48 C 177/2024 - 95

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozen [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupen advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Anonymizováno] o zaplacení 206 704 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Řízení se ohledně částky úroku z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z částky 206 704 Kč od [datum] do [datum] zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 181 869,60 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z částky 181 869,60 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení částky 24 834,40 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 456 Kč k rukám zástupkyně žalobce, [tituly před jménem] [jméno FO], advokátky, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 206 704 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení z titulu újmy způsobené mu nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce správního řízení u [Anonymizováno] pod sp.zn. [sp. zn.] a následně soudního řízení u Městského soudu v Praze pod sp.zn. [sp. zn.] a [sp. zn.](dále také jen „posuzovaná řízení“). Správní řízení o přiznání specializované způsobilosti bylo zahájeno návrhem žalobce doručeném žalované dne [datum], skončeno bylo vydáním rozhodnutí žalované č.j. [sp. zn.]-7/PRO ze dne [datum]. Řízení tak trvalo 11 let a 4 měsíce. Žalobce zrekapituloval průběh posuzovaného řízení u žalované a před správním soudem. Žalobce má za to, že se nejednalo o složité řízení, jeho délka nebyla způsobena složitostí, ale opakovanými nesprávnými rozhodnutími žalované, žalobce k délce řízení nijak nepřispěl. Posuzované řízení pro něj mělo značný význam, jelikož žalobce nemohl vykonávat konkrétní profesi a zastávat dosavadní pozici u zaměstnavatele. V důsledku nepřiměřené délky řízení došlo k situaci, kdy žalobce je již v důchodovém věku a není již v situaci, kdy by mohl zastávat místo vedoucího lékaře, které by v případě uznání specializované působnosti vykonával. Výši zadostiučinění žalobce vyčíslil tak, že základní částku stanovil ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení, tj. 1 667 Kč za měsíc řízení, přičemž první dva roky budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší. Žalobce svůj nárok ve výši 206 704 Kč uplatnil u žalované podáním ze dne [datum], žalovaná jeho nárok ke dni podání žaloby neprojednala. V replice žalobce poukázal na to, že nepřiměřeně dlouhé může být i řízení, v němž k průtahům nedošlo. Velké množství věcí napadlých ke správním soudům je objektivním faktorem, který nemůže ospravedlnit nepřiměřenou dobu trvání řízení. Dle žalobce řízení složité nebylo, neboť v něm nebyl přítomen žádný z prvků podle Metodiky Ministerstva zemědělství (sic!). Dle žalobce žalovaná nerespektovala závazný právní názor vyslovený v rozsudku nejvyššího správního soudu ze dne [datum]. Žalobce polemizoval se závěry žalované, že odbornou způsobilost v oboru diabetologie fakticky nepotřeboval. Žalobce netvrdil, že [právnická osoba] disponuje diabetologickým oddělením, ale má diabetologickou ambulanci. Žalobce setrval na tvrzení, že i s ohledem na svůj věk nemohl vykonávat činnost, k níž byla zapotřebí odborná způsobilost, jejíž přiznání bylo předmětem posuzovaného řízení.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] k žalobě učinila nesporným, že žalobce u ní nárok uplatnil dne [datum], přičemž žalovaná reagovala vyjádřením ze dne [datum], v němž žalobci sdělila, že nárok neuznává. Žalovaná dále zrekapitulovala proběh řízení před žalovanou i před správními soudy. Poukázala na to, že si vyžádala vyjádření soudních funkcionářů Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu. V této souvislosti poukázala i na specifika správního soudnictví, v němž se věci vyřizují zásadně v pořadí, v jakém soudu došly. Dle žalované délka projednání věci byla přiměřená. Žalovaná namítla, že význam řízení pro žalobce byl zanedbatelný, neboť žalobce je držitelem i dalších odborných způsobilostí a od roku 2004 pracoval jako primář oddělení klinické biochemie a jako lékař diabetologie. Dle žalované ani není přiléhavé tvrzení žalobce, že mohl pracovat jako primář diabetologie, když takové oddělení [právnická osoba] nemá. Dle žalované žalobce nebyl omezen ani ve výkonu své profese v oboru diabetologie a mohl své výkony vykazovat i zdravotní pojišťovně. Z hlediska pracovního uplatnění nemohla mít odborná způsobilost, která byla předmětem posuzovaného řízení, pro žalobce žádný reálný význam. Dle žalované řízení bylo složité, když bylo rozhodováno na vícero stupních správní i soudí soustavy. Dle žalované by v případě přiznání finančního zadostiučinění měl soud vycházet ze základní částky 15 000 Kč za rok řízení a provést snížení i více než o 50 %.

3. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání. Jelikož žalobce vzal žalobu částečně zpět ohledně příslušenství z požadované částky od [datum] do [datum], soud v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok I).

4. Účastníci mezi sebou učinili nesporným průběh posuzovaného řízení takto: Žádost o vydání osvědčení rozhodnutí o získání specializované způsobilosti lékaře ze dne [datum] doručená dne [datum]. Sdělení žalované ze dne [datum] č.j. [č. účtu]/VZV o zamítnutí žádosti pro nesplnění podmínek a možnosti vyjádření se k podkladům rozhodnutí. Odvolání žalobce ze dne [datum]. Rozhodnutí žalované ze dne [datum], č.j. [č. účtu]/VZV/Zam o nepřiznání specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře. Rozklad žalobce ze dne [datum]. Stanovisko VZV k rozkladu ze dne [datum], č.j. [č. účtu]/VZV. Poučení účastníka řízení o právech a povinnostech ze dne [datum], č.j. [č. účtu]-3/PRO. Rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne [datum], č.j. [sp. zn.] [č. účtu]-[právnická osoba] o zamítnutí rozkladu. Žaloba ze dne [datum] proti rozhodnutí žalované č.j. [sp. zn.] [č. účtu]-4/PRO, soudem dne [datum] zaslána žádost o vyjádření žalované. Dne [datum] zasláno vyjádření žalované o nesouhlasu s rozhodnutím věci bez nařízení jednání., dne [datum] zasláno vyjádření žalovaného k žalobě (č.l. 43). Dne [datum] zaslána soudem výzva žalobci, dále učiněn referát ze dne [datum] o předvolání účastníku k ústnímu jednání na [datum]. Dne [datum] podána žalobcem žádost o odročení jednání, [datum] vyzván k doložení dokladu k žádosti. Dne [datum] žalobcem doplněny důkazy k žádosti o doručení, dne [datum] vyzván soudem k navrhnutí jiného termínu. Žalobce reagoval podáním ze dne [datum], soud na to předvolal účastníky k jednání na [datum]. Žalobce se dne [datum] vyjádřil k vyjádření žalovaného (č.l.68). Dne [datum] vydán rozsudek č.j. [sp. zn.]-76 o zrušení rozhodnutí žalované č.j. [sp. zn.] [č. účtu]-[právnická osoba]. Dne [datum] podána žalovanou kasační stížnost proti rozsudku (č.l.89), dne [datum] vydán Nejvyšším správním soudem rozsudek č.j. [sp. zn.]