48 C 52/2022-86

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupena advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] za niž jedná [anonymizováno 7 slov] sídlem [adresa] o zaplacení 140 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 140 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 140 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 140 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z žalované částky od [datum] do zaplacení z titulu nemajetkové újmy způsobené mu nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem v Písku pod sp. zn. 7 C 130/2006 (dále také jen„ posuzované řízení“). Předmětem posuzovaného řízení bylo určení neplatnosti nájemní smlouvy a vyklizení nemovitosti, přičemž žalobkyně v posuzovaném řízení vystupovala jako procesní žalovaná [číslo]. Žaloba byla podána [datum], řízení pravomocně skončilo až dne [datum], celková délka řízení tedy činila 15 let. Řízení trvalo extrémně dlouho a bylo stiženo četnými průtahy. Žalobkyně tvrdila, že v důsledku nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, se ocitla ve stavu potíží, úzkosti, obtíží a duševního stresu a dále ve stavu nejistoty, jakým výsledkem posuzované řízení skončí. Nepřiměřená délka posuzovaného řízení dále negativně zasáhla do podnikání a vnitřního fungování žalobkyně jakožto společnosti, negativně bylo rovněž ovlivněno dosahování hospodářských cílů žalobkyně. Žalobkyně proto žádá spravedlivou kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy v penězích, a to nejméně částku 20 000 Kč za každý rok trvání řízení (1/2 za první dva roky trvání řízení), neboť dle žalobkyně byla délka posuzovaného řízení násobně delší, než je přiměřené, řízení přitom nebylo po právní ani skutkové stránce složité, jednalo se toliko o standardní spor mezi nájemcem a pronajímatelem. Žalobkyně rovněž k délce řízení sama nepřispěla, naopak proti průtahům aktivně brojila, nicméně postup soudů byl pasivní a zdlouhavý. Řízení bylo pro žalobkyni velmi významné, a to s ohledem jednak na vysokou hodnotu předmětu sporu a jednak na úzkou souvislost sporu s předmětem podnikání žalované. K uplatnění nároku u žalované žalobkyně uvedla, že nárok uplatnila podáním ze dne [datum], a to ve výši 280 000 Kč, přičemž žalovaná nárok uspokojila co do 252 000 Kč. Žalobkyně nesouhlasila se snížením základní částky o 40% z důvodu projednání věci na třech stupních soudní soustavy, neboť má za to, že za tento aspekt odpovídá stát. Žalobkyně rovněž nesouhlasila se snížením základní částky o 20 % z důvodu složitosti řízení, neboť se jednalo o standardní spor, nijak nevybočující z mezí obvyklosti, nebylo třeba složitého dokazování, znaleckých posudků apod. Podáním ze dne [datum] žalobkyně upřesnila, v jaké výši žádá zákonný úrok z prodlení. Podáním ze dne [datum] žalobkyně sdělila, že od žalované obdržela doplatek přiměřeného zadostiučinění ve výši 70 947 Kč.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne [datum] nárok uplatnila. Žalovaná jejímu nároku vyhověla co do poskytnutí finančního zadostiučinění ve výši 70 947 Kč, již dříve žalovaná plnila v částce 181 053 Kč. Žalovaná zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení a uvedla, že řízení trvalo 15 let, probíhalo na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem, přičemž soud I. stupně rozhodoval 3 x, soud II. stupně 5x a Nejvyšší soud 4x, 3x rozhodoval Ústavní soud o odmítnutí ústavní stížnosti. Žalovaná shledala, že délka řízení byla nepřiměřená a žalobkyni vznikla nemajetková újma. Věc byla složitá, neboť vyžadovala velké množství listinných důkazů, po stránce právní došlo třikrát k záměně účastníků, jednomu z účastníků musel být ustanoven opatrovník. Pokud jde o význam řízení, nejedná se o věc, která by měla pro žalobkyni zvýšený význam, jelikož jde toliko o spor o peněžité plnění. Žalovaná žalobkyni přiznala finanční zadostiučinění ve výši 20 000 Kč za rok řízení, přičemž tato částka je za první dva roky v poloviční výši. Tuto základní částku žalovaná snížila o 20 % s ohledem na složitost řízení a o dalších 40 % s ohledem na projednání věci na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem. Základní částku žalovaná současně zvýšila o 30 % z důvodu postupu soudu a o 10 % z důvodu dlouhotrvajícího odškodňovacího řízení. Žalovaná uzavřela, že žalobkyni náleží zadostiučinění ve výši 252 000 Kč, avšak žalobkyni byla již v minulosti vyplacena částka ve výši 181 053 Kč, a to na základě rozhodnutí zdejšího soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 17/2015, proto žalobkyni zbývá doplatit částku ve výši 70 947 Kč, což žalovaná učinila. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

