48 C 33/2024 - 116

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozen [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupen advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky], [Anonymizováno] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO: [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupen advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o žalobě na uveřejnění odpovědi, takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost uveřejnit v nejbližším pořadu „[anonymizováno]“ následujícím po uplynutí tří dnů od právní moci rozsudku odpověď ve znění: „Vážení spoluobčané, dovolte mi, abych se Vám já, [Jméno žalobce], v rámci mého práva na odpověď podle zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, vyjádřil k sdělení ohledně hluku na [anonymizováno], který bylo v rámci programu „[anonymizováno]“ vysílaném na stanici [Jméno žalovaného] [adresa] dne [datum] a následně vícekrát opakováno, a to i v celostátním vysílání [právnická osoba]. Uvedené sdělení se vyjadřovalo k problematice narušování probíhajících hudebních vystoupení na [anonymizováno] sirénou. Za viníka narušování hudebních vystoupení jsem byl označen já. Viníkem ovšem nejsem. Nejedná se přitom o mé pouhé prohlášení, ale o výsledek správního řízení, které mě ve věci prohlásilo zcela nevinným. Dále se sdělení vyjadřovalo k problematice překračování limitů akustického tlaku – hluku na [anonymizováno] a soudním sporům, které jsou v této věci vedeny mezi obyvateli [anonymizováno] a městem [jméno FO]. Ve věci se jedná o spor ohledně narušování životního prostředí a pohody bydlení obyvatel centra města. Jak vyplývá z autorizovaného hodnocení zdravotních rizik, které bylo zpracováno Zdravotní ústavem se sídlem v [anonymizováno], dochází při pořádání hudebních festivalů a dalších akcí na [anonymizováno] pravidelně k překračování hygienických limitů akustického tlaku - hluku. Tato trvalá hluková zátěž pak zhoršuje kvalitu životního prostředí obyvatel centra města [jméno FO] a dle zcela objektivního autorizovaného hodnocení zdravotních rizik obtěžování a rušení dotčených obyvatel hlukem z hudebních a společenských produkcí v lokalitě [anonymizováno] lze označit z hlediska charakteristiky zdravotního rizika za prokazatelné a významné. [adresa], jakožto vlastník nemovitosti, kterou je [anonymizováno], pak nedodržuje nejen hygienické limity, ale ani metodická doporučení ministerstva zdravotnictví k pořádání akcí s hudební produkcí, ani nedodržuje limity stanovené pravomocným rozsudkem Městského soudu v [anonymizováno]. Tento rozsudek Městského soudu v [anonymizováno], potvrzený soudem odvolacím, ale také Nejvyšším soudem České republiky i Ústavním soudem České republiky zcela jednoznačně stanovuje, které limity akustického tlaku-hluku má město na [anonymizováno] zajistit. Rozsudek byl sice následně označen za materiálně nevykonatelný, ale to nic nemění na tom, že je pravomocný a jednou pro vždy rozhodl, že právo je dle všech soudních instancí v tomto státě na straně obyvatel [anonymizováno]. Přesto město [adresa] uvedené hlukové limity nedodržuje. Dlouhodobá hluková zátěž má přitom celou řadu negativních zdravotních účinků, které obyvatelé centra města mohou dosledovat právě k hudebním produkcím na [anonymizováno]. Jedná se například o negativní vliv na kardiovaskulární systém, rušení spánku, zhoršení osvojování řeči u dětí a omezeně kromě vlivu na fyziologické funkce, i vliv na mentální zdraví a výkonnost člověka. Dlouhodobá hluková zátěž způsobuje například depresivní stavy, pocity beznaděje nebo vyčerpání. [adresa] ale nedovoluje ani měnit byty v centru města na kanceláře, naopak si vynucuje jejich užívání jako bytů. Já sám se snažím prosadit změnu územního plánu již bezmála dvacet let. Jelikož ani na toto město nechce přistoupit, nezbývá obyvatelům centra [jméno FO], než si vynucovat dodržování hygienických limitů soudně. Není pak divu, že se mne město snaží nejrůzněji zdiskreditovat, dle odborných studií a vyjádření totiž svou nečinností při ochraně obyvatel před hlukem způsobilo svým občanům notnou dávku strasti a možná i celou řadu zdravotních problémů, které budou muset i finančně odškodňovat. Uvádí-li pak město [adresa], že se se mnou není možné domluvit, nezbývá mi než podotknout, že mne doposud s kompromisní smírnou nabídkou ani nekontaktovalo. Přestože se tedy navenek tváří, že se s obyvateli snaží vyjednat rozumné podmínky, jedná se o nepravdivé tvrzení. Dokonce, v odpověď na dotaz policejních orgánů, zda byly statutárním městem [jméno FO] vydány nějaké interní normy či provedena opatření, které by dodržování stanoveného limitu zajišťovala, odpovědělo město [adresa] že nebyla, že k tomu není žádný důvod. Pokud je pak v dříve v [Anonymizováno] publikovaném sdělení uvedeno, že město provedlo nějaká opatření k ochraně obyvatel, je bohužel nutné konstatovat, že veškerá autorizovaná měření akustického tlaku - hluku ukazují, že tomu tak buď není, nebo že taková opatření nemají žádný měřitelný efekt. K překračování hygienických a dalších limitů dochází totiž i v současnosti. Závěrem bych pak rád uvedl, že cílem soudního sporu, který jsem opětovně vůči městu zahájil, není, aby se na [anonymizováno] nekonaly vánoční trhy nebo oslavy 17.listopadu, jak bylo ve sdělení tvrzeno. Je jím pouze, aby město [adresa] začalo podnikat efektivní kroky k ochraně obyvatel před hlukovou zátěží, jak je jeho povinností. [adresa] má možnost zajišťovat pro svůj program profesionální ozvučení sonickými reproduktory, které zajistí, aby nedocházelo k průniku imisí hluku do ložnic obyvatel v okolí, stejně jako má možnost vybudovat protihluková opatření jako jsou protihlukové clony. Nebo nám má alespoň umožnit předělat byty na kanceláře a odstěhovat se. Dokud však budou lidé v centru [jméno FO] bydlet, bude muset město [adresa] umožnit, aby jejich domy byly obyvatelné. S úctou ke všem posluchačům, [Jméno žalobce]“ se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 2 400 Kč k rukám zástupce žalované, [Jméno advokáta], advokáta, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] doručenou soudu téhož dne domáhá po žalované povinnosti uveřejnit odpověď v návaznosti na informace uvedené v pořadu „[anonymizováno]“ dne [datum], https://[Anonymizováno]-12-15. V tomto pořadu byl žalobce nepravdivě označen za původce hluku na [anonymizováno] a dále bylo nepravdivě, neúplně a zavádějících způsobem informováno o sporech mezi žalobcem a městem [jméno FO]. Žalobce uvedl, že své právo uplatnil u žalovaného dne [datum] žádostí ve smyslu § 37 zákona č. 231/2001 Sb. (dále jen „ZRTV“), žalovaný odpověděl dne [datum], že nevyhoví, a to ani částečně. Žalobce chtěl uvést na pravou míru, doplnit či zpřesnit následující okruhy: sdělení, že žalobce je pachatelem přestupku a původcem hluku na [anonymizováno], sdělení, vyznívající tím způsobem, že žalobce je kverulant a neúspěšně se soudí kvůli maličkostem s městem [jméno FO], sdělení, že se město [adresa] snažilo s žalobcem dohodnout a že žalobce možnost dohody zmařil. Žalobce tvrdil, že byl žalovaným nařčen z toho, že páchá přestupky, když to není pravda, protože byl ve správním řízení očištěn, že výjimka podle § 40 odst. 1 písm. c) ZRTV se nepoužije, protože to, že žalobce se dopustil přestupku je tvrzením žalovaného, který na podporu tohoto tvrzení využil citace třetích osob a že žalovaný v negativní reakci na žádost o uveřejnění argumentoval, že správní řízení se týkalo jiných skutků. Žalobci vadí, že v reportáži bylo uvedeno, že „[adresa]-střed to odmítá a chce muže zažalovat.“, dále že je bez kontextu uvedeno: „Ředitelka [anonymizováno] turistického centra [jméno FO] přitom ujišťuje, že se snaží hluk z akcí minimalizovat. Dokonce jsme udělali spoustu úplně konkrétních opatření, co se týče ozvučení programu.“ a rovněž neúplné, nepřesné a zkreslující informace o soudním řízení: Tehdy nad městem vyhrál soudní spor, další rozsudky ale daly za pravdu radnici.“ Žalobce tvrdil, že ve sporu vyhrál, až následně exekuční soudy dospěly k závěru, že je rozsudek materiálně nevykonatelný. Žalobci dále vadí část reportáže: Tajemník [adresa] tvrdí, že domluva s mužem, který městskou část opět zažaloval, není možná. [jméno FO] se dožaduje jakési osobní újmy, která je mu způsobena tím, že na [anonymizováno] se konají například vánoční trhy nebo oslavy 17. listopadu. Vždy, když něco navrhneme, tak pan [jméno FO] nakonec tuto dohodu neakceptuje a odmítá ji za své strany dodržet. Takže v současné době zvažujeme, že podáme žalobu na pana [jméno FO]. Žalobce tvrdí, že s ním nikdo nejednal.

