomto případě žalobce vedle nákladů vynaložených na odměnu za zastupování a hotové výdaje požadoval náhradu nákladů, které byly vynaloženy na zpracování znaleckých posudků/odborné analýzy dat. Náklady na znalecký posudek předložený účastníkem řízení lze považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 31 odst. 1 OdpŠk pouze v rozsahu částky, která by se významně nelišila od znalečného, jež by stát v pozici zadavatele znaleckého posudku uhradil na základě procesního předpisu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.5.2017, sp.zn. 30 Cdo 3414/2016, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod. č. 132/2018).

24. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda má žalobce nárok na poskytnutí odškodnění za následující znalecké posudky, které žalovaná žalobci odmítla uhradit. Jelikož bylo prokázáno, že žalobci byla částka vynaložená na znalecké posudky/odbornou analýzu dat vyfakturována, případně přefakturována advokátní kanceláří, lze dovodit, že v tomto rozsahu žalobci vznikla škody, nicméně stát za ni odpovídá jen do výše, kterou by za takový znalecký posudek/jiný odborný poklad uhradit stát v pozici objednatele. Jelikož bylo nesporné, že všechny tři odborné materiály přispěly k tomu, že žalobce byl obžaloby posléze zproštěn, je tím prokázána i účelnost těchto důkazů a soud se tak touto otázkou blíže nezabýval. Pokud soud shledal nárok důvodným, vycházel z částky 350 Kč za hodinu dle vyhlášky č. 37/1967 Sb., platné v době, kdy byly znalecké posudky žalobcem objednány a hrazeny, ledaže byla žalobci účtována hodinová cena nižší, kdy soud přiznal tuto částku. O jednotlivých znaleckých posudcích soud uvážil takto: - Obnova a analýza dat od [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], fakturováno 19 416,91 Kč, prokázaná časová náročnost 20 započatých hodin, účelnost byla nesporná. Žalobci náleží 8 470 Kč (20 x 350 + náhrada za 21% DPH). - Znalecký posudek [právnická osoba], fakturováno 55 660 Kč, prokázaná časová náročnost 46 hodin, účelnost byla nesporná. Žalobci náleží 19 481 Kč (46 x 350 + náhrada za 21% DPH). - Znalecký posudek [právnická osoba], fakturováno 139 150 Kč, z toho 115 000 Kč za 227 hodin a 17 114,52 Kč za hotové výdaje, prokázaná časová náročnost 227 hodin. Žalobci náleží 94 849,48 Kč (204 x 350 + 15 x 300 + 8 x 311 + náhrada za 21% DPH). Pokud jde o hotové výdaje, spočívající v cestovném a nákladech na tisk, pak i na tyto výdaje znalce by stát musel hradit. Soud ověřil, že výpočet odpovídá uváděné kombinované spotřebě, druhu paliva a jeho ceně v době zpracování posudku a odpovídá i vykázaným kilometrům, stejně tak cena 3 Kč/1 strana za tisk černobílý a 17 Kč/1 strana za tisk barevný se soudu jeví přiměřená a odpovídající v té době běžné ceně na trhu Žalobci náleží náhrada za fakturované hotové výdaje v plné výši 20 708,01 Kč. Stejně tak náleží i náhrada za promeškaný čas ve výši 200 Kč, který sice patrně chybou ve výpočtu byl podhodnocen ze strany samotného znalce a částka tak neodpovídá vykázaným 48 hodinám. Podstatné však je, jaká částka byla žalobci fakturována, což je 200 Kč + náhrada za 21% DPH, žalobci náleží 242 Kč. Celkem žalobci náleží 115 799,49 Kč.

25. Soud v souhrnu dospěl k závěru, že na náhradě nákladů obhajoby (výdaje na znalecké posudky) je žalobní požadavek důvodný co do částky 143 750,49 Kč a tuto částku žalobci přiznal (výrok II). Ve zbytku, tedy ohledně částky 70 476,42 Kč, soud žalobu, pokud jde o tento nárok jako nedůvodnou zamítl (výrok III).

26. Nárok ve výši 59 644 Kč soud posoudil jako nárok na náhradu nákladů řízení (náklady na právní zastoupení), které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí. O tomto nároku soud uvážil takto.

27. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen „AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk).

28. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda má žalobce nárok na poskytnutí odškodnění za následující úkony právní služby: - nahlížení do trestního spisu ve [datum], [datum], [datum], [datum] a dne [datum]. Soud uznává, že nahlížení do spisu v průběhu trestního řízení je nedílnou součástí práva na obhajobu a v účelném rozsahu není důvod odpírat poškozenému právo, aby mu tyto účelně vynaložené náklady na obhajobu byly poté, co byl obžaloby zproštěn, ze strany státu nahrazeny. Současně se musí jednat o úkony právní služby, které jsou vyjmenovány v advokátním tarifu, případně je lze takovým úkonům postavit na roveň, přičemž současně je lze přiznat pouze v rozsahu, který advokátní tarif stanoví. V advokátním tarifu je výslovně upraven úkon právní služby - prostudování spisu při skončení vyšetřování, a to každé započaté dvě hodiny (srov. § 11 odst. 1 písm. f/ AT). Úkon spočívající v nahlížení do spisu upraven není a je tak třeba v každém konkrétním případě posoudit jeho účelnost vzhledem k dalším okolnostem daného řízení. Z trestního spisu plyne že zástupce žalobce prostudoval trestní spis po skončení vyšetřování dne [datum]. Dne [datum] byla podána obžaloba. Státní zástupkyně dne [datum] založila do spisu listinné důkazy. Dne [datum] a [datum] proběhla hlavní líčení. Za situace, kdy státní zástupce založil do spisu listinné důkazy, lze úkon nahlížení do spisu dne [datum] považovat za účelný z hlediska účinnosti vedené obhajoby. V mezidobí byly vypracovány znalecké posudky [tituly před jménem] [jméno FO] ([datum]), konána další hlavní líčení. Žalobce byl nepravomocně odsouzen dne [datum], odvolání proti rozsudku předloženo odvolacímu soudu dne [datum], o podaném odvolání bylo rozhodnutí dne [datum]. Ze dvou požadovaných nahlížení do spisu dne [datum] a [datum] lze žalobci jako účelně vynaložený náklad uznat pouze jedno nahlížení, a to dne [datum] bezprostředně následující po předložení věci odvolacímu soudu, aby se obhájce mohl seznámit s kompletním stavem spisu, jak byla odvolacímu soudu předložen. Nahlížení dne [datum] se však jako účelné nejeví, neboť odvolací soud rozhodoval v neveřejném zasedání, přičemž v trestním řízení se nic zásadního z hlediska dopadu na obsah trestního spisu neudálo. Spis byl poté vrácen okresnímu soudu dne [datum]. Žalobce předložil svůj znalecký posudek. Hlavní líčení bylo nařízeno na dny [datum]., [datum]. a [datum]. Obhájce tak nahlížel do spisu před hlavním líčením, nicméně není zjevný účel takového nahlížení, neboť spis nad rámec žalobcem založeného znaleckého posudku nedoznal žádných změn, s nimiž by se obhájce musel seznamovat, aby mohl vést obhajobu. Nahlížení dne [datum] tak dle soudu účelné nebylo. Pokud jde o nahlížení dne [datum], pak bylo nesporné, že žalobce byl obžaloby zproštěn dne [datum]. Z trestního spisu soud dále zjistil, že písemné vyhotovení bylo rozesláno dne [datum]. Proti rozsudku se odvolala státní zástupkyně, která jej odůvodnila dne [datum], kdy toto odůvodnění bylo přeposláno obhájci žalobce dne [datum]. Za situace, kdy obhájce nahlížel do spisu již dne [datum], tedy v době, kdy již odůvodnění odvolání bylo součástí trestního spisu, ale dosud nebylo rozesláno, mu nelze vytýkat, že na jeho rozeslání nečekal. Dne [datum] tak jde dle soudu o účelný úkon právní služby, neboť se obhájce seznamoval z odůvodněním odvolání proti zprošťujícímu rozsudku. Žalobci proto náleží náhrada za nahlížení ve dnech [datum], [datum] a [datum] ve výši 7 800 Kč (3 x 2 600). - vypracování zadání znaleckého posudku ze dne [datum]. Úkon právní služby takového druhu v advokátním tarifu nalézt nelze, což však vyplývá již ze samotné požadavku na obecnost právního předpisu a pestrost životních situací, na které je třeba jej aplikovat. I v tomto případě je třeba poměřovat úkon právní služby jeho účelností z hlediska toho, jak přispěl ke zrušení nezákonného rozhodnutí a jestli jej lze podřadit pod některý z úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 či odst. 2 ve smyslu odst.

