48 C 223/2019-294

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jana Chmela, Ph.D. a přísedících JUDr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru takto:

Výrok

I. Určuje se, že výpověď z pracovního poměru z [datum] daná žalobci žalovanou je neplatná.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 52 820 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Ing. Mgr. Bc. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané mu žalovanou [datum] podle § 52 písm. c) zákoníku práce, tj. pro nadbytečnost. Podle této výpovědi měl pracovní poměr žalobce skončit [datum]. Dle žalobních tvrzení pracoval žalobce u žalované na pozici projektanta silnoproudu v divizi 151 a jeho nadbytečnost nebyla dána. Prokázáno dle žalobce nebylo přijetí rozhodnutí o organizační změně ze strany žalované. Předně žalovaná nedoložila zápis z jednání představenstva, na kterém by takové rozhodnutí bylo přijato. Jediným cílem rozhodnutí žalované o organizační změně pak bylo rozvázání pracovního poměru se žalobcem, a toto rozhodnutí je tak fiktivní. Před výpovědí žalovaná na shodnou pracovní pozici s pozicí žalobce přijala nového zaměstnance [jméno] [příjmení]. Bezprostředně po odchodu žalobce, v listopadu 2019, pak žalovaná na svých webových stránkách zveřejnila inzerát pracovní nabídky na shodnou pracovní pozici, jako byla pozice žalobce. Mezi organizační změnou a nadbytečností žalobce navíc není dána příčinná souvislost, neboť žalovaná měla možnost neprodloužit dohodu o pracovní činnosti zaměstnanci panu [příjmení] nebo neprodloužit pracovní smlouvu zaměstnanci panu [příjmení]. Žalobce se navíc díky své kvalifikaci mohl uplatnit i v jiných divizích žalované. Dále žalobce zdůrazňoval, že pro žalovanou pracoval celý svůj profesní život, řešil i její velké projekty a byl odborníkem na projektování elektro a vodních staveb. Výpověď mu byla dána v předdůchodovém věku a je pro něj obtížné najít zaměstnání. Při úvaze o výběru nadbytečného zaměstnance žalovaná navíc věk jednotlivých zaměstnanců zohledňovala, a dle žalobce tak výpověď představuje diskriminaci na základě věku.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že výpověď z pracovního poměru daná [datum] žalobci je dle jejího názoru platná. Představenstvo žalované dle jejích tvrzení za účelem zvýšení efektivnosti práce rozhodlo o snížení počtu zaměstnanců v divizi 151, a to po vyhodnocení plnění hospodaření divize, z důvodu nedostatku zakázek divize vzhledem k vývoji trhu. Úbytek zakázek se projevil zejména v oblasti elektro projektování staveb, když skončily všechny žalobcem zpracovávané projekty a další pro něj žalovaná neměla – v roce 2019 žalovaná především dokončila a předala největší projekt ve své historii, kterým byl projekt nové vodní linky v rámci přestavby [ulice] čistírny odpadních vod na [anonymizováno] ostrově v [obec]. Od října 2019, kdy byla předána výrazná část tohoto projektu, začala vytíženost divize 151, oddělení„ elektro a [anonymizováno]“, do nějž byl zařazen i žalobce, postupně klesat. Pro žalovanou již nebylo potřebné, aby v oddělení působili na stejné pozici„ projektant IV – silnoproud“ dva zaměstnanci; jejich počet proto snížila na jednoho. Žalobce se v důsledku tohoto rozhodnutí o organizační změně stal pro žalovanou nadbytečným. V roce 2019 byl u žalované ukončen pracovní poměr i s dalšími zaměstnanci a není pravdou, že by žalovaná na shodné pracovní pozice, jako zastával žalobce, přijímala nové zaměstnance.

3. Soud po provedeném dokazování učinil následující skutková zjištění:

4. Žalobce byl u žalované zaměstnán jako projektant na základě pracovní smlouvy uzavřené [datum] mezi žalobcem a právní předchůdkyní žalované („ Projektovým a inženýrským podnikem pro vodohospodářskou výstavbu [anonymizováno] PRAHA“). Od [datum] byla pracovní pozice žalobce označena jako„ projektant IV“, jeho měsíční hrubá měsíční mzda činila 30 100 Kč. Náplň jeho práce byla popsána tak, že„ samostatně zpracovává projektovou dokumentaci a různorodé úkoly, co do šíře profesního záběru i jejich hloubky, váhy propracování a zodpovědnosti za finální výsledek práce. Své návrhy provádí na podkladě statických a hydrotechnických výpočtů. Předpokládá se schopnost řídit činnost zaměstnanců nižšího zařazení. Vypracovává složitá dispoziční a detailní konstrukční řešení. Spolupracuje s dalšími profesemi zúčastněnými na projektu. Projektovou dokumentaci v průběhu jejího zpracování i při jejím dokončení projednává zcela samostatně s partnery investiční výstavby, s příslušnými složkami a veřejnými orgány. Podle rozsahu účasti na projektu provádí autorský dozor. Odpovídá za hospodárnost, kvalitu a dodržení lhůty projektových prací.“ (prokázáno pracovní smlouvou z [datum], dodatkem k této pracovní smlouvě č. I [číslo] z [datum] a dodatkem k této pracovní smlouvě č. I/ 2018 z [datum]). Mezi účastníky bylo nesporné, že konktrétněji byl žalobce u žalované zařazen jako projektant elektro – silnoproudu v divizi [číslo].

5. Dne [datum] dala žalovaná žalobci výpověď z pracovního poměru s tím, že představenstvo žalované rozhodlo na základě vývoje plnění hospodaření divize, nedostatku zakázek a vývoje na trhu o snížení počtu zaměstnanců v divizi 151 za účelem zvýšení efektivnosti práce. Vzhledem k této skutečnosti se žalobce stal nadbytečným zaměstnancem (prokázáno výpovědí z pracovního poměru z [datum]).

