48 C 200/2024 - 137

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozen [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupen advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] doručovací adresa [Anonymizováno] proti žalované: [Anonymizováno] sídlem Vyšehradská 16, Praha 2 za niž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 54 531,25 Kč, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 27 265,60 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 27 265,65 Kč se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 54 531,25 Kč z titulu újmy jemu způsobené nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Krajským soudem v [adresa] pod sp. zn. [sp. zn.] a pod sp.zn. [sp. zn.] (dále také jen „posuzovaná řízení“). Za každé z posuzovaných řízení se žalobce domáhal částky 27 265,625 Kč. Žalobce uvedl, že posuzované řízení sp.zn. [sp. zn.] bylo dne [datum] vyloučeno z řízení sp.zn. [sp. zn.], které bylo zahájeno dne [datum] a jeho předmětem byla náhrada škody za porušení autorského práva ve výši cca 28 milionů Kč. Žalobce stručně zrekapituloval posuzovaná řízení, přičemž poukázal na to, že spor pro něj byl významný s ohledem na částku, která byla předmětem sporu, s čímž souviselo i požadované příslušenství a hrozící náklady řízení kolem 1 milionu Kč. Podle žalobce v řízení docházelo k průtahům, kdy celé řízení trvalo 9 let a 2 měsíce. Žalobce u žalované nároky uplatnil v celkové výši 135 156,25 Kč, když vycházel ze základní částky 15 000 Kč za měsíc a navýšení o 25 % pro průtahy, význam a jednoduchost sporu. Žalovaná nárok žalobce projednala stanoviskem ze dne [datum], přičemž přiznala a vyplatila 80 625 Kč. Zbývající částku tedy žalobce požaduje po žalované u soudu.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] a dne [datum] nároky uplatnil ve výši 203 437,50 Kč. K projednání došlo dne [datum] a dne [datum]. Žalovaná konstatovala, že v řízení sp.zn. [sp. zn.] došlo k nesprávnému úřednímu postupu a žalobci poskytla zadostiučinění celkem 80 625 Kč. Žalovaná vyšla z délky řízení ve vztahu k žalobci 8 let a 2 měsíce, neboť žalobce byl v procesním postavení žalovaného a o žalobě se dozvěděl dne [datum]. Žalovaná vyšla ze základní částky 15 000 Kč, kterou celkem snížila o 25 %, z toho o 20 % z důvodu složitosti věci a o 5 % z důvodu podílu žalobce na délce řízení. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

3. Soud o podané žalobě rozhodl při jednání.

4. Soud vzal za svá skutková zjištění skutečnosti, které byly mezi účastníky nesporné. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce oba nároky u žalované řádně předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., a to podáními doručenými žalované dne [datum], [datum] a [datum], pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.). Žalovaná nároky žalobce projednala dne [datum] a dne [datum], přičemž ohledně obou řízení konstatovala nepřiměřenou délku řízení a žalobci poskytla zadostiučinění za řízení sp.zn. [sp. zn.] ve výši 80 625 Kč, které vyplatila před podáním žaloby. Za řízení sp.zn. [sp. zn.] žalovaná zadostiučinění neposkytla s ohledem na to, že šlo o souběžně probíhající řízení a žalobci přísluší pouze jediné odškodnění, které bylo přiznáno za nepřiměřenou délku řízení sp. zn. [sp. zn.].

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu.

