48 C 3/2025 - 45

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozen [Datum narození žalobce], [Anonymizováno] proti žalované: [Anonymizováno] o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [sp. zn.] (dále jako „posuzované řízení“). Žalobce v žalobě uvedl, že žaloba v posuzovaném řízení byla podána dne [datum] proti žalobci a dalším třem žalovaným, přičemž žalobce byl označen jako 4. žalovaný, kdy předmětem žaloby bylo vyslovení neplatnosti veřejné dražby dobrovolné. Žalobce uvedl, že se o podané žalobě dozvěděl dne [datum], kdy žalobci žalobu doručil žalobce v posuzovaném řízení. Řízení bylo skončeno ke dni [datum], kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení dovolacího řízení, řízení tedy trvalo 5 let a 4 měsíce. Žalobce má za to, že délka uvedeného řízení je nepřiměřená a má tedy nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu. Žalobce uvedl, že dle jeho názoru posuzované řízení nebylo složité, neboť řešení věci spočívalo v určení účastenství ve věci. Dále žalobce vidí důvod v nepřiměřené délce řízení v tom, že soud opakovaně vyhovoval žalobkyni v posuzovaném řízení v žádostech o odročení jednání, dále v návrzích žalobkyně o vstupu jiných účastníků do řízení a obecně v obstrukčních úkonech žalobkyně, kterými chtěla zamezit tomu, aby proběhla nařízená jednání. Žalobce dále vidí průtahy na straně soudu, konkrétně: odvolací a dovolací řízení proti usnesení ze dne [datum], týkající se procesního nástupnictví bylo skončeno až [datum], kdy nejprve odvolací soud usnesením ze dne [datum] potvrdil prvostupňové rozhodnutí a následně o dovolání rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne [datum], tj. přes dva roky; dovolací řízení proti usnesení soudu druhého stupně ze dne [datum], ve kterém dovolací soud rozhodl zamítavým usnesením ze dne [datum] ohledně procesního nástupnictví žalobkyně, tj. 10 měsíců; nezaslání usnesení ze dne [datum] novému žalobci, na základě čehož odvolací soud vrátil věc bez věcného vyřízení a usnesení muselo být doručováno dodatečně, což mělo za následek průtah 5 měsíců; dne [datum] byl vyhlášen okresním soudem rozsudek, ale k jeho písemnému vyhotovení došlo až [datum], tedy po třech měsících; dne [datum] bylo podáno dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne [datum], přičemž soud prvého stupně předložil spis odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání proti rozsudku ze dne [datum], kdy odvolací soud spis vrátil soudu prvého stupně bez věcného vyřízení s tím, že prvně musí být rozhodnuto o dovolání, kdy spis byl předložen k rozhodnutí o dovolání dne [datum]; vydání rozhodnutí dovolacího soudu ve dvou případech trvalo Nejvyššímu soudu 7 a 7,5 měsíce, když předmětem dovolání bylo rozhodnutí o procesním nástupnictví. Žalobce uvedl, že řízení pro něj bylo velmi významné, jelikož se týkalo vydraženého domu, kdy žalobce nemohl dům dokončit, měl postavení pouze dobrověrného držitele, ale musel uhradit celou kupní cenu domu v hodnotě 3 500 000 Kč a žalobce proto čerpal hypoteční úvěr, přičemž samotný dům měl být zástavou, kdy tato zástava byla bankou odmítnuta a banka požadovala vrácení úvěru v důsledku čehož byl žalobce nucen prodat byt, ve kterém dosud bydlel s přítelkyní a čerpat další úvěr, kdy toto vedlo k nemožnosti si dovolit nájemní bydlení a k rozchodu s přítelkyní. Žalobce se s předběžným uplatněním nároku obrátil na žalovanou podáním ze dne [datum], kdy žalovaná s uplatněným nárokem nesouhlasila.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] učinila nesporným, že žalobce u ní dne [datum] předběžně uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy, která žalobci měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [sp. zn.]. Žalovaná dále uvedla, že posuzované řízení bylo vůči žalobci zahájeno dnem [datum], kdy žalobci byla doručena žaloba, tedy řízení vůči žalobci trvalo 5 let a 3 měsíce. Žalovaná dále uvedla, že v posuzovaném řízení neshledala prodlevy, kdy soudy postupovaly plynule a v přiměřených lhůtách. Žalovaná uvedla, že posuzované řízení lze shledat jako složitější, kdy předmětem byla žaloba na vyslovení neplatnosti veřejné dražby dobrovolné. Soud tedy zkoumal, zda dražební vyhláška měla všechny náležitosti, dále se zabýval aktivní legitimací žalobkyně, zda byla účastníkem dražby a dále se zabýval zákonnou překážkou účasti žalobkyně s ohledem na provázanost s věřitelem dlužníka, jehož majetek byl v dražbě prodáván a konečně tím, zda pochybením dražebníka mohlo být podstatně zasaženo do práv žalobkyně, pokud by vyhláška neobsahovala všechny náležitosti. Žalovaná uvedla, že postup soudů byl značně stěžován procesním jednáním tamější žalobkyně. Tamní žalobkyně opakovaně žádala o odročení jednání, kdy soud nevyhověl všem jejím žádostem. Žalovaná uvedla, že soudy o procesní návrzích žalobkyně a opravných prostředcích rozhodnout musely, kdy podle žalované soudy v posuzovaném řízení učinily všechny kroky, aby obstrukčnímu jednání zamezily. Žalovaná dále uvedla, že přiznání úroků z prodlení může žalobce požadovat až od [datum] nikoliv od [datum], jelikož dne [datum] byl posledním dnem 6 měsíční lhůty, kdy žalovaná měla plnit na základě předběžného uplatnění nároku ze dne [datum].