6. Dopisem z [datum] žalobce sdělil žalované, že s výpovědním důvodem nesouhlasí a je přesvědčen, že není dán, a trvá proto na dalším zaměstnávání u žalované. Žalovaná žalobci v reakci na tento dopis sdělila, že výpověď považuje za platnou (prokázáno dopisem žalobce z [datum] včetně podacího lístku a odpovědí žalované z [datum] na dopis žalobce z [datum]).

7. V čestném prohlášení z [datum] členové představenstva Ing. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] shodně uvedli, že dne [datum] představenstvo na svém jednání rozhodlo o organizační změně spočívající ve zrušení pracovního místa projektanta v divizi 151 na oddělení strojně technologickém, ve skupině SŘTP a elektro, a to konkrétně pracovního místa žalobce, který se stal pro žalovanou nadbytečným, když práce v rozsahu, v jakém ji pro žalovanou vykonával, se od [datum] stala pro žalovanou nepotřebnou.

8. Interním sdělením z 10. 6. 2019 č. j. 102/07/2019 adresovaným„ ZV OS“ a převzatým téhož dne předsedou výboru ZO OS DLV Ing. [jméno] [příjmení] sdělila vedoucí personálního odboru žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], že představenstvo žalované se vrátilo k rozhodnutí na základě vývoje plnění hospodaření společnosti, nedostatku zakázek a vývoje na trhu o snížení počtu zaměstnanců v divizi 151, pracoviště [obec]. Počet zaměstnanců bude snížen s ohledem na zajištění prací, a to o 1 pracovníka ke konci září 2019. Po vyhodnocení pozic zaměstnanců a jejich dosavadní práce bylo rozhodnuto snížit počet zaměstnanců o 1 pracovníka ve skupině elektro a SŘTP. Konkrétně se jedná o [celé jméno žalobce] (avizovaného původně již v roce 2016, 2017 a v únoru 2019); (prokázáno interním sdělením z 10. 6. 2019 č. j. 102/07/2019).

9. V roce 2019 žalovaná dokončovala velkou zakázku 1. etapy celkové přestavby a rozšíření [ulice] čistírny odpadních vod [obec] na [anonymizováno] ostrově – nová vodní linka (dále též„ projekt NVL“). Z díla za celkem sjednaných cca 270 mil. Kč ke konci dubna 2019 zbývala již předat jen část za cca 25 mil. Kč, z toho 0 Kč na projektových činnostech – části díla týkající se projektových činností byly předány v březnu a dubnu 2019, v průběhu roku 2019 pak byly předávány další části díla týkající se inženýrských a souvisejících služeb a práce sjednané dodatky s odběratelem (prokázáno zjišťovacími protokol k Celkové přestavbě a rozšíření ÚČOV [obec] na [anonymizováno] ostrově, etapa 001 – nová vodní linka (NVL) z 30. 4., 17. 12. a [datum]). V listopadu 2019 žalovaná předala též související dílo, a to 4. etapu přestavby a rozšíření ÚČOV na [anonymizováno] ostrově, [anonymizováno] labyrint – levý břeh (prokázáno předávacím protokolem z [datum]). Projekt NVL představoval pro žalovanou velký projekt, kterému se věnovala od roku 2014; celkové výnosy hospodaření žalované za rok 2019 činil cca 280 mil. Kč (prokázáno výroční zprávou o výsledcích hospodaření a finanční situaci společnosti za rok 2019 a účetní závěrkou žalované za rok 2019 včetně zprávy nezávislého auditora z [datum]).

10. V roce 2019 zabrala práce na projektech NVL a [anonymizováno] většinu pracovní doby žalobce – z celkového fondu pracovní doby 1 560 hodin představovala 1 260 hodin přímá práce na projektech (zbytek administrativní práce, školení, lékař apod.). Z toho 450 hodin přestavovala práce na projektu NVL a 302 hodin práce na projektu Labyrint. [ulice] na ostatních projektech představovala dohromady 508 hodin (prokázáno excelovým souborem označeným jako„ analýza I“, list„ Loužil_ 2019“). Fakturace připadající na projekt NVL současně podle vnitřní analýzy žalované v letech 2018 a 2019 představovala 61 % fakturace celé divize 151. V druhé polovině roku 2019 a první polovině roku 2020 podle této vnitřní analýzy klesla procentuální vytíženost projektantů elektro u žalované (prokázáno excelovým souborem označeným jako„ analýza II“, list„ Analýza“; dále prokázáno též účastnickým výslechem bývalé členky představenstva žalované [příjmení] [příjmení], viz níže).

11. V průběhu roku 2019 žalovaná ukončila pracovní poměr i s dalšími zaměstnanci jiných oddělení a divizí: výpověď pro nadbytečnost žalovaná dala v lednu 2019 projektantce v divizi 141 Ing. [jméno] [příjmení], v červnu 2019 projektantům v divizi 251 Ing. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] Dohodu o rozvázání pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti žalovaná v červnu 2019 uzavřela dále se zaměstnankyní střediska 193 Ing. [jméno] [příjmení] (prokázáno výpovědí z [datum] adresovanou žalovanou [příjmení] [jméno] [příjmení], výpovědí z [datum] adresovanou Ing. [jméno] [příjmení], výpovědí z [datum] adresovanou Ing. [jméno] [příjmení] a dohodou z [datum] uzavřenou s Ing. [jméno] [příjmení]).

12. V roce 2019 na pozicích projektantů silnoproudu u žalované pracovali vedle žalobce ještě Ing. [jméno] [příjmení] (na 4/5 úvazek) a Ing. [jméno] [příjmení]. Vedoucím oddělení byl Bc. [jméno] [příjmení] zařazený na pozici„ projektant V, vedoucí oddělení“. (prokázáno pracovní smlouvou Ing. [jméno] [příjmení] z [datum] včetně dodatků č. I [číslo] a č. I/ 2018, pracovní smlouvou Bc. [jméno] [příjmení] z [datum] včetně dodatku č. I/ 2018, pracovní smlouvou Ing. [jméno] [příjmení] z [datum] včetně dodatku č. I/ 2018; dále prokázáno též výslechem svědka [jméno] [příjmení] – viz níže).

