48 C 227/2020-65

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Beránkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: ; , IČO: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] za níž jedná [] [anonymizováno 9 slov] [adresa] o zaplacení 369 528,11 Kč - náhrada škody takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 166.990,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 244.606,50 Kč od 7. 10. 2020 do 10. 2. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 166.990,50 Kč od 11. 2. 2021 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 120.341,61 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 120.341,61 Kč od 7. 10. 2020 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 47.517 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se původně žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 369.528,11 Kč s příslušenstvím. Žalobce v žalobě uvedl, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2019, č. j. [číslo jednací], byl pravomocně ke dni 26. 11. 2019 zproštěn návrhu na potrestání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 17. 2. 2019, sp. zn. [spisová značka], kterým se žalobci kladlo za vinu spáchání přečinu křivé výpovědi. Žalobce se touto žalobou domáhá vůči žalované náhrady majetkové a nemajetkové újmy vzniklé mu v souvislosti s nezákonně vedeným trestním řízení vůči jeho osobě. Žalobce se pak konkrétně domáhal náhrady majetkové újmy spočívající v nákladech obhajoby ve výši 77.308,11 Kč, náhrady v podobě ušlého služebního příjmu ve výši 52.220 Kč a dále náhrady nemajetkové újmy spočívající v přiměřeném zadostiučinění za délku řízení ve výši 40.000 Kč a v přiměřeném zadostiučinění za újmu způsobenou žalobci nezákonným trestním stíháním ve výši 200.000 Kč.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Ve svém vyjádření k žalobě ze dne 10. 2. 2021 uvedla, že žalobci v reakci na uplatnění jeho nároku vyplatila celkem částku 77.616 Kč, a to částku 11.616 Kč z titulu náhrady nákladů obhajoby a částku 66.000 Kč z titulu satisfakce za nemajetkovou újmu. Ve zbytku jeho nárok neuznala. Ve vyjádření žalobkyně konstatovala, že v případě žalobce došlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Stran jeho nároku na ušlý služební příjem žalovaná uvedla, že tím, že žalobce ukončil služební poměr u Policie České republiky na vlastní žádost, došlo k přetržení příčinné souvislosti a nároku žalobce na něj tak nelze vyhovět. Nemajetková újma vzniklá žalobci nezákonným rozhodnutím nedosáhla takové intenzity, aby ji bylo žalovanou nutno odškodnit nad rámec již vyplacené částky 66.000 Kč.

3. Žalobce v replice ze dne 31. 3. 2021 uvedl, že nárok žalobce na úhradu nákladů obhajoby je dán, když žalobce vznik veškerých nákladů prokazuje. O propuštění ze služebního poměru žalobce požádal až dne 6. 2. 2019, tedy až poté, co byl pravomocně ke dni 30. 1. 2019 odsouzen pro úmyslný přečin dle § 346 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2018, č. j. [číslo jednací], potvrzeném usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2019, č. j. [číslo jednací]. V návaznosti na pravomocný odsuzující rozsudek pro přečin spáchaný úmyslně nepřicházelo do úvahy jiné řešení než propuštění žalobce ze služebního poměru aktem služebního funkcionáře, čemuž chtěl žalobce z morálního i lidského hlediska předejít, a proto nedošlo k přetržení příčinné souvislosti mezi ušlým ziskem a trestním stíháním žalobce. Trestní stíhání trvající bez dvou měsíců tři roky trvalo nepřiměřeně dlouho a jeho délka se nedá nikterak odůvodnit. Žalobce byl nezákonným rozhodnutím postižen vedle společenského odsudku, i povahou trestního stíhání, jeho medializací a ztrátou prestiže z důvodu nemožnosti jeho setrvání ve služebním poměru u Policie České republiky, čímž přišel o zdroj obživy i seberealizace.

4. Žalobce vzal podáním ze dne 19. 3. 2021 svoji žalobu částečně zpět, a to s ohledem na žalovanou zaplacenou částku 77.616 Kč dne 10. 2. 2021. Žalobce tak nadále požadoval po žalované částku 291.724,50 Kč sestávající se z náhrady nákladů obhajoby ve výši 65.692,11 Kč, z ušlého služebního příjmu ve výši 52.220 Kč a ze zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 174.000 Kč.

5. Usnesením zdejšího soudu ze dne 25. 1. 2022, č. j. [číslo jednací], pak došlo v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby pravomocně ke dni 10. 2. 2022 k částečnému zastavení řízení.

6. Žalobce vzal podáním ze dne 13. 6. 2022 svoji žalobu částečně zpět, o čemž bylo rozhodnuto usnesením zdejšího soudu ze dne 16. 6. 2022, č. j. [číslo jednací], pravomocně ke dni 8. 7. 2022.

7. Po částečných zpětvzetích žaloby tak předmětem řízení zůstal nárok žalobce na zaplacení částky 287.332,11 Kč sestávající se z částky 65.692,11 Kč coby náhrady nákladů obhajoby, z částky 50.970 Kč coby náhrady ušlého zisku, z částky 36.670 Kč coby náhrady nemajetkové újmy způsobené délkou trestního stíhání a z částky 134.000 Kč coby náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím.

8. Soud při jednání provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy, výslechy svědků a žalobce a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

9. Záznamem o sdělení podezření Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení vyšetřování, oblast východ, ze dne 1. 2. 2017, [číslo jednací], bylo žalobci sděleno podezření ze spáchání přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle § 346 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Následně na něj byl dne 17. 2. 2017 státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Brně podán návrh na potrestání. Žalobce byl trestním příkazem zdejšího soudu ze dne 2. 5. 2017 uznán vinným z přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle § 346 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a byl za to odsouzen k trestu obecně prospěšných prací v rozsahu 160 hodin. Trestní příkaz byl v důsledku odporu žalobce zrušen. Žalobce byl následně uznán vinným z přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle § 346 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku rozsudkem zdejšího soudu ze dne 12. 9. 2017, č. j. [číslo jednací], za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem na dobu 24 měsíců. Žalobce proti němu podal dne 13. 10. 2017 odvolání. Odsuzující rozsudek Městského soudu v Brně byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2018, č. j. [číslo jednací], zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k novému projednání. V tomto usnesení Krajský soud v Brně mj. konstatoval, že soud I. stupně postupoval nezákonným způsobem a rozsudek a řízení mu předcházející trpí podstatnými vadami, kdy nebyla respektována ustanovení zabezpečující objasnění věci a práva obhajoby. Žalobce byl následně rozsudkem zdejšího soudu ze dne 28. 6. 2018, č. j. [číslo jednací], zproštěn návrhu na potrestání ze dne 17. 2. 2017, sp. zn. [spisová značka]. Tento rozsudek byl poté opětovně zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2018, č. j. [číslo jednací] a věc byla vrácena soudu I. stupně. Ten žalobce opětovně uznal vinným rozsudkem ze dne 13. 12. 2018, č. j. [číslo jednací] a uložil mu za přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem na dobu 24 měsíců. Odvolání žalobce ze dne 8. 1. 2019 bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2019, č. j. [číslo jednací], zamítnuto. Toto usnesení spolu s odsuzujícím rozsudkem zdejšího soudu nabylo právní moci dne 30. 1. 2019. Žalobce proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal dne 31. 5. 2019 dovolání. Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 8. 2019, č. j. [číslo jednací], zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i odsuzující rozsudek zdejšího soudu a přikázal zdejšímu soudu věc znovu projednat a rozhodnout. Z jeho odůvodnění se pak mj. podává, že soudy nesprávně vyložily skutkovou podstatu přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle § 346 odst. 2 trestního zákoníku spáchaného svědkem a neprávně interpretovaly svědeckou výpověď žalobce a že z provedených důkazů nevyplývá, že by žalobce bylo možné uznat vinným ze spáchání tohoto přečinu. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2019, č. j. [číslo jednací], pak byl žalobce zproštěn návrhu na potrestání, neboť nebylo prokázáno, že se skutek v něm popsaný stal. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 26. 11. 2019. Trestní řízení trvalo celkem téměř 34 měsíců (viz jednotlivá rozhodnutí, opravné prostředky žalobce a obsah spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]).