3. Soud věc projednal a rozhodl o ní při nařízeném jednání. Při jednání dne [datum] žalobkyně navrhla připuštění změny žaloby, spočívající v tom, že se žalobkyně částky 140 000 Kč domáhá za dosud pravomocně nerozhodnutou část posuzovaného řízení, tedy počínaje dnem [datum] do jeho skončení, což soud připustil, neboť pro to byly splněny procesní podmínky § 95 o.s.ř.

4. Soud neprovedl dokazování listinami navrženými k prokázání uplatnění nároku u žalované, jakož i jejím stanoviskem, neboť šlo o skutečnosti mezi účastníky nesporné. Přítomná žalobkyně při jednání dne [datum] souhlasila, aby soud převzal ohledně části posuzovaného řízení vedeného u Okresního soudu v Písku pod sp.zn. 7 C 130/2006 od jeho začátku do [datum] výsledky dokazování, které bylo vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 17/2015.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně u žalované nárok uplatnila dne [datum] ve výši 280 000 Kč, že žalovaná nároku částečně vyhověla, přičemž dospěla k částce 252 000 Kč. S ohledem na pravomocně přiznanou částku 181 053 Kč za období od [datum] do [datum] (12 let a 10 měsíců) v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. 12 C 17/2015 žalovaná vyplatila žalobkyni částku 70 947 Kč, což sdělila stanoviskem ze dne [datum], Nesporným mezi účastníky bylo i to, že žalobkyni byla v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. 12 C 17/2015 přiznána částka 181 053 Kč za období od [datum] do [datum].

6. Z provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění. [Obsah přílohového spisu]

8. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení ve vztahu k žalobkyni trvalo 15 let a 1 měsíc. Současně bylo nesporné, že za období do [datum] byla již žalobkyně pravomocně odškodněna v řízení sp.zn. 12 C 17/2015 částkou 181 053 Kč. Zbývající délka řízení, o které dosud nebylo soudy rozhodnuto, tak činí 2 roky a 3 měsíce. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci 11. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

13. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce zejména podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk, když se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobkyně svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zák. č. 82/1998 Sb., pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

17. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen„ Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

18. V posuzovaném případě se žalobkyně domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

19. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

20. Vzhledem k tomu, že za část řízení, a to do [datum] byla žalobkyně již pravomocně odškodněna v řízení sp.zn. 12 C 17/2015, a v tomto rozsahu tak odškodnění za tuto část řízení tvoří pro toto řízení překážku věci pravomocně rozhodnuté, postupoval soud v intencích rozhodnutí NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 2328/2015, podle něhož platí, že„ při dalším uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou stále neskončeného řízení, vychází soud při posuzování přiměřenosti délky řízení z celkové délky řízení; dospěje-li k závěru, že je třeba poskytnout přiměřené zadostiučinění v penězích, přizná zadostiučinění za tu fází řízení, jež nebyla zohledněna v předchozím odškodňovacím řízení.“ 21. Posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum] a skončeno bylo dne [datum], kdy byla usnesením sp. zn. IV. ÚS 1736/21 odmítnuta ústavní stížnost původní žalobkyně ([právnická osoba]) - Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně tak činila 15 let a 1 měsíc. Již zde soud konstatuje, že tato délka řízení je i při bližším zkoumání průběhu celého řízení nepřiměřená. Na délce řízení se významně podílel soud (viz dále). Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jí náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma. Soud shledal, že je na místě žalobkyni poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování či omluva není v tomto případě dostatečnou formou zadostiučinění. Ke stejnému závěru dospěla u žalovaná.

22. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze Stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen„ Stanovisko“). Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení (1 250 Kč – 1 667 Kč za měsíc), přičemž na první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení (srov. NS ČR, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Soud shledal důvody pro stanovení výše základní sazby za jeden rok řízení vyšší než je spodní hranice, neboť řízení trvalo 15 let. Soud však neshledal důvod přiznat žalobkyni za rok trvání řízení částku 20 000 Kč. Z judikatury Nejvyššího soudu lze vysledovat, že horní hranice doporučeného rozmezí je soudy přiznávána v řízení o extrémních délkách 20 let (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011, či věc řešenou Nejvyšším soudem pod sp.zn. 30 Cdo 5440/2014, kde byla základní částka 20 000 Kč/rok přiznána u řízení, jehož délka přesahovala 23 let). Základní částka 17 000 Kč byla přiznána v řízení trvajícím 16 let (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1612/2009). V posuzované věci řízení trvalo 15 let a 1 měsíc. Za přiměřenou základní sazbu tak soud považuje v tomto případě 17 000 Kč za rok řízení, tj. 1 417 Kč za měsíc.