-50 o zamítnutí kasační stížnosti, právní moci nabyl dne [datum]. Rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne [datum], č.j. [sp. zn.] [č. účtu]-6/[právnická osoba] zrušení rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ze dne [datum], č.j. [č. účtu]/VZV/Zam. Vyjádření pro rozkladovou komisi ze dne [datum]. Poučení účastníka řízení o právech a povinnostech ze dne [datum], č.j. [sp. zn.] [č. účtu]-[právnická osoba]. Sdělení žalobce žalované ze dne [datum]. Výzva žalované k uplatnění procesních práv žalobce ze dne [datum], č.j. [sp. zn.] [č. účtu]-[právnická osoba]. Žádost žalované ze dne [datum], č.j. [č. účtu]-11/VLP o odborné vyjádření Institutu pro postgraduální vzdělávání ve zdravotnictví. Sdělení Institutu pro postgraduální vzdělávání ve zdravotnictví ze dne [datum] k žádosti o odborné vyjádření. Sdělení žalované ze dne [datum] žalobci o pokračování v řízení po zrušení rozhodnutí č.j. [č. účtu]-13/VLP. Rozhodnutí žalované ze dne [datum], č.j. [č. účtu]-14/VLP o nepřiznání specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře. Sdělení žalobce ze dne [datum]. Protokol o nahlížení do správního spisu ze dne [datum]. Rozklad ze dne [datum] proti rozhodnutí ze dne [datum], č.j. [č. účtu]-14/VLP, o nepřiznání způsobilosti. Stanovisko VLP k rozkladu ze dne [datum] č.j. [sp. zn.] [č. účtu]-18/VLP. Poučení účastníka řízení o právech a povinnostech ze dne [datum], č. j. [č. účtu] -[právnická osoba]. Zápis z jednání rozkladové komise ze dne [datum]. Rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne [datum], č.j. [sp. zn.] [č. účtu]-4/[právnická osoba] zamítnutí rozkladu. Ve spise založena správní žaloba ze dne [datum] k [Anonymizováno] proti rozhodnutí č.j. [č. účtu]-[právnická osoba], výzva ze dne [datum] žalované k vyjádření se k žalobě a žádost ze dne [datum] žalované o předložení spisové dokumentace. Dne [datum] předání spisové dokumentace žalovanou. Dne [datum] vyzván žalobce k vyjádření, dne [datum] na č.l. 43 podal žalobce vyjádření k vyjádření žalované. Dne [datum] vydán rozsudek [Anonymizováno] o zamítnutí žaloby č.j. [sp. zn.]-52. Dne [datum] podána žádost o nahlédnutí do spisu žalobcem, dne [datum] podána žalobcem kasační stížnost proti vydanému rozsudku (č.l.70). Dne [datum] předání spisové dokumentace žalovanou. Dne [datum] rozhodnuto Nejvyšším správním soudem o zrušení napadeného rozsudku a věc vrácena k dalšímu řízení, rozsudkem č.j. [sp. zn.]-39. Zápis z jednání rozkladové komise ze dne [datum]. Rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne [datum], č.j. [sp. zn.] [č. účtu]-7/[právnická osoba] rozkladu o změně a přiznání specializované způsobnosti. Doložka právní moci k č.j. [sp. zn.] [č. účtu]-7/PRO - [datum]. Sdělení výsledku rozkladového řízení ze dne [datum].

5. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující další skutková zjištění. Soud má za prokázané, že ve struktuře interního oddělení je uvedena diabetologická ambulance. Dále uvedeno spektrum poskytované péče mimo základní strukturu odborné ambulance (zjištěno z Dokumentu [právnická osoba] - Spektrum poskytované péče interního oddělením z Struktury interního oddělení [právnická osoba] a z fotografie z webových stránek [právnická osoba]).

6. Z vyjádření předsedy Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], z vyjádření místopředsedy [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO] ohledně věcí vedených u Městského soudu v Praze sp. zn. [sp. zn.] a sp. zn. [sp. zn.], z životopisu žalobce z www.[Anonymizováno].cz a ze struktury [právnická osoba]. z www.[Anonymizováno].cz soud nic podstatného pro právní posouzení věci nezjistil.

7. Ze skutečností mezi účastníky nesporných, která soud vzal za svá skutková zjištění a z provedeného dokazování má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od [datum] do [datum]. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce tak činí 11 let a 4 měsíců.

8. Soud z nesporných skutečností a provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

13. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zák. č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).´ 17. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

18. V posuzovaném případě se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

19. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne [datum]). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne [datum]). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

20. Posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum] a skončeno bylo dne [datum] právní mocí konečného rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne [datum]. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce tak činila 11 let a 4 měsíce. Soud nepřisvědčil žalované, že je třeba od délky řízení odčítat, ať již pro účely posouzení jeho celkové délky či výše odškodnění, dobu mezi pravomocným skončením řízení u žalované a podáním správní žaloby. Podání správní žaloby sice nelze považovat, tak jako například podání kasační stížnosti či dovolání za mimořádný opravný prostředek, nicméně soud neshledává žádný důvod k tomu, aby na podání správní žaloby proti pravomocnému rozhodnutí správního orgánu bylo nahlíženo jinak. Z pohledu žalobce řízení stále není skončeno, neboť žalobce v zákonem stanovené lhůtě využil možnost soudního přezkumu. Řízení před žalovanou i správními soudy tak tvoří z hlediska posouzení jeho délky jeden celek.

21. Již zde soud konstatuje, že tato délka řízení je i při bližším zkoumání průběhu celého řízení nepřiměřená. Na délce řízení se podílely zejména soudy (viz dále). Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma. Soud shledal, že je na místě žalobci poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování či omluva není v tomto případě dostatečnou formou zadostiučinění.

22. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze Stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen „Stanovisko“). Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení (1 250 Kč – 1 667 Kč za měsíc), přičemž na první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Soud neshledal důvody pro stanovení výše základní sazby za jeden rok řízení v horní hranici této sazby, neboť takový postup je namístě pouze u řízení extrémně dlouhých trvajících kolem 15 let a více, nebo v situaci, kdy samo odškodňovací řízení běží dlouhou dobu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Za přiměřenou základní sazbu je v tomto případě 16 000 Kč za rok řízení. Z judikatury Nejvyššího soudu lze vysledovat, že horní hranice doporučeného rozmezí je soudy přiznávána v řízení o extrémních délkách 20 let (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011, či věc řešenou Nejvyšším soudem pod sp.zn. 30 Cdo 5440/2014, kde byla základní částka 20 000 Kč/rok přiznána u řízení, jehož délka přesahovala 23 let). Základní částka 17 000 Kč byla přiznána v řízení trvajícím 16 let (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1612/2009). V posuzované věci řízení trvalo 11 let a 4 měsíce. Za přiměřenou základní sazbu tak soud považuje v tomto případě částku 16 000 Kč za rok řízení, tj. 1 334 Kč za měsíc. Není na místě přiznávat částku vyšší, neboť soud sice uznává, že délka řízení byla nepřiměřená, nicméně jeho délka nebyla extrémní, tedy blížící se, či snad dokonce přesahující dobu 20 let.

23. Zadostiučinění, které by tak žalobci náleželo je představováno částkou 165 336 Kč 10x16 000 + 4x1 334, kdy je však nutno tuto částku modifikovat a to dle kritérií uvedených v ust. § 31a OdpŠk. Již bylo uvedeno, že výčet těchto kritérií je demonstrativní, soud tak přihlédl i k dalším okolnostem.