10. Žalobce se se svým nárokem na náhradu újmy tehdy ve výši 369.528,11 Kč obrátil podáním ze dne 1. 4. 2020 doručeným dne 2. 4. 2020 na žalovanou (viz žádost žalobce ze dne 1. 4. 2020, dopis žalované ze dne 2. 4. 2020). Žalovaná se podáním ze dne 19. 11. 2020 obrátila na žalobce s žádostí o doplnění listin (viz dopis žalované ze dne 19. 11. 2020) a žádost žalobce vyřídila po podání žaloby stanoviskem ze dne 9. 2. 2021, ve kterém částečně uznala nárok žalobce a přiznala mu částku 11.616 Kč z titulu náhrady majetkové újmy spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení žalobce v trestním řízení a částku 66.000 Kč z titulu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím. Žalovaná uzavřela, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a to záznamu o sdělení podezření Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení vyšetřování, oblast východ, ze dne 1. 2. 2017, [číslo jednací] (viz stanovisko žalované ze dne 9. 2. 2021). Částka 77.616 Kč byla připsána na účet žalobce dne 10. 2. 2021 (viz potvrzení o provedení platby).

11. Žalobce, který byl [pracovní pozice] [stát. instituce] [obec], [anonymizována čtyři slova], byl rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje ze dne 8. 2. 2019, č. [anonymizováno] [číslo] [rok], na základě své žádosti ze dne 6. 2. 2019 propuštěn ze služebního poměru, který skončil dne 19. 2. 2019 (viz rozhodnutí ze dne 8. 2. 2019). Žalobce pobíral od 1. 1. 2019 služební příjem ve výši 44.280 Kč měsíčně, tedy 32.568 Kč měsíčně čistého (viz rozhodnutí ze dne 20. 12. 2018 č. [anonymizováno] [číslo] [rok] a dopis policie ze dne 31. 3. 2020). Žalobci byl za únor 2019 vyplacen do 19. 2. 2019 služební příjem ve výši 28.782 Kč hrubého (tj. 21.895 Kč měsíčně čistého). Rozdíl v čistém příjmu za únor 2019 (pokud by nebyl služební poměr ukončen) činí 10.673 Kč. Rozdíl mezi podporou v nezaměstnanosti v ochranné lhůtě oproti podpoře v nezaměstnanosti ve služebním poměru činil za prvních 30 dnů nemoci částku 16.207 Kč (viz dopis policie ze dne 31. 3. 2020 vč. výpočtu doplatku).

12. Žalobce byl na základě své žádosti ze dne 14. 11. 2019 rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje ze dne 19. 12. 2009, č. [anonymizováno] [číslo] [rok], přijat od 1. 1. 2020 na dobu neurčitou do služebního poměru příslušníka Policie České republiky do hodnosti [anonymizováno]. Současně mu náležela hodnost [anonymizováno] a byla mu stanovena zkušební doba v délce šesti měsíců a byl zařazen do 5. tarifního stupně s celkovým služebním příjmem 45.780 Kč měsíčně (viz rozhodnutí ze dne 19. 12. 2019).

13. Žalobci v roce 2018 náležel průměrně čistý měsíční příjem ve výši 33.580,33 Kč a v roce 2019 (za leden a únor 2019) pak čistý měsíční příjem ve výši 37.173,50 Kč (viz potvrzení o mzdě).

14. Žalobce měl dle čl. 1 odst. 4 písm. c), čl. 9 Sbírky interních aktů řízení ředitele ze dne 31. 12. 2012 ve spojení se sbírkou ze dne 8. 1. 2020 právo čerpat příspěvek z fondu kulturních a sociálních potřeb ve výši 8.500 Kč, a to v případě, že služební poměr trvá nepřetržitě více než dvanáct měsíců (viz citované sbírky). Žalobce měl v roce 2019 právo na ošatné ve výši 25 Kč za den. Žalobci byla za část roku 2019 (do 19. 2. 2019) vyplacena na ošatném částka 1.250 Kč (viz dopis policie ze dne 30. 5. 2022).

15. Žalobce vlastní byt a hradí hypotéku (viz výpis z katastru nemovitostí a zástavní smlouva k nemovitosti ze dne 2. 12. 2014). Žalobce v roce 2019 hradil splátku hypotečního úvěru původně ve výši 7.724,10 Kč měsíčně a následně ve výši 8.880 Kč měsíčně (viz potvrzení o provedení platby ze dne 25. 3. 2019, ze dne 25. 10. 2019, ze dne 25. 11. 2019 a ze dne 23. 12. 2019), dále zálohy spojené s užíváním bytu ve výši 1.154 Kč měsíčně (viz předpis platný ke dni 1. 5. 2018 a potvrzení o provedení platby ze dne 17. 3. 2019 a ze dne 17. 12. 2019) a zálohy na služby ve výši 2.728 Kč měsíčně (viz doklady SIPO za březen a květen 2019).

16. Žalobce byl v době od 20. 2. 2019 do 31. 12. 2019 evidován v evidenci uchazečů o zaměstnání a v době od 20. 2. 2019 do 10. 3. 2019 a v době od 1. 12. 2019 do 31. 12. 2019 mu byla vyplacena podpora v nezaměstnanosti (viz potvrzení Úřadu práce ze dne 6. 1. 2020). Žalobci byla dne 16. 7. 2019 vyplacena na účet podpora v nezaměstnanosti za únor a březen 2019 ve výši 9.133 Kč a dne 14. 1. 2020 pak podpora v nezaměstnanosti za prosinec 2019 ve výši 14.180 Kč (viz potvrzení o provedení platby ze dne 16. 7. 2019 a ze dne 14. 1. 2020).

17. Žalobci se dne 10. 3. 2019 narodil syn [jméno] (viz rodný list syna). Partnerce žalobce a matce jeho dítěte paní [jméno] [příjmení] byl rozhodnutím ze dne 25. 7. 2019 přiznán od 5. 8. 2019 rodičovský příspěvek ve výši 7.084 Kč měsíčně, který byl následně oznámením ze dne 10. 9. 2019 od 1. 9. 2019 zvýšen na částku 9.000 Kč měsíčně (viz oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 25. 7. 2019 a o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne 10. 9. 2019).

