48 C 203/2024 - 62

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozen [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupen advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] o zaplacení 112 330 Kč, takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 112 330 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 112 330 Kč z titulu nemajetkové újmy způsobené mu nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. [sp. zn.] (dále také jen „posuzované řízení“). Posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum] původně pod sp.zn. [sp. zn.] ve věci náhrady za investice vložené do domu, žalobce v něm vystupoval na straně žalované. Řízení bylo pravomocně skončeno rozsudkem č.j. [sp. zn.]-462 ze dne [datum], který byl žalobci doručen dne [datum]. Žalobce uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích z titulu nesprávného úředního postupu u žalované podáním ze dne [datum], kde nemajetkovou újmu vyčíslil na 508 335 Kč. Dne [datum] obdržel od žalované stanovisko, které potvrdilo nepřiměřenou délku řízení a uznalo nesprávný úřední postup, přičemž délka řízení byla vymezena na 24 let a 1 měsíc. Z důvodu složitosti řízení žalovaná snížila základní výši zadostiučinění o 40 %, z důvodu postupu soudu naopak zvýšila základní částku o 20 %. Celková výše zadostiučinění tak byla přiznána ve výši 369 333 Kč, tuto částku žalobce obdržel dne [datum]. Žalobce ve smyslu tohoto stanoviska učinil nesporným, že celková délka posuzovaného řízení byla 24 let a 1 měsíc, a upravil svůj nárok na částku 481 663 Kč. S ohledem na platbu přijatou ve výši 369 333 Kč tak nyní požaduje částku 112 330 Kč, se kterou se obrátil na zdejší soud.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] nárok uplatnil. Žalovaná dne [datum] nároku žalobce částečně vyhověla a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 369 333 Kč. Žalovaná zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení, s tím, že řízení trvalo 24 let a 1 měsíc, a konstatovala, že délka řízení byla nepřiměřená. Žalovaná vycházela ze základní částky ve výši 20 000 Kč za rok trvání řízení, kterou snížila o 40 % z důvodu složitosti řízení a toho, že řízení probíhalo na 2 stupních soudní soustavy. Řízení bylo složité po skutkové i právní stránce, proběhlo mnoho jednání a provedené dokazování bylo rozsáhlé, byl vyslechnut větší počet svědků, soud si obstarával listiny a spisy. Z důvodu postupu soudu naopak základní částku zvýšila o 20 %. Význam posuzovaného řízení pro žalobce shledala žalovaná jako běžný a nebylo zjištěno, že by se žalobce na délce řízení podílel. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili, přičemž žalovaná výslovně ve svém vyjádření a žalobce k dotazu soudu v podání ze dne [datum].

