48 C 31/2024 - 72

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobců: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] b) [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] oba zastoupeni advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] za niž jedná [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] o zaplacení 2x 209 728 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit každému z žalobců částku 209 728 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 1.2.2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 1.2.2024 se žalobci domáhali po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 2x 209 728 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z žalované částky od 1.2.2024 do zaplacení z titulu nemajetkové újmy způsobené jim nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem v [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále také jen „posuzované řízení“). Posuzované řízení bylo zahájeno žalobou podanou dne 19.10.2010 a skončeno bylo usnesením o schválen smíru s právní mocí dne 24.5.2023, trvalo tedy 151 měsíců. Předmětem řízení byla náhrada škody, kterou žalobcům způsobila třetí osoba svým neopatrným jednáním, což vedlo ke vzniku požáru a ke škodě na majetku žalobců. Po rekapitulaci základního průběhu řízení žalobci zvedli, že základní částka za rok řízení by měla být 20 000 Kč, kdy zde není žádný důvod pro snížení. Naopak, základní částku je třeba zvýšit o 50 %, neboť šlo o jednoduchou věc právně i skutkově, žalobci nijak průtahy nezavinili a v důsledku dílky řízení neměli možnost nijak s nemovitostí nakládat. Žalobci uvedli, že nárok ve výši 347 570 Kč pro každého z žalobců u žalované uplatnili podáním ze dne 2.8.2023. Stanoviskem ze dne 25.10.2023 žalovaná přiznala a vyplatila každému z žalobců částku 137 842 Kč, ve zbylém rozsahu žalovaná nárok odmítla. Žalobci nesouhlasí s korekcí učiněnou žalovanou, protože nejsou nijak konkrétně odůvodněny. Nedostatečně byl zohledněn význam řízení pro žalobce, jakož i podíl procesního soudu na délce řízení. V replice žalobci setrvali na žalobních tvrzeních a na nesouhlasu se stanoviskem žalované. Dodali, že bez ohledu na výši žalované částky jsou soudy povinny rozhodovat v přiměřených lhůtách. Poukázali na to, že z důvodů nepřiměřených průtahů v řízení hodnota náhrady vinou inflace významně poklesla.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne 28.2.2024 k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobci dne 2.8.2023 nárok uplatnili. Žalovaná jejich nároku dne 25.10.2023 částečně vyhověla, přičemž přiznala a vyplatila každému z žalobců částku 137 842 Kč. Po rekapitulaci průběhu řízení žalovaná dospěla k délce řízení 12 let a 8 měsíců, ve věci bylo rozhodováno na třech stupních soudní soustavy, z toho 3x soudem I. stupně, 2x soudem odvolacím a 1x soudem dovolacím. Věc vykazovala jistou míru skutkové složitosti, bylo nutno vypracovat 2 znalecké posudky, z toho jeden revizní a jejich dodatky, soud vyžadoval projektovou dokumentaci ohledně stavu předmětné nemovitosti, dále vyžadoval zprávy od Hydrometeorologického ústavu a HZS kraje [adresa], vyslýchal svědky, znalce, ve věci byla konána řada ústních jednání, žalobci v průběhu řízení měnili žalobu. Věc byla složitější i procesně, neboť řízení bylo opakovaně přerušeno do pravomocného skončení dědických řízení po žalovaných, a to od 20.1.2012 do 16.11.2012 a od 4.8.2021 do 24.3.2022, soud rovněž poskytl účastníkům na jejich žádost lhůtu k mimosoudnímu jednání. Význam předmětu řízení byl zhodnocen jako běžný, neboť se v dané věci nejednalo o řízení, u nichž se jejich význam presumuje. Žalovaná poukázala i na sdílení újmy mezi žalobci, kteří jsou rodinnými příslušníky. V této souvislosti žalovaná poukázala i na to, že žalobcům v souhrnu poskytla částku 275 684 Kč, což převyšuje částku, která byla předmětem žaloby. Procesní soud prováděl některé procesní úkony v delších časových prodlevách, průtahy byly zjištěny v souvislosti s vypracováním 1. znaleckého posudku. První rozsudek soudu I. stupně byl odvolacím soudem zrušen pro nedostatečné dokazování, následně byly rozsudky soudu I. a II. stupně zrušeny dovolacím soudem z důvodu nutnosti odstranění neurčitosti žaloby a doplnění dokazování. Žalovaná setrvala na způsobu a výši odškodnění a navrhla žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítnout.