18. Trestní stíhání žalobce bylo medializováno dne 2. 2. 2019 na serveru [webová adresa] v článku„ [anonymizováno 8 slov]“. Žalobce byl v článku výslovně jmenován.

19. Žalobce byl v trestním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 8. 2. 2017 obhájcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který ve věci činil úkony právní služby. Jedná se o následující úkony právní služby - převzetí a příprava právního zastoupení dne 8. 2. 2017, porada s klientem dne 14. 2. 2017, účast obhájce u výslechu žalobce a u výslechu paní [jméno] [příjmení] dne 14. 2. 2017 (od 13.00 hod – 14.10 hod.), porada s žalobcem dne 28. 3. 2017, účast u jednání na Probační a mediační službě dne 6. 4. 2017, porada s žalobcem dne 12. 4. 2017, porada s žalobcem dne 11. 5. 2017, sepis odporu ze dne 18. 5. 2017, účast u hlavního líčení dne 12. 9. 2017, porada s žalobcem dne 4. 10. 2017, sepis námitek proti protokolaci ze dne 6. 10. 2017, sepis odvolání proti rozsudku ze dne 12. 9. 2017, porada s žalobcem dne 30. 11. 2017, porada s žalobcem dne 24. 5. 2018, účast u hlavního líčení dne 29. 5. 2018 (8.30 hod. - 10.54 hod.), účast u hlavního líčení dne 31. 5. 2018 (8.30 hod. - 10.54 hod.), porada s žalobcem dne 4. 6. 2018, účast u hlavního líčení dne 5. 6. 2018 (13.00 hod. – 15.29 hod.). V souvislosti s úkony právní služby obhájce žalobce [] [jméno] [příjmení] požadoval i cestovné z místa svého sídla z [obec] do [obec] a zpět ve dnech 14. 2. 2017, 28. 3. 2017, 6. 4. 2017, 12. 4. 2017, 11. 5. 2017, 12. 9. 2017, 4. 12. 2017, 24. 5. 2018, 29. 5. 2018, 31. 5. 2018, 4. 6. 2018 a 5. 6. 2018 a požadoval hotové výdaje ve výši 60 Kč + 45 Kč za parkovné (viz listina – přehled úkonů k faktuře [číslo] ze dne 12. 12. 2017 a k faktuře [číslo] ze dne 9. 7. 2018, obsah trestního spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], a to zejména protokoly o realizovaných výsleších, protokoly o hlavních líčeních a také jednotlivá jím realizovaná podání tam obsažená, technický průkaz vozidla obhájce, čestné prohlášení žalobce ze dne 1. 4. 2021). Obhájce [] [jméno] [příjmení] za jím poskytnuté právní služby žalobci vystavil dne 9. 7. 2018 fakturu [číslo] na částku 24.636,81 Kč splatnou dne 23. 7. 2018, a to za 10 úkonů právní služby po 1.500 Kč za úkon, za 10 režijních paušálů po 300 Kč za úkon, za ztrátu času za 12 půlhodin po 100 Kč za půlhodinu, za jízdné za celkem 132 km po 8 Kč za km a za parkovné v celkové částce 105 Kč (viz faktura [číslo]). Dále pak žalobci vystavil dne 12. 12. 2017 fakturu [číslo] na částku 35.247,30 Kč splatnou dne 26. 12. 2017, a to za 14 úkonů právní služby po 1.500 Kč za úkon, za 1 úkon právní služby v poloviční sazbě, za 15 režijních paušálů po 300 Kč za úkon, za ztrátu času za 16 půlhodin po 100 Kč za půlhodinu a za jízdné za 160 km po 8 Kč za km (viz faktura [číslo]). Žalobce fakturu [číslo] uhradil obhájci [anonymizováno] [jméno] [příjmení] převodem z účtu dne 18. 7. 2018, fakturu [číslo] pak uhradil převodem ze svého účtu dne 28. 12. 2017 (viz potvrzení o provedení plateb).

20. Následně žalobce v trestním řízení zastupoval na základě plné moci ze dne 3. 1. 2019 obhájce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který ve věci učinil následující úkony právní služby – převzetí a příprava právního zastoupení dne 3. 1. 2019, porada s žalobcem dne 8. 1. 2019, sepis odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2018, porada s žalobcem dne 29. 1. 2019 a účast u veřejného zasedání u Krajského soudu v Brně dne 30. 1. 2019. Obhájce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] žalobci vystavil dne 8. 1. 2019 fakturu [číslo] na částku 6.534 Kč splatnou dne 22. 1. 2019 a dne 27. 11. 2019 fakturu [číslo] na částku 4.356 Kč splatnou dne 6. 12. 2019 celkem za 5 úkonů právní služby po 1.500 Kč za úkon vč. pěti režijních paušálů po 300 Kč za úkon a DPH ve výši 21 % (viz listina – přehled úkonů, čestné prohlášení žalobce ze dne 1. 4. 2021, osvědčení o registraci obhájce, faktury [číslo] a [číslo] a obsah spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]). Žalobce uhradil částku 6.534 Kč převodem ze svého účtu dne 28. 1. 2019 a částku 4.356 Kč převodem z účtu dne 2. 12. 2019 (viz doklady o provedení plateb).

21. Poté žalobce zastupoval v trestním řízení na základě plné moci ze dne 31. 5. 2019 obhájce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který ve věci učinil následující úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení dne 31. 5. 2019, sepis dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2019 a účast u hlavního líčení dne 12. 11. 2019 (viz faktura [číslo] ze dne 22. 1. 2020 vč. její přílohy a obsah spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]). Obhájce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] žalobci dne 22. 1. 2020 vystavil fakturu [číslo] znějící na částku 6.534 Kč splatnou dne 1. 2. 2020, a to za celkem tři úkony právní služby po 1.500 Kč za úkon vč. DPH ve výši 21 %, kterou žalobce uhradil dne 30. 6. 2020 v hotovosti (viz příjmový pokladní doklad ze dne 30. 6. 2020).

22. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že je od roku 2016 kolegou žalobce z [anonymizována dvě slova]. Byl seznámen s trestním řízením vedeným vůči žalobci. Žalobcovo chování se ke konci trestního řízení změnilo, neustále na něj myslel a nedokázal se soustředit na práci. Nakonec v roce 2019, poté co byl žalobce odsouzen, přišel s tím, že celou situaci morálně už neusnese a odejde od policie. Žalobce ztrácel naději na spravedlnost a z důvodu své cti se rozhodl od policie odejít. Svědek dále uvedl, že neví o jiných důvodech, pro které by chtěl žalobce od policie odejít. Žalobce byl pracovitý, oddaný práci a vždy se na něj dalo spolehnout.

23. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že je partnerkou žalobce, žije s ním a mají spolu dvě děti. S trestním řízení jí žalobce v průběhu jejich vztahu seznamoval. Celá rodina a přátelé byli přesvědčeni o tom, že celá kauza pro žalobce skončí dobře. Odsuzující rozsudek byl velkým šokem a následné období bylo pro ně úplně nejhorším obdobím v životě. V té době očekávali narození syna, v době vyhlášení odsuzujícího rozsudku měla svědkyně jeden a půl měsíce do porodu. Žalobce situace„ úplně semlela“, přestal mluvit, poprvé v životě ho viděla brečet. Těšil se, že syn bude policistou po něm a najednou bylo všechno pryč. Přišel o práci, neustále na internetu hledal práci, měli hypotéku a žili z úspor. Žalobce neměl praxi v jiném oboru, před nástupem k Policii České republiky profesionálně tancoval. Práci u policie moc miloval, neuvažoval o změně povolání, byl tam rád. Výpověď dal v době, kdy věděl, že to špatně dopadne a bylo mu doporučeno dát výpověď a tuto dal jen skrze soud. Jeho trestní stíhání bylo všude hlavním tématem, které se neustále všude řešilo, a žalobce byl pořád ve stresu.

24. Žalobce stran svého požadavku na náhradu nemajetkové újmy způsobené mu nezákonným rozhodnutím založil k důkazu celkem 8 rozhodnutí, kde soud rozhodoval o nemajetkové újmě v obdobných věcech; obdoba byla daná buď obdobnou délkou trvání trestního stíhání, potažmo obdobným postavením veřejného činitele jako v případě žalobce. Jednalo se konkrétně o rozsudek zdejšího soudu ze dne 31. 3. 2022, č. j. [číslo jednací], kterým zdejší soud rozhodoval o nároku na náhradu majetkové a nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti se stejným trestním stíháním jako v případě žalobce jeho společně trestně stíhané kolegyni, kde soud uzavřel, že za 34 měsíců trvající trestní stíhání je adekvátní částka 3.000 Kč za každý měsíc. Dále se jednalo o rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2014, č. j. [číslo jednací], kterým soud osobě ve služebním poměru přiznal za 44 měsíců trvající trestní stíhání odškodnění ve výši 148.500 Kč, tj. cca 3.300 Kč za měsíc; o rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2014, č. j. [číslo jednací], kterým soud osobě ve služebním poměru přiznal za 19 měsíců trvající trestní stíhání odškodnění ve výši 50.000 Kč, tj. 2.631 Kč za měsíc, dále o rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2015, č. j. [číslo jednací], kterým soud policistovi přiznal za 23 měsíců trvající trestní stíhání odškodnění ve výši 60.000 Kč, tj. 2.608 Kč za měsíc, dále o rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2015, č. j. [číslo jednací], kterým soud veřejnému činiteli přiznal za 44 měsíců trvající trestní stíhání odškodnění ve výši 250.000 Kč, tj. xanon -678 za měsíc, o rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2016, č. j. [číslo jednací], kterým soud veřejnému činiteli přiznal za 26 měsíců trvající trestní stíhání odškodnění ve výši 35.000 Kč, tj. 2.187 Kč za měsíc, o rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2017, č. j. [číslo jednací], kterým soud veřejnému činiteli přiznal za 28 měsíců trvající trestní stíhání odškodnění ve výši 100.000 Kč, tj. 3.571 Kč za měsíc a konečně o rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2020, č. j. [číslo jednací], kterým soud vojákovi přiznal za 33 měsíců trvající trestní stíhání odškodnění ve výši 99.000 Kč, tj. 3.000 Kč za měsíc. Žalovaná ke srovnání výše odškodnění v obdobných věcech pak založila k důkazu rozsudek Metského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2020, č. j. [spisová značka], kde odvolací soud uzavřel, že odškodnění strážníka městské policie za devět měsíců trvající trestní stíhání ve výši 22.500 Kč je přiměřené. Dále pak rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2015, č. j. [číslo jednací], kdy soud přiznal za téměř tři roky trvající trestní řízení odškodnění ve výši 50.000 Kč a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 5. 2010, č. j. [číslo jednací] (viz listina - porovnání výší přisouzeného odškodnění a jednotlivá shora citovaná rozhodnutí).

25. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že byl stíhán s kolegyní, kdy jeho stíhání trvalo asi dva a půl roku a padlo v něm asi 7 rozhodnutí. Po celou dobu nevěděl, na čem je. V lednu 2019 byl pravomocně odsouzený. Věděl, že když je pravomocně odsouzený,„ byl by odejit“, a proto odešel od policie sám, neboť později by k tomu stejně došlo, čemuž chtěl předejít, a proto odešel sám. Od počátku celé kauzy od cca roku 2014 či 2015 stále řešil jen soud a bylo to náročné období, jak fyzicky, tak psychicky. Po odchodu od policie musel absolvovat kompletně celé výběrové řízení, jakoby byl nováček – zdravotní testy, psychologické a fyzické testy, pohovory; celé výběrové řízení trvalo asi měsíc. Od 1. 1. 2020 je opět ve služebním poměru a působí opět na [anonymizována dvě slova] v totožné funkci a hodnosti. Neměl v minulosti důvod od policie odcházet, před odchodem měl odslouženo 13,5 roku, zbýval mu tak cca rok a půl k dosažení renty. Neměl důvod bezdůvodně odcházet. Povolání ho baví a naplňuje, bere ho jako celoživotní zaměstnání. Období po odsouzení bylo hrozné, očekával za 6 týdnů narození dítěte a nevěděl, co bude a co bude dělat. Nespal a neustále zjišťoval, za jakou dobu se bude moci k policii vrátit. Po odchodu od policie si přivydělával v divadle, neboť vystudoval taneční konzervatoř a tanci se dříve věnoval profesionálně. Následně se poranil a pobíral nemocenskou. Pokud byl ve služebním poměru, měl každoročně nárok na ošatné a příspěvek z fondu sociálních a kulturních potřeb.

26. Po provedeném dokazování stran zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že bylo prokázáno (a toto ani nebylo mezi účastníky sporné), že vůči žalobci bylo vedeno trestní stíhání, které skončilo zprošťujícím rozsudkem. Ve věci bylo opakovaně rozhodováno soudy I. stupně, II. stupně a i soudem dovolacím. Žalobce v souvislosti se svoji obhajobou v trestním řízení vynaložil značné finanční prostředky, celkem ho v trestní věci zastupovali tři obhájci. Dále bylo prokázáno, že v důsledku pravomocného odsouzení žalobce požádal o propuštění ze služebního poměru. Ten skončil ke dni 19. 2. 2019. Žalobce byl následně až do konce roku 2019 veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a po část tohoto roku mu byly vypláceny dávky státní sociální podpory. Nezákonným rozhodnutím bylo mj. zasaženo i do osobní sféry žalobce a byla mu tím způsobena újma. Trestní stíhání trvalo necelých 34 měsíců a po tuto dobu byl žalobce ohrožen nejistým výsledkem trestního řízení. Žalobce zastával post [anonymizováno] u Policie České republiky. V důsledku pravomocného odsuzujícího rozhodnutí zůstal žalobce i jeho rodina bez příjmu, žalobce očekával v dohledné době narození potomka, byl ve špatném psychickém stavu a měl obavy o budoucnost své rodiny, řešil i existenční problémy. Trestní stíhání žalobce bylo medializováno. Poté, co byl žalobce návrhu na potrestání pravomocně zproštěn, požádal znovu o přijetí do služebního poměru. Absolvoval znovu celé příjímací řízení a od 1. 1. 2020 byl do služebního poměru opětovně přijat, a to na stejnou pozici se stejnou hodností, na stejné oddělení a se stejným služebním příjmem.

