48 C 21/2022-74

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] o zaplacení 541 000 Kč, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 76 200 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 464 800 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 74 078 Kč k rukám zástupce žalobce, JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky 541 000 Kč coby náhrady nemajetkové újmy způsobené jednak nezákonným rozhodnutím, na jehož základě byla omezena osobní svoboda žalobce, za což požadoval 381 000 Kč a jednak nepřiměřenými průtahy v trestním řízení vedeným u Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec] pod sp.zn. 61 T 3/2014, za což požadoval 160 000 Kč. Žalobce uvedl, že usnesením policejního orgánu ze dne 21.11.2012, č.j. KRPT-212007-50/TČ-2012-070373, bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro spáchání přečinu obecného ohrožení z nedbalosti dle § 273 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b), odst. 4 trestního zákoníku. Dne 2.10.2013 pod č.j. KRPZ-100490-2900/TČ-2012-150081-RMA, bylo policejním orgánem zahájeno trestního stíhání žadatele ze spáchání zvlášť závažného zločinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, odst. 2, písm. c), d), odst. 3 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit rozšířeným popisem skutku oproti již citovaného usnesení o zahájení trestního stíhání později překvalifikovaného na tento zvlášť závažný zločin. Dne [datum] byla podána na žalobce obžaloba u Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec], který rozsudkem ze dne 2.2.2017, č.j. 61 T 3/2014-2398, uznal žalobce vinným zvlášť závažným zločinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, odst. 2 písm. c), d), odst. 3 trestního zákoníku a uložil mu trest odnětí svobody v trvání 5 let a 4 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a dále trest zákazu činnosti na dobu 5 let. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 14.3.2019, č.j. 5 To 29/2017-2894, napadený rozsudek částečně zrušil a sám nově rozhodl o vině žalobce tak, že spáchal zvlášť závažný zločin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku a nově mu uložil trest odnětí svobody na 4 roky a 6 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a rovněž trest zákazu činnosti na dobu 5 let. Trest odnětí svobody ve výměře 4 let a 6 měsíců nastoupil žalobce dne [datum] a zároveň dne [datum] podal proti zmíněnému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.3.2020, č.j. 3 Tdo 1206/2019-3283 byly rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14.3.2019, č.j. 5 To 29/2017-2894, a rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec], ze dne 2.2.2017, č.j. 61 T 3/2014 zrušeny a téhož dne, tedy [datum], byl žalobce propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody. Po provedeném novém hlavním líčení u Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec], byl dne 11.6.2020 pod č.j. 61 T 3/2014-3618 vyhlášen rozsudek, který uznal žalobce vinným zločinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle ustanovení § 157 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let podmíněně odložený na zkušební dobu 4 let a rovněž zákaz činnosti na dobu 4 let. Z podnětu odvolání žalobce rozhodl Vrchní soud v Olomouci dne 27.1.2021 rozsudkem pod č.j. 5 To 72/2020 – 3804 tak, že napadený rozsudek zrušil a sám nově rozhodl o vině žalobce a to přečinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle § 157 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a nově mu uložil trest odnětí svobody ve výměře 20 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu 3 let a rovněž i trest zákazu činnosti na dobu 3 let. I proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Olomouci si žalobce podal k Nejvyššímu soudu dne [datum] dovolání, o kterém ke dni podání žaloby nebylo rozhodnuto, nicméně i tak je zjevné, že žalobce byl ve výkonu trestu odnětí svobody od [datum] do [datum], tedy 254 dnů, a to na základě rozsudku obecných soudů, které byly z podnětu dovolání žalobce zrušeny a následně mu již byl uložen trest odnětí svobody ve výměře 20 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce 3 let. Nemajetkovou újmy způsobenou nezákonným výkonem trestu odnětí svobody žalobce vyčíslil na 381 000 Kč, kdy požaduje 1 500 Kč za každý den výkonu trestu. Dále se žalobce domáhal odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenými průtahy v jeho trestním řízení, které započalo dne [datum] a bylo pravomocně skončeno dne [datum], tedy trvalo více jak 8 let a žalobce tuto nepřiměřenou délku trestního řízení po celou dobu ničím nezavinil. Byl po celou dobu ohrožen výraznou trestní sazbou, přičemž strávil na základě nezákonného rozhodnutí soudu 254 dnů ve výkonu trestu odnětí svobody. Žalobce požaduje 20 000 Kč za každý rok trestního řízení, celkem tedy 160 000 Kč. K uplatnění nároku u žalované žalobce uvedl, že oba nároky uplatnil dne [datum], přičemž žalovaná v šestiměsíční lhůtě nárok žalobce neprojednala.

2. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce u ní oba nároky předběžně uplatnil dne [datum]. Žalovaná reagovala stanoviskem, přičemž nároky žalobce neshledala důvodnými. K tvrzené nemajetkové újmě způsobené nezákonnými rozhodnutími žalovaná učinila nesporným, že v trestním řízení byla vydána nezákonná rozhodnutí, na jejichž základě žalobce zčásti vykonal trest odnětí svobody ve věznici v Ostravě – [obec], a to v době od [datum] do [datum]. Současně však žalovaná vznesla námitku promlčení tohoto nároku, k čemuž dále uvedla, že žalobce byl propuštěn z věznice dne [datum]. Tímto dnem se tak dověděl o vzniku nemajetkové újmy v souvislosti s nezákonným omezením osobní svobody v důsledku nezákonných rozsudků trestních soudů I. a II. stupně. Šestiměsíční promlčecí lhůta tak žalobce uplynula dne [datum], přičemž žádost o odškodnění byla podána u žalované až dne [datum]. Žalovaná vyšla z toho, že počátek běhu promlčecí lhůty není vázán na konec řízení jako u zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. K tvrzené nemajetkové újmě způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení žalovaná po stručné rekapitulaci uvedla, že celkovou délku trestního stíhání žalobce lze hodnotit jako nepřiměřenou, kdy v řízení došlo k průtahům v rámci druhého odvolacího řízení. Žalovaná však shledala, že není namístě odškodnit žalobce v penězích proto, že trestní řízení skončilo pro žalobce odsuzujícím rozsudkem, když žalobce byl shledán vinným ze spáchání trestného činu. Žalobce si tak zahájení a průběh řízení způsobil sám svým protiprávním jednáním. Uznání viny a odsouzení je okolností, která zpochybňuje vznik nemajetkové újmy. Pravomocně odsouzenému pachateli trestného činu nemůže v jeho osobností sféře vzniknout žádná citelná újma v důsledku nepřiměřené délky trestního stíhání s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.3.2011, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009 a další judikaturu tohoto soudu. ESLP v takových případech považuje za postačující zadostiučinění konstatováním porušení práva s poukazem na rozsudek ESLP ve věci Szeloch proti Polsku či rozsudek senátu třetí sekce ESLP ze dne 2. 8. 2000, ve věci Cherakrak proti Francii, stížnost č. 34075/96). S ohledem na uvedené žalovaná konstatovala, že došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku trestního řízení vedeného před Krajským soudem v Brně, pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 3/2014 a dospěla k závěru, že toto uvedené konstatování je dostačující formou satisfakce možné nemajetkové újmy bez náhrady v penězích. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla jako nedůvodná v plném rozsahu zamítnuta.

3. V replice ze dne [datum] na vyjádření žalované žalobce uvedl, že nesouhlasí s názorem žalované, že nárok na odškodnění za nezákonný výkon trestu odnětí svobody je promlčen, neboť žalovaný chyběn stanovila počátek běhu promlčecí lhůty. Poté, co byl žalobce z věznice propuštěn, trestní řízení pokračovalo až do [datum], kdy bylo pravomocně skončeno druhým rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci. Tímto dnem počala běžet promlčecí doba. Žalobce dále nesouhlasil s názorem žalované, že za nepřiměřenou délku trestního řízení je postačující satisfakcí konstatování porušení práva, neboť je pravomocně odsouzeným pachatelem trestného činu. Toto tvrzení žalované je v rozporu s čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a také s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. S poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 24.11.2016 sp.zn. II. ÚS 1686/16-1, žalobce tvrdil, že názor žalované oporu v citované judikatuře ESLP nemá. Přesto, že řízení skončilo pro žalobce odsuzujícím rozsudkem, nelze mu odepřít peněžní odškodnění. Žalobce setrval na podané žalobě v plném rozsahu.

