48 C 46/2021-57

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Beránkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; IČO: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa] proti žalovanému: ; [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa žalobkyně] o zaplacení 246 469,93 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalovaného na zaplacení částky 169.600 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 246.469,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 246.469,93 Kč od 28. 3. 2018 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Vzájemný návrh žalovaného, kterým se vůči žalobci domáhal zaplacení částky 169.600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 169.600 Kč od 31. 10 2018 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 7.916 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 12.324 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 246.469,23 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že žalovaný v době od 12. 11. 2009 do 28. 6. 2016 z poboček žalobce v Brně a v České republice využil u žalobce službu„ doporučená zásilka do zahraničí“ a s úmyslem získat neoprávněný majetkový prospěch v celkem 561 případech zaslal tzv. aerogram na různé adresy do Republiky Nauru, kdy jeho cílem nebylo doručení zásilek či jeho snaha získat zpět nedoručitelné aerogramy opatřené poštovními známkami, ale vyplacení příslušné náhrady od žalobce. Konkrétně se pak jedná o zásilky uvedené v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2019, č. j. [číslo jednací] pod číslem 313) až 561). Žalovanému byla žalobcem v souvislosti s doručením předmětných zásilek vyplacena v reklamačním řízení vždy částka uvedená u jednotlivých zásilek. Žalovaný byl za toto jednání odsouzen shora specifikovaným rozsudkem, kterým byl současně zavázán k povinnosti uhradit žalobci škodu. Rozsudek Krajského soudu v Brně byl částečně ve výroku o náhradě škody zrušen usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, č. j. [číslo jednací] a žalobce byl se svým nárokem odkázán na občanskoprávní řízení. Žalobce se tak v tomto řízení domáhá vůči žalovanému náhrady škody ve výši 246.469,93 Kč. Žalobce na základě zrušeného trestního rozsudku vedl vůči žalovanému exekuci, kde byla soudním exekutorem vymožena částka 169.600 Kč, kterou žalobce následně započetl na náhradu škody vyplacené v souvislosti se zásilkami uvedenými pod č. 164) – 312) odsuzujícího rozsudku. Nárok žalobce není promlčen, neboť se se svým nárokem v původní výši 773.359 Kč přihlásil do trestního řízení dne 12. 12. 2017, čímž k tomuto dni došlo ke stavění promlčecí doby, které skončilo ke dni právní moci usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, č. j. [číslo jednací]. Nejstarší náhrada pak byla žalobci vyplacena dne 8. 9. 2015.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Žalovaný se již cca 50 let zabývá odbornou filatelistkou se specializací na tzv. aerofilatelistiku. Jeho snahou bylo získat tzv. celistvou zásilku, kdy jediným jeho zájmem bylo získat zásilku zpět jako zásilku nedoručenou, kdy zásilka vykazuje, že v určitou dobu byla v určité destinaci. Žalovaný se tak jednání, které mu bylo kladeno za vinu, nedopustil s úmyslem získat neoprávněný majetkový prospěch, ale za účelem získání kompletní sbírky aerogramů opatřených poštovními razítky ze všech dostupných destinací. Destinace Nauru byla poslední destinací, která mu chyběla ke zkompletování jeho sbírky aerogramů. Žalovaný odeslal zásilky do destinace Nauru s tím, že žalobce v souladu s poštovní smlouvou a svými poštovními podmínkami vrátí žalovanému jím odeslané zásilky jako nedoručené. Žalobce ale nebyl s to zajistit doručení zásilek a jejich následné vrácení zpět žalovanému. Žalobce tak nedostál svému závazku doručit řádně zásilky žalovaného a v případě jejich nedoručení je žalovanému vrátit zpět, neboť veškeré snahy žalovaného o doručení aerogramů do destinace Nauru skončily jejich nedoručením a ztrátami zásilek. Žalobci nevznikl na vrácení poskytnuté náhrady škody nárok, neboť žalovaný obdržel náhradu škody v souladu s právními předpisy a poštovními podmínkami žalobce. Proti žalovanému byla na základě exekučního titulu, a to rozsudku Krajského soud v Brně ze dne 3. 12. 2019, č. j. [číslo jednací], vedena u [exekutorský úřad] [anonymizováno] [obec] pod sp. zn. [spisová značka], exekuce. Exekuce byla dle § 268 odst. 1 písm. b) o.s.ř. zastavena, neboť exekuční titul byl zrušen. V této exekuci byla vůči žalovanému vymožena částka 169.600 Kč, kterou žalobce přípisem ze dne 9. 10. 2020 započetl oproti své pohledávce z titulu náhrady škody. Žalovaný se zápočtem nesouhlasil a vyzval žalobce dopisem ze dne 22. 10. 2020 k vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce se tak v tomto řízení domáhal vzájemným návrhem ze dne 15. 4. 2021 vůči žalobci z titulu bezdůvodného obohacení zaplacení částky 169.600 Kč s příslušenstvím.