27. Dle § 5 z. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ tohoto zákona“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

28. Dle § 6 odst. 1 citovaného zákona ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad"). Dle odst. 2 písm. a) je Úřadem podle odstavce 1 Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem.

29. Dle § 7 odst. 1 citovaného zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

30. Dle § 8 odst. 1 tohoto zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

31. Dle § 13 odst. 1 tohoto zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle jeho odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

32. Dle § 31 odst. 1 tohoto zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Dle odst. 2 náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

33. Dle § 31a odst. 1 tohoto zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle jeho odst. 3 v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

34. Dle § 1970 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

35. Po podřazení shora zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná, a to co do částky 166.990,50 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I tohoto rozsudku.

36. Žalobce se po dvojím částečném zpětvzetí žaloby, o kterém bylo vždy soudem rozhodnuto a v jejich rozsahu řízení vždy částečně zastaveno, domáhal zaplacení částky 65.692,11 Kč (za náklady obhajoby), částky 50.970 Kč (za ušlý služební příjem), částky 36.670 Kč (za nepřiměřenou délku trestního řízení) a částky 134.000 Kč (za nezákonné trestní stíhání).

37. Soud se tak jednotlivými žalobcovými nároky zabýval a dospěl k následujícím závěrům.

38. Mezi účastníky nebylo sporu o vzniku odpovědnostního titulu žalované, o uplatnění nároku žalobce na náhradu škody u žalované, o jejím negativním stanovisku nad rámec částečně uznaného nároku žalobce. Sporný mezi nimi nebyl ani skutkový děj vyplývající ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka]. Soud ve shodě s účastníky řízení dospěl k závěru, že v trestním řízení vedeném proti žalobci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 z. o odpovědnosti za škodu, za které lze považovat záznam o sdělení podezření ze dne 1. 2. 2017, čímž byla dle citovaného zákona založena odpovědnost žalované a tato není v projednávané věci vyloučena skutečnostmi uvedenými v § 12 tohoto zákona Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v tom, že stát (zde konkrétně žalovaná dle § 6 odst. 2 písm. a) z. o odpovědnosti za škodu) podle tohoto zákona odpovídá za škodu způsobenou zahájením a vedením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, přičemž se vychází z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za nejž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje.

39. Pokud jde o nárok žalobce na náhradu majetkové újmy v podobě nákladů právního zastoupení, lze obecně uzavřít, že žalobce má dle § 31 odst. 1 a odst. 3 z. o odpovědnosti za škodu právo na jejich náhradu. V řízení bylo prokázáno, a to zejména obsahem trestního spisu, že žalobcem ustanovení obhájci (celkem tři) v trestním řízení vykonali jednotlivé jimi vyúčtované úkony právní služby. Odměna za každý jednotlivý úkon právní služby pak byla stanovena řádně v souladu s vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 1.500 Kč za úkon. Součástí každého úkonu právní služby je pak i paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč za úkon dle § 13 odst. 1 a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. V souladu s citovanou vyhláškou pak bylo požadováno i cestovné a náhrada za promeškaný část (účtované obhájcem žalobce [příjmení] [příjmení]). Úkony realizované obhájci žalobce [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] byly realizovány a faktury jimi vystavené byly žalobcem i řádně uhrazeny. Co se pak úkonů právní služby realizovaných [anonymizováno] [jméno] [příjmení] týče, dospěl soud k závěru, že úkon právní služby spočívající v jeho účasti u hlavního líčení dne 12. 9. 2017 byl tímto bezdůvodně dvakrát účtován. Soud proto žalobu co do částky 2.671,68 Kč sestávající se z odměny za úkon právní služby (1.500 Kč) spolu s režijním paušálem (300 Kč), cestovným (208 Kč), náhradou za promeškaný čas (200 Kč) a částkou odpovídající DPH zamítl.

40. Soud se neztotožnil s procesní obranou žalované vyjádřenou v jejím vyjádření k žalobě spočívající v neodůvodněnosti jednotlivých žalobcem požadovaných částek. Jednotlivé obhájci učiněné úkony právní služby vyplývají z obsahu spisu, spočívali zejména v jejich účasti u hlavních líčení, příp. v sepisu jednotlivých podání. Porady s žalobcem pak vyplývají z jednotlivých čestných prohlášení žalobce. Byť, zvlášť v případě úkonů realizovaných [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jednotlivé úkony nevyplývají z faktur, vyplývají tyto z jejich příloh, event. z přehledu úkonů právní služby. Za každý úkon právní služby také náleží režijní paušál a z výše jednotlivých účtovaných částek za obhajobu žalobce je zřejmé, že tento byl požadován a hlavně žalobcem uhrazen. Žalobci dle soudu nelze klást k tíži, že nereagoval na výzvu žalované k doplnění jí požadovaných listin, když tato k ní navíc přistoupila až po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty pro vyřízení věci dle § 15 odst. 1 z. o odpovědnosti za škodu. Žádný z žalobcem uhrazených úkonů právní služby nebyl soudem shledán jako nedůvodný, každý byl učiněn a měl oporu v realitě (viz trestní spis). Žalovaná z tohoto titulu uhradila žalobci jen částku 11.616 Kč; soud se tak zabýval zbylou částí žalobcova nároku ve výši 65.692,11 Kč a až na částku 2.671,68 Kč dospěl k závěru, že požadavek žalobce je důvodný, a proto mu byla z tohoto titulu přiznána částka 63.020,43 Kč.

