48 C 74/2023 - 115

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupen advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 381 547,55 Kč, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 034,13 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 374 513,42 Kč se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 6.4.2023 na žalované domáhal odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), v celkové výši 381 547,55 Kč v souvislosti s trestním stíháním vedeným posléze u Okresního soudu v [adresa] pod sp.zn. [Anonymizováno]. Žalobce se domáhal jednak částky 120 038,05 Kč coby náhrady nákladů vynaložených na obhajobu v trestním řízení, částky 5 614 Kč coby náhrady cestovních nákladů žalobce v souvislosti s trestním řízením (cesty k HL dne 6.1.2020, 13.1.2020, 20.1.2020, 17.6.2020 a 14.4.2021), částky 5 895,50 Kč coby náhrady ušlého zisku v souvislosti s trestním řízením a částky 250 000 Kč coby odškodnění za nemajetkovou újmu v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v trestním řízení. Žalobce uvedl, že byl rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 12.10.2020, č.j. [Anonymizováno], zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu. K odvolání státního zástupce [Anonymizováno] usnesením ze dne 12.1.2021, č.j. [Anonymizováno], tento rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí. Usnesením ze dne 14.4.2021, č.j. [Anonymizováno], Okresní soud v [adresa] podle § 222 odst. 2 trestního řádu postoupil věc [právnická osoba] v [Anonymizováno] – obecnímu živnostenskému úřadu, a to vzhledem k tomu, že se nejedná o trestný čin. Žalobce dále uvedl, že nároky uplatnil u žalované podáním ze dne 16.7.2021, nicméně žalovaná do 6 měsíců o nárocích nijak nerozhodla.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne 9.6.2023 k žalobě učinila nesporným, že žalobce u ní nároky uplatnil dne 16.7.2021 v celkové výši odpovídající žalované částce. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání shledala požadavek žalobce částečně důvodným, a to ohledně nákladů právního zastoupení v částce 69 562,84 Kč, ohledně vynaložených cestovních nákladů žalobce v částce 743 Kč, ohledně náhrady ušlého zisku v částce 3 999,47 Kč a ohledně odškodnění za nemajetkovou újmu byla žalobci poskytnuta omluva a částka 35 000 Kč. Celkově žalovaná uhradila žalobci dne 18.8.2023 částku 109 305,31 Kč. Žalovaná přiznala jen částečně náhradu za následující úkony právní služby: 11.10.2018 - stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, 17.1.2019 – sepis žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu, 8.2.2019 – sepis podnětu k výkonu dohledu, vždy v poloviční hodnotě. Žalovaná nepřiznala náhradu za následující úkony právní služby: 1.8.2019 – účast na jednání s [tituly před jménem] [jméno FO], advokátem, 2.8.2019 – osobní účast na jednání s [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [Anonymizováno], porady s klientem dne 15.1.2020, 15.6.2020, 26.6.2020 a 5.4.2021. Cestovné obhájce žalovaná přiznala částečně, a to v roce 2018 za 1 cestu [adresa] a zpět 1 451,21 Kč + náhradu za promeškaný čas 700 Kč, v roce 2019 za 1 cestu [adresa] a zpět 2 016,99 Kč + náhradu za promeškaný čas 800 Kč, v roce 2020 za 5 cest [adresa] a zpět 7 655,42 Kč + náhradu za promeškaný čas 3 500 Kč a v roce 2021 za 1 cestu [adresa] a zpět 1 516,33 Kč + náhradu za promeškaný čas 700 Kč. Pokud jde o cestovné žalobce, žalovaná přiznala náhradu za 4 cesty [adresa] a zpět v roce 2020 ve výši 610 Kč a za 1 cestu [adresa] a zpět v roce 2021 ve výši 133 Kč. Žalovaná nepřiznala amortizaci. Ohledně ušlého zisku žalovaná přiznala za rok 2018 náhradu za 4,8 hodin po 133,66 Kč, celkem 641,56 Kč, za rok 2019 náhradu za 6,25 hodin po 139,13 Kč, celkem 869,56 Kč, za rok 2020 náhradu za 18,9 hodin po 124,08 Kč, celkem 2 345,11 Kč a za rok 2021 náhradu za 1,15 hodin po 124,56 Kč, celkem 143,24 Kč. ve zbývajícím rozsahu žalovaná namítla, že ušlý zisk neměl souvislost s nezákonným rozhodnutím – usnesením o zahájení trestního stíhání. Ohledně nemajetkové újmy žalovaná přiznala částku 35 000 Kč, ve zbývajícím rozsahu vznesla námitku promlčení s poukazem na pravomocné skončení trestního řízení dne 14.4.2021 a doručení žaloby dne 6.4.2023. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl, dílem pro částečné plnění žalované, dílem pro nedůvodnost.