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobce i žalovaná výslovně), soud postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.

4. Soud vzal za svá skutková zjištění skutečnosti, které byly mezi účastníky nesporné. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce u žalované nárok uplatnil dne [datum] ve výši 100 000 Kč a že žalovaná nárok předběžně projednala a nevyhověla mu, což sdělila stanoviskem ze dne [datum].

5. Na základě účastníky navržených a předložených listinných důkazů učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu.

6. Ze spisu Okresního soudu v [adresa], sp.zn. [sp. zn.] zjištěno, že žaloba byla původně k Okresnímu soudu v [adresa] podána dne [datum]. Dne [datum] byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku. Soudní poplatek byl zaplacen dne [datum]. Dne [datum] byla žalobci doručena žaloba spolu s usnesením ze dne [datum] k vyjádření k žalobě. Dne [datum] podala vyjádření žalovaná 2). Dne [datum] podala vyjádření žalovaná 3). Dne [datum] podala vyjádření žalovaná 1). Dne [datum] podala doplněné vyjádření žalovaná 2). Dne [datum] podal vyjádření žalovaný 4) (ve zdejší věci v postavení žalobce, dále v tomto odstavci „žalovaný 4/“). Dne [datum] bylo vydáno usnesení, kterým Okresní soud v [adresa] vyslovil svou místní nepříslušnost, ve znění opravného usnesení ze dne [datum]. Dne [datum] byl Okresnímu soudu v [adresa] (v tomto odstavci dále jen „soud“ nebo „soud prvého stupně“) doručen postoupený spis. Dne [datum] podal žalovaný 4) návrh na uzavření smíru. Dne [datum] podala návrh žalovaná 2). Dne [datum] podala vyjádření žalovaná 3) k návrhu žalovaného 4). Dne [datum] podala vyjádření žalovaná č. [hodnota]) k návrhu žalovaného 4). Dne [datum] podala vyjádření žalovaná 1) k návrhu žalovaného 4). Dne [datum] podala vyjádření žalobkyně. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum]. Dne [datum] bylo zahájeno jednání, na kterém bylo vyhlášeno usnesení, kterým byla účastníkům uložena povinnost doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů do [datum] a usnesení, kterým jednání bylo odročeno na [datum]. Ke dni [datum] účastnici doplnili svá skutková tvrzení a doplnili důkazy. Dne [datum] zaslala žalobkyně omluvu za neúčast jednatele na jednání nařízené na [datum]. Dne [datum] bylo zahájeno jednání, na kterém bylo vyhlášeno usnesení o odročení jednání na [datum] za účelem pokračování v dokazování. Dne [datum] zaslala žalovaná 1) žádost o odročení jednání z důvodu mimosoudních řešení sporu mezi účastníky. Dne [datum] tutéž žádost zaslala žalobkyně a žalovaná 2). Dne [datum] bylo jednání nařízené na [datum] odročeno na neurčito k žádosti účastníků. Dne [datum] zaslal žalovaný 4) žádost o nařízení jednání z důvodu, že žalobkyně nebyla ochotna podepsat dohodu o narovnání. Dne [datum] zaslala žádost o nařízení jednání žalovaná 2). Dne [datum] zaslala žádost o nařízení jednání žalovaná 3). Dne [datum] žalovaný 4) opakovaně žádal o nařízení jednání. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum], téhož dne bylo vydáno usnesení. Dne [datum] žalobkyně doručila soudu žádost o odročení jednání ze zdravotních důvodů na straně jednatele žalobkyně. Dne [datum] bylo jednání odročeno z důvodu na straně žalobkyně na [datum]. Dne [datum] bylo jednání nařízené na [datum] odročeno na neurčito z důvodu koronavirové epidemie. Dne [datum] zaslal žalovaný 4) žádost o nařízení jednání. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum]. Dne [datum] zaslala žalobkyně žádost o odročení jednání. Dne [datum] žalobkyně znovu požádala o odročení jednání, této žádosti soud nevyhověl, téhož dne žalobkyně doplnila důkazy a podala návrh na vstoupení nové žalobkyně na místo původní žalobkyně. Dne [datum] bylo zahájeno jednání, na kterém bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo jednání odročeno na neurčito za účelem rozhodnutí o procesním nástupnictví. Dne [datum] bylo vyhotoveno usnesení, kterým bylo zamítnuto procesní nástupnictví. Dne [datum] bylo podáno odvolání proti rozhodnutí o procesním nástupnictví. Dne [datum] bylo vyhotoveno usnesení, kterým žalobkyně byla vyzvána k odstranění vad odvolání. Dne [datum] bylo odvolání doplněno. Dne [Anonymizováno] byl spis předložen Krajskému soudu v [adresa] pobočka v [Anonymizováno] (dále jen jako „odvolací soud“ nebo „soud druhého stupně“). Dne [datum] byl spis vrácen soudu prvého stupně bez věcného vyřízení, jelikož usnesení nebylo doručeno subjektu, který měl nastoupit na místo původní žalobkyně. Dne [datum] byl dán pokyn k zaslání usnesení subjektu, který měl být procesním nástupcem žalobkyně. Dne [datum] podal subjekt, který měl být procesním nástupcem žalobkyně do usnesení odvolání. Dne [datum] bylo vydáno usnesení, kterým měly být odstraněny vady odvolání subjektu, který měl být procesním nástupcem žalobkyně. Dne [datum] bylo odvolání doplněno. Dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne [datum] bylo vydáno usnesení, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvého stupně. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum]. Dne [datum] byl žalobkyní podán návrh na přerušení řízení. Dne [datum] byl soudem zamítnut návrh na přerušení řízení. Dne [datum] předložil žalovaný 2) vyúčtování nákladů řízení. Dne [datum] bylo zahájeno jednání, kde probíhalo dokazování, dále na jednání bylo vyhlášeno usnesení, že ostatní důkazní návrhy účastníků se zamítají a dokazování končí, následně byl vyhlášen rozsudek. Dne [datum] žalovaný 2) předložil vyúčtování nákladů řízení. Dne [datum] předložil žalovaný 3) vyúčtování nákladů řízení. Dne [datum] předložil žalovaný 1) vyúčtování nákladů řízení. Dne [datum] předložil žalovaný 4) vyúčtování nákladů řízení. Dne [datum] bylo podáno žalobkyní dovolání proti usnesení ze dne [datum] odvolacího soudu o procesním nástupnictví. Dne [datum] soudce požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku, téhož dne bylo žádosti vyhověno, a to do [datum]. Dne [datum] požádal soudce o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku, téhož dne bylo žádosti vyhověno, a to do [datum]. Dne [datum] podal žalovaný 2) odvolání proti rozsudku ze dne [datum], a to do nákladů řízení. Dne [datum] podala žalobkyně odvolání proti rozsudku ze dne [datum]. Dne [datum] byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne [datum] podal sdělení subjekt, který měl být procesním nástupcem žalobkyně. Dne [datum] podal žalovaný 1) odvolání proti rozsudku ze dne [datum], a to do nákladů řízení. Dne [datum] podala žalobkyně návrh na přerušení odvolacího řízení, téhož dne zaplatila soudní poplatek za odvolání. Dne [datum] podala žalobkyně vyjádření k odvolání žalovaného 1) a žalovaného 2). Dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne [datum] byla vyhotovena žádost soudu o sdělení skutečností žalobkyní. Dne [datum] žalobkyně odpověděla na žádost soudu. Dne [datum] byl spis vrácen soudu prvého stupně bez věcného vyřízení, neboť žalobkyně podala dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne [datum]. Dne [datum] byl spis předložen Nejvyššímu soudu. Dne [datum] Nejvyšší soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku. Dne [datum] žalobkyně zaplatila soudní poplatek. Dne [datum] bylo vydáno usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání. Dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne [datum] podal žalovaný žádost o nařízení jednání. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum]. Dne [datum] podala žalobkyně návrh na vstup nového žalobce do řízení, téhož dne bylo zahájeno jednání, na kterém bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo jednání odročeno na [datum] za účelem rozhodnutí o procesním nástupnictví. Dne [datum] bylo vydáno usnesení odvolacího soudu o zamítnutí žádosti žalobkyně o procesní nástupnictví. Dne [datum] byl žalobkyní podán návrh na odročení jednání a přerušení odvolacího řízení, téhož dne podala žalobkyně dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne [datum]. Dne [datum] bylo zahájeno odvolací jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek. Dne [datum] byl spis předložen Nejvyššímu soudu. Dne [datum] vyzval Nejvyšší soud žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Dne [datum] žalobkyně zaplatila soudní poplatek. Dne [datum] Nejvyšší soud vydal usnesení, kterým zamítl dovolání žalobkyně. Dne [datum] podala žalobkyně dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ze dne [datum]. Dne [datum] vyzval soud žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ze dne [datum]. Dne [datum] soud vydal usnesení, kterým zastavil dovolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Dne [datum] žalobkyně zaplatila soudní poplatek. Dne [datum] podala žalobkyně odvolání proti usnesení ze dne [datum]. Dne [datum] podala žalobkyně opětovně odvolání proti usnesení ze dne [datum]. Dne [datum] podala žalobkyně opětovně odvolání proti usnesení ze dne [datum]. Dne [datum] vyzval soud k odstranění vad všech odvolání žalobkyně. Dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne [datum] odvolací soud vydal usnesení, kterým potvrdil usnesení soudu prvého stupně ze dne [datum], toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] soud vydal usnesení o vracení soudního poplatku žalobkyni za dovolání.