41. Pokud jde o nárok žalobce na úhradu služebního příjmu, má soud za to, že nárok žalobce je dán a nedošlo zde k přetržení příčinné souvislosti mezi vznikem škody (ušlým příjmem) a nezákonným rozhodnutím. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce požádal o propuštění ze služebního poměru až v momentě, kdy byl pravomocně uznán vinným ze spáchání přečinu (tj. ke dni 30. 1. 2019). Žádost podal dne 8. 2. 2019. Důvody, proč k tomu žalobce přistoupil, vyplynuly z jeho účastnické výpovědi a z výpovědi svědků, tj. že chtěl předejít neodvratnému. Současně provedenými důkazy nebyl zjištěn žádný jiný důvod, proč by žalobce žádost o propuštění ze služebního poměru dal (viz výslech žalobce a svědků). Soud považuje pravomocné odsuzující rozhodnutí žalobce za jediný důvod jeho odchodu ze služebního poměru. Žádost žalobce o propuštění byla žalobcem podána v časové souvislosti s jeho pravomocným odsouzením, tedy již v době, kdy žalobce věděl, že k jeho propuštění v důsledku pravomocného odsouzení za úmyslný trestný čin dříve nebo později z rozhodnutí jeho nadřízeného dojde, a to s ohledem na dikci § 42 odst. 1 písm. a) služebního zákona. Dle soudu je žalobcův krok spočívající v dobrovolném ukončení služebního poměru v jeho situaci po pravomocném odsouzení pochopitelný. Žalobce v dané chvíli nemohl předjímat, jak celé trestní řízení dopadne, tudíž klást mu nyní k tíží, že nevyčkal rozhodnutí nadřízeného o jeho propuštění, což by po zrušení tohoto rozhodnutí znamenalo, že jeho služební poměr trval (viz § 44 služebního zákona), nyní nelze. Závěrem lze tedy uzavřít, že to, že žalobce zvolil dobrovolný odchod od policie, namísto, aby vyčkal rozhodnutí o jeho propuštění, které bylo jediným logickým a očekávatelným následkem jeho pravomocného odsouzení, nemělo za následek přerušení příčinné souvislosti mezi vznikem majetkové újmy a nezákonným rozhodnutím. Nárok žalobce na ušlý příjem je tak v základu dán.

42. Provedeným dokazováním pak byla zjištěna výše žalobcova ušlého příjmu - ta byla zjištěna rozdílem mezi příjmem, který by mu, byl-li by ve služebním poměru, náležel a příjmem, který po svém propuštění v podobě dávek státní sociální podpory měl. Žalobci tak za období února a března 2019 náleží částka 16.207 Kč (27.679 Kč – 11.472 Kč) a za období prosince 2019 pak částka 18.388 Kč (32.568 Kč – 14.180 Kč). Soud vždy vycházel z čistého služebního příjmu žalobce jako z částky, kterou by žalobce reálně jako služební příjem obdržel, pokud by nebyl pravomocně odsouzen. Jeho služební poměr skončil ke dni 19. 2. 2019 a od této doby až do 31. 12. 2019 byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Za část měsíce února a března 2019 a za prosinec 2019 mu byly vyplaceny sociální dávky. Žalobce by měl, byl –li by ve služebním poměru po celý rok 2019, nárok na ošatné ve výši 25 Kč za den, tj. v částce 9.125 Kč za rok. Vzhledem k tomu, že za část roku 2019, co byl ve služebním poměru, mu byla vyplacena částka 1.250 Kč, o kterou vzal následně po zahájení řízení, žalobu částečně zpět, má z tohoto titulu nárok na částku 7.875 Kč. Ze stejných důvodů má pak žalobce nárok i na příspěvek z fondu sociálních a kulturních potřeb ve výši 8.500 Kč. Z provedených listinných důkazů a z výpovědi žalobce vyplynulo, že žalobce, pokud by byl v nepřetržitém služebním poměru po dobu roku 2019, by měl na jejich výplatu nárok a lze tak uzavřít, že tyto mu nebyly vyplaceny také v příčinné souvislosti mezi ukončením jeho služebního poměru v důsledku nezákonného rozhodnutí.

43. Pokud jde o nárok žalobce na zaplacení částky 36.670 Kč z titulu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání, dospěl soud k závěru, že tento není důvodný, a proto byla žaloba v tomto rozsahu zamítnuta. Soud při posuzování nároku žalobce vycházel ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, kde jsou stanovena jednotlivá kritéria, z kterých má soud při svém rozhodování vycházet. Těmito jsou délka řízení, složitost věci, chování poškozeného, postup příslušných orgánů a význam předmětu řízení pro poškozeného.

44. K závěru, že žalobce má či nemá nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, je třeba nejprve konstatovat, zdali v dané věci došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení či nikoliv, tedy uzavřít, že řízení bylo či nebylo nepřiměřeně dlouhé.

45. Soud v dané věci dospěl k závěru, že trestní řízení vedené proti žalobci nebylo nepřiměřeně dlouhé. Trestní řízení bylo zahájeno v případě žalobce záznamem o sdělení podezření ze dne 1. 2. 2017 a skončilo pravomocně dne 26. 11. 2019 Trestní řízení tak celkově trvalo téměř 34 měsíců. Ve věci bylo soudem celkem osmkrát rozhodováno – čtyřikrát rozhodoval Městský soud v Brně, třikrát odvolací Krajský soud v Brně a jednou Nejvyšší soud. Celkovou dobu řízení tak s ohledem na to, že ve věci rozhodovaly tři soudní instance, nelze hodnotit jako nepřiměřeně dlouhou. Byť je pravdou, že kdyby byla skutková podstata přečinu kladeného žalobci za vinu, od počátku správně interpretována, nemuselo být trestní stíhání žalobce zahájeno, nelze jednoznačně uzavřít, že se jedná o skutkově či právně nenáročnou věc, a to s ohledem na skutečnost, že výklad skutkové podstaty ve věci učinil až Nejvyšší soud, což svědčí pro závěr, že věc byla složitá z hlediska právního hodnocení. Ve věci byli dva obžalovaní, bylo slyšeno větší množství svědků, výslechy svědků se opakovaly a s ohledem na tyto skutečnosti tak lze uzavřít, že věc byla složitější i z hlediska objasnění skutkového stavu. O složitosti věci svědčí mj. i rozsah spisového materiálu čítající 4 svazky spisu, kdy zprošťující rozsudek je na čl. 653 spisu. Sám žalobce svým chováním nikterak k délce trestního řízení negativně nepřispěl. Nebylo zjištěno, že by řízení jakkoliv obstruoval apod. Skutečnost, že žalobce ve věci využíval svá práva a podával řádné a i mimořádné opravné prostředky, mu nemůže být logicky kladena jakkoliv k tíži. Co se pak významu řízení pro žalovaného týče, tento soud hodnotí s ohledem na povahu projednávané věci a postavení žalobce jako zvýšený. Obecně lze říci, že trestní řízení, má pro jednotlivce větší význam a dopad než vedení civilního řízení, a to bez ohledu na druh trestu s ním spojený. Byť v daném trestním řízení žalobce bezprostředně nebyl ohrožen nepodmíněným trestem odnětím svobody, znamenalo pro něj dané řízení ohrožení mj. v tom smyslu, že pokud by byl pravomocně uznán vinným ze spáchání úmyslného trestního činu, musel by skončit ve služebním poměru. K ukončení služebního poměru žalobce nakonec v důsledku pravomocného odsuzujícího rozsudku skutečně došlo. Skutečnost, že vedení soudního, potažmo trestního řízení, negativně zasahuje do osobního a pracovního života, je realitou každého řízení. Stejně tak jako záznam v rejstříku trestů v případě pravomocného odsouzení. Lze tak uzavřít, že byť mělo trestní řízení pro žalobce zvýšený význam, nelze při zohlednění všech výše uvedených kritérií dospět k závěru, že by dané trestní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Délku řízení s přihlédnutím ke všem kritériím je nutno hodnotit objektivně a nikoliv subjektivně, byť soud nepopírá a nikterak tím nebagatelizuje, že z hlediska žalobce mohlo být řízení vnímáno jako nepřiměřeně dlouhé.

