48 C 52/2025 - 51

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozena [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozen [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] oba zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 2 x 99 671 Kč, takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 99 671 Kč a žalobci b) částku 99 671 Kč se zamítá. [jméno FO]. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce b) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobci domáhali po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění každý ve výši 99 671 Kč z titulu nemajetkové újmy způsobené jim nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [sp. zn.] (dále také jen „posuzované řízení“). K výši této částky žalobci došli na základě metodiky pro výpočet částky přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení zveřejněné na webových stránkách Ministerstva zemědělství. Posuzované řízení trvalo 8 let, 8 měsíců. Žalobci podali žalobu proti zdravotnickému zařízení, neboť v důsledku pochybení zdravotnického zařízení, kde žalobkyně a) rodila ve dnech [datum] a [datum], došlo po 15 dnech od porodu k úmrtí jejich společného syna. Žalobci za jeden rok trvání řízení požadovali částku ve výši 20 000 Kč. Kvůli složitosti věci žalobci základní částku snížili o 20 %, zvýšili o 20 % za nemožnost žalobcům v řízení ničeho vytknout a o dalších 20 % kvůli projednávání věci pouze na jednom stupni. Kvůli velkému významu pro žalobce pak byla částka zvýšena o dalších 50 %. Celkově tedy žalobci navýšili základní částku o 70 %. Každý z žalobců tak žádal o 260 671 Kč. Žalobci své nároky uplatnili u žalované podáním ze dne [datum], žalovaná každému z žalobců přiznala odškodnění ve výši 161 000 Kč. Žalobci nesouhlasí s argumentací žalované, a proto se obrátili na soud se zbytkem nároků. Dle žalobců je na místě zohlednit, že věc pro ně měla největší možný význam a že žalobci nijak nezapříčinili průtahy v řízení.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne [datum] učinila nesporným, že u ní žalobci dne [datum] nárok uplatnili. Žalovaná nároku žalobců částečně vyhověla a poskytla zadostiučinění ve výši 161 000 Kč pro každého z žalobců. Žalovaná zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení a uvedla, že řízení ve věci trvalo od [Anonymizováno] do [Anonymizováno]. Celková doba řízení činila 8 let a 8 měsíců. Žalovaná konstatovala, že v řízení byly shledány průtahy v celkové délce 2 let a 3 měsíců a nekoncentrovaný postup soudu prvního stupně. Žalovaná vycházela ze základní částky ve výši 15 000 Kč za jeden rok trvání řízení, tuto navýšila celkem o 40 %. Konkrétně částku ponížila o 10 % z důvodu složitosti věci, navýšila o 20 % z důvodu postupu soudu a o 30 % z důvodu významu řízení pro žalobce. Žalovaná je toho názoru, že výše náhrady nemajetkové újmy, kterou žalobci požadují, není přiměřená. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

3. Soud o podané žalobě rozhodl při jednání. Soud zamítl návrh žalobců na odročení jednání z důvodu, aby se žalobci mohli seznámit s rozhodnutím kárného senátu NSS ze dne [datum], sp.zn. [Anonymizováno], a to zejména z důvodu hospodárnosti řízení. Rozhodnutí kárného senátu NSS nečinila strana žalovaná sporným, ani jej k důkazu nenavrhovala. Tento důkaz navrhla strana žalující na podporu svých tvrzení, která žalovaná nijak nečinila spornými. Stejně tak strana žalující při jednání prohlásila, že spis posuzovaného řízení je jí znám, přičemž informace o tom, že tento spis byl předložen kárnému senátu NSS ze spisu vyplývá. Soud nespornost obsahu předmětného kárného rozhodnutí ze strany žalované, jakož i podstatný obsah rozhodnutí při jednání konstatoval. [adresa] se tak zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení (které je navíc řízením kompenzačním), aby jednání bylo odročováno za tím účelem, aby se strana, která důkaz navrhla mohla k němu vyjádřit za situace, kdy protistrana obsah takového důkazu nečiní sporným. Institut vyjádření k důkazu slouží k tomu, aby buď strana, která důkaz navrhla jej mohla komentovat a uvést, jaké závěry z něj vyvozuje, případně aby se mohla vyjádřit k důkazu navrženého protistranou. Žádost o odročení by tak mohla být důvodná pouze za situace, kdy by určitý důkaz, s jehož obsahem se nemohli žalobci seznámit, navrhla žalovaná a jeho rozsáhlost by si delší čas na přípravu vyžádala.