2. Žalovaný se podané žalobě bránil následujícími námitkami. Podle žalovaného ve svém celku předmětná reportáž pravdivě shrnula skutkový stav týkající se rušení vánočních trhů, předestřela posluchačům podstatu sporů mezi žalobcem a Statutárním městem [jméno FO] a v souladu s novinářskou praxí a povinnostmi vysílatele dala žalobci dostatečnou příležitost se vyjádřit a lépe tak vysvětlit veřejnosti svoje postoje. Skutečnost, že žalobce možnosti vyjádřit se nevyužil, zřejmě nyní hodnotí jako chybný krok a hodlá jej napravit prostřednictvím institutu práva na odpověď. K tomu však institut práva na odpověď není určen a žalovaný je přesvědčen, že pokud by v tomto případě měl žalovaný uveřejnit žalobcem navrženou odpověď, tak by to představovalo nepřiměřený zásah do ústavně zaručeného práva žalovaného na svobodu projevu. Žalovaný postupoval vůči žalobci korektně, v souladu s novinářskou etikou a dal žalobci příležitost se k celé věci vyjádřit, čehož žalobce nevyužil. I přesto žalovaný pak prezentoval starší vyjádření žalobce, aby v reportáži zazněl názor druhé strany. Dle žalovaného výroky, které zazněly, jsou v zásadě pravdivé, nebylo jimi nijak zasaženo do cti, důstojnosti nebo soukromí žalobce. Žalobcem navrhovaná odpověď pak trpí těmito zásadními nedostatky: co do rozsahu je zcela nepřiměřená napadeným výrokům, které jsou obsahem reportáže, naprostá většina textu navržené odpovědi přímo nereaguje na konkrétní výroky, které jsou obsahem reportáže, a jedná se tak o informace relativně samostatného charakteru, žalobce se brání proti tvrzením, z nichž některá jsou již uvedena přímo v reportáži, nebo se jedná o pravdivá tvrzení, na některé z napadených výroků (výroky tajemníka ÚMČ [adresa]-střed) se vztahuje výjimka z povinnosti uveřejnit odpověď v souladu s § 40 odst. 1 písm. c) ZRTV a žalobce uplatňuje právo na odpověď v případě, kdy se jedná o hodnotící soud, u nějž je uplatnění práva na odpověď dle ZRTV vyloučeno.

3. Soud o podané žalobě rozhodl při nařízeném jednání. [právnická osoba] části podání ze dne [datum], kterým žalobce navrhl eventuální petit pro případ, že by soud dospěl k závěru, že původnímu petitu nelze vyhovět, soud nepřihlížel s oporou v ustálené judikatuře dovolacího soudu, z níž plyne závěr, že účastníkem projevená podmíněnost procesního úkonu, pokud na ní účastník trvá, brání tomu, aby úkon vyvolal zamyšlené účinky (srov. NS ČR, sp.zn. 2 Cz 38/90, [R 12/1992 civ.]). O této skutečnosti soud při jednání dne [datum] žalobce poučil, přičemž žalobce posléze v tomto směru navrhl změnu žaloby (k tomu srov. dále v odst. 5) Žalobce totiž podmiňoval jiné znění žalobního petitu tím, jestli soud shledá či neshledá žalobu důvodnou. V daném případě se o eventuální petit jednat ani nemůže z těchto důvodů. Eventuální petit je složen ze dvou částí. V tzv. primárním petitu se žalobce domáhá rozhodnutí o určité povinnosti (typicky např. vydání věci) a pro případ, že takovou povinnost uložit nelze, se žalobce v tzv. eventuálním petitu domáhá uložení povinnosti odlišné (např. peněžité náhrady) - srovnej např. rozsudky NSČR, sp.zn. 23 Cdo 4223/2010, sp.zn. 22 Cdo 2887/2004, nebo sp.zn. 22 Cdo 2550/2020. Výrazem „nelze“ ve však třeba rozumět nemožnost skutkovou, či faktickou, nikoli nemožnost právní. V uváděné příkladu tak nelze například uložit vydání věci, bylo-li prokázáno, že byla zničena a již neexistuje a pro tuto eventualitu žalobce požaduje peněžité plnění. V tomto případě však žalobce po soudu chtěl, aby v případě, že z právních důvodů nelze po provedeném dokazování původnímu požadavku na odpověď vyhovět, má soud přiznat žalobci jinou formu odpovědi. Soud dále vysvětlí, že řízení o uveřejnění odpovědi, je specifickým druhem řízení, v němž není možné požadovanou odpověď libovolně měnit a upravovat.