23. Zadostiučinění, které by tak žalobkyni náleželo za období 2 let a 3 měsíců je představováno částkou 38 251 Kč (2x17 000 + 3x 1 417 (, kdy je však nutno tuto částku modifikovat a to dle kritérií uvedených v ust. § 31a OdpŠk. Již bylo uvedeno, že výčet těchto kritérií je demonstrativní, soud tak přihlédl i k dalším okolnostem. Současně soud nekrátil částku za první dva roky řízení na polovinu, neboť soud v tomto řízení odškodňuje zbývající dosud soudy neposuzovanou část řízení, přičemž ke krácení za první dva roky řízení již došlo v pravomocné věci sp.zn. 12 C 17/2015.

24. Soud shledal, že zásadní měrou se na délce řízení podílel soud. Jeho postup nebyl plynulý, byl nekoncentrovaný a v několika případech došlo k průtahům. V řízení byla shledána období zásadní nečinnosti soudu. V projednávané věci soud neučinil žádný úkon v období od [datum] (kdy byla žaloba pro zmatečnost předložena Vrchnímu soudu v Praze) do [datum] (kdy Vrchní soud v Praze usnesením rozhodl o tom, že k projednání rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou příslušné okresní soudy), tj. průtah cca 10 měsíců. Naproti tomu soud neshledal průtahy v rámci dovolacího řízení od [datum] (kdy byl spis předložen Nejvyššímu soudu ČR) do [datum] (kdy Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadený rozsudek), dále od [datum] (kdy byl spis předložen Nejvyššímu soudu ČR), do [datum] (kdy byl spis vrácen zpět [příjmení]), neboť v té době rozhodoval Nejvyšší soud ČR o dovoláních, přičemž s ohledem na ojedinělou funkční příslušnost Nejvyššího soudu ČR nelze takové období považovat za průtah ve vlastním slova smyslu. Ze stejného důvodu soud neshledal průtahy ani v řízení vedeném u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 741/13 v období od [datum] (kdy Ústavní soud sdělil právnímu zástupci zdejší žalobkyně složení senátu) do [datum] (kdy Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti). Mimo shora uvedená období byly úkony soudů v původním řízení činěny střídavě obratem či v přiměřených lhůtách a procesní postup byl relativně plynulý. Soud dále zaznamenal nekoncentrovaný postup soudů, který spatřuje zejména v potřebě opakovaně vydat opravná rozhodnutí (tj. soudy opakovaně vydávaly chybná rozhodnutí, která následně opravovaly), což rovněž přispělo k prodloužení původního řízení (např. opravné usnesení z [datum] a z [datum], opravné usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] či opravné usnesení KS z [datum], kterým bylo upřesněno, kterému z účastníků byl ustanoven opatrovník, dne [datum] pak KS vydal opravné usnesení rozsudku). Další nekoncentrovanost přičitatelnou k tíži žalované soud shledal ve vadném rozhodnutí KS, které bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] z toho důvodu, že odůvodnění napadeného rozsudku neodpovídá požadavkům § 157 odst. 2 o.s.ř. a řízení je tak zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soud shledal, že je na místě s ohledem na toto kritérium základní částku navýšit o 30 %. Tuto výši soud stanovil s přihlédnutím k tomu, že toto kritérium bylo zásadní pro shledání délky řízení jako nepřiměřené a mohlo by dojít k duplicitnímu posuzování téhož kritéria, avšak nesprávný postup soudu byl natolik zásadní pro délku řízení, že byl důvod základní částku ještě navýšit.

25. Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy a rovněž před Ústavním soudem. K uvedenému soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. závěry Stanoviska). Je nepochybné, že žalobkyni příslušelo právo využít ve svůj prospěch všechny procesní prostředky, současně však musí být srozuměna i s tím, že se tím prodlouží celková délka řízení, což žalované nemůže jít k tíži. Skutečnost, že věc tedy byla projednávána na všech třech stupních soudní soustavy a rovněž u Ústavního soudu, tedy byly využity i mimořádné opravné prostředky, je nepochybně ve vztahu k délce řízení třeba zohlednit, a to snížením základní částky o 30 %.