3. Jelikož samotná účelnost všech znaleckých posudků obstaraných žalobcem v řízení, nebyla sporná, pak podmínka účelnosti úkonu právní služby spočívající ve vypracování zadání takového znaleckého posudku je splněna. Z hlediska povahy úkonu je podle soudu úkon obdobný písemnému podání nebo návrhu ve věci samé, neboť jde o obdobu návrhu zadání otázek pro znalce například v občanskoprávním řízení, které by bylo považováno za podání ve věci samé. Žalobci proto náleží náhrada za tento úkon v požadované výši 2 600 Kč. - další porady s klientem dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]. Bylo prokázáno, že tyto porady za účasti žalobce a obhájce se konaly a že vždy trvaly po dobu delší než 1 hodina. Právně tento nárok soud posoudil jako požadavek na náhradu úkonu právní služby podle § 11 odst. 1 písm. c) AT. Soud k tomu předesílá, že coby náhrada škody se hradí toliko účelně vynaložené náklady na obhajobu žalobce, přičemž měřítkem účelnosti zde není pouze to, že žalobce byl obžaloby zproštěn. Pokud by zákonodárce měl v úmyslu, aby byla poškozenému poskytnuta náhrada za veškeré vykonané úkony právní služby, které byly obhájci uhrazeny, pak by to do zákona č. 82/1998 Sb. takto uvedl. Zákonodárce však stanovil právní pravidlo, že náklady vynaložené na obhajobu jsou pouze účelně vynaložené náklady, jejichž výše se odvíjí od advokátního tarifu. To tedy znamená, že žalovaná v rámci předběžného projednání a poté soud na základě podané žaloby, musí poměřit každý jednotlivý úkon právní služby kritériem účelnosti, a to účelnosti objektivní. Soud nijak nepochybuje o tom, že subjektivně žalobce považuje všechny vykonané úkony za účelné, neboť by si je u svého obhájce jinak neobjednal a za ně mu neuhradil odměnu. Objektivní účelností je třeba rozumět to, že porada s klientem nemůže být úkonem samoúčelným, ale musí mít vždy návaznost na konkrétní úkon, který v řízení následuje. Žalobci lze přiznat náhradu za poradu dne [datum], která bezprostředně přecházela hlavnímu líčení dne [datum] a lze jí tak z hlediska návaznosti dalšího úkonu v trestním řízení považovat za účelnou. Naproti tomu poradu dne [datum] nelze jako samostatný úkon právní služby uznat a náhradu přiznat, neboť žalobci přísluší před každým úkonem v řízení náhrada za poradu jen jednou, i kdyby byla formálně rozdělena a vykázána jako více úkonů právní služby. Stále se totiž jednalo o jednu pokračující poradu, nikoli o další samostatnou poradu. Tento právní závěr soudu je podpořen i zněním advokátního tarifu, neboť náhrada ve výši jednoho úkonu právní služby náleží za poradu s klientem, pokud přesáhne jednu hodinu, nicméně nenáleží vícero úkonů, pokud porada trvá déle. Jinými slovy, je lhostejné, zda se žalobce s obhájcem radil ve vícero dnech. Za předpokladu úzké časové návaznosti se stále jedná o poradu, která dosud neskončila a náleží za ní právě jeden úkon právní služby. Žalobci lze přiznat náhradu za poradu dne [datum], která bezprostředně přecházela hlavnímu líčení dne [datum] a lze jí tak z hlediska návaznosti dalšího úkonu v trestním řízení považovat za účelnou. Účelnost porad dne [datum], [datum], [datum] a [datum] soud neshledal. Odvolání proti rozsudku podal žalobce dne [datum] a doplnil jej dne [datum], dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu. Není zde řádný úkon v řízení, kterému by tyto porady předcházely. Lze si představit, že by tímto úkonem mohlo být odůvodnění odvolání, nicméně k tomu došlo již dne [datum]. Poradu dne [datum] pak lze dle soudu považovat za účelnou, neboť bezprostředně po ní následoval úkon v řízení dne [datum], kterým žalobce předložil znalecký posudek, přičemž původní odsuzující rozsudek byl zrušen dne [datum] i proto, že žalobce předložil nový znalecký posudek. Žalobci proto náleží náhrada za porady ve dnech [datum], [datum] a [datum] ve výši 9 438 Kč (3 x 3 146). - sepsání právního rozboru věci dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]., [datum]., [datum] a [datum]. Ohledně všech těchto požadovaných úkonů je soud toho právního názoru, že sice jde podle jejich názvu obecně o úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. h) AT, nicméně z povahy tohoto úkonu je zřejmé, že své místo má v případech mimosoudních. V případě, kdy je věc předmětem soudního projednávání, jistě nic nebránilo žalobci, aby si u obhájce objednal písemný rozbor věci, a to případně i vícekrát. Současně však nelze takový právní rozbor věci jako samostatný úkon právní služby považovat za účelný a směřující ke změně či zrušení nezákonného rozhodnutí. Obhájce případ studuje při převzetí obhajoby a poté si přehled o případu dále prohlubuje v průběhu jednotlivých úkonů. Právní rozbor věci si tak musí obhájce učinit v rámci realizace příslušného úkonu právní služby, resp. přípravy na něj, jež je v něm již zahrnuta, aniž by jej mohl zvlášť požadovat nahradit po státu jako samostatný úkon. V tomto případě mělo jít o rozbory ve vztahu k výpovědím či podání vysvětlení v trestním řízení, přípravu otázek na svědky, shrnutí pro znalce, rozbor prvostupňového rozsudku za účelem podání odvolání a ve vztahu k mezeře krytí. Soud je toho právního názoru, že požadované právní rozbory jsou již zahrnuty v odměně za příslušné úkony, tedy účasti na výslechu svědků, případně poradě dne [datum], kterou soud žalobci jako účelnou přiznal, sepisu odvolání proti rozsudku. Shrnutí pro znalce pak může nanejvýše součástí podání ve věci, kterým je doprovázen důkazní prostředek znaleckým posudkem. Právní rozbor k mezeře krytí pak nanejvýše může být součástí podání ve věci samé, které se k této otázce v řízení vyjadřuje. Pokud takový rozbor žalobce požadoval, šlo o jeho právo, nicméně nelze požadovat po žalované, aby za takové úkony, které objektivně nemohly nijak sami o sobě přispět ke zrušení nezákonného rozhodnutí, poskytovala náhradu. Žalobci za tyto úkony odškodnění nenáleží.