5. Soud nepřipustil změnu žaloby (při jednání dne [datum]), a to primárně proto, že změna žaloby byla navržena po skončeném dokazování a výsledky dokazování by nemohly být v plném rozsahu podkladem o pro řízení i o změněné žaloby. Za takové situace ustálená literatura i komentářová literatura dovozují, že změnu žaloby není namístě připouštět. V tomto případě v rámci změněné odpovědi se žalobce nad rámec toho, co požadoval v odpovědi původní domáhal uveřejnění sdělení, že „tehdy neměl možnost se vyjádřit“. K této otázce však z dále uvedených důvodů dokazování prováděno nebylo. Nadto odpověď nebyla pouze redukována, ale byla kompletně reformulována. Za této situace je tak i obtížné posoudit, v jakém rozsahu ještě požadovaná odpověď splňuje požadavek předchozího uplatnění u žalovaného. Je totiž třeba přihlédnout ke specifikům žalobou uplatněného nároku. Požadovanou odpověď uplatňuje dotčená osoba u provozovatele vysílání, přičemž pokud není vyhověno, může se domáhat uložení povinnosti uveřejnit odpověď u soudu. Provozovatel vysílání není oprávněn požadovanou odpověď měnit. Dotčená osoba může u soudu uplatnit tento nárok maximálně v rozsahu, v jakém byl požadavek na uveřejnění uplatnění u provozovatele vysílání a jen za předpokladu dodržení propadných lhůt. Jinými slovy, požadovanou odpověď nelze libovolně měnit, zejména do ní ničeho dalšího přidávat, aby i nadále byl zachován účinek uplatnění uveřejnění u žalovaného před podáním žaloby. Ohledně částí, které nebyly u provozovatele uplatněny by totiž žalobě za žádných okolností nemohlo být vyhověno.