24. Z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci soud shledal, že na délce řízení se podílela částečně sama žalovaná a rovněž správní soudy. Pokud jde o žalovanou, ta měla vždy rozhodovat nejpozději v obecné 30 denní lhůtě, která mohla být prodloužena o nejvýše dalších 30 dnů, což se však ne ve všech případech dělo. O tom, že nebude v zákonných lhůtách rozhoduto nebyl žalobce ani informován. Pokud jde o správní soudy, soud konstatuje, že sice nejsou dány zákonné lhůty k učinění úkonu či rozhodnutí ve věci samé (až na výjimky), nicméně obecně se za přiměřenou lhůtu k učinění úkonu soudu považují 3 měsíce. Jen u soudů vyšších stupňů, jako je Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soudu a Ústavní soud, je tomu jinak. Tyto soudy zpravidla nečiní ve věci jiné úkony než samotné rozhodnutí, aniž by bylo namístě dobu od předložení jim spisu do rozhodnutí považovat za nedůvodnou nečinnost, neboť soud zvažuje, jak ve věci rozhodne. Zpravidla nelze označit za průtah dobu jednoho roku od zahájení řízení před těmito soudy (viz SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. V Praze: C.H. Beck, 2019. Právní praxe. ISBN 978-80-7400-768-2. str. 286). V této souvislosti soud poukazuje na určitou specifitu správního soudnictví, spočívající v tom, že správní soud projednává a rozhoduje věci podle pořadí, v jakém k němu došly, ledaže jsou u věci dány závažné důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci. Věc žalobce mezi přednostní věci ze zákona nepatří (srov. § 56 soudního řádu správního). Je tak prakticky jisté, že správní soud projednával a rozhodoval žaloby a návrhy, které napadly dříve, či kterým svědčila výhrada přednostního projednání. Na straně druhé však tuto skutečnost nelze přikládat k tíži žalobce, neboť je povinností státu, aby zajistil, že v soudním řízení budou dodrženy lhůty přiměřené. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že za přiměřenou délku řízení i soudním řízení správním lze považovat 24 měsíců (nikoli však již delší) s poukazem na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, publikované pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2017, čj. Aprk 24/2017-36). Tato lhůta byla v případě žalobce ve třech případech překročena. V případě řízení sp.zn. [sp. zn.] bylo o žalobě rozhodnuto po téměř třech letech. O kasační stížnosti sp.zn. [sp. zn.] naopak bylo rozhodnuto do 5 měsíců. V případě řízení sp.zn. [sp. zn.] bylo o žalobě rozhodnuto po 3 letech a 9 měsících. O kasační stížnosti sp.zn. [sp. zn.] bylo rozhodnuto po přibližně 2 letech. Z výše uvedeného plyne, že se na délce řízení významnou měrou podílely soudy, a proto soud shledal, že je na místě s ohledem na toto kritérium základní částku navýšit o 10 %. Tuto výši soud stanovil s přihlédnutím k tomu, že toto kritérium bylo zásadní již pro shledání délky řízení jako nepřiměřené a mohlo by dojít k duplicitnímu posuzování téhož kritéria, avšak délka řízení před správními soudy byla natolik zásadní pro délku řízení, že byl důvod základní částku ještě navýšit.

25. Věc nebyla po právní, skutkové ani procesní stránce složitá, šlo po všem stránkách o standardně složitý spor. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu v rámci kritéria složitosti je třeba posoudit, na kolika stupních byla věc projednávána. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soustavy správních orgánů i soudní soustavy. K uvedenému soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. závěry Stanoviska). Ve věci dvakrát meritorně rozhodoval správní orgán I. stupně, třikrát ministr zdravotnictví, dvakrát krajský správní soud a dvakrát Nejvyšší správní soud. Nebylo zjištěno, že by soudem byla rozhodnutí správních orgánů rušena pro nepřezkoumatelnost či že by se správní orgány neřídily závazným právním názorem správního soudu. Samotná délka řízení způsobená jen tím, že věc byla rozhodována na vícero správních instancích a byla podrobena a vícečetnému soudnímu přezkumu, tak není přičitatelná žalované. S přihlédnutím k instančnosti soud shledal jako odpovídající snížení základní částky o 15 %.

26. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestních (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Posuzované řízení patřilo mezi shora uvedená řízení, soud tak shledal presumovaný zvýšený význam předmětu řízení pro žalobce. Bylo prokázáno, že význam řízení pro žalobce byl zvýšený. Argument žalované, že žalobce již jinou specializovanou způsobilostí lékaře disponoval a zastával díky tomu i funkci primáře jiného oddělení, není relevantní. Bylo též prokázáno, že ve [právnická osoba] byla zřízena diabetologická ambulance. Avšak, i kdyby ve [právnická osoba] diabetologická ambulance zřízena nebyla, žalobce mohl využít příslušnou specializace, jejíž uznání bylo předmětem posuzovaného řízení, u jiným způsobem. Poukaz žalované, že specializaci žalobce k ničemu nepotřeboval, je pouhou spekulací. Není předmětem tohoto řízení, aby soud zkoumal, zda a případně k výkonu jakého zdravotnického povolání žalobci postačovala jeho stávající specializace. Specializace, o jejíž uznání žalobce žádal, byla přinejmenším v rozhodné době existentní. Z hlediska zásady racionálního zákonodárce tak zjevně byla k výkonu určitého zdravotnického povolání potřebná. V opačném případě by ji zákonodárce do právního předpisu nezakotvoval. Z tohoto důvodu nelze učinit závěr o sníženém či zanedbatelném významu řízení pro žalobce v situaci, kdy žalobce disponoval ještě jinou specializovanou způsobilostí, která mu výkon jiného zdravotnického povolání umožňovala. Soud proto základní částku zvýšil o 15 %.

27. Žalobce se na délce řízení nepodílel, ani nijak k samotné délce řízení pozitivně nepřispěl. Jeho vztah k délce řízení tak soud hodnotí jako neutrální. Soud tak s ohledem na toto kritérium základní částku nemodifikoval.

28. Ve světle výše uvedeného žalobci náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce, neboť byla prokázána existence odpovědnostního titulu (nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení), vznik újmy a příčinná souvislost mezi uvedenými dvěma podmínkami. Zadostiučinění za celé řízení žalobci náleží ve výši 165 336 plus 10 %, tedy 181 869,60 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci ničeho dosud neposkytla, soud žalobci přiznal právě tuto částku (výrok II). Ve zbytku, co do částky 24 834,40 Kč, byla žaloba zamítnuta (výrok III).

29. Žalobce svůj nárok na náhradu škody dle OdpŠk uplatnil dne [datum] a zákonná šestiměsíční lhůta k projednání nároku skončila uplynutím dne [datum], kdy následující den se žalovaná dostala do prodlení. Žalovaná o nároku žalobce nijak nerozhodla. Žalobce tak má kromě přiznané jistiny nárok i na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ze soudem přiznané částky 181 869,60 Kč, a to v souladu s žalobním návrhem, kterým je soud vázán, tedy od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % ročně v souladu s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když se žalovaná dostala do prodlení dne [datum], avšak žalobce úrok požadoval až od [datum]. Soud proto v této části žalobě vyhověl (výrok II). Ve zbytku (úrok z prodlení v zákonné výši z částky 24 834,40 Kč od [datum] do zaplacení) soud požadavek na zaplacení úroku z prodlení zamítl jako nedůvodný (výrok III).

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř., když žalobce byl sice úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, pročež se i částečný úspěch pro účely náhrady náklady řízení projeví jako úspěch plný. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), spočívající v odměně advokáta za celkem [hodnota] úkony právní služby [za převzetí věci a přípravu zastoupení, sepis žaloby, repliku ze dne [datum] a účast při soudním jednání dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT] z tarifní hodnoty 50 000 Kč ve výši a 3 100 Kč [dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) AT, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013], 4 x režijní paušál ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč za tytéž úkony právní služby, celkem tedy 13 600 Kč [(4 x 3 100) + (4 x 300)], to vše zvýšení o náhradu za 21% DPH ve výši 2 856 Kč na základě dokladu, že advokátka žalobce je plátcem této daně. Soud žalobci nepřiznal náhradu za uplatnění nároku u žalované s poukazem na § 31 odst. 4 OdpŠk. Náklady žalobce celkem 18 456 Kč (2 000 + 13 600 + 2 856). Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci tuto částku, a to k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř., výrok IV).

31. Lhůta k plnění ve výroku o věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobkyně v principu nijak nepoškozuje.