29. Soud v souhrnu dospěl k závěru, že na náhradě nákladů obhajoby je žalobní požadavek důvodný co do částky 19 838 Kč (10 400 + 9 438) a tuto částku žalobci přiznal (výrok II). Ve zbytku, tedy ohledně částky 39 806 Kč, soud žalobu, pokud jde o tento nárok jako nedůvodnou zamítl (výrok III).

30. V souhrnu soud žalobě vyhověl co do částky 163 588,49 Kč (143 750,49 + 19 838), ve zbytku, ohledně částky 110 282,42 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

31. Soud přiznal žalobci požadovaný úrok z prodlení v zákonné výši (výrok II.) ze soudem přiznané částky 163 588,49 Kč, avšak až od [datum], neboť den [datum] byl ještě posledním dnem 6měsíční lhůty a v tento den ještě prodlení žalované nenastalo. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni [datum] 15 %. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy došlo marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne [datum], a ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem [datum] (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věty první o.s.ř. Jelikož žalobce uplatnil v řízení tři nároky na náhradu škody, postupoval soud v intencích rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1435/2015 ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. Celková tarifní hodnota předmětu řízení (na počátku) činí: 59 644 + 214 226,91+ 32 708,40 = 306 579,31. Žalobce byl částečně úspěšný ohledně každého ze dvou nároků na náhradu škody, o kterých soud meritorně rozhodoval, celkem ohledně částky 163 588,49 Kč. Žalovaná byla úspěšná ohledně částky 110 282,42 Kč, ohledně níž byla žaloba zamítnuta. Žalobce zavinil zastavení řízení ohledně částky 32 708,40 Kč a v tomto rozsahu je povinen hradit jeho náklady. Dílčí poměr, v jakém účastníci uspěli, je u žalobce 53,36 % (163 588,49/306 579,31 * 100), u žalované 46,64 % (142 990,82/306 579,31 * 100). Oba účastníci uspěli v přibližně stejném rozsahu a soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).

33. Lhůta k plnění ve výroku o věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobce v principu nijak nepoškozuje.

Poučení