6. Z nesporných skutečností a provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu.

7. Žalovaný odvysílal dne [datum] na [Anonymizováno] [adresa] reportáž v rámci pořadu „[anonymizováno]“ v čase cca 14:31 až 14:34, v níž bylo uvedeno reportérem, že vánoční koncerty na [anonymizováno] [anonymizováno] občas ruší klakson nebo siréna. Podle organizátorů tyto zvuky vydává majitel a obyvatel jednoho z tamních domů, který už několik let bojuje s místními úřady. Tvrdí, že některé akce na náměstí jsou příliš hlučné. [adresa]-střed to odmítá a chce muže zažalovat. V reportáži zní houkání s komentářem reportéra, že jde o houkání, které poslouchají návštěvníci [anonymizováno] vánočních trhů, například při koncertu [jméno FO]. Ředitelka [anonymizováno] turistického centra [jméno FO] v reportáži sdělila: „Dokonce jsme udali spoustu úplně konkrétních opatření, co se týče ozvučení programu. Myslím si, že na tom náměstí teď už se konají opravdu jenom akce, které tam patří, nikoli takové ty prvoplánově rušivé, ale nemám pocit, že to vlastně k něčemu vede. Zcela upřímně za nás jako pořadatele vlastně nevím, co bychom měli udělat víc.“. Reportér dále sdělil, že spory o hluk trvají několik let, řešily je i soudy. S odkazem na informace od radnice [adresa] reportér uvedl, že klaxony spouští [Jméno žalobce], který se v minulosti k narušení jedné jazzové akce přiznal. Teď tvrdí, že o ničem neví a po opakované žádosti o rozhovor zavěsil telefon. S informací, že jde o vyjádření z roku [Anonymizováno] hovoří v reportáži žalobce: „Vůbec nejsem proti žádné kulturní akci, ba naopak, já se domnívám, že do každého města to patří. Ale jsme v zóně bytové a my máme přece taktéž právo na to, aby jsme mohli v klidu bydlet.“ Reportér dále uvádí na adresu žalobce, že tehdy nad městem vyhrál soudní spor, další rozsudky ale daly za pravdu radnici. Reportér informuje, že podle tvrzení tajemníka [adresa] domluva s mužem, který městskou část opět zažaloval, není možná. Následuje vyjádření tajemníka [adresa]: „[jméno FO] se dožaduje jakési osobní újmy, která je mu způsobena tím, že na [anonymizováno] se konají například vánoční trhy nebo oslavy 17. listopadu. Vždy, když něco navrhneme, tak pan [jméno FO] nakonec tuto dohodu neakceptuje a odmítá ji za své strany dodržet. Takže v současné době zvažujeme, že podáme žalobu na pana [jméno FO].“ Reportér pokračuje, že podle [jméno FO] je [Jméno žalobce] jediný člověk z náměstí, který si stěžuje. Pokračuje vyjádření tajemníka [adresa]: „Řešili jsme ještě stížnosti dalšího obyvatele [anonymizováno], který bydlí úplně v jiné části [anonymizováno] a ten vždy s naším řešením a postupem byl velmi spokojený.“ Reportér pokračuje, že zvuk sirén řešila taky městská policie. S odvoláním na mluvčího městské policie [jméno FO] reportér uvedl, že za poslední dva roky desetkrát. Následuje vyjádření mluvčího městské policie [jméno FO]: „Jeden volající byl velmi vyděšený a myslel si, že jde o požární sirény, které oznamují, že v domě hoří. V dalším případě nemohly večer v domě usnout malé děti a podle rodičů strachy a únavou plakaly. Strážníci ale ruch zastavit nedokázali. Vytipovali byt, odkud zvuk pravděpodobně vychází, ale uvnitř patrně nikdo nebyl a zvukovou signalizaci nejspíš někdo spouštěl na dálku. Do domu strážníky nevpustili ani další uživatelé bytů a zákonné oprávnění ke vstupu do bytu v tomto případě nemáme. Oznámení o podezření z porušení zákona tedy strážníci předali do správního řízení.“ Reportér poté informuje o tom, že dříve hluk z kulturních jednorázových akcí řešila také hygiena, která ale už několik let po změně zákona takovou agendu nemá na starosti a problémem se tedy nezabývá (zjištěno z nesporých tvrzení a ze záznamu reportáže). Rozsudky, které daly za pravdu radnici, je míněno usnesení soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa] ze dne [datum], kterým bylo řízení o nařízení exekuce vedené pod č.j. [Anonymizováno] ve věci pravomocného a vykonatelného rozsudku Městského soudu v [anonymizováno] č.j. [Anonymizováno]-175 ze dne [datum] zastaveno (zjištěno z nesporých tvrzení). Žalovaný před uveřejněním předmětné reportáže vedl rozhovor s tajemníkem ÚMČ [adresa] střed [adresa], který reportéru žalovaného sdělil, že mimo žalobce si stěžuje na hluk ještě jedna další osoba. s žalobcem měla být uzavřena určitá dohoda, že hlučnější akce se přesunou na [anonymizováno] Výstaviště a že s tím v prvopočátku žalobce souhlasil. Město nechalo poté vypracovat návrh příslušné dohody, nicméně tu pak žalobce odmítl uzavřít a odmítl také s městskou částí komunikovat. tajemník hovořil o jedné konkrétní akci, o [jméno FO], kterou popisuje jako tichou hudební produkci konanou v roce, kdy žalobce přislíbil, že se tato může konat, ale nakonec ji narušil houkáním z okna a koncerty nemohly proběhnout. Tajemník se vyjadřuje k dotazu ohledně toho, jestli jednání žalobce bylo řešeno v nějakém přestupkovém řízení, k čemuž uvádí, že žalobce zpočátku připouštěl, že hudební produkce narušuje, později, když zjistil, že by v tom mohl být spatřován přestupek výtržnictví, tak uváděl, že nehouká a pak začal tvrdit, že to nesouvisí s jeho osobou. Tajemník uvedl, že žalobce naposledy zrušil mikulášskou nadílku [právnická osoba] a dále tajemník uvedl, že jako městská část chtějí podat sousedskou žalobu na manžele [jméno FO]. Poté jsou řešeny otázky využití budovy, kterou vlastní pan [jméno FO] na [anonymizováno] (zjištěno z rozhovoru reportéra žalovaného s tajemníkem [adresa]). Žalobce si v [Anonymizováno] nechal vypracovat posouzení zdravotních rizik zvukové zátěže vznikajících při veřejných akci pořádaných na [anonymizováno] [adresa] [anonymizováno], v [Anonymizováno] si nechal vypracovat protokol o autorizovaném měření hluku z hudební produkce v rámci festivalu [jméno FO] [Anonymizováno] na [anonymizováno] [adresa] [anonymizováno] a opatřil si rovněž Odborné doporučení pro regulaci expozice hluku z produkce hudby pořádané ve venkovním prostoru ze dne [datum] (zjištěno z protokolu č. 153/2009 na č.l. 32 a Hodnocení zdravotních rizik obyvatel s imisí hluku při konání veřejných akci na [anonymizováno] [adresa] [anonymizováno] na č.l. 8-17, z Protokolu o autorizovaném měření hluku z hudební produkce v rámci festivalu [jméno FO] [Anonymizováno] na [anonymizováno] [adresa] [anonymizováno] na č.l. 33-42 a z Odborného doporučení pro regulaci expozice hluku z produkce hudby pořádané ve venkovním prostoru ze dne [datum]). Tajemník [adresa] ve vyjádření pro policejní orgán sdělil k dotazu, zda byly statutárním městem vydány nějaké interní normy či přijata opatření, které by dodržování stanoveného limitu (patrně hluku) zajišťovala, sdělil, že přijata nebyla a není k tomu žádný důvod. Nicméně nad rámec uvedeného MČ [adresa]-střed dlouhodobě usiluje o patrně minimalizaci (soud si je vědom, že slovo, o co usiluje MČ je prakticky nečitelné, avšak z následného textu plyne, že je zjevně jedná o slovo, které vede ke zmenšení hluku, pozn. soudu) hluku na [anonymizováno] [právnická osoba] organizátory a schvalovateli kulturních akcí projednávají jejich dramaturgie s cílem snížit zdroje hluku na těchto akcí. Většinou doporučují nepoužívat reprodukovanou hudební produkci a zesilovače. Opatření mohou pouze doporučovat, podařilo se významně snížit hlučnost akcí. V této aktivitě chce MČ pokračovat i nadále. Tato jednání většinou vede [adresa] (zjištěno z Vyjádření [adresa] pro policejní orgán bez datace na č.l. 19-20). Dne 18.7.208 vyšel na www.[Anonymizováno].cz článek s názvem „[Anonymizováno]“, což je rozhovor s žalobcem, který je uvozen textem: „Do vystoupení americké hvězdy [jméno FO] se tak z jeho okna linul monotónní zvuk připomínající sirénu.“ Na otázku: „[jméno FO] koncert vám evidentně vadil, proto jste v reakci na něj pustil vlastní hudbu?“, žalobce odpovídá, že by to nenazval reakcí, že rádi poslouchají doma hudbu, nebylo to naposledy, toto už bude běžné, když se žalobce cítí obtěžován, tak si ve svém bytě může dělat co chce a nikdo nemá právo mu to zakazovat a jestliže má někdo zakázanou produkci na [anonymizováno], tak tam přece nesmí hrát a přesto hraje, tak proč by nemohl žalobce. Na dotaz: „Takže podobný scénář se dá očekávat i při dalších akcích?“, žalobce odpověděl, že to prodiskutoval se svými advokáty a samozřejmě našli řešení, bylo by však kontraproduktivní, kdyby jej prozradil. K dotazu, zda měl při koncertu otevřená okna žalobce uvedl, že ne, neměl, možná mohly být polootevřené ventilačky, ale není si toho vědom, i kdyby hluk šel na ulici, tak to nevadí a pokud by to někomu vadilo, tak je mu to líto, žalobce musí chránit svou rodinu a sám sebe (zjištěno z článku z www.[Anonymizováno].cz ze dne [datum] s názvem „[Anonymizováno]“ na č.l. 69). Reportér žalovaného [jméno FO] se dne [datum] dotazuje, zda Městská část [adresa] podala avizovanou žalobu na žalobce, případně jaké je její znění, zda již bylo zahájeno nějaké přestupkové řízení ohledně narušování vánočních trhů, případně s jakým výsledkem, zda je k tomu možné získat nějaký dokument, v případě, že nebylo rozhodnuto, čeho se přestupkové řízení týkalo, zda lze uvést vůči jaké osobě, zda vůči žalobci nebo jiné osobě je případně přestupkové řízení vedeno a jaké žaloby nyní eviduje Městská část [adresa]-střed ze strany žalobce, za jaké konkrétní akce v souvislosti s nadměrným hlukem žalobce [adresa]-střed žaluje a co požaduje. Na to reaguje [jméno FO] z právního oddělení MČ [adresa] střed dne [datum], že žalobu zatím Městská část [adresa]-střed nepodala, připravuje podklady, které získává i v rámci obrany v soudním sporu s žalobcem, kde je město [adresa] žalovaným. Žádné oznámení o přestupku v souvislosti s vánočními trhy 2023, které by se týkalo žalobce, přestupkové oddělení Městské části [adresa]-střed neeviduje. Městská část [adresa] střed eviduje žalobu o náhradu škody způsobovanou imisemi vycházející z pozemku parc.č. [hodnota] v k.ú. města [jméno FO] ([anonymizováno]), které je vedeno u Městského soudu v [anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno], kde žalobci jsou manželé [jméno FO] a mělo se jednat o částku přes 4 000 000 Kč a vyčíslený nárok vyplývá z titulu vzniklé škody a ušlého zisku z nájemních vztahů a z titulu újmy na zdraví a újmy způsobené do práv na ochranu osobnosti. Před prvním jednáním vzali žalobci žalobu zpět v části ušlého zisku nadále požaduje škodu ve výši 134 328 Kč z titulu újmy na zdraví a újmy způsobené zásahem do práv na ochranu osobnosti plus omluvu za narušení vlivu na příznivé životní prostředí. Jako důkaz o nadměrném hluku žalobci předložili odborné měření z akce [jméno FO], dále nahrávky dalších 85 akcí, konaných od roku [Anonymizováno] do [Anonymizováno] na [anonymizováno] dále uveden jejich přehled, který je odhadnut podle data konání, jak je označili žalobci v předmětné žalobě (zjištěno z e-mailové komunikace na č.l. 71-72). Žalobce spolu se svojí manželkou podali žalobu proti Statutárnímu městu [jméno FO] o náhradu škody způsobenou imisemi dne [datum] s tím, že později byla tato žaloba upravena a částečně vzata zpět, naposledy podáním ze dne [datum], kdy nadále se žalobce v tamním řízení domáhá náhrady nemajetkové újmy na zdraví žalobce, a to částky 134 328 Kč, dále náhrady nemajetkové újmy za zásah do práva na ochranu osobnosti v částce 100 000 Kč a omluvy za zásah do práva na ochranu osobnosti. Žalobce se na žalovaného obrátil dne [datum] s žádostí o uveřejnění odpovědi a že žalovaný žádosti žalobce nevyhověl a požadovanou odpověď neuveřejnil (zjištěno z nesporných tvrzení).