3. Soud o podané žalobě rozhodl při jednání.

4. Soud vzal za svá skutková zjištění skutečnosti, které byly mezi účastníky nesporné. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobci nároky u žalované řádně předběžně uplatnili ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., a to podáním doručeným žalované dne 2.8.2023. Nesporným bylo i stanovisko žalované ze dne 25.10.2023, kterým žalovaná nároky žalobců projednala, přičemž dospěla k závěru, že délka řízení nepřiměřená byla, přičemž přiznala a uhradila každému z žalobců částku 137 842 Kč.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu.

6. Ze spisu vedeného Okresním soudem v [Anonymizováno], sp.zn. [Anonymizováno] (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků) zjištěno, že řízení bylo zahájeno dne 19.10.2010 doručením žaloby na zaplacení 221 473 Kč s příslušenstvím k Okresnímu soudu v [Anonymizováno], kdy v závěru řízení došlo ke změně předmětu řízení na 358 301 Kč s příslušenstvím. Žalobci vystupovali v předmětném řízení v procesním postavení žalobců proti žalovanému [jméno FO], nar. [datum], jemuž byla žaloba doručena dne 13.12.2010. Usnesením OS ze dne 3.1.2012 bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení dědického řízení po žalovaném, rozhodnutí nabylo právní moci dne 20.1.2012. Usnesením OS ze dne 18.4.2012 pak bylo rozhodnuto o tom, že v řízení bude nadále pokračováno na straně žalovaných s 1. [jméno FO], nar. [datum], 2. [jméno FO], nar. [datum] a 3. [jméno FO], nar. [datum], rozhodnutí nabylo právní moci dne 16.11.2012. Dne 28.2.2013 bylo nařízeno jednání na 21.3.2013, to bylo konáno a odročeno na neurčito za účelem vypracování znaleckého posudku. Usnesením OS ze dne 19.8.2013 byl stanoven znalec – Znalci a Odhadci – znalecký ústav, spol. s r.o. Dne 5.9.2013 byl spis zaslán znalci. Dne 26.2.2014 a 19.3.2014 byl znalec soudem urgován. Dne 21.3.2014 byl soudu doručen znalecký posudek, na to rozeslán účastníkům. Dne 19.5.2014 žalobci vzali žalobu zpět vůči 3. žalované [jméno FO]. Usnesením OS ze dne 5.8.2014 bylo řízení zastaveno ve vztahu k 3. žalované, rozhodnutí nabylo právní moci dne 26.8.2014. Dne 24.9.2014 bylo nařízeno jednání na 14.10.2014, to bylo konáno a odročeno na neurčito za účelem vypracování dodatku ke znaleckému posudku, jenž byl soudu doručen dne 5.5.2015. Dne 9.6.2015 bylo konáno jednání, to bylo odročeno na 18.6.2015, kdy byl soudem vyhlášen částečně vyhovující rozsudek. Proti rozhodnutí podali obě procesní strany odvolání. Dne 16.12.2015 byla věc předložena Krajskému soudu v Brně. Usnesením KS v Brně ze dne 21.6.2016 bylo odvolání žalovaných odmítnuto, rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc vrácena zpět soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dne 1.11.2016 bylo konáno jednání a odročeno na 3.1.2017 za účelem poskytnutí lhůty k mimosoudnímu jednání ve lhůtě 30 dnů. Dne 2.1.2017 bylo konáno jednání a odročeno na 16.2.2017 z důvodu vyžádání dalších důkazů. Dne 9.2.2017 bylo jednání odročeno na 16.3.2017 za účelem vyžádání přesných údajů od Hydrometeorologického ústavu a fotodokumentace HSZ kraje [adresa]. Dne 16.3.2017 bylo konáno jednání, soud provedl výslech svědků, jednání bylo odročeno na neurčito za účelem provedení znaleckého zkoumání. Usnesením ze dne 6.6.2017 byl stanoven znalec – [právnická osoba]. k vypracování revizního znaleckého posudku ve lhůtě 3 měsíců. Dne 30.6.2017 byl spis zaslán znalci, dne 13.9.2017 byl soudu doručen znalecký posudek, na to rozeslán účastníkům. Dne 5.2.2018 bylo nařízeno jednání na 27.3.2018, to bylo konáno a odročeno na neurčito za účelem vyžádání projektové dokumentace o stavu předmětné nemovitosti. Dne 3.9.2018 bylo nařízeno jednání na 6.11.2018, to bylo konáno a odročeno na 15.11.2018, kdy byl soudem vyhlášen rozsudek, proti němuž podali žalobci i žalovaní odvolání. Rozsudkem KS v Brně ze dne 13.12.2019 bylo rozhodnutí soudu I. stupně částečně potvrzeno a částečně změněno, rozhodnutí nabylo právní moci dne 16.1.2020. Dne 13.3.2020 podali žalobci dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Rozsudkem NS ČR ze dne 31.3.2021 byla rozhodnutí soudů I. a II. stupně zrušena a věc vrácena zpět soudu I. stupně k dalšímu řízení. Usnesením OS ze dne 15.7.2021 bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení dědického řízení po 1. žalovaném [jméno FO], nar. 20.7.1962. Usnesením OS ze dne 2.3.2022 bylo rozhodnuto o tom, že v řízení bude pokračováno na straně 1. žalovaného s [jméno FO], nar. 26.1.1994, rozhodnutí nabylo právní moci dne 6.4.2022. Dne 3.5.2022 bylo konáno jednání, to bylo odročeno na neurčito za účelem zadání vypracování dodatku ke znaleckému posudku. Dne 2.8.2022 byl znalec [právnická osoba]. vyzván k doplnění. Dne 2.12.2022 byl dodatek doručen soudu. Dne 8.12.2022 bylo nařízeno jednání na 12.1.2013, to bylo konáno, proveden výslech znalce, jednání bylo odročeno na neurčito, žalobcům byla stanovena lhůta 3týdenní lhůta ke specifikaci žaloby. Dne 2.2.2023 byla soudu doručena změna žaloby. Dne 13.2.2023 bylo nařízeno jednání na 14.3.2023. Usnesením OS ze dne 13.2.2023 byla připuštěna změna žaloby na 358 301 Kč s příslušenstvím. Dne 28.2.2023 byla soudu doručena žádost žalobců o odročení jednání z důvodu mimosoudního jednání, společně se žádostí o poskytnutí lhůty 30 dnů. Dne 5.4.2023 bylo nařízeno jednání na 11.4.2023. Dne 11.4.2023 byl soudu doručen návrh žalobců na schválení soudního smíru. Na jednání dne 20.4.2023 byl usnesením schválen smír mezi účastníky. Usnesení nabylo právní moci dne 24.5.2023.