6. Ze spisu vedeného Krajským soudem v [adresa] sp.zn. [sp. zn.] (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků) zjištěno, že dne [datum] byla k soudu podána žaloba žalobců proti žalovanému [Jméno žalobce] (ve zdejší věci žalobce). Dne [datum] bylo žalobcům doručeno usnesení, kterým byli žalobci vyzváni k odstranění vad podání. Dne [datum] byly odstraněny vady podání. Dne [datum] žalovaný podal soudu vyjádření k žalobě. Dne [datum] bylo doručeno žalobci a dne [datum] doručeno žalovanému usnesení, kterým byl nárok žalobce g) vyloučen k samostatnému řízení. Dne [datum] podal žalovaný žádost o osvobození od soudních poplatků. Dne [datum] bylo žalovanému doručeno usnesení o neosvobození od soudních poplatků. Dne [datum] bylo účastníkům doručeno předvolání na jednání dne [datum]. Dne [datum] bylo účastníkům doručeno vyrozumění o odročení jednání z [datum] na [datum] z důvodu nepřítomnosti soudce. Dne [datum] bylo konáno jednání. Následně bylo na jednání vyhlášeno usnesení o odročení jednání na [datum], z důvodu projednání mimosoudního řešení sporu. Dne [datum] je žalovaný a dne [datum] žalobce vyrozuměn o odročení jednání z [datum] na [datum] z důvodu nepřítomnosti soudce. Dne [datum] proběhlo jednání, kde bylo přistoupeno k dokazování. Na jednání bylo vyhlášeno usnesení o přerušení jednání do [datum], z důvodu vyžádání trestního spisu. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného, které bylo zasláno žalobcům. Dne [datum] konáno jednání. Poté bylo vyhlášeno usnesení o přerušení jednání na neurčito. Dne [datum] žalobcům a dne [datum] bylo doručeno předvolání na jednání na [datum]. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného a dne [datum] doplnění k vyjádření žalovaného. Dne [datum] bylo zahájeno jednání. Následně bylo na jednání vyhlášeno usnesení o přerušení řízení do [datum] za účelem dokazování. Dne [datum] žalobci podali repliku k vyjádření žalovaného. Dne [datum] bylo doručeno [právnická osoba] usnesení ze dne [datum], č. j. [sp. zn.]-135. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného k dopisu a důkazům předložených [právnická osoba]. Na žádost žalobců bylo jednání nařízené na [datum] odročeno na neurčito. Dne [datum] bylo účastníkům doručeno předvolání na jednání na [datum]. Dne [datum] bylo konáno jednání, poté přerušeno do [datum] za účelem pokračování v dokazování. Na základě žádosti žalobců bylo jednání nařízené na [datum] odročeno na [datum]. Dne [datum] konáno jednání, poté vyhlášeno usnesení o přerušení řízení do [datum] za účelem dokazování. Dne [datum] bylo zahájeno jednání, kde byl soudem sdělen obsah podání žalovaného, poté bylo přistoupeno k dokazování. Následně bylo na jednání vyhlášeno usnesení, kterým bylo jednání přerušeno na neurčito za účelem doplnění rozhodujících skutečnosti žalobci. Dne [datum] žalobci doplnili podáním rozhodující skutečnosti. Dne [datum] byli účastníci předvoláni na jednání na [datum]. Dne [datum] bylo konáno jednání, na kterém byl sdělen obsah podání žalobců a žalovaného. Na jednání následně bylo vyhlášeno usnesení, kterým se řízení přerušilo do [datum] za účelem posouzení dalšího procesního postupu. Dne [datum] bylo zahájeno jednání, kde byl soudem sdělen obsah podání žalobců