8. Z důkazů, jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, z nichž posléze žádná skutková zjištění potřebná pro právní posouzení věci neučinil.

9. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně.

10. Podle § 35 odst. 1 ZRTV jestliže bylo v rozhlasovém nebo televizním vysílání uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, má tato osoba právo požadovat na provozovateli vysílání uveřejnění odpovědi. Provozovatel vysílání je povinen na žádost této osoby odpověď uveřejnit. Podle odst. 2 odpověď se musí omezit pouze na skutkové tvrzení, kterým se tvrzení podle odstavce 1 uvádí na pravou míru, nebo neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení se doplňuje nebo zpřesňuje. Odpověď musí být přiměřená rozsahu napadeného sdělení, a je-li napadána jen jeho část, pak této části; z odpovědi musí být patrno, kdo ji činí.

11. Podle § 36 odst. 1 ZRTV jestliže bylo v rozhlasovém nebo televizním vysílání uveřejněno sdělení o trestním řízení nebo o řízení ve věcech přestupků vedeném proti fyzické, právnické nebo podnikající fyzické osobě, kterou lze podle tohoto sdělení ztotožnit, a toto řízení nebylo ukončeno pravomocným rozhodnutím, má tato osoba právo požadovat na provozovateli vysílání uveřejnění informace o výsledku tohoto řízení jako dodatečného sdělení. Provozovatel vysílání je povinen na žádost této osoby informaci o pravomocném rozhodnutí uveřejnit.

12. Podle § 37 odst. 1 ZRTV žádost o uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení musí mít písemnou formu. Podle odst. 2 ze žádosti o uveřejnění odpovědi musí být zřejmé, v čem se skutkové tvrzení obsažené v uveřejněném sdělení dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí fyzické osoby anebo jména nebo dobré pověsti právnické osoby. Součástí žádosti musí být též návrh znění odpovědi nebo dodatečného sdělení. Podle odst. 3 žádost o uveřejnění odpovědi musí být provozovateli vysílání doručena nejpozději do 30 dnů ode dne uveřejnění napadeného sdělení v rozhlasovém nebo televizním vysílání, jinak právo na uveřejnění odpovědi zaniká. Podle odst. 4 žádost o uveřejnění dodatečného sdělení musí být provozovateli vysílání doručena nejpozději do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým bylo řízení pravomocně skončeno, jinak právo na uveřejnění dodatečného sdělení zaniká. Bylo-li pravomocné rozhodnutí zrušeno, platí předchozí ustanovení obdobně.

13. Podle § 39 odst. 1 ZRTV neuveřejní-li provozovatel vysílání odpověď nebo dodatečné sdělení vůbec nebo nedodrží-li podmínky pro uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení stanovené v § 38, rozhodne o povinnosti uveřejnit odpověď nebo dodatečné sdělení na návrh osoby, která o jejich uveřejnění požádala, soud. Podle odst. 2 návrh musí být podán u soudu do 15 dnů po uplynutí lhůty stanovené pro zveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení, jinak právo domáhat se uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení u soudu zaniká.

14. Podle § 40 odst. 1 písm. c) ZRTV provozovatel vysílání není povinen uveřejnit odpověď nebo dodatečné sdělení, jestliže napadené sdělení, popřípadě jeho napadená část je citací sdělení třetí osoby určeného pro veřejnost nebo jeho pravdivou interpretací a jako takové bylo označeno nebo prezentováno.