13. Od [datum] byl do na pozici projektanta nově přijat zaměstnanec [jméno] [příjmení], a to na dobu určitou do [datum]. Ten byl zařazen jako„ projektant III. – elektro“ a byl zařazen do nižšího mzdového tarifního stupně (prokázáno pracovní smlouvou [jméno] [příjmení] z [datum] včetně dodatku č. I/ 2019; dále prokázáno též výslechem svědka [jméno] [příjmení] – viz níže).

14. Na základě dohod o provedení práce se pak na projektování slaboproudu i silnoproudu podílel též [jméno] [příjmení] Dohody s ním v průběhu roku byly uzavírány vždy na 3 měsíce, a to na méně než poloviční úvazek – na max. 252 hodin v prvním čtvrtletí, max. 162 hodin v druhém čtvrtletí, max. 260 hodin ve třetím čtvrtletí a max. 20 hodin/týden ve čtvrtém čtvrtletí (prokázáno dohodami o pracovní činnosti [jméno] [příjmení] z [datum], z [datum], z [datum] a z [datum]; dále prokázáno též výslechem svědka [jméno] [příjmení] – viz níže).

15. Od [datum] k žalované na pozici projektanta elektro nastoupil nový zaměstnanec Ing. [jméno] [příjmení] (prokázáno nepodepsanou kopií pracovní smlouvy [datum] uzavřené mezi žalovanou a Ing. [příjmení] spolu s osobním dotazníkem Ing. [příjmení]).

16. Ke dni [datum] byl na webových stránkách žalované [webová adresa] umístěn v sekci Kariéra – volná místa inzerát na pracovní místo nadepsaný„ Projektant elektro – vhodné i pro absolventy“ s uzávěrkou přihlášek do [datum]. V něm bylo mj. uvedeno:„ V současné době rozšiřujeme náš tým v [obec], pro který hledáme novou posilu na pozici projektanta/projektanty elektro. [jméno] k nám zapadne čerstvý absolvent SŠÚVŠ, který má chuť zjišťovat další možnosti svého oboru, je cílevědomý, orientuje se v elektrotechnických výkresech a dokumentaci, umí dobře kreslit v AutoCadu. Stejně tak ale uplatníme zkušeného elektro projektanta. Vaší náplní práce bude práce na projektové dokumentaci elektro /elektrotechnologická část a stavební elektroinstalace, schémata zapojení VN, NN (AutoCAD, Eplan), dispoziční a situační výkresy, technické specifikace, technické zprávy, podpora realizace projektu – prohlídky staveb, jednání s klienty a subdodavateli, planografické práce, kompletace, sebevzdělávání, školení a semináře. Co od vás požadujeme: SŠÚVOŠ vzdělání zaměření elektro – silnoproud i slaboproud, znalost práce v AutoCAD programu a MS Office, znalost práce s EPLAN vítána, AJ – vítána, orientace v elektrotechnických výkresech a dokumentaci, spolehlivost a zodpovědnost, ochotu dále se vzdělávat a aktivní přístup“ (prokázáno výtiskem webové stránky [webová adresa]).

17. Dne [datum] zaslal personalistce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] e-mail zájemce o danou pozici pan [jméno] [příjmení], který uvedl, že má maturitu ze [ulice] průmyslové školy elektrotechniky a informatiky, obor Silnoproudá zařízení, žije v [obec], ale s přítelkyní se chtějí přestěhovat do [obec]. V oboru má 5 let praxe, dělá hlavně projektování elektrotechnologických zařízení, rozvaděče, silnoproudé rozvody atp. V e-mailu se pak dále dotázal mj., jaký je termín nástupu, jaký by byl nástupní plat, co přesně by bylo náplní práce.

18. Ing. [příjmení] téhož dne odpověděla a e-mailem panu [příjmení] mj. sdělila, že termín nástupu by byl vhodný co nejdříve, jsou si ale vědomi dvouměsíční výpovědní lhůty, tj. u zajímavého kandidáta si mohou dovolit tuto dobu počkat. Pokud jde o náplň práce, projektoval by pan [příjmení] stavby vodního hospodářství, tj. úpravny vody, čistírny odpadních vod, čerpací stanice atd. Stavby s rozsahem výkonu od jednotek kW až po jednotky MW. Od stavební elektroinstalace, technologie nn až po trafostanice a rozvody vysokého napětí. Dokumentace od studie až po realizační dokumentaci. [ulice] plat by se pohyboval od 25 do 40 tisíc hrubého dle zkušeností.

19. Uvedený e-mail adresovaný panu [příjmení] [jméno] [příjmení] ve skryté kopii zaslala též Ing. [jméno] [příjmení], vedoucímu oddělení elektro 141 (pod nějž od roku 2020 spadali i projektanti elektro z divize 151). Ing. [příjmení] téhož dne ([datum]) odpověděl Ing. [příjmení] následovně:„ Tenhle zatím vypadá normálně. Pokud má 5 let praxe a dělal to, co píše, pak by to bylo fajn. Mám jen připomínku k tomu nástupu, myslím, že nemusíme tlačit na co nejdříve. Od nového roku bude naše vytíženost elektra velká neznámá (nevíme vytíženost elektra pro div [číslo]), i když podle mého odhadu to bude optimální. Pokud je můj odhad tedy správný, tak další projektant by byl teď navíc, což by nebylo na škodu, kdyby to byl študák za pár korun, co nic neumí (naopak by byl čas ho něco naučit), ale pokud to bude 5tiletej projektant pak bych ho tu bral ideálně co nejpozději… Až odejdou naši důchodci (a ti odejdou zřejmě najednou cca za půl roku až jeden rok), tak jsme hnedle ve stavu mínus dva lidi a pak samozřejmě bude situace úplně jiná, ale ta přechodná doba bude teď trochu komplikovaná.“ 20. Dne [datum] poté Ing. [příjmení] zaslala panu [příjmení] e-mail:„ Dobrý den, chci se zeptat, zda e-mail dorazil v pořádku? A ještě malé upřesnění k očekávanému nástupu – nespěcháme na něj, jen by bylo dobré včas vědět, jak by se nástup případně (s ohledem na stěhování) hodil Vám. Kdybyste měl jakékoliv další otázky, dole přidávám své kontakty, abyste mi mohl případně i zavolat a doptat se.“ (prokázáno e-mailovou korespondencí mezi Ing. [příjmení], [jméno] [příjmení] a Ing. [příjmení] z 21. a [datum]).