3. Žalobce v replice ze dne 2. 8. 2021 uvedl, že pohledávka žalobce z titulu náhrady škody není nejistá a je způsobilá k započtení. Žalovaný se měl od 26. 3. 2018 možnost seznámit s obsahem trestního spisu, žalovaný tak byl od tohoto dne seznámen s požadavkem žalobce na úhradu náhrady škody. Žalobce navrhl zamítnout vzájemný návrh žalovaného. Trestním rozsudkem bylo prokázáno, že žalovaný nejednal v rámci svého koníčku, ale výhradně za účelem získání neoprávněného prospěchu. Žalovaný uváděl na zásilkách smyšlené adresy či osoby, které se v republice Nauru nenacházely a uváděl tak žalobce v omyl. Pohledávka žalobce je jistá, když vznikla jako škoda způsobená trestnou činností žalovaného, za niž byl pravomocně odsouzen.

4. Na základě provedeného dokazování níže uvedenými listinnými důkazy a spisem zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutkový stav.

5. Žalobce se podáním ze dne 8. 12. 2017 připojil se svým nárokem na náhradu škody vůči žalovanému ve výši 773.359 Kč s příslušenstvím v trestním řízením vedeném vůči němu u Policie České republiky, [stát. instituce] [obec], [anonymizována čtyři slova], pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] s tím, že tato částka představuje součet žalovanému vyplacených náhrad škod v rámci jím uplatněných reklamací zásilek (viz uplatnění nároku na náhradu škody ze dne 8. 12. 2017).

6. Žalovaný byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2019, č. j. [číslo jednací], pravomocně ke dni 3. 12. 2019 uznán vinným ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, čímž žalobci (tam poškozenému) způsobil škodu ve výši 536.374 Kč, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců, který byl podmíněně odložen do zkušební dobu tří let. Současně byla tímto rozsudkem žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci z titulu náhrady škody částku 536.374 Kč. Žalovaný v době od 12. 11. 2009 do 28. 6. 2016 z poboček žalobce využil službu„ doporučená zásilka do zahraničí“, kterou žalobce poskytuje a s úmyslem získat neoprávněný majetkový prospěch v celkem 561 případech zaslal tzv. aerogram na různé adresy do Republiky Nauru, avšak jeho cílem nebylo doručení zásilek či snaha získat zpět nedoručitelné aerogramy opatřené poštovními razítky, ale vyplacení příslušné náhrady od žalobce. Žalovanému byla žalobcem vyplacena v celkem 561 případech vždy částka uvedená v jednotlivých skutcích uvedených v tomto rozsudku pod bodem 1) až 561), kdy předmětem tohoto řízení byly skutky uvedené pod bodem 313) až 561). Žalovanému byla na základě reklamace ze dne 29. 6. 2015 vyplacena žalobcem dne 2. 12. 2015 částka 982 Kč (viz skutek pod bodem 313) a na základě reklamace ze dne 29. 6. 2015 dne 8. 9. 2015 částka 2 x 982 Kč (viz skutek po bodem 319) a 325). Z odůvodnění rozsudku se pak mj. podává, že žalovaný min. od listopadu 2019 musel předpokládat a počítat s tím, že předmětné zásilky se v rámci poštovní přepravy ztratí a jemu bude vyplacena paušální náhrada. Žalovaný zasílal aerogramy na Nauru v desítkách, vyšších desítkách a v letech 2014, 2015 pak i ve stovkách ročně, v jednotlivých měsících je zasílal opakovaně, od roku 2012 téměř každý kalendářní měsíc. Žalovaný uváděl žalobce (tam poškozeného) v omyl v tom směru, že má zájem o využití poštovní služby, s ohledem na své zkušenosti a odbornost věděl, že pravděpodobnost, že se mu aerogram adresovaný do Republiky Nauru vrátí se limitně blíží nule a na toto spoléhal a využil toho k vlastnímu obohacení.