7. Ze shora uvedených listinných důkazů má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení bylo z pohledu žalobců zahájeno dne 19.10.2010 a skončeno bylo dne 24.5.2023, kdy nabylo právní moci usnesení, kterým byl schválen smír. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobců tak činila 12 let a 7 měsíců.

8. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

9. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem (dále jen „o.z.“).

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

16. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

17. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

19. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

20. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zák. č. 82/1998 Sb., když se žalobci po žalované domáhají zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobci svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnili ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

22. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení uplatněného nároku, která byla při jednání vznesena žalovanou. O námitce promlčení soud uvážil takto. Posuzované řízení pravomocně skončilo dne 24.5.2023, přičemž žalobci nárok u žalované uplatnili dne 2.8.2023 a žalovaná nároky projednala dne 25.10.2023. Promlčecí doba, která započala běžet dnem následujícím po pravomocném skončení řízení, a uplynula by dne 24.11.2023, se stavila dnem uplatnění nároku, tedy dne 2.8.2023 a neběžela do 25.10.2023, tedy po dobu 84 dnů. O tuto dobu se tak promlčecí doba prodloužila, a uplynula by dne 16.2.2024. Jelikož žaloba byla podána dne 1.2.2024, byla podána včas, nárok žalobců promlčen není a námitka promlčení vznesená žalovanou není důvodná.

23. Soud dále konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

24. V posuzovaném případě se žalobci domáhali zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

25. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

26. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobců činila 12 let a 7 měsíců.

27. Již zde soud konstatuje, že tato délka řízení je i při bližším zkoumání průběhu celého řízení nepřiměřená. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jim náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobců na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jim vznikla nemajetková újma. Soud shledal, že je na místě žalobcům poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování či omluva není v tomto případě dostatečnou formou zadostiučinění. Tuto skutečnost ostatně ani žalovaná nečinila spornou.

28. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze Stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen „Stanovisko“). Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení (1 250 Kč – 1 667 Kč za měsíc), přičemž na první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Soud shledal důvody pro stanovení výše základní sazby za jeden rok řízení vyšší než je spodní hranice, neboť řízení trvalo 12 let a 7 měsíců (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Z judikatury Nejvyššího soudu lze vysledovat, že horní hranice doporučeného rozmezí je soudy přiznávána v řízení o extrémních délkách 20 let (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011, či věc řešenou Nejvyšším soudem pod sp.zn. 30 Cdo 5440/2014, kde byla základní částka 20 000 Kč/rok přiznána u řízení, jehož délka přesahovala 23 let). Základní částka 17 000 Kč byla přiznána v řízení trvajícím 16 let (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1612/2009). V posuzované věci řízení trvalo 12 let a 7 měsíců. Za přiměřenou základní sazbu tak soud považuje v tomto případě částku 17 000 Kč za rok řízení, tj. 1 417 Kč za měsíc. Zadostiučinění, které by tak každému z žalobců náleželo, je představováno částkou 196 919 Kč 11 x 17 000 + 7 x 1 417, kdy je však nutno tuto částku modifikovat, a to dle kritérií uvedených v ust. § 31a OdpŠk. Již bylo uvedeno, že výčet těchto kritérií je demonstrativní, soud tak přihlédl i k dalším okolnostem.

29. Z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci soud shledal, že na délce řízení se podílely i procesní soudy. Předně soud konstatuje, že sice nejsou dány zákonné lhůty k učinění úkonu či rozhodnutí ve věci samé (až na výjimky), nicméně obecně se za přiměřenou lhůtu k učinění úkonu soudu považují 3 měsíce. Jen u soudů vyšších stupňů, jako je Nejvyšší soud a Ústavní soud, je tomu jinak. Tyto soudy zpravidla nečiní ve věci jiné úkony než samotné rozhodnutí, aniž by bylo namístě dobu od předložení spisu do rozhodnutí považovat za nedůvodnou nečinnost, neboť soud zvažuje, jak ve věci rozhodne. Zpravidla nelze označit za průtah dobu jednoho roku od zahájení řízení před těmito soudy (viz SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. V Praze: C.H. Beck, 2019. Právní praxe. ISBN 978-80-7400-768-2. str. 286). V posuzovaném řízení se vyskytla období nečinnosti, a to především prodlevy v nařizování jednání, kdy k této situaci docházelo opakovaně. Průtahy byly zjištěny v souvislosti s vypracováním 1. znaleckého posudku. Soud by průtah toleroval, pokud by šlo o průtah ojedinělý, v řízení však došlo k průtahům, které již nelze považovat za ojedinělý průtah, který by bylo lze tolerovat, za předpokladu, že jinak je doba řízení přiměřená. První rozsudek procesního soudu I. stupně byl odvolacím soudem zrušen pro nedostatečné dokazování, následně byly rozsudky soudu I. a II. stupně zrušeny dovolacím soudem, a to mj. i z důvodu nutnosti odstranění vady žaloby, spořívající v její neurčitosti. Jakkoli již soud k postupu procesních soudů přihlédl již při samotném závěru o nepřiměřenosti délky řízení a nutnosti odškodnit žalobce v penězích, s ohledem na skutková zjištění učiněná ze spisu posuzovaného řízení, soud základní částku zvýšil o 10 %.

30. Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. K uvedenému soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. závěry Stanoviska). V posuzovaném řízení rozhodoval soud I. stupně třikrát, odvolací soud dvakrát a dovolací soud jednou. Soud s ohledem na četnost rozhodnutí na jednotlivých stupních soudní soustavy základní částku snížil o 15 %.