4. Soud vzal za svá skutková zjištění skutečnosti, které byly mezi účastníky nesporné. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobci svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnili, a to podáním doručeným žalované dne [datum]. Nesporným bylo i stanovisko žalované ze dne [datum], kterým žalovaná nárokům žalobců vyhověla co do poskytnutí finančního zadostiučinění ve výši 161 000 Kč pro každého z žalobců. Z mezi účastníky nesporný vzal soud i rozhodnutí kárného senátu NSS ze dne [datum], sp.zn. [Anonymizováno], neboť strana žalovaná jej učinila nesporným a strana žalující již z povahy věci nemůže činit nesporným obsah důkazu, který navrhuje. Mezi účastníky byla sporná výše částky, která je přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu.

5. Na základě označených listinných důkazů učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu.

6. Ze spisu vedeného Obvodním soudem pro [adresa], sp. zn. [sp. zn.] (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků) bylo zjištěno, že žalobci k Obvodnímu soudu pro [adresa] podali dne [datum] žalobu na ochranu osobnosti proti zdravotnickému zařízení. Usnesením ze dne [datum] byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku. Usnesením ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k vyjádření k žalobě, které bylo soudu doručeno [datum]. Dne [datum] vstoupil do řízení vedlejší účastník na straně žalované. Dne [datum] soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření se ke vstupu vedlejšího účastníka do řízení. Dne [datum] podali žalobci repliku k vyjádření žalované. Jednání bylo nařízeno na den [datum]. Jednání proběhlo a bylo odročeno na neurčito s tím, že se účastníkům dává lhůta 1 měsíc na mimosoudní vyřešení sporu a dále za účelem vyměření zálohy na znalecký posudek a vyžádání spisu [Anonymizováno] (dále jen „ČLK“). Usnesením ze dne [datum] soud uložil účastníkům uhradit zálohu na znalecký posudek. Dne [datum] byl soud žalobci informován, že k mimosoudní dohodě nedošlo. Dále je ve spise založen referát ze dne [datum], že ČLK zaslala požadované dokumenty. Dne [datum] soud ustanovil znalecký ústav s tím, že znalecký posudek je třeba podat do 90 dnů ode dne doručení spisu. Dne [datum] žalobci zaslali otázky pro znalce. Dne [datum] byl spis zaslán znaleckému ústavu. Dne [datum] byl znaleckému ústavu zaslán přípis, kdy lze očekávat zaslání znaleckého posudku. Znalecký ústav následně soud požádal o prodloužení lhůty k vypracování posudku do [datum] s tím, že nemá specializované pracoviště na zpracování posudků, posudky zpracovávají primáři v době osobního volna, přičemž jsou plně vytížení. Dále bylo poukázáno na čerpání řádných dovolených. Usnesením ze dne [datum] byla lhůta k vypracování znaleckého posudku prodloužena na [datum]. Dne [datum] byl soudu vrácen zpět spisový materiál a dne [datum] byl soudu doručen znalecký posudek. Usnesením ze dne [datum] bylo znaleckému ústavu přiznáno znalečné a účastníkům rozeslány posudky. Dne [datum] zaslala žalovaná a dne [datum] žalobci své vyjádření k eventuálnímu výslechu znalce, žalobci současně upozornili na to, že nebyly zodpovězeny jejich otázky. Dne [datum] byl spis zaslán znaleckému ústavu k doplnění. Dne [datum] byl soudu vrácen spisový materiál a dne [datum] doručeno doplnění znaleckého posudku. Usnesením ze dne [datum] bylo znaleckému ústavu přiznáno znalečné a účastníkům rozesláno doplnění znaleckého posudku. Proti tomuto usnesení podal znalecký ústav odvolání. Usnesením ze dne [datum] byl znalecký ústav vyzván k doplnění pověření. Dne [datum] bylo pověření doplněno a dne [datum] byla věc předložena odvolacímu soudu. Usnesením ze dne [datum] bylo rozhodnutí o znalečném potvrzeno. Spis byl vrácen prvostupňovému soudu dne [datum]. Jednání bylo následně nařízeno na den [datum]. Jednání bylo dne [datum] zrušeno s tím, že bude nařízeno poté, co bude zajištěna jednací síň určená pro videokonference a prověřena možnost simultánní videokonference ze tří, čtyř soudů. Dne [datum] byl do spisu učiněn úřední záznam s tím, že videokonferenci bude možné zajistit a že bude třeba speciální rezervace. Následně bylo nařízeno jednání na den [datum]. Jednání bylo dne [datum] zrušeno pro nutnost zajištění videokonference. Další jednání bylo nařízeno na [datum]. Jednání bylo zrušeno s ohledem na vytíženost jednací síně Okresního soudu v [Anonymizováno] a personální vytíženost znaleckého ústavu. Dne [datum] a [datum] žalobci urgovali jednání ve věci. Další jednání bylo nařízeno na [datum]. Jednání proběhlo a bylo odročeno na den [datum] za účelem sumarizace skutkových tvrzení a důkazů účastníků, které byly navrženy v mezích koncentrace řízení. Usneseními ze dne [datum] bylo znalcům přiznáno znalečné. Jednání dne [datum] proběhlo a bylo odročeno za účelem výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] na [datum]. Toto jednání rovněž proběhlo a bylo odročeno na neurčito s tím, že bude ustanoven znalecký ústav a bude mu zadáno vypracovat znalecký posudek. Usnesením ze dne [datum] byl ustanoven znalecký ústav k podání revizního znaleckého posudku. Znalecký ústav soudu sdělil, že nemá erudovaného znalce k zpracování posudku. Usnesením ze dne [datum] byl ustanoven nový znalec s tím, že má podat revizní znalecký posudek do 3 měsíců. Dne [datum] podali žalobci proti znalci námitky. Usnesením ze dne [datum] bylo rozhodnuto, že znalec není z podání posudku vyloučen. Dne [datum] byl žalobci učiněn dotaz na stav řízení. Dne [datum] byl učiněn pokyn k zaslání spisu znalci. Dne [datum] se žalobci dotazovali soudu, zda byl již předložen znalecký posudek. Dne [datum] byl učiněn další pokyn k opětovnému zaslání spisu znalci s tím, že mu byla prodloužena lhůta pro zpracování posudku na 3 měsíce od doručení spisu. Dne [datum] byl učiněn záznam do spisu, že dne [datum] byl spis předán správě soudu a zaslán Nejvyššímu správnímu soudu ke spisové značce [Anonymizováno]. Spis byl vrácen do kanceláře dne [datum]. Dne [datum] požádal znalec o prodloužení lhůty k vypracování posudku do [datum]. Dne [datum] a [datum] žalobci urgovali soud ohledně podání znaleckého posudku. Dne [datum] a [datum] soud urgoval znalce k předložení znaleckého posudku. Dále jsou ve spise činěny úřední záznamy o komunikaci se znalcem. Dne [datum] byl soudu vrácen spis a doručen znalecký posudek. Dne [datum] bylo usnesením rozhodnuto o znalečném. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalované ke znaleckému posudku. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum]. Jednání bylo odročeno z důvodu plánové dovolené znalce na den [datum]. Jednání proběhlo a bylo odročeno na den [datum] za účelem pokračování v dokazování listinami a za účelem závěrečných návrhů. Na jednání [datum] byl vyhlášen rozsudek, který nabyl právní moci dne [datum].

7. Z veřejně dostupného (na www.nssoud.cz) rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno]- 289, soud jednak zjistil, že ohledně průtahů v posuzovaném řízení od [datum] do [datum] byla předchozím rozhodnutím kárného senátu NSS ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno]-116, věc [jméno FO], schválena dohoda o vině ohledně průtahů ve 152 řízeních a kárném opatření snížení platu o 20 % na osm měsíců (tam posuzované řízení jako věc č. [hodnota]) a že v rozhodnutí, kterým byl bývalý soudce [jméno FO] uznán vinným kárným proviněním a jednak zjistil, že mu za průtahy v 63 civilních řízeních bylo uloženo kárné opatření odvolání z funkce soudce. Posuzované řízení je v tomto rozhodnutí označeno na věc č. [hodnota], přičemž průtah v tomto řízení byly shledány v celkovém rozsahu tří a půl měsíce.

8. Ze shora uvedených listinných důkazů má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum] a skončeno bylo dne [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek ze dne [datum]. Celková délka řízení tak činí 8 let a 8 měsíců. Dále má soud za prokázáno, že soudce [jméno FO], který působil u procesního soudu v posuzovaném řízení byl opakovaně za průtahy v tomto řízení shledán kárně odpovědným.

9. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

10. Soud neprovedl dokazování metodikou [Anonymizováno] pro nerelevantnost. Jakkoli mohou žalobci pro stanovení jimi požadované částky použít jakoukoli metodiku, případně požadovanou částku jinak stanovit, není žádná metodika moci výkonné pro soud nijak závazná, nemůže ani sloužit jako důkaz v řízení. Nelze z ní totiž zjistit žádné rozhodné skutečnosti, protože otázky, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, způsobu stanovení formy a výše zadostiučinění jsou otázkami právními, jejichž posouzení náleží soudu. Soud neprovedl dokazování rozhodnutím kárného senátu NSS ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno]-116, věc [jméno FO], pro nadbytečnost. Jednak skutečnost, že bývalý soudce [jméno FO] byl shledán opakovaně odpovědným za kárné provinění, což následně vedlo k uložení nejpřísnějšího kárného opatření – odvolání z funkce soudce - byla žalovanou učiněna nespornou. Soud pak není nijak vázán tím, jak orgán vykonávající kárnou pravomoc posoudil kárnou odpovědnost soudce. V posuzované věci soud bez ohledu na výsledek kárného řízení s věc referujícím soudcem dospěl k závěru, že déla řízení byla nepřiměřená a k nesprávnému úřednímu postupu došlo. Nadto je třeba poznamenat, že v kárném řízení soud zjišťuje zaviněné průtahy soudcem, zatímco v odškodňovacím řízení soud přihlíží k objektivním průtahům bez ohledu na zavinění soudcem a může tak shledat průtah v řízení i tam, kde by za něj soudce subjektivně neodpovídal. Vyvození kárné odpovědnosti soudce tak nepředstavuje rozhodnou skutečnost, která by byla určující pro závěr soudu o nesprávném úředním postupu, spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Nejde ani o skutečnost, z níž by žalobci mohli odvozovat jakékoli zvýšení základní částky.

11. Z hlediska úplnosti zjištěného skutkového stavu soud považuje za potřebné vyjádřit se k poukazu žalované, že v zásadě souhlasí s navýšením základní částky pro význam řízení o 10 až 20 %, nicméně pokud žalobci tvrdí újmu ve vyšším rozsahu, pak ji musí prokázat. V této souvislosti ovšem strana žalovaná zaměňuje skutkový stav věci s jeho právním hodnocením. Posuzované řízení již podle sjednocujícího Stanoviska Nejvyššího soudu je řízení s presumovaným významem. Z hlediska skutkového tak není třeba prokazovat, že význam řízení byl pro žalobce byl zvýšený. Tuto skutečnost již má soud za prokázanou se spisu posuzovaného řízení. Otázka, jak se presumovaný význam projeví ve zvýšení základní částky, je otázkou právní, jež náleží soudu.

12. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

13. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

15. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

16. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

17. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk., když se žalobci po žalované domáhají zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobci své nároky u žalované řádně předběžně uplatnili ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

20. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

21. V posuzovaném případě se žalobci domáhali zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

22. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

23. Posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobců trvalo 8 let a 8 měsíců. Délka řízení se stanovuje s podrobností na roky a měsíce, nikoli rovněž na dny (srov. například rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1.3.2023, č.j. 55 Co 8/2023- 114, odst. 14). Ohledně 9 dnů soud proto zaokrouhlil délku řízení na celé měsíce směrem dolů, neboť jde o méně než jednu polovinu měsíce.

24. Již zde soud konstatuje, že tato délka řízení je i při bližším zkoumání průběhu celého řízení nepřiměřená. Na délce řízení se zásadně podílel soud (viz dále). Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jim náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobců na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jim vznikla nemajetková újma. Soud shledal, že je na místě žalobcům poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování či omluva není v tomto případě dostatečnou formou zadostiučinění. Tuto skutečnost ostatně ani žalovaná nečinila spornou.

25. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze Stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen „Stanovisko“). Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení (1 250 Kč – 1 667 Kč za měsíc), přičemž na první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Soud neshledal důvody pro stanovení výše základní sazby za jeden rok řízení vyšší než je spodní hranice, neboť řízení trvalo 8 let a 8 měsíců (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Z judikatury Nejvyššího soudu lze vysledovat, že horní hranice doporučeného rozmezí je soudy přiznávána v řízení o extrémních délkách 20 let (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011, či věc řešenou Nejvyšším soudem pod sp.zn. 30 Cdo 5440/2014, kde byla základní částka 20 000 Kč/rok přiznána u řízení, jehož délka přesahovala 23 let). Základní částka 17 000 Kč byla přiznána v řízení trvajícím 16 let (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1612/2009). V posuzované věci řízení trvalo 8 let a 8 měsíců. Za přiměřenou základní sazbu tak soud považuje v tomto případě stále částku 15 000 Kč za rok řízení, tj. 1 250 Kč za měsíc. Není na místě přiznávat částku vyšší, neboť soud sice dospěl k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená, nicméně se v žádném případě nejedná o délku řízení extrémní, tedy blížící se, či snad dokonce přesahující dobu 20 let, kde by bylo na místě uvažovat o částkách na horním rozmezí, tedy 19 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení. Zadostiučinění, které by tak každému z žalobců náleželo je tedy představováno částkou 115 000 Kč 7 x 15 000 + 8 x 1 250, kdy je však nutno tuto částku modifikovat, a to dle kritérií uvedených v ust. § 31a OdpŠk. Soud na tomto místě opětovně připomíná, že žalobci akcentovaná „Metodika pro výpočet částky přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení“ publikována na stránkách Ministerstva zemědělství není pro soud nikterak závazná, soud musí při určování výše nemajetkové újmy primárně vycházet z individuálních okolností inherentních pro ten který případ s přihlédnutím k aktuální judikatuře vyšších soudů.

26. Z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci soud shledal, že na délce řízení se podílel určujícím způsobem prvostupňový soud. Předně soud konstatuje, že sice nejsou dány zákonné lhůty k učinění úkonu či rozhodnutí ve věci samé (až na výjimky), nicméně obecně se za přiměřenou lhůtu k učinění úkonu soudu považují 3 měsíce. Jen u soudů vyšších stupňů, jako je Nejvyšší soud a Ústavní soud, je tomu jinak. Tyto soudy zpravidla nečiní ve věci jiné úkony než samotné rozhodnutí, aniž by bylo namístě dobu od předložení spisu do rozhodnutí považovat za nedůvodnou nečinnost, neboť soud zvažuje, jak ve věci rozhodne. Zpravidla nelze označit za průtah dobu jednoho roku od zahájení řízení před těmito soudy (viz SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. V Praze: C.H. Beck, 2019. Právní praxe. ISBN 978-80-7400-768-2. str. 286). V projednávané věci soud shledal, že postup prvostupňového soudu nebyl plynulý, byl nekoncentrovaný a v několika případech došlo k průtahům. Procesní soud neučinil žádný úkon v období od zaslání výzvy účastníkům k vyjádření se ke vstupu vedlejšího účastníka do řízení dne [datum] do konání jednání dne [datum], kdy v průběhu tohoto období je ve spise založena jen replika žalobců ze dne [datum]. Dále soud shledává mírný průtah v období od [datum], kdy ČLK doručila soudu potřebné dokumenty, do [datum], kdy soud ustanovil znalecký ústav. Po obdržení spisu s odvoláním do znalečného dne [datum] bylo pak další jednání nařízeno až na den [datum], v mezidobí již nebyly činěny žádné úkony vyjma vyplacení znalečného. Jednání byla následně opakovaně odročována za účelem zajištění videokonferencí, což může svědčit o nedostatečné přípravě jednání. Po zrušení jednání dne [datum] bylo navíc další jednání nařízeno až na den [datum] (to však bylo také zrušeno). Jako mírný průtah pak soud hodnotí období od [datum], kdy bylo soudu doručeno vyjádření žalované ke znaleckému posudku, do jednání dne [datum], které se nakonec nekonalo a bylo odročeno s ohledem na dovolenou znalce na den [datum]. K celkové délce řízení též přispěly průtahy a nekoncentrovaný postup soudu ohledně zadání a vypracování znaleckého a revizního znaleckého posudku. Podle ustálené judikatury přitom stát odpovídá i za průtahy způsobené znalci. K prvnímu znaleckému posudku je třeba poukázat především na to, že po jeho obdržení žalobci zaslali dne [datum] k tomuto své vyjádření s tím, že znalecký ústav neodpověděl na jejich otázky. Spis byl zaslán znaleckému ústavu k dopracování až dne [datum]. Doplnění znaleckého posudku bylo soudu doručeno dne [datum]. V případě revizního znaleckého posudku byl usnesením ze dne [datum] ustanoven znalec s tím, že má podat revizní znalecký posudek do 3 měsíců. Teprve dne [datum] byl soudu doručen revizní znalecký posudek. Jakkoliv nelze pominout, že spis byl po zaslání znalci vrácen zpět a předložen Nejvyššímu správním soudu, přesto nelze akceptovat, že znalecký posudek byl znalcem předložen až po více než jednom roce a čtyřech měsících od jeho ustanovení. Navíc původně ustanovený znalecký ústav byl zproštěn, neboť nedisponoval erudovaným znalcem, a musel tak být ustanoven znalec nový, což rovněž přispělo k prodloužení délky řízení. S ohledem na vícero průtahů, ke kterým došlo v řízení před nalézacím soudem, soud základní částku zvýšil o 30 %. Tuto výši soud stanovil s přihlédnutím k tomu, že toto kritérium bylo zásadní pro shledání délky řízení jako nepřiměřené a mohlo by dojít k duplicitnímu posuzování téhož kritéria, avšak nesprávný postup soudu byl natolik zásadní pro délku řízení, že byl důvod základní částku ještě navýšit. Soud považuje v této souvislosti za potřebné dodat, že okolnost, že vůči věc referujícímu soudci byla i ohledně posuzovaného řízení vyvozena dvakrát kárná odpovědnost, nemá žádný vliv na modifikaci základní částky. Soud posuzuje plynulost řízení z objektivního hlediska, tedy v zásadě přísnějším způsobem než orgán vykonávající kárnou pravomoc, který zkoumá průtahy, které byly soudcem zaviněny.

27. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestního (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Předmětem posuzovaného řízení byla náhrada nemajetkové újmy za smrt dítěte, která má nepochybně zvýšený význam. Ke zvýšení částky o 50 % požadovanému žalobci soud konstatuje, že ač se jednalo o náhradu nemajetkové újmy za smrt dítěte, existují i řízení, která mají pro poškozené vyšší význam, konkrétně zejména některá řízení trestní, v nichž došlo posléze ke zproštění obžaloby. Soud nijak nepochybuje o tom, že řízení pro žalobce důležité bylo, nicméně není na místě tuto typovou závažnost promítat více než zvýšením základní částky o 30 %. V této souvislosti lze poukázat např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. 29 Co 137/2021-90, který zvýšil základní částku s ohledem na význam předmětu řízení pro žalobce, kterým byla náhrada nemajetkové újmy za smrt rodiče o 20 %. V obdobné věci Městský soud v Praze coby soud odvolací rovněž aproboval zvýšení základní částky právě o 20 % (srov. rozsudek ze dne 14.12.2022, sp.zn. 23 Co 342/2022). Pokud se v nyní posuzované věci jednalo o smrt dítěte, má soud zvýšení základní částky o 30 % za spravedlivé a zcela odpovídající individuálním skutkovým okolnostem věci. Soud v této souvislosti dodává, že nelze zaměňovat újmu, jejíhož odškodnění se žalobci domáhali v posuzovaném řízení s újmou, které se odškodňuje v tomto řízení. Újma odškodňovaná v tomto řízení pramení výhradně z toho, že řízení stále nekončí a poškozený je v nejistotě o výsledku. Poukaz žalobců je případný pouze v tom směru, že mohla věc být skončena dříve a žalobci nemuseli po tak dlouhou dobu čekat na výsledek. Je však třeba přisvědčit žalované, že žalobu v posuzovaném řízení podali žalobci a museli tak očekávat, že se procesní žalovaný bude v řízení bránit, že si řízení vyžádá znalecké zkoumání a že po určitou dobu, i kdyby řízení probíhalo bez průtahů, se budou muset ke skutečnostem a okolnostem, za nichž k původní škodní události došlo, vracet.

28. Z hlediska složitosti, věc byla složitější, a to po skutkové a procesní stránce. Po skutkové stránce byla složitost věci dána tím, že soud musel opakovaně nechat zpracovat znalecké posudky k posouzení průběhu porodu žalobkyně a). S tím souvisí i procesní složitost věci, jelikož bylo třeba provést větší množství listinných důkazů, celkem čtyři znalci a další dva svědci byli soudem vyslechnuti, soud rovněž opakovaně rozhodoval o znalečném. Po právní stránce se jednalo o standardně složitý spor. V souhrnu soud proto hodnotí věc jako složitější. Soud s ohledem na toto kritérium základní částku snížil o 10 %. V rámci kritéria složitosti (srov. NS ČR, sp. zn. 30 Cdo 1112/2011) soud vzal v úvahu Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, nicméně odvolací soud rozhodoval pouze o odvolání znaleckého ústavu do usnesení o znalečném, meritorní rozhodnutí přezkoumáváno nikterak nebylo. Soud proto základní částku z tohoto dílčího hlediska nikterak nesnižoval, resp. nemodifikoval.

29. Žalobci se na délce řízení nepodíleli. Žalobci činili procesní úkony včas, jednání soudu nikterak nemařili. Žalobci urgencemi vyvíjeli snahu o urychlení sporu a zamezení průtahům v řízení. Žalobci nicméně nevyužili dostupné prostředky k urychlení řízení, resp. odstranění průtahů, např. prostřednictvím institutu určení lhůty k učinění úkonu, což by jim bylo třeba přičíst k dobru. Navíc je nutno zdůraznit, že ne každý pokus poškozeného o odstranění průtahů automaticky znamená navýšení odškodnění a je třeba dle okolností konkrétního případu hodnotit, zda došlo ke zvětšení újmy, např. v případě účastníka řízení, ve kterém dochází k průtahům navzdory úspěšným stížnostem na ně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3172/2012). Takové skutečnosti odůvodňující navýšení základní částky z důvodu jednání žalobců však ze skutkových zjištění soudu nevyplývají. Soud proto nepřisvědčil žalobcům v jejich požadavku, že by základní částka měla být zvýšena o 20 %, neboť se chovali v řízení „ukázkově“. Soud tak s ohledem na toto kritérium základní částku nemodifikoval.

30. Jelikož výčet kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk je demonstrativní, je soud oprávněn a povinen přihlédnout i ke kritériím dalším, která jsou pro posouzení přiměřenosti či nepřiměřenosti délky řízení rozhodné. Obecně podle ustálené judikatury újmu snižuje, pokud v řízení vystupují na jedné procesní straně účastníci jako rodinní příslušníci v „zájmovém souladu“, kteří mohou případnou újmu sdílet (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2922/2012, a ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3694/2011, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1649/2016, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 30 Cdo 3680/2019), což je i případ posuzovaného řízení, z něhož žalobci svůj nárok odvozují. Žalobci vystupovali na straně žalující v posuzovaném řízení společně coby manželé, vznikající újmu tak pociťovali společně (stejně) z důvodu této úzké rodinné provázanosti a újma tak byla sdílená, včetně dopadů vedeného sporu. Za sdílení újmy je tak namístě základní částku snížit o 15 % (srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2887/2021 o nutnosti zohlednit sdílení újmy i v případech jako je posuzované řízení).

31. Ve světle výše uvedeného žalobcům náleží přiměřené zadostiučinění za újmu jim způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce, neboť byla prokázána existence odpovědnostního titulu (nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení), vznik újmy a příčinná souvislost mezi uvedenými dvěma podmínkami. Zadostiučinění za celé řízení každému z žalobců náleží ve výši 115 000 Kč + 35 %, tj. celkem 155 250 Kč pro každého z žalobců. Jelikož žalovaná již každému z žalobců poskytla částku 161 000 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou ve vztahu k oběma žalobcům zamítl (výrok I).

32. O nákladech řízení (výroky [jméno FO]. a III) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 za použití § 151 odst. 1 a 3 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal proti neúspěšné žalobkyni a) i neúspěšnému žalobci b) náhradu nákladů řízení vždy ve výši režijního paušálu po 150 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření ze dne [datum] k žalobě, za přípravu účasti na jednání dne [datum], v 8:30h (§ 2 odst. 3 písm. b) vyhlášky) a účast na jednání dne [datum] v 8:30 a dne [datum] v 14h, kdy byl jen vyhlášen rozsudek (§ 2 odst. 3 písm. c) vyhlášky), celkem 600 Kč u každého z žalobců (výroky [jméno FO] a III).

33. Povinnost k plnění v nákladovém výroku soud určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.

Poučení