4. Žalobce dále k předběžné písemné výzvě soudu podle § 118a o.s.ř. doplnil skutková tvrzení k nemajetkové újmě v souvislosti s vykonaným trestem odnětí svobody. Žalobce uvedl, že k dopadům došlo jak ve sféře jeho psychiky, tedy i duševního zdraví, tak i ve sféře jeho fyzického zdraví a rovněž ve sféře společenské, rodinné a pracovní. Od začátku trestního řízení vůči žalobci se mu jeho život otočil o 180 stupňů. Byl OSVČ, podnikal v oboru nákup prodej, měl 2 obchody, které fungovaly, a rovněž začínal podnikatelskou činnost v oboru zámečnictví. Jeho rodinný život byl harmonický, staral se o syna [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] a to ve společné domácnosti s paní [jméno] [příjmení]. Celé trestní řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a způsobilo žalobci a celé jeho rodině nepřiměřený psychický tlak, kdy docházelo k depresím, hádkám a neporozumění. Žalobce před zahájením trestního stíhání a zejména před nástupem do výkonu trestu odnětí svobody žil spokojeným rodinným životem a rovněž i společenským životem, kdy měl celou řádu přátel a známých, se kterými udržoval pravidelný kontakt. Po jeho nástupu do výkonu trestu odnětí svobody musel své podnikání ve všech oblastech ukončit. Přišel o svůj společenský život se svými přáteli, známými. Přišel o veškeré zakázky v zámečnické činnosti. Byl významně narušen jeho rodinný život, kdy jeho syn [jméno] [jméno] začínal studium na střední škole a začaly se u něj projevovat výrazné problémy s jeho pubertálním věkem a to zejména z důvodu nepřítomnosti otce. Tuto situaci těžce nesl žalobce, když nemohl mít na výchovu svého syna v rozhodujícím období jeho života vliv jako jeho otec a návštěvy ve výkonu trestu odnětí svobody končily psychickými problémy jak u žalobce, tak i u celé jeho rodiny, včetně i syna [jméno]. Žalobce se nemohl podílet na rodinném životě ani se svou dcerou [jméno], která byla psychicky zdeptaná nespravedlností, která dopadla na jeho otce a jeho věznění těžce nesla stejně jako žalobce, těžce psychicky zvládal jeho odloučení od dcery. Z důvodu výkonu trestu došlo k tak významnému odloučení od syna [jméno] a i od rodiny, že vztah se synem žalobce už nemohl navázat na stejné úrovni po jeho propuštění. Celou dobu odloučení ve výkonu trestu odnětí svobody žalobce psychicky strádal nad ztrátou společenských kontaktů se svými přáteli a známými, kteří v důsledku jeho věznění neudržovali nadále kontakty se žalobcem. Rovněž byl významně narušen i jeho vztah k jeho zákazníkům v oboru jeho zámečnické činnosti, kdy již po propuštění nemohl zpětně do těchto vztahů se vrátit a musel začínat své podnikání od samého začátku. Po celou dobu výkonu trestu odnětí svobody tudíž odloučení od svých blízkých a svých přátel a zákazníků trpěl žalobce duševními útrapami, když nemohl mít vliv ani na výchovu svého syna, nemohl pomáhat své dceři ani své partnerce. Nemohl ani pomáhat a kontaktovat se se svou matkou, která má 85 let. Žalobce po celou dobu trestního řízení a zejména ve výkonu trestu byl v permanentním stresu a ten se podepsal na jeho zdravotním stavu, kdy se musel začít léčit na hypertenzi.

5. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání. Jelikož žalobce reagoval v potřebném rozsahu na předběžnou písemnou výzvu soudu, další výzvy podle § 118a o.s.ř. nebylo zapotřebí. Při jednání dne [datum] žalobce doplnil, že došlo i k zásahu do jeho společenského postavení v souvislosti s tím, že se v místě jeho bydliště lidé dozvěděli o tom, že je ve výkonu trestu. Dále žalobce doplnil, že již nadále netvrdí a nechce prokazovat dopady výkonu trestu do jeho pracovní činnosti a výkonu podnikatelské činnosti.

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce u žalované oba nároky uplatnil dne [datum] v celkové výši 541 000 Kč, že žalovaná nárok žalobce projednala, což sdělila stanoviskem ze dne [datum], přičemž konstatovala nezákonné rozhodnutí v trestním řízení, avšak pro promlčení nároku odškodnění za nezákonný výkon trestu nepřiznala. Dále ve stanovisku žalovaná konstatovala nepřiměřenou délku trestního řízení, přičemž konstatovala porušení práva žalobce, avšak odškodnění v penězích nepřiznala. Tyto nesporné skutečnosti vzal soud za svá skutková zjištění.

7. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedeným závěrům o skutkovém stavu:

8. Ze spisu Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, sp. zn. 61 T 2/2014, soud zjistil následující skutečnosti: Usnesením policejního orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územní odbor [obec], 3. oddělení obecné kriminality – SKPV ze dne [datum] bylo podle § 160 odst. 1 t.ř. zahájeno trestní stíhání žalobce coby obviněného ze spáchání přečinu obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b), odst. 4 trestního zákoníku. Dne [datum] protokol o zadržení osoby podezřelé – žalobce. Dne [datum] protokol o vydání věci ze strany žalobce, a to finanční hotovost, mobilní telefon a [příjmení] karta [jméno]. Dne [datum] protokol o výslechu osoby podezřelé podle § 76 odst. 3 trestního řádu. Vyslechnuta osoba žalobce coby osoby podezřelé. Dne [datum] došel policejnímu orgánu znalecký posudek z oboru potravinářství, odvětví laboratorního zkoumání a analýzy potravin, lihu, tabáku a surovin pro jejich výrobu ze dne [datum]. Fakultní posudek z oboru zdravotnictví, odvětví všeobecného lékařství ze dne [datum]. Znalecký posudek [datum] od RNDr. [jméno] [příjmení], znalce v oboru zdravotnictví pro odvětví toxikologie došlo policejnímu orgánu dne [datum]. Usnesením na č.l. 1 sp.zn. 61 T 1/2014-24826 Krajský soud v Brně, pobočka ve [obec] vyloučil k samostatnému projednání mimo jiné věc žalobce coby obviněného. Dne [datum] podal státní zástupce Krajského státního zastupitelství v [obec], pobočky ve [obec], obžalobu na žalobce a dalších 30 osob. Dne [datum] byla věc žalobce coby obviněného a dalších 6 osob předložena Vrchnímu soudu v Olomouci k rozhodnutí o věcné příslušnosti. Dne [datum] návrhy státního zástupce na zabrání a propadnutí věci v trestním řízení. Dne [datum] výslech obviněného [jméno] [příjmení] ve výslechu pokračováno dne [datum]. Dne [datum] protokol o výslechu svědka [jméno] [příjmení]. Dne [datum] protokol o výslechu obviněného [jméno] [příjmení]. Dne [datum] protokol o výslechu obviněného žalobce. Dne [datum] protokol o výslechu obviněného [jméno] [příjmení]. Dne [datum] protokol o výslechu obviněného [jméno] [příjmení]. Dne [datum] vyžádání opisu z evidence rejstříků trestů obviněných. Dne [datum] usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12.3.2014, č.j. 1 NTD 4/2014-259, že příslušným k projednání trestní věci, mimo jiné obviněného žalobce, je Krajský soud v Brně, pobočka ve [obec] (právní moc [datum]). Dne [datum] podnět obviněného [příjmení] k předběžnému projednání obžaloby. Stanovisko Krajského státního zastupitelství v [obec], pobočky ve [obec], dne [datum] ve věci obvinění [jméno] [příjmení] a spol., k podnětu [jméno] [příjmení] k předběžnému projednání obžaloby. Usnesení ze dne [datum] Krajského soudu v Brně, pobočky ve [obec] č.j. 61 T3/2014-317, kterým byla věc, mimo jiné žalobce coby obviněného, předložena Vrchnímu soudu v Olomouci k rozhodnutí o věcné příslušnosti. Usnesení ze dne 26.6.2014 Vrchního soudu v Olomouci, č.j. 1 NTD 11/2014, který rozhodl, že příslušným k projednání trestní věci mimo jiné žalobce coby obviněného je Krajský soud v Brně, pobočka ve [obec] a tomuto soudu se trestní věc obviněných neodjímá (právní moc [datum]). Dne [datum] doplnění návrhů na výslechy svědků od [jméno] [příjmení]. Dne [datum] žádost o poskytnutí přiměřené zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů od Mgr. [jméno] [příjmení]. Žádost od Mgr. [jméno] [příjmení] o poskytnutí přiměřené zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů ze dne [datum]. Dne [datum] opatření Krajského soudu v Brně o poskytnutí zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů stanoveného obhájce, Mgr. [jméno] [příjmení]. Ve dnech [číslo] až [datum] se konalo hlavní líčení. Dále žádost obžalovaného [příjmení] o bezplatnou obhajobu, sdělení obžalovaného [příjmení] ke stanovisku státního zástupce a doložení listin M. [ulice] k žádosti o přiznání bezplatné obhajoby. Dále hlavní líčení ve dnech 6. až [datum]. Dále podána námitka obžalovaného [příjmení] proti protokolaci jeho výpovědi. Následuje doplnění protokolu, doslovná výpověď obžalovaného [jméno] [příjmení]. Dále žádost Okresního soudu v Přerově o zaslání obžaloby, žádost Okresního soudu v Trutnově o zaslání kopie rozsudku. Dále námitka nekompletnosti spisu předloženého obhajobě od Mgr. [příjmení], stanovisko obžalovaného [příjmení]. Dále návrhy na doplnění dokazování od Krajského státního zastupitelství. Dne [datum] usnesení, že předseda senátu a přísedící nejsou vyloučeni z vykonávání úkonu trestního řízení. Hlavní líčení dne [datum], dále vyúčtování nákladů znalcem [příjmení] [příjmení]. Poté hlavní líčení dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum]. Následují písemné závěrečné návrhy státního zástupce, zmocněnkyně poškozeného, obhájců a obžalovaného [jméno] [příjmení]. Dále hlavní líčení dne [datum], při kterém byl vyhlášen rozsudek. Z tohoto rozsudku zjištěno, že žalobce coby obžalovaný byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, odst. 2 c), d), odst. 3 trestního zákoníku a byl mu podle § 156 odst. 3 trestního zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu nákupu a prodeje potravinářského zboží na dobu 7 let (svazek 3, č.l. 1360). Proti tomuto rozsudku podali odvolání [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], žalobce, [jméno] [příjmení]. Dále následovala odůvodnění podaných odvolání. Předkládací zpráva Krajského soudu v Brně, Vrchnímu soudu v Olomouci dne [datum]. Dne [datum] usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.l. 1561, zamítnutí stížnosti obžalovaného [jméno] [příjmení]. Dne [datum] vrácení věci Vrchním soudem v Olomouci Krajskému soudu v [obec], pobočka ve [obec], bez věcného vyřízení, a to konkrétně odvolání [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], žalobce, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a to z důvodu, že předložený spisový materiál neodpovídá plně požadavku instrukce ministerstva spravedlnosti z [datum], neboť je patrno, že trestní věc byla vyloučena ze společného řízení a nově vytvořený spis sp.zn. 61 T 3/2014 nesplňuje požadavky § 178 vnitřního kancelářského řádu. Dále vypočteny vady, které předložený spis vykazuje. Dne [datum] předkládací zpráva k odvolání státního zástupce a obžalovaných [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], žalobce, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] došlo vrchnímu soudu v [obec] dne [datum]. Dne [datum] usnesení Vrchního soudu v Olomouci na č.l. 1956, kterým byl zamítnut návrh na zrušení dohledu probačního úředníka u [jméno] [příjmení]. Dne [datum] usnesení Vrchního soudu v Olomouci na č.l. 1990 ve věci odvolání obžalovaných [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], žalobce, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], státního zástupce a poškozených. Zjištěno, že podle § 258 odst. 1 a), b), c), d) a f), odst. 2 trestního řádu se napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočky ve [obec] ze dne 15.4.2015 ČJ 61 T 3/2014-1360 částečně zrušuje v celé odsuzující části a věc se vrací soudu prvního stupně k novému projednání. Odvolání poškozeného [jméno] [příjmení] se zamítá, neboť bylo podáno opožděně. Dne [datum] referát k nařízení hlavního líčení ve dnech 20. až [datum] a dále 9., 11. a [datum] a 23., 25. a [datum], dále [datum] a 1. až [datum]. Dne [datum] žádost o odročení hlavního líčení od obhájce, Mgr. [jméno] [příjmení]. Dne [datum] žádost o odročení nařízeného hlavního líčení od obhájce [jméno] [příjmení]. Dne [datum] žádost o odročení hlavního líčení od obhájce Mgr. [jméno] [příjmení]. Dne [datum] referát k hlavnímu líčení na [datum]. Referát z [datum] k hlavnímu líčení na den [datum]. Dne [datum] usnesení o určení odměny obhájkyně JUDr. [příjmení] a následuje odvolání této obhájkyně proti tomuto usnesení. Následuje hlavní líčení dne [datum] a [datum]. Dále hlavní líčení dne [datum] a dne [datum]. Při hlavním líčení dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, kterým byli obžalovaní, mimo jiné žalobce, uznáni vinnými, a to žalobce ze zvlášť závažného zločinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, odst. 2 c, d, odst. 3 trestního zákoníku, za což byl podle § 156 odst. 3 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 4 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu nákupu a prodeje potravinářského zboží na dobu 5 let. Na č.l. 2398 písemné vyhotovení rozsudku s referátem k jeho rezaslání dne [datum]. Následují odvolání obžalovaných [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [ulice] bratrské pokladny, zdravotní pojišťovny a státního zástupce krajského státního zastupitelství. Na č.l. 2713 předkládací zpráva s odvoláními [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], žalobce [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], poškozených ze dne [datum]. V mezidobí zprávy o průběhu dohledů žádosti o poskytnutí zálohy, sdělení probační a mediační služby, žádost NCOZ, [část obce], zprávy o průběhu dohledu nahrazujícímu vazbu, další zprávy probační a mediační služby. Dne [datum] referát o nařízení veřejného zasedání na den [datum] ve věci odvolání státní zástupkyně a obžalovaných, mimo jiné žalobce a dále poškozených. Dne [datum] veřejné zasedání u Vrchního soudu v Olomouci na č.l. 2883, při kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočky v Olomouci ze dne 2.2.2017 ČJ 61 T 3/2014-2398 k odvolání všech obžalovaných, státního zástupce částečně zrušen. U žalobce ve všech výrocích vyjma výroku o zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty a za podmínek § 259 odst. 3 trestního řádu Vrchní soud v Olomouci nově rozhodl tak, že žalobce coby obžalovaného uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, odst. 2 c, odst. 3 trestního zákoníku, za což mu uložil trest odnětí svobody na 4 roky a 6 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívajícím v zákazu nákupu a prodeje potravinářského zboží na dobu 5 let. Na č.l. 2894 písemné vyhotovení rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum] (nabylo právní moci dne [datum] s poznámkou, že u odsouzeného žalobce zrušeno rozhodnutím Nejvyššího soudu sp.zn. 3 Tdo 1206/2019.) Dne 24.6.2019 referát pro výkon rozsudku u osoby žalobce. Na č.l. 3089 dovolání žalobce ze dne [datum] proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6.2.2019, sp.zn. 5 To 29/2017-2894 (rozsudek je ve skutečnosti ze [datum]). Na č.l. 3251 předkládací zpráva ze dne [datum] k dovolání odsouzených [příjmení], [příjmení], [ulice], [příjmení], [příjmení] a žalobce, došlo Nejvyššímu soudu dne [datum]. Na č.l. 3281 protokol o neveřejném zasedání u Nejvyššího soudu dne [datum]. Na č.l. 3283 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.3.2020, sp.zn. 3 Tdo 1206/2019. Zjištěno, že rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočky ve [obec] ze dne 2.2.2017, sp.zn. 61 T 3/2014 se zrušuje v částech týkajících se obviněných [jméno] [příjmení] a žalobce a dále se zrušují všechna rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, dále se Krajskému soudu v Brně, pobočka ve [obec] přikazuje, aby ve věci v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto tak, že se obviněný žalobce nebere do vazby a dále byla odmítnuta dovolání obviněných [příjmení], [anonymizováno], [příjmení] a [příjmení]. Na č.l. 3553 návrh obhajoby žalobce na slyšení svědků hlavního líčení a na č.l. 3573 návrh žalobce na provedení důkazů znaleckým posudkem. Referátem ze dne [datum] nařízeno hlavní líčení na den [datum]. Dne [datum] hlavní líčení, při kterém byl vyhlášen rozsudek, podle něhož byl žalobce uznán vinným pro zločin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle § 157 odst. 1), odst. 2) písm. b), odst. 3 písm. b), odst. 4 trestního zákoníku, což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 4 let. Dále byl žalobci coby obžalovanému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu nákupu a prodeje potravinářského zboží na dobu 4 let a dále mu bylo uloženo zaplatit poškozeným na náhradě škody částky v rozsudku uvedené. Všeobecná zdravotní pojišťovna byla odkázána se svým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. Na č.l. 3618 je založeno písemné vyhotovení rozsudku ze dne [datum]. Z rozsudku zjištěno, že trestní soud při úvahách o trestech u obžalovaného žalobce postupoval především podle § 38 a 39 trestního zákoníku Trestní soud konstatoval, že na trestný čin, pro který byl žalobce odsouzen, zákon stanoví trestní sazbu v rozmezí od 2 do 8 let. Projevil lítost, která sice může být i formální, ale soud v rámci hodnocení lítosti postupoval v rámci zásady in dubio pro reo. Dále trestní soud přihlédl k tomu, že řádně nastoupil výkon trestu a část trestu, a to konkrétně 8 měsíců a 13 dní, vykonal. Dále přihlédl k tomu, že jak je zřejmé z rejstříku trestů, byl doposud dvakrát soudně trestán, a to v roce 1999 Městským soudem v Praze a v témže roce Okresním soudem v Benešově pro majetkovou trestnou činnost k podmíněnému trestu odnětí svobody a trestu obecně prospěšných prací, které vykonal. Na obžalovaného, tedy na žalobce, se tak hledí jako na osobu, která nebyla soudně trestána, a je zde fikce zahlazení. Soud tak k odsouzením nepřihlížel ani při úvahách o obvyklém způsobu života obžalovaného. Dále zásadní skutečností při úvahách trestního soudu o konkrétním trestu byl rovněž odstup od trestné činnosti a částečný výkon trestu odnětí svobody. Soud v rámci této skutečnosti, tedy více než sedmiletého odstupu od trestné činnosti, tuto skutečnost zohlednil a postupoval tak v rámci platné judikatury (odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu, sp.zn. I. ÚS 554/04 a sp.zn. I. ÚS 603/06, sp.zn. III. ÚS 715/06, apod.) Dále trestní soud uvedl, že si je vědom závažnosti trestné činnosti a nutnosti generální prevence spočívající k odstrašení možných pachatelů právě ukládáním trestů na straně druhé. Trestní soud konstatoval, že žalobce od spáchání trestné činnosti žije řádným občanským životem, respektive nebyly zjištěny skutečnosti, které by tento předpoklad popíraly. Na jeho resocializaci se již jistě také projevil, byť krátkodobý, výkon trestu odnětí svobody a obžalovaný si je vědom, jaké by byly následky, kdyby někdy v budoucnu pokračoval v obdobné či jiné trestné činnosti. Vzhledem k těmto skutečnostem trestní soud obžalovanému neuložil trest, který by byl spojený s přímým výkonem trestu odnětí svobody, a uložil mu trest odnětí svobody v jedné šestině zákonné sazby, tedy trest odnětí svobody v trvání 3 let, který podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 let, což znamená zkušební dobu při horní hranici zákonné sazby, kdy obžalovaný svým řádným občanským životem měl prokázat oprávněnost uložení tohoto pro něj příznivého trestu. Dále byl uložen trest zákazu činnosti, a to ve výměře 4 let, když opět byla zohledněna doba trestního řízení, časový odstup od spáchané trestné činnosti, jakož i všechny další okolnosti trestné činnosti a osoby obžalovaného. Na č.l. 3657 odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum]. Na č.l. 3677 odvolání žalobce ze dne [datum]. Dne [datum] předkládací zpráva k odvolání žalobce poškozené [příjmení] a státní zástupkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve [obec] ze dne [datum] na č.l. 3618. Na č.l. 3798 protokol o veřejném zasedání u Vrchního soudu v Olomouci dne [datum] k projednání odvolání obžalovaného žalobce, státního zástupce a poškozené [příjmení], při kterém byl vyhlášen rozsudek, jímž byl podle § 258 odst. 1 písm. b), d) trestního řádu napadený rozsudek zrušen a dále podle § 259 odst. 3 trestního řádu bylo nově rozhodnuto tak, že žalobce je vinen přečinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle § 157 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, za což byl odsouzen podle § 157 odst. 3 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody na 20 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 3 let a dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu nákupu a prodeje potravinářského zboží na dobu 4 let. Dále mu bylo uloženo zaplatit poškozeným na náhradě škody částky uvedené v rozsudku s tím, že VZP byla odkázána s uplatněným nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. Na č.l. 3804 písemné vyhotovení rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum]. Z tohoto rozsudku zjištěno, že vrchní soud dospěl k závěru o nutnosti zrušit napadený rozsudek, neboť krajský soud se nevyvaroval dílčích pochybení při stanovení právní kvalifikace jednání obžalovaného žalobce. [ulice] soud vytčené vady napravil po zrušení napadeného rozsudku novým rozhodnutím, kdy správně byla přiřazena právní kvalifikace při respektování závazného právního názoru Nejvyššího soudu, a to v podobě přečinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle § 157 odst. 1, odst. 2 písm. b, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. V důsledku toho pak bylo nezbytné rozhodnout i o právním následku trestní odpovědnosti, kdy žalobce coby obžalovaný byl uznán vinným méně závažným trestným činem, čemuž odpovídá i nižší trestní sankce v podobě trestu odnětí svobody, kterým byl ohrožen. Při úvaze o druhu a výši trestu vrchní soud vycházel v zásadě ze stejných úvah jako soud prvního stupně v napadeném rozsudku (odkaz na bod 64 napadeného rozsudku), kdy se řídil hledisky rozhodnými pro ukládání trestu podle § 39 trestního zákoníku i k době, která uplynula od spáchání trestného činu. Žalobci coby obžalovanému tak byl při uvážení všech těchto skutečností nově uložen trest odnětí svobody v rámci druhé čtvrtiny zákonné trestní sazby, a to v trvání 20 měsíců, který mu byl odložen na přiměřenou zkušební dobu v trvání 3 let, a dále je namístě podle odvolacího soudu i zákaz činnosti na dobu 4 let. Podle doložky právní moci tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Na č.l. 3888 dovolání žalobce ze dne [datum] proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27.1.2021, č.j. 5 To 72/2020-3804. Na č.l. 3905 předkládací zpráva ze dne [datum] podaným dovoláním ze strany odsouzeného žalobce a dále odsouzeného [jméno] [příjmení]. Na č.l. 3943 usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], kterým bylo dovolání podaného žalobcem odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu. Podle doručenek u č.l. 3950 bylo dovolací usnesení č.j. 3 Tdo 838/2021-3943 doručeno žalobci dne 25.11.2021 a jeho obhájci, JUDr. [jméno] [příjmení], dne [datum].

9. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], partnerky žalobce, zjištěno, že když žalobce šel do výkonu trestu odnětí svobody, tak ho pravidelně navštěvovala, což bylo 1x měsíčně. Na návštěvy chodila svědkyně i se synem a s dcerou, kterou mají společně s žalobcem. Při návštěvách byl žalobce poměrně dobrý, ale těžce nesl dobu po návštěvách, někdy i během návštěvy třeba plakal. Jinak si telefonovali každý den, vždycky v nějakou předem stanovenou dobu. Byly to často srdcervoucí rozhovory, bylo to nepříjemné i pro děti, které také chodily na návštěvu do věznice, kdy nepříjemný už byl samotný vstup do věznice. Svědkyně vypověděla, že až na výjimky, kdy byla sama v porodnici, tak byla zvyklá pořád být se žalobcem, takže potom, když byl ve výkonu trestu odnětí svobody, tak se musela o všechno starat sama. Měla jako OSVČ obchod s potravinami a trafiku, pracovala 6 dní, 12 hodinové směny, v zásadě volno měla jenom v pondělí, ale to zase musela vyřizovat nějaké další věci, a to jak v souvislosti se svým podnikáním, tak i záležitosti, které se týkaly trestního stíhání jejího partnera. Od žalobce a jeho rodiny se také odvrátili společní přátelé a známí, což se projevovalo tak, že už třeba svědkyni nepozdravili, nebo třeba když někteří přišli do obchodu, tak utrousili takové poznámky, které říkali v množném čísle, že„ zabili lidi“, protože to trestní stíhání se týkalo otravy alkoholem. Také to dopadlo na syna a na dceru, které mají společně, protože děti jsou v tomto směru agresivní, takže syn napříkald nechtěl chodit do školy, zhoršil se mu prospěch. Dcera, ta byla naštvaná na všechny. Po propuštění žalobce špatně spal, budil se i v noci, letos v únoru měl mrtvičku, také se léčí s vysokým tlakem, někdy vzpomínají na pobyt ve věznici, a někdy si společně pobrečí. V době, kdy byl žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody, tak v zásadě všechno musela dělat svědkyně, naštěstí jí pomáhala dcera, kdy společně i s dcerou vychovávaly syna. Dále ještě svědkyně uvedla, že při návštěvách ve věznici, nebo při telefonátech, tak se žalobce svědkyni svěřoval s tím, že se mu stýská, že to v té věznici nemůže vydržet, že mu celá rodina chybí, že se těší už na další návštěvu. Také mluvil s dětmi, chtěl také do práce, také svědkyně uvádí, že ve výkonu trestu odnětí svobody žalobce výrazně zhubnul, a to asi o 20 kg. Po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody se občas stávalo, že třeba nějací tzv., známí, tak třeba utrousili nějakou poznámku ve stylu„ Ty už jsi venku?“, nebo„ Jak dlouho si seděl?“ Také už k nim nechodí místní lidí. Dříve to svědkyně popsala tak, že u nich byl„ den otevřených dveří“, tedy že spontánně chodili lidé a přišli si třeba popovídat nebo na kávu, tak teď už nepřijde nikdo.

10. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], dcery žalobce, zjištěno, že žalobce zná celý svůj život, takže když šel do vězení, takto pro něho byla neskutečná křivda, protože musel jít do vězení za něco, co neudělal. Úplně ho to zlomilo, svědkyně také viděla svého otce plakat. Žalobce také zničilo odloučení od rodiny, neboť předtím byli spolu, jako rodina tzv. [číslo], tedy pořád. Složité bylo také to, že nejprve byl ve věznici někde v [obec], takže nemohli za ním jezdit na návštěvy hned. To bylo proto, že to bylo daleko, takže svědkyně, kvůli práci, nebo bratr, kvůli škole, se nemohli jen tak sbalit a odjet do vzdálené věznice navštívit svého otce. Potom za nějakou dobu se žalobce dostal do [obec], takže to už bylo blíž, ale i tak 1x za měsíc bylo velice málo vidět vlastního otce, pokud předtím byla svědkyně zvyklá s ním trávit mnohem více času. Byl také v té době výkonu trestu hodně plačtivý, ubral na váze asi 25 kg. Jak při těch návštěvách, tak případně, když si se svým otcem volala, tak plakal do telefonu. Také svědkyni říkal, že mu hodně chybí rodina. Když svědkyně potkala některé sousedy, ani to třeba nebyli úplně nějací známí, tak někteří se i se zájmem zeptali, jak se žalobce má ve vězení, ale u jiných bylo vidět, že to myslí spíše ironicky. [příjmení] lidí věděla jenom to, že je žalobce ve vězení, ale neznali veškeré okolnosti toho případu, které znali oni jako rodina, a neviděli ani tu dobrou stránku žalobce. Dopady výkonu trestu byly i v tom, že předtím pracovali oba rodiče, potom když byl žalobce ve výkonu trestu, tak pracovala jenom její mamka sama, a tu práci, kterou dříve zastával žalobce, tak tu teď musela dělat také svědkyně, tedy např. pomáhat svojí mamce v obchodě. Také, když chtěla svědkyně jet za svým otcem do věznice, tak musela ve své práci říct, že má taťku ve vězení, že tam za ním potřebuje jet, aby dostala v práci volno. Dopady na rodinu to mělo i finanční, protože po tu dobu, co byl její otec ve vězení, vydělávala jenom mamka, tak si třeba nemohli ani dovolit některé věci tak, jak byli zvyklí předtím. Po propuštění byl žalobce více podrážděný, naštvaný, ale i oni, jako rodina, byli naštvaní a podráždění a také překvapení, protože vlastně ani nevěděli, proč je propuštěný, jenom jim zavolali, ať si přijedou pro svého otce. Také žalobce více pil, ale to potom přešlo.

11. Z účastnického výslechu žalobce zjištěno, že dne [datum] nastoupil do vazební věznice Ostrava, poté byl do týdne převezen na věznici Plzeň – [obec], a poté, asi za 1 měsíc do věznice v Heřmanicích. Psychika šla okamžitě dolů, ve věznici v Plzni, na [obec], tam vázla korespondence a nebylo tam možné ani telefonovat, to bylo možné až po 3 týdnech. Pak už žalobce mohl telefonovat, telefonoval každý den, tak jak bylo povoleno 20 minut, ale většinu těch rozhovorů probrečel. Když mluvil s rodinou, takto samozřejmě bylo smutné, ale současně žalobce uvádí, že se ho rodina snažila při těch návštěvách, i při telefonních rozhovorech podporovat. V těch [obec], tam pak byly možné návštěvy, ale to taky bylo hodně smutné. Ty návštěvy byly možné 1x měsíčně. Žalobce v tom výkonu trestu myslel hlavně na to, že byl nespravedlivě odsouzen, ale tím, že jak se tzv. říká, ve věznici jsou všichni nespravedlivě odsouzení, tak si o tom neměl ani s kým popovídat. Mohl to probrat jen s jedním spoluobžalovaným, který tam také byl v té věznici s ním. Jinak žalobce hodně myslel ve výkonu trestu na rodinu, protože předtím byli pořád spolu. Dále žalobce vypověděl, že mu pobyt ve vězení úplně změnil život, nemohl vidět ani svého syna, když třeba i dneska jde na WC, tak se ještě pořád instinktivně otáčí, aby ho někdo nepraštil tak, jak by se to mohlo stát ve výkonu trestu. Dále žalobce uvedl, že po propuštění z výkonu trestu, tak se ho například syn ptal, jaké to bylo ve vězení, ale jinak se o tom už moc nebaví. Syn o trestním stíhání zpočátku nevěděl, pak mu to řekli, ale o tom, že je žalobce ve výkonu trestu, takto už pak věděl a i chodil za žalobcem do věznice na návštěvy. Jinak i v současnosti je žalobce konfrontován s tím, že mu někteří řeknou„ vrahu“, byl to člověk, který dříve byl známým, nebo třeba někteří lidí utrousí„ dostali jste málo“. Žalobce to vnímal tak, že když je někdo odsouzen a dostane podmíněný trest, tak se to nemusí ani nikdo dozvědět. Ale pokud je někdo už odsouzen do vězení, takto se potom rychle rozšíří. Ani po propuštění z výkonu trestu se již společenský život nevrátil do předchozího stavu, už to neklapalo jako dřív a nebyla chuť ani nálada někam chodit. Dále žalobce uvedl, že se synem už to nebude takové, jako to bylo dřív s tím, že k doplňujícímu dotazu soudu, zda v tomto směru jeho syn žalobci něco řekl, tak se žalobce rozplakal.

12. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními a na které proto soud pro stručnost odkazuje, zejména pak pokud jde o průběh trestního řízení. Soud má za prokázáno, že trestní řízení trvalo od [datum], kdy bylo usnesením policejního orgánu zahájeno, a bylo skončeno doručením usnesení Nejvyššího soudu ČR dne [datum] a trvalo tak přibližně 9 let. Dále má soud za prokázáno, že v trestním řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí – pravomocný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14.3.2019, č.j. 5 To 29/2017-2894, na jejichž základě žalobce zčásti vykonal trest odnětí svobody ve věznici v Ostravě – [obec], a to v době od [datum] do [datum]. Uvedený pravomocný rozsudek byl spolu s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 2.2.2017, sp.zn. 61 T 3/2014- 2398, zrušen usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.3.2020, č.j. 3 Tdo 1206/2019-3283. Z hlediska dopadů do osobnostních sfér v důsledku nezákonného výkonu trestu odnětí svobody bylo prokázáno, že žalobce výkon trestu těžce nesl, během návštěv rodiny i plakal, došlo k odloučení žalobce od rodiny, s níž předtím žalobce trávil prakticky veškerý volný čas. Soud tak má za prokázáno, že došlo k přetržení a narušení existujících úzkých rodinných vazeb, což žalobce velmi těžce prožíval. Od žalobce a jeho rodiny se v důsledku výkonu trestu odvrátili společní přátelé a známí. Po propuštění žalobce špatně spal, budil se i v noci, na pobyt ve věznici stále vzpomíná. Pobyt ve věznici na druhém konci republiky rovněž ztížil kontakt s dětmi žalobce. V době výkonu trestu byl žalobce hodně plačtivý, ubral na váze asi 25 kg. V důsledku výkonu trestu došlo k zásahu do pracovní sféry žalobce, který tak v plném rozsahu nemohl plnit roli živiteli rodiny a přispívat do rodinného rozpočtu.