15. Žalobce se v řízení domáhal práva na odpověď, v níž jednak předesílal, že byl označen za viníka narušování hudebních produkcí na [anonymizováno] [adresa] [anonymizováno] s poukazem na výsledek správního řízení, které ho shledalo nevinným a dále že reportáž řešila hluk na [anonymizováno] a spory žalobce s městem [jméno FO]. Dále v odpovědi žalobce rozebíral podstatu jeho sporu s [adresa], skutečnost, že ve sporu s městem [jméno FO] uspěl, i když rozsudek byl označen za materiálně nevykonatelný. Dále je v odpovědi řešeno působení dlouhodobé hlukové zátěže, že město [adresa] nedovoluje změnu bytů na kanceláře v centru, okolnosti jednání s městem [jméno FO] a představy žalobce o způsobu využití [anonymizováno] [adresa] [anonymizováno].

16. V tomto řízení bylo mezi účastníky sporné, zda bylo uveřejněno sdělení obsahující tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby a zda některá z informací uvedených v reportáži, která označil žalobce byla nepravdivá, neúplná, nepřesná či jinak zkreslující. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně rozhodné skutečnosti, že bylo uveřejněno sdělení obsahující tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, tížilo v řízení žalobce. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně rozhodné skutečnosti, že některá z informací uvedených v článku, která označil žalobce byla nepravdivá, neúplná, nepřesná či jinak zkreslující naopak byla pravdivá, úplná, přesná a nijak nezkreslující tížilo žalovanou.

17. Soud úvodem konstatuje, že řízení o uložení povinnosti provozovateli rozhlasového vysílání uveřejnit odpověď v reakci na sdělení uveřejněné v rozhlasovém vysílání, pokud obsahuje tvrzení, která se dotýkají cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, je zvlášť upraveným řízení, které nelze ztotožňovat s řízením na ochranu osobnosti. Platí, že v soudním řízení se lze domáhat uveřejnění odpovědi jen v tom rozsahu, v jakém byl požadovaný text odpovědi formulován v předstižné žádosti provozovateli rozhlasového vysílání. Dotčená osoba může požadovaný rozsah redukovat, nemůže jej však již dále rozšiřovat či měnit způsobem, který by již neodpovídal původně požadovanému textu odpovědi. Stejně tak judikatura dospěla k závěru, že provozovatel rozhlasového vysílání není oprávněn do znění požadovaného dotčenou osobou činit jakékoli zásahy. Totéž platí i pro soud s tou výhradou, že soud může vyhovět pouze částečně, tedy omezit odpověď pouze na část z celkového navrhovaného znění, ovšem za předpokladu, že nebude narušen smysl a logika textu (srov. analogicky VS v Praze, sp.zn. 1 Co 231/2002 či 1 Co 245/2001). Soud tak není nadán pravomocí do požadovaného textu jakkoli zasáhnout v tom smyslu, že by požadovanou odpověď jakýmkoli způsobem reformuloval či upravoval. Zákon stanoví, že odpověď se musí omezit pouze na skutkové tvrzení, kterým se uveřejněné tvrzení uvádí na pravou míru, nebo neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení se doplňuje nebo zpřesňuje. Odpověď musí být přiměřená rozsahu napadeného sdělení, a je-li napadána jen jeho část, pak této části. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že účelem požadované odpovědi je tedy uvést příslušné skutkové tvrzení na pravou míru, resp. neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení doplnit nebo zpřesnit. Pokud toho navržené znění odpovědi není schopno, nemůže být žalobě na uveřejnění odpovědi v tomto znění vyhověno v důsledku nenaplnění předpokladů vyplývajících ze zmíněných ustanovení. O takovou eventualitu půjde např. tehdy, pokud by uplatňovaný návrh odpovědi obsahoval případné logické nedostatky kompozice textu, zahrnoval v sobě obecné úvahy žadatele, byla v něm obsažena tvrzení, která by nebyla bezprostřední reakcí na uveřejněná sdělení, ale jednalo by se eventuálně o informace relativně samotného obsahu ve vztahu k informaci, na níž by mělo být odpovědí reagováno, resp. koncipovaný návrh odpověď by nebral v úvahu možný další vývoj, resp. též změnu okolností případu, pokud by ovlivňovaly předpoklady pro utváření jejího znění, apod (srov. NS ČR 30 Cdo 2159/2008). Znění požadované odpovědi musí umožnit veřejnosti, jíž je určena, seznat na jaké sdělení, které bylo uveřejněno (v tam řešení věci v periodickém tisku) obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, tato osoba svojí odpovědí reaguje (srov. NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 1713/2007).

18. Soud se tak v řízení zabýval i otázkou, zda žalobcem požadovaná odpověď je přiměřená obsahu uveřejněného tvrzení, a to jak po stránce kvantitativní, tak po stránce kvalitativní. Již na první pohled je zřejmé, že požadovaná odpověď svým rozsahem (5184 znaků včetně mezer) výrazně překračuje rozsah textového přepisu odvysílané reportáže (3282 znaků včetně mezer). Je tak zjevné, že nemůže být pouhou reakcí na uveřejněné sdělení, ale že její rozsah předznamenává, že požadovaná odpověď vybočuje z práva na uvedení informací v reportáži na pravou míru. Rovněž z hlediska obsahového jsou v ní uvedeny části, které v reportáži vůbec nezazněly. Reportáž se nezabývala problematikou překračování hygienických limitů hluku na [anonymizováno], ani nijak blíže nerozebírala spory, které v této souvislosti žalobce s městem vede. Reportáž se nezabývala ani otázkou negativních zdravotních účinků hluku, ani tím, jaká je územně plánovací politika města [jméno FO]. Těmto otázkách věnuje žalobce značnou část obsahu požadované odpovědi. Žalobce tudíž nastoluje vlastní témata, která předmětem reportáže vůbec nebyla. Došlo by tak k situaci, kdy by žalobci byl dán nedůvodně prostor k propagaci vlastních názorů a postojů za situace, kdy tato témata provozovatel rozhlasového vysílání neotevřel. V těchto pasážích, představovaných zejména odstavci 3, 4, 6, 7, 8, 10, 11 a 12 požadovaná odpověď nesplňuje po stránce obsahové návaznost na sdělení uveřejněná v reportáži, případně je naplňuje pouze ve zcela nepatrném rozsahu, neoddělitelném od zbývajícího textu tak, aby případně tvořila logický celek a mohla být odvysílána.