7. Z e-mailové komunikace mezi [adresa] a žalobcem na č.l. 9 a z Oznámení žalobce pro [právnická osoba] na č.l. 10 zjištěno, že se žalobce o podané žalobě dozvěděl dne [datum].

8. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od [datum], kdy se dozvěděl o podání žaloby v posuzovaném řízení a skončeno bylo dne [datum], kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení dovolacího řízení proti odvolacímu rozsudku ze dne [datum]. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce tak činí 5 let a 4 měsíce. Žalovaná nárok žalobce v rámci předběžného projednání neuznala, délku řízení má za přiměřenou.

9. Soud z účastníky navržených a předložených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

11. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

14. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zák. č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

18. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

19. V posuzovaném případě se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

20. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek ESLP ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek ESLP ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002, Krča proti České republice ze dne 18. 3. 2003). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek ESLP ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne [datum]). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk.

21. V obecné rovině soud k posuzovanému řízení konstatuje, že ze Stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen „Stanovisko“) plyne obecný závěr, že „je nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba ji přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15.000,- Kč až 20.000,- Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7.500,- Kč až 10.000,- Kč).“ Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp.zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp.zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (srov. rozsudek Nejvyššího soudu, sp.zn. 30 Cdo 35/2012).

22. Při právním hodnocení věci se soud zabýval shora uvedenými zákonnými ustanoveními v kontextu se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, judikaturou ESLP pro lidská práva a judikaturou NS ČR. Zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Právní úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19.12.2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání době, v níž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

23. Předmětné soudní řízení je skončeno a ve vztahu k žalobci trvalo 5 let a 4 měsíce. Jak soud již výše připomněl, pro řízení není stanovena obecně žádná délka, kterou by bylo možno považovat za přiměřenou, neboť záleží na celé řadě dalších okolností, jak dlouho bude řízení trvat. Těmito okolnostmi jsou dále rozvedená kritéria, přičemž teprve po jejich zhodnocení je možné učinit závěr, zda konkrétní délka je s přihlédnutím ke všem okolnostem ještě přiměřená či nikoli. To plyne právě z toho, že délka řízení je kategorií relativní, nikoli absolutní. Proto i menší délka řízení může být za určitých okolností nepřiměřená a delší délka řízení naopak může být vzhledem k okolnostem stále ještě přiměřená. Ve světle tohoto názoru soud přistupoval při posuzování žalobou uplatněného nároku.

24. Z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci předně soud konstatuje, že sice nejsou dány zákonné lhůty k učinění úkonu či rozhodnutí ve věci samé (až na výjimky), nicméně obecně se za přiměřenou lhůtu k učinění úkonu soudu považují 3 měsíce. Jen u soudů vyšších stupňů, jako je Nejvyšší soud a Ústavní soud, je tomu jinak. Tyto soudy zpravidla nečiní ve věci jiné úkony než samotné rozhodnutí, aniž by bylo namístě dobu od předložení jim spisu do rozhodnutí považovat za nedůvodnou nečinnost, neboť soud zvažuje, jak ve věci rozhodne. Zpravidla nelze označit za průtah dobu jednoho roku od zahájení řízení před těmito soudy (viz SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. V Praze: C.H. Beck, 2019. Právní praxe. ISBN 978-80-7400-768-2. str. 286). Průtahy v soudním řízení jsou jevem, kdy soud nekoná v zákonem stanovené či přiměřené době, a jde tedy zpravidla (ne vždy) o příčinu nepřiměřené délky řízení. Zákon č. 82/1998 Sb. výslovně počítá s náhradou odvozenou od celkové délky řízení, není však namístě vycházet ze samotných průtahů řízení (období neodůvodnění nečinnosti), nýbrž primárně z délky řízení. V činnosti procesního soudu prvního a druhého stupně žádní období nečinnosti nebyla shledána. Řízení probíhalo plynule a v přiměřených lhůtách. Došlo sice k ojedinělým procesním pochybením (např. nezaslání usnesení o procesním nástupnictví procesnímu nástupci, zaslání spisu k rozhodnutí o odvolání proti rozsudku, kdy zároveň bylo podáno dovolání), tyto však nijak významně nepřispěly k prodloužení doby trvání řízení. Pokud jde o řízení před soudem dovolacím ve dvou případech, pak Nejvyšší soud ani jednou shora uvedenou lhůtu nepřekročil (jednou rozhodl ve lhůtě 7 měsíců a podruhé ve lhůtě 7,5 měsíce).