7. Soud ve věci k návrhu žalobce provedl důkaz i obsahem spisu Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka], a to postupem dle § 129 o.s.ř. Nad rámec toho soud k výslovnému návrhu účastníků pak provedl k důkazu i účastníky explicitně označené listiny z tohoto spisu. Z obsahu trestního spisu zdejšího soudu pak soud zjistil, že žalobce podal dne 13. 3. 2017 trestní oznámení. Z jeho odůvodnění se podává, že žalobce poskytoval opakovaně žalovanému službu„ doporučená zásilka do zahraničí“ a tento v období let 2012 –2016 odeslal 511 ks doporučených zásilek do zahraničí, které následně reklamoval. Reklamace byly žalobcem uznány jako důvodné a žalovanému byla postupně žalobcem vyplacena na náhradě škody částka 463.888 Kč a na vrácených službách částka 28.635 Kč. Dle žalobce mohlo docházet ke zneužití práva na výplatu náhrady škody a pravým účelem jednání žalovaného mohlo být získání náhrady škody za nedoručení zásilek. Součástí trestního oznámení žalobce pak byl seznam 511 tam specifikovaných zásilek odeslaných žalovaným, za nějž byla žalovanému žalobcem vyplacena v rámci reklamačního řízení náhrada škody ve výši v seznamu uvedeném. Jednalo se konkrétně o zásilky odeslané žalovaným v období od 13. 7. 2012 do 22. 12. 2015. Žalovanému pak byla na základě jednotlivých reklamací vyplacena v období od 4. 4. 2013 do 7. 9. 2016 částka 492.523 Kč (viz trestní oznámení žalobce včetně seznamu zásilek založeného na čl. 146 a na čl. 146 –168 trestního spisu). Žalobce následně své trestní oznámení dne 31. 3. 2017 doplnil o další seznam zásilek zaslaných žalovaným do Republiky Nauru v období let 2004 až 2012 včetně. Z toho seznamu zásilek je pak zřejmá identifikace žalovaným odeslaných doporučených zásilek do destinace Nauru v období roku 2004 až 2012 (viz čl. 189 –226 trestního spisu). Dále je z něj zřejmé, jaké konkrétní zásilky žalovaný reklamoval a kolik mu bylo žalobcem na základě té které reklamace vyplaceno. Žalobce své trestní oznámení následně doplnil i podáním ze dne 25. 9. 2017, a to o důkazy v podobě jednotlivých reklamačních spisů. Z každého reklamačního spisu je patrno, že žalovaný reklamoval jím odeslané a tam vždy specifikované doporučené zásilky, dále z nich vyplývá výsledek reklamačního řízení a i částky žalovanému žalobcem přiznané a vyplacené (viz jednotlivé reklamační spisy včetně poštovních poukázek obsažené ve svazcích I. až VI. trestního spisu). Jednotlivé částky přiznané žalovanému v rámci jednotlivých reklamačních řízení pak byly žalovanému vypláceny prostřednictvím poštovních poukázek oproti jeho podpisu. Žalovaný a jeho obhájce byli policejním orgánem dne 12. 3. 2018 vyrozuměni o možnosti prostudovat trestní spis (viz vyrozumění vč. doručenek na čl. 1835 –1837 trestního spisu). Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, č. j. [číslo jednací], byl pravomocně ke dni 29. 7. 2020 rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2019, č. j. [spisová značka], ve výroku o náhradě škody, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě škody částku 536.374 Kč a dále ve výroku, kterým byl žalobce se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení občanskoprávní, zrušen. Z jeho odůvodnění se pak podává, že důvodem pro zrušení výroku o náhradě škody byla skutečnost, že soud se nezabýval námitkou promlčení vznesenou žalovaným. Z dopisu žalobce ze dne 5. 1. 2017 (založený na čl. 22393 trestního spisu) pak vyplývá, že žalobce informoval žalovaného o ztrátě zásilky a o důvodnosti jeho reklamace. Současně mu ale sdělil, že nárok na výplatu náhrady nebyl z důvodu zneužití práva z jeho strany akceptován. Z protokolu o výslechu svědkyně [] [jméno] [příjmení] ze dne 5. 9. 2018 soud zjistil, že svědkyně byla vedoucí oddělení reklamací a stížností. Popsala zevrubně způsob řešení reklamací zásilek adresovaných či došlých ze zahraničí. O žalovaném slyšela v roce 2005 jako o člověku, který rozesílá zásilky do zahraničí a přilepšuje si do rozpočtu jejich reklamováním. Zpočátku se jednalo o malé množství zásilek, které se nijak neřešily, neboť by bylo složité prokázat zneužití žalobce. Odesílání zásilek žalovaným se začalo řešit až v roce 2015, kdy se jednalo již o několik set případů – jednalo se mj. o zásilky do Republiky Nauru, které se zpět nevraceli. Dále popsala faktické poměry v Republice Nauru a uvedla, že tato je zcela pasivní při kontaktu, poštovní úřad nemá webové stránky a neví, co se s tam doručenými zásilkami děje. Dále uvedla, že nemohou zablokovat odesílání zásilek do konkrétní země, to by musela udělat jen vláda. Z počtu žalovaným podaných reklamací (271!) měli pochybnosti o záměru žalovaného. Uvedla, že v případě nevyřízení reklamace měli povinnost vyplatit paušální náhradu škody. Svědkyně [jméno] [příjmení] téhož dne v rámci své svědecké výpovědi jako členka týmu mezinárodních reklamací uvedla, že žalovaný reklamoval stovky zásilek, na což upozornila své nadřízené a následně k tomu zpracovávala podklady. Republika Nauru ohledně reklamací s poštou nikterak nekomunikovala.

8. Žalovanému a jeho obhájci bylo dne 26. 3. 2018 umožněno prostudovat trestní spis vedený vůči žalovanému. Obhájce žalovaného tohoto práva využil; žalovaný osobně nikoliv, ačkoliv byl o tomto svém právu policejním orgánem řádně vyrozuměn (viz záznam Policie České republiky o prostudování spisu z téhož dne a úřední záznam ze dne 3. 4. 2018).

9. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného dopisem ze dne 17. 9. 2020 k úhradě částky 386.401 Kč představující náhradu škody za zásilky označené v trestním rozsudku pod body 165) až 561). Výzva k úhradě dlužné částky byla dne 21. 9. 2020 doručena do vlastních rukou obhájce žalovaného a dne 22. 4. 2020 do vlastních rukou žalovaného (viz předžalobní výzva ze dne 17. 9. 2020 včetně doručenek).