3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené (navržené) listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili (oba účastníci výslovně souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, a to žalobce ve vyjádření ze dne 5.12.2023 a žalovaná ve vyjádření k žalobě).

4. Z předložených, resp. označených listinných důkazů a ze skutečností mezi účastníky nesporných soud učinil následující skutková zjištění.

5. Soud předně vyšel ze skutečností mezi účastníky nesporných, které vzal za svá skutková zjištění. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce u žalované nároky uplatnil dne 16.7.2021 v celkové výši 381 547,55 Kč. Dále bylo nesporné, že se žalobcem bylo vedeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání přečinu neoprávněné podnikání podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku. Rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 12.10.2020 č.j. [Anonymizováno], byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce odvolání. Usnesením Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 12.1.2021 č.j[Anonymizováno], byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně. Usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne 14.4.2021, č.j. [Anonymizováno] byla věc postoupena [právnická osoba] v [Anonymizováno] – obecnímu živnostenskému úřadu k projednání přestupku. Toto usnesení nabylo právní moci dne 14.4.2021. Nesporné bylo i to, že žalobce svému obhájci za tvrzené úkony právní služby zaplatil a že se tyto uskutečnily (s výjimkou porady dne 5.4.2021). Nesporné bylo konání porad dne 15.1.2020, 15.6.2020 a 26.6.2020 v délce 1 hodiny. Nesporným žalovaná učinila i to, že [Anonymizováno] zahájila řízení o možnosti pozastavení výkonu advokátní činnosti žalobce a že [Anonymizováno] zahájilo s žalobcem řízení o pozastavení práva vykonávat činnost znalce.

6. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedeným závěrům o skutkovém stavu:

7. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s průběhem trestního řízení, jak byl mezi účastníky nesporný a jak je popsán výše, na což soud pro stručnost odkazuje. Soud tak má dále za prokázané, že trestní řízení žalobce neskončilo odsuzujícím rozsudkem a že věc byla postoupena k případnému projednání věci jako přestupku. Dále bylo prokázáno, že žalovaná žalobci přiznala a dne 16.8.2023 uhradila ohledně nákladů právního zastoupení částku 69 562,84 Kč, ohledně vynaložených cestovních nákladů žalobce částku 743 Kč, ohledně náhrady ušlého zisku částku 3 999,47 Kč a ohledně odškodnění za nemajetkovou újmu částku 35 000 Kč (zjištěno ze stanoviska žalované ze dne 16.8.2023 a likvidační doložky s pokynem k platbě částky 109 305,31 Kč). Bylo prokázáno konání porady dne 5.4.2021 od 12 do 13:30 hodin (zjištěno z potvrzení na č.l. 8, kdy uvedení roku 2020 soud považuje za zjevný překlep, protože dne 5.4.2020 se žádná porada konat neměla). Soud má za prokázaný průměrný hodinový výdělek žalobce v roce 2018 ve výši 133,66 Kč (zjištěno z DP za rok 2018, řádku 113 a obecně známé skutečnosti, že rok 2018 měl 2088 pracovních dní včetně placených svátků), v roce 2019 ve výši 139,13 Kč (zjištěno z DP za rok 2019, řádku 113 a obecně známé skutečnosti, že rok 2019 měl 2088 pracovních dní včetně placených svátků) a v roce 2020 ve výši 124,08 Kč (zjištěno z DP za rok 2020, řádku 113 a obecně známé skutečnosti, že rok 2020 měl 2096 pracovních dní včetně placených svátků), ovšem soud vycházel z žalobcem požadovaného průměrného hodinového výdělku 124 Kč. Bylo prokázáno, že vozidlo žalobce RZ [SPZ] má palivo BA a kombinovanou spotřebu 6,3 l/100 km (zjištěno z TP na č.l. 64). Bylo prokázáno, že vozidlo obhájce žalobce RZ [SPZ] má palivo NM a kombinovanou spotřebu 5,6 l/100 km (zjištěno z TP na č.l. 65).

