48 C 33/2025 - 128

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [Jméno žalobce A], narozen [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce B] zastoupen advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 za niž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 780 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 80 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z částky 80 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 700 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 780 000 Kč od [datum] do [datum] a z částky 700 000 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 47 980 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobci se vrací záloha složená na náklady důkazů ve výši 8 000 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Obvodního soudu pro [adresa] do 30 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum], doručenou soudu téhož dne, ve znění pozdější změny žaloby a doplnění domáhal po žalované zaplacení odškodnění za nemajetkovou újmu z trestního stíhání ve výši 780 000 Kč v souvislosti s trestním řízením vedeným proti žalobci posléze u Městského soudu v Praze pod sp.zn. [anonymizováno], kdy byl obžaloby zproštěn dle § 226 písm. a) t.ř. rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], který ve spojení s usnesením Vrchního soudu v praze ze dne [datum] nabyl právní moci dne [datum]. Nároku se žalobce domáhal v souvislosti s nezákonným rozhodnutím – usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]. Žalobce uvedl, že byl obviněn pro zvlášť závažný zločin znásilnění s trestní sazbou od 5 do 12 let. Trestní stíhání trvalo 25 měsíců, trestnímu stíhání předcházelo zadržení žalobce v místě bydliště, nasazení pout a omezení na svobodě v trvání 31 hodin. Podstatou obvinění bylo, že se žalobce měl dopustit znásilnění na své [Anonymizováno] dceři [jméno FO]. Povaha zločinu, z něhož byl žalobce obviněn - znásilnění nezletilé dívky útlého věku, je společností nahlížena jako zvlášť zavrženíhodný zločin, obzvláště je-li objektem takového zločinu vlastní dcera. Žalobce byl svým okolím nahlížen jako osoba „pachatele“, jenž se měl dopustit odpudivého zločinu. Takto byl žalobce nahlížen, a to i ze strany řady osob z institucí, s nimiž přišel klient do kontaktu v souvislosti s trestním stíháním (OSPOD, ÚMČ [adresa], Dětské krizové centrum, mateřská škola nezletilé, svědci slyšení v tr. řízení atd.), kde intenzivně vnímal, že s ním je jednáno nanejvýš podezřívavě, odtažitě a chladně jako s jakýmsi podřadným elementem - druhořadým rodičem nezletilé. Do doby zahájení trestního stíhání byl žalobce řádným občanem, zcela bezúhonnou osobou, řádně integrovanou ve společnosti, plnícím si veškeré své povinnosti jak v oblasti soukromého života, tak ve vztahu k státu a společnosti. Po celou tuto dobu žalobce skutečnost obvinění ze zvlášť závažného zločinu znásilnění své dcery vnímal jako těžké příkoří, v důsledku čehož se u něho rozvinul stres, nespavost, nejistota, obavy a strach z výsledku tr. řízení a z budoucna. Byl nucen se podrobit ponižujícímu falopletysmografickému vyšetření znalcem z oboru sexuologie. Byl nucen sdělit informace o trestním stíhání svojí rodině, známým a přátelům, z řadou z nich pak byly kontakty s žalobcem zcela přerušeny, či zásadně ochladly. Se zahájením trestního stíhání a nuceným odloučením od své dcery (uloženým zákazem styku s ní předběžným opatřením) se žalobce nebyl schopen jakkoli vyrovnat, pociťoval marnost, projevili se u něj těžké úzkostné stavy, výkyvy nálad od pocitů hluboké deprese, přes panické ataky až po zoufalství a noční můry, záchvaty bolesti hlavy (migrenózní ataka), celkově došlo u žalobce ke zhoršení jeho zdravotního stavu jak po stránce fyzické, tak psychické. V krátkém časovém období následujícím po zahájení trestního stíhání přibral na své tělesné váze cca 25 kg, došlo u něj k absolutní ztrátě důvěry v okolí a provázel jej pocit bezmoci. V noci se často probouzel s děsivými výjevy, načež propukal v nekontrolovatelný pláč s myšlenkami na nezletilou a ztrátu kontaktu s ní, následně nemohl usnout. Provázely ho kontinuálně pocity frustrace, stresu, bezvýchodné situace z nejistoty a beznaděje v důsledku kterých se nedokázal dostatečně soustředit ani v domácnosti, ani ve své práci, byl roztěkaný, což jej značně paralyzovalo v možnosti jeho běžného fungování způsobem dosavadního vedení života. Pociťoval strach a důvodné obavy o své zdraví a život, kdy byl seznámen s tím, že pokud by došlo k jeho odsouzení, jak je dle obecného povědomí známo, chovají ostatní vězni k osobám odsouzeným za mravnostní delikty, zejména pak za delikty spáchané na nezletilých dětech, nesmírnou zášť, jež takřka vždy vede k psychickému týrání a fyzickému napadání, nezřídka končící těžkými zdravotními újmami takto odsouzených osob. Žalobce aktivně proti vznesenému obvinění brojil, opakovaně navrhoval doplnit vyšetřování kromě jiného i zpracováním znaleckého posudku na osobu oznamovatelky [jméno FO] (bývalé manželky) k prověření její věrohodnosti, čemuž OČTŘ ani jednou nevyhověly, byť posléze ve zprošťujícím rozsudku to byla právě výpověď [právnická osoba], jejíž osobu v konečném důsledku soud zhodnotil jako nevěrohodnou.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] nárok uplatnil. K projednání žádosti žalobce došlo dne [datum], přičemž žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, uznala základ nároku a přiznala na odškodnění za nemajetkovou újmu z trestního stíhání částku 220 000. Po stručné rekapitulaci průběhu trestního řízení žalovaná vyšla z toho, jaký trest žalobci hrozil, že obvinění se vztahovalo k zavrženíhodné trestné činnosti, které měla být spáchána na vlastím dítěti, z délky stíhání 2 roky a 1 měsíc, že ve věci rozhodoval rovněž Ústavní soud. Žalovaná vzala v úvahu zásahy do rodinného života žalobce, zejména odloučení od dcery [jméno FO] a narušení jejich vztahu, dopady do společenského, sociálního a profesního života žalobce, do jeho cti, lidské důstojnosti, dobré pověsti a do zdravotního stavu. Žalovaná rovněž zohlednila nutnost podrobit se falopletysmografickému vyšetření, omezení na osobní svobodě a skutečnost, že se informace o trestním stíhání rozšířila. Žalovaná případ žalobce srovnala s obdobnými případy a dospěla k závěru o přiznání částky 220 000 Kč, kterou žalobci vyplatila. Ve zbylém rozsahu žalovaná navrhla žalobu zamítnout, když omluvu a částku, kterou žalobci přiznala na odškodnění za nemajetkovou újmu pokládala za odpovídající skutkovým okolnostem případu žalobce. Ve zbylém rozsahu žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

3. Soud o podané žalobě rozhodl při nařízeném jednání.

4. Na základě skutečností mezi účastníky nesporných, které soud vzal za svá skutková zjištění a provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Usnesením policejního orgánu ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání trestného činu znásilnění dle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Ve věci podána dne [datum] obžaloba. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum] byl žalobce obžaloby zproštěn podle § 226 písm. a) trestního řádu. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum] ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], kterým bylo odvolání státní zástupkyně zamítnuto, že žalobce u žalované nároky uplatnil dne [datum] a že žalovaná nároky předběžně projednala, což sdělila stanoviskem ze dne [datum], kdy se žalovaná žalobci omluvila a přiznala mu coby odškodnění za nemajetkovou újmu v souvislosti s trestním stíháním částku 220 000 Kč. Soud má za prokázané, že žalobce byl obviněn a posléze obžalován pro skutek, v němž byl spatřován zvlášť závažný zločin znásilnění dle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku., za což mu hrozil trest odnětí svobody na 5 až 12 let, že trestní stíhání trvalo 2 roky a 1 měsíc a že došlo k vydání zprošťujícího rozsudku podle § 226 písm. a) trestního řádu. V průběhu trestního řízení se žalobce podrobil falopletysmografickému vyšetření znalcem z oboru sexuologie, podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, kdy stížnost byla zamítnuta, podal stížnost proti usnesení státního zástupce o určení opatrovníka nezletilé, kdy této stížnosti bylo vyhověno, žalobce podal stížnost proti usnesení státního zástupce o zákazu styku s nezletilou dcerou, kdy tato stížnost byla zamítnuta. V této souvislosti žalobce podával ještě stížnost proti usnesení nadřízeného státního zástupce k Městskému soudu v Praze, ale i ta byla zamítnuta. Žalobce po celou dobu trestního stíhání neměl možnost styku s nezletilou dcerou [jméno FO] a že v této souvislosti využíval možnosti, jak tento stav zvrátit, ale nebyl v této souvislosti se svými stížnostmi či návrhy úspěšný. V průběhu trestního řízení žalobce navrhoval k výslechu svědky, nicméně s tímto návrhem nebyl u policejního orgánu úspěšný. Žalobce navrhoval znalecký posudek na oznamovatelku, bývalou manželku [jméno FO] a na její syny (věk přibližně 10 až 14 let), ze strany policejního orgánu došlo k zamítnutí návrhu žalobce na doplnění vyšetřování. Žalobce navrhoval doplnění otázek pro znalce k vypracování znaleckého posudku na psychický stav nezletilé, což byl znalecký posudek z oboru zdravotnictví – psychologie, ale tomuto návrhu nebylo vyhověno. Žalobce žádal o opravu protokolu o výslechu svědkyně [jméno FO], čemuž nebylo vyhověno a přibližně po 6 měsících žalobce obdržel úřední záznam, že k žádnému pochybení při sepisu protokolu o výslechu svědkyně [jméno FO] nedošlo. V trestním spise je založená zpráva OSPOD, která se pozitivně vyjadřuje o vztahu žalobce s nezletilou dcerou [jméno FO] a že na čl. 227 v rámci svého výslechu dne [datum] žalobce popisuje pozitivně svůj vztah s nezletilou. V trestním spise je založena zpráva [právnická osoba] ze dne [datum] o pozitivním vztahu a silném poutu žalobce s nezletilou. Žalobce vznášel námitky k erudici znalkyně pověřené k vypracování znaleckého posudku na psychický stav nezletilé, dále co do položených otázek a posuzovacích metod a těmto námitkám nebylo vyhověno. Ústavní stížnost žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum] sp. zn. [anonymizováno] a usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno]-130 o zákazu styku žalobce s nezletilou a její matkou byla odmítnuta. V trestním spise rovněž založeno uplatnění nároku poškozené nezletilé [jméno FO] zastoupené zmocněncem ustanoveným soudcem k náhradě nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč. Dne [datum] žalobce žádal o zrušení předběžného opatření Městského státního zastupitelství z [datum] o zákazu styku s nezletilou, kdy tomuto návrhu bylo vyhověno a usnesením Městského soudu v Praze předběžné opatření bylo zrušeno. Nicméně na základě stížnosti podané jednak státním zástupcem, jednak zmocněncem poškozené [jméno FO] pak bylo usnesení Městského soudu v Praze zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] (zjištěno z nesporných tvrzení). Soud má dále za prokázané, že dne [datum] byl žalobce zadržen policií u sebe doma. Již samotné přípravné řízení žalobce prožíval velmi tíživě, vyčerpávalo ho to časově, finančně i ztrátou energie, kdy se cítil zcela na dně. Musel odmítat i zakázky ve své práci, kdy pracuje jako OSVČ jako elektromontér a v oblasti IT (zjištěno z účastnického výslechu žalobce), celkem takto odmítl přibližně osm zakázek buď z důvodu, že něco řešil na OSPOD nebo měl výslech na policii nebo u soudu nebo nějaké jednání s advokátem nebo se mu zhoršily migrény (zjištěno z výslechu svědka [anonymizováno]). Dne [datum], byl žalobce propuštěn ze zadržení, přičemž strávil jednu noc v CPZ. Týž den bylo vydáno předběžné opatření státního zástupce, které žalobci zakazovalo jakýkoliv styk s matkou dítěte a s nezletilou dcerou [jméno FO], které bylo zrušeno v únoru [Anonymizováno] po skončení trestního stíhání. Žalobce žádal opakovaně bezúspěšně každé tři měsíce o jeho zrušení, opravné prostředky vždy podával a jednou podal i stížnost k Ústavnímu soudu, ale ta byla odmítnuta. Žalobce těžce prožíval, když se dozvěděl, že ohledně ukončení styku s otcem si [jméno FO] myslela, že odjel do války a že tam zemřel. V té době už byl žalobce rozvedený a do té doby byl styk s nezletilou dcerou [jméno FO] upraven rozsudkem opatrovnického soudu (zjištěno z účastnického výslechu žalobce). Před trestním stíháním byl vztah žalobce s dcerou skvělý, odloučení od ní žalobce těžce prožíval (zjištěno z účastnického výslechu žalobce a výslechu svědka [anonymizováno], svědka [anonymizováno] a svědka [anonymizováno]). Po zrušení zákazu styku žalobce započal s obnovením kontaktu s dcerou, a to nejprve formou asistovaného styku. Trestní oznámení na žalobce podala bývalá manželka [jméno FO]. Od ledna do června [Anonymizováno] žádný styk žalobce s dcerou neměl, neboť bylo obtížné sehnat organizaci, která zprostředkovává asistovaný styk. Žalobce začal docházet na rodičovské konzultace do organizace [právnická osoba], kdy první setkání s [jméno FO] proběhlo v říjnu [Anonymizováno], nejprve to bylo na jednu hodinu, pak na jedna a půl hodiny, a to v rozsahu jedenkrát za tři týdny. Celkově žalobce nebyl v kontaktu s dcerou přibližně dva a tři čtvrtě roku. Žalobce se bál trestu, byla to pro něho první zkušenost s trestním řízením i s OČTŘ. Také se bál, že to, co se děje, tak už se mu nepodaří z jeho života úplně vymazat. Bál se, že už neuvidí dceru, že bude odsouzen k trestu odnětí svobody, že ho čeká pobyt ve vězení, kdy se obecně ví, jak se vězni chovají k osobám, které byly odsouzeny za skutek, ze kterého byl obviněn žalobce. Trpěl pocity beznaděje, že celý svět je proti němu, u vyšetřovatelů a státního zástupce měl pocit, že je to nahlíženo tak, že se skutek stal, že nejde o to dokázat pravdu, ale to, že se ten skutek, ze kterého byl obviněn stal (zjištěno z účastnického výslechu žalobce a částečně z výslechu svědka [anonymizováno], kterému se se svými pocity svěřoval). U soudu měl ale pocit jiný, předsedkyně senátu trestního soudu měla snahu najít pravdu a tam to bylo tak, jak si představoval, že má probíhat hledání spravedlnosti. Žalobce sám ventiloval informace o svém trestním stíhání ve vztahu k rodině, ke svým známým, měl potřebu s někým se o tyto skutečnosti podělit s někým toto probrat a ulevit si. Celá rodina, kromě sestry, s níž měl žalobce špatný vztah už před trestním stíháním, žalobce v zásadě podporovala. Rovněž skoro všichni známí, kterým se s tím svěřil, žalobce podporovali. Když byla podána obžaloba, nemohl žalobce vůbec spát, zdály se mu hrůzné sny, zhoršily se mu migrény, se kterými se léčil už v minulosti, docházelo třeba k tomu, že několik dní vůbec nemohl vycházet ven, nebyl schopen pracovat, plnit své závazky z hlediska zakázek (zjištěno z účastnického výslechu žalobce). S migrénou či migrenózními stavy se žalobce léčí asi přes deset let (zjištěno z účastnického výslechu žalobce a Lékařské zprávy od [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ze dne [datum] na čl. 50). Před trestním stíháním byl žalobce zvyklý, že měl předepsané léky na migrény, ale obvykle mu stačilo vzít si jedenkrát za měsíc lék v době kdy cítil, že by mohl přicházet migrénový záchvat. Již v době rozvodu se mu migrény zhoršily, pak se situace ustálila, když měli opatrovnický rozsudek a vztahy s nezletilou i s bývalou manželkou se stabilizovaly (zjištěno z účastnického výslechu žalobce). Když započalo trestní stíhání, k záchvatům migrény docházelo prakticky téměř každý den a byly mnohem intenzivnější, než na co byl žalobce do té doby zvyklý (zjištěno z účastnického výslechu žalobce a částečně z výslechu svědka [anonymizováno]). Žalobci nezabíraly léky, ani když dávku znásobil. Léky na migrénu působí i jako sedativa, tudíž jejich velké množství ho současně vyřazovalo z jeho běžného života. Ještě v době před trestním stíháním žalobce podstupoval zdravotní pojišťovnou hrazenou bio léčbu v podobě injekcí, nicméně jak se poté migrény začaly zhoršovat, sdělil žalobci neurolog, že už nespadá do prognózy zdravotní pojišťovny, aby mu tento typ léčby byl nadále hrazen. Mohl léčbu podstupovat i nadále, ale musel si ji hradit 11 000 Kč za jednu injekci. Takto si žalobce léčbu uhradil ještě dvakrát, ale pak s bio léčbou skončil, protože na to neměl finanční prostředky. Poté následovaly časté záchvaty migrény, pocity beznaděje až se žalobci nechtělo žít a v některých okamžicích myslel i na sebevraždu (zjištěno z účastnického výslechu žalobce, ohledně migrény i z výslechu svědka [anonymizováno]). Z hlediska svého osobního života žalobce skončil se všemi sporty, které do té doby provozoval, jako bylo plavání, tenis, fotbal, squash, volejbal, okrajově také bojové sporty na udržení kondice, běhání, protože by to nezvládl fyzicky ani psychicky (zjištěno z účastnického výslechu žalobce a částečně ohledně omezení sportovních aktivit z výslechu svědka [anonymizováno] a svědka [anonymizováno]). V době trestního stíhání také přibral 25 kg, měl tehdy kolem 80 kg, teď váží asi kolem 103 kg a zatím se mu tuto váhu nepodařilo shodit. Pokud byl žalobce na OSPODu v době kdy už bylo vydáno předběžné opatření, tak tam cítil rozdíl v jednání oproti předchozímu jednání, kdy bylo znát že si pracovnice OSPODu držela mnohem větší odstup. Rovněž učitelky z mateřské škol, když byly vyslýchány v průběhu trestního stíhání u soudu, žalobce ani nepozdravily. Žalobce také vyhledal po vydání předběžného opatření pomoc v Dětském krizovém centru, hledal nějaké možnosti alespoň nepřímého styku s dcerou (zjištěno z účastnického výslechu žalobce). Žalobce rovněž vyhledal psychoterapeutickou péči, kterou potřeboval už v době rozvodu. V době trestního stíhání tam chodil přibližně jedenkrát týdně, tak jak si to mohl finančně dovolit (zjištěno z účastnického výslechu žalobce a Potvrzení ze dne [datum] od [tituly před jménem] [jméno FO] na čl. 49, částečně i z výslechu svědka [anonymizováno]). O trestním stíháním věděli někteří známi žalobce, ale obvinění převážně nevěřili, až na manželku jednoho z kamarádů žalobce a sousedku, jeho okolí, které o trestním stíhání vědělo, podporovalo (zjištěno z výslechu svědka [anonymizováno], svědka [anonymizováno] a svědka [anonymizováno]). Žalobce přestal po zahájení trestního stíhání docházet mezi své kamarády, rovněž již neměl tak veselou povahu jako dříve a celkově se jeho povaha vůbec změnila, někdy na tom byl vyloženě psychicky špatně, že ani nevycházel ven, když ho kamarádi někam pozvali (zjištěno z výslechu svědka [anonymizováno] a svědka [anonymizováno]).

5. Soud provedl všechny navržené listinné důkazy s výjimkou těch, které byly navrženy k prokázání skutečností mezi účastníky nesporných a těch, které byly navrženy k prokázání skutečností, které nebyly pro právní posouzení rozhodné. Pokud jde o výslechy svědků, soud z provedených svědeckých výpovědí má zjištěný skutkový stav za odpovídajícím způsobem zjištěný k tomu, aby mohl věc právně posoudit. Svědkyni [anonymizováno] si žalobce již později v řízení vyslechnout nepřál s ohledem na její zdravotní stav a skutečnost, že by již nic nového k věci nesdělila. Celkovou zprávu od [tituly před jménem] [jméno FO] žalobce nepředložil z důvodu, že se mu ji nepodařilo získat a netrval na tom, aby se vyčkávalo na její předložení, ani nenavrhoval, aby ji vyžádal soud či [tituly před jménem] [jméno FO] předvolal jako svědka. Současně ani soud nepovažoval za potřebné další svědky k podání svědecké výpovědi volat, či provádět důkazy, na kterých žalobce netrval, neboť nezůstalo žádné žalobní tvrzení, ohledně něhož by nebyl skutkový stav objasněn v podstatném směru buď provedenými výslechy, případně listinnými důkazy.

6. Soud považuje všechny svědecké výpovědi za věrohodné, svědci vypovídali spontánně, soud neměl důvod svědkům z nějakého důvodu nevěřit. Svědecké výpovědi pak byly z hlediska zásadních skutečností a okolností ve vzájemném souladu mezi sebou navzájem i s výpovědí účastnickou. Rovněž účastnickou výpověď soud hodnotí jako věrohodnou a skutečnostem v ní uváděným soud uvěřil. Soud toliko nijak nehodnotil ty části výslechů, v nichž svědci popisovali své dojmy, pocity, případně vyjadřovali názor na určité skutečnosti.

7. Z důkazů, jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, z nichž posléze žádná skutková zjištění potřebná pro právní posouzení věci neučinil.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

9. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o.z.“).

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

16. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

17. V řízení bylo nesporné, že žalobce své nároky u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

18. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

19. Žalobce se v tomto řízení po připuštěné změně žaloby domáhal nároku na odškodnění nemajetkové újmy 780 000 Kč, a to v souvislosti s rozhodnutím policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, na které se v důsledku pozdějšího vydání zprošťujícího rozsudku hledí jako na nezákonné rozhodnutí.

20. Soud předně, pokud jde o splnění podmínky existence odpovědnostního titulu uvádí, že usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001), což v daném případě nastalo. Nezákonným rozhodnutím je ve vztahu k žalobci usnesení policejního orgánu ze dne [datum], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání trestného činu znásilnění dle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, které bylo odklizeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp.zn. [anonymizováno], jímž byl žalobce obžaloby zproštěn podle § 226 písm. a) trestního řádu, a který ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], sp.zn. [Anonymizováno], nabyl právní moci dne [datum].

21. Podmínka existence odpovědnostního titulu je tak splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku škody a existence příčinné souvislosti.

22. Nárok ve výši 780 000 Kč soud posoudil jako nárok na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Jak již výše soud vyložil, podmínka existence odpovědnostního titulu je splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku nemajetkové újmy a existence příčinné souvislosti.

23. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Nejvyšší soudu v rozhodnutí sp.zn. 30 Cdo 3731/2011 dospěl k závěru, že „… vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli osoby poškozené. Jde tedy "pouze" o zjištění, zda tu jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Zřetelněji vyplývá tato potřeba při využití jiné terminologie, kterou zmiňuje i důvodová zpráva k zákonu č. 160/2006 Sb. - totiž, že nemajetková újma se jinak nazývá újmou morální. Jedná se tedy o utrpění na těch nehmotných hodnotách, které se dotýkají morální integrity poškozené osoby (patří sem zejména její důstojnost, čest, dobrá pověst, ale i jiné hodnoty, které se zpravidla promítají i v niterném životě člověka - svoboda pohybu, rodinný život, nejistota apod.). …“.

24. Soud dospěl k závěru, že v souvislosti s trestním stíháním, v němž bylo vydáno rozhodnutí, na nějž se v důsledku pravomocného zprošťujícího rozsudku hledí jako na nezákonné, bylo v souzeném případě do osobnostních sfér žalobce zasaženo, a to v míře, kterou lze již hodnotit jako závažnou. Toto ostatně uznala i žalovaná, která žalobce dobrovolně v rámci předběžného projednání nároku odškodnila částkou 220 000 Kč, tedy částkou vyšší v rámci částek, v nichž je odškodnění tohoto typu v ČR přiznáváno. Nad rámec obecných dopadů trestního stíhání, které dopadají na každou trestně stíhanou osobu, bylo prokázáno, že žalobce trestní stíhání významně prožíval, a to společně se svou rodinou. I když matka žalobce o trestním stíhání s ohledem na svůj zdravotní stav nebyl informována, později se o něm dozvěděla. O trestním stíhání věděla i rodinná přítelkyně [jméno FO], která pro žalobce představovala velmi blízkou osobu. Bylo prokázáno, že členové rodiny, ale i většina známých a kamarádů žalobce podporovala. Žalobce zjevně nepodporovala manželka jednoho z kamarádů a sousedka, která potvrzovala verzi skutku v trestním řízení, jak jí popsala bývalá manželka žalobce [jméno FO]. Došlo k narušení vztahu žalobce s nezletilou dcerou [jméno FO] v útlém věku, kdy toto odloučení trvalo po celou dobu trestního stíhání, tedy přibližně dva a tři čtvrtě roku. K postupnému obnovení rodičovského vztahu mohlo dojít až po pravomocném skončení trestního stíhání, kdy byl zrušen zákaz styku žalobce s dcerou. Narušení vztahu žalobce s dcerou bylo umocněno tím, že to měla být ona, která měla být předmětem trestného činu, ž něhož byl žalobce obviněn a posléze obžalován. V tomto směru je tak tento dopad třeba hodnotit nikoli jen jako ztrátu příležitosti věnovat se výchově vlastního dítěte, ale rovněž jako zásah do rodinného života, kdy bude vyžadovat přinejmenším velké úsilí a čas tento zásad reparovat a je teprve otázkou budoucího vývoje, zda se jej podaří reparovat zcela. Soud v této souvislosti zohlednil, že zásad do vztahu s nezletilou i sám žalobce považoval za nejzásadnější. Na straně druhé je však třeba připomenout, že v řízení vyšlo najevo, že do vztahu mezi žalobcem a jeho dcerou negativně zasahovala i bývalá manželka [jméno FO], kdy její aktivity nejsou přičitatelné žalované. Žalobce při účastnickém výslechu rovněž vypověděl, že za to, co se mu stalo, činí odpovědnou právě i bývalou manželku, s níž měl rozpory ve výchově dcery. Je proto třeba zohlednit i to, že i kdyby nebylo trestního stíhání, spory o výchovu dcery s manželkou a z toho pocházející újmu by žalobce měl i tak. Bylo prokázáno, když o tom hovořilo vícero svědků (zejména [anonymizováno] a [anonymizováno]), že se žalobce změnil, že z veselého člověka se stal člověk s psychickými problémy, který se stranil přátel a známých, přestal komunikovat a zabýval se jen trestním stíháním. Žalobce zanechal většiny svých původních sportovních aktivit, přestal docházet do společnosti svých přátel, nicméně zde je třeba vzít v úvahu, že se tak stalo na základě rozhodnutí žalobce, byť motivovaného dopady trestního stíhání. Přátelé totiž, až na drobné výjimky žalobce podporovali, nehrozilo mu tudíž od nich morální odsouzení. Bylo prokázáno, že přinejmenším slyšení svědci [anonymizováno] a [anonymizováno] žalobce zvali na sport či na jiné aktivity s cílem je rozptýlit a přivést na jiné myšlenky. Soud uvěřil žalobci, a to i s ohledem na tíhu trestního obvinění a obavy z možného odsouzení a z pobytu ve vězení, že zcela vážně uvažoval o tom, že si sáhne na život. O sebevražedném úmyslu před soudem sice vypovídal pouze žalobce, slyšeným svědkům se o této skutečnosti nezmiňoval, nicméně vzhledem k duševními rozpoložení žalobce spojenému se zhoršujícími se migrenózními ataky, se takové myšlenky soudu jeví možné a uvěřitelné. Ohledně migrenózních stavů bylo prokázáno, že jimi trpěl i v minulosti, nicméně soud uvěřil žalobci, že se ataky staly častějšími a silnějšími v průběhu trestního stíhání, které obecně představuje stresovou zátěž pro organismus. O jednom migrenózním ataku vypovídal i svědek [anonymizováno], který mu byl přítomen. Po připuštění změny žaloby žalobce v tomto řízení neuplatňoval samostatný nárok z titulu újmy na zdraví. Proto v řízení nebyla zvlášť prokazována příčina migrenózních ataků, kdy ani nebylo tvrzeno, že by její příčinou bylo výlučně trestní stíhání. Soud tak z hlediska dopadů do zdraví vzal v úvahu to, že trestní stíhání lze obecně považovat za stresový faktor, kdy soud uvěřil žalobci i svědkům, že projevy stávající diagnózy se u žalobce prohloubily. Z hlediska dopadů do pracovní sféry nebylo tvrzeno, že by došlo ke ztrátě zaměstnání či přerušení podnikání. Bylo prokázáno, že k dopadům do pracovní sféry došlo, když v souvislosti trestním stíhání přímo (účast na úkonech OČTŘ) či nepřímo (návštěvy OSPOD) žalobce musel některé zakázky odmítnout, případně je odmítl proto, že na jejich realizaci neměl po stránce fyzické či psychické. Dopad to pracovní sféry byl prokázán, nebyl však nevratný. Žalobce se domáhal rovněž toho, aby soud zohlednil, že OĆTŘ zejména ve fázi přípravného řízení nereflektovaly na důkazní návrhy žalobce. Soud v tomto směru poukazuje na fakt, že soudu v kompenzačním řízení nepřísluší hodnotit a posuzovat věcnou správnost úkonů a postupů OČTŘ, tedy jakým způsobem vedly dokazování, které důkazy provedly a které nikoli, případně jak reagovaly na procesní návrhy žalobce. Soud je nicméně oprávněn přihlížet k okolnostem, za nichž bylo trestní řízení vedeno a jak skončilo. Z odůvodnění rozsudku, kterým byl žalobce obžaloby zproštěn, vyplývá, že se soud poměrně kriticky vyjadřoval k policejní práci, zejména jde o pasáže rozsudku, kde soud poukázal na nepoužitelnost protokolu o konfrontaci (odst. 57), znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] (odst. 59) či na způsob vedení výslechu poškozené [jméno FO] v přípravném řízení, které ji staví na samotnou hranici použitelnosti (odst. 71). Soud poukázal rovněž na skutečnost, že se poškozené nedostalo řádného poučení o právu odepřít výpověď, přičemž zdůraznil, že i předškolnímu dítěti se poučení přiměřeného jeho věku musí dostat (odst. 73) a poukázal na nešťastný a neodborný způsob jeho vedení (odst. 74). Ve světle zhodnocení trestním soudem, který je oprávněn způsob opatřování důkazů z hlediska jejich procesní použitelnost a dodržení požadavků trestního řádu hodnotit, je třeba přisvědčit žalobci, že zde byly objektivní důvody, pro které mohl být průběhem trestního řízení frustrován. I tuto skutečnost je třeba hodnotit jako zásah do jeho života, neboť popsaná skutečnost měla vliv na způsob, jakým žalobce dobu trestního stíhání prožíval, jak o něm přemýšlel a jaké obavy to v něm mohlo vzbudit. Pokud žalobce tvrdil, že některé zásahy přetrvaly i po skončení trestního stíhání (zejména náprava vztahu s dcerou [jméno FO]), je třeba odkázat na ustálenou judikaturu dovolacího soudu, podle níž trvání negativního zásahu v osobnosti žalobce se ohraničuje maximálně dobou trvání posuzovaného řízení (srov. NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011).

25. Soud se tak na tomto půdorysu vytrpěné újmy zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží i zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy a výše zadostiučinění soud vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

26. Pokud jde o délku trestního řízení, žalobce byl stíhán po dobu 2 let a 1 měsíce. Nebylo tvrzeno, že by délka řízení byla nepřiměřená a ani soud neshledal ve věci průtahy. Objektivně je tak délka řízení zcela přiměřená. Subjektivně však soud připouští, že s ohledem na závažnost obvinění, hrozící trest a okolnosti obvinění, kdy se mělo jednat o sexuální zneužívání vlastní dcery v útlém věku, je ji třeba již vyhodnotit z pohledu žalobce jako delší.

27. Pokud jde o povahu trestní věci, žalobce byl obviněn a posléze obžalován ze zvlášť závažného zločinu (srov. § 14 odst. 3 t.z.) znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku., za což mu hrozil trest odnětí svobody na 5 až 12 let. Trestný čin znásilnění je trestným činem, který patří do skupiny trestných činů proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti a jde tak o podezření z trestné činnosti, která je ve společnosti vnímána jako zavrženíhodná. V daném případě mělo navíc jít o nezletilou vlastní dceru. Šlo tak o téměř nejpřísnější právní kvalifikace daného trestného činu. V případu žalobce je však třeba zohlednit, že rodina ani přátelé obvinění nevěřili, žalobce nezavrhli, naopak do všemožně podporovali a byli mu oporou. Z hlediska závažnosti vzneseného obvinění a jeho potenciálu tíživého dopadu nejen na žalobce, ale na jakoukoli jinou osobu, která by za těchto okolností byla trestně stíhána, je však jakákoli jiná formace satisfakce, než v peněžité formě vyloučena, což ani žalovaná nečinila sporným.

28. Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobce, pak soud tyto shrnul již výše (srov. odst. 4 a 24) a na skutečnosti a úvahy tam uvedené plně odkazuje.

29. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „[v]ýše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ Soud tak, pokud jde o otázku přiměřenosti finančního zadostiučinění, předně dal účastníkům na srozuměnou, že mohou případy ke srovnání navrhnout. Žalobce navrhl ke srovnání případ vedený u zdejšího soudu pod sp.zn. 10 C 143/2016. Žalovaná ke srovnání navrhla shodné případy, s nimiž případ žalobce srovnala již v rámci předběžného projednání, a to případy vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 28 C 97/2020, Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 65/2015 a Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 164/2016. Soud ke srovnání vybral případ vedený u zdejšího soudu pod sp.zn. 15 C 97/2021, což účastníkům sdělil při jednání dne 3.10.2025.

30. V případu, který navrhl žalobce, sp.zn. 10 C 143/2016 šlo o podezření ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. b), d), zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e), zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, nejprve byl okresním soudem shledán vinným a posléze, po zrušení odsuzujícího rozsudku odvolacím soudem, byl obžaloby zproštěn podle ust. § 226 písm. a) trestního řádu. Trestní stíhání trvalo 16 měsíců. Tamní žalobce byl přibližně 3 měsíce ve vazbě, která však byla odškodněna samostatně. Trestní stíhání nebylo medializováno, nicméně věděla o něm rodina, zaměstnavatel a kolegové, jakož i opatrovnický soud, který rozhodoval o návrhu žalobce na úpravu styku s nezletilou dcerou. Příbuzní a kolegové na tamního žalobce nezanevřeli, byli nakloněni jeho vysvětlení, ctili presumpci neviny a po propuštění z vazby mohl pokračovat v dosavadním zaměstnání. Soud projednávající návrh tamního žalobce na úpravu styku s nezletilou dcerou řízení o návrhu přerušil do doby, než bude ukončeno trestní řízení. Tamní žalobce svojí pasivitou výrazně přispěl k tomu, že nedošlo k obnovení jeho styku s dcerou. Trestní stíhání znamenalo značnou psychickou zátěž, nicméně tamní žalobce rezignoval na svůj rodinný život a zvolil si život na okraji společnosti z vlastního rozhodnutí. Celkem přiznáno zadostiučinění ve výši 320 000 Kč.

31. V případech, které navrhla žalovaná, ve věci u zdejšího soudu u Obvodního soudu, sp.zn. 28 C 97/2020 šlo o trestný čin znásilnění dle § 185 odst. 1, 2 písm. a), 3 písm. a) tr. zákoníku (sazba 5-12 let), délka cca 1 rok a 2 měsíce, zproštění dle § 226 písm. a) tr. řádu. Došlo k částečnému zásahu do partnerského života žalobce (po dobu trestního stíhání v podstatě zcela ustal žalobcův intimní život, i po zproštění pak zůstal narušen); v oblasti společenských a přátelských vztahů (žalobce v důsledku trestního stíhání ztratil v podstatě veškeré známé a přátelé, se kterými se do té doby stýkal, navštěvoval a přátelil, tito s ním odmítli komunikovat, vyhýbali se mu, a přerušili s ním veškerý kontakt – žalobce přišel v podstatě o všechny přátelé, situace se ani jeho zproštěním nezlepšila); s ohledem na podstatu trestného činu došlo k dehonestaci žalobce ve společnosti; do zdravotní sféry (poté, co žalobce začal být trestně stíhán, se u něj vyskytly zdravotní problémy v podobě bolestí břicha, bolestí hlavy, třísel, jež vyústilo v pracovní neschopnost žalobce, v důsledku trestního stíhání také špatně spal, stal se zádumčivým, uzavřeným, zhubl 15 kg, byl nervózní, podrážděný a občasně i plakal); pociťoval zvýšenou obavu o své zdraví a život v případě svého odsouzení a umístění do výkonu trestu odnětí svobody (v obecném povědomí je reálné, že ostatní vězni se k osobám, které jsou odsouzeny pro trestný čin spáchaný vůči dětem, mohou chovat zášť, odpor a nenávist, což se může projevit ve fyzickém a psychickém napadání takovýchto vězňů). Bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 80 000 Kč. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp.zn. 18 C 65/2015 šlo nejprve o trestný čin pohlavního zneužití dle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku (sazba 2-10 let) a zločin týrání svěřené osoby dle § 198 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zákoníku (sazba 2-8 let), následně překvalifikováno na znásilnění dle § 185 odst. 1, 2 písm. a), 3 písm. a) tr. zákoníku (sazba 5-12 let), délka cca 1 rok a 1,5 měsíce, zproštění dle § 226 písm. a) tr. řádu. Tamní žalobce byl 60 dní ve vazbě. V důsledku trestního stíhání je tamní žalobce v individuální psychoterapeutické péči, pociťuje tvůrčí blok a neví, co si o něm kdo myslí; v důsledku trestního stíhání došlo k přerušení kontaktu žalobce s dcerami, resp. k nemožnosti domáhat se úpravy styku s dcerami v soudním řízení (vztah narušen již před trestním stíháním z důvodu působení matky). Přiznáno zadostiučinění ve výši 100 000 Kč. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. 19C 164/2016 šlo o trestný čin znásilnění dle § 185 odst. 1, 2 písm. a), 3 písm. a) tr. zákoníku (sazba 5-12 let), následně překvalifikováno na pohlavní zneužití dle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku (sazba 2-10 let), trvalo cca 1 rok, zproštění dle § 226 písm. a) tr. řádu, cca 24 hodin v CPZ. Tamní žalobce byl po celý život bezúhonným člověkem, v době trestního stíhání již starobním důchodcem a rodinné vazby k rodině manželky, vč. vnoučat (z jejichž znásilnění, resp. pohlavního zneužití byl obviněn) pro něj byly důležitou součástí života; trestní stíhání zásadně až fatálně zasáhlo do jeho rodinného života (rodina jeho manželky byla, kromě sestry, jedinou jeho rodinou); trestní stíhání zásadně zasáhlo do jeho společenského života –přátelských vztahů, když významná část přátel a známých s ním ukončila kontakt bezprostředně po zjištění, z čeho byl obviněn a ani zproštění to nenapravilo; dále frustrace, obavy a beznaděj; u žalobce se v souvislosti s trestním stíháním rozvinula duševní porucha mírné intenzity – porucha přizpůsobení. Přiznáno zadostiučinění ve výši 150 000 Kč.

32. V případu, který vybral soud, ve věci sp.zn. 15 C 97/2021 šlo o podezření z trestného činu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 odst. 2 písmeno d) tr. zákoníku, hrozil trest na 2 až 10 let, trestní stíhání trvalo 2 roky a 11 měsíců. Tamní žalobce vyhledal psychologickou pomoc, kdy však nebyla zapotřebí medikace, pouze sezení a kurzy, zároveň však přihlédnuto k tomu, že žalobce v době trestního stíhání řešil rodinou krizi vyvolanou manželkou, která jej zároveň obvinila z týrání a znásilnění. Právě psychologickou pomoc vyhledal již v době před zahájením trestního řízení. Žalobce byl ve stresu, bral léky na spaní. O trestním řízení byli informování spolupracovníci, ale o zaměstnání nepřišel, ani se nijak trestní řízení v této sféře neprojevilo. Trestní řízení se nepřímo projevilo v řízení o výchově a výživě syna, kdy v důsledku trestního stíhání byl styk možný pouze ve spojení s prostředníkem, matkou žalobce. Tamní žalobce se uzavřel, v důsledku narážek a posměšků přestal hrát volnočasově hokej. Přiznáno zadostiučinění ve výši 160 000 Kč.

33. Po zhodnocení všeho, co vyšlo v řízení najevo ohledně dopadů trestního stíhání a poměření těchto skutkových okolností s kritérii stanovenými pro rozhodování o způsobu a případné výši peněžitého zadostiučinění soud dospěl k závěru, že samotné konstatování vydání nezákonného rozhodnutí vůči žalobci není dostatečnou a spravedlivou formou satisfakce za proběhlé nezákonné trestní stíhání, což ani žalovaná nečinila sporným a je na místě nemajetkovou újmu žalobci vzniklou odškodnit v penězích. Pokud jde o výši přiměřeného zadostiučinění, ani žalobce nepředložil soudu případ, v němž by byla přiznána částka, kterou požadoval coby přiměřené zadostiučinění. Ani soud v rámci srovnatelných případů nenalezl případ, v němž by za obdobných skutkových okolností byla přiznána částka v souhrnu 1 000 000 Kč. Soud tak porovnal způsob a formu zadostiučinění, které se poškozeným dostalo v případech, které navrhli účastníci a které vybral soud. Vhodné případy jsou ten, který navrhl žalobce, třetí případ žalované a rovněž i případ vybraný soudem. Ve všech třech případech šlo o obdobný trestný čin, kdy hrozil podobný trest. Pokud jde o délku trestního stíhání, ta byla obdobná u případu vybraného soudem, u případu žalobce a třetího případu žalované byla přibližně poloviční. Dopady do osobnostních sfér bylo rovněž ve všech třech srovnávaných případech zasaženo podobným způsobem. Ve všech srovnávaných případech došlo určitým způsobem k zásahu do psychického stavu, k různé formě dehonestace poškozených. Všem případům je společné, že nedošlo k medializaci. Společným znakem třetího případu žalovaného a případu žalobce je, že předmětem útoku byl rodinný příslušník. Soud se z hlediska dopadů do žalobcových sfér přiklání k případu, v němž bylo přiznáno nejvyšší zadostiučinění, tedy případ navržený žalobcem. Zásah trestního stíhání do života žalobce byl umocněn těmito faktory: předmětem útoku měla být vlastní dcera žalobce ve velmi nízkém věku, došlo k zamezení styku žalobce s jeho dcerou po celou dobu trestního stíhání a postup OČTŘ v přípravném řízení byl podroben poměrně výrazné kritice ze strany trestního soudu, v důsledku čehož lze mít za uvěřitelné pocity beznaděje a zoufalství žalobce v průběhu trestního stíhání. Na straně druhé je třeba zohlednit a žalobci připomenout podíl jeho bývalé manželky na vzneseném obvinění. Byla to právě ona, kdo trestní oznámení proti žalobce podal, takže nešlo o nějak svévolně vykonstruované obvinění orgánu státu proti žalobci. K újmě na zdraví soud podotýká, že po připuštění změny žaloby se žalobce v tomto směru nedomáhal samostatného nároku, ale žádal, aby dopady do zdravotní sféry byly posouzeny jako okolnosti zvyšující újmu žalobce. Soud proto vzal v potaz, že zdravotní problémy, kterými žalobce trpěl v průběhu trestního stíhání (zejména migrenózní ataky), újmu z nezákonného trestního stíhání provázely. Jinak totiž prožívá trestní stíhání osoba dalšími zdravotními problémy nezatížená, a jinak (hůře) osoba, která se ve svém životě musí potýkat s dalšími problémy, jako právě se zdravotními, které zde však již existovaly před trestním stíháním.

34. Soud dospěl k závěru, že odůvodněné, spravedlivé a odpovídající celkové zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyvolanou vydáním nezákonného rozhodnutí vůči žalobci je ve výši 300 000 Kč. Jelikož žalovaná žalobci v rámci předběžného projednání již přiznala částku 220 000 Kč, přiznal soud žalobci částku 80 000 Kč (výrok I). Ve zbytku, tedy ohledně částky 700 000 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

35. Soud přiznal žalobci požadovaný úrok z prodlení v zákonné výši (výrok I.) ze soudem přiznané částky 80 000 Kč, avšak až od [datum], kdy se žalovaná dostala do prodlení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni [datum] 12 %. Žalovaná se dostala do prodlení až uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy došlo marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne [datum], a ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila až dnem [datum]. Pokud žalobce požadoval úrok u prodlení již ode dne [datum] (den následující po předběžném projednání nároku), požadoval úrok z prodlení předčasně a v tomto rozsahu soud požadavek na příslušenství výrokem II. zamítl (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 2060/2001, či dále rozhodnutí NS sp.zn. 30 Cdo 3359/2022, či 30 Cdo 895/2023; tento závěr aprobuje i Ústavní soud, kdy lze poukázat na recentní usnesení ze dne [datum], sp.zn. I. ÚS 3137/25, odst. 17).

36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy platí, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), spočívající v odměně advokáta za celkem [hodnota] úkonů právní služby [za převzetí věci a přípravu zastoupení, sepis žaloby, účast při soudním jednání dne [datum] přes 2 hodiny, [datum], [datum] přes 2 hodiny a dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT] z tarifní hodnoty 80 000 Kč a 4 300 Kč [dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 9a odst. 2 písm. a) AT v platném znění], 8 x režijní paušál ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 450 Kč za tytéž úkony právní služby, celkem tedy 38 000 Kč [(8 x 4 300) + (8 x 450)], to vše zvýšení o náhradu za 21% DPH ve výši 7 980 Kč na základě ověřené ve veřejné databázi ARES, že advokát žalobce je plátcem této daně. Náklady žalobce celkem 47 980 Kč (2 000 + 38 000 + 7 980). Soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci tuto částku k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř., výrok III).

37. Lhůta k plnění ve výroku o věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobkyně v principu nijak nepoškozuje.

38. Výrokem IV. soud rozhodl o vrácení složené zálohy na náklady důkazů ve výši 8 000 Kč. Jelikož svědečné nebylo svědky požadováno a záloha tak nebyla čerpána, rozhodl soud o jejím vrácení žalobci ve lhůtě podle § 10a odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, per analogiam.