10. Žalobce dopisem ze dne 18. 9. 2020 vyzval žalovaného ke sdělení čísla bankovního účtu za účelem výplaty částky 169.600 Kč coby částky vymožené vůči žalovanému v exekučním řízení zastaveném v návaznosti na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, na což žalovaný dne 22. 9. 2020 reagoval jeho sdělením (viz dopis ze dne 18. 9. 2020 a ze dne 22. 9. 2020).

11. Žalobce dopisem ze dne 9. 10. 2020 provedl jednostranný zápočet pohledávek. Žalobce započetl na svoji pohledávku z titulu náhrady škody částku 169.600 Kč vymoženou po žalovaném v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve věci sp. zn. [spisová značka]. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, č. j. [číslo jednací], byl exekuční titul, na základě, které byla částka 169.600 Kč vymožena, zrušen. Žalobce tuto částku započetl vůči své pohledávce za žalovaným ve výši 387.977 Kč představující náhradu škody vzniklé žalobci v souvislosti s vyplacenými náhradami za zásilky uvedené v trestním rozsudku pod bodem 164) až 561). Žalovaný byl k zaplacení vzniklé škody žalobci vyzván dne 26. 3. 2018, kdy se jeho obhájce seznámil s obsahem trestního spisu. Žalobce tak částku 169.600 Kč započetl na svůj nárok na náhradu škody uvedený pod bodem 164) až 312) a částečně v částce 319,07 Kč i na nárok uvedený bod bodem 313) trestního rozsudku. Jednostranný zápočet byl žalovanému doručen do vlastních rukou dne 15. 10. 2020 (viz jednostranný zápočet ze dne 9. 10. 2020 vč. doručenky).

12. Žalovaný s provedením zápočtu nesouhlasil, a to s ohledem na skutečnost, že žalobce uznal reklamace žalovaného za důvodné a dále i s ohledem na nejistou pohledávku žalobce, kdy byl původní exekuční titul Nejvyšším soudem zrušen a žalobce byl se svým nárokem odkázán na občanskoprávní řízení (viz dopis žalovaného ze dne 22. 10. 2020). Žalovaný vyzval žalobce k zaplacení částky 169.600 Kč vymožené vůči žalovanému v exekučním řízení zastaveném dle § 268 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a již vyplacené soudním exekutorem žalobci (viz výzva ze dne 22. 10. 2020). Žalobce na nesouhlas žalovaného se započtením pak reagoval dopisem ze dne 30. 10. 2020 s tím, že jeho pohledávka není ani nejistá ani neurčitá a že jeho nárok není promlčen.

13. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce žalovanému vyplatil z titulu jednotlivých žalovaným uplatněných reklamací uvedených pod bodem 1) až 561) trestního rozsudku částky tam uvedené. Soud tak vzal toto shodné skutkové tvrzení účastníků za své zjištění, a to v souladu s § 120 odst. 3 o.s.ř., přičemž platí, že nesporné skutečnosti se nemusejí prokazovat.

14. Po provedeném dokazování soud stran zjištěného skutkového stavu uzavřel, že žalovaný svým protiprávním jednáním specifikovaným ve shora specifikovaném odsuzujícím rozsudku Krajského soudu v Brně způsobil žalobci škodu v tam stanovené výši a byl za toto své protiprávní jednání trestním soudem pravomocně odsouzen. Žalobce se se svým nárokem na náhradu škody vůči žalovanému řádně připojil v trestním řízení, o jeho nároku bylo následně v rámci adhezního řízení rozhodnuto tak, že žalovaný byl povinen nahradit žalobci škodu v tam uvedené výši. V rámci exekuce pak byla vůči žalovanému vymožena částka 169.600 Kč, která byla vyplacena žalobci. Rozhodnutím Nejvyššího soudu pak byl odsuzující trestní rozsudek v části týkající se náhrady škody zrušen a došlo k zastavení exekuce. Žalobce jednostranně započetl v exekuci vymoženou částku na svoji pohledávku z titulu náhrady škody za žalovaným. Ve zbylé části se jí pak domáhal v tomto řízení.

15. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

16. Dle § 2910 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

17. Dle § 2894 odst. 1 občanského zákoníku povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

18. Dle § 2951 odst. 1 občanského zákoníku škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

19. Dle § 2952 občanského zákoníku hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

20. Dle § 609 občanského zákoníku nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

21. Dle § 610 odst. 1 občanského zákoníku k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

22. Dle § 619 odst. 1 občanského zákoníku jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odst. 2 právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

23. Dle § 620 odst. 1 občanského zákoníku okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

24. Dle § 629 odst. 1 občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky.

25. Dle § 636 odst. 1 občanského zákoníku právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Dle odst. 2 byla-li škoda nebo újma způsobena úmyslně, promlčí se právo na její náhradu nejpozději za patnáct let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. To platí i v případě vzniku škody nebo újmy porušením povinnosti v důsledku úplatkářství spočívajícího v nabídce, slibu nebo dání úplatku jiným než poškozeným nebo v přímém či nepřímém vyžádání úplatku od poškozeného.

26. Dle § 648 občanského zákoníku uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.

27. Dle § 1982 odst. 1 občanského zákoníku dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Dle odst. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

28. Dle § 1987 odst. 1 občanského zákoníku k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Dle odst. 2 pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

29. Dle § 1989 odst. 1 občanského zákoníku promlčení pohledávky započtení nebrání, nastalo-li po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení.

30. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

31. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek, nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo jej spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

32. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná, a proto jí vyhověl. Současně stran vzájemného návrhu žalovaného dospěl soud k závěru, že tento důvodný není, a proto jej v celém rozsahu zamítl.

33. Předmětem řízení byl nárok žalobce z titulu náhrady škody a vzájemný návrh žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení.

34. Povinnost k náhradě škody vzniká tomu, kdo zaviněným protiprávním jednáním poruší absolutní práva někoho jiného (poškozeného), která lze vymezit jako život, tělesnou integritu, zdraví, svobodu nebo vlastnictví. Základními předpoklady pro vznik povinnosti k náhradě způsobené škody je protiprávní jednání škůdce spočívající v porušení zákonem stanovené povinnosti; vznik škody, která je v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním, a zavinění.

35. Aby mohlo dojít ke vzniku škody ve smyslu § 2910 občanského zákoníku, musí škůdce porušit svoji povinnost jednáním. Právním jednáním rozumíme takové chování osoby, jež je podle ustanovení zákona způsobilé vyvolat právní následky. Ustanovení § 2910 stanovuje jako jednu ze základních podmínek přičitatelnosti protiprávnost jednání škůdce, tedy takové konání nebo opomenutí fyzické či právnické osoby, které je v rozporu s objektivním právem. Protiprávnost ve vztahu k jednání porušujícímu absolutní práva poškozeného je založena na zákazu zasahovat do práv třetího. Základní problematiku chráněných práv vymezuje § 2910 v rozsahu tzv. absolutních práv, tedy kdy jeden ze subjektů je určitý a má vůči neurčitému množství jiných subjektů určité absolutní právo či absolutní povinnost, které působí tzv. erga omnes. Jde např. o vlastnictví, svobodu nebo život. V případě absolutních práv ve smyslu § 2910 přicházejí v úvahu ta práva, která poškozenému přiznává právní řád a která působí vůči každému a zakládají mj. i povinnosti třetím osobám zdržet se všech zásahů, které by rušily nositele absolutních práv ve výkonu jeho oprávnění. Ustanovení § 2910 člení rozsah náhrady škody na případy, kdy dojde k zásahu do tzv. absolutního práva a kdy dojde k porušení jiného práva. Dojde-li k zásahu do absolutního práva, nahrazuje se poškozenému veškerá újma, kterou utrpěl, tedy škoda představující bezprostřední následek protiprávního jednání. Jedním z předpokladů odpovědnosti za škodu je to, že škoda je přičítána škůdci. Příčinná souvislost tak v právním slova smyslu představuje vymezení vztahu mezi jednáním škůdce a relevantní škodou. Zavinění je třeba chápat jako základní institut, na jehož základě dochází k přičitatelnosti škody k jednání konkrétní osoby v režimu odpovědnosti za zavinění. Zavinění je jedním ze základních předpokladů skutkové podstaty náhrady škody. Stupeň zavinění hraje významnou roli při nahrazování škody. V případě náhrady škody dle § 2910 občanského zákoníku poškozený zavinění neprokazuje. Ustanovení § 2910 neváže povinnost k náhradě škody na pouhé porušení absolutního nebo jiného práva, ale na skutečnost, že k porušení dojde zaviněným porušením povinnosti.

36. V projednávané věci byl žalovaný za své protiprávní jednání spočívající v zasílání doporučených zásilek do zahraničí prostřednictvím žalobce s úmyslem získat neoprávněný majetkový prospěch pravomocně ke dni 3. 12. 209 odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2019, č. j. [číslo jednací].

37. Soud je dle § 135 o.s.ř. tímto rozhodnutím vázán o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, tj. že žalovaný trestný čin spáchal. Závěry o konkrétním jednání pachatele, jímž byla naplněna skutková podstata trestného činu, obsažené ve výroku o vině trestního rozsudku pak představují v občanském soudním řízení závazně vyřešenou předběžnou otázku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 28 Cdo 273/2014 či jeho rozsudek ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 23 Cdo 3665/2008). Civilní soud tudíž sám již nemůže jako předběžnou otázku řešit, zda k jeho spáchání došlo a současně ani není přípustné, aby soud opakovaně hodnotil důkazy svědčící o vině žalovaného. Vázanost civilního soudu rozsudkem trestního soudu nezahrnuje jen samotný závěr o vině a trestu, ale i skutkové okolnosti, který byly v trestním řízení zjištěny a byly podkladem pro závěr o konkrétním trestném činu a o jeho následcích (majetková újma). Soud v tomto kontextu odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2007, sp. zn. 26 Odo 196/2007 či na jeho usnesení ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 23 Cdo 956/2012, dle kterých je nutno z výroku o vině vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část s tím, že řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním pachatele. Rozsah vázanosti rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, je tedy dán tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň významnými okolnostmi pro rozhodnutí o uplatněném nároku. Byť se žalovaný v rámci svého vyjádření k žalobě, a i v rámci svého závěrečného návrhu snažil své jednání, za nějž byl pravomocně odsouzen, obhajovat a vysvětlovat svoji filatelistickou zálibou, soud se již jeho procesní obranou s ohledem na právě uvedené v tomto směru nikterak nezabýval a také o tom žalovaného při prvním jednání ve věci v rámci sdělení předběžného právního názoru soudu na věc náležitě zpravil.