a žalovaného. Na jednání bylo následně vyhlášeno usnesení, kterým byla žalobcům uložena povinnost doplnit rozhodující tvrzení a jednání bylo přerušeno do [datum]. Dne [datum] byli účastníci vyrozuměni o odročení jednání z [datum] na [datum] na základě žádosti žalovaného. Dne [datum] bylo jednání odročeno z [datum] na [datum] z důvodu ochrany zdraví (covid). Dne [datum] byli účastnici soudem vyrozuměni o odročení jednání z [datum] na [datum] na základě žádosti žalobců. Dne [datum] byli žalobci a dne [datum] byl žalobce vyrozuměni o odvolání jednání nařízeného na den [datum] z důvodu nepřítomnosti soudce. Poté bylo jednání nařízeno na [datum]. Poté byl termín přeložen ze dne [datum] na den [datum] na základě žádosti žalovaného. Následně bylo jednání přeloženo z [datum] na [datum] na základě žádosti žalobců. Dne [datum] bylo zahájeno jednání, které odročeno za účelem vyhlášení rozsudku. Při jednání dne [datum] byl vyhlášen rozsudek. Rozsudek účastníkům doručen dne [datum]. Dne [datum] podali žalobci odvolání proti rozsudku. Dne [datum] podal odvolání proti rozsudku. Dne [datum] žalobci doplnili odvolání proti rozsudku. Dne [datum] žalovaný doplnil odvolání proti rozsudku. Odvolání předloženo odvolacímu Vrchnímu soudu v [Anonymizováno] dne [datum]. Odvolací jednání bylo nařízeno na [datum]. Poté bylo jednání z [datum] přeloženo na [datum] z důvodu nemoci soudkyně. Dne [datum] bylo zahájeno jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek. Rozsudek byl žalobcům doručen dne [datum] a žalovanému dne [datum]. Dne [datum] podali žalobci (vyjma žalobců c/ a f/) dovolání proti rozsudku ze dne [datum] k Nejvyššímu soudu, který dovolání postoupil soudu prvního stupně dne [datum]. Dne [datum] bylo žalobcům doručena výzva k doložení plné moci pro dovolací řízení. Dne [datum] předložili žalobci plnou moc právního zástupce pro dovolací řízení. Dne [datum] byla žalobcům doručena opětovně výzva k doložení plné moci pro dovolací řízení. Dne [datum] žalobci doložili opravenou plnou moc pro dovolací řízení. Dne [datum] bylo dovolání předloženo Nejvyššímu soudu. Dne [datum] vyhlásil Nejvyšší soud rozsudek, č. j. [Anonymizováno]-570, který byl žalobcům doručen dne [datum] a žalovanému dne [datum]. Po vrácení spisu bylo krajským soudem nařízeno jednání na [datum]. Dne [datum] bylo zahájeno jednání, kde bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo jednání odročeno na [datum] za účelem vyhlášení rozhodnutí. Dne [datum] bylo zahájeno jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek, který byl účastníkům doručen dne [datum]. Dne [datum] podali žalobci odvolání proti rozsudku. Dne [datum] podali žalobci odvolání proti usnesení, kterým nebylo žalobcům prominuto zmeškání lhůty pro podání odvolání. Odvolání předloženo odvolacímu soudu dne [datum]. Dne [datum] soud vydal usnesení, č.j. [Anonymizováno]-637, které bylo doručeno žalobcům den [datum]. Dne [datum] krajský soud vydal usnesení, č. j. [sp. zn.]-643, kterým odmítl odvolání žalobců pro opožděnost. Dne [datum] podali žalobci proti tomuto usnesení odvolání. Odvolání předloženo odvolacímu soudu dne [datum]. Dne [datum] vydal soud usnesení, kterým napadené usnesení potvrdil. Usnesení nabylo právní moci dne [datum].