13. Z důkazů jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

14. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

15. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v rozhodném znění (dále jen„ OdpŠk“), platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

16. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

17. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

18. Podle § 6a OdpŠk odpovědnost státu a územních celků v samostatné působnosti za porušení práva na osobní svobodu se posoudí podle ustanovení tohoto zákona upravujících odpovědnost za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup.

19. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

20. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

21. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

22. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

23. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

24. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („ o.z.“).

25. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

26. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

27. V řízení bylo prokázáno, že žalobce oba nároky u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

28. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

29. Žalobce se v tomto řízení domáhal dvou nároků, jednak odškodnění nemajetkové újmy způsobené v souvislosti s vykonaným trestem odnětí svobody, který byl později zrušen a dále odškodnění nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce trestního řízení.

30. Soud se nejprve zabýval nárokem na odškodnění v souvislosti s vykonaným trestem odnětí svobody. Žalovaná nečinila sporným, že k vydání nezákonného rozhodnutí, na jehož základě žalobce vykonal 254 dnů trestu odnětí svobody, došlo, nicméně vznesla námitku promlčení uplatněného nároku. Žalovaná namítla, že žalobce byl propuštěn z věznice dne [datum]. Tímto dnem se tak dověděl o vzniku nemajetkové újmy v souvislosti s nezákonným omezením osobní svobody v důsledku nezákonného pravomocného rozsudku.

31. Soud o vznesené námitce promlčení tohoto nároku uvážil takto. Soud vyšel ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.10.2017, sp.zn. 30 Cdo 1291/2017, a tedy z toho, že pro určení počátku běhu promlčecí lhůty je nutno rozlišit situace, kdy je možno újmu odškodnit v rámci trestního řízení (např. započtením vazby či zohledněním nepřiměřené délky řízení do výše a formy trestu), a kdy nikoli. Není možno vázat počátek běhu promlčecí lhůty na okamžik prohlášení rozhodnutí, kterým byl žalobce k výkonu trestu odnětí svobody, za něž se domáhá odškodnění, za nezákonné, jak namítá žalovaná, pokud je možno tuto újmu zohlednit v rozhodnutí, kterým se trestní řízení skončí. Může-li být újma vzniklá nezákonným omezením osobní svobody odškodněna rozhodnutím v trestním řízení, započne promlčecí lhůta běžet až od právní moci rozhodnutí, jímž se trestní řízení končí. Jen pokud takové odškodnění není možné, bude se promlčecí lhůta počítat od zrušení (změny) nezákonného rozhodnutí, resp. od okamžiku, kdy se poškozený o vzniku újmy a o tom, kdo za ni odpovídá, dozví (v případě nesprávného úředního postupu). V souzené věci bylo možné, aby újma vzniklá odnětím osobní svobody byla odškodněna rozhodnutím v trestním řízení, tedy při ukládání nového trestu po změně právní kvalifikace skutku, kterého se žalobce dopustil (srov. § 92 trestního zákoníku, zejména jeho odst. 3). Pro samotný počátek běhu promlčecí doby není podstatné, zda se tak poté skutečně stalo, ale zcela postačí závěr, že to bylo možné. Rozsudek, kterým bylo trestní řízení pravomocně skončeno, nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce u žalované nárok uplatnil dne [datum]. Jelikož žalovaná nárok žalobce projednala až dne [datum], došlo ke stavení promlčecí doby právě o šest měsíců. Posledním dnem k podání žaloby byl den [datum]. Žaloba byla podána dne [datum]. Soud proto dospěl k závěru, že námitka promlčení vznesení žalovanou není důvodná.

32. Soud posoudil tento nárok v podobě požadovaného zadostiučinění ve výši 381 000 Kč, jakožto nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí – rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14.3.2019, č.j. 5 To 29/2017, který nabyl právní moci dne [datum], a kterým byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 let a 6 měsíců a zařazen pro jeho výkon do věznice s ostrahou. Tento rozsudek byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.3.2020, sp.zn. 3 Tdo 1206/2019. Žalobce byl poté odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočky ve [obec], ze dne [datum], který ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27.1.2021, sp.zn. 5 To 72/2020, nabyl právní moci dne [datum] k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců s podmíněným odkladem na 3 roky. Soud shledal, že odpovědnostní titul ve věci je dán, neboť pravomocný rozsudek, na jehož základě žalobce vykonal trest odnětí svobody od [datum] do [datum], tedy celkem 254 dnů, byl zrušen rozhodnutím Nejvyššího soudu a žalobce poté sice byl odsouzen, nicméně výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let. Jelikož soud shledal, že ve věci je dán odpovědnostní titul, zabýval se dále vznikem nemajetkové újmy a příčinnou souvislostí mezi odpovědnostním titulem a tvrzenou nemajetkovou újmu.

33. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 30 Cdo 2357/2010, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sv. 4, [číslo] str. 521 mj. uvedl, že soudy v České republice nejsou - ani za současné právní úpravy - ve výši odškodnění vázány žádnými pravidly a ani pevnými částkami. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona je zjevným případem normy s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. To platí tím spíše, jsou-li soudy povolány k přímé aplikaci čl. 5 odst. 5 Úmluvy. Z toho nepochybně plyne, že je toliko na uvážení soudu, aby v každém jednotlivém případě při zvážení jeho individuálních skutkových okolností stanovil adekvátní výši odškodnění nemajetkové újmy vzniklé protiprávním omezením svobody ze strany státu. Ve prospěch tohoto závěru svědčí i slova ESLP, že„ úplné reparaci (restitutio in integrum) brání vlastní povaha bezpráví, které záleží ve zbavení svobody v rozporu s čl. 5 odst. 1 Úmluvy“. Co se týče relevantních kritérií, těmi základními zpravidla jsou: povaha trestní věci, celková délka omezení osobní svobody, následky v osobní sféře poškozené osoby. Povahu trestní věci je možno interpretovat zejména jako typovou závažnost trestného činu, pro který byla osoba poškozená stíhána. Ohledně kritéria celkové délky omezení osobní svobody vychází Nejvyšší soud z toho, že časové okolnosti omezení osobní svobody jsou objektivně vyjádřitelným kritériem pro posouzení celkové výše odškodnění. Pro účely odůvodnění výše poskytnutého odškodnění je zjevně vhodné - podobně jako ve většině evropských států - vycházet ze sazby stanovené za jeden den odnětí svobody. Judikatura ESLP však neskýtá žádné pevné vodítko a ani referenční rámec co do výše peněžního odškodnění. Nejvyšší soud proto, vycházeje z úrovně odškodnění jednotlivých evropských států, jakož i ze životní úrovně v České republice, dospívá k závěru, že adekvátním odškodněním je částka v rozmezí 500 až 1 500 Kč za jeden den trvání odnětí svobody, v jejímž rámci soud promítne jiné, zde uvedené a popřípadě neuvedené okolnosti svého posuzování. K tomuto rozmezí je však nutno přistupovat pouze jako k orientačnímu s tím, že podléhá toliko úvaze soudu v konkrétním případě, k jaké částce dospěje. Nejvyšší soud ji na tomto místě uvádí jen z důvodů zabránění extrémnímu poskytování zcela zjevně neodůvodnitelně nepřiměřeně nízkých či naopak zcela zjevně nepřiměřeně vysokých odškodnění.