38. Protiprávní úmyslné jednání žalovaného a vznik a výše vzniklé škody tak byla zjištěna ve shora specifikovaném rozsudku. Žalovaný byl pravomocně odsouzen za zločin podvodu a výše škody trestním soudem zjištěná a popsaná ve skutku pak představuje znak skutkové podstaty zločinu podvodu. Soud tak má za to, že je-li součástí popisu skutku vzniklá škoda a její výše, je soud vázán v rozsahu výroku i trestním soudem zjištěnou výší škody. Není tak sporu o tom, že žalovaný jednáním popsaným ve výroku odsuzujícího rozsudku způsobil žalobci škodu, nadto není sporu ani o její výši, kdy jednak toto mezi účastníky nebylo sporné (viz jejich nesporná tvrzení), nadto výše škody vyplývá z jednotlivých reklamačních protokolů a poštovních poukázek. Žalovaný způsobil svým protiprávním jednáním popsaným pod skutky 1) až 561) trestního rozsudku poškozenému žalobci škodu v celkové výši 536.374 Kč.

39. Na základě odsuzujícího rozsudku byla vůči žalovanému za účelem vymožení vzniklé škody v této výši vedena exekuce, kde byla na pohledávku žalobce vymožena a žalobci poukázána částka 169.600 Kč. Exekuce byla s ohledem na zrušení exekučního titulu následně zastavena, čímž odpadl i právní důvod vymoženého plnění. Žalobci tak okamžikem zastavení exekuce vzniklo vůči žalovanému v tomto rozsahu bezdůvodné obohacení, čímž došlo mezi účastníky ke vzniku vzájemných pohledávek – žalobce měl vůči žalovanému pohledávku z titulu náhrady škody ve výši 536.374 Kč, resp. ve výši 387.977 Kč (skutky 164–561) a žalovaný měl za žalobcem pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 169.600 Kč. Obě pohledávky existovaly současně, byly určité a jisté. Žalobce dne 9. 10. 2020 za účelem úhrady své pohledávky ve výši 387.977 Kč provedl jednostranné započtení pohledávky žalovaného za žalobcem ve výši 169.600 Kč k úhradě škody uvedené pod bodem 164) až částečně pod bodem 313) rozsudku – na úhradu škody byla započtena částka 142.170 Kč, zbylá část byla započtena na kapitalizované příslušenství. Po započtení tak zbývala k úhradě škoda ve výši 246.469,93 Kč, a to za náhradu škody popsanou bod bodem 313) až 561) rozsudku, což byl také předmět tohoto řízení. Žalobce byl v dané věci oprávněn zápočet provést – nejedná se o neplatný zápočet – obě pohledávky byly určité, jisté a existující – pohledávka žalobce za žalovaným byla postavena najisto v trestním řízení a byla splatná – žalobce se se svým nárokem na náhradu škody tehdy v celkové výši 773.359 Kč řádně připojil v trestním řízení, žalovaný pak byl k úhradě dlužné částky vyzván nejpozději ke dni 26. 3. 2018, kdy mu a jeho obhájci bylo policejním orgánem umožněno prostudovat trestní spis a žalovaný tak byl prokazatelně seznámen s nárokem žalobce na úhradu dlužné částky nejpozději v tento den.

40. Soud v tomto kontextu pak odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. [spisová značka], dle kterého je při odpovědnosti za škodu podle občanského zákoníku z hlediska počátku prodlení obviněného v trestním řízení obvykle rozhodné, kdy policejní orgán poté, co uznal vyšetřování za skončené a jeho výsledky za postačující k podání obžaloby, umožnil obviněnému prostudovat spisy (§ 166 odst. 1 tr. ř.), pokud spis obsahuje řádně uplatněný nárok na náhradu škody, a obviněný se tak z obsahu spisu mohl o něm dozvědět. To nevylučuje, že obviněný měl možnost dozvědět se o této skutečnosti v odlišné době. Rozhodující je však vždy zjištění, kdy se projev vůle poškozeného dostal do sféry dispozice obviněného, čímž je třeba rozumět konkrétní a objektivní možnost obviněného seznámit se s obsahem jemu adresovaného požadavku poškozeného na náhradu škody (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2013, sp. zn. 8 Tdo 569/2013).

41. Započtení pak představuje náhradní způsob plnění, započtení lze provést bez souhlasu druhé strany, případně i proti její vůli. K řádnému započtení je třeba, aby se jednalo o vzájemné pohledávky stejného druhu a pohledávky byly k započtení přípustné. Současně je nutné, aby jeden z účastníků učinil příslušný projev vůle. Rozhodující je i jejich splatnost. Jsou-li splněny tyto předpoklady, dojde při zápočtu k zániku pohledávek v rozsahu, ve kterém se kryjí. Soud dospěl k závěru, že veškeré předpoklady započtení byly v dané věci splněny, a proto došlo k platnému započtení a zániku vzájemných pohledávek účastníků v rozsahu, v němž se tyto překrývaly.