7. Ze spisu vedeného Krajským soudem v [adresa] sp.zn. [sp. zn.] (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků) zjištěno, že dne [datum] bylo vydáno usnesení, č.j. [sp. zn.]-33, kterým bylo řízení ve věci žalobce g) proti žalovanému ([Jméno žalobce]) vyloučeno k samostatnému řízení. Dne [datum] bylo doručeno žalobci usnesení, kterým byl vyzván k zaplacení soudního poplatku ve výši 601 375 Kč. Dne [datum] podal žalobce návrh na osvobození od soudních poplatků. Dne [datum] žalobce sdělil soudu, že proběhlo mimosoudní jednání mezi žalobcem a žalovaným. Usnesením ze dne [datum] bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení Krajského soudu v [adresa] vedeného pod sp. zn. [sp. zn.]. Dne [datum] proti tomuto usnesení podal odvolání žalovaný. Odvolání předloženo odvolacímu soudu dne [datum]. Usnesení Vrchního soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]-64, bylo usnesení o přerušení řízení zrušeno (PM [datum]). Usnesením ze dne [datum] bylo řízení zastaveno. Proti tomuto usnesení podal žalovaný i žalobce odvolání. Odvolání předloženo odvolacímu soudu dne [datum]. Dne [datum] bylo doručeno žalovanému a dne [datum] žalobci usnesení ze dne [datum], č. j. 7 Co 13/2019- 106, kterým rozhodnuto, že se řízení nezastavuje. Spis vrácen soudu I. stupně dne [datum]. Dne [datum] žalobce vyzván k předložení prohlášení o majetkových poměrech. Dne [datum] nařízeno přípravné jednání na [datum]. Dne [datum] bylo zahájeno přípravné jednání, na kterém bylo vyhlášeno usnesení, kterým se přípravné jednání odročuje na neurčito, za účelem nového obeslání všech zúčastněných. Následně bylo přípravné jednání nařízeno na [datum]. Dne [datum] bylo zahájeno přípravné jednání, na kterém bylo vyhlášeno usnesení, kterým se žalobci uložila povinnost doplnit žalobní tvrzení, následně bylo vyhlášeno usnesení, kterým se přípravné jednání odročuje na neurčito. Jednání bylo nařízeno na [datum]. Dne [datum] bylo soudu doručeno žalobcem doručeno podání ohledně doplnění žalobních tvrzení. Dne [datum] se žalovaný vyjádřil k doplnění žalobních tvrzení žalobce. Dne [datum] bylo zahájeno přípravné jednání, kde byly provedeny důkazy. Poté byl vyhlášen rozsudek. Dne [datum] byl doručen žalobci a dne [datum] žalovanému rozsudek. Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání žalovaného proti rozsudku. Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání žalobce proti rozsudku. Dne [datum] žalobce doplnil odvolání. Odvolání bylo odvolacímu soudu předloženo dne [datum] Na den [datum] bylo nařízení odvolací jednání. Dne [datum] bylo zahájeno jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek č. j. [sp. zn.]-259, který byl žalobci doručen [datum] a žalovanému dne [datum]. Dne [datum] bylo žalobcem podáno dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, č. j. [sp. zn.]-259. Dne [datum] byla Nejvyššímu soudu doručena předkládací zpráva k rozhodnutí o dovolání žalobce proti rozsudku, č. j. [sp. zn.]-259. Dne [datum] byl vyhlášen rozsudek Nejvyššího soudu, č. j. [Anonymizováno]- 312, který byl doručen dne [datum] žalovanému a dne [datum] žalobci. Dovolání částečně odmítnuto, částečně zrušeno a vráceno krajskému soudu k dalšímu řízení. Dne [datum] bylo vyhotoveno usnesení, č. j. [sp. zn.]-330, kterým byl žalobce vyzván k doplnění žalobních tvrzení. Následně bylo nařízeno jednání na [datum]. Dne [datum] bylo zahájeno jednání, na kterém bylo vyhlášeno usnesení, kterým se žalobci poskytla lhůta k doplnění rozhodujících skutečností. Jednání bylo následně odročeno na [datum]. Dne [datum] žalobce doplnil tvrzení. Dne [datum] bylo zahájeno jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek, č. j. [sp. zn.]-391. Dne [datum] podal žalovaný odvolání proti tomuto rozsudku. Dne [datum] podal žalobce odvolání proti tomuto rozsudku. Dne [datum] byla Vrchnímu soudu doručena předkládací zpráva k rozhodnutí o odvolání žalobce a žalovaného. Dne [datum] bylo vyhlášeno usnesení, č. j. [Anonymizováno]-423, kterým bylo odvolání odmítnuto. Usnesení nabylo právní moci dne [datum].