4. Soud vzal za svá skutková zjištění skutečnosti, které byly mezi účastníky nesporné. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., a to podáním doručeným žalované dne [datum]. Nesporným bylo i stanovisko žalované ze dne [datum], doručené žalobci dne [datum] kterým žalovaná nároku žalobce vyhověla co do poskytnutí finančního zadostiučinění ve výši 369 333 Kč, přičemž vycházela z délky řízení 24 let a 1 měsíc. Mezi účastníky byla sporná výše částky, která je přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci. Mezi účastníky byl rovněž nesporný průběh posuzovaného řízení vedeného Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [sp. zn.] tak, že posuzované řízení bylo zahájeno žalobou žalobkyně [jméno FO] ze dne [datum], přičemž žalobce vystupoval v řízení v procesním postavení jako žalovaný. Dne [datum] byl vydán platební rozkaz, žalovanému byl doručen dne [datum]. Dne [datum] podal žalovaný odpor. Soud nařídil jednání na dny [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Dne [datum] soud vyhlásil rozsudek, kterým žalobu zamítl. Odvolací soud rozhodl dne [datum] o odvolání žalobkyně a rozsudek soudu I. stupně zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení. Další jednání se konalo dne [datum], poté dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Usnesením ze dne [datum] bylo řízení o zaplacení částky 328 580 Kč s příslušenstvím vyloučeno k samostatnému projednání. Rozsudkem ze dne [datum] byla žaloba ohledně částky 41 669 Kč s příslušenstvím zamítnuta. Rozsudek soudu I. stupně byl dne [datum] potvrzen odvolacím soudem. V této části řízení pravomocně skončilo dne [datum], řízení o vyloučené části nároku pak probíhalo u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [sp. zn.]. Dále byla nařizována jednání na dny [datum], [datum], [datum] a [datum]. V říjnu bylo rozhodnuto o ustanovení znalce, který dodal znalecký posudek po 2 letech. Soud zaslal znalci přípis v [Anonymizováno], v [Anonymizováno] vložil úřední záznam, že posudek od znalce prozatím není vyhotovena následně zaslána výzva znalci, nechť posudek dodá, následně urgován v únoru 2014. Znalec odpověděl dopisem z března 2014, kde z vážných důvodů žádá prodloužení lhůty, tomu soud přípisem vyhověl. Následně v [Anonymizováno] opět urgoval znalce o dodání posudku a po nedodání v [Anonymizováno] mu byla uložena pořádková pokuta za nedodání posudku. Znalec odpověděl dopisem z [Anonymizováno] o stavu znaleckého zkoumání, kdy soud odpověděl dopisem, znalec poté v [Anonymizováno] nahlédl do spisu a převzal videokazetu. Dalším úkonem soudu byl úřední záznam z [datum], kdy konstatoval nedodání znaleckého posudku a v [Anonymizováno] znalce telefonicky urgoval. Ten na to v [Anonymizováno] znalecký posudek č. [hodnota]-[Anonymizováno] dodal a předložil vyúčtování, soud znalecký posudek rozeslal pokynem z [datum] a znalci přiznal znalečné. Následně soud neučinil úkon do [Anonymizováno], poté byla nařizována jednání na [datum], [datum], [datum] a [datum]. Mezitím doplnila svá tvrzení žalobkyně a bylo nahlíženo do spisu. Dne [datum] zadala místopředsedkyně soudu pokyn k provedení úkonů směřujících k vyřízení věci, v [Anonymizováno] se ustanovený znalec vyjádřil, že kvůli špatnému zdravotnímu stavu žádá o zadání posudku jinému znalci. Soud proto usnesením z [datum] ustanovil jiného znalce, který s ustanovením nesouhlasil, proto byl usnesením ze dne [datum] ustanoven jiný, který rovněž odmítl a dne [datum] byl ustanoven další, který rovnou požádal o stanovení lhůty k vypracování na 90 dnů. V [Anonymizováno] byl telefonicky urgován, s odpovědí, že posudek bude zaslán v [Anonymizováno]. Poté byl znovu urgován v [Anonymizováno] a [Anonymizováno], kdy sdělil, že bude v krátké době dokončen, v [Anonymizováno] vložen úřední záznam soudu, s tím, že znalce opět urgoval na přelomu [Anonymizováno] a [Anonymizováno], následně opakovaně v [Anonymizováno]. Dne [datum] znalec zaslal vypracovaný posudek společně s vyúčtováním, následně soudem urgován o poslání náležitostí za účelem rozhodnutí o znalečném, o kterém bylo následně rozhodnuto usnesením ze dne [datum]. V [Anonymizováno] soud lustroval žalovaného a vyplatil znalci znalečné, následně zadala místopředsedkyně soudu další pokyn k provedení úkonů směřujících k vyřízení věci. V [Anonymizováno] tak bylo nařízeno jednání na [datum], které bylo odročeno na [datum], byl vyslechnut znalec a jeho znalecký posudek byl soudem vyhodnocen jako nevěrohodný. V [Anonymizováno] bylo vyhotoveno znalečné za výslech znalce, v [Anonymizováno] lustrován pobyt žalovaného a vyplácen znalec, dále byl urgován znalec a [datum] ustanoven další znalec. Dále řízení pokračuje úředním záznamem ze [datum], poté z [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] o urgenci znalce pro dodání znaleckého posudku, dne [datum] uložena pořádková pokuta kvůli nedodání znaleckého posudku, dále urgován v [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Dne [datum] byl znalec zproštěn a ustanoven nový znalec, v [Anonymizováno] zaznamenán úřední záznam, znalecký posudek dodán v [Anonymizováno] s vyúčtováním, znalečné přiznáno v [Anonymizováno], vyplaceno v [Anonymizováno]. V [Anonymizováno] znalec telefonicky dotazován, zda může podat výpověď na jednání, následně znalci zaslány soudem otázky k zodpovězení. Další úkon proběhl v [Anonymizováno], kdy byly znalci uloženy doplňující otázky, v červnu úřední záznam o zaslání konceptu odpovědí znalce, v [Anonymizováno] zaslána výzva k předložení vyúčtování znalečného a rozhodnuto o znalečném, vyplaceno v [Anonymizováno] a [datum] proběhlo jednání, následně [datum] vyhlášen rozsudek, ve kterém bylo žalobě co do částky 160 509 Kč s příslušenstvím vyhověno, ve zbytku byla žaloba zamítnuta a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Následně bylo požádáno o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku z důvodu složitosti řízení, rozsudek poté rozeslán [datum] a právní moci nabyl dne [datum].