42. Vzhledem ke shora uvedenému tak soud zamítl vzájemný návrh žalovaného, kterým se vůči žalobci domáhal zaplacení částky 169.600 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Byť v okamžiku zastavení exekuce se v exekuci vymožená částka považuje za bezdůvodné obohacení, neboť odpadl právní důvod, v dané věci nebylo možné žalobce k úhradě této částky zavázat, neboť došlo k řádnému započtení vzájemně krytých pohledávek a žalobcův nárok vůči žalovanému z titulu náhrady škody byl o tuto částku ponížen (viz výrok II rozsudku).

43. Co se pak týká námitky promlčení žalobou uplatněné částky, uvádí soud následující. Žalobce se touto žalobou domáhal náhrady škody vzniklé mu v souvislosti se skutky uvedenými bodem 313) až 561) trestního rozsudku. Nejstarší náhrada pak byla vyplacena dne 8. 9. 2015 (viz bod 319) a 325) trestního rozsudku). Ode dne následujícího, tj. ode dne 9. 9. 2015, jako ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, pak počala dle § 619 odst. 1 občanského zákoníku běžet promlčecí doba. Žalobce se se svým nárokem na náhradu škody připojil v trestním řízení dne 12. 12. 2017. Od tohoto data až do data právní moci usnesení Nejvyššího soudu, tj. do dne 29. 7. 2020, došlo dle § 648 občanského zákoníku ke stavění běhu promlčecí doby, tj. promlčecí doba po celou tuto dobu neběžela a počala běžet až ode dne následujícího, tj. od 30. 7. 2020. Právo na náhradu škody se promlčuje ve tříleté subjektivní lhůtě, nejpozději avšak uplynutím desetileté objektivní lhůty běžící ode dne, kdy škoda reálně vznikla (nikoli tedy ode dne, kdy se škoda stala splatnou, ani ode dne, kdy došlo k právní skutečnosti, která byla příčinou vzniku škody). Jde-li o škodu způsobenou úmyslně nebo vzniklou v důsledku úplatkářství, činí objektivní promlčecí lhůta patnáct let (§ 636 odst. 2). Obě promlčecí lhůty, tj. tříletá subjektivní a desetiletá, resp. v dané věci patnáctiletá objektivní lhůta počínají běžet a končí nezávisle na sobě. Nárok na náhradu škody (újmy) je třeba uplatnit v době, kdy ještě běží obě lhůty. Marným uplynutím jedné z těchto lhůt se nárok promlčuje, i když poškozenému ještě běží i druhá promlčecí lhůta. Objektivní promlčecí lhůta přitom představuje z hlediska promlčení nároku na náhradu škody počáteční i nejzazší mez, kterou nelze v žádném případě překročit (NS 30 Cdo 479/2010). V dané věci byla škoda způsobena úmyslně (viz odsuzující rozsudek). Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce po pravomocném skončení dovolacího řízení pokračoval řádně v řízení, když dne 17. 2. 2021 podal žalobu v této věci a neuplynula tak ani subjektivní tříletá promlčecí ani patnáctiletá objektivní promlčecí doba, dospěl soud k závěru, že nárok žalobce uplatněný žalobou není promlčen a námitka žalovaného tak není důvodná.

44. S ohledem na vše shora uvedené a s ohledem na skutečnost, že v řízení bylo prokázáno, že byly splněny veškeré zákonné předpoklady pro vznik povinnosti žalovaného k náhradě škody soud žalovaného zavázal k úhradě částky 246.469,93 Kč (skutek 313) – 662,93 Kč, skutek 314) až 343) – 29.460 Kč, skutek 344) až 560) - 215.264 Kč a skutek 561) – 1.083 Kč). Žalovaný se s úhradou dlužné částky dostal do prodlení. Žalobce tak má vedle práva na jistinu i právo na úroky z prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván nejpozději dne 26. 3. 2018, tj. ode dne následujícího byl s jejím plněním v prodlení. Žalobce požadoval přiznat úrok z prodlení až ode dne 28. 3. 2018, soud proto žalovaného zavázal k úhradě zákonného úroku z prodlení až od tohoto dne, a to až do úplného zaplacení dlužné částky (viz výrok I rozsudku).