8. Z nesporných tvrzení a provedeného dokazování má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení sp.zn. [sp. zn.] ve vztahu k žalobci trvalo od [datum], kdy žalobce coby procesní žalovaný v posuzovaném řízení udělil plnou moc advokátovi a skončeno bylo dne [datum] nabytím právní moci posledního rozhodnutí. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce tak činí 8 let a 2 měsíce. Žalovaná žalobci poskytla odškodnění ve výši 80 625 Kč, které vyplatila před podáním žaloby v rámci zákonné 6měsíční lhůty pro předběžné projednání nároku. Posuzované řízení sp.zn. [sp. zn.] ve vztahu k žalobci trvalo od [datum], kdy došlo k vyloučení nároku jednoho z žalobců k samostatnému projednání a skončeno bylo dne [datum] nabytím právní moci posledního rozhodnutí. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce tak činí 7 let a 9 měsíců. Za toto řízení žalovaná žalobce zvlášť neodškodnila.

9. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

10. Soud provedl veškeré navržené důkazy, s výjimkou důkazů navržených k prokázání rozhodné skutečnosti, že se žalobce o žalobě podané dne [datum] dozvěděl ještě přede dnem [datum], kdy udělil plnou moc advokátovi k zastupování. I kdyby se totiž prokázalo, že žalobce se o řízení dozvěděl dříve, pak s ohledem na to, že soud již při této délce řízení dospěl k částce vyšší než žalobce požadoval, nemohla by se případně prokázaní delší doba řízení ve vztahu k žalobci nijak projevit do výsledné částky. Nebylo tak ani hospodárné, aby za této situace k této otázce soud prováděl další dokazování, když žalobci vyhověl ohledně požadovaného odškodnění za řízení sp.zn. [sp. zn.] v plném rozsahu.

11. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

12. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zák. č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení.

19. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

20. V posuzovaném případě se žalobce domáhal dvou nároků - zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky dvou posuzovaných řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

21. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne [datum]) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne [datum]). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne [datum]). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

22. Z ustálené judikatury dovolacího soudu plyne závěr, že dojde-li k přerušení původního řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. z důvodu, že probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu (vedlejší řízení), započítává se doba, po kterou je původní řízení přerušeno, do celkové doby jeho trvání. V takovém případě je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho přerušení byla délka původního řízení nepřiměřená (srov. NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 348/2010). Současně bylo vyloučené řízení v době od [datum] do [datum] (kdy bylo odvolacím soudem pravomocně rozhodnuto, že se řízení nepřerušuje), přerušeno do pravomocného skončení řízení, z něhož bylo vyloučeno.

23. Soud dále zohlednil, že posuzované řízení, které bylo vyloučeno z dříve zahájeného řízení, probíhalo po celou dobu souběžně s řízením, z něhož bylo vyloučeno, kdy obě byla pravomocně skončena týž den. Při stanovení výše zadostiučinění je totiž třeba zohlednit, že obě řízení (původní řízení a z něj později vyloučené řízení) je třeba v rozsahu jejich souběhu vnímat jako řízení jediné, neboť újma utrpěná účastníkem zůstává stejná a nenásobí se počtem souběžných řízení (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 348/2010, a ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1021/2010). Obě řízení měla shodný předmět, řešil se v nich obdobný požadavek na náhradu škody. Nešlo tak o zcela jiné řízení, u něhož by bylo možné zvažovat samostatnou újmu z každého z nich. Soud v takové situace za účelem vyloučení duplicitního odškodnění přihlíží k zadostiučinění poskytnutému (přiznanému) za nepřiměřenou délku jednoho ze souběžně probíhajících řízení, u nichž se újma vzniklá nepřiměřenou délkou řízení posuzuje jako újma jediná a přizná přiměřené zadostiučinění zvlášť, nad rámec odškodnění za souběžně běžící řízení, jen za tu část řízení, kdy jedno z řízení neprobíhalo souběžně s druhým řízením (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2237/2017, a ze dne 29. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2286/2020, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4900/2016). V tomto případě žalovaná žalobce odškodnila za celé původní řízení, přičemž zde není žádný úsek, v němž by vyloučené řízení probíhalo nad časový rámec původního řízení. Z hlediska požadavku na finanční zadostiučinění je možné žalobci toto přiznat pouze jedenkrát, a to za řízení původní z roku 2014. Ohledně řízení druhého nelze peněžité zadostiučinění s ohledem na shora uvedené přiznat, i kdyby soud dospěl k závěru, že jeho délka byla nepřiměřená a k nesprávnému úřednímu postupu došlo. Soud se zabýval i tím, zda délka řízení, do jehož skončení bylo posuzované řízení přerušeno, byla přiměřená, kdy v rámci hodnocení jednotlivých kritérií hodnotil i postup v řízení vedlejším.

24. Soud se nejprve zabýval řízením sp.zn. [sp. zn.], které ve vztahu k žalobci trvalo 8 let a 2 měsíce. Délka řízení se stanovuje s podrobností na roky a měsíce, nikoli rovněž na dny (srov. například rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1.3.2023, č.j. 55 Co 8/2023- 114, odst. 14). Ohledně 11 dalších dnů soud zaokrouhlil délku řízení na celé měsíce směrem dolů, neboť jde o méně než jednu polovinu měsíce. Soud tak vyšel z délky posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce v trvání 8 let a 2 měsíce.