19. Soud již výše předeslal, že toto řízení není řízení na ochranu osobnosti. Tudíž sama skutečnost, že bylo informováno pravdivě o tom, jak se žalobce jmenuje a že bydlí na [anonymizováno], do jeho soukromí nezasahuje za situace, kdy se nedomáhá satisfakce za to, že v rozhlasovém vysílání, byly tyto informace uveřejněny, ale domáhá se toho, aby bylo informováno jím požadovaným způsobem o jeho názorech a postojích. Ani v navrhované odpovědi nepožadoval, aby toto tvrzení bylo nějak uváděno na pravou míru, tudíž k této otázce soud žádné dokazování neprováděl. Stejně tak neprováděl žádné dokazování ohledně pravdivosti tvrzení, že žalobce měl po opakované žádosti o rozhovor zavěsit telefon. I kdyby totiž toto tvrzení bylo nepravdivé, nebylo by jak tento výsledek dokazování reflektovat ve výroku soudního rozhodnutí, neboť žádná část požadované odpovědi se ani této části uveřejněného sdělení netýká.

20. Soud tedy prováděl dokazování jen v tom rozsahu, v jakém se žalobce po stránce obsahové domáhal uveřejnění odpovědi. Proto nebylo ani zapotřebí poskytovat účastníkům procesní poučení a výzvu podle § 118a o.s.ř., neboť skutečnosti, ohledně nichž strany nesly v řízení důkazní břemeno, byly buď provedeným dokazováním potvrzeny nebo vyvráceny.

21. Jinak soud dospěl k závěru, že skutečnosti, uváděné v reportáži, tedy že žalobce se měl přiznat k narušení [Anonymizováno] houkáním, jakým způsobem dopadl soudní spor s městem [jméno FO], tvrzení, že byl označen za pachatele přestupku, jsou tvrzení, která jsou způsobilá dotknout se cti a důstojnosti žalobce.

22. O jednotlivých tvrzeních uvedených v reportáži soud uvážil takto. Pokud jde o tvrzení, že žalobce spouští klaksony, sirény, či jiné zvuky, pak bylo v řízení prokázáno (článkem z [Anonymizováno].cz ze dne [datum]), že to byl žalobce, kdo v rámci jazzového festivalu do jednoho z koncertů pustil sirénu. Z předmětného článku, který byl rozhovorem s žalobcem tato skutečnost zcela zjevně vyplývá. Interpretace žalobce, že mělo jít o to, že si ze svého okna pouštěl svoji hudbu, z článku nevyplývá. Bylo tak prokázáno, že tvrzení o tom, že se k narušení jedné jazzové akce žalobce přiznal, je pravdivé. Za této situace, kdy žalobce sám se ve veřejném prostoru prezentoval jako osoba, která se dopustila popsaného jednání, nemůže být překvapen, že bude organizátory označen za osobu, která koncerty na [anonymizováno] přerušuje zvukem sirény či klaksonem. Soud uznává, že jen na základě toho nemůže být žalobce navždy do budoucna označován za původce sirén. V tomto případě se však jednalo o pravdivé informování o rušení konkrétní kulturní akce (jazzový koncert), k jejímuž narušení sirénou se žalobce přiznal. Byl to tak sám žalobce, kdo stál na počátku předmětné informace a sám ji vypustil do veřejného prostoru. Tvrzení, že spory o hluk trvají roky a řešili je i soudy je rovněž pravdivé. Mezi účastníky bylo nesporné, že ve prospěch žalobce rozhodl Městský soud v [anonymizováno], byť jeho rozsudek nemohl být v exekučním řízení vykonán. Nesporné bylo i to, že žalobce vede s městem [jméno FO] další spor pod sp.zn. [Anonymizováno], tedy již v době, kdy byla reportáž odvysílána. Mezi účastníky bylo nesporné, že spojením „další rozsudky ale daly za pravdu radnici“ byly míněny navazující rozhodnutí v exekučním řízení. V tomto ohledu byla uveřejněna nepravdivá informace, kdy podle soudu jde již o natolik nepřesné a zkreslené tvrzení, že jeho vyznění nelze podřadit pod obecně přípustné zjednodušení pro veřejnost. Byl totiž vytvořen dojem, že byl veden nějaký další soudní spor, v němž naopak město [adresa] nad žalobcem vyhrálo. Současně však soud nemohl v této části požadavku na uveřejnění odpovědi vyhovět, neboť nebylo možné oddělit tuto část navrhované odpovědi od zbytku, aby byla i nadále myšlenkově konzistentní a bylo jí možné v rozhlasovém vysílání uveřejnit. Rozhovorem redaktora žalovaného s tajemníkem [adresa] bylo prokázáno, že informace, které byly uveřejněny buď s odkazem na informace od něj získané či uveřejněním jeho autentického vyjádření, jsou pravdivé. Soud nesdílí názor žalobce, že výjimku dle § 40 odst. 1 písm. c) ZRTV nelze aplikovat. Z reportáže nelze dovodit, že by jejím cílem bylo, aby vyzněla nepříznivě pro žalobce, resp. že by bylo možné dovodit, že prezentované názory jsou rovněž názorem reportéra žalovaného. Předmětnou reportáž je třeba vnímat i v rámci žánru pořadu, v němž byla odvysílána a časový prostor, který jí byl věnován. Název pořadu je [anonymizováno], jde tedy zjevně o pořad, který si vybírá různá témata a pro posluchače atraktivním způsobem se jim je snaží zprostředkovat. Celkové vyznění je informativní a zcela zde chybí hodnotící projevy reportéra. Ten pouze vychází z různých zdrojů, které buď sám sděluje, ale většinou jde o promluvy dalších osob. V reportáži dostal prostor i žalobce, byť šlo o jeho dřívější vyjádření. Kontextuální zařazení je dle soudu odpovídající a žalobce vykresluje jako osobu, která chce v klidu bydlet v předmětné zóně. Nebylo sporné, že by žalobci nebyla dána příležitosti, aby se vyjádřil. Žalobce toliko argumentoval tím, že v době, kdy mu reportér volal, neměl čas. V tomto směru nelze však po žalovaném požadovat, aby své reportáže uzpůsoboval tomu, kdy se všem aktérům bude hodit se k věci vyjádřit. Žalovaný dle soudu přijal odpovídající náhradní řešení, tedy využil staršího záznamu vyjádření žalobce, které odpovídalo celkovému zaměření a vyznění reportáže. Soud již výše uvedl, že dokazování k otázce, že žalobce reportérovi zavěsil telefon, kterou žalobce až v řízení nastolil, neprováděl proto, že se nijak neprojevuje v textu požadované odpovědi tím, že by ji uváděla na pravou míru. Pravdivé je i tvrzení, že na hluk na [anonymizováno] si stěžuje žalobce, a ještě další osoba. Pravdivé je i tvrzení, že hluk na [anonymizováno] řešila i městská policie. K této otázce se vyjadřuje přímo její mluvčí, přičemž o žalobci jako původci houkání se nezmiňuje. Toliko uvádí, že byt strážníci vytipovali, ale dovnitř je nikdo nepustil. V reportáži pak nikde není zmíněno, že by se žalobce dopustil porušení právních předpisů, či snad přestupku. Mluvčí městské policie uvedl, že oznámení předali do správního řízení, což je třeba považovat za informaci pravdivou, z níž nelze nijak dovozovat ani předjímat, jak správní řízení dopadlo. Pravdivé je i tvrzení, že hluk z hudebních produkcí ve veřejném prostoru řešila hygiena, ale že tuto kompetenci již nemá. Tato působnost orgánů ochrany veřejného zdraví (hygienických stanic) dozírat mj. nad dodržováním hygienických limitů hluku z veřejné produkce hudby (například koncert, taneční zábava, artistická produkce s hudbou) vyplývala do [datum] z § 32 zákona č. 258/2000 Sb. Ode dne následujícího v této oblasti již orgány ochrany veřejného zdraví kompetenci nemají.