5. Ze shora uvedených listinných důkazů má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení bylo zahájeno ve vztahu k žalobci dne [datum], kdy byl žalobci doručen v posuzovaném řízení platební rozkaz a o řízení se dozvěděl a skončilo dne [datum], kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí ve věci. Celková délka řízení z hlediska posouzení nemajetkové újmy žalobce ke dni právní moci rozsudku tak činí 24 let a 1 měsíc.

6. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

8. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

11. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zák. č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

15. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

16. V posuzovaném případě se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

17. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

18. Posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum] a skončilo dne [datum]. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce tak činí 24 let a 1 měsíc.

19. Již zde soud konstatuje, že tato délka řízení je i při bližším zkoumání průběhu celého řízení nepřiměřená. Na délce řízení se významně podílel soud (viz dále). Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma. Soud shledal, že je na místě žalobci poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování či omluva není v tomto případě dostatečnou formou zadostiučinění, což ostatně ani žalovaná nesporovala.

20. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze Stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen „Stanovisko“). Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení (1 250 Kč – 1 667 Kč za měsíc), přičemž na první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Soud shledal důvody pro stanovení výše základní sazby za jeden rok řízení na horní hranici stanoveného rozpětí, neboť řízení trvalo 24 let a 1 měsíc (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Z judikatury Nejvyššího soudu lze vysledovat, že horní hranice doporučeného rozmezí je soudy přiznávána v řízení o extrémních délkách 20 let (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011, či věc řešenou Nejvyšším soudem pod sp.zn. 30 Cdo 5440/2014, kde byla základní částka 20 000 Kč/rok přiznána u řízení, jehož délka přesahovala 23 let). Základní částka 17 000 Kč byla přiznána v řízení trvajícím 16 let (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1612/2009). V posuzované věci řízení trvalo 24 let a 1 měsíc, základní sazba tak v tomto případě činí částku 20 000 Kč za rok řízení (tj. 1 667 Kč za měsíc a polovina částky za první dva roky řízení), neboť se jedná o dobu přesahující 20 let. Tuto částku za jeden rok řízení požadoval žalobce a i žalovaná z této částky při stanovení výše zadostiučinění v rámci předběžného projednání vycházela.

21. Zadostiučinění, které by tak žalobci náleželo je představováno částkou 461 667 Kč 23 x 20 000 + 1 x 1 667, kdy je však nutno tuto částku modifikovat a to dle kritérií uvedených v ust. § 31a OdpŠk. Již bylo uvedeno, že výčet těchto kritérií je demonstrativní, soud tak může přihlédnout i k dalším okolnostem.

