48 C 65/2023- 39

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupen advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] o zaplacení 267 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Řízení se ohledně částky 163 638 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 15 237 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 178 875 Kč od [datum] do [datum] a z částky 15 237 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení částky 88 125 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 88 125 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 600 Kč k rukám zástupkyně žalobce, Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 267 000 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení v zákonné výši z žalované částky od [datum] do zaplacení z titulu nemajetkové újmy způsobené mu nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem v Děčíně pod sp. zn. 20 C 211/2008 (dále také jen„ posuzované řízení“). Žalobce uvedl, že posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum] a žalobce se v něm domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši 127 800 Kč s příslušenstvím. Posuzované řízení skončilo dne [datum] a trvalo 14 let a 4 měsíce. V řízení byla opakovaně rušena rozhodnutí soudu I. stupně odvolacím soudem. Délka řízení byla dle žalobce naprosto nepřiměřená a byla způsobena výhradně postupem soudů, zejména dílčími obdobími nečinnosti a soudním ping-pongem. Žalobce svým chováním k délce řízení nikterak nepřispěl. Žalobce svůj nárok ve výši 267 000 Kč uplatnil u žalované podáním ze dne [datum], žalovaná však ke dni podání žaloby nárok žalobce neprojednala.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne [datum] učinila nesporné, že u ní žalobce dne [datum] nárok uplatnil. Žalovaná dne [datum] nároku žalobce vyhověla, konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 163 638 Kč. Žalovaná zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení a uvedla, že řízení trvalo od [datum] do [datum]. Žalovaná vyšla ze základní částky 19 000 Kč za rok řízení, přičemž výši zadostiučinění snížila o 25% z důvodu složitosti řízení a o 10% z důvodu četnosti rozhodování soudů. Řízení se dle žalované vyznačovalo vyšším stupněm skutkové i právní složitosti, bylo provedeno dokazování včetně opakovaného znaleckého zkoumání a množství listinných důkazů. Soud I. stupně rozhodoval ve věci samé třikrát, soud odvolací rovněž. K délce řízení přispěli i samotní účastníci svou procesní aktivitou, což nelze klást k tíži ani jim samotným, ale ani státu. Význam řízení pro žalobce žalovaná hodnotila jako běžný. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

3. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to co do částky 163 638 Kč v důsledku plnění žalované ze dne [datum], soud proto postupoval podle § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení co do částky 163 638 Kč výrokem I. rozsudku zastavil. Předmětem řízení tak zůstala částka 103 362 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 163 638 Kč od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení z částky 103 362 Kč od [datum] do zaplacení.

4. V replice ze dne [datum] se žalobce vyjádřil k modifikačním kritériím aplikovaným žalovanou při výpočtu přiměřeného zadostiučinění. Dle žalobce posuzované řízení žádnou míru složitosti nevykazovalo, nýbrž šlo o zcela standardní spor, navíc případná složitost věci se na délce řízení podílela daleko v daleko menší míře než samotný postup soudů (tzv. soudní ping-pong). Vzhledem k tomu, že rozhodnutí soudu I. stupně byla odvolacím soudem rušena např. z důvodu nesprávného použití hmotného práva či procesního pochybení, nese za délku řízení odpovědnost stát.

5. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání výslovně souhlasili (žalobce podáním ze dne [datum] a žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] k žalobě).

6. Ze shodných tvrzení účastníků, která soud vzal za svá skutková zjištění, uplatnění nároku u žalované ze dne [datum] a stanoviska žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce nárok u žalované uplatnil dne [datum], že žalovaná nárok předběžně projednala dne [datum] a žalobci přiznala a vyplatila 163 638 Kč, což sdělila stanoviskem z téhož dne. V tomto stanovisku konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu soudu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení. Výši odškodnění stanovila částkou 19 000 Kč za rok řízení, přičemž za první dva roky byla částka v poloviční výši. Tuto částku dále snížila o celkovou hodnotu 35 %, a to o - 25 % z důvodu složitosti řízení, o - 10 % z důvodu četnosti rozhodování soudů.

7. Na základě účastníky předložených či navržených listinných důkazů učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu:

8. Ze spisu Okresního soudu v Děčíně, sp. zn. 20 C 211/2008 zjištěno: [Obsah přílohového spisu]

9. Rozsudek odvolacího soudu ze dne [datum] byl žalobci doručen dne [datum] (zjištěno z doručenky datové zprávy na č.l. 429).

10. Ze shora uvedených listinných důkazů má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od podání návrhu dne [datum] do nabytí právní moci posledního rozhodnutí, resp. v tomto případě doručení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27.4.2022, č. j. 10 Co 248/2021-426, dne 13.6.2022, tedy 14 let a 3 měsíce. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

11. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

12. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

14. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona (u úřadu uvedeného v § 6) podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1, § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobce u žalované svůj nárok uplatnil dne [datum] ve smyslu § 14 OdpŠk a proto věc mohla být před soudem ve smyslu § 15 OdpŠk projednána.

18. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005).

19. Celková délka posuzovaného řízení od podání návrhu na zahájení posuzovaného řízení žalobcem do nabytí právní moci posledního rozhodnutí, resp. doručení rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti žalobce činila 14 let a 3 měsíce. Soud dospěl k závěru, že takto stanovenou celkovou délku řízení je třeba považovat za nepřiměřeně dlouhou. Již zde soud konstatuje, že tato délka řízení je i při bližším zkoumání průběhu celého řízení nepřiměřená. Na délce řízení se významně podílel soud (viz dále). Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma. Soud shledal, že je na místě žalobci poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování či omluva není v tomto případě dostatečnou formou zadostiučinění. Což ostatně ani žalovaná nesporovala.

20. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze Stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen„ Stanovisko“). Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení (1 250 Kč – 1 667 Kč za měsíc), přičemž na první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Soud shledal důvody pro stanovení výše základní sazby za jeden rok řízení vyšší, než je spodní hranice, neboť řízení trvalo 15 let a 3 měsíce (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Soud shledal důvody pro stanovení výše základní sazby za jeden rok řízení vyšší, než je spodní hranice, neboť řízení trvalo 15 let a 3 měsíců (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Soud však nepřisvědčil žalobci, že je na místě vycházet z nejvyšší částky 20 000 Kč za rok řízení. Z judikatury Nejvyššího soudu lze vysledovat, že horní hranice doporučeného rozmezí je soudy přiznávána v řízení o extrémních délkách 20 let (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011, či věc řešenou Nejvyšším soudem pod sp.zn. 30 Cdo 5440/2014, kde byla základní částka 20 000 Kč/rok přiznána u řízení, jehož délka přesahovala 23 let). Základní částka 17 000 Kč byla přiznána v řízení trvajícím 16 let (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1612/2009). V posuzované věci řízení trvalo 14 let a 3 měsíce. Za zcela přiměřenou základní sazbu tak soud považuje v tomto případě částku 18 000 Kč za rok řízení, tj. 1 500 Kč za měsíc. Skutečnost, že žalovaná dospěla sama k částce 19 000 Kč za rok řízení není rozhodná, neboť výše základní částky není otázkou skutkovou, ale jde o otázku právního posouzení. Nadto soud není částkou, kterou přiznala žalovaná v rámci předběžného projednání nijak vázán. Není na místě přiznávat částku vyšší, neboť soud sice uznává, že řízení bylo velice dlouhé, nicméně jeho délka nebyla extrémní, tedy blížící se, či snad dokonce přesahující dobu 20 let. Zadostiučinění, které by tak žalobci náleželo je představováno částkou 238 500 Kč (13x18 000 + 3x1 500 (, kdy je však nutno tuto částku modifikovat, a to dle kritérií uvedených v ust. § 31a OdpŠk.

21. Z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci soud shledal, že na délce řízení se podílely i procesní soudy. Předně soud konstatuje, že sice nejsou dány zákonné lhůty k učinění úkonu či rozhodnutí ve věci samé (až na výjimky), nicméně obecně se za přiměřenou lhůtu k učinění úkonu soudu považují 3 měsíce. Jen u soudů vyšších stupňů, jako je Nejvyšší soud a Ústavní soud, je tomu jinak. Tyto soudu zpravidla nečinní ve věci jiné úkony než samotné rozhodnutí, aniž by bylo namístě dobu od předložení jim spisu do rozhodnutí považovat za nedůvodnou nečinnost, neboť soud zvažuje, jak ve věci rozhodne. Zpravidla nelze označit za průtah dobu jednoho roku od zahájení řízení před těmito soudy (viz SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. V Praze: C.H. Beck, 2019. Právní praxe. ISBN 978-80-7400 -768-2 str. 286). V řízení byla shledána období nečinnosti procesního soudu, a to od [datum], kdy soud opakovaně zasílal odpor žalované k vyjádření žalobci, do [datum], kdy soud předvolal účastníky k jednání; dále od [datum], kdy se konalo jednání ve věci, do [datum], kdy soud ustanovil znalce, a následně do [datum], kdy soud znovu doručoval usnesení o ustanovení znalce; dále od [datum], kdy byl soudu dodán znalecký posudek, do [datum], kdy bylo rozhodnuto o znalečném, a následně do [datum], kdy bylo znalečné vyplaceno; dále od [datum], kdy bylo vyplaceno znalečné do [datum], kdy soud nařídil ústní jednání; dále od [datum] do [datum] (řízení o odvolání žalobce proti rozsudku soudu I. stupně č.l. 175); konečně od [datum], kdy bylo zrušeno usnesení soudu I. stupně o znalečném, do [datum], kdy soud vyzval znalce k přepracování vyúčtování. Soud by průtah toleroval, pokud by šlo o průtah ojedinělý, v řízení však došlo k průtahům, které již nelze považovat za ojedinělý průtah, který by bylo lze tolerovat, za předpokladu, že jinak je doba řízení přiměřená. Pokud jde o žalobcem namítané důvody zrušení rozsudků soudu I. stupně, soud neshledal, že by v posuzovaném řízení došlo ke zrušení rozsudku nalézacího soudu z důvodů, které mají být dle judikatury Nejvyššího soudu při posuzování kritéria postupu orgánů moci veřejné zohledňovány, když odvolací soud vytýkal nalézacímu soudu nesprávné právní posouzení platnosti nájemní smlouvy, posouzení otázky promlčení a to, jak se vypořádal s důkazními návrhy účastníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5.10.2010, sp. zn. 30 Cdo 1328/2009). Z výše uvedeného nicméně plyne, že se na délce řízení významnou měrou podílely soudy, a proto soud shledal, že je na místě s ohledem na toto kritérium základní částku ještě navýšit o 15 %. Tuto výši soud stanovil s přihlédnutím k tomu, že toto kritérium bylo zásadní pro závěr o nepřiměřenosti délky řízení a nutnosti poskytnout žalobci odškodnění v peněžní formě. Toto navýšení soud považuje za odpovídající, přičemž vyšší navýšení by již znamenalo nepřípustné duplicitní posuzování téhož kritéria. Navýšením základní částky je tak projevem toho, že se na délce řízení procesní soudy podílely podstatnější měrou, což byl důvod základní částku ještě navýšit.

22. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. K uvedenému soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. závěry Stanoviska). Ve věci třikrát meritorně rozhodoval soud I. stupně, třikrát soud odvolací. V tomto smyslu proto soud základní částku snížil o 15 %.

23. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestní (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Samotné odškodňovací řízení proti státu bez dalšího zvýšený význam nemá. Posuzované řízení lze typově zařadit mezi ta, která mají standardní význam pro účastníky, neboť se sice jednalo o spor týkající se majetku žalobce, ovšem v tomto případě není presumovaný zvýšený význam řízení pro žalobce a z provedeného dokazování nelze ani dovodit závěr o vyšší míře významu řízení pro žalobce. Soud proto základní částku nemodifikoval.

24. Věc byla po procesní, skutkové i právní stránce složitější. Po stránce právní se soud musel vypořádat jednak se vnesenou námitkou promlčení a zejména posoudit platnost nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky, což vyžadovalo posouzení souladu uvedené smlouvy se zákonem č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor. Soud věc hodnotí jako složitější také po stránce procesní a skutkové, neboť bylo zapotřebí provést listinné důkazy, důkaz znaleckým posudkem a rozhodovat o znalečném, přičemž ve věci byl znalec ustanoven dvakrát. Ve věci bylo rovněž třeba konat vícero jednání a vypořádat se s mnoha procesními podáními účastníků. Při celkovém hodnocení kritéria složitosti však soud přihlédl i k tomu, že celá řada procesních složitostí byla způsobena ne zcela koncentrovaným postupem procesního soudu (opakované ustanovení znalců z téhož oboru, opakované místní šetření, opakované předkládaní věci k rozhodnutí o opravném prostředku apod.). Soud s ohledem na toto kritérium základní částku snížil o 15 %.

25. Žalobce se na délce řízení podílel. Soud nemůže na tomto místně opomenout, že soud musel opakovaně odročovat jednání z důvodů na straně žalobce (omluva zástupce žalobce ze dne [datum] a [datum]), žalobce dále musel být soudem urgován k zaslání otázek na znalce (výzva ze dne [datum]) a k zaplacení zálohy náklady důkazu znaleckým posudkem (výzva ze dne [datum]). V neposlední řadě nelze opomenout, že žalobce v posuzovaném řízení podával blanketní odvolání a musel být procesním soudem opakovaně vyzýván k odstranění vad odvolání, což přispělo k prodloužení jednotlivých odvolacích řízení a v konečném důsledku celého posuzovaného řízení, byť ne tak zásadní měrou jako postup samotného soudu. Soud tak s ohledem na toto kritérium základní částku snížil o 10 %.

26. Ve světle výše uvedeného žalobci náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce, neboť byla prokázána existence odpovědnostního titulu (nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení), vznik újmy a příčinná souvislost mezi uvedenými dvěma podmínkami. Zadostiučinění za celé řízení žalobci náleží ve výši 238 500 - 25 %, tj. 178 875 Kč, od čehož však soud odečetl žalovanou již poskytnutou částku ve výši 163 638 Kč. Soud tedy žalobci přiznal zadostiučinění ve výši 15 237 Kč (výrok II.). Ve zbývajícím rozsahu, co do částky 88 125 Kč, byla žaloba zamítnuta (výrok III).

27. Co se týče úroku z prodlení, soud přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení z přisouzené částky 15 237 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 163 638 Kč vyplacené žalovanou od [datum] do [datum] (den částečného plnění ze strany žalované), ve zbytku (úrok z prodlení z částky 88 125 Kč od [datum] do zaplacení) zamítl. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni [datum] 15 %. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne [datum], a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem [datum], žalovaná se tak dostala do prodlení dne [datum] (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3, § 146 odst. 2 věta druhá a § 151 odst. 3 o. s. ř., když žalovaná částečně plnila po podání žaloby (a především po uplynutí šestiměsíční lhůty k předběžnému projednání nároku) co do částky 163 638 Kč, tedy v této části bylo řízení zastaveno pro chování žalované, a tudíž je v této části žalovaná povinna hradit náklady řízení. Ve zbytku nároku byl sice žalobce úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, pročež se i částečný úspěch pro účely náhrady náklady řízení projeví jako úspěch plný. Náklady žalobce jsou představovány částkou 15 600 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů právního zastoupení žalobce. Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Právní zástupce žalobce dle ust. § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a) (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu učinil ve věci 4 úkony právní služby po á 3 100 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání žaloby, částečném zpětvzetí žaloby ze dne [datum] a replice k vyjádření žalované ze dne [datum]. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta 4 x 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud nepřiznal náhradu nákladů za podání ze dne [datum], neboť se jednalo o podání žalobce procesní povahy, nikoliv o úkon týkající se věci samé, kterým toliko vyjádřil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, čemuž by zákonná fikce svědčila i bez takového vyjádření. Soud ověřil, že zástupkyně žalobce není plátcem DPH.

29. Lhůtu k plnění ve věci samé i ohledně náhrady nákladů řízení stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1, části věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobce v principu nijak nepoškozuje. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce.

Poučení