21. Svědek [jméno] [příjmení] při své výpovědi uvedl, že u žalované pracuje od února 2019 na pozici juniorního projektanta, a to v oddělení elektro, zaměřuje se na silnoproud (u žalované jsou rozděleni pracovníci, kteří dělají na silnoproudu a na slaboproudu). S žalobcem svědek na žádných projektech nespolupracoval, pamatuje si ale, že žalobce dělal silnoproud. V době nástupu svědka mělo oddělení elektro dvě divize 141 a 151, divize 151 odpovídala za odpadní vody a divize 141 za úpravny vody. Následně se divize spojily, v současnosti svědek pracuje na projektech špinavé i čisté vody. Na pozici juniorního projektanta se svědek učil projektování, to nemohl dělat hned od počátku po nástupu, neměl na to potřebné znalosti. Dělal proto různé pomocné práce. Byl přiřazen k Ing. [příjmení] a spolupracoval s ním na různých projektech, plnil pro něj krátkodobější úkoly. Po odchodu Ing. [příjmení] do důchodu již svědek více věcí řeší samostatně, stále ale potřebuje vedení od kolegů – spolupracuje zejména s Ing. [příjmení], který také pracuje na silnoproudu a u žalované pracoval již před nástupem svědka. Svědek neví přesně, kdo byl v roce 2019 u žalované v oddělení silnoproudu. Byl zde ale ještě Ing. [příjmení], který odešel do důchodu asi před třemi měsíci (výpověď svědka proběhla v srpnu 2021, pozn. soudu) a Ing. [příjmení], který již zde také nepracuje. Přibližně před třemi měsíci pak nově nastoupil na pozici projektanta na silnoproud nový kolega pan [příjmení]. Divize 141 a 151 byly částečně oddělené, částečně ale jejich pracovníci seděli dohromady; zřejmě docházelo k vypomáhání mezi těmito divizemi. Svědek nemá informace o tom, zda zakázek přibývá, ubývá, nebo je jejich počet stejný. Svědek si nepamatuje, zda byl v listopadu 2019 přijímán nový zaměstnanec, ani zda žalobce svědkovi předával nějakou práci. V roce 2019 měl svědek většinou dostatek práce, pokud jí bylo méně, věnoval tuto dobu samostudiu. V tomto roce svědek pracoval na zakázkách Čerpací stanice v ulici [ulice] a Kovošrot [obec].

22. Svědek [jméno] [příjmení] při své výpovědi uvedl, že je zaměstnancem žalované od dubna 2015 – nejprve pracoval jako projektant strojní technologie. Od poloviny roku 2017 pak byl vedoucím oddělení strojní technologie, elektro a SŘTP, v dané době tak byl nadřízeným žalobce. Od roku 2020 je svědek pouze vedoucím oddělení strojní technologie. V příslušném oddělení strojní technologie elektro a SŘTP pracovali 4 projektanti silnoproudu včetně žalobce – kromě něj pan [příjmení], pan [příjmení] a pan [příjmení], oddělení spadalo pod divizi 151; v oddělení dále pracovali zaměstnanci ve strojním oddělení, v SŘTP a dále brigádníci. Projektanti měli rozdílné zkušenosti a podle toho byli také nasazováni na projekty. Na přelomu let 2018 a 2019 pan [příjmení] odešel na realizaci. U žalované pracovali další projektanti s obdobnou náplní práce v prakticky totožném oddělení divize 141, zaměřené na jinou oblast vodního hospodářství. Projektanti divize 151 mohli ale řešit projekty divize 141 jen v určitých případech, např. pokud šlo o menší projekt čerpací stanice odpadních vod nebo pitných vod, tam nejsou velké rozdíly. Pokud by ale šlo například o čistírnu odpadních vod nebo úpravnu vody, je otázkou, zda by to projektant bez dalšího zvládl, určitě by to nemohl řešit sám komplexně. Na přelomu let 2019 a 2020 se to spojilo a vzniklo jedno společné oddělení. Žalobce v oddělení elektro a SŘTP skončil v době jeho vedení svědkem, někdy na podzim 2019. V roce 2019 žalobce pracoval především na projektech NVL a Labyrint. [ulice] na NVL se v dané době dostaly do fáze realizace, takže pro žalobce zde bylo méně a méně práce, na to následovala příslušná reorganizace. Svědek si nepamatuje, zda s ním bylo zrušení pracovního místa konzultováno a kdy se to dozvěděl, propuštění vždy řeší ředitel divize ve spolupráci s personálním oddělením. Svědek byl ale dotazován na potřebu oddělení. V dané době pracovali na srovnatelných pozicích žalobce a pan [příjmení], přičemž pan [příjmení] byl v důchodovém věku. Svědek měl tedy za to, že žalobce je schopen si najít nějakou práci lépe než pan [příjmení]; rovněž byl výběr žalobce dán těmi projekty, které řešili. Dále svědek uvedl, že [jméno] [příjmení] je zaměstnancem elektro, dělá to stejné, co ostatní projektanti elektro; měl ale méně zkušeností a musel ho vést zkušenější kolega. Svědek neví, co si představit pod pozicemi„ projektant III. a projektant IV.“. Svědek neví, zda byl v roce 2019 hledán projektant elektro.

23. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] při své výpovědi uvedl, že byl u žalované zaměstnán asi 25 let jako projektant silnoproudu, u žalované skončil asi v červnu 2019; svědek má za to, že v té době už tam žalobce nepracoval. Divize, v níž svědek pracoval, se různě měnila, 141, 150, 151, naposledy to bylo pod Ing. [příjmení]. Mezi odpadními vodami a čistými vodami dle svědka nebyl podstatný rozdíl, svědek většinou dělal odpadní vody, ale i jiné akce. Dalšími projektanty silnoproudu bylo Ing. [příjmení], pan [příjmení] a další noví lidé, nikdo tam moc dlouho nevydržel. Žalobce pracoval na stejné pozici jako svědek. Pan Müller mohl dělat všechno, co svědek a žalobce, neměl ale takové zkušenosti. V jiných odděleních asi projektanti silnoproud nedělali. Proto pracovali pro každou divizi, která potřebovala elektřinu, podle toho, co jim Ing. [příjmení], resp. později Ing. [příjmení] přidělili. V době, kdy svědek končil, byl koronavirus a pracoval z domova, už proto nepozoroval, zda docházelo ke změně v počtu zakázek. Svědek se podílel na projektu NVL, v době, kdy končil, zde byl zkušební provoz a nějaké věci se na tom projektu asi ještě dělaly; neví, zda došlo k nějakým změnám v rozsahu té práce, nebyla to pro něj hlavní akce. Od žalobce svědek žádné projekty nepřebíral. Neví, zda nějaké přebíral někdo jiný. Silnoproud někdy dělal také pan [příjmení], ale spíše jen drobné věci. Nepamatuje si, zda se v listopadu 2019 hledal nový projektant elektro.

24. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] při své výpovědi uvedla, že pracuje u žalované na pozici vedoucí personálního oddělení od konce roku 2016, připravovala dokumenty ke skončení pracovního poměru žalobce a sepisovala výpověď, která byla žalobci dána. Výpověď svědkyně také projednávala s odborovou organizací. Ví, že představenstvo žalované rozhodlo o zrušení pracovního místa v divizi 151, to je divize špinavé vody. Svědkyně byla přítomna poradě, kde bylo o organizační změně rozhodnuto. O výběru nadbytečného zaměstnance zde byla vedena delší diskuze, uvažovalo se o žalobci a panu [příjmení]. Žalobce pracoval na zakázce, kvůli které se to všechno dělo, a proto se nakonec rozloučili se žalobcem. V oddělení elektro a SŘTP byli v roce 2019 3 zaměstnanci na silnoproudu, z toho dva seniorní projektanti, žalobce a pan [příjmení]. Dále zde byl juniorní projektant pan [příjmení]. Dále zde byli tři projektanti na slaboproud, a to pan [příjmení], paní [příjmení] a pan [příjmení]. Na slaboproud zde byl zaměstnán ještě pan [příjmení] na DPČ. Svědkyně se dále podrobně vyjádřila k obsahu inzerátu z listopadu 2019 na pozici projektant elektro. Uvedla, že se jedná o inzerát na juniorní pozici, předpokládá, že ještě na [jméno] [příjmení], a že tedy žádala o jeho svěšení, ruku do ohně za to ale nedá. Inzerát byl zřejmě IT oddělením odstraněn až na podzim roku 2019. Žádní uchazeči se na základě tohoto inzerátu nehlásili, jinak by si toho svědkyně pravděpodobně všimla dříve. Po předložení své komunikace s [jméno] [příjmení] z listopadu 2019 svědkyně uvedla, že si na tuto komunikaci nevzpomíná, ale zřejmě dané e-maily psala, před její výpovědí se jí je však nepodařilo dohledat. Informace, které zaslala panu [příjmení], jsou v podstatě dány tou pozicí. Svědkyně si nepamatovala, kdo rozhodl o tom, že shánějí juniorního projektanta, obecně o tom ale rozhoduje vedoucí divize a vedoucí oddělení. O tom, že se nabírá někdo nový, nerozhoduje představenstvo, pokyn přichází z divize, s představenstvem se věc konzultuje až předtím, než je uchazeči předložena konkrétní nabídka. Dále se svědkyně vyjádřila ke sloučení divizí 141 a 151 od roku 2020 a uvedla, že v listopadu 2019 již se o sloučení divizí vědělo. Jeho důvodem byla skutečnost, že v dané době neměli vedoucího divize 151, dalším důvodem pak byl úbytek práce pro projektanty. Dále svědkyně uvedla, že v roce 2019 nebyl kromě pana [jméno] [příjmení] přijat jiný nový zaměstnanec. [příjmení] [jméno] [příjmení] pak nebyla srovnatelná s pozicí žalobce, pan [příjmení] byl na juniorní pozici a nemohl vykonávat práci žalobce – nesplňoval na to kvalifikační požadavky. Žalobce naopak nemohl vykonávat práci pana [příjmení].