31. Věc byla poměrně složitá, a to po skutkové a procesní stránce. Po skutkové stránce byla složitost věci dána tím, že bylo nutné zadat vypracování dvou znaleckých posudků, jakož i jejich doplnění, soud vyžadoval projektovou dokumentaci ohledně stavu předmětné nemovitosti, dále vyžadoval zprávy od Hydrometeorologického ústavu a HZS kraje [adresa], vyslýchal svědky, znalce, ve věci byla konána řada ústních jednání. Po procesní stránce je třeba zdůraznit, že žalobci v průběhu řízení měnili žalobu a doplňovali skutková tvrzení. Bylo též třeba vyčkat výsledku dědického řízení. Bylo potřeba odstraňovat vady žaloby, což vše ve svém souhrnu rovněž vedlo k prodloužení řízení, neboť na všechny tyto úkony bylo třeba reagovat procesními usneseními. Po právní stránce se jednalo o standardně složitý spor. V souhrnu soud proto hodnotí věc jako složitější. Soud s ohledem na toto kritérium základní částku snížil o 10 %.

32. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestního (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Posuzované řízení lze typově zařadit mezi ta, která mají standartní význam pro účastníky, neboť se jednalo o spor týkající se náhrady škody na nemovitosti, přičemž v tomto případě není presumovaný zvýšený význam řízení pro žalobce. Nadto, původně byla předmětem řízení částka 221 473 Kč s příslušenstvím, teprve ke konci řízení byla připuštěna změna žaloby na částku 358 301 Kč s příslušenstvím. Tvrzení, že žalobci nemohli nemovitost užívat, zvýšený význam řízení založit nemůže. Tato skutečnost totiž není v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení, neboť délka řízení bezprostředně nezpůsobila, že žalobci nemohli nemovitost užívat. Příčinou byla samotná škodná událost, případně to, kdy žalobci nechali nemovitost opravit. Pokud s její opravou vyčkávali až na výsledek sporu, pak se jednalo o jejich rozhodnutí, za něj nemůže být volána k odpovědnosti žalovaná. Soud proto základní částku nemodifikoval.

33. Žalobci se na délce řízení částečně podíleli. Jakkoli odstranění vad je povinností soudu, je současně povinností žalobce doručit soudu perfektní žalobu. Této povinnosti žalobci nedostáli, na což posléze upozornil Nejvyšší soud, kdy k odstranění neurčitosti žaloby došlo až v závěrečné fázi řízení. Jinak žalobci činili procesní úkony v zásadě včas, jednání soudu nikterak nemařili. Soud tak s ohledem na toto kritérium základní částku snížil o 5 %.

34. Jelikož výše kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk je demonstrativní, je soud oprávněn a povinen přihlédnout i ke kritériím dalším, která jsou pro posouzení intenzity nemajetkové újmy rozhodné. Snížení základní částky o 15 % je na místě za sdílení újmy, neboť v posuzovaném řízení vystupovali na straně žaloby rodinní příslušníci a tito mohli průběh a výsledek řízení sdílet. Procesní žalobci dle názoru soudu v posuzovaném řízení sdíleli osud tohoto řízení a sledovali v rámci řízení společný cíl. Snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu sdílení újmy je důvodné v těch případech, kde účastníci v posuzovaném řízení vystupují jako rodinní příslušníci v „zájmovém souladu“ (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2922/2012, a ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3694/2011, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1649/2016, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 30 Cdo 3680/2019), což je i případ posuzovaného řízení, z něhož žalobci svůj nárok dovozují.

35. Ve světle výše uvedeného žalobcům náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou jim nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce, neboť byla prokázána existence odpovědnostního titulu (nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení), vznik újmy a příčinná souvislost mezi uvedenými dvěma podmínkami. Zadostiučinění za celé řízení náleží každému z žalobců ve výši 196 919 Kč - 35 %, tj. 127 997 Kč. Jelikož žalovaná již každému z žalobců přiznala a vyplatila dokonce vyšší částku, ve výši 137 842 Kč, soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.)

36. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 a 3 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, která nároky předběžně projednala v zákonné 6měsíční lhůtě a proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal proti neúspěšným žalobcům náhradu nákladů řízení za 3 úkony ve výši režijního paušálu po 300 Kč za písemné vyjádření ze dne 28.2.2024 k žalobě, za přípravu účasti na jednání a za účast na jednání dne 16.4.2023 (podle § 1 odst. 3 písm. a/, b/ a c/ a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.), celkem 900 Kč (výrok II).

37. Lhůtu k plnění v nákladovém výroku soud stanovil jako obecnou třídenní v souladu s § 160 odst. 1, části věty před středníkem o.s.ř., když za řízení nevyšly najevo okolnosti svědčící pro lhůtu jinou či pro plnění ve splátkách.

Poučení