34. Soud obecně vychází z předpokladu, že pokud nejsou zjištěny žádné okolnosti, které by v konkrétním případě odůvodňovaly poskytnutí nižšího nebo vyššího odškodnění než je právě středová částka 1 000 Kč za 1 den trvání odnětí svobody, pak je tato částka odpovídající a je i referenčním výchozím rámcem pro další úvahy soudu o možné modifikaci. Žalobce byl ve výkonu trestu poměrně dlouhou dobu, a to 254 dnů. Délka trvání odnětí svobody se však poté projevuje v celkové výši poskytnutého odškodnění, neboť se touto délkou násobí a nejedná se tak o primární kritérium, ke kterému by soud měl při stanovení základní částky přihlížet. Soud dále vyšel z toho, že pro žalobce šlo o první pobyt ve vězení, byť již předtím byl dvakrát soudně trestán pro majetkovou trestnou činnost. Byl však odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody či trestu obecně prospěšných prací, které vykonal. Aktuálně s na žalobce hledí jako na osobu, která nebyla soudně trestána, a je zde fikce zahlazení. Žalobce tedy zkušenost s trestním řízením mám, nikoli však s výkonem trestu. Z hlediska povahy trestné činnosti šlo o trestný čin proti životu a zdraví v souvislosti s nebezpečnými alkoholickými nápoji obsahujícími metanol. Žalobce byl původně shledán vinným úmyslným trestným činem, po zásahu Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Olomouci byl odsouzen za nedbalostní trestný čin podle § 157 odst. 1, odst. 2 písm. b, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Bylo prokázáno, že žalobce měl s rodinou úzký vztah, ve výkonu trestu odnětí svobody těžce nesl odloučení od svých blízkých. Soud uvěřil na základě provedených výslechů žalobce a rodinných příslušníků, že tento vztah byl intenzivní, rodina žalobce navštěvovala velmi často a udržovala s žalobcem telefonický kontakt. Bylo prokázáno, že žalobce ve výkonu trestu výrazně zhubnul a trpěl poté problémy se spánkem, byl nervózní a podrážděný. Na straně druhé nelze přičítat plně k tíži žalované, že se od žalobce odvrátili sousedé, bývalí přátelé či známí. Nelze totiž zapomínat na to, že žalobce byl odsouzen, byť za mírnější nedbalostní formu trestného činu. Nelze tak zjistit, zda se od žalobce odvrátili jen proto, že byl ve výkonu trestu, či i proto, že byl pravomocně shledán vinným. Soud však podotýká, že výkon trestu odnětí svobody měl potenciál poškodit pověst žalobce více než samotné odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Z hlediska výše odškodnění je podstatné i to, že při stanovení nového trestu po změně právní kvalifikace trestní soudy obou stupňů přihlédly i k tomu, že žalobce částečně vykonal trest odnětí svobody, což se projevilo i na jeho resocializaci. Je tedy zjevné, že žalobci již částečné zadostiučinění bylo poskytnuto právě tím, že bylo v souladu s § 92 odst. 3 trestního zákoníku při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédnuto k vykonanému trestu odnětí svobody (srov. obdobně závěry NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 3867/2011 a 30 Cdo 3707/2014). Současně však nelze mít nezákonný výkon trestu odnětí svobody za odškodněný tím, že trestní soudy přihlédly při stanovení nového trestu k jeho předchozímu výkonu. Z trestních rozsudků k osobě žalobce nelze dovodit, že by jinak byl žalobci uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Jelikož omezení na osobní svobodě je tím nejrazantnějším zásahem státu vůči jednotlivci, je na místě poskytnout žalobci vedle zmírnění trestu, kterého se mu dostalo i odškodnění v penězích. Soud dospěl k závěru, že za přiměřenou lze v souzeném případě považovat výši finančního odškodnění ve výši 300 Kč za 1 den odnětí svobody, tedy částku pod spodní hranicí stanoveného rozpětí finančního zadostiučinění. Soud vychází z toho, že i částka 500 Kč za jeden den odnětí svobody je zde pro případ, kdy zde jiného odškodnění nebylo. Žalobci se však částečného zadostiučinění a tím i odškodnění dostalo již tím, že mu byl zmírněn trest. Jinými slovy, je zjevné, že pokud by vykonaného trestu nebylo, trestní soudy by žalobci uložily přísnější trest. Dále soud přihlédl k tomu, že žalobce byl v konečném důsledku odsouzen a dopady výkonu trestu jsou tak částečně spojeny s dopady způsobenými samotným trestních stíháním, které jako celek bylo zákonné a vedlo k odsouzení žalobce. Rovněž tak nelze odhlédnout od toho, že na žalobce se sice hledí, jako by nebyl odsouzen, nicméně v minulosti již byl dvakrát soudně trestán, tudíž pro něho důsledky výkonu trestu nemohly být tak tíživé, jako by tomu bylo u osoby, která dosud s orgány činnými v trestním řízení nepřišla do žádného kontaktu. Soud proto dospěl k závěru, že částka 300 Kč za 1 den odnětí svobody je spravedlivá a plně odpovídající okolnostem případu žalobce ve všech jeho souvislostech. Žalobci celkem náleží částka 76 200 Kč (254*300). V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I), ve zbytku ohledně další požadované částky 304 800 Kč žalobu zamítl (výrok II).

35. Soud dále posuzoval nárok žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen„ Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

36. V posuzovaném případě se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení vedeného u Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, tedy tři shora uvedené kumulativní podmínky pro vyvození odpovědnosti státu za škodu.

37. Soud nejprve posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze taxativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

38. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009, uvedené rozhodnutí, jakož i dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

39. Celková délka trestního řízení od jeho zahájení dne [datum] do okamžiku doručení usnesení Nejvyššího soudu ČR dne 25.11.2021 činila přibližně 9 let. Žalobce se však odškodnění domáhal toliko do pravomocného skončení trestního řízení dne [datum], rozhodná délka, kterou je soud v souladu s návrhem žalobce vázán, činila tj. [datum], do dne [datum] (den doručení usnesení Ústavního soudu ze dne 28.4.2022, sp.zn. III. ÚS 3184/21), činila 8 let a 2 měsíce.

40. Již zde soud stanovenou celkovou délku trestního řízení při bližším zkoumání průběhu celého posuzovaného řízení (viz dále) považuje za nepřiměřeně dlouhou, čímž došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat, i když šlo o značně složité (skutkově, právně i procesně) řízení, neboť k délce řízení sice na jedné straně přispěla jeho procesní a skutková složitost, avšak na jeho délce se podílely i soudy, a to průtahy, které vznikly částečně i jejich zaviněním (viz dále). Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk).

41. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma. Žalovaná presumovaný vznik nemajetkové újmy žalobcům v důsledku nepřiměřené délky trestního řízení nevyvracela, naopak ji sama odškodnila formou konstatování porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že s ohledem na konkrétní okolnosti případu žalobce, není na místě mu poskytnout peněžitou formou zadostiučinění.

42. Co se týká složitosti posuzovaného řízení, soud konstatuje, že řízení bylo skutkově, právně i procesně složité, ve věci vystupovalo celkem kolem 30 obžalovaných, kdy věc žalobce a dalších obžalovaných byla vyloučena k samostatnému projednání. Někteří s obžalovaných měli ustanovené obhájce a bylo třeba rozhodovat o jejich odměně. Ve věci byla konána série hlavních líčení, při nichž bylo prováděno obsáhlé dokazování, byla slyšena řada svědků a byly prováděny důkazy znaleckými posudky. Bylo rovněž rozhodováno o věcné příslušnosti. Všechny tyto úkony pak nebyly bezúčelné, neboť v konečném důsledku k odsouzení žalobce došlo. Řízení rovněž probíhalo opakované na vícero stupních soudních soustavy, kdy soud I. stupně a soud odvolací rozhodovaly třikrát a dovolací soud dvakrát. Samotná skutečnost, že věc je projednávána na více stupních soudní soustavy je objektivní okolností, kdy s opravnými prostředky se musí soudy vypořádat a musí o nich být rozhodnuto. Na tomto místě soud konstatuje, že žalobci nepřičítá k tíži, že dovolací soud zrušil původní pravomocný rozsudek ve věci žalobce a zavázal nižší trestní soudy právním názorem, jak mají věc žalobce z hlediska naplnění skutkoví podstaty trestného činu posuzovat.

43. Žalobce se na délce řízení chováním spíše nepodílel. Nebylo zjištěno, že by žalobce v trestním řízení činil úkony, kterými by záměrně mařil či zdržoval postup OČTŘ a tím negativně přispíval k délce řízení. Žalobce podával přípustné opravné prostředky, o kterých muselo být rozhodováno, což mu však nelze přičítat nijak k tíži.

44. Na délce řízení se podílely i trestní soudy svým postupem. V trestním řízení platí, že OČTŘ trestní věci musí projednávat urychleně bez zbytečných průtahů. Soud shledal v řízení před soudy několik období, v nichž k průtahům došlo. Stalo se tak v období od [datum] do [datum], kdy Vrchní soud v Olomouci vrátil krajskému soudu předložené odvolání bez věcného vyřízení z důvodu, že předložený spis neodpovídá stanoveným požadavkům. Odvolání tak byla předkládána znovu dne [datum]. Dále soud za období nečinnosti považuje období od [datum], kdy byl rozsudek krajského soudu referován k rozeslání do [datum], kdy byla odvolání předložena odvolacímu vrchnímu soudu. Další období nečinnosti následuje do [datum], kdy bylo nařízeno veřejné zasedání na den [datum]. Jinak řízení probíhalo plynule a bez nedůvodných průtahů. K tíži státu je třeba přičíst i to, že Nejvyšší soud v prvním dovolacím rozsudku zrušil pravomocný rozsudek a věc vrátil k novému projednání trestnímu soudu I. stupně se závazným právním názorem.