25. Členka představenstva žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] při své účastnické výpovědi uvedla, že kromě funkce členky představenstva u žalované působí jako finanční ředitelka. Rok 2019 byl turbulentní: od roku 2014 byla ekonomická situace žalovaná vázána na velký projekt NVL, v roce 2018 práce na tomto projektu tvořily 270 mil. Kč z celkově fakturovaných 324 mil. Kč; v tomto roce proběhla velká fakturace za 121 mil. Kč, v roce 2019 pak poslední fakturace za 86 mil. Kč, jak vyplývá z veřejně dostupných auditovaných čísel – měli přitom vědomost, že na konci roku 2019 projekt skončí. Následně tam byly vícepráce, ale pouze marginální. V roce 2019 proto s ohledem na konec velkého projektu a úbytek tržeb rozhodli o redukci počtu lidí. Žalobce byl přitom v divizi 151, kde tržby z projektu NVL činily 52 mil. z celkových 87 mil. Kč, a konec projektu měl na tuto divizi velký dopad – pro následující roky měli výhled nedostatku práce. V roce 2019 byl pracovní poměru ukončen s více lidmi v různých časech, nejen se žalobcem, týkalo se to například i divize [obec]. U žalované přitom 80 % nákladů tvoří lidská práce, při menším počtu zakázek proto musí přistoupit právě k redukci lidí. V roce 2019 byla situace vážná, proto k tomuto rozhodnutí museli přistoupit. Rozhodnutí o redukci nejprve nebylo adresné, avšak náplň práce jednotlivých osob na něj samozřejmě měla vliv. Následně řešili, že žalobce pracoval převážně na NVL a to podpořilo rozhodnutí, aby byl pracovní poměr ukončen právě se žalobcem. Tabulky předložené soudu ostatně ukazují, že na počátku roku 2020 byla v divizi 151 velká, 54%, nevytíženost. O potřebě redukovat počet zaměstnanců se vědělo od začátku roku 2019. O tom, že se to dotkne právě žalobce, rozhodli cca v polovině roku, bylo to navázáno na ukončení prací na NVL. Řešili to z finanční stránky po jednotlivých divizích, ne po odděleních, následně se to řeší s řediteli divizí a vedoucími oddělení, proto Ing. [příjmení] neměla informaci o konkrétním člověku. Jednalo se primárně o ekonomické rozhodnutí, to se až následně konkretizovalo na jednotlivé osoby. Ohledně formy tohoto rozhodnutí Ing. [příjmení] vypověděla, že představenstvo má pravidelné porady, ne z každé je zápis. O zrušení pracovního místa rozhoduje představenstvo – to rozhoduje o počtu pracovních míst a po poradě s jednotlivými řediteli divizí a vedoucími oddělení pak o jednotlivých lidech. Z porady ředitelů divizí a také z projednání s odborovou organizací by měl být zápis. Konkrétní jednání, kde bylo přijat rozhodnutí, si Ing. [příjmení] nepamatuje. K divizi 151 Ing. [příjmení] dále uvedla, že v ní bylo cca 5–6 projektantů silnoproudu, v roce 2019 zde došlo k větším změnám. [jméno] [příjmení] zde působí jako juniorní projektant. Pan Topič zde pak působí jako projektant elektro silnoproudu, nastoupil cca před rokem (výpověď proběhla v listopadu 2019, pozn. soudu). V roce 2021 hledali projektanta kvůli dlouhodobým zdravotním problémům vedoucího oddělení pana [příjmení]. Ing. [příjmení] neví o tom, že by projektanta poptávali v roce 2019.

26. Při hodnocení citovaných výpovědí soud musel jejich obsah porovnat s provedenými listinnými důkazy i mezi sebou navzájem, a svědkům (resp. člence představenstva) z tohoto důvodu uvěřil pouze částečně. Z jejich výpovědí měl především za prokázané personální složení projektantů silnoproudu v divizi 151 v roce 2019 tak, jak je rekapitulováno výše v bodech [číslo] rozsudku. V této souvislosti soud pouze na okraj poznamenává, že Ing. [příjmení] zjevně v rámci své svědecké výpovědi udal nepřesný údaj o roce svého odchodu do důchodu, neboť z časových souvislostí (probíhala epidemie koronaviru, svědek odcházel později než žalobce) je zřejmé, že Ing. [příjmení] pracoval u žalované do roku 2020. Jinak se však svědci v popisu personálií oddělení shodovali. Za prokázané měl soud rovněž to, že svědek [jméno] [příjmení] od svého nástupu působil jako projektant silnoproudu a náplň jeho práce byla s náplní práce žalobce srovnatelná, byť zpočátku vykonával spíše pomocné práce (viz především výpověď svědků [příjmení] a [příjmení]).

27. Soud naproti tomu neuvěřil svědkyni [příjmení] [příjmení] v části její výpovědi týkající se inzerátu z listopadu 2019, o němž svědkyně uvedla (byť nikoliv s jistotou), že mohlo jít ještě o inzerát, na jehož základě byl přijat [jméno] [příjmení], a že v listopadu 2019 se uchazeči na základě tohoto inzerátu nehlásili. V této části byla výpověď svědkyně vyvrácena její e-mailovou korespondencí s [jméno] [příjmení]. Rovněž soud neuvěřil účastnické výpovědi Ing. [příjmení] v části, v níž popisovala vývoj úvah o redukci zaměstnanců a výběru nadbytečného zaměstnance (k rozhodnutí mělo být přistoupeno s ohledem na nedostatek práce, až následně mělo být rozhodnuto o výběru nadbytečného zaměstnance, rozhodnutí o redukci nejprve nemělo být adresné). Daná část výpovědi byla vyvrácena jednak obsahem interního sdělení z 10. 6. 2019 č. j. 102/07/2019, z nějž vyplynulo, že žalovaná již v minulosti opakovaně (adresně) uvažovala o dání výpovědi žalobci, a jednak zjištěními o tom, že v listopadu 2019 žalovaná sháněla nového projektanta silnoproudu.

28. Ve zbývající části soud z citovaných výpovědí podstatná skutková zjištění neučinil. Za prokázané citovanými výpověďmi pak soud nemohl mít ani tvrzení žalobce o diskriminační pohnutce výpovědi spočívající v žalobcově věku. O zohlednění věku žalobce se sice zmínil svědek [příjmení] [příjmení], jednalo se však o zmínku izolovanou a nebylo z ní možno učinit jednoznačný závěr o diskriminačních pohnutkách výpovědi. Uvedenou otázku pak soud nezkoumal podrobněji s ohledem na níže odůvodněný závěr o fiktivní povaze rozhodnutí o organizační změně.

29. Ani z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti a blíže je ani nehodnotil: pracovní smlouvy zaměstnanců žalované [jméno] [příjmení] z [datum] včetně dodatku č. I/ 2018, Ing. [jméno] [příjmení] z [datum] včetně dodatku č. I/ 2018, [jméno] [příjmení] ze [datum] včetně dodatku č. I/ 2018 byly žalovanou navrženy k prokázání pracovního zařazení dalších zaměstnanců divize 151, které však pro posouzení věci nemá význam. Stejně tak nemá pro věc význam ani otázka, zda žalovaná inzerovala volnou pracovní pozici projektanta elektro v roce 2021, a soud proto blíže nehodnotil důkazy e-mailem [příjmení] [příjmení] žalobci ze [datum] a výtiskem z webové stránky [webová adresa].