22. Z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci soud shledal, že na délce řízení se podílely i procesní soudy. Předně soud konstatuje, že sice nejsou dány zákonné lhůty k učinění úkonu či rozhodnutí ve věci samé (až na výjimky), nicméně obecně se za přiměřenou lhůtu k učinění úkonu soudu považují 3 měsíce. Jen u soudů vyšších stupňů, jako je Nejvyšší soud a Ústavní soud, je tomu jinak. Tyto soudu zpravidla nečiní ve věci jiné úkony než samotné rozhodnutí, aniž by bylo namístě dobu od předložení jim spisu do rozhodnutí považovat za nedůvodnou nečinnost, neboť soud zvažuje, jak ve věci rozhodne. Zpravidla nelze označit za průtah dobu jednoho roku od zahájení řízení před těmito soudy (viz SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. V Praze: C.H. Beck, 2019. Právní praxe. ISBN 978-80-7400-768-2. str. 286). Postup procesního soudu byl v posuzovaném řízení v dílčích obdobích plynulý, avšak vyskytla se i dílčí období nečinnosti. V projednávané věci procesní soud neučinil žádný úkon v období od [datum], kdy soud komunikoval ohledně zapůjčení spisu, do [datum], kdy na urgenci žalobkyně soud znovu vyžádal listiny a spisy. Poté neučinil úkon v období od [Anonymizováno] [Anonymizováno], kdy opět zažádal o zapůjčení spisu a dále zůstal nečinný do [Anonymizováno], kdy učinil dotazy na příslušné instituce. V [Anonymizováno] soud nařídil jednání, které pak nařizoval v rozmezí 3 – 4 měsíců až do [Anonymizováno], v tomto období nečinnost shledat nelze. Na začátku r. [Anonymizováno] byl vyhlášen rozsudek a část věci vyloučena, o podaném odvolání bylo rozhodnuto dne [datum], pravomocné dne [datum]. Ve vyloučené věci s novou sp.zn. [sp. zn.] byla od [Anonymizováno] do [Anonymizováno] nařizována jednání po 3 – 4 měsících, v říjnu bylo rozhodnuto o ustanovení znalce, který dodal znalecký posudek po 2 letech. Z judikatury dovolacího soudu plyne, že i za průtahy způsobené na straně znalce ustanoveného soudem odpovídá stát v režimu OdpŠk (srov. NSČR sp.zn. 30 Cdo 1217/2015). Nečinnost lze ale shledat v období od [Anonymizováno], kdy soud odpovídal znalci na dotaz, do [datum], kdy soud v úředním záznamu konstatoval nedodání znaleckého posudku a až v [Anonymizováno] znalce telefonicky urgoval. Ten na to v [Anonymizováno] znalecký posudek dodal a po přiznání znalečného soud neučinil úkon do [Anonymizováno], kdy začal nařizovat jednání. Nečinný byl rovněž od [Anonymizováno] do [Anonymizováno], kdy místopředsedkyně soudu zadala pokyn k provedení úkonů směřujících k vyřízení věci, kdy dle výše uvedeného skutkového stavu soud aktivně urgoval znalce o dodání posudku. V [Anonymizováno] zadala místopředsedkyně soudu další pokyn k provedení úkonů směřujících k vyřízení věci, další znalec byl ustanoven za rok, kdy soud opět musel vícekrát urgovat znalce pro dodání znaleckého posudku. Celkově tak došlo k celkem [hodnota] průtahům ze strany soudu. Jakkoli se průtahy procesního soudu prvního stupně již projevily v samotném závěru o nepřiměřenosti délky posuzovaného řízení a nutnosti odškodnit žalobce za nemajetkovou újmu v penězích, a to v té nejvyšší základní částce, je přesto z důvodu četných a opakovaných průtahů v řízení namístě základní částku zvýšit o 20 %. Není na místě základní částku zvyšovat více, neboť by tak došlo k dvojímu přičítání téhož, kdy skutečnost, že celková délka řízení narostla na 24 let byla zohledněna nejvyšší možnou částkou za rok řízení a k průtahům soud přihlížel již při závěru o nepřiměřené délce řízení a nutnosti poskytnout zadostiučinění v penězích.