45. Soud se neztotožnil s procesní obranou žalovaného spočívající mj. v tom, že žalobce svým chováním porušil prevenční povinnost a tím tak sám přispěl ke vzniku škody. Žalobce je státním podnikem s řadou poboček a zaměstnanců, jde o velkou instituci se stovkami zaměstnanců a není tak s podivem, že k přijetí opatření vůči žalovanému došlo až s časovým odstupem. Žalobce má povinnost dodržovat zákony, a i řadu interních předpisů a není tak možné svévolně či bez dalšího odepřít žalovanému poskytnout poštovní službu, jak ostatně vyplynulo i z protokolu o výslechu svědkyně [] [příjmení]. Žalobce nemohl žalovaného v odesílání zásilek omezovat, to ale neznamená, že by to žalovaného zbavovalo trestněprávní odpovědnosti, a i odpovědnosti za jím způsobenou škodu nebo nějak jeho odpovědnost omezovalo. Žalovaný se jednáním popsaným v trestním rozsudku dopustil zločinu podvodu a byl za to pravomocně odsouzen, současně svým jednáním způsobil žalobci škodu, kterou je povinen nahradit. Ke vzniku škody došlo výlučně protiprávním jednáním žalovaného, to bylo zjištěno v trestním řízení – žalovaný uvedl žalobce úmyslně v omyl a tím mu způsobil škodu. Výše škody je v dané věci představována jednotlivými částkami vyplacenými žalobcem žalovanému z titulu jím uplatněných reklamací, jež jsou konkrétně uvedeny v popisu jednotlivých skutků pod body 1) až 561) rozsudku, kdy předmětem této žaloby byly skutky uvedené pod bodem 313) až 561) rozsudku – výše takto vyplacených částek nebyla mezi stranami sporná a škoda je pak představována součtem takto vyplacených částek. Zabýval by se soud čistě hypoteticky nyní v civilním řízení vinou žalovaného, což mu nepřísluší, a proto je vázán odsuzujícím trestním rozsudkem, a dospěl by ad absurdum k jinému závěru o vině žalovaného, než k jakému dospěl soud trestní, vedl by takový postup k nepřiměřenému zásahu do právní jistoty.

46. Soud pro nadbytečnost nevyslechl žalobcem navržené svědkyně paní [] [jméno] [příjmení] a paní [jméno] [příjmení]. Žalobce jejich výslech navrhoval k prokázání průběhu komunikace žalobce s poštovním úřadem v Nauru a dále k prokázání skutečnosti, že žalobce se se svým nárokem na náhradu škody obracel na zahraničního operátora. Jednak soud k důkazu provedl protokol o hlavním líčení, při kterém byly obě svědkyně slyšeny a tyto skutečnosti z něho vyplývají, nadto soud jejich výslech považoval za nadbytečný i s ohledem na vázanost civilního soudu pravomocným trestním rozsudkem o vině a trestu. Soud dále pro nadbytečnost neprovedl důkaz dvěma protokoly o nahlédnutí do spisu Českého telekomunikačního úřadu ze dne 21. 9. 2022, jelikož se nikterak netýkaly nyní projednávané věci, a nadto jimi mělo být prokázáno, že žalovaný pokračuje v zasílání zásilek do zahraničí i nadále, což je nyní pro projednávanou věc jednak zcela irelevantní a jednak je soud vázán stran skutku trestním rozsudkem a nikterak mu nepřísluší závěry tam přijaté v civilním řízení přezkoumávat. Navíc to, že se žalovaný opakovaně a soustavně dopouští stejného jednání, pro které byl již v minulosti pravomocně odsouzen, jeho obdobné jednání v minulosti nikterak neomlouvá ani nesnižuje jeho škodlivost a protiprávnost, ba naopak je dle soudu s podivem, že navzdory odsouzení v něm i nadále pokračuje.

47. Výrok o náhradě nákladů řízení pak vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 142a o.s.ř. V řízení plně procesně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení a dále i na náhradu nákladů řízení o vzájemném návrhu žalovaného, neboť tento byl vůči žalobci zamítnut a žalobce tak byl procesně úspěšný i v řízení o něm.

48. Náklady žalobce se sestávají z paušální náhrady nezastoupeného účastníka za sedm úkonů ve výši 300 Kč za úkon dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., a to za sepis výzvy, žaloby a vyjádření k vzájemnému návrhu ze dne 2. 8. 2021 a za účast na jednání soudu konaném dne 27. 7. 2022 a dne 19. 10. 2022 a za přípravu účasti na nich. Celkem tak žalobci náleží paušální náhrada nezastoupeného účastníka ve výši 2.100 Kč (7 x 300 Kč). Žalobci dále náleží cestovné v celkové výši 5.816 Kč (a to za cestovné z místa sídla žalobce k jednání soudu do Brna a zpět dne 27. 7. 2022 a dne 19. 10. 2022 ve výši 2 x 2.908 Kč při celkové délce trasy 2 x 412 km a průměrné spotřebě osobního automobilu 5,3 l na 100 km a ceně benzínu 44,50 Kč za 1 l a sazbě náhrady ve výši 4,70 Kč za 1 km dle vyhl. č. 116/2022 Sb.). Soud žalobci nepřiznal paušální náhradu za úkon spočívající v sepisu vyjádření ze dne 26. 8. 2022, neboť skutečnosti tam uvedené měly být obsaženy v řádné žalobě. Soud proto tyto náklady řízení nepovažuje za účelně vynaložené, a proto je žalobci nepřiznal (viz výrok III rozsudku)

49. Žalobce byl dle § 11 odst. 2 písm. q) z. č. 549/1991 Sb. v řízení osvobozen od soudního poplatku. Dle § 2 odst. 3 tohoto zákona platí, že je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. S ohledem na skutečnost, že v řízení byl plně procesně úspěšný žalobce, zavázal soud k povinnosti zaplatit soudní poplatek procesně neúspěšného žalovaného. Výše soudního poplatku pak vyplývá z položky 1 bodu 1 Sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek v dané věci s ohledem na výši jistiny činí 12.324 Kč (viz výrok IV rozsudku).

Poučení