46. Konečně se žalobce domáhal i přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným trestním stíháním. Pokud jde o tento nárok žalobce, sluší se poznamenat, že soudní judikatura při úvahách o neoprávněnosti zásahu a rozsahu vzniklé újmy vychází tradičně z toho, že rozhodný není subjektivní pocit jednotlivce, ale rozhodující je objektivní posouzení testem běžného člověka (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 1174/09). Neoprávněný zásah je nutno hodnotit vždy objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo, jakož i k osobě postižené fyzické osoby. Soud ve svých úvahách o nemajetkové újmě způsobené nezákonným zahájením trestního stíhání proti žalobci vyšel mj. i z kritérií obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, a to z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a z následků v osobnostní sféře poškozeného. Soud po zvážení všech rozhodných skutečností s přihlédnutím ke všem okolnostem věci a k rozhodnutí soudů v obdobných věcech dospěl k závěru, že v dané věci je přiměřené zadostiučinění ve výši 3.500 Kč za každý měsíc nezákonného trestního stíhání.

47. Povahou věci se myslí mj. závažnost trestného činu kladeného osobě poškozeného za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený konkrétní trestní řízení proti němu vedené negativně vnímá, což mj. souvisí i hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případným společenským odsouzením, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě, tedy v hodnotách chráněných konkrétní skutkovou podstatou. V dané věci se žalobci kladlo za vinu spáchání přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle § 346 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Žalobce byl nepodmíněným trestem odnětí svobody ohrožen pouze teoreticky, neboť je to univerzální trest; nikoliv, že by mu byl reálně uložen, když tento ani nebyl státním zástupcem navrhován.

48. Pokud jde o následky v osobnostní sféře poškozeného, toto kritérium umožňuje zohlednění individuálních následků trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby. Negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popř. i jiné sféry života – mohou být zvýrazněny či potlačeny podle intenzity naplnění ostatních kritérií, a to povahou trestní věci a délkou trestního řízení).

49. Žalobce bez ohledu na hrozící trest vnímal vedené trestní stíhání negativně s přihlédnutím ke své profesi a k následkům, které by pro něj pravomocné odsuzující rozhodnutí soudu mělo. Žalobce byl v postavení veřejného činitele a byl ohrožen ztrátou zaměstnání a postavení, k čemuž také v důsledku nezákonného trestního stíhání došlo. Intenzita zásahu do osobnostních práv byla zvýšena i medializací případu, byť obsah k důkazu čteného článku z webového serveru neměl vůči žalobci nějaký dehonestující obsah a lze konstatovat, že se jednalo o sdělení základních informací o probíhajícím řízení. Přesto tato skutečnost byla sama o sobě způsobilá zvýšit intenzitu zásahu do práv žalobce, neboť tento v něm byl výslovně jmenován a spolu s postavením, které zastával a veřejným zájmem společnosti na tom, aby příslušníci policie a veřejní činitelé byli osoby čestné a pravdomluvné, je objektivně pochopitelné, že žalobce i článek obsahující základní informace, vnímal úkorně, a to zvlášť s přihlédnutím k názvu článku„ Policisté křivě svědčili..., přišli o uniformu“ a k faktu, že věc byla pravomocně skončena, tudíž v důsledku nezákonného trestního stíhání se s článkem seznámená veřejnost domnívala, že žalobce přečin spáchal. O tom, že se tak nestalo, se již veřejnost nedozvěděla. Nezákonné trestní stíhání mělo velký dopad do soukromého a rodinného života žalobce. Žalobci se krátce po odsuzujícím rozsudku narodil syn, jeho partnerka byla z důvodu péče o něj odkázána ve svých příjmech na sociální dávky, žalobce byl povinen hradit hypotéku na byt, ve kterém žili a jeho celkový provoz a zůstal bez příjmu. Rodina žalobce dle slyšené svědkyně žila z úspor. Žalobce tak byl objektivně vystaven zvýšenému tlaku, neboť byl živitelem rodiny, což vyplynulo z výpovědi jeho partnerky a matky jeho dětí. Nezákonné trestní stíhání se tak velmi negativně podepsalo na chodu a fungování celé rodiny. Žalobce tak nejenom, že v důsledku tohoto nezákonného trestního stíhání přišel o stabilní a perspektivní zaměstnání, které jej uspokojovalo a chtěl v něm i nadále setrvat, ale i o zdroj příjmů a jistoty, a to zvlášť v době, kdy již neměl odpovědnost jen sám za sebe, ale i za v té době nově vzniklou rodinu.

50. Žalobce nebyl důsledky nezákonného trestního stíhání ohrožen dlouhodobě či trvale (vyjma medializace), po zprošťujícím rozhodnutí byl žalobce opětovně k policii na stejné oddělení, stejnou pozici se stejnou hodností přijat, byť musel absolvovat celé příjímací řízení jako by byl nováček s nejistým výsledkem, což zcela jistě samo o osobě také znamenalo zásah do jeho práv.

51. Zásah do majetkové sféry žalobce byl žalovanou částečně sanován, ve zbytku je pak předmětem tohoto řízení a bylo o něm také rozhodnuto. Žalobci se tak dostalo kompenzace za majetkovou újmu a i nemajetkovou újmu, byť ani všechny žalobcem vznesené nároky nemohou nikdy postihnout veškeré dopady nezákonného trestního stíhání např. v rovině prožité nejistoty, stresu, ohrožení apod. a tyto kompenzovat; to z povahy věci ani není možné.

52. Závěrem tak lze uzavřít, že s přihlédnutím ke všem okolnostem věci, byla intenzita zásahu do práv žalobce po celou dobu trvání trestního řízení poměrně vysoká, a to zejména s přihlédnutím k zásahu do jeho profesního, osobního a rodinného života. Intenzita tohoto zásahu se v čase snižovala, a to s ohledem na částečnou kompenzaci nároků žalobce a na fakt, že opětovně zastává stejný post se stejným služebním příjmem, jakého dosahoval před zahájením nezákonného trestního stíhání.