30. Soud neprovedl navržený důkaz záznamem z jednání představenstva žalované z [datum], který byl žalovanou doložen až po koncentraci řízení. Na dalších důkazních návrzích vznesených v průběhu řízení pak účastníci netrvali.

31. Na základě těchto skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

32. Žalobce byl zaměstnancem žalované na pozici projektanta silnoproudu zařazeným do oddělení elektro a SŘTP v rámci divize 151. Dne [datum] dala žalovaná žalobci výpověď z pracovního poměru s odkazem na § 52 písm. c) zákoníku práce a s tím, že představenstvo žalované rozhodlo o snížení počtu zaměstnanců v divizi 151 (zrušení jednoho pracovního místa projektanta) a že žalobce se v důsledku tohoto rozhodnutí stal nadbytečným. O zrušení pracovního místa žalobce rozhodla žalovaná [datum], již v minulosti (v roce 2016, 2017 a v únoru 2019) však ukončení pracovního poměru s žalobcem zvažovala. V roce 2019 ve stejném oddělení jako žalobce pracovali též další projektanti silnoproudu, a to Ing. [příjmení], Ing. [příjmení] a vedoucí oddělení Bc. [příjmení]. V únoru 2019 byl pak na pozici projektanta do tohoto oddělení nově přijat [jméno] [příjmení], který zde zpočátku vykonávala spíše pomocné práce. V listopadu 2019 pak žalovaná podle inzerátu umístěného na svých webových stránkách nabízela pracovní místo projektanta elektro s tím, že na danou pozici shání čerstvého absolventa, stejně tak ale uplatní i zkušeného projektanta. Na základě inzerátu žalovanou kontaktoval uchazeč Ing. [jméno] [příjmení], s nímž vedoucí personálního oddělení žalované aktivně komunikovala. Nakonec k žalované žádný uchazeč na základě uvedeného inzerátu přijat nebyl.

33. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav hodnotil následovně:

34. Podle § 52 písm. c) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

35. Soud nejprve obecně připomíná obecná kritéria platnosti výpovědi podle citovaného ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce. Jak opakovaně konstatoval Nejvyšší soud, výpovědní důvod podle tohoto ustanovení je naplněn tehdy, pokud existuje rozhodnutí zaměstnavatele nebo jeho příslušného orgánu o organizačních změnách, podle tohoto rozhodnutí se konkrétní zaměstnanec stal pro zaměstnavatele nadbytečným a existuje příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami, tj. zaměstnanec se stal nadbytečným právě a jen v důsledku takového rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2012, sp. zn. 21 Cdo 1520/2011). O rozhodnutí o organizačních změnách jde tehdy, jestliže sledovalo změnu úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, snížení počtu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jinou organizační změnu, pomocí níž zaměstnavatel zamýšlí regulovat počet svých zaměstnanců a jejich profesní nebo kvalifikační složení tak, aby zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém profesním nebo kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám (viz např. rozsudek z 19. 12. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4568/2017). Jestliže se přitom z hlediska potřebného profesního složení zaměstnanců nestává nadbytečným (z hlediska své věcné náplně) druh práce propouštěného zaměstnance sjednaný pracovní smlouvou (jeho pracovní činnost), nemůže být jiná okolnost spočívající například pouze v jiném organizačním uspořádání zaměstnavatele anebo v rozhodnutí zaměstnavatele o nahrazení části činnosti zaměstnance, vykonávajícího dohodnutý druh práce, činností jiných (nově přijatých nebo stávajících) zaměstnanců, podkladem pro skončení pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1331/2013, či ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 21 Cdo 317/2015).

36. Přitom platí, že v případě, že rozhodnutím zaměstnavatele (příslušného orgánu), popřípadě jeho realizací u zaměstnavatele, byly od počátku sledovány jiné než uvedené cíle, a že tedy zaměstnavatel (příslušný orgán) ve skutečnosti jen předstíral přijetí organizačního opatření (změnu svých úkolů, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jinou organizační změnu) se záměrem zastřít své skutečné záměry, je třeba dovodit, že rozhodnutí o organizační změně významné z hlediska ustanovení § 52 písm. c) zák. práce nebylo přijato; při zkoumání toho, co zaměstnavatel opravdu sledoval svým opatřením, je třeba posuzovat jednání zaměstnavatele vždy v jeho úplnosti a logické návaznosti (srov. rozsudky Nejvyššího soudu z 27. 4. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2204/2003, či z 28. 11. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1628/2017). Nejvyšší soud rovněž ustáleně judikuje, že skutečnost, že zaměstnavatel přijme jiného zaměstnance na místo uvolněné odchodem zaměstnance, kterému byla dána výpověď pro nadbytečnost (případně zaměstnavatel toto místo obsadí některým ze stávajících zaměstnanců), je zpravidla důkazem o neopodstatněnosti použitého výpovědního důvodu. V takovém případě nelze hovořit o tom, že by se zaměstnanec, resp. druh práce, který na základě pracovní smlouvy vykonává, stal v důsledku přijatého rozhodnutí o organizační změně nadbytečným, a že by tedy opravdovým důvodem rozvázání pracovního poměru byly okolnosti uvedené v ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce (viz např. rozsudky ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 21 Cdo 440/2008, či ze dne 25. 8. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2735/2004). Obdobně se tyto závěry uplatní i tehdy, jestliže zaměstnavatel činí opatření směřující k tomu, aby práci konanou zaměstnancem, kterému byla dána výpověď pro nadbytečnost, nadále konal nově přijatý zaměstnanec (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 28. 1. 2015, sp. zn. 21 Cdo 695/2014). V rámci posuzování skutečných cílů přijatého organizačního opatření je navíc třeba posuzovat rovněž úkony, které zaměstnavatel učinil ještě před přijetím rozhodnutí o organizační změně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 9. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3458/2019). Závěr o fiktivní povaze rozhodnutí o organizační změně proto může vyplývat i ze zjištění, že zaměstnavatel vytvoří nadbytečnost zaměstnance uměle tím, že v době bezprostředně předcházející organizační změně přijme na stejné místo nového zaměstnance (srov. např. rozsudek Nevyššího soudu z 13. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 353/2013).