23. Věc byla zejména po skutkové, právní i procesní stránce složitá. Zjištění skutkového stavu si vyžádalo široké dokazování zahrnující výslechy účastníků řízení, výslechy svědků, videozáznamy a listinné důkazy, přičemž soud musel opakovaně urgovat dožadované posudky. Z procesního hlediska se musely soudy vypořádat s celou řadou zmíněných listinných důkazů, příkladmo přezkoumání nájemní smlouvy, faktur, dopisů a úředních listin, technických zpráv, inventárního seznamu, výdajových pokladních dokladů či peněžních deníků a paragonů, zjišťování skutečností z policejního spisu a následné znalecké zkoumání. Při právním hodnocení věci se pak soud musel vypořádávat jak s otázkou platnosti smlouvy o nájmu, tak s nárokem na vydání bezdůvodného obohacení, stanovení jeho výše a splatnosti, s ohledem na složitý skutkový stav. Posuzované řízení tak bylo nepochybně řízením s vyšší mírou skutkové i právní složitosti, v souhrnu soud proto hodnotí věc jako složitější. Soud s ohledem na toto kritérium základní částku snížil o 25 %. V rámci kritéria složitosti je třeba zohlednit o to, že posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. K uvedenému soud konstatuje, že již samo řízení u více stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. závěry Stanoviska). Ve věci rozhodoval soud I. stupně rozsudkem třikrát, soud odvolací jednou. Současně byla řešena dílčí procesní rozhodnutí (např. několik ustanovení znalce, jejich zproštění, znalečné, uložení pořádkové pokuty, vyloučení části věci). V tomto smyslu proto soud základní částku snížil o 15 %. Celkově je tam za toto kritérium třeba základní částku snížit o 40 %.

24. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestní (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Posuzované řízení lze typově zařadit mezi ta, která mají standartní význam pro účastníky, neboť se sice jednalo o spor týkající se financí žalobce, ovšem v tomto případě není presumovaný zvýšený význam řízení pro žalobce a z provedeného dokazování nelze ani dovodit závěr o vyšší míře významu řízení pro žalobce. Soud proto základní částku nemodifikoval.

25. Žalobce se na délce řízení nepodílel, nepodával žádná nadbytečná podání, zároveň ani soud k urychlení věci neurgoval. Soud tak s ohledem na toto kritérium základní částku nemodifikoval.

26. Ve světle výše uvedeného žalobci náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce, neboť byla prokázána existence odpovědnostního titulu (nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení), vznik újmy a příčinná souvislost mezi uvedenými dvěma podmínkami. Zadostiučinění za celé řízení žalobci náleží ve výši 461 667 - 20 %, tj. 369 333 Kč (po zaokrouhlení), kterou však žalovaná žalobci již poskytla. Soud proto žalobu jako nedůvodnou ve zbývající části nároku, tedy ohledně celé částky 112 330 Kč zamítl (výrok I).

27. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 a 3 o.s.ř., když ve věci byla zcela úspěšná žalovaná proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta a které žalobci v rámci předběžného projednání v zákonné lhůtě odpovídající částku plnila. Má proto proti v řízení neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka, a to za jeden úkon po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření ze dne [datum] k žalobě (§ 1 odst. 3 písm. a/ a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).

28. Lhůta k plnění v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť v průběhu řízení nebyly zjištěny skutečnosti svědčící ke stanovení lhůty jiné a účastníci tak ani nenavrhovali.

Poučení