25. Již zde soud konstatuje, že tato délka je na první pohled i při bližším zkoumání průběhu posuzovaného řízení nepřiměřená. Na délce řízení se podílely i procesní soud prvního stupně (viz dále). Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma. Soud shledal, že je na místě žalobci poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování či omluva není v tomto případě dostatečnou formou zadostiučinění, což ostatně ani žalovaná nesporovala, když žalobci částečně plnila. Žalovaná toliko považovala jí vyplacenou částku za odpovídají skutkovým okolnostem posuzovaného řízení a tím vzniklé nemajetkové újmě žalobce.

26. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze Stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen „Stanovisko“). Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení (1 250 Kč – 1 667 Kč za měsíc), přičemž na první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Soud vyšel ze základní sazby, kterou žalobce požadoval v žalobě, tedy 15 000 Kč, tj. 1 250 Kč za měsíc. Zadostiučinění, které by tak žalobci náleželo je představováno částkou 107 500 Kč 7x15 000 + 2x1 250, kdy je však nutno tuto částku modifikovat, a to dle kritérií uvedených v ust. § 31a OdpŠk.

27. Z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci soud shledal, že na délce řízení se podílel především procesní soud prvního stupně nekoncentrovaným postupem. Předně soud konstatuje, že sice nejsou dány zákonné lhůty k učinění úkonu či rozhodnutí ve věci samé (až na výjimky), nicméně obecně se za přiměřenou lhůtu k učinění úkonu soudu považují 3 měsíce. Jen u soudů vyšších stupňů, jako je Nejvyšší soud a Ústavní soud, je tomu jinak. Tyto soudy zpravidla nečiní ve věci jiné úkony než samotné rozhodnutí, aniž by bylo namístě dobu od předložení jim spisu do rozhodnutí považovat za nedůvodnou nečinnost, neboť soud zvažuje, jak ve věci rozhodne. Zpravidla nelze označit za průtah dobu jednoho roku od zahájení řízení před těmito soudy (viz SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. V Praze: C.H. Beck, 2019. Právní praxe. ISBN 978-80-7400-768-2. str. 286). Průtahy v soudním řízení jsou jevem, kdy soud nekoná v zákonem stanovené či přiměřené době, a jde tedy zpravidla (ne vždy) o příčinu nepřiměřené délky řízení. Zákon č. 82/1998 Sb. výslovně počítá s náhradou odvozenou od celkové délky řízení, není však namístě vycházet ze samotných průtahů řízení (období neodůvodnění nečinnosti), nýbrž primárně z délky řízení. V činnosti procesního soudu I. stupně byla shledána tato období nečinnosti. Soud nekonal přibližně 1 rok mezi podáním žaloby dne [datum] a výzvou dne [datum] k odstranění vady žaloby. V konání jednání v letech [Anonymizováno] až [Anonymizováno] lze vysledovat poměrně významnou nekoncentrovanost, kdy jednaní byla opakovaně odročována či přerušována z různých důvodů, žalobci byli opakovaně vyzývání k doplňování tvrzení. I tato skutečnost dle soudu přispěla k tomu, že řízení neskončilo dříve. V letech [Anonymizováno] až [Anonymizováno] již řízení probíhalo v zásadě bez průtahů a úkony byly činěny v přiměřených lhůtách. Jakkoli se postup procesního soudu již promítl v samotném závěru o nepřiměřenosti délky řízení a nutnosti odškodnění v penězích, období nečinnosti a nekoncentrovaného postupu soudu byla natolik určující pro celkovou délku řízení, že je na místě pro postup procesních soudů základní částku dále navýšit o 20 %.