53. Soud při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vyšel mj. i z rozsudků předložených stranami k důkazu a uzavřel, že částka 3.500 Kč za každý měsíc trvání nezákonného trestního stíhání je v dané věci adekvátní. Z žalobcem předložených rozsudků se soudu jeví svými okolnostmi jako nejbližší projednávané věci rozsudky Městského soudu v Praze sp. zn. [číslo jednací], sp. zn. [číslo jednací] a sp. zn. [číslo jednací], kde se stejně jako v této věci jedná o veřejné činitele ohrožené podobou sazbou trestu odnětí svobody s přibližně stejnou délkou trvání trestního stíhání, kterým bylo přiznáno odškodnění ve výši 3.571 Kč, ve výši 3.000 Kč a ve výši 3.300 Kč za měsíc. Naopak rozsudky ke srovnání předložené žalovanou soud nepovažoval ke srovnání v dané věci za vhodné a přiléhavé, neboť se lišily zásadně délkou trestního řízení (9 měsíců), potažmo postavením poškozených, kteří nebyli veřejnými činiteli, což jsou dle soudu dvě zásadní kritéria po stanovení podobnosti případu. Soud tak po zvážení všeho shora uvedeného dospěl k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním je v dané věci částka 3.500 Kč za měsíc trvání nezákonného trestního stíhání. Za 34 měsíců trestního stíhání by tak žalobci naležela částka 119.000 Kč. V řízení ale bylo prokázáno, že žalovaná žalobci z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním již vyplatila částku 66.000 Kč, a proto soud žalobci z titulu tohoto nároku přiznal částku 53.000 Kč a ve zbytku jeho nároku, tj. co do částky 81.000 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

54. Soud tak žalobci celkově přiznal částku 166.990,50 Kč, jež je představovaná součtem žalobcem požadovaných a soudem přiznaných nároků, a to částkou 63.020,50 Kč (náhrada nákladů obhajoby), částkou 50.970 Kč (ušlý příjem) a částkou 53.000 Kč (náhrada nemajetkové újmy). Žalobce má vedla práva na jistinu i právo na příslušenství jistiny v podobě úroků z prodlení v zákonem stanovené výši, a to obecně ode dne následujícího po uplynutí zákonem stanovené šestiměsíční lhůty uvedené v § 15 odst. 1 z. o odpovědnosti za škodu, a to i z částky žalovanou již uhrazené. Žalobce požadoval přiznat úrok z prodlení od data 7. 10. 2020, a jelikož toto datum nepředcházelo řádnému uplynutí zákonem stanovené lhůty, soud mu nárok na něj přiznal, neboť žalovaná se s úhradou částky uvedené ve výroku I rozsudku dostala do prodlení. Nárok žalobce na úroky z prodlení pak vyplývá z § 1970 občanského zákoníku, jeho výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

55. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (viz II výrok rozsudku).

56. Výrok o náhradě nákladů řízení pak vychází z § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud při rozhodování o nich vyšel mj. i z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015, kde je stanoveno, že při určování poměru úspěchu a neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok na jiné peněžité plnění (objektivní kumulace), je zpravidla třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví dle § 8 a násl. vyhl. č. 177/1996 Sb. Odměna advokáta se v případě rozhodování o nemajetkové újmě stanoví dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. – tarifní hodnota činí 50.000 Kč s tím, že dosáhne-li žalobce jen částečného úspěchu, má se za to, že měl úspěch ve věci plný. Soud tedy porovnal úspěch a neúspěch žalobce v jednotlivých jím uplatněných nárocích.

57. Žalobce požadoval majetkovou újmu v podobě nákladů obhajoby a ušlého zisku původně ve výši 77.308,11 Kč a ve výši 52.220 Kč, tj. celkem ve výši 129.528,11 Kč. Tato částka představovala tarifní hodnotu do prvního zpětvzetí žaloby. Následně byla žaloba vzata zpět co do částky žalovanou uhrazené ve výši 11.616 Kč a v tomto rozsahu bylo řízení částečně zastaveno. Co do této částky byl žalobce procesně úspěšný. Následně bylo řízení částečně zastaveno co do částky 1.250 Kč a co do příslušenství v usnesení o částečném zastavení řízení uvedeném, což představovalo procesní neúspěch žalobce. Žalobce byl procesně neúspěšný i co do částky 2.671,68 Kč. Žalobce tak požadoval celkem částku 129.528,11 Kč a procesně úspěšný byl co do zaplacení částky 125.606,50 Kč, tj. co do cca 97 % předmětu řízení. Žalobce byl dále procesně úspěšný co do nároku na nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání – tarifní hodnota činila 50.000 Kč a naproti tomu procesně neúspěšný co do nároku na nemajetkovou újmu za délku trestního řízení s tarifní hodnou také 50.000 Kč. Jedná se zde o dva samostatné nároky a o jejich objektivní kumulaci v řízení. Žalobce tak byl v řízení procesně úspěšný co do 77 % předmětu řízení ( (125.606,50 Kč + 50.000 Kč) / (129.258,11 Kč + 50.000 Kč + 50.000 Kč) /100) a má tak po odečtení neúspěchu žalobce od jeho úspěchu nárok na 54 % v řízení účelně vzniklých nákladů řízení.

58. V řízení plně procesně úspěšný žalobce by měl právo na náhradu nákladů řízení ve výši 87.995 Kč Náklady žalobce v řízení jsou představovány soudním poplatkem ve výši 2.000 Kč, sedmi úkony právní služby vč. režijních paušálů a částkou odpovídající DPH. Žalobci tak náleží odměna právního zástupce žalobce za úkon spočívající v převzetí a v přípravě právního zastoupení, v sepisu žaloby ze dne 19. 10. 2020 a v sepisu částečného zpětvzetí žaloby ze dne 19. 3. 2021 po 9.220 Kč za úkon (počítané z punkta 229.528,11 Kč), dále odměna právního zástupce žalobce spočívající v sepisu vyjádření ze dne 31. 3. 2021 a v účasti u jednání soudu konaného dne 1. 6. 2022 v době od 9.01 do 11.06 hodin ve výši 9.180 Kč za úkon (počítané z punkta 217.912,11 Kč) a dále odměna právního zástupce žalobce spočívající v účasti právního zástupce žalobce u jednání soudu konaného dne 26. 9. 2022 ve výši 9.180 Kč (počítaná z punkta ve výši 216.662,11 Kč) a v účasti právního zástupce žalobce u vyhlášení rozsudku dne 5. 10. 2022 ve výši odměny, tj. v částce 4.590 Kč a dále režijní paušál za celkem 7 úkonů právní služby po 300 Kč za úkon dle § 13 odst. 1 a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., a to dle § 6, § 7, § 8, § 9 odst. 4, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a § 11 odst. 2 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb. a částka odpovídající DPH ve výši 21 % počítaná z jistiny 71.070 Kč ve výši 14.925 Kč. Plně procesně úspěšnému žalobci by tak na náhradě nákladů řízení náležela částka 87.995 Kč (2.000 Kč + 3 x 9.220 Kč + 3 x 9.180 Kč + 1 x 9.180 Kč + 1 x 46+ 0 Kč + 7 x 300 Kč + DPH ve výši 14.925 Kč). Soud žalobci nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v sepisu podání ze dne 20. 11. 2020 a ze dne 22. 6. 2022, neboť skutečnosti tam obsažené měly být uvedeny v řádné žalobě a soud tak takto vzniklé náklady řízení hodnotí jako neúčelné, byť jimi žalobce reagoval na výzvu soudu. Byla-li by perfektní žaloba a tato by obsahovala veškerá potřebná skutková tvrzení a řádně označené důkazy, nebyla by výzva soudu potřeba a tím pádem pak reakce žalobce v podobě sepisu těchto dvou podání.

59. Žalobce byl procesně úspěšný co do 54 % předmětu řízení a má tak nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 47.517 Kč.

Poučení