25. Z hlediska kritéria složitosti soud dospěl k závěru, že řízení bylo složité po skutkové, právní i procesní stránce. Po právní stránce soud v řízení rozhodoval o neplatnosti veřejné dražby dobrovolné, kde se zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání žaloby, zákonnou překážkou pro nabytí vlastnického práva k draženým nemovitostem, kdy žalobkyně byla osobou blízkou člena věřitelského výboru žalovaného 3, který byl dražebníkem v dané věci a zda dražební vyhláška obsahovala všechny náležitosti. Z hlediska procesního soudy dále rozhodovaly o místní nepříslušnosti, neboť procesní žalobkyně žalobu podala k místně nepříslušnému soudu, opakovaně bylo rozhodováno o návrzích na procesní nástupnictví žalobkyně, o řádných a mimořádných opravných prostředcích. Z hlediska skutkového lze rovněž posuzované řízení považovat za složitější, neboť bylo provedeno obsáhlejší dokazování, a to na vícero soudních jednáních. Již s ohledem na shora uvedené skutečnosti, které musel soud v řízení zjišťovat, je skutková složitost zjevná. V rámci kritéria složitosti (srov. NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 1112/2011) soud vzal v úvahu, že posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, kdy ve věci samé rozhodoval soud I. stupně jedenkrát a odvolací soud také jedenkrát. Soud prvého stupně dále rozhodoval o vyslovení místní nepříslušnosti (Okresní soud v [adresa]), o procesním nástupnictví žalobkyně, o návrhu na přerušení řízení, o zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, celkem rozhodoval 4x. Soud druhého stupně dále rozhodoval o opravném prostředku proti rozhodnutí soudu prvého stupně o procesním nástupnictví, o návrhu na procesní nástupnictví žalobkyně uplatněné v odvolacím řízení, o opravném prostředku proti rozhodnutí soudu prvého stupně o zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, celkem rozhodoval 3x. Nejvyšší soud dále rozhodoval o odmítnutí dovolání proti rozhodnutí o procesním nástupnictví a o zamítnutí dovolání proti rozhodnutí o procesním nástupnictví, celkem rozhodoval 2x.

26. Pokud jde o chování žalobce, ten se na délce řízení nepodílel. Žalobce vystupoval aktivně a snažil se zasadit o co možná nejrychlejší projednání věci, kdy sám několikrát navrhoval nařízení jednání. Na délku řízení mělo převážný vliv chování žalobkyně v posuzovaném řízení, kdy činila úkony bezprostředně předcházející dnům, kdy bylo nařízeno jednání (např. 2 návrhy na procesní nástupnictví žalobkyně), kdy tak činila se zřejmým záměrem, aby neproběhlo nařízené jednání. Obstrukční chování procesní žalobkyně v posuzovaném řízení však nelze přičítat ani k tíži státu.

27. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestních (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Význam řízení pro žalobce je nezbytné hodnotit průmětem objektivního a subjektivního hlediska. Předmětem posuzovaného řízení bylo vyslovení neplatnosti veřejné dražby dobrovolné, kdy žalobce v dražbě nabyl vydraženou nemovitost, tedy řízení bylo majetkové charakteru, kdy takové řízení ani obecně podle judikatury ESPL nevyžaduje a neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne [datum], č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Soud připouští, že v posuzovaném řízení šlo zprostředkovaně i o otázku bydlení žalobce, nicméně stát nemůže být činěn odpovědným za nejistotu žalobce způsobenou tím, že třetí osoba podala žalobu za situace, kdy k průtahům v řízení zaviněných orgány státu nedošlo a délku řízení nelze posoudit jako nepřiměřenou. Soud v této souvislosti připomíná, že délka řízení nemusí být ideální, ale musí být nepřiměřená. Soud tedy musí dospět k závěru, že bylo lze očekávat, že řízení skončí dříve. Objektivní význam řízení pro žalobce je tak s ohledem na shora uvedené běžný. Ze subjektivního pohledu žalobce je zjevné, že žalobce se aktivně podílel na projednání věci, kdy činil návrhy a opakovaně žádal o nařízení jednání, což svědčí o subjektivním zájmu žalobce na výsledku řízení. Kategorie subjektivní však sama o sobě zvýšený význam řízení způsobit nemůže a nemůže ani osamoceně převážit všechna ostatní kritéria, podle nichž délka posuzovaného řízení stále ještě byla přiměřená.

28. Soud proto uzavírá, že na základě zhodnocení všech relevantních kritérií dospěl k závěru, že délka posuzovaného řízení byla s přihlédnutím ke všem individuálním okolnostem jeho průběhu stále ještě přiměřená a k nesprávnému přednímu postupu nedošlo. Jelikož ve věci nebyl shledán odpovědnostní titul, a není tak splněna základní podmínka pro vyvození odpovědnosti žalované, soud žalobu v celém rozsahu zamítl včetně požadovaného příslušenství (výrok I).

29. O nákladech řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 za použití § 151 odst. 1 a 3 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši jednoho režijního paušálu 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za vyjádření ze dne [datum] k žalobě (podle § 1 odst. 3 písm. a/ a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).

30. Povinnost k plnění v nákladovém výroku soud určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.