48 C 65/2024 - 123

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozen [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupen advokátem [jméno FO] sídlem [adresa] proti žalované: [Anonymizováno] – [Anonymizováno], IČO: [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Řízení se ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši 14,75 % z této částky od [datum] do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky [částka] za den [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení se zamítá.

IV. Žalovaná je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši, která bude vyčíslena v písemném vyhotovení rozsudku, k rukám zástupce žalobce, [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum], doručenou soudu téhož dne, ve znění pozdějších doplnění a částečného zpětvzetí domáhal po žalované zaplacení náhrady škody a odškodnění za nemajetkovou újmu v souvislosti s trestním řízením vedeným proti žalobci posléze u Krajského soudu v [adresa], pobočka v [adresa], pod sp.zn. [sp. zn.]. Žalobce se poté, co žalovaná částečně v průběhu řízení plnila nadále domáhal náhrady nákladů obhajoby ve výši [částka] ([částka] + DPH) za těchto 14 úkonů právní služby po [částka] + RP [částka]: právní porady ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], a [datum] a promeškaný čas obhájce ve výši [částka], náhrady vlastního cestovného žalobce ve výši [částka] (žalovanou neuznaná amortizace) a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu za samotné trestní stíhání, které skončilo zprošťujícím rozsudkem ve výši [částka]. Žalobce uvedl, že proti němu bylo vedeno trestní řízení, které skončilo vydáním zprošťujícího rozsudku [Anonymizováno] ze dne [datum]. K nemajetkové újmě žalobce tvrdil jednak v obecné rovině, že trestní stíhání trvalo bezmála 4 roky a 4 měsíce, byl vystaven permanentnímu tlaku v důsledku vedeného trestního řízení, reálně hrozilo uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání od 5 do 10 let, reálně bylo možné předpokládat i uložení povinnosti k náhradě škody v řádech miliónů korun českých, případně uložení i peněžitého trestu. Žalobce uvedl, že je bezúhonnou osobou, vede řádný život, musel trestní stíhání vysvětlovat rodině, v očích ostatních se obhajovat, došlo rovněž k zajištění pohledávky u [právnická osoba] ve výši [částka] a pozemků. V rovině osobního prožívání žalobce trestní stíhání těžce nesl, myslel na stíhání a hrozící trest, nemohl se s tím vyrovnat, byl i nepravomocně odsouzen, byl přesvědčen o své nevině. Pokud jde o společenský život, žalobce bydlí na malém městě, kde ho každý zná a šířily se informace, že je trestně stíhán. Ohledně rodinného života, manželka byla velmi těžce nemocná, nemohla se o sebe starat a žalobce jí byl jedinou oporou. Vše bylo psychicky náročné, neboť nevěděl, co bude dál. Manželka žalobce zemřela po těžké nemoci dne [datum]. Toto ve spojení s pokračujícím trestním řízením znamenalo obrovský zásah do života žalobce, který ho nadosmrti psychicky poznamenal. Již nikdy nemohl manželce říci, že byl a je nevinný, že opravdu nic neudělal, protože v době jejího skonu byl již nepravomocně uznán vinným a s tímto vědomím jeho manželka zemřela. S tím se žalobce neumí vyrovnat. Věc byla medializována, když v [adresa] [Anonymizováno] i ve [Anonymizováno] dne [datum] vyšel článek s [Anonymizováno]. Soud řeší zneužití evropských dotací ve [adresa].“ V rámci předmětného novinového článku jsou zveřejněny fotografie žalobce, celé jeho jméno s popisem trestné činnosti, pro kterou byl stíhán. Tento článek je stále dohledatelný a dostupný na webových stránkách [Anonymizováno]. Nadále lze tento článek dohledat, nelze však najít článek, že byl žalobce obžaloby zproštěn. Pokud jde o zdravotní sféru, u žalobce [zdravotní stav]. V této souvislosti docházel žalobce ke svému obvodnímu lékaři, [tituly před jménem] [jméno FO], dále k internistovi k [tituly před jménem] [jméno FO] a také k neuroložce [tituly před jménem] [jméno FO].

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] nároky ve výši uplatněné touto žalobou uplatnil. K projednání žádosti žalobce došlo dne [datum], přičemž žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, uznala základ nároku a přiznala na odškodnění za nemajetkovou újmu částku [částka], na nákladech obhajoby přiznala [částka] a na vlastním cestovném žalobce [částka]. Ve zbylém rozsahu žalovaná navrhla žalobu zamítnout, když částky, které žalobci přiznala, považuje za souladné s právními předpisy ohledně náhrady nákladů obhajoby a pokud jde o odškodnění za nemajetkovou újmu za odpovídající skutkovým okolnostem případu žalobce.

3. Předmětem řízení byly tři nároky žalobce, a to jednak 2 nároky na náhradu škody ve výši [částka], sestávající z částky [částka] za 14 úkonů právní služby po [částka] a 14 režijních paušálů pod [částka], z částky [částka] za promeškaný čas obhájce při úkonech a z částky [částka] za zbylé cestovné žalobce (amortizace vozidla) a jednak na odškodnění nemajetkové újmy [částka]. Ve zbývajícím původně požadovaném rozsahu vzal žalobce žalobu částečně zpět pro plnění žalované ([částka]) a z vlastního rozhodnutí ([částka]). O naposledy učiněném částečném zpětvzetí žaloby soud rozhodl výrokem I.

4. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání. Při jednání dne [datum] soud připustil změnu žalobu o příslušenství v podobě úroku z prodlení z žalovaných částek v zákonné výši od [datum].

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce byl na základě usnesení policejního orgánu ze dne [datum] trestně stíhán, že rozsudkem [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [sp. zn.], byl žalobce obžaloby podané pro skutek, pro nějž byl trestně stíhán, pravomocně zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu s právní mocí dne [datum], že úkony právní služby, s výjimkou účasti u výslechu dne [datum], byly obhájcem žalobce vykonány, že žalobce žalobou uplatněné nároky u žalované uplatnil žádostí doručenou žalované dne [datum] s tím že předběžné projednání žádosti žalobce žalovaná ukončila stanoviskem ze dne [datum], kterým částečně nároky žalobce uspokojila, na obhajném částkou [částka], na vlastním cestovném žalobce [částka] a na odškodnění za nemajetkovou újmu částkou [částka], přičemž tyto částky byly žalobci vyplaceny dne [datum].

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Soud má za prokázané (nespornými tvrzeními), že žalobce byl obviněn a posléze obžalován pro skutky, v nichž byl spatřován zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 2, 4 písm. c) trestního zákoníku, v jednočinném souběhu se zvlášť závažným zločinem dotačního podvodu dle § 212 odst. 2, 6 písm. a) trestního zákoníku, za což mu hrozil trest odnětí svobody na pět až deset let, že trestní stíhání trvalo 4 roky a 4 měsíce a že došlo k vydání zprošťujícího rozsudku podle § 226 písm. b) trestního řádu. Soud má dále za prokázané, že poté, co žalobci bylo sděleno obvinění, toto oznámil manželce, která to žalobci vyčetla s tím, že se neměl s [jméno FO] dávat do podnikání (zjištěno z účastnického výslechu a výslechu svědků [jméno FO] a [jméno FO]). Také se v té době žalobce více hádal s manželkou (zjištěno z výslechu svědka [jméno FO]). Později ale manželka žalobce podporovala a i věřila, že je nevinen. Manželka žalobce zemřela dne [datum], kdy byl žalobce nepravomocně odsouzen. O trestním stíhání věděla ještě [Anonymizováno] a [Anonymizováno] žalobce a ti oba jej podporovali (zjištěno z účastnického výslechu). [Anonymizováno] i [Anonymizováno] se žalobcem probírali často trestní stíhání, oba žalobce podporovali, nic mu nevyčítali, spíše si žalobce ([Anonymizováno] vyslechli (zjištěno z výslechu svědků [jméno FO] a [jméno FO]). Jinak svému [Anonymizováno] žalobce říkal, že mu hrozí trest na 5 až 10 let a jeho [Anonymizováno] i [Anonymizováno] věděli, že byl nepravomocně odsouzen. Poté, co zemřela manželka žalobce, tak žalobce svědkovi [jméno FO] říkal, že se jeho manželka nedožila zprošťujícího rozsudku, dále věděl i o tom, že vyšel o trestním stíhání jeho [Anonymizováno] článek ve [Anonymizováno], o jiných článcích svědek nevěděl (zjištěno z výslechu svědka [jméno FO]). O článku ve [Anonymizováno] věděla i [Anonymizováno] [jméno FO] (zjištěno z jejího výslechu). Svědkyně [jméno FO] se také ptali kolegové v práci, jestli půjde její otec sedět. O trestním stíhání věděla širší rodina ze strany [Anonymizováno], co bydlí v [adresa]. Širší rodina příbuzných ze strany žalobce, co bydlí v [adresa], věděla o trestním stíhání dříve. Svědkyně se na trestní stíhání ptali až poté, co vyšel článek (zjištěno z výslechu svědkyně [jméno FO]). Pokud jde o sociální okolí, bylo prokázáno, že žalobce chodil asi jedenkrát za týden na pivo do místní hospody se svými známými, ale postupně tato aktivita ustala (zjištěno z účastnického výslechu a výslechu svědků [jméno FO] a [jméno FO]), protože žalobci byly nepříjemné diskuze, které se tam vedly a kdy někteří jeho přátelé či známí říkali, že když je obviněn, tak tedy asi něco udělal. Posléze tam přestal docházet, jinak žalobci není známo nic konkrétního, co by svědčilo o známosti trestního stíhání v místě jeho bydliště, což je obec [adresa] (zjištěno z účastnického výslechu). V průběhu trestního stíhání bral žalobce také léky na [zdravotní stav], na předpis od lékaře (zjištěno z účastnického výslechu a výslechu svědkyně [jméno FO]). Dále bylo prokázáno, že v období trestního stíhání žalobce trpěl [zdravotní stav] (zjištěno z účastnického výslechu a výslechu svědků [jméno FO] a [jméno FO]), nicméně s [zdravotní stav] a začínající [zdravotní stav] se žalobce léčil již před trestním stíháním (zjištěno z účastnického výslechu a výslechu svědkyně [jméno FO]). V průběhu trestního stíhání mu byla medikace zvyšována, někdy kolem roku [Anonymizováno] si začal píchat [Anonymizováno] (zjištěno z účastnického výslechu). Asi jeden nebo tři měsíce žalobce ležel v [adresa] s covidem, který měl těžší průběh, bylo to někdy okolo roku [Anonymizováno], bylo to někdy v období covidu (zjištěno z výslechu svědků [jméno FO] a [jméno FO] a pokud jde o onemocnění COVID-19 rovněž z výpisu ze zdravotnické dokumentace ze dne [datum] na č.l. 111). Přibližně jedenkrát ročně žalobce docházel na kapačky, což bylo v souvislosti s neuropatií (zjištěno též ze zdravotního záznamu ze dne [datum] na č.l. 93), bral také léky, bylo to na [zdravotní stav], pak také ještě na [zdravotní stav], byly to léky na předpis (zjištěno z výslechu svědkyně [jméno FO]). V průběhu trestního stíhání žalobce zjistil, že má problémy [zdravotní stav], což před trestním stíháním neměl (zjištěno z účastnického výslechu a výslechu svědka [jméno FO]. Tyto problémy začaly někdy v době, kdy začalo vyšetřování. Žalobce zjistil, že [Anonymizováno], tak se nechal vyšetřit a od [datum] [Anonymizováno]. Také se přestal věnovat svým koníčkům, což byl běh na lyžích, kdy žalobce běhal [Anonymizováno] a v létě ježdění na kole. S těmito sporty ustal hlavně proto, že toho nebyl fyzicky schopen a k této aktivitě se už nevrátil (zjištěno z účastnického výslechu). Někdy v roce [Anonymizováno], kdy se vdala [Anonymizováno] [jméno FO] ([Anonymizováno] žalobce) tak ho žádala, jestli by jí neposkytl nějakou část peněz, aby si mohli koupit byt. [jméno FO] ale neměl dost peněz, tak požádal rodiče, ale žalobce mu řekl, že má sice penzijní připojištění, ale to, že má policejně zablokované a také měl garáže, takže ty by mohl prodat, ale ty byly také zablokované (zjištěno z výslechu svědků [jméno FO] a [jméno FO]). Ohledně medializace bylo prokázáno, že vyšel pouze jeden článek, jehož obsah není dostupný bez zakoupeného předplatného (zjištěno po otevření webového odkazu [Anonymizováno]).

7. Soud provedl všechny navržené listinné důkazy s výjimkou těch, které byly navrženy k prokázání skutečností mezi účastníky nesporných a těch, které žalobce soudu nepředložil a současně sdělil, že nejsou k dispozici s na jejich provedení netrvá.

8. Soud považuje svědecké výpovědi za věrohodné, svědci vypovídali spontánně, soud neměl důvod svědkům z nějakého důvodu nevěřit. Svědecké výpovědi pak byli z hlediska zásadních skutečností a okolností ve vzájemném souladu. Rovněž účastnickou výpověď soud hodnotí jako věrohodnou a skutečnostem v ní uváděným soud uvěřil. Soud toliko nijak nehodnotil ty části výslechů, v nichž svědci popisovali své dojmy, pocity, případně vyjadřovali názory na určité skutečnosti.

9. Z důkazů, jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, z nichž posléze žádná skutková zjištění potřebná pro právní posouzení věci neučinil.

10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

11. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o.z.“).

18. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

19. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

20. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

21. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. V řízení bylo nesporné, že žalobce své nároky u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

23. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

24. Žalobce se v tomto řízení po částečném zpětvzetí žaloby domáhal tří nároků, a to v souvislosti s rozhodnutím policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, na které se v důsledku pozdějšího vydání zprošťujícího rozsudku hledí jako na nezákonné rozhodnutí.

25. Soud předně, pokud jde o splnění podmínky existence odpovědnostního titulu uvádí, že usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001), což v daném případě nastalo. Nezákonným rozhodnutím je ve vztahu k žalobci usnesení policejního orgánu ze dne [datum], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání zločinu poškození finančních zájmů EU podle § 260 odst. 2, 4 písm. c) trestního zákoníku, v jednočinném souběhu se zvlášť závažným zločinem dotačního podvodu dle § 212 odst. 2, 6 písm. a) trestního zákoníku, které bylo odklizeno rozsudkem Vrchního soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], sp.zn. [sp. zn.], jímž byl žalobce zproštěn obžaloby dle ustanovení § 226 písm. b) trestního řádu. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

26. Podmínka existence odpovědnostního titulu je tak splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku škody a existence příčinné souvislosti.

27. Nárok žalobce na náhradu škody ve výši [částka] soud posoudil jako nárok na náhradu nákladů řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí. O tomto nároku soud uvážil takto. V tomto případě jde o částku, kterou žalobce požadoval v souvislosti s vlastním cestovným jako tzv. amortizaci vozidla. Pokud jde o požadavek na tzv. amortizaci na km jízdy, soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 5034/2008, kdy amortizace vozidla je pracovně právní kategorií, je spojená se služebními cestami, které slouží k výkonu práce a podobně, není tak možné tuto úpravu bez dalšího přenášet do řízení o náhradu škody. Soud tak uzavírá, že tento požadavek není důvodný, není jej možné v řízení o náhradu škody přiznat (srov. rozsudky Městského soudu v Praze sp.zn. 28 Co 437/2014 či 29 Co 464/2017, na které přiléhavě poukázala žalovaná), pročež soud v tomto rozsahu žalobu bez dalšího zamítl (výrok III).

28. Nárok žalobce na náhradu škody ve výši [částka] ([Anonymizováno]) soud posoudil jako nárok na náhradu nákladů řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí. O tomto nároku soud uvážil takto.

29. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen „AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk).

30. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda má žalobce nárok na poskytnutí odškodnění za následující úkony právní služby, případně náhradu za promeškaný čas: - Porady s klientem ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]. Soud k tomu předesílá, že coby náhrada škody se hradí toliko účelně vynaložené náklady na obhajobu žalobce, přičemž měřítkem účelnosti zde není pouze to, že žalobce byl obžaloby zproštěn. Pokud by zákonodárce měl v úmyslu, aby byla poškozenému poskytnuta náhrada za veškeré vykonané úkony právní služby, které byly obhájci uhrazeny, pak by to do zákona č. 82/1998 Sb. takto uvedl. Zákonodárce však stanovil právní pravidlo, že náklady vynaložené na obhajobu jsou pouze účelně vynaložené náklady, jejichž výše se odvíjí od advokátního tarifu. To tedy znamená, že žalovaná v rámci předběžného projednání a poté soud na základě podané žaloby, musí poměřit každý jednotlivý úkon právní služby kritériem účelnosti, a to účelnosti objektivní. Soud nijak nepochybuje o tom, že subjektivně žalobce považuje všechny vykonané úkony za účelné, neboť by si je u svého obhájce jinak neobjednal a za ně mu neuhradil odměnu. Objektivní účelností je třeba rozumět to, že porada s klientem nemůže být úkonem samoúčelným, ale musí mít vždy návaznost na konkrétní úkon, který v řízení následuje. Soud ověřil, že žalovaná žalobci již uhradila vždy porady, které předcházely nějakému úkonu v řízení. Konkrétně tak žalovaná přiznala náhradu za porady ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. V tarifní hodnotě úkonu právní služby je tak vyjádřena i typová složitost věci a nelze ji promítat do počtu porad. Jinými slovy, soud právně posoudil poradu, která probíhala po hlavním líčení či jiném úkonu v řízená jako součást porady před dalším hlavním líčením či jiným úkonem v řízení, kdy vždy již žalovanou byla náhrada za takovou poradu přiznána. Obdobně soud posoudil vícero porad (např. dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]) jako součást porady před hlavním líčením dne [datum], která se konala dne [datum] a za kterou žalovaná náhradu přiznala. Je v zásadě nepodstatné, za kterou poradu žalovaná náhradu přiznala. Podstatné je pouze to, že žalobci přísluší před každým úkonem v řízení náhrada za poradu jen jednou, i kdyby byla formálně rozdělena a vykázána jako více úkonů právní služby. Stále se totiž jednalo o jednu pokračující poradu, nikoli o další samostatnou poradu. Tento právní závěr soudu je podpořen i zněním advokátního tarifu, neboť náhrada ve výši jednoho úkonu právní služby náleží za poradu s klientem, pokud přesáhne jednu hodinu, nicméně nenáleží vícero úkonů, pokud porada trvá déle. Jinými slovy, je lhostejné, zda se žalobkyně s obhájcem radila ve vícero dnech. Za předpokladu úzké časové návaznosti se stále jedná o poradu, která dosud neskončila a náleží za ní právě jeden úkon právní služby, který žalobkyni vždy již žalovanou přiznán byl. Žalobci další odškodnění nenáleží. - promeškaný čas dne [datum] ([částka]). Výslechy svědků dne [datum]. proběhly ještě před tím, než bylo žalobci sděleno obvinění, a tedy než bylo zahájeno trestní stíhání. Náklady vynaložené na obhajobu lze přiznat pouze v případě, že byly účelně vynaloženy na změnu či zrušení nezákonného rozhodnutí. Jakkoli jde formálně o úkon související s trestním řízení žalobce, není splněna jedna z kumulativních podmínek pro vyvození odpovědnosti žalované za škodu, a to příčinná souvislost s odpovědnostním titulem. Jelikož v té době dosud nebylo rozhodnutí, na které se v důsledku zprošťujícího rozsudku hledí jako na nezákonné rozhodnutí dosud vydáno, nemůže být ani čas promeškaný v souvislosti s tímto úkonem v příčinné souvislosti s ním. Na tom nic nezmění, i kdyby žalovaná žalobci za předmětný úkon právní služby náhradu přiznala. Nárok není důvodný. - promeškaný čas dne [datum] ([částka]). Hlavní líčení dne [datum] celkem trvalo 6 hod., od čehož je třeba odečíst přestávku v délce 70 minut, tudíž rozhodná délka pro posouzení počtu započatých 2 hodin činí 4:50 hodin (srov. rovněž závěry Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne [datum], č.j. 20 Co 55/2023- 131). Z uvedeného vyplývá, že žalobci za celé hlavní líčení dne [datum] náleží náhrada za celkem [hodnota] úkony právní služby (není předmětem řízení) a [částka] coby náhrada za promeškaný čas. Žalobce požadoval [částka], které mu soud přiznal. - promeškaný čas dne [datum] ([částka]). Hlavní líčení dne [datum] celkem trvalo 6:15 hod., od čehož je třeba odečíst přestávku v délce 70 minut, tudíž rozhodná délka pro posouzení počtu započatých 2 hodin činí 5:05 hodin (srov. rovněž závěry Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne [datum], č.j. 20 Co 55/2023- 131). Z uvedeného vyplývá, že žalobci za celé hlavní líčení dne [datum] náleží náhrada za celkem [hodnota] úkony právní služby (není předmětem řízení) a [částka] coby náhrada za promeškaný čas. Žalobce požadoval [částka], které mu soud přiznal. - promeškaný čas [datum] ([částka]). Hlavní líčení dne [datum] celkem trvalo 5 hod., od čehož je třeba odečíst přestávku v délce 60 minut, tudíž rozhodná délka pro posouzení počtu započatých 2 hodin činí 4 hodiny (srov. rovněž závěry Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne 9.3.2023, č.j. 20 Co 55/2023- 131). Z uvedeného vyplývá, že žalobci za celé hlavní líčení dne [datum] náleží náhrada za celkem [hodnota] úkony právní služby (není předmětem řízení) a [částka] coby náhrada za promeškaný čas. Žalobce požadoval [částka], které mu soud přiznal. - promeškaný čas dne [datum] ([částka]). Hlavní líčení dne [datum] celkem trvalo 5:50 hod., od čehož je třeba odečíst přestávku v délce 65 minut, tudíž rozhodná délka pro posouzení počtu započatých 2 hodin činí 4:45 hodin (srov. rovněž závěry Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne 9.3.2023, č.j. 20 Co 55/2023- 131). Z uvedeného vyplývá, že žalobci za celé hlavní líčení dne [datum] náleží náhrada za celkem [hodnota] úkony právní služby (není předmětem řízení) a [částka] coby náhrada za promeškaný čas, které mu soud přiznal.

31. Soud v souhrnu dospěl k závěru, že na náhradě nákladů obhajoby je žalobní požadavek důvodný co do částky [částka] ([Anonymizováno] + DPH) a tuto částku žalobci přiznal (výrok II). Ve zbytku, tedy ohledně částky [částka], soud žalobu, pokud jde o tento nárok jako nedůvodnou zamítl (výrok III).

32. Nárok ve výši [částka] soud posoudil jako nárok na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Jak již výše soud vyložil, podmínka existence odpovědnostního titulu je splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku nemajetkové újmy a existence příčinné souvislosti.

33. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Nejvyšší soudu v rozhodnutí sp.zn. 30 Cdo 3731/2011 dospěl k závěru, že „… vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli osoby poškozené. Jde tedy "pouze" o zjištění, zda tu jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Zřetelněji vyplývá tato potřeba při využití jiné terminologie, kterou zmiňuje i důvodová zpráva k zákonu č. 160/2006 Sb. - totiž, že nemajetková újma se jinak nazývá újmou morální. Jedná se tedy o utrpění na těch nehmotných hodnotách, které se dotýkají morální integrity poškozené osoby (patří sem zejména její důstojnost, čest, dobrá pověst, ale i jiné hodnoty, které se zpravidla promítají i v niterném životě člověka - svoboda pohybu, rodinný život, nejistota apod.). …“.

34. Soud dospěl k závěru, že v souvislosti s trestním stíháním, v němž bylo vydáno rozhodnutí, na nějž se v důsledku pravomocného zprošťujícího rozsudku hledí jako na nezákonné, bylo v souzeném případě do osobnostních sfér žalobce určitým způsobem zasaženo. Nad rámec obecných dopadů trestního stíhání, které dopadají na každou trestně stíhanou osobu, bylo prokázáno, že se po určitou dobu zhoršil vztah k manželce, kdy se častěji hádali. Současně však důvodem těchto hádek bylo, že manželka žalobci vyčítala primárně jeho podnikání s [jméno FO], které považovala za příčinu trestního stíhání. Nicméně za to, s jakými osobami žalobce podnikal, není odpovědná žalovaná, ale pouze sám žalobce. Tudíž, pokud manželka žalobci vyčítala, že se vůbec do podnikání s [jméno FO] neměl pouštět, nelze to klást k tíži žalované. Bylo prokázáno, že jinak manželka i [Anonymizováno] žalobce podporovali, kdy [Anonymizováno] i [Anonymizováno] žalobce vždy vyslechli a nic mu nevyčítali. Za zásah do osobního života žalobce lze považovat i to, že jeho manželka se zprošťujícího rozsudku nedožila, byť je třeba vzít v úvahu, že žalovaná nemůže být činěna přímo odpovědnou za to, že manželka žalobce zemřela ještě před vyhlášením zprošťujícího rozsudku. Tuto skutečnost tak je třeba brát jako objektivní fakt, který však žalobce mohl hůře nést. Bylo prokázáno, že žalobce přestal docházet mezi své kamarády do hospody, neboť se tam probíralo i jeho trestní stíhání. Tuto skutečnost je třeba brát jako zásah do osobnostní sféry žalobce, ovšem s přihlédnutím k tomu, že nelze dovodit přímou odpovědnost státu za jednání svobodně uvažujících osob, které věděly či vědět měly, že ze samotného zahájení trestního stíhání nelze dovozovat, že se osoba stíhaná dopustila trestného činu či jiného závadného jednání, ale přesto se řídily protichůdným předsudkem. Opačný přístup by takové jednání, motivované předsudkem, legitimizoval (srov. NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 4879/2015). Z hlediska medializace bylo tvrzeno, že vyšel jeden článek v internetové platformě [Anonymizováno], nicméně bylo též prokázáno, že tento článek je dostupný pouze předplatitelům, což obecně výrazně snižuje jeho potenciál rozšiřovat informace o trestním stíhání žalobce. Medializace tak byla prokázáno pouze ve zcela minimální míře. Sám žalobce vypověděl, že mu není známo, že by se informace o jeho trestním stíhání, byť jen v místě jeho bydliště, tedy [adresa], která má cca [Anonymizováno] obyvatel, rozšířila. Z hlediska dopadů do zdravotní sféry bylo prokázáno, že žalobce trpěl nespavostí a měl problémy s nervy, což obecně jsou symptomy, které provází stresové situace, jíž trestní stíhání bezpochyby je. Bylo prokázáno, že žalobce onemocněl covidem, nicméně zde nelze spatřovat přímou souvislost s trestním stíháním, neboť žalobce sám uvedl, že je osobou, která již dříve před trestním stíháním trpěla [zdravotní stav] a [zdravotní stav], což vyplynulo i z doložených lékařských zpráv (ze dne [datum] a ze dne [datum]) Lze tedy připustit, že trestní stíhání se do určité míry mohlo jako stresový faktor podílet na zhoršení žalobcových základních onemocnění, ale nelze dovodit přímou příčinnou souvislost mezi zhoršením zdravotního stavu žalobce a trestním stíháním. Pokud jde o omezení sportovních aktivit, pak bylo prokázáno, že s těmito aktivitami žalobce ustal, protože jich již nebyl fyzicky schopen, kdy opět lze sice uznat jistý podíl trestního stíhání jako obecně stresového faktoru, avšak nikoli jako primární či snad jedinou příčinu. Bylo prokázáno, že žalobce nemohl poskytnout své [Anonymizováno] finanční prostředky již jen proto, že jeho majetek byl zajištěn pro účely trestního řízení. Současně však je třeba připomenout ustálenou judikaturu dovolacího soudu, která vychází z toho, že vydáním zprošťujícího rozsudku se nestávají nezákonnými všechny postupy a další rozhodnutí a opatření orgánů činných v trestním řízení. V řízení nebylo ani tvrzeno, že by snad zajištění majetku žalobce mělo představovat nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí, v důsledku čehož nemohla žalobci v této souvislosti, tedy v souvislosti s tím, že nemohl své vnučce pomoc s koupí bytu, vzniknout žádná nemajetková újma, za kterou by byla odpovědná žalovaná. Pokud žalobce tvrdil, že některé zásahy přetrvaly i po skončení trestního stíhání, je třeba odkázat na ustálenou judikaturu dovolacího soudu, podle níž trvání negativního zásahu v osobnosti žalobce se ohraničuje maximálně dobou trvání posuzovaného řízení (srov. NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011).

35. Soud se tak na tomto půdorysu vytrpěné újmy zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží i zadostiučinění v penězích a případně vyšší než jaké mu přiznala již žalovaná (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy a výše zadostiučinění soud vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

36. Pokud jde o délku trestního řízení, žalobce byl stíhán přibližně 4 roky a 4 měsíce. Z obsahu trestního spisu vyplynulo, že orgány činné v trestním řízení v přípravném řízení postupovaly plynule, přičemž přílišná délka řízení nebyla ani tvrzena. Při zohlednění, že v případu figurovalo vícero spoluobžalovaných, ve věci bylo konáno 6 hlavních líčení, ve věci rozhodovaly soudy na dvou stupních, lze délku řízení, které ze zákona probíhalo v prvním stupni na krajském soudu a je tak již z povahy řízení složitějším, hodnotit jako zcela přiměřenou.

37. Pokud jde o povahu trestní věci, lze konstatovat, že trestné činy dotačního podvodu a poškození finančních zájmů EU, oba ve formě zločinu, již je třeba považovat za trestné činy, které obecně jsou spojeny s vyšší mírou společenského odsouzení. Žalobci po celou dobu hrozil trest odnětí svobody od 5 do 10 let, což je rovněž třeba považovat za ohrožení vysokým trestem, přičemž se žalobce mohl obávat i nepodmíněného trestu odnětí svobody.

38. Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobce, pak soud tyto shrnul již výše (srov. odst. 6 a 34) a na skutečnosti a úvahy tam uvedené plně odkazuje.

39. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „[v]ýše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ Soud tak, pokud jde o otázku přiměřenosti finančního zadostiučinění, předně dal účastníkům na srozuměnou, že mohou případy ke srovnání navrhnout a dále veden zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování při jednání dne [datum] sdělil, s jakými případy bude případ žalobce srovnávat. Žalobce ponechal výběr srovnávací judikatury na soudu. Žalovaná navrhla srovnání se shodnými případy, s nimiž porovnávala případ žalobce v rámci předběžného projednání nároku, a to případy vedené u zdejšího soudu sp.zn. 19 C 7/2018, sp.zn. 31 C 617/2014 a sp.zn. 10 C 18/2020. Soud pak k porovnání vybral případy vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 10 C 26/2020 a sp.zn. 19 C 7/2018.

40. Pokud jde o případ, které navrhla žalovaná, soud konstatuje, že věc sp. zn. 19 C 7/2018 vybral ke srovnání i soud (podrobnosti případu srov. dále). Ve věci sp.zn. 31 C 617/2014 byla tamní žalobkyně stíhána pro trestný čin podvodu, trestní stíhání trvalo 2 roky a 7 měsíců, byla ohrožena trestní sazbou 2 až 8 let. Tamní žalobkyně byla již vyššího věku, před trestním stíháním podstoupila složitou kardiologickou operaci. Její zdravotní stav nebyl dobrý. Soud uzavřel, že vnímala trestní stíhání úkorněji než člověk zdravý a mladší. Přivydělávala si prodáváním na trzích, přičemž lidé prodávající na trzích se znají, na tamní žalobkyni si pak ukazovali coby na podvodnici a někteří s ní přestali komunikovat. Došlo k ukončení její podnikatelské činnosti, byť v tom dle soudu sehráli roli i jiné faktory. Tamní žalobkyně byla osobou bezúhonnou. Bylo přiznáno [částka]. Ve věci sp. zn. 10 C 18/2020 šlo o trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, a zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 256 odst. 1, 2 písm. b), c) trestního zákoníku, trestní stíhání trvalo sedm let. Hrozil trest odnětí svobody od dvou do osmi let. V rámci provedeného dokazování byly zjištěny zásahy do dobrého jména, vážnosti a důstojnosti žalobce a poškození pověsti. Tamějšímu žalobci bylo přiznáno odškodnění ve výši [částka].

41. V případech, které vybral soud, ve věci sp.zn. 10 C 26/2020 šlo o trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, z části dokonaného a z části ve stádiu pokusu. Trestní stíhání trvalo 3 roky a 10 měsíců, tamní žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody na 5 až 10 let. Byla zasažena jeho čest, důstojnost a dobré jméno, o trestním stíhání vědělo širší okolí, toto bylo v obecné rovině medializováno a byl na toto okolím dotazován. Trestní stíhání negativně ovlivnilo vztahy tamního žalobce s dětmi, kterým se žalobce nemohl naplno věnovat a rovněž vztahy s jeho partnerkou. Negativně byl ovlivněn i rozvoj jeho volnočasových aktivit, kterým se dříve naplno věnoval. K zásahu došlo i ve sféře finanční, když velká část rodinných financí byla použita právě na obhajobu žalobce a když v době trestního stíhání musela finanční chod rodiny zajišťovat partnerka žalobce. Nebyly prokázány zásadní zásahy ve sféře profesní. O celé kauze bylo informováno médii. Nebyly prokázány zásahy tvrzené ve vztahu k obavě o odebrání zbrojních oprávnění, tamní žalobce se ale důvodně obával o bezpečnostní prověrku udělovanou NBÚ, když tato mu byla i odňata a až následně k jeho urgencím vrácena. Soudem bylo přiznáno [částka]. Ve věci sp.zn. 19 C 7/2018 šlo o trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu poškození finančních zájmů EU podle § 260 odst. 1,5 trestního zákoníku, a zločin dotačního podvodu dle § 212 odst. 1,5 písm. c) trestního zákoníku. Trestní stíhání trvalo 2 roky a 8 měsíců, tamní žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody až na 10 let. Byla zasažena jeho čest, důstojnost a dobré jméno, byly zjištěny zdravotní zásahy. Jiné zásahy nebyly prokázány. Soudem bylo přiznáno [částka].

42. Po zhodnocení všeho, co vyšlo v řízení najevo ohledně dopadů trestního stíhání a poměření těchto skutkových okolností s kritérii stanovenými pro rozhodování o způsobu a případné výši peněžitého zadostiučinění soud dospěl k závěru, že samotné konstatování vydání nezákonného rozhodnutí vůči žalobci není dostatečnou a spravedlivou formou satisfakce za proběhlé nezákonné trestní stíhání a je na místě nemajetkovou újmu žalobci vzniklou odškodnit v penězích. K tomuto závěru ostatně dospěl i žalovaná v rámci předběžného pojednání nároku, kdy přiznala odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši [částka]. Je tak třeba posoudit, zda tato výše odpovídá individuálním okolnostem případu žalobce, a to i ve srovnání s obdobnými případy, či zda má žalobce nárok na odškodnění ve vyšší částce. Soud tak porovnal způsob a formu zadostiučinění, které se poškozeným dostalo v případech navržených účastníky a které vybral soud. Bylo prokázáno, že v tomto řízení byla žalobci výraznější újma způsobena zejména v osobním prožívání, kdy byl obviněn a posléze obžalován ze závažných zločinů, za které mu hrozil vysoký trest odnětí svobody, kdy v rámci sazby se již žalobce mohl reálně obávat i trestu nepodmíněného, kdy tato obava se mohla rozptýlit až poté, co byl nepravomocně odsouzen k trestu podmíněnému. V této souvislosti tak soud zohlednil i související stres, který se u žalobce projevil v podobě nespavosti a problémů s nervy. Nelze vyloučit, že prožívaný stres mohl mít vliv i na zhoršení základních onemocnění, kterými, jak bylo prokázáno, žalobce trpěl již dříve (cukrovka, vysoký krevní tlak), byť nebylo v řízení prokázáno, že jedinou či alespoň převažující příčinou zhoršení žalobcova zdravotního stavu bylo trestní stíhání, a tedy že by ke zhoršení zdravotního stavu nedošlo i tak. K zásahům do profesní sféry nedošlo, k zásahům do sociální sféry došlo v menší míře, kdy sice souvislost s trestním stíháním prokázána byla, ale šlo i o rozhodnutí žalobce uzavřít se před společností. Za nejpřiléhavější případ tak soud považuje případ, který k porovnání vybral soud a který navrhla i žalovaná, tedy věc sp.zn. 19 C 7/2018, kdy tamnímu poškozenému hrozil shodný trest jako žalobci, kdy právě hrozící trest soud v tomto případě považuje za okolnost, která významnou měrou determinuje úvahu soudu o výši přiměřeného zadostiučinění. V ostatních případech, která navrhla žalovaná a v nichž bylo přiznáno právě [částka], vykazují hrozbu nižším trestem bez reálné hrozby trestem nepodmíněným, byť v druhém případě trestní stíhání trvalo sedm let. Soud přihlédl dále k tomu, že v nejpodobnějším případě rovněž nebyly shledány nějaké výrazné dopady do osobnostních sfér, přičemž trestní stíhání žalobce trvalo podstatně déle, o rok a půl.

43. S ohledem na výše uvedené má soud za spravedlivé a odpovídající celkové zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyvolanou vydáním nezákonného rozhodnutí vůči žalobci ve výši [částka]. Jelikož žalovaná žalobci již v průběhu řízení přiznala částku [částka], soud žalobci přiznal zbývajících [částka] (výrok II.) a ve zbytku, tedy co do částky [částka] soud žalobu zamítl (výrok III.).

44. V souhrnu soud žalobě výrokem II. vyhověl co do částky [částka] (25 000 + 968), ve zbytku, ohledně částky [částka] soud žalobu výrokem III. jako nedůvodnou zamítl.

45. Soud přiznal žalobci požadovaný úrok z prodlení v zákonné výši (výrok I), a to z žalovanou dne [datum] vyplacené částky [částka] od [datum] do [datum] a ze soudem přiznané částky [částka] od [datum] do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni [datum] 14,75 %. Ve zbytku (i za den [datum]) soud nárok na požadované příslušenství zamítl. Žalovaná se totiž dostala do prodlení až uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne [datum], a ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem [datum] (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

46. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 a 3 a 146 odst. 2 o.s.ř. Předně soud uvádí, že žalobce u žalované svůj nárok uplatnil dne [datum] a šestiměsíční lhůta k projednání nároku žalované uplynula dnem [datum], přičemž k projednání nároku žalobce došlo až dne [datum] a k částečné úhradě ve výši [částka] došlo až dne [datum]. Jelikož žalobce uplatnil v řízení tři nároky na odškodnění, a to jednak dva nároky na náhradu škody a jednak jeden nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu, postupoval soud v intencích rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1435/2015 ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. Celková tarifní hodnota předmětu řízení (na počátku) činí: 50 000 + 294 409,02 + 5 957,64 = [částka]. Žalobce byl úspěšný jednak ohledně nároku na odškodnění za nemajetkovou újmu (v tarifní hodnotě [částka]), neboť i když žalobce nebyl úspěšný v celém rozsahu (na což nemá vliv ani částečné zpětvzetí žaloby na tomto nároku o [částka]), rozhodnutí o způsobu a případné výši zadostiučinění závisela na úvaze soudu, jednak ohledně částky [částka]. Žalovaná byla úspěšná ohledně částky 47 891,86 (44 044 + 605 + 3 242,86). V rozsahu [částka] vzal žalobce žalobu zpět pro chování žalované, která však plnila až po uplynutí šestiměsíční lhůty k projednání nároku a je tak v tomto rozsahu povinna hradit v této části náklady řízení. Žalobce zavinil zastavení řízení ohledně částky [částka] a v tomto rozsahu je povinen hradit jeho náklady. Dílčí poměr, v jakém účastníci uspěli, je u žalobce 82,92 % (290 511,97/350 366,66 * 100), u žalované 17,08 % (59 854,69/350 366,66 * 100). Úspěšnější byl žalobce v rozsahu 65,84 %, po zaokrouhlení v rozsahu 66 %. V tomto rozsahu je žalovaná povinna hradit jeho náklady.

47. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka] a náklady právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), spočívající v odměně advokáta za celkem [hodnota] úkonů právní služby [za převzetí věci a přípravu zastoupení, sepis žaloby, vyjádření a částečné zpětvzetí ze dne [datum], vyjádření a částečné zpětvzetí ze dne [datum], účast při soudním jednání dne [datum] přes 2 hodiny podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT], a to za úkony do [datum] včetně (částečné zpětvzetí žaloby) z tarifní hodnoty [částka] ve výši a [částka] [dle § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) AT, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013], za úkony do [datum] včetně (soudní jednání) z tarifní hodnoty [částka] a [částka] [dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) AT] a od [datum] z tarifní hodnoty [částka] a [částka] [dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) AT], 6 x režijní paušál ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á [částka] za tytéž úkony právní služby a cestovné k soudnímu jednání na trase [adresa] a zpět (416 km), učiněné osobním automobilem Škoda Superb, registrační značky [SPZ] s kombinovanou spotřebou 6,5 l/100 km, palivem NM (na základě doloženého technického průkazu) dne [datum] podle vyhlášky č. 398/2023 Sb., při ceně paliva [částka]/l a náhradě za použití vozidla [částka]/km, [částka], dále náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši [částka] za 12 půlhodin po [částka], celkem tedy [částka] [(3 x 9 740) + (2 x 5 340) + (1 x 5 060)+ (6 x 300) + 3 376,04 + 1 200], to vše zvýšení o náhradu za 21% DPH ve výši [částka] na základě dokladu, že advokát žalobce je plátcem této daně. Soud žalobci nepřiznal náhradu za uplatnění nároku u žalované s poukazem na § 31 odst. 4 OdpŠk. Náklady žalobce po zohlednění dílčího neúspěchu celkem [částka] [(6 000 + 49 536,04 + 10 402,60) * 0,66]. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci tuto částku, a to k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř., výrok IV).

48. Lhůta k plnění ve výroku o věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobkyně v principu nijak nepoškozuje.