37. I v nyní projednávané věci je na místě shora citované závěry ustálené judikatury aplikovat a posuzovat, zda se v jejich smyslu stal žalobce pro žalovanou nadbytečným v důsledku přijatého rozhodnutí o organizačních změnách. Na podkladě provedeného dokazování pak soud dospěl k závěru, že uvedené podmínky výpovědi pro nadbytečnost podle § 52 písm. c) zákoníku práce nebyly naplněny. V řízení byl totiž prokázán takový postup žalované v době před zrušením pracovního místa žalobce i po něm, v jehož světle lze uzavřít, že žalovaná pouze předstírala přijetí organizačního opatření (snížení počtu zaměstnanců), aby zastřela, že jejím skutečným cílem bylo skončení pracovního poměru právě se žalobcem. K tomuto závěru vede soud především skutečnost, že žalovaná v listopadu 2019, tedy v podstatě bezprostředně poté, co v září 2019 skončil pracovní poměr žalobce, sháněla nového zaměstnance pozici projektanta elektro. Podle popisu zaslaného uchazeči o tuto pozici personalistkou žalované by přitom zaměstnanec, který by na tuto pozici byl přijat, měl v podstatě shodnou práci jako dříve žalobce. Na tom nic nemění ani skutečnost, že žalovaná podle vnitřní komunikace mezi personalistkou a vedoucím divize preferovala na danou pracovní pozici čerstvého absolventa. Stejně tak v tomto směru není relevantní, že žalovaná nakonec nového zaměstnance nepřijala – pro závěr o předstírání organizační změny je dostatečné, že žalovaná činila kroky, které k přijetí takového zaměstnance směřovaly.

38. Závěr o předstírané povaze organizační změny vedle uvedeného podporuje též skutečnost, že žalovaná v únoru 2019, tj. několik měsíců před rozhodnutím o zrušení pracovního místa žalobce, k němuž došlo v červnu, přijala na pozici projektanta elektro zaměstnance [jméno] [příjmení]. I jeho pracovní náplň byla obdobná náplni práce žalobce, byť se přirozeně jako juniorní pracovník zpočátku teprve postupně zaučoval. Konečně, uvedený závěr soudu je rovněž podporován i obsahem interního sdělení žalované z června 2019, z nějž vyplývá, že žalovaná již v minulosti opakovaně uvažovala o rozvázání pracovního poměru s žalobcem (osobně), a to jednak v letech 2016 a 2017, a jednak v únoru 2019, tedy právě v době, kdy přijala nového zaměstnance [příjmení]. Není tedy pravdou, že by žalovaná nejprve za účelem zvýšení efektivity práce rozhodla o snížení počtu zaměstnanců, a teprve následně vybírala, který zaměstnanec se pro ni stal nadbytečným. Právě naopak, cílem postupu žalované bylo zrušení pracovního poměru se žalobcem a pouhým prostředkem k dosažení tohoto cíle pak mělo být předstírané přijetí organizační změny. V širších souvislostech personálního vývoje u žalované v průběhu roku 2019 je však zřejmé, že tato organizační změna měla pouze fiktivní povahu, neboť v konečném důsledku žalovaná plánovala v průběhu tohoto roku nahradit žalobce hned dvěma (ideálně mladšími) projektanty. Závěr o fiktivní povaze organizační změny je přitom dán nezávisle na zjištěném úbytku zakázek v průběhu roku 2019, který sám o sobě nadbytečnost žalobce založit nemohl.

39. Ze všech uvedených důvodů soud shledal, že nebyl naplněn zákonný výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce, a výpověď z pracovního poměru daná žalobci [datum] je proto neplatná. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

40. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný. Náklady žalobce činí celkem 52 820 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, odměny advokáta ve výši 37 500 Kč podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 15 úkonů právní služby po 2 500 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby, jednání s protistranou [datum], účast na jednání [datum], nahlížení do spisu [datum], porada s klientem [datum], účast na jednání [datum] v délce přesahující 2 hodiny, porada s klientem [datum], účast na jednání [datum] v délce přesahující 2 hodiny, vyjádření z [datum], účast na jednání [datum], nahlížení do spisu [datum], účast na jednání [datum]), paušální náhrady hotových výdajů ve výši 4 500 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za 15 úkonů pod 300 Kč a z náhrady za 21% DPH z částky 42 000 Kč ve výši 8 820 Kč.

41. Soud žalobci nepřiznal požadovanou náhradu nákladů spojených s účastí na mediaci [datum] a podáními z [datum], [datum] a [datum]. Pokud jde o účast zástupce na mediaci, nejedná se o účelně vynaložený náklad řízení s ohledem na skutečnost, že účast na mediaci představuje osobní povinnost účastníků a účast zástupců na ní je pouze dobrovolná (srov. usnesení Ústavního soudu z [datum], sp. zn. II. ÚS 150/20). Pokud se jedná o podání z [datum], nelze je považovat za úkon právní služby, neboť toto podání představuje pouze stručný přípis o rozsahu cca půl strany. Pokud jde o podání ze [datum], nejedná se o účelně vynaložený náklad s ohledem na skutečnost, že žalobci nic nebránilo v tom, aby obsah předmětného podání zahrnul do svého předcházejícího písemného vyjádření z [datum], popř. do svého přednesu na bezprostředně následujícím jednání [datum]. Konečně, pokud se jedná o podání ze [datum], bylo obsahem tohoto vyjádření pouze shrnutí argumentace žalobce, které žalobce následně rovněž přednesl na jednání v rámci své závěrečné řeči.

42. Třídenní lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení