48 C 44/2024 - 209

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozen [Datum narození žalobce] [Anonymizováno] adresa pro doručování: [Adresa žalobce] proti žalované: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] za niž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 1 226 500 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 600 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z částky 124 550 Kč od [právnická osoba].2024 do [datum] a z částky 10 600 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 1 215 900 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od [právnická osoba].2024 do zaplacení se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 170 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobci se vrací záloha složená na náklady důkazů ve výši 4 000 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Obvodního soudu pro [adresa] do 30 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum], doručenou soudu téhož dne, ve znění pozdějších doplnění a částečného zpětvzetí domáhal po žalované zaplacení náhrady škody a odškodnění za nemajetkovou újmu v souvislosti s trestním řízením vedeným proti žalobci posléze u Obvodního soudu pro [adresa], pod sp.zn. [sp. zn.]. Žalobce se poté, co žalovaná částečně v průběhu řízení plnila a po částečném zpětvzetí žaloby nadále domáhal náhrady nákladů obhajoby ve výši 26 500 Kč za dále uvedené úkony právní služby a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu za samotné trestní stíhání, které skončilo zprošťujícím rozsudkem ve výši 1 200 000 Kč. Žalobce uvedl, že proti němu bylo vedeno trestní řízení, které bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne [datum] které skončilo vydáním zprošťujícího rozsudku Obvodním soudem pro [adresa] ze dne [datum] ve znění usnesení Městského soudu [Anonymizováno] ze dne [datum]. Celá věc skončila postoupením [Anonymizováno]. K nemajetkové újmě žalobce tvrdil, pokud jde o dopady do zdravotní sféry, že byl zdrcený, ve stresu, nemohl spát, na trestní stíhání musel neustále myslet, byl pod velkým tlakem, nevěděl, jak může trestní stíhání dopadnout, při výsleších mu bylo řečeno, že také může být vzat do vazby, hrozil mu vysoký trest. Pokud jde o dopady do jeho pověsti, v té době pracoval jako vrchní komisař na [Anonymizováno], po Praze byly 4 podřízené útvary, které metodicky řídil. Sdělení obvinění bylo zasláno řediteli [Anonymizováno], takže informace o trestním stíhání na pracovišti rozšířila. Žalobce byl propuštěn ze služebního poměru, v té době jeho služební nadřízený vycházel při rozhodování ze všech materiálů, které byly v trestním spise obsaženy, takže i z odposlechů, ze sledování, sledování e-mailové komunikace, nasazení agentů. Žalobce byl propuštěn ze zaměstnání dne [datum], takže trestní stíhání mělo dopad na propuštění z práce. Žalobce vykonával činnost soudního znalce, přitom v materiálech v trestních spisech bylo, že vydírá nájemníky, že vydírá movitou klientelu v erotických salónech, že zavírá silnice na objednávku, že jako znalec falšuje znalecké posudky. Pokud jde o dopady do pracovní a profesní sféry, tak v mezidobí mezi prvním propuštěním a dalším propuštěním byl žalobce izolován od kolektivu, kdy se od něho kolegové odvrátili, na pracovišti byly všechny vazby přerušeny, a i když tam pracoval žalobce 20 let, tak s ním všichni přerušili komunikaci, neví, jestli to bylo z jejich vlastní vůle nebo jestli jim bylo zakázáno se žalobcem komunikovat. Pokud jde o rodinné vztahy a dopady do rodinných vztahů tak trestní stíhání určitě nepřispělo k idylické atmosféře, došlo k rozpadu vztahu s bývalou partnerkou, s níž má žalobce společného syna. Také když byl žalobce od roku 2021 v pracovní neschopnosti tak pracovníci vnitřní kontroly za ním jezdili a prováděli kontrolu, kdy na video natáčeli přebírání písemností. Partnerka poté od žalobce odešla, bylo vedeno opatrovnické řízení, ve kterém se řešila péče o nezletilého syna, jeho partnerka chtěla syna do výhradní péče, s tím žalobce nesouhlasil, chtěl péči střídavou v rámci opatrovnického řízení zaznívalo, že je žalobce trestně stíhán, že mu hrozí vězení, což bylo uvedeno i v usnesení opatrovnického soudu.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] oba nároky uplatnil. K projednání žádosti žalobce došlo dne [datum], přičemž žalovaná (ve vztahu ke zbývajícímu předmětu řízení) konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, žalobci se omluvila a přiznala na odškodnění za nemajetkovou újmu částku 70 000 Kč a na nákladech obhajoby přiznala 25 200 Kč. Ve zbylém rozsahu žalovaná navrhla žalobu zamítnout, když částky, které žalobci přiznala, považuje za souladné s právními předpisy ohledně náhrady nákladů obhajoby a pokud jde o odškodnění za nemajetkovou újmu za odpovídající skutkovým okolnostem případu žalobce.

3. Předmětem řízení zůstaly dva nároky žalobce, a to jednak nárok na náhradu škody ve výši 26 500 Kč coby náhrada nákladů vynaložených na obhajobu, jak budou uvedeny dále, a jednak na odškodnění nemajetkové újmy 1 200 000 Kč. Ve zbývajícím původně požadovaném rozsahu vzal žalobce žalobu částečně zpět pro plnění žalované (celkem 43 950 Kč) a z vlastního rozhodnutí (1 163 650 Kč). O částečném zastavení řízení soud rozhodl usnesením ze dne [datum], č.j. 48 C 44/2024- 184.

4. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že usnesením [právnická osoba] ze dne [datum] č.j. [sp. zn.] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce ze spáchání pokračujícího přečinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1 trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a ze spáchání pokračujícího přečinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 2 trestního zákoníku. U Obvodního soudu pro [adresa] byla na žalobce podána obžaloba. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] č.j. [sp. zn.] byl žalobce z části zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu, a to pro přečin podplácení podle § 332 odst. 1 trestního zákoníku. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] č.j. [sp. zn.] bylo o zbývající části obžaloby rozhodnuto tak, že se věc postupuje k projednání [právnická osoba], neboť uvedené skutky nejsou trestnými činy, avšak mohly by být posouzeny jako přestupek. Odvolání státní ho zástupce pro rozsudku i usnesení soudu I. stupně byla zamítnuta usnesením Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum] č.j. [sp. zn.]-1680, a usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum] č.j. [sp. zn.]-1688. K nabytí právní moci těchto usnesení došlo [datum] resp. [datum], že žalobce u žalované nároky uplatnil dne [datum] a že žalovaná nároky předběžně projednala, což sdělila stanoviskem ze dne [datum], přiznala žalobci 70 000 Kč coby odškodnění za nemajetkovou újmu z (druhého) trestního stíhání a za toto trestní stíhání se mu omluvila a částku 43 950 Kč na náhradě obhajoby za obě trestní stíhání. Ve zbylém rozsahu žalovaná nároky důvodnými neshledala, že obhájce žalobce požadované úkony obhajoby vykonal a žalobci je fakturoval, že k uhrazení částky 113 950 Kč žalovanou došlo dne [datum] a že řízení ve věci zajištění zbrojního průkazu AL 928053, které bylo vedeno se žalobcem bylo zastaveno a vyrozumění o zastavení bylo žalobci doručeno dne [datum].

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Soud má za prokázané (nespornými tvrzeními), že žalobce byl obviněn a posléze obžalován pro skutky, v nichž byl spatřován pokračující přečinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1 trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a pokračující přečin přijetí úplatku podle § 331 odst. 2 trestního zákoníku, že trestní stíhání trvalo od [datum] do [datum] a že došlo k vydání zprošťujícího rozsudku podle § 226 písm. b) trestního řádu, resp. část skutku byla postoupena Ministerstvu vnitra k případnému projednání jako přestupku. Soud má dále za prokázané, že rozhodnutím policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne [datum] došlo ke změně rozhodnutí ředitele [Anonymizováno] ve věcech služebního poměru č. [Anonymizováno] ze dne [datum], a to pouze k drobné úpravě, jinak zůstal výrok o propuštění žalobce ze služebního poměru nedotčen. Z odůvodnění rozhodnutí policejního prezidenta plyne, že při posouzení odvolání vycházel ze spisového materiálu nalézacího řízení, jehož součástí byl i spis „prvního“ trestního stíhání, procesních dokumentů vzniklých v odvolacím řízení a usnesení [Anonymizováno] o zahájení trestního stíhání ze dne kdy uvedeno [datum]. Odvolací orgán čerpal skutková zjištění i z druhého usnesení o zahájení trestního stíhání, zabýval se otázkou dobré pověsti bezpečnostního sboru s poukazy na rozhodovací soudní praxi. Policejní prezident konstatoval, že ředitel [Anonymizováno] důvodně považoval jednání žalobce za zavrženíhodné, mající znaky pokračujícího přečinu přijetí úplatku podle § 331 odst.1 aliney první trestního zákoníku ve spolupachatelství a pokračujícího přečinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 2 trest. zákoníku způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru a rozporné se služebním slibem. Zákonné podmínky pro obligatorní propuštění ze služebního poměru podle § 42 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru byly naplněny (zjištěno z rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne [datum] na čl. 67). Bylo prokázáno, že v řízení vedeném u Okresního soudu v [Anonymizováno] ve věci úpravy péče o nezletilého [Anonymizováno], nar. [datum] byl nezletilý svěřen do střídavé péče rodičů, kdy matka se podáním ze dne [datum] domáhala, aby nezletilý byl ve střídavé péči rodičů, později navrhla svoji výhradní péči. Se skutečností, že proti žalobci coby otci je vedeno trestní stíhání pro podezření z přijetí úplatku, a to ve formě zjednání výhody, kdy ve věci dosud nebylo rozhodnuto, se opatrovnický soud vypořádal tak, že trestní stíhání je vedeno pro jednání, které nemá žádný vliv na způsobilost otce pečovat o dítě, kdy byl zamítnut i důkazní návrh matky obsahem obžaloby. Tento rozsudek byl v zásadě odvolacím soudem potvrzen (zjištěno z rozsudku Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum] čj. [sp. zn.]– [sp. zn.] a [Anonymizováno] na čl. 86 a rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum] na čl. 91). Z hlediska dopadů do života žalobce má soud za prokázané, že žalobce byl od PČR propuštěn v [Anonymizováno]. Když skončilo jeho první trestní stíhání, tak si žalobce myslel, že už je všemu konec ale potom přišlo oznámení o zahájení druhého trestního řízení v [Anonymizováno], tak věděl, že ho čeká ještě dlouhá cesta, aby se obhájil a očistil. Žalobce věděl, že mu hrozí trest až 5 let odnětí svobody a byl mu navrhován peněžitý trest 500 000 Kč. Byl z toho psychicky zničený, všechnu energii tehdy koncentroval i společně s obhájcem do trestního stíhání. Žalobce se soustředil jen na trestní stíhání, přišel o práci, takže o to víc myslel na trestní stíhání. Musel jít i na úřad práce, kde byl evidován až do konce [Anonymizováno], protože jeho propuštění nemělo odkladný účinek a byl tak propuštěn jeho doručením v [Anonymizováno]. Po celou dobu byl v pracovní neschopnosti, takže se reálně o žádnou práci zprostředkovanou úřadem práce neucházel. Od [datum] žalobce pracuje jako investiční referent v [Anonymizováno]. Pokud jde o dopady do zdravotní sféry, žalobce trpěl nespavostí. Přemýšlel, když nemohl spát, co s ním bude, byl přesvědčen, že je nevinný. Žalobce měl již tehdy nezletilého syna, kdy se řešilo u soudu i svěření do výchovy jednomu z rodičů. Jeho partnerka jako argumentaci v opatrovnickém řízení uváděla, že je žalobce trestně stíhán (zjištěno z účastnického výslechu). Žalobce se obával, že jeho nezletilý syn bude svěřen do výlučné péče matky (zjištěno z výslechu svědka [jméno FO]). Žalobce se za to, že je trestně stíhán, styděl, jediný, kdo o trestním stíhání věděl, byla jeho partnerka, ta se to dozvěděla hned po obvinění. Jinak před svými rodiči tuto informaci tajil, ti se tuto informaci dozvěděli po právní moci zprošťujícího rozsudku. O trestním stíhání ještě věděl jeden kolega [jméno FO], ten byl v té věci spoluobžalovaný (zjištěno z účastnického výslechu). Partnerka na začátku trestního stíhání žalobce podporovala, ale postupně její podpora ochladla, bála se, že trestní stíhání nedopadne dobře. Vztah s partnerkou byl krásný, změnilo jej trestní stíhání. Žalobce se tehdy svědkovi [jméno FO] svěřoval s tím, že pokud by v trestním spisu nebylo to o těch erotických a sadomasochistických salonech, tak by to asi jeho partnerka nějak zvládla, ale tuhle informaci tzv. nevydýchala. Partnerka žalobce tuto informaci měla (zjištěno z výslechu svědka [jméno FO]). Situaci s partnerkou žalobce probíral, ale jednoho dne přišel domů a partnerka byla pryč, vzala nezletilého syna a žalobce opustila (zjištěno z účastnického výslechu). K rozchodu došlo někdy na konci roku [Anonymizováno] (zjištěno z výslechu svědka [jméno FO]). Dodnes jsou vztahy mezi žalobcem a jeho bývalou partnerkou velmi chladné, vztah mezi nimi se nijak nezlepšil. O trestním stíhání věděli všichni na pracovišti. Po [datum] byl žalobce na pracovišti jednom jednou jen aby si vyzvedl nějaké věci a aby nějaké věci vrátil. Přijetí tam bylo velmi chladné, svému bývalému nadřízenému žalobce řekl, že je nevinný, ale on to nijak nekomentoval, ale žalobce si myslel, že mu to nevěří. Před prvním trestním stíháním byly na pracovišti běžné vztahy, někdy chodili s kolegy i na nějaké mimopracovní aktivity, někam si posedět a podobně. Někdy v [Anonymizováno] či [Anonymizováno] [Anonymizováno] se ještě do zaměstnání vrátil, od [Anonymizováno] [Anonymizováno] už byl zase propuštěn a po [Anonymizováno] už se s žádným z bývalých kolegů nikde nepotkal. Po celou dobu druhého trestního stíhání s žádným z bývalých kolegů nebyl v kontaktu, kdy žalobce sám žádné takové setkání neinicioval ani kolegové nic neiniciovali, že by žalobce třeba někam pozvali. Žalobce to obecně shrnuje tak, že to druhé trestní stíhání pro něj mělo devastující účinky. Proti pravomocnému rozhodnutí policejního prezidenta podal žalobce správní žalobu, kdy definitivně věc byla skončena [datum] rozsudkem Městského soudu v [Anonymizováno], kterým byla obě rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru zrušena. Následně mu přišla výzva, aby nastoupil do služby, a to v pátek [datum] (zjištěno z účastnického výslechu). S žalobcem bylo rovněž zahájeno řízení o zajištění zbrojního průkazu, které skončilo jeho zastavením dne [datum] (zjištěno z nesporných tvrzení). S činností autorizované osoby pro získání způsobilosti pro profesní kvalifikaci strážného a detektiva-koncipienta žalobce přestal společně s dalšími spoluobviněnými na základě toho, že nechtěli pokračovat v činnosti, kterou podle obžaloby prováděli v rozporu se zákonem. Žalobce by v nejistotě ohledně schopnosti splácet hypotéku na dům, kdy pokud by rychle nesehnal práci v [Anonymizováno], byla by jeho finanční situace nejistá. Jelikož do [Anonymizováno] nastoupil, tak byl schopen hypotéku splácet (zjištěno z výslechu svědka [jméno FO]).

7. Soud provedl všechny navržené důkazy s výjimkou těch, které byly navrženy k prokázání skutečností mezi účastníky nesporných a těch, které byly navrženy k prokázání skutečností, o nichž žalobce později v řízení (při jednání dne [datum]) uvedl, že již je prokazovat nechce (výslech svědkyně [jméno FO].

8. Soud považuje svědeckou výpověď [jméno FO] za věrohodnou, svědek vypovídal spontánně, soud neměl důvod svědkovi z nějakého důvodu nevěřit. Svědecká výpověď pak byla z hlediska zásadních skutečností a okolností v souladu s účastnickým výslechem. Soud toliko nijak nehodnotil ty části výslechu, v nichž svědek popisovali své dojmy, pocity, případně vyjadřoval názory na určité skutečnosti. Rovněž účastnickou výpověď soud hodnotí jako věrohodnou a skutečnostem v ní uváděným soud uvěřil.

9. Z důkazů, jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, z nichž posléze žádná skutková zjištění potřebná pro právní posouzení věci neučinil.

10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

11. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o.z.“).

18. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

19. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

20. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

21. V řízení bylo nesporné, že žalobce své nároky u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

22. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

23. Žalobce se v tomto řízení po částečném zpětvzetí žaloby domáhal dvou nároků, a to v souvislosti s rozhodnutím policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, na které se v důsledku pozdějšího vydání zprošťujícího rozsudku hledí jako na nezákonné rozhodnutí.

24. Soud předně, pokud jde o splnění podmínky existence odpovědnostního titulu uvádí, že usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001), což v daném případě nastalo. Nezákonným rozhodnutím je ve vztahu k žalobci usnesení policejního orgánu ze dne [datum], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání pokračujícího přečinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1 trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a ze spáchání pokračujícího přečinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 2 trestního zákoníku, které bylo odklizeno jednak rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] sp.zn. [sp. zn.], jímž byl žalobce z části zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu, a to pro přečin podplácení podle § 332 odst. 1 trestního zákoníku a jednak usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] č.j. [sp. zn.], jímž bylo o zbývající části obžaloby rozhodnuto tak, že se věc postupuje k projednání [právnická osoba], neboť uvedené skutky nejsou trestnými činy, avšak mohly by být posouzeny jako přestupek. K nabytí právní moci těchto usnesení došlo [datum] resp. [datum].

25. Podmínka existence odpovědnostního titulu je tak splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku škody a existence příčinné souvislosti.

26. Nárok žalobce na náhradu škody ve výši 26 500 Kč soud posoudil jako nárok na náhradu nákladů řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí. O tomto nároku soud uvážil takto.

27. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen „AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk).

28. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda má žalobce nárok na poskytnutí odškodnění za následující úkony právní služby, případně náhradu za promeškaný čas: - Porady s klientem ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] (vždy požadováno 1 500 Kč + 300 Kč). Soud k tomu předesílá, že coby náhrada škody se hradí toliko účelně vynaložené náklady na obhajobu žalobce, přičemž měřítkem účelnosti zde není pouze to, že žalobce byl obžaloby zproštěn. Pokud by zákonodárce měl v úmyslu, aby byla poškozenému poskytnuta náhrada za veškeré vykonané úkony právní služby, které byly obhájci uhrazeny, pak by to do zákona č. 82/1998 Sb. takto uvedl. Zákonodárce však stanovil právní pravidlo, že náklady vynaložené na obhajobu jsou pouze účelně vynaložené náklady, jejichž výše se odvíjí od advokátního tarifu. To tedy znamená, že žalovaná v rámci předběžného projednání a poté soud na základě podané žaloby, musí poměřit každý jednotlivý úkon právní služby kritériem účelnosti, a to účelnosti objektivní. Soud nijak nepochybuje o tom, že subjektivně žalobce považuje všechny vykonané úkony za účelné, neboť by si je u svého obhájce jinak neobjednal a za ně mu neuhradil odměnu. Objektivní účelností je třeba rozumět to, že porada s klientem nemůže být úkonem samoúčelným, ale musí mít vždy návaznost na konkrétní úkon, který v řízení následuje. Soud ověřil v trestním spise, jaké úkony v řízení probíhaly ve dnech, kdy se konaly porady, za něž se žalobce domáhá odškodnění. Pokud jde o poradu dne [datum], zde chybí příčinná souvislost s odpovědnostním titulem. Náklad za tuto poradu nemohl být vynaložen na změnu či zrušení nezákonného rozhodnutí, neboť to v té době ještě nebylo vydáno. Vydáno byla až o den později. Za tuto poradu žalobci žádné odškodnění nenáleží. Pokud jde o poradu dne [datum], soud dospěl k závěru, že první porada s klientem je již zahrnuta v úkonu převzetí a přípravy zastoupení (dne [datum]), který byl žalovanou přiznán (k problematice první porady s klientem srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2000, č.j. 16 Co 418/2000-33, či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7.3.2023, č.j. 16 Co 40/2023- 220). Za tuto poradu žalobci žádné odškodnění nenáleží. Pokud jde o poradu dne [datum], soud z trestního spisu zjistil, že následujícího dne [datum] byl žalobce vyslechnut coby obviněný a poradu před výslechem žalobce je proto třeba považovat za účelně vynaložený náklad, za který žalobci náleží náhrada ve výši 1 800 Kč. Pokud jde o porady dne [datum] a dne [datum], soud z trestního spisu zjistil, že v rozhodném období od [datum] do [datum] probíhaly výslechy dalších spoluobviněných ([jméno FO], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [adresa], [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno]), přičemž s výjimkou výslechu [jméno FO] se všech ostatních výslechů účastnil i obhájce žalobce. Je tak zjevné, že porady byly účelné, když nepochybně bylo třeba se na tyto výslechy připravit a rovněž zjištění z nich učiněná analyzovat. Soud tak dospěl k závěru, že šlo o náklad vynaložený účelně na změnu či zrušení nezákonného rozhodnutí a žalobci náleží náhrada ve výši 1 800 Kč za každou poradu, tedy celkem 3 600 Kč. Pokud jde o poradu dne [datum], soud z trestního spisu zjistil, že dne [datum] proběhlo seznámení žalobce doby obviněného s vyšetřovacím spisem, tudíž i poradu konanou po tomto seznámení je třeba považovat za účelně konanou. Je logické, že se žalobce potřeboval poradit se svým obhájcem v návaznosti na komplexní zjištění z celého vyšetřovacího spisu. Žalobci náleží náhrada ve výši 1 800 Kč. Pokud jde o porady dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], jde o porady v mezidobí mezi seznámením s vyšetřovacím spisem a podáním obžaloby dne [datum], Soud z trestního spisu zjistil, že v tomto období k žádným jiným úkonům v trestním řízením nedošlo, tudíž ani porady obhájce s žalobcem nelze s žádným takovým úkonem spojit. Z tohoto důvodu je pak nelze považovat za účelné a žalobci za ně žádné odškodnění nenáleží. Pokud jde o poradu dne [datum], pak tu soud účelnou neshledal. Jejím obsahem mělo být hodnocení nahlédnutí do spisu a stavu případu. Této poradě však žádné nahlédnutí do spisu nepředcházelo. Soud z trestního spisu zjistil, že ten den byl vyhlášen rozsudek, přičemž žalobce se na místě osobně vzdal práva odvolání za sebe i za osoby oprávněné. Nebyl tak ani důvod, aby se žalobce s obhájcem po vyhlášení zprošťujícího rozsudku o čemkoli radili. Za tuto poradu žalobci žádné odškodnění nenáleží. Pokud jde o poradu dne [datum], soud z trestního spisu zjistil, že dne [datum] se konalo veřejné zasedání odvolacího soudu, a tudíž na poradu navazoval úkon v řízení. Poradu soud hodnotí jako účelnou a žalobci náleží náhrada ve výši 1 800 Kč. - Nahlédnutí do trestního spisu dne [datum] (8: 36 – 8:51), dne [datum] (11:13 – 11:15) a dne [datum] (8:10 – 10:25). Ve všech případech je v trestním spise založen záznam o nahlížení, z něhož plyne přítomnost obhájce žalobce. Pokud jde o nahlédnutí dne [datum], je třeba jej považovat za úkon obecně účelný, který je realizován v rámci práva na obhajobu. Současně bylo zjištěno, že nedocházelo k žádnému nadužívání tohoto úkonu (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 3906/17 či sp. zn. III. ÚS 2289/21). V zájmu zajištění práva obviněného na obhajobu bylo třeba, aby se obhájce ve fázi převzetí seznámil s obsahem spisu trestního řízení a nebyl odkázán jen na to, co mu sdělí jeho klient (srov. obdobně závěry Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne 19.9.2024, č. j. 53 Co 183/2024- 319). Žalobci by za tento úkony náležel celý úkon právní služby, nicméně požadována byla toliko náhrada za promeškaný čas ve výši 100 Kč a režijní paušál 300 Kč, tudíž soud přiznal žalobci jím požadovanou částku 400 Kč. Pokud jde o nahlédnutí dne [datum], soud z obdobných důvodů neshledal důvod náhradu žalobci nepřiznat. Byť se jedná o další nahlížení v intervalu 8 dnů, je třeba vzít v úvahu, že vyšetřování pokračovalo rychle a v tomto období byly vyslechnuti další spoluobvinění. Žalobci by za tento úkony náležel celý úkon právní služby, nicméně požadována byla toliko náhrada za promeškaný čas ve výši 100 Kč a režijní paušál 300 Kč, tudíž soud přiznal žalobci jím požadovanou částku 400 Kč. Pokud jde o nahlédnutí dne [datum], pak soud z trestního spisu zjistil, že šlo o seznámení se spisem po skončení vyšetřování, což je přímo v advokátním tarifu předpokládaný úkon právní služby (srov. § 11 odst. 1 písm. f/) a není zde žádný důvod, aby náhrada nebyla žalobci přiznána. Žalobci by za tento úkony náležel úkon právní služby za každé započaté dvě hodiny, nicméně požadována byla toliko náhrada za promeškaný čas ve výši 500 Kč a režijní paušál 300 Kč, tudíž soud přiznal žalobci jím požadovanou částku 800 Kč. - Účast při hlavním líčení dne [datum] (9:00 – 15:00). Žalovaná plnila žalobci za tři úkony právní služby, což odpovídá právní úpravě v advokátním tarifu (srov. § 11 odst. 1 písm. g/). Úkon právní služby se poskytuje za každou započaté dvě hodiny. V posuzovaném případě hlavní líčení trvalo přesně 6 hodin, tudíž za účast na něm náleží právě tři úkony právní služby a nikoli čtyři, které požadoval žalobce. K započetí sedmé hodiny nedošlo, kdy v takovém případě by muselo hlavní líčení skončit alespoň v 15:

1. Žalovaná tak žalobci plnila právě to, co mu po právu náleží a žalobci další odškodnění nenáleží.

29. Soud v souhrnu dospěl k závěru, že na náhradě nákladů obhajoby je žalobní požadavek důvodný co do částky 10 600 Kč a tuto částku žalobci přiznal (výrok I). Ve zbytku, tedy ohledně částky 15 900 Kč, soud žalobu, pokud jde o tento nárok, jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

30. Nárok ve výši 1 200 000 Kč soud posoudil jako nárok na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Jak již výše soud vyložil, podmínka existence odpovědnostního titulu je splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku nemajetkové újmy a existence příčinné souvislosti.

31. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Nejvyšší soudu v rozhodnutí sp.zn. 30 Cdo 3731/2011 dospěl k závěru, že „… vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli osoby poškozené. Jde tedy "pouze" o zjištění, zda tu jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Zřetelněji vyplývá tato potřeba při využití jiné terminologie, kterou zmiňuje i důvodová zpráva k zákonu č. 160/2006 Sb. - totiž, že nemajetková újma se jinak nazývá újmou morální. Jedná se tedy o utrpění na těch nehmotných hodnotách, které se dotýkají morální integrity poškozené osoby (patří sem zejména její důstojnost, čest, dobrá pověst, ale i jiné hodnoty, které se zpravidla promítají i v niterném životě člověka - svoboda pohybu, rodinný život, nejistota apod.). …“.

32. Soud dospěl k závěru, že v souvislosti s trestním stíháním, v němž bylo vydáno rozhodnutí, na nějž se v důsledku pravomocného zprošťujícího rozsudku hledí jako na nezákonné, bylo v souzeném případě do osobnostních sfér žalobce určitým způsobem zasaženo. Nad rámec obecných dopadů trestního stíhání, které dopadají na každou trestně stíhanou osobu, bylo prokázáno, že žalobce byl propuštěn ze služebního poměru již v [Anonymizováno], tedy ještě před zahájením trestního stíhání v [Anonymizováno]. I když bylo prvostupňové rozhodnutí předběžně vykonatelné, pravomocně bylo o propuštění ze služebního poměru rozhodnuto až rozhodnutím policejního prezidenta ze dne [datum]. Policejní prezident tak rozhodoval již se znalostí toho, že s žalobcem bylo dne [datum] zahájeno trestní stíhání. Skutečnost, že žalobci v roce [Anonymizováno], tedy až po skončení trestního stíhání, na základě jím podané správní žaloby Městský soud v Praze vyhověl a obě rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru zrušil, již je bez právního významu z hlediska toho, že k propuštění žalobce ze služebního poměru došlo a že se tak stalo i příčinné souvislosti s trestním stíhání zahájeným dne [datum], neboť policejní prezident coby odvolací orgán rozhoduje podle právního a skutkového stavu, který tu je v době jeho rozhodování, tedy v [Anonymizováno]. Z judikatury dovolacího soudu plyne závěr, že trvání negativního zásahu v osobnosti žalobce se ohraničuje maximálně dobou trvání řízení (srov. NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011). Soud tak nepřihlíží ke skutečnostem, které nastaly až poté, co trestní stíhání skončilo. Újma žalobce proto není umenšena tím, že se později jeho služební poměr obnovil s účinky ex tunc. Byla prokázána obava žalobce s toho, aby pro něj nepříznivě nedopadlo řízení o péči o nezletilého syna z důvodu jeho trestního stíhání. Skutečnost, že partnerka žalobce argumentovala u opatrovnického soudu trestním stíháním žalobce, nelze přičítat k tíži státu, neboť ten není odpovědný za to, že partnerka nerespektovala presumpci neviny žalobce. Nadto se prokázalo, že opatrovnický soud důkazní návrhy matky v tomto směru zamítl, přičemž k okolnosti, že žalobce byl v té době trestně stíhán nijak nepřihlížel. Žalobce trestní stíhání prožíval, uvědomoval si, jaký trest mu hrozí, soud uvěřil žalobci, že byl z trestního stíhání zničený, že se jako bývalý policista styděl za to, že je trestně stíhán, že trpěl nespavostí, že o trestním stíháním stále přemýšel. Žalobce byl sice evidován na Úřadu práce, nicméně pokud by snad spatřoval nějakou újmu v tom, že by byl vystaven pracovním pohovorům, v nichž by mohla přijít řeč i na jeho probíhající trestní stíhání, pak ovšem bylo prokázáno, že takové situace žalobce vystaven nebyl, protože byl po celou dobu v pracovní neschopnosti a o žádnou práci se reálně neucházel až do doby, kdy si našel práci v [Anonymizováno]. Soud žalobci uvěřil, že v souvislosti se ztrátou zaměstnání u PČR se obával o svou finanční situaci a o to, zda bude schopen platit hypotéku na dům. Jinak ovšem nebylo ani tvrzeno, že by žalobce v této souvislosti utrpěl nějakou jinou újmu. O trestním stíhání se dozvěděli kolegové z práce, což plyne z logiky toho, že byl od policie propuštěn. O trestním stíhání se však jinak kromě partnerky žalobce nikdo jiný nedozvěděl a nebylo tvrzeno, že by trestní kauza byla nějak medializována. Jako újmu žalobce však je třeba považovat jisté vypětí, jemuž byl vystaven tím, že musel soustavně před rodiči trestní stíhání utajovat. Pokud je o rozchod s partnerkou, bylo prokázáno, že k tomu došlo již na konci roku [Anonymizováno] a tedy nikoli v souvislosti s trestním stíháním zahájeným dne [datum]. V této souvislosti nelze dovozovat ani trvající zásah i po [Anonymizováno]. V řízení nebylo tvrzeno a ani nevyšlo najevo nic, z čeho by se dalo usuzovat na to, že kdyby s žalobcem nebylo v [Anonymizováno] zahájeno druhé trestní stíhání, jeho partnerka by se k žalobci vrátila. Za jedinou příčinu rozpadu partnerského vztahu je tak třeba považovat trestní stíhání zahájené v [Anonymizováno], které však předmětem tohoto řízení není. Pokud jde o zpřetrhání vazeb z bývalými kolegy, bylo prokázáno, že k tomu došlo rovněž již před [Anonymizováno] a nebylo tvrzeno nic ohledně toho, že by v případě, že by v [Anonymizováno] k zahájení trestního stíhání nedošlo, vztahy s kolegy by se narovnaly. S žalobcem sice bylo zahájeno řízení o zajištění zbrojního průkazu, nicméně to skončilo jeho zastavením dne [datum], tedy ještě před zahájením trestního stíhání v [Anonymizováno]. S činností autorizované osoby pro získání způsobilosti pro profesní kvalifikaci strážného a detektiva-koncipienta žalobce sice skončil z vlastního rozhodnutí, nicméně dle soudu tato skutečnost není podstatná v případě, kdy z tohoto žalobce odvozuje nemajetkovou újmu. Z recentní nálezové judikatury srov. např. nález sp.zn. I. ÚS 4293/18) lze dovodit obecnější závěr, že i když rozhodnutí žalobce bylo dobrovolné, lze jej současně považovat za morální a odpovědné. Za situace, kdy žalobce byl stíhán mj. proto, že předmětnou činnost měl vykonávat v rozporu se zákonem, se jeví logickým rozhodnutí, k němuž přistoupili i další spoluobvinění, předmětnou činnost pozastavit. Je rovněž zjevné, že nebýt trestního stíhání, neměl by žalobce k pozastavení této činnosti žádný důvod. Jiná je však situace ohledně činnosti znalce a zkušebního komisaře pro zkoušky odborné způsobilosti žadatelů o vydání zbrojního průkazu skupiny A až E. V tomto případě trestní stíhání nebylo primárně vedeno pro vykonávání znalecké činnosti či činnosti zkušebního komisaře v rozporu se zákonem. Za situace, kdy jinak výkonu těchto činností žalobci nic nebránilo, je třeba jeho rozhodnutí tuto činnosti nevykonávat považovat za novou příčinu, která přetrhla příčinnou souvislost s trestním stíháním.

33. Soud se tak na tomto půdorysu vytrpěné újmy zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží i zadostiučinění v penězích a případně vyšší, než jaké mu přiznala již žalovaná (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy a výše zadostiučinění soud vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

34. Pokud jde o délku trestního řízení, žalobce byl stíhán přibližně 1 rok a 10 měsíců. Z obsahu trestního spisu vyplynulo, že orgány činné v trestním řízení v přípravném řízení postupovaly plynule, přičemž přílišná délka řízení nebyla ani tvrzena. Přípravné řízení trvalo přibližně 7 měsíců Při zohlednění, že v případu figurovalo vícero spoluobžalovaných, ve věci bylo konáno více hlavních líčení, ve věci rozhodovaly soudy na dvou stupních, lze délku řízení hodnotit jako zcela přiměřenou.

35. Pokud jde o povahu trestní věci, lze konstatovat, že trestné činy přijetí úplatku, byť ve formě přečinu, je třeba považovat za trestné činy, které obecně jsou spojeny s vyšší mírou společenského odsouzení. Žalobci po celou dobu hrozil trest odnětí svobody od 6 měsíců do 5 let, což sice pro žalobce s ohledem na jeho předchozí bezúhonnost znamenalo, že mu reálně nepodmíněný trest nehrozil, nicméně mu hrozil i poměrně vysoký trest peněžitý. Dle soudu jakékoli ohrožení vyšším trestem odnětí svobody představuje pro bezúhonnou osobu stresující situaci a nelze tuto skutečnost brát na lehkou váhu. Je třeba přihlédnout rovněž k tomu, že žalobce byl bývalým policistou, tedy veřejným činitelem, pro něhož obvinění z přijetí úplatku působí zvlášť dehonestujícím způsobem. Čest a důstojnost žalobce tak byla narušena. Tuto skutečnost snižuje pouze fakt, že nebylo tvrzeno, že by se informace o trestním stíhání rozšířila mezi rodinu, přátele či známé (mimo pracovní kolegy), či že by s okolností svého trestního stíhání byl žalobce okolím konfrontován.

36. Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobce, pak soud tyto shrnul již výše (srov. odst. 6 a 32) a na skutečnosti a úvahy tam uvedené plně odkazuje.

37. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „[v]ýše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ Soud tak, pokud jde o otázku přiměřenosti finančního zadostiučinění, předně dal účastníkům na srozuměnou, že mohou případy ke srovnání navrhnout a dále veden zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování při jednání dne [datum] sdělil, s jakými případy bude případ žalobce srovnávat. Žalobce ponechal výběr srovnávací judikatury na soudu. Žalovaná navrhla srovnání se shodným případem, s nímž porovnávala případ žalobce v rámci předběžného projednání nároku, a to případ vedený u zdejšího soudu sp.zn. 20 C 96/2018. Soud pak k porovnání vybral případ vedený u zdejšího soudu pod sp.zn. 15 C 119/2018.

38. Pokud jde o případ, které navrhla žalovaná, soud konstatuje, že ve věci sp.zn. 20 C 96/2018 byl tamní žalobce trestně stíhán pro spáchání zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, 4 písm. b) trestního zákoníku a byl ohrožen trestem odnětí svobody v rozmezí pět až dvanáct let. Trestní stíhání trvalo přibližně 4 roky. Tamní žalobce byl z trestního stíhání vynervovaný, zhubl, špatně spal, tvrzené zdravotní problémy nebyly prokázány. Vykonával funkci starosty po dvě volební období, když druhé volební období skončilo v roce 2014, následně pracoval jako velitel jednotky hasičů. Došlo k medializaci, která byla považován za prostý důsledek zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu, když nebylo prokázáno, že by se orgány činné v trestním řízení dopustily neodpovídající medializace případu. Žalovaná dobrovolně přiznala 40 000 Kč, soudy odškodnění navýšily o 15 000 Kč na celkových 55 000 Kč. V případu, který vybral soud sp.zn. 15 C 119/2018 byl tamní žalobce trestně stíhán pro trestný čin přijetí úplatku dle § 331 odst. 2 a odst. 4 písm. a) trestního zákoníku, a pro trestný čin přijetí úplatku dle § 331 odst. 1 trestního zákoníku a byl ohrožen trestem odnětí svobody v rozmezí pět až dvanáct let. Trestní stíhání trvalo přibližně 4 roky. K zásahům do profesního života nedošlo. Došlo k zásahu do rodinného života pro obavu o ztrátu zaměstnání a obavu z možného finančního strádání celé rodiny. Došlo k zásahu do zdravotní sféry, kdy v důsledku stresu tamní žalobce trpěl onemocněním kůže. Došlo k zásahům do sociálního života, kdy tamní žalobce bydlel v malé obci, vyhýbal se společnosti, začal se vyhýbat kamarádům. Došlo k masivní medializaci. Žalovaná dobrovolně přiznala 50 000 Kč, soudy odškodnění navýšily o 50 000 Kč na celkových 100 000 Kč.