23. Pokud žalobce poukazoval na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č.j. 10 As 100/2020-35, z nějž dovozuje povinnost žalovaného ověřovat všechny informace, jichž se mu dostane od třetích osob, pak ovšem žalobce pomíjí, že uvedený rozsudek byl vydán v oblasti přestupkového práva trestního, kdy byla určitému provozovateli rozhlasového a televizního vysílání udělena Radou pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) pokuta za přestupek. Rozhodnutí o pokutě však Městský soud v Praze zrušil a kasační stížnost RRTV Nejvyšší správní soud zamítl. Povinnost ověřovat pravdivost tvrzení uveřejněných ve vysílání tak jednak byla judikována v oblasti práva veřejného, ale především byla přičtena RRTV doby správnímu orgánu trestajícímu provozovatele, nikoli provozovateli vysílání. Odkazovaný rozsudek je tak v poměrech posuzované věci neaplikovatelný. Naopak je třeba vyjít z toho, že pokud žalovaný použil informace, které získal od třetích osob, resp. jejich vyjádření v reportáži odvysílal, nebyl povinen je ověřovat, tím méně v případě, kdy se jednalo o osoby, které prezentovaly postoj státního orgánu, resp. orgánu obce. Podle § 1 odst. 1 zákona o obecní polici je obecní policie je orgánem obce, který zřizuje a zrušuje obecní zastupitelstvo obecně závaznou vyhláškou. Podle § 110 odst. 2 zákona o obcích tajemník obecního úřadu je odpovědný za plnění úkolů obecního úřadu v samostatné působnosti i přenesené působnosti starostovi. Není tak žádných pochyb, že jak mluvčí městské policie, tak tajemník ÚMČ [adresa] střed se mohly vyjadřovat jménem zmíněných institucí.

24. Soud tak uzavírá, že žaloba jako celek není důvodná, v řízení bylo buď prokázáno, že informace v reportáži uvedené jsou pravdivé, případně v části, kde byly shledány zavádějícími nebylo možné relevantní část oddělit z požadované odpovědi, případně žalobce nastolil až v řízení otázky, které však nijak nenacházely svůj odraz v požadované odpovědi. I kdyby se tak prokázala jejich nepravdivost, nebylo by jak je odrazit ve výroku soudního rozhodnutí. Ze všech těchto důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I).

25. O nákladech řízení (výrok II.) soud rozhodl v souladu s § 151 odst. 1 o.s.ř. podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy v řízení byla zcela úspěšný žalovaný, proti kterému byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Soud se v této souvislosti zabýval ve světle nálezové judikatury Ústavního soudu otázkou, zda je na místě žalovanému, který je veřejnoprávní korporací, která je zřízena zákonem a nakládá z velké části z veřejnými prostředky, přiznat náhradu nákladů vynaložených na odborné právní zastoupení advokátem. Ústavní soud se opakovaně zabýval otázkou náhrady nákladů řízení státu zastoupeného advokátem (např. nálezy sp. zn. I. ÚS 2929/07, IV. ÚS 1087/09, IV. ÚS 2513/09 či IV. ÚS 3243/09, nebo usnesení sp. zn. II. ÚS 1625/09, III. ÚS 3100/08 či III. ÚS 3315/09). Přitom dospěl ohledně státu jako účastníka řízení k závěru, že v každém jednotlivém případě, kdy za stát vystupuje ministerstvo jako příslušná organizační složka, je třeba podle konkrétních okolností případu zvažovat, zda je tato složka schopna se v daném sporu účinně bránit za pomoci svých právníků, či zda jde o spor obtížný a dlouhotrvající, kde je k efektivní obraně třeba zkušeného a odborně zaměřeného advokáta. Zastoupení státu advokátem při hájení zájmů státu by přitom mělo být krajním (podpůrným) řešením odůvodněným složitostí a specifičností problematiky. V tomto případě se sice nejedná o spor o rozhlasový (či televizní) poplatek, kde je již ustálenou rozhodovací praxí, že náklady na případné zastoupení advokátem se ani subjektům jako je Česká televize nebo žalovaný nepřiznávají. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12 (ve vztahu k České televizi), je třeba na žalovanou klást nároky obdobné jako na orgány státní moci. Soud tedy posuzoval, zda jde v tomto případě o spor natolik neobvyklý a specifický, že náklady na zastoupení advokátem lze považovat za účelně vynaložené. Soud vzal v úvahu, že tento spor je sporem, který je upraven v zákoně o rozhlasovém a televizním vysílání, tedy velmi úzce souvisí s předmětem činnosti žalovaného. Nejde tak o spor, který by se zcela vymykal účelu zřízení a poslání žalovaného jako veřejnoprávního média. Naopak v oblasti právní úpravy rozhlasového a televizního vysílání by žalovaný měl být plně schopen vést tento spor bez externího právního zastoupení, tedy měl by být schopen pokrýt jeho vedení vlastními právními silami. O tom, že toho je žalovaný schopen, svědčí i skutečnost, že se žalovaný byl schopen kvalifikovaně vyjádřit k žalobě i bez právního zastoupení advokátem. Ze všech těchto důvodů soud dospěl k závěru, že žalovaný nemá právo na náhradu nákladů vynaložených na zastoupení advokátem, ale pouze na náhradu nákladů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 a § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši osmi režijních paušálů po 300 Kč (za vyjádření k žalobě ze dne [datum] a za přípravu a účast při jednáních soudu dne [datum], dne [datum] přes dvě hodiny a dne [datum]), celkem tedy 2 400 Kč. Soud uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

26. Lhůta k plnění v nákladovém výroku byla stanovena ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části první věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvod pro stanovení lhůty delší, či plnění ve splátkách.

Poučení