45. Co se týká významu předmětu řízení pro žalobce, soud tento shledal zvýšený. Podle Stanoviska je přisuzován zvýšený význam pro účastníky mj. v řízení trestním Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009, uvedl, že stejně jako ESLP vychází ze„ silné, ale vyvratitelné domněnky“ (strong but rebuttable presumption), že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje. Je pak věcí státu, zda se na základě okolností konkrétního případu pokusí danou domněnku vyvrátit (srov. rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 26. 3. 2006 ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odstavec č. 93, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 958/2009). Nicméně jak v rozhodnutích Nejvyššího soudu, tak i ESLP bylo konstatováno, že je důležité zvážit, zda v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení došlo u osoby domáhající se kompenzace ke stavu úzkosti, nejistoty či k jiné obtíži, k jejíž reparaci celé odškodňovací řízení směřuje (jinými slovy srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1209/2009, či rozsudek senátu čtvrté sekce ESLP ze dne 22. 2. 2001, ve věci Szeloch proti Polsku, stížnost č. 33079/96). Je proto třeba vycházet z předpokladu, že nepřiměřeně dlouhé řízení působí účastníkům nemajetkovou újmu, která se zpravidla odškodní v penězích, avšak vždy je nutno zvažovat, zda v konkrétním případě nenastaly okolnosti, které tento předpoklad vyvracejí. Takovou okolností může (ale nemusí) být to, že náhrady nemajetkové újmy se domáhá pravomocně odsouzený pachatel trestného činu právě za délku trestního řízení, v němž byl shledán vinným, popřípadě mu byl i uložen trest, neboť takové řízení nemohlo v jeho osobnostní sféře vyvolat žádnou citelnou újmu. ESLP v takových případech zpravidla považuje za postačující zadostiučinění konstatováním porušení práva (viz výše uvedený rozsudek ve věci Szeloch proti Polsku či rozsudek senátu třetí sekce ESLP ze dne 2. 8. 2000, ve věci Cherakrak proti Francii, stížnost č. 34075/96).

46. Zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé trestní řízení může být přiznáno i v podobě zmírnění ukládaného trestu. To je však možné jen za podmínky, že takové zmírnění je navázáno právě na porušení práva na přiměřenou délku řízení. V rozsudku trestního soudu musí být výslovně uvedeno, že uložený trest je mírnější právě proto, že soud přihlédl k okolnosti nepřiměřeně dlouhého řízení, nebo to z něj musí alespoň nezpochybnitelně vyplývat. Musí z něj být též patrno, o jakou část byl trest zmírněn právě v důsledku přihlédnutí k nepřiměřené délce řízení. Podle ESLP musí být toto zmírnění měřitelné a výslovné, z rozsudku musí být patrno, k jakému konkrétnímu snížení trestu v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení soud přistoupil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3867/2011). Jak krajský soud v rozsudku ze dne [datum], tak vrchní soud v rozsudku ze dne [datum] přihlédly k tomu, že době trvání trestního stíhání a tedy i k odstupu uložení trestu od doby spáchání trestné činnosti. Soud si je vědom toho, že v daném případě z trestních rozsudků přímo nevyplývá, k jakému konkrétnímu snížení trestu v případě žalobce došlo, když bylo uvedeno obecně, že soudy k délce řízení a časovému odstupu od spáchání trestné činnosti přihlédly. Na straně druhé je však třeba zohlednit konkrétní okolnosti případu, kdy žalobce byl nejprve odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za úmyslný trestný čin. Po zásahu Nejvyššího soudu byl poté odsouzen za trestný čin nedbalostní, s tím, že právní kvalifikaci a tím i původně uložený trest ještě zmírnil vrchní soud v konečném pravomocném rozsudku. V původním pravomocném rozsudku tak byl žalobci uložen trest ve zcela jiném rozmezí trestní sazby a není prakticky možné porovnávat původně uložený trest s trestem později pravomocně uloženým. Rovněž je třeba zohlednit, že trestní soudy přihlížely i k tomu, že žalobce vykonal část původně uloženého trestu odnětí svobody a i z tohoto důvodu konečný trest žalobci zmírnily. Soud však i za této situace stojí na názoru, že z obou trestních rozsudků jednoznačně vyplývá, že žalobci byl z důvodu dlouhého trestního řízení trest zmírněn a k délce řízení bylo přihlédnuto i při ukládání tzv. vedlejších trestů (zákaz činnosti), přičemž soud považuje konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě ve světle všech okolností posuzovaného případu za postačující formu satisfakce. Je třeba přihlédnout i k tomu, že zjištěné průtahy byly průtahy ojedinělými a soud s ohledem na ně a s ohledem na to, že ve věci musel zasáhnout Nejvyšší soud, hodnotil délku řízení již jako nepřiměřenou. Je třeba přihlédnout rovněž k tomu, že žalobce byl pravomocně odsouzen a i když má právo na to, aby jeho trestní věc byla projednána v přiměřené době, zavdal příčinu k tomu, aby trestní řízení s ním bylo zahájeno a vedeno. Nadto, délka řízení nebyla extrémní, když nepřesáhla dobu 10 let.

47. Ze všech uvedených důvodů soud nepřistoupil k odškodnění žalobce v penězích, neboť by se takový postup vymykal obecné představě spravedlnosti. Ve světle uvedené judikatury soud považuje konstatování porušení práva spolu se zadostiučiněním za nepřiměřeně dlouhé trestní řízení v podobě zmírnění uloženého trestu za dostatečnou satisfakci, způsobilou újmu žalobce odčinit. Soud proto nárok žalobce na peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 160 000 Kč v celém rozsahu zamítl.

48. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o.s.ř. Předně soud uvádí, že žalobce u žalované svůj nárok uplatnil dne [datum] a šestiměsíční lhůta k projednání nároku žalované uplynula dnem [datum], ovšem k projednání nároku došlo až dne [datum]. V řízení byly projednávány dva nároky žalobce na náhradu nemajetkové újmy. Při určování úspěchu či neúspěchu účastníků je tak třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). Při stanovení základu pro výpočet odměny advokáta za úkony vázané na nárok z nemajetkové újmy je třeba vycházet z § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, tedy z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 3378/2013). Předmětem řízení z hlediska tarifní hodnoty byla částka 100 000 Kč (50 000 + 50 000), přičemž žalobce byl ohledně obou nároků plně úspěšný. I když soud ohledně nároku na odškodnění nezákonného výkonu trestu svobody žalobci vyhověl jen zčásti a ohledně nároku na peněžité zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení soud žalobu zamítl, výše plnění závisela na úvaze soudu, když současně žalovaná druhý nárok žalobce projednala a porušení práva žalobce konstatovala až po uplynutí šestiměsíční lhůty (a po podání žaloby), i částečný úspěch žalobce se pro účely nákladového výroku projeví jako úspěch plný. Náklady žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 4 000 Kč a v nákladech právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, za celkem 8 úkonů právní služby (převzetí věci a příprava zastoupení, sepis žaloby, replika ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum] a účast na jednáních zdejšího soudu dne [datum] a dne [datum] přesahující 2 hodiny) z tarifní hodnoty 100 000 Kč á 5 100 Kč (§ 7, bod 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu) a 8 režijních paušálů ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč za tytéž úkony právní služby, celkem tedy 43 200 Kč (40 800 + 2 400), cestovné k soudním jednáním na trase [ulice a číslo], [obec] – [ulice a číslo], [obec a číslo] a zpět (720 km), učiněné osobním automobilem Jeep Grand Cheroke, [registrační značka] s kombinovanou spotřebou 7 l/100km, palivem NM (na základě doloženého technického průkazu), dne [datum] a dne [datum] [datum] podle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění vyhlášky č. 116/2022 Sb. při ceně paliva 47,10 Kč a náhradě za použití vozidla 4,7 Kč/km, 2* 5 757,84 Kč (cestovné celkem: 11 515,68 Kč), dále náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 3 200 Kč za 2* 16 půlhodin po 100 Kč, celkem tedy 57 915,68 Kč (43 200 + 11 515,68 + 3 200), to vše zvýšené o náhradu za 21% DPH na základě dokladu, že advokát žalobce je plátcem této daně ve výši 12 162,30 Kč. Celková výše nákladů, které žalobci v tomto soudním řízení vznikly, činí 74 077,98 Kč (57 915,68 + 12 162,30 + 4 000), po zaokrouhlení 74 078 Kč. Požadovanou náhradu nákladů za předběžné uplatnění nároku u žalované soud nepřiznal s poukazem na § 31 odst. 4 OdpŠk. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci celkem částku 74 078 Kč k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř., výrok III.) .

49. Lhůta k plnění ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší.

Poučení