28. Z hlediska složitosti, věc po stránce právní složitá nebyla, neboť šlo o běžný spor na náhradu škody za porušení autorského práva. Lze dovodit toliko typovou vyšší právní složitost věci, kterou ze zákona projednávají krajské soudy. Po stránce procesní byla věc jen mírně složitější, neboť bylo třeba rozhodnout jedno o žádosti o osvobození od soudních poplatků. Konání vícero jednání nelze přičítat účastníkům, neboť dvakrát bylo jednání odročeno pro nepřítomnost soudce a poté bylo přerušováno a odročováno se současně danými opakovanými výzvami k doplnění tvrzení, což může svědčit o nedostatečně připravených jednání. Po stránce skutkové bylo ve věci prováděno obsáhlejší dokazování listinami, nicméně nebylo třeba zpracovat znalecký posudek ani vyslýchat svědky. V rámci kritéria složitosti (srov. NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 1112/2011) soud vzal v úvahu, že posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, a to opakovaně. Ve věci meritorně rozhodovaly soud prvního stupně dvakrát, odvolací soud jednou (druhé rozhodnutí spočívalo v odmítnutí odvolání proti druhému rozsudku) a Nejvyšší soud jednou. K uvedenému soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. závěry Stanoviska). Soud s ohledem na toto kritérium základní částku snížil o 15 % (z toho 10 % za instančnost).

29. Žalobce se na délce řízení v principu nepodílel. Chování žalobce ve vztahu k délce řízení je proto třeba hodnotit jako neutrální. Soud tak s ohledem na toto kritérium základní částku nemodifikoval.

30. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestních (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Posuzované řízení ne patřilo mezi shora uvedená řízení, jelikož se jednalo o žalobu na náhradu škody. Ani vyšší částka zde nemůže vyvolat zvýšený význam, neboť v tomto případě si podání žaloby zavinil žalobce sám, neboť byl pravomocně odsouzen a poškození byli odkázání s požadavkem na náhradu škody na občanskoprávní řízení. Podání žaloby tak bylo vyvoláno trestným jednáním žalobce. Není proto na místě základní částku nijak modifikovat.

31. Ve světle výše uvedeného žalobci náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce, neboť byla prokázána existence odpovědnostního titulu (nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení), vznik újmy a příčinná souvislost mezi uvedenými dvěma podmínkami. Zadostiučinění za celé řízení žalobci náleží ve výši 107 500 Kč plus 5 %, tedy 112 875 Kč (po zaokrouhlení na celé Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobci poskytla zadostiučinění ve výši 80 625 Kč, žalobci by náleželo ještě 32 250 Kč. Jelikož se však žalobce za toto řízení domáhal nad rámec plnění žalovanou již jen částky 27 265,625 Kč, přiznal soud žalobci tuto částku, resp. 27 265,60 Kč po zaokrouhlení (dělení koruny na tisíciny možné není), neboť jím požadovanou částku vztaženou k tomuto řízení soud nemůže překročit (výrok I.).

32. Soud se dále zabýval řízením sp.zn. [sp. zn.], které ve vztahu k žalobci trvalo 7 let a 9 měsíce. Ohledně toho, že délka řízení se stanovuje s podrobností na roky a měsíce, nikoli rovněž na dny se soud již výše vyjádřil a platí to i o 3 dnech v tomto řízení. Soud tak vyšel z délky posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce v trvání 7 let a 9 měsíců.

33. Již zde soud konstatuje, že tato délka je na první pohled i při bližším zkoumání průběhu posuzovaného řízení nepřiměřená. Na délce řízení se podílely i procesní soud prvního stupně (viz dále). Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma. Soud shledal, že by bylo na místě žalobci poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování či omluva by nebyla v tomto případě dostatečnou formou zadostiučinění. Současně však soud již výše vysvětlil, z jakého důvodu je třeba na toto řízení a na řízení, z něhož bylo vyloučeno, nahlížet z hlediska újmy způsobené žalobci jeho nepřiměřenou délkou jako na řízení jediné. Jelikož toto řízení probíhalo v celém rozsahu souběžně s původním řízení, nezbývá zde žádná část řízení, za kterou by bylo možné žalobce ještě odškodnit v penězích. Proto soud nestanovoval ani jeho výši, neboť by byla pouze hypotetická. Soud toliko v rámci kritérií uvedených v ust. § 31a OdpŠk vysvětlil, z jakých důvodů dospěl k závěru o nepřiměřenosti délky řízení.