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

9. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

11. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o.z.“).

15. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

17. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

18. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

19. Podle § 2952 o.z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

20. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

21. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

22. Soud se nezabýval těmi nároky žalobce, které žalovaná plně uspokojila, neboť v tomto rozsahu žaloba není důvodná právě pro plnění žalované. Soud k tomu toliko dodává, že žalobce v tomto rozsahu žalobu zpět nevzal, a to před výslovnou výzvu soudu ze dne 7.9.2023.

23. Žalobce se v řízení domáhal celkem čtyř nároků, a to vždy v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, resp. jeho fikcí v trestním řízení, které neskončilo odsuzujícím rozsudkem.

24. Soud předně, pokud jde o splnění podmínky existence odpovědnostního titulu, uvádí, že usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001), což v daném případě nastalo. Nezákonným rozhodnutím je usnesení policejního orgánu ze dne 5.9.2018 č.j. [Anonymizováno], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání přečinu neoprávněné podnikání podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku, které byl odklizeno usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne 14.4.2021 č.j. [Anonymizováno], jímž byla věc postoupena [právnická osoba] v [Anonymizováno] – obecnímu živnostenskému úřadu k případnému projednání přestupku. Toto usnesení nabylo právní moci dne 14.4.2021. Nároky byly u žalované uplatněny dne 16.7.2021. Žaloba u soudu byla podána dne 6.4.2023.

25. Podmínka existence odpovědnostního titulu je tak splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku škody a existence příčinné souvislosti.

26. Jednotlivé nároky soud právně posoudil následujícím způsobem.

27. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen „AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk). Mezi účastníky bylo nadále sporné, zda má žalobce nárok na poskytnutí náhrady za následující úkony právní služby, resp. jejich části, které žalované neuznala a související hotové výdaje: - 11.10.2018 – stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání včetně odůvodnění, žalovaná přiznala 750 Kč + 300 Kč + DPH, žalobce požadoval dalších 750 Kč + DPH. Soud vyšel z jasně formulovaného ustanovení § 11 odst. 2 písm. d) a 3 advokátního tarifu, který za tento typ právní služby stanoví sazbu v poloviční výši. V tomto směru stanoví OdpŠk jednoznačné pravidlo, že jednotlivé úkony právní služby se posuzují podle advokátního tarifu. Soud tedy shledal závěr žalované o odškodnění žalobce ve výši poloviny hodnoty úkonu právní služby správným, a to včetně přiléhavého poukazu na usnesení [Anonymizováno] ze dne 25.1.2007, sp. zn. [Anonymizováno]). Žalobci další odškodnění nenáleží (srov. dále též závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7.3.2023, č.j. 16 Co 40/2023- 220). - 17.1.2019 – sepis žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu, žalovaná přiznala 750 Kč + 300 Kč + DPH, žalobce požadoval dalších 750 Kč + DPH. Tento úkon má oporu v § 157a trestního řádu, je právem toho, proti němuž se trestní řízení vede, žádat státního zástupce, aby byly odstraněny závady v postupu policejního orgánu. Žalovaná za něj správně přiznala odškodnění ve výši poloviny hodnoty úkonu právní služby s poukazem na § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu. Soud k tomu dodává, že jde o analogické použití s oporou v § 11 odst. 3 AT, neboť o žádosti o přezkum se rozhoduje přípisem a lze tak považovat tento úkon za srovnatelný s návrhy, o nichž se rozhoduje ve veřejném zasedání. Žalobci další odškodnění nenáleží. - 8.2.2019 – sepis podnