48 C 72/2022-270

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupen advokátem JUDr. [jméno] [celé jméno žalobce] sídlem [adresa] proti žalované Česká republika - Ministerstvo zdravotnictví, [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení 59 162 Kč, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 32 625 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 26 537 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 21 038 Kč k rukám zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 59 162 Kč, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce soudního řízení správního vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp.zn. 15 A 82/2018. Žalobce uvedl, že je synem [jméno] [příjmení], majitelky rekreační chalupy v obci [adresa]. Se svojí maminkou žalobce chalupu často užívá k rekreaci, rodinným setkáním a oslavám. Oba mají oprávněný zájmem na možnosti nerušného užívání nemovitosti. Tento jejich zájem je od přelomu let 2009 [číslo] dotčen pronikavým hlukem z provozu tehdy nově zřízeného pilařského závodu„ [obec] [ulice]“. Proto se Mgr. [příjmení] a žalobce obraceli na různé povinné subjekty s žádostmi o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím (jiné žádosti o informace, než v souvislosti s pilařským závodem nikdo z nich nikdy nepodával). Těmito žádostmi si žadatelé chtěli opatřit podklady, které jim umožní náležitě vyhodnotit vliv záměru provozování pilařského závodu na zákonem chráněné zájmy. K těmto žádostem patří například žádosti podané u Zdravotního ústavu se sídlem v [obec]. Jednou z žádostí byla žádost o informace učiněná žalobcem u Zdravotního ústavu se sídlem v [obec] dne [datum]. Žalobce si touto žádostí chtěl ověřit, zda zdravotní ústav při měření hluku vznikajícího provozem pilařského závodu zohlednil změnu technologie, kdy se provozovatel rozhodl k příčnému krácení vyrobeného řeziva užívat namísto elektrické kapovací pily (výrazně hlučnější) ruční motorovou pilu. Zdravotní ústav se sídlem v [obec] vyžádané informace odepřel poskytnout a v tomto postoji jej podpořilo i jemu nadřízené Ministerstvo zdravotnictví. Žalobce se musel bránit u správního soudu. Žaloba byla podána dne [datum]. Řízení před Krajským soudem v Ústí nad Labem skončilo dne [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek ze dne 14.9.2021, č. j. 15 A 82/2018-74, jímž bylo napadené rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Soudní řízení tak trvalo dva roky a 17 měsíců. Žalobce má za to, že délka soudního řízení o jeho žalobě byla zcela nepřiměřená. Postup justičních orgánů v něm vyvolal frustrující pocity a nedůvěru v právní stát a jeho orgány. Žalobce poukázal na to, že informace, oproti jiným statkům, rychle ztrácí na hodnotě. V posuzované věci žalobce o informace žádal již v únoru 2018, ale obdržel je až po mnohaletém úsilí v říjnu 2021. V důsledku nepřiměřené délky soudního řízení nemohly být získané informace promítnuty do obsahu odvolání. K uplatnění nároku žalobce uvedl, že dne [datum] vyzval žalobce žalovaného (jednajícího Ministerstvem spravedlnosti) k poskytnutí satisfakce za nepřiměřenou délku řízení v podobě konstatování porušení práva žalobce, omluvy a zaplacení peněžitého zadostiučinění. Dopisem ze dne [datum], žalované konstatovala, že k porušení žalobcova práva došlo a omluvila se za nepřiměřenou délku řízení. Peněžité zadostiučinění Ministerstvo spravedlnosti odmítlo poskytnout se zdůvodněním, že konstatování porušení práva se v dané věci jeví jako dostačující. Žalobce požadoval částku 20 000 Kč za rok řízení, přičemž současně navrhl, aby byla navýšeno o inflaci na částku 24 482 Kč za rok. Vychází proto z horní hranice základní částky, tj. 20.000 Kč Celkem žalobce požadoval částku 59 162 Kč.

2. Žalovaná (Ministerstvo spravedlnosti) ve vyjádření ze dne [datum] k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 48 339 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení. K projednání žádosti žalobce došlo dne [datum], přičemž žalobci poskytla žalovaná zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Po stručné rekapitulaci předmětného řízení a rozhodné právní úpravy žalovaná učinila rovněž nespornou délku předmětného řízení 3 roky a 5 měsíců, že rozhodováno bylo na jednom stupni soudní soustavy, věc vykazovala standardní míru složitosti typickou pro správní řízení. Žalobce se svým chováním na celkové délce řízení nijak nepodílel. Žalovaná při mimosoudním projednání nároku dospěla k závěru, že délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb., přičemž s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu postačí v tomto konkrétním případě konstatování porušení práva a omluva. Význam řízení pro žalobce byl dle Ministerstva spravedlnosti hodnocen jako nepatrný s poukazem na to, že žalobce vede či vedl u Krajského soudu v Ústí nad Labem celou řadu obdobných sporů (tedy sporů týkajících se žádostí o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím). Žalobce tak nemohl přisuzovat vysoký význam konkrétnímu řízení, vzhledem k množství obdobných sporů, a tudíž délka konkrétního posuzovaného řízení nemohla nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru žalobce ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu. K žalobcem požadované valorizaci částky zadostiučinění za nemajetkovou újmu v důsledku inflace žalovaná odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (např. rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2184/2020 a další). Žalovaná navrhla, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

3. V replice ze dne [datum] žalobce uvedl, že zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva má pouze podpůrnou funkci. Rovněž počet řízení automaticky nesnižuje význam předmětu řízení pro žalobce, přičemž žalobce poukázal na převážnou úspěšnost v řízení, která u Krajského soudu v Ústí nad Labem vedl či vede.

4. Ve vyjádření ze dne [datum] (poté co soud začal v řízení jednat s Ministerstvem zdravotnictví coby příslušnou organizační složkou státu) žalovaná (Ministerstvo zdravotnictví) k žalobě namítla, že není příslušnou organizační složkou státu s ohledem na to, že se žalobce domáhá odškodnění toliko za část řízení vedeného správním soudem. Rovněž učinila nesporným, že předmětné řízení trvalo 3 roky a 5 měsíců, nicméně Ministerstvo zdravotnictví nijak průtahy nezavinilo. Dle žalované to je žalobce, který nadměrně zatěžuje jak Zdravotní ústav se sídlem v [obec], tak Krajskou hygienickou stanici Ústeckého kraje se sídlem v [obec], tak Ministerstvo zdravotnictví a v neposlední řadě i Krajský soud v Ústí nad Labem. Žalovaná poukázala i na to, že objekt žalobcem označený jako rekreační chalupa není chráněným prostorem ve smyslu § 30 odst. 3 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaná rovněž namítla, že žalobce, a i jeho matka měli již před podáním žaloby k dispozici protokol o měření hluku Zdravotního ústavu se sídlem v [obec] [číslo] který se týkal měření hluku z provozu„ [obec] [ulice]“, jež se uskutečnilo dne [datum], toliko jim byl poskytnut ze strany Krajské hygienické stanice Ústeckého kraje se sídlem v [obec], a nikoliv uvedeným zdravotním ústavem. Ač tedy předmětné soudní řízení správní trvalo cca 3 roky a 5 měsíců, žalobci nemohla vzniknout žádná újma, protože jím požadovanými informacemi již disponoval, a to ještě před podáním žaloby. V případě podávání nadměrného množství žádostí o informace a následných žalob ze strany žalobce se jedná toliko o výdělečnou činnost právního zástupce a zároveň bratra žalobce. Žalovaná tak považuje konstatování porušení žalobcova práva a omluvu, které již bylo poskytnuto ze strany Ministerstva spravedlnosti za nepřiměřenou délku soudního řízení správního za zcela adekvátní satisfakci.

5. V replice ze dne [datum] na vyjádření žalované (Ministerstva zdravotnictví) ze dne [datum] žalobce uvedl, že má rovněž za to, že příslušnou organizační složkou státu, která má na straně žalované jednat, je Ministerstvo zdravotnictví. K namítanému nadměrnému počtu žádostí o informace žalobce odkázal na své předchozí podání ze dne [datum]. Dále poukázal na legitimní důvod, který jej k tomu vede, a to zachovat pro sebe a svou rodinu možnost rozumně užívat chalupu. K námitce, že dům [adresa] není chráněným prostorem, žalobce tuto skutečnost nečinil spornou, nicméně dle žalobce to nemá pro posouzení věci žádnou relevanci. Dle žalobce je relevantní toliko to, že hlukové imise jsou obtěžující a že překračují hygienické limity. Žalobce dodal, že užívají ještě přilehlý pozemek, na který se hygienické limity hluku vztahují. K námitce, že žalobce měl požadované informace k dispozici, poukázal žalobce na to, že předmětem žádosti o informace v tomto případě nebyl jen protokol z měření hluku provedeného dne [datum], ale poskytnutí všech dokumentů zachycujících měření hluku vznikajícího při příčném krácení řeziva v provozu pilařského závodu [obec] [ulice] společnosti [právnická osoba]

6. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání. Soud provedl ve věci dokazování pouze v rozsahu potřebném pro právní posouzení věci. Soud neprováděl důkazy, které byly navrženy k prokázání skutečností mezi účastníky nesporných. Dále soud neprováděl pro nadbytečnost důkaz obsahem následujících listin: protokol [číslo] protokol [číslo] záznam o odběru vzorků dne [datum], protokol [číslo] protokol [číslo] 2014, hodnocení k protokolu [číslo] 2014, protokol [číslo] data z paměti měřícího zařízení použitého při měření hluku dne [datum], 13 kusů fotografií pořízených při měření hluku dne [datum], Spis Zdravotního ústavu se sídlem v [obec] k žádosti žalobce o informace z [datum], Podání z [datum], Přípis ZÚ z [datum], Výpis z KN - [ulice] [list vlastnictví], Záznam webové prezentace pilařského závodu, Letecký snímek [územní celek] s vyznačením domu [adresa] a pilařského závodu, Záznam zvuku katru v objektu pilnice snímaný u domu [adresa], Záznam zvuku motorové pily na manipulační ploše před pilnicí snímaný u domu [adresa], rozhodnutí o nařízení prvního zkušebního provozu, Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 15 A 91/2014-174, Rozhodnutí o nařízení druhého zkušebního provozu, Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 15 A 117/2017-52, Rozhodnutí SÚ [obec] o správním deliktu z [datum], Příkaz SÚ [obec] z [číslo], Vybrané důkazy o provozu pily v roce 2014, Vybrané důkazy o provozu pily v roce 2016, Vybrané důkazy o provozu pily v roce 2018, Vybrané důkazy o provozu pily v letech 2019 a 2020, Zpráva ombudsmana o šetření z 9.2.2021, č.j. KVOP-5370/2021, Žádost o informace u ZÚ z [datum] (příklad infožádosti), Protokol stavebního úřadu z [datum] (příklad poskytnuté informace), Nepravdivá dokumentace provozních podmínek měření hluku, Žádost o informace u PČR z [datum] (příklad infožádosti), Informace poskytnuté Policií ČR (příklad poskytnuté informace), Žádost o informace u SÚ z [datum] (příklad infožádosti), Informace poskytnuté stavebním úřadem, Rozsudek z [datum], Rozhodnutí KÚÚK z [datum], Odvolání z [datum], Výpočet znehodnocení částky 20.000 Kč za roky 2011 až 2021 (dle [webová adresa]). Soud neshledal důvod ani pro účastnický výslech žalobce. Soud provedl toliko důkazy, které žalobce navrhl k prokázání zvýšeného významu řízení pro svoji osobu. Nadbytečnost ostatních důkazů je dána tím, že předmětem řízení je požadavek na odškodnění žalobce za tvrzenou nemajetkovou újmu v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Otázka, zda ve věci je dán odpovědnostní titul tak vychází z právního posouzení skutečností zjištěných ze spisu posuzovaného řízení. Předmětem řízení tak není, zda a pokud ano, jaký hluk působí předmětná pila, ani to jaká rozhodnutí či jiná opatření jsou ohledně jejího provozu vydávána. Pro právní posouzení žalobcova nároku není podstatné ani to, zda již disponoval či nikoliv požadovanými informace. Soud v kompenzačním řízení znovu právně neposuzuje předmět namítaného průtažného řízení. Pro soud je podstatné, kdy bylo předmětné řízení zahájeno a kdy došlo k jeho pravomocnému skončení. Jelikož nemajetková újma se v případě kladného závěru soudu o existenci odpovědnostního titulu presumuje (s výjimkou případně zvýšeného předmětu řízení, který prokazuje žalobce), je zcela nepodstatná motivace žalobce, přičemž soud nezkoumá ani to, zda a jaká újma žalobci vznikla. Existence nemajetkové újmy v tomto případě pramení toliko z nejistoty, jak řízení skončí. Skutková zjištění učiněná z důkazů v řízení provedených tak jsou pro právní posouzení věci z hlediska důvodnosti podané žaloby zcela postačující.

7. Ze shodných tvrzení účastníků, která soud vzal za svá skutková zjištění, zjištěno, že žalobce nárok u žalované jednající Ministerstvem spravedlnosti uplatnil dne [datum] ve výši 48 339 Kč, že žalovaná nárok předběžně projednala dne [datum], přičemž konstatovala nepřiměřenou délku řízení a žalobci se omluvila. K zadostiučiněné v peněžité formě žalovaná důvod neshledala. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že posuzované soudní řízení trvalo 3 roky a 5 měsíců a dále to, že u Krajského soudu v Ústí nad Labem žalobce vedl či vede nejméně 43 dalších sporů týkajících se zákona č. 106/1999 Sb. s tím, že z tohoto počtu v 10 případech byla žaloba zamítnuta, ve 3 případech byla žaloba odmítnuta a ve 2 případech bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. V ostatních případech bylo rozhodnutí buď zrušeno, nebo byla soudem uložena povinnost rozhodnout, příp. bylo řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele.

8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění. [Obsah přílohového spisu]

10. Z akustického posudku projektu pila [ulice] z hlediska hluku z provozovny ze dne [datum] na č.l. 9, zjištěno, že si jej objednala Mgr. [jméno] [příjmení], že jej zpracovalo [anonymizována dvě slova], s.r.o., dále zjištěno z části vyhodnocení v části 3.2 vyhodnocení, že z výsledků vypočtených v této studie vyplývá, že provozem„ pila [ulice]“ dochází k překračování limitů hluku ve všech sledovaných variantách z hlediska hluku z provozovny stanovený dle nařízení vlády [číslo] 2011 ve znění pozdějších předpisů v akusticky chráněných prostorech stanovených zákonem č. 258/2000 Sb., jedná se o teoretický výpočet na základě zadaných vstupních podkladů (projektová dokumentace, sklady konstrukcí, neprůzvučnosti jednotlivých otvorů, akustické parametry zdrojů hluku, časové intervaly). Jelikož stavba vykazuje reálné stavební nedokonalosti (netěsnosti, prostupy ve fasádě a podobně) mohou se reálné výsledky mírně lišit. Z tohoto důvodu doporučuje zpracovatel provést validační měření hluku v rámci provozovny i u akusticky chráněných objektů, na jehož výsledcích dojde ke zpřesnění výpočtového modelu.

11. Z informace Krajské hygienické stanice [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] k podnětu šetření přestupku – nesplnění povinnosti evidence rizikových prací u zaměstnavatele [právnická osoba] v souvislosti se změnou technologie příčného krácení řeziva, zjištěno, že se Krajská hygienická stanice odkazuje na sdělení adresáta, tedy JUDr. [jméno] [celé jméno žalobce], advokáta, že v době vydání rozhodnutí byla na uvedeném pracovišti používána k příčnému zpracování řeziva elektrická kotoučová pila Hukubakr [obec] a že nejpozději v únoru 2015 přistoupil provozovatel ke změně technologie a rozhodl se používat namísto toho ruční motorovou pilu. K tomu Krajská hygienická stanice sděluje, že neshledala důvody k zahájení řízení u moci úřední, a to konkrétně z těchto důvodů – mimo jiné proto, že adresátem vyřízení podnětu popisovanou změnu technologie zaměstnavatel [právnická osoba] sice nesplnil jmenovitě, ale prostřednictvím předložených protokolů změření hluku, respektive tedy prostřednictvím předložených protokolů změření hluku, je tato informace Krajské hygienické stanici známa již od roku 2014, kdy vychází z protokolu zdravotního ústavu [číslo] 2014, ve kterém jsou jako zdroje hluku uvedeny úhlová překlopná kotoučová kmenová pila CAD UH 500 – katr, motorová pila Stihl MS 362, VZV Yale GLP, [příjmení] [příjmení] [jméno] 322225M.

12. Ze záznamu z místního šetření ze dne [datum] sepsaného Ministerstvem životního prostředí v místě provozu zdroje znečišťování ovzduší pila [ulice] k č.j. 121/530/15/FR, [číslo] ENV/15, zjištěno, že účelem šetření bylo předem neohlášené prověření skutečností souvisejících s podnětem k přezkumu povolení provozu stacionárního zdroje znečišťování ovzduší pila [ulice] vydaného společnosti [právnická osoba], z výsledků šetření zjištěno, že v době obhlídky předmětného dřevozpracujícího provozu nebyl předmětný zdroj znečišťování ovzduší, není provozován, dále zjištěno, že dle sdělení pana [jméno] již nebude korpovací pila na základě kontroly provedené oblastním inspektorátem práce v daném provozu používána a k vykácením dřeva bude využívána ruční motorová pila.

13. Z odvolání Mgr. [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] proti rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne [datum], zjištěno, že na straně 31 v bodu V [číslo] namítáno, že dokumentace postrádá údaj o způsobu příčného dělení řeziva s tím odůvodněním, že tato specifikace má význam především pro posouzení vlivu záměru na veřejné zdraví, životní prostředí a míru obtěžování hlukem a na zdraví zaměstnanců, namítáno, že projektová dokumentace tento krok blíže nepopisuje, zatímco akustická studie z dubna 2014 v tomto ohledu předpokládala použití elektrické dělící pily, nejpozději v únoru 2015 přistoupil provozovatel ke změně technologie, rozhodl se používat ruční motorovou pilu. Motorová pila byla také používána ke krácení krajinek ve výrobní hale při měření hluku dne [datum], poukázáno na to, že akustická studie předpokládala dělicí pila bude za pracovní směnu provozu 300 minut. Pokud by měla být stejně intenzivně používaná výrazně hlučnější ruční motorová pila, výsledná hladina hluku bude samozřejmě zcela odlišná. V případě používání motorové pily ve výrobní hale namítáno, že je třeba vyhodnotit též zdravotní dopady vibrací pily a exhalací vznikajících z činnosti spalovacího motoru v uzavřeném objektu.

14. Z exekučního příkazu, č.j. 192EX623/19-81, zjištěno, že ve věci povinného Česká republika – Ministerstvo zdravotnictví a oprávněné [příjmení] [jméno] [příjmení] soudní exekutor uložil povinnému [příjmení] za porušení vymáhané povinnosti pokutu ve výši 100 000 Kč, dále zjištěno, že proti tomuto exekučnímu příkazu není přípustný opravný prostředek, vyznačena doložka právní moci není.

15. Z exekučního příkazu č.j. 221 Ex 1680/20-45, zjištěno, že exekuční příkaz vydán věci povinné Česká republika – Ministerstvo zdravotnictví a oprávněného [celé jméno žalobce], kdy povinnému [příjmení] za porušení povinnosti rozhodnout o žádosti oprávněného o poskytnutí informací ze dne [datum] v části, v níž povinný poskytnutou informaci ze dne [datum] anonymizoval, se ukládá pokuta ve výši 100 000 Kč, z odůvodnění dále zjištěno, že exekučním příkazem ze dne [datum] již byla povinné ministerstvu zdravotnictví uložena pokuta ve výši 30 000 Kč, dále z odůvodnění zjištěno, že byla soudním exekutorem uložena další pokuta ve výši 50 000 Kč, avšak není uvedeno přesně kdy a jakým č.j. exekučního příkazu, tato pokuta by tedy měla být třetí pokutou, která byla povinnému [příjmení] uložena, v poučení uvedeno, že proti exekučnímu příkazu není přípustný opravný prostředek, vyznačená doložka na exekučním příkazu není.

16. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od podání správní žaloby dne [datum] do nabytí právní moci rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14.9.2021, č.j. 15 A 82/2018- 74, což bylo mezi účastníky nesporné, tedy 3 roky a 5 měsíců. Dále bylo učiněno nesporným, že ve 43 řízeních, které žalobce vedl či vede u Krajského soudu v Ústí nad Labem byl v převážné většině úspěšný. Dále bylo prokázáno, že v exekučních řízeních nesouvisejících s posuzovaným řízením, z nichž v jednom byl oprávněným žalobce, v druhém jeho matka, byla žalované coby povinnému ukládána opakovaně pokuta. Dále bylo prokázáno, že předmětná chalupa je ve vlastnictví matky žalobce a že tato, případně její syn řeší otázku hlukového zatížení. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

17. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

18. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

19. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

20. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona (u úřadu uvedeného v § 6) podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

21. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

22. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem (dále jen„ o.z.“).

23. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

25. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce zejména podle § 1 odst. 1, § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk, když se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobce u žalované svůj nárok uplatnil dne [datum] ve smyslu § 14 OdpŠk a proto věc mohla být před soudem ve smyslu § 15 OdpŠk projednána. V tomto směru je nepodstatné, že žalobce svůj nárok uplatnil u nepříslušné organizační složky, neboť je věcí jednotlivých složek státu, aby si případně podání učiněné u věcně nepříslušného úřadu ve smyslu § 6 OdpŠk předaly. Tato skutečnost nemůže jít nijak k tíži žalobce.

26. Soud ve věci jednal na straně žalovaného státu s Ministerstvem zdravotnictví a to s poukazem na § 6 odst. 2 písm. b) a odst. 3 OdpŠk. Podle aktuální judikatury„ právo na projednání věci v přiměřené době, které je obsahově shodné s právem na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základní práv a svobod, mají i účastníci správních řízení, na něž dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, nebo jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, a to bez ohledu na to, zda na dané správní řízení navazoval soudní přezkum.“ (srov. rozhodnutí velkého senátu NS ČR, sp.zn. 31 Cdo 2402/2020, publ. pod č. 45/ 2021 Sbírky rozhodnutí a stanovisek NS). Soud si je vědom, že žalobce se domáhá odškodnění toliko za část řízení před správním soudem. V tomto ohledu však správní řízení podle zákon č. 106/1999 Sb., které je řízením, jehož předmětem je základní právo na informace, tvoří s navazujícím řízení o soudním přezkumu správního rozhodnutí jeden celek. Na určení organizační složky státu přitom nemá vliv okolnost, zda se žalobce domáhá zadostiučinění pouze za část řízení, příp. za kterou, či za řízení celé (srov. NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 968/2014, sp.zn. 30 Cdo 3324/2019). Výhrady Ministerstva zdravotnictví ohledně jeho účasti v řízení proto nejsou důvodné.

27. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005).

28. Předmětné řízení o správní žalobě trvalo (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk) ve vztahu k žalobci 3 roky a 5 měsíců, což nebylo sporné. Takto stanovenou celkovou délku řízení je třeba považovat za nepřiměřeně dlouhou, čímž došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Ke stejnému závěru dospěla i žalovaná, která však odmítla žalobci poskytnout více než morální satisfakci. Soud konstatuje, že řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že je na místě žalobci poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování porušení práva v tomto případě dostatečnou a spravedlivou formu zadostiučinění nepředstavuje. Při určování výše přiměřeného zadostiučinění je v daném případě na místě vycházet ze základní částky 15 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení. Nejvyšší soud pro poměry České republiky považuje podle Stanoviska za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení (1 250 Kč až 1 667 Kč za měsíc), přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Přiznání částky v uvedeném rozmezí, ve kterém částka 15 000 Kč představuje částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (v případě, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolá) či zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení. Z judikatury Nejvyššího soudu lze vysledovat, že horní hranice doporučeného rozmezí je soudy přiznávána v řízení o extrémních délkách 20 let (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011, či věc řešenou Nejvyšším soudem pod sp.zn. 30 Cdo 5440/2014, kde byla základní částka 20 000 Kč/rok přiznána u řízení, jehož délka přesahovala 23 let). Základní částka 17 000 Kč byla přiznána v řízení trvajícím 16 let (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1612/2009). V posuzované věci řízení trvalo přibližně 3 roky a 5 měsíců, což dle názoru soudu nelze považovat za nijak extrémně dlouhé řízení, i když bylo vedeno jen na jednom stupni soudní soustavy. Skutečnost, že k průtahů došlo, se projevila již v samotném závěru a nesprávném úředním postupu a potřebě poskytnout finanční zadostiučinění. Není na místě přiznávat ještě vyšší než základní částku na spodním rozpětí sazby. Nelze tak přisvědčit názoru žalobce, že okolnosti případu odůvodňují vyšší částku než 15 000 Kč. K požadavku žalobce, že je na místě základní sazbu zvýšit s ohledem na zvyšující se inflaci, soud konstatuje, že rozpětí základní sazby uvedené ve Stanovisku Nejvyššího soudu České republiky je stále aktuální, i když ekonomická úroveň v České republice vzrůstá. Ovšem to samo o sobě není důvodem mechanického zvýšení zadostiučinění. K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud ČR vyjadřoval v usnesení ze dne 27.11.2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, z recentní judikatury srov. rozsudek Nejvyššího soudu 30.12.2021, sp.zn. 30 Cdo 2181/2021, bod 18, kde je shrnuta část relevantní judikatury). Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 3171/2018).

29. Dále soud přihlédl k dalším okolnostem významným pro případnou modifikaci shora uvedené základní částky a to dle § 31a odst. 3 OdpŠk.

30. Předmětné řízení o správní žalobě bylo standardním řízení o přezkumu správního rozhodnutí podle zákona č. 106/1999 Sb., jak po skutkové, tak po procesní i hmotně právní stránce (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk). Řízení probíhalo na jednom stupni soudní soustavy. Soud neshledal důvod základní částku modifikovat.

31. Z hlediska postupu žalobce, zda přispěl k průtahům v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk) lze konstatovat, že žalobce nijak k délce řízení nepřispěl a není důvod základní částku jakkoli modifikovat.

32. Pokud jde o postup soud v předmětném soudním řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk), shledal soud, že k průtahům došlo na straně soudu. Správní žaloba byla podána ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem coby správnímu soudu dne [datum], přičemž o žalobě bylo rozhodnuto po třech letech a pěti měsících od podání žaloby, dne [datum]. Nelze však dospět k závěru, že správní soud byl po celou dobu nečinný. Dne [datum] žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku. Přípisem ze dne [datum] bylo Ministerstvo zdravotnictví vyzváno k předložení správního spisu a k vyjádření k žalobě. Dne [datum] se Ministerstvo zdravotnictví vyjádřilo k žalobě. Dne [datum] bylo žalobci zasláno od soudu poučení a bylo zasláno písemné vyjádření žalovaného s možností podat repliku. Dne [datum] podal žalobce repliku. Dne [datum] byla Ministerstvu zdravotnictví zaslána replika žalobce. V tomto období tak krajský soud činil úkony v přiměřených lhůtách. Dne [datum] se vyjádřil žalobce a předložil soudu rozsudek Městského soudu v Praze ve věci jeho matky, [jméno] [příjmení]. Dne [datum] krajský soud zaslal toto podání žalobce žalovanému Ministerstvu zdravotnictví. V této souvislosti soud poukazuje na určitou specifitu správního soudnictví, spočívající v tom, že správní soud projednává a rozhoduje věci podle pořadí, v jakém k němu došly, ledaže jsou u věci dány závažné důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci. Věc žalobce mezi přednostní věci ze zákona nepatří (srov. § 56 soudního řádu správního). Z toho tedy vyplývá, že jen ze samotné skutečnosti, že věc žalobce byla rozhodnuta až v září 2021, nelze dovodit zaviněný průtah na straně správního soudu. Je totiž velmi pravděpodobné, že správní soud projednával a rozhodoval žaloby a návrhy, které napadly dříve. Na straně druhé však tuto skutečnost nelze přikládat k tíži žalobce, neboť je povinností státu, aby zajistil, že v soudním řízení budou dodrženy lhůty přiměřené. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že za přiměřenou délku řízení i soudním řízení správním lze považovat 24 měsíců (nikoli však již delší) s poukazem na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, publikované pod č. 58/ 2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2017, čj. Aprk 24/2017-36). Tato lhůta byla v případě žalobce objektivně překročena. K průtahu tedy objektivně došlo, nicméně není proto ještě důvod základní částku modifikovat, neboť zjištěné průtahy se projevily již v samotném závěru o nepřiměřenosti celkové délky soudního řízení a nutnosti odškodnit žalobci vedle morální satisfakce i v penězích. Není tak důvod základní částku s ohledem na toto kritérium jakkoli modifikovat.

33. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk) podle Stanoviska sp.zn. Cpjn 206/2010 (část IV. písm. d)) platí, že zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje poškozený žalobce. Výjimku z takového pravidla představují pouze takové taková řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam. Výjimku z takového pravidla představují taková řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako jsou např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovně právní spory, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života nebo taková řízení, která s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho zdravotnímu stavu, je třeba vyřídit přednostně; v takových případech se zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka presumuje. Ve věci žalobce o žádné takové řízení nešlo. Pokud jde o význam řízení pro žalobce, z provedeného dokazování k tomuto dílčímu kritériu vyplynulo, že předmětná rekreační chalupa je ve vlastnictví matky žalobce s tím, že žalobce se této chalupě rovněž rekreuje. Žalobce tak není vlastníkem a jeho zájem na informacích vztahujících se k hlukovým otázkách v okolí této chalupy je nepřímý. Nelze pak přisvědčit žalované, že v postupu žalobce je možné hovořit o litigózním chování. Z prokazovaného vzorku řízení u KS v ÚnL vyplynulo, že žalobce není převážně neúspěšný (z předloženého vzorku 43 rozhodnutí žalobce neuspěl 10x). Jednou z podmínek, kromě mnohosti návrhů na zahájení řízení, je též převážná neúspěšnost v nich (srov. NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 2865/2017), což žalobce nesplňuje. Pokud žalovaná poukazovala na stovky podání v interním systému spisové služby, pak jde sice o počet extrémní, nicméně počet podání sám o sobě nesvědčí o tom, o jaká podání šlo, co jimi žalobce sledoval a zda s nimi byl úspěšný. Současně však je třeba vzít v úvahu, že vedení řízení není pro žalobce ničím výjimečným, je na tuto situaci zvyklý a proto u něj lze za situace, kdy řízení vede desítky, dospět k závěru o mírně sníženém významu tohoto konkrétního řízení. Žalobce totiž nemůže úspěšně tvrdit, že právě toto řízení je pro něj mimořádní významné, pokud obdobných řízení vede desítky. Z provedeného dokazování k otázce významu řízení pak soud nedospěl k závěru o zvýšeném významu předmětu řízení, který by vedl k vyvážení prokázaného sníženého významu či k závěru o zvýšeném významu. Soudu v kompenzačním řízení totiž nepřísluší posuzovat, zda skutečně dochází k překračování hygienických limitů hluku u chalupy matky žalobce, či zda měl žalobce k dispozici protokoly o měření hluku z jiného zdroje, ani posuzovat obsah nesouvisejících exekučních řízení. Při odškodňování nemajetkové újmy, která pochází z nepřiměřené délky řízení, se odškodňuje výlučně nejistota poškozeného ohledně výsledku řízení, která končí až ve chvíli, kdy je o věci rozhodnuto. Celkově je na místě pro toto kritérium základní částku snížit o 10 %.

34. Celkově tak žalobci náleží za období 3 let a 5 měsíců základní částka snížená o 10 % (2x15 000+5x1250 * 0,9), tedy 32 625 Kč. Tuto částku soud žalobci přisoudil (výrok I.).

35. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 26 537 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

36. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy i když měl účastník ve věci jen částečný úspěch, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Soud přiznal žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů, když co do základu nároku byla žaloba úspěšná a výše přiznané částky pak závisela toliko na hodnocení rozhodujícího soudu. Nákladům řízení v dané věci odpovídá 21 038 Kč skládající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 19 038 Kč Náklady právního zastoupení byly určeny za 5 úkonů právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis repliky ze dne [datum] a ze dne [datum] a účast při jednání dne [datum]) dle ust. § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za použití § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu, dále za 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy 17 000 Kč (15 500 + 1 500), cestovné k soudnímu jednání na trase [adresa] – [ulice a číslo], [obec a číslo] a zpět dne [datum] učiněné osobním automobilem Kia Sorento, [registrační značka] s kombinovanou spotřebou 7,4 l/100km, palivem NM, podle vyhlášky č. 467/2022 Sb., při ceně paliva 44,1 Kč a náhradě za použití vozidla 5,2 Kč/km při délce cesty k jednání soudu (tam i zpět) 170 km, 1 438 Kč, dále náhrada za promeškaný čas podle § 14 advokátního tarifu ve výši 600 Kč za 6 půlhodin po 100 Kč, celkem tedy 19 038 Kč (17 000 + 1 438 + 600). Advokát žalobce není plátcem DPH.

37. Lhůtu k plnění ve věci samé i ohledně náhrady nákladů řízení stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1, části věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší.

Poučení