34. Z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci soud shledal, že na délce řízení se podílel především procesní soud prvního stupně nekoncentrovaným postupem. Průtahy v soudním řízení jsou jevem, kdy soud nekoná v zákonem stanovené či přiměřené době, a jde tedy zpravidla (ne vždy) o příčinu nepřiměřené délky řízení. Zákon č. 82/1998 Sb. výslovně počítá s náhradou odvozenou od celkové délky řízení, není však namístě vycházet ze samotných průtahů řízení (období neodůvodnění nečinnosti), nýbrž primárně z délky řízení. V činnosti procesního soudu I. stupně byla shledána tato období nečinnosti. Od [datum], kdy byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku do [datum], kdy bylo řízení přerušeno. Za nečinnost přičitatelnou soudu je nutno považovat i dobu do [datum]. kdy nabylo právní moci odvolací usnesení, který bylo usnesení o přerušení řízení zrušeno. Další období nečinnosti následuje od [datum] do [datum], kdy bylo řízení zastaveno. Soud dále nekonal od [datum], kdy mu byl vrácen spis do [datum], kdy byl žalobce vyzván k doplnění žádosti o osvobození od soudních poplatků. Poté až dne [datum] bylo nařízeno přípravné jednání. Teprve poté již řízení probíhalo v zásadě plynule a bez průtahů.

35. Z hlediska složitosti, věc po stránce právní složitá nebyla, neboť šlo o běžný spor na náhradu škody za porušení autorského práva. Lze dovodit toliko typovou vyšší právní složitost věci, kterou ze zákona projednávají krajské soudy. Po stránce procesní byla věc jen mírně složitější, neboť bylo třeba rozhodnout jedno o žádosti o osvobození od soudních poplatků. Po stránce skutkové bylo ve věci prováděno běžné dokazování listinami, nebylo třeba zpracovat znalecký posudek ani vyslýchat svědky. V rámci kritéria složitosti (srov. NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 1112/2011) soud vzal v úvahu, že posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, a to opakovaně. Ve věci procesně rozhodovaly dvakrát soud prvního a druhého stupně. Dobu, o kterou se řízení prodloužilo jeho nedůvodným přerušením však soud nezohlednil, neboť tuto dobu již zohlednil v rámci kritéria postupu státního orgánu. Meritorně rozhodovaly soud prvního stupně dvakrát, odvolací soud jednou (druhé rozhodnutí spočívalo v odmítnutí odvolání proti druhému rozsudku) a Nejvyšší soud jednou. K uvedenému soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. závěry Stanoviska).

36. Žalobce se na délce řízení v principu nepodílel. Chování žalobce ve vztahu k délce řízení je proto třeba hodnotit jako neutrální. Soud tak s ohledem na toto kritérium základní částku nemodifikoval.

37. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestních (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Posuzované řízení ne patřilo mezi shora uvedená řízení, jelikož se jednalo o žalobu na náhradu škody. Ani vyšší částka zde nemůže vyvolat zvýšený význam, neboť v tomto případě si podání žaloby zavinil žalobce sám, neboť byl pravomocně odsouzen a poškození byli odkázání s požadavkem na náhradu škody na občanskoprávní řízení. Podání žaloby tak bylo vyvoláno trestným jednáním žalobce.

38. Ačkoli soud shledal, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo, se shora uvedených důvodů nelze žalobce za toto řízení odškodnit, neboť by šlo o duplicitní odškodnění téže újmy. Z tohoto důvodu soud žalobu ohledně částky, která byla za toto řízení požadována, tedy 27 265, 625 Kč společně s částkou 0,25 Kč o kterou sud zaokrouhlil plnění žalobci přiznané směrem dolů, tedy celkem o 27 265,65 Kč zamítl (výrok II).

39. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 151 odst. 1 o.s.ř. Jelikož žalobce uplatnil v řízení dva nároky na odškodnění nemajetkové újmy, postupoval soud v intencích rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1435/2015 ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. Oba nároky jsou nároky na odškodnění nemajetkové újmy a jejich tarifní hodnota se stanoví podle pravidel stanoveným v § 9a odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Oba nároky měly shodné peněžité vyčíslení, přičemž ohledně jednoho žalobce plně uspěl, ohledně druhého neuspěl. Jelikož úspěch a neúspěch obou účastníků byl prakticky shodný, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

40. Lhůta k plnění ve výroku o věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů, a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, o kterou požádala a žalobce v principu nepoškozuje.

Poučení