26. Co se významu předmětu řízení pro žalobkyni týká, soud jej hodnotí jako vyšší, jakkoli se typově jednalo o majetkový spor (resp. spor ohledně práva užívat nemovitost), u něhož se nepresumuje zvýšený význam (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne [datum]). Soud přesto posoudil význam původního řízení jako vyšší, neboť se jednalo o právo žalobkyně užívat nemovitost významnou pro její podnikání, přičemž hodnota sporu činila 16 mil. Kč. Soud proto s ohledem na uvedené shledal důvodné základní částku zvýšit o 10 %.

27. Věc byla po skutkové stránce běžně složitá, což potvrzuje skutečnost, že nebylo třeba provádět složitá a rozsáhlá dokazování. Naproti tomu soud věc hodnotí jako velmi složitou po stránce hmotněprávní, neboť v původním řízení soudy posuzovaly zejména otázku souběhu nájemní smlouvy a věcného břemene k jedné nemovitosti, tj. zda mohou zmíněné dva instituty vedle sebe obstát či nikoli, a to za situace, kdy ani rozhodovací praxe soudů nebyla v dané věci příliš rozvinutá. Dále soudy posuzovaly otázku neplatnosti nájemní smlouvy a vyklizení nemovitosti. Soud věc hodnotí jako složitější také po stránce procesní, když byla vydána celá řada procesních rozhodnutí (např. rozhodování o procesním nástupnictví, o ustanovení opatrovníka nové žalobkyni v původním řízení, bylo vydáno několik opravných usnesení, opakované odročení jednání k žádosti stran, zrušení rozhodnutí dovolacím soudem a vrácení zpět k dalšímu řízení, bylo rozhodováno o žalobě pro zmatečnost a v dané souvislosti o věcné příslušnosti KS, o níž rozhodoval Vrchní soud v Praze, opakované výzvy OS k doplnění odvolání podaných účastníky, v rámci původního řízení se konalo několik ústních jednání, výzvy k zaplacení soudních poplatků a jejich vracení, opakované výzvy soudů účastníkům řízení k vyjádření, rozhodnutí o separaci nákladů dle § 147 o.s.ř. k žádosti zdejší žalobkyně v určité fázi původního řízení) a činěna řada jiných úkonů (např. opakované předávání spisu odvolacímu a dovolacímu soudu, Ústavnímu soudu a Vrchnímu soudu pro rozhodnutí o věcné příslušnosti, zasílání vzájemných podání účastníků, opakované reakce OS k dotazům různých subjektů). V souhrnu tak soud hodnotí věc jako složitější. Soud s ohledem na toto kritérium shledal důvodné základní částku snížit o 20 %.

28. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela. Soud zároveň zaznamenal, že žalobkyně o urychlení původního řízení aktivně neusilovala (např. podáním stížnosti na průtahy či návrhem na určení lhůty). V této souvislosti však soud zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Soud tak s ohledem na toto kritérium základní částku nemodifikoval.

29. Ve světle výše uvedeného žalobkyni náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou jí nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce, neboť byla prokázána existence odpovědnostního titulu (nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení), vznik újmy a příčinná souvislost mezi uvedenými dvěma podmínkami. Zadostiučinění za zbývající 2 roky a 3 měsíce žalobkyni náleží ve výši 38 251 Kč - 10 %, tj. 34 426 Kč. Za celé řízení tak žalobkyni náleží částka 215 479 Kč (181 053 + 34 426). Jelikož žalovaná žalobkyni za celé řízení přiznala částku vyšší, 252 000 Kč, soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl (výrok I).

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř., když žalovaná byl v řízení plně úspěšná. Žalovaná nárok žalobkyně projednala ve lhůtě šesti měsíců, která je pro předběžné projednání stanovena. Žalobkyni přiznala zadostiučinění ve výši ještě vyšší než jaké by přiměřeným shledal soud. Žalobkyně proto se svým požadavkem u soudu neuspěla a je povinna hradit náklady plně úspěšné žalované. Proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši jednoho režijního paušálu po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za vyjádření k žalobě ze dne [datum], (podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.), tedy celkem v částce 300 Kč.

31. Povinnost k plnění v nákladovém výroku soud určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod (výrok II.).

Poučení