39. Po zhodnocení všeho, co vyšlo v řízení najevo ohledně dopadů trestního stíhání a poměření těchto skutkových okolností s kritérii stanovenými pro rozhodování o způsobu a případné výši peněžitého zadostiučinění soud dospěl k závěru, že samotné konstatování vydání nezákonného rozhodnutí vůči žalobci není dostatečnou a spravedlivou formou satisfakce za proběhlé nezákonné trestní stíhání a je na místě nemajetkovou újmu žalobci vzniklou odškodnit v penězích. K tomuto závěru ostatně dospěla i žalovaná v rámci předběžného pojednání nároku, kdy přiznala odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 70 000 Kč. Je tak třeba posoudit, zda tato výše odpovídá individuálním okolnostem případu žalobce, a to i ve srovnání s obdobnými případy, či zda má žalobce nárok na odškodnění ve vyšší částce. Soud tak porovnal způsob a formu zadostiučinění, které se poškozeným dostalo v případu navrženém žalovanou a v tom, který vybral soud. Porovnání s dvěma případy soud považuje za postačující vzhledem k tomu, že u žalobce k žádným zásadnějším újmám nedošlo a trestní stíhání v tomto případě probíhalo rychle a bylo skončeno do svou let. V obou srovnávaných případech trvalo trestní stíhání delší dobu, prakticky dvojnásobnou a v obou případech byli tamní poškození ohroženi vyšší trestem odnětí svobody, na 5 až 12 let, čímž jim reálně hrozil, na rozdíl od žalobce, nepodmíněný trest odnětí svobody. V obou případech došlo k medializaci trestní kauzy, v jednom z případů dokonce masivní. Medializace byl žalobce ušetřen a podařilo se trestní stíhání utajit i před rodiči. Obdobně došlo k určitým zásahům do rodinného života žalobce, nicméně bylo také prokázáno, že k rozpadu partnerského vztahu došlo již předtím v důsledku prvního trestního stíhání, které předmětem odškodnění není. V opatrovnickém řízení soud k trestnímu stíhání nepřihlížel a žalobce má syna s bývalou partnerkou ve střídavé péči. K určitému dopadu došlo v rámci sféry profesní, nicméně žalobce sám vypověděl, že bez příjmu nezůstal, neboť byl nejprve v pracovní neschopnosti, tedy zabezpečen dávkami nemocenského pojištění a později nastoupil do nové práce v Národním muzeu.

40. Soud dospěl k závěru, že částka 70 000 Kč, kterou přiznala žalovaná zcela odpovídá skutkovým okolnostem případu a újmě, ke které v příčinné souvislosti s trestním stíháním, které je předmětem tohoto řízení, došlo. Soud proto žalobu ohledně požadované částky 1 200 000 Kč zamítl jako nedůvodnou, a to ohledně částky 70 000 Kč i proto, že tuto částku žalovaná žalobci již uhradila dne [datum] (výrok II).

41. V souhrnu soud žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 10 600 Kč, ve zbytku, ohledně částky 1 215 900 Kč soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítl.

42. Soud přiznal žalobci požadovaný úrok z prodlení v zákonné výši (výrok I), a to z žalovanou dne [datum] vyplacené částky 113 950 Kč od [datum] do [datum] a ze soudem přiznané částky 10 600 Kč od [datum] do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni [právnická osoba].[Anonymizováno] 14,75 %. Ve zbytku soud nárok na požadované příslušenství zamítl. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne [datum], a ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem [datum] (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

43. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 a 3 a 146 odst. 2 o.s.ř. Předně soud uvádí, že žalobce u žalované svůj nárok uplatnil dne [datum] a šestiměsíční lhůta k projednání nároku žalované uplynula dnem [datum], přičemž k projednání nároku žalobce došlo až dne [datum] a k částečné úhradě ve výši 113 950 Kč došlo až dne [datum]. Jelikož žalobce uplatnil v řízení šest nároků na odškodnění, a to jednak čtyři nároky na náhradu škody a jednak dva nároky na odškodnění za nemajetkovou újmu, postupoval soud v intencích rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1435/2015 ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu v platném znění (dále jen „AT“). Celková tarifní hodnota předmětu řízení (na počátku) činí: 30 000 + 30 000 + 25 400 + 51 700 + 350 000 + 7 000 = 494 100 Kč. Žalobce byl úspěšný jednak ohledně nároku na odškodnění za jednu z požadovaných nemajetkových újem (v tarifní hodnotě 30 000 Kč, srov. § 9a odst. 2 písm. b/ AT), neboť i když žalobce nebyl úspěšný v celém rozsahu (na což nemá vliv ani skutečnost, že ohledně částky 70 000 Kč žalobce žalobu nevzal částečně zpět, neboť žalovaná neplnila včas a žalobce nadále požadoval vyšší částku), rozhodnutí o způsobu a případné výši zadostiučinění závisela na úvaze soudu, jednak ohledně částky 10 600 Kč. Žalovaná byla úspěšná ohledně částky 15 900 Kč. V rozsahu 43 950 Kč vzal žalobce žalobu zpět pro chování žalované, která však plnila až po uplynutí šestiměsíční lhůty k projednání nároku a je tak v tomto rozsahu povinna hradit náklady řízení. Žalobce zavinil zastavení řízení ohledně částky 393 650 Kč (30 000 + 350 000 + 7 000 + 6 650) a v tomto rozsahu je povinen hradit jeho náklady. Dílčí poměr, v jakém účastníci uspěli, je u žalobce 17,11 % (84 550/494 100 * 100), u žalované 82,89 % (409 550/494 100 * 100). Úspěšnější byla žalovaná v rozsahu 65,78 %, po zaokrouhlení v rozsahu 65 %. V tomto rozsahu je žalobce povinen hradit její náklady. Náklady žalované jsou představovány náhradou ve výši šesti režijních paušálů po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za písemné vyjádření ze dne [datum] k žalobě, za přípravu na jednání a účast na jednání dne [datum] a [datum] a za účast na jednání dne [datum], při kterém byl jen vyhlášen rozsudek (podle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb.), celkem 1 800 Kč, po zohlednění poměru úspěchu a neúspěchu účastníků 1 170 Kč (1 800 * 0,65). Tuto částku soud uložil žalobci zaplatit žalované (výrok III).

44. Lhůta k plnění ve výroku o věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobce v principu nijak nepoškozuje. Lhůta k plnění v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť za řízení nevyšly najevo důvody pro stanovení lhůty jiné či plnění ve splátkách, ani účastníci jinak nenavrhovali.

45. Výrokem IV. soud rozhodl o vrácení složené zálohy na náklady důkazů ve výši 4 000 Kč. Jelikož svědečné nebylo svědky požadováno a záloha tak nebyla čerpána, rozhodl soud o jejím vrácení žalobci ve lhůtě podle § 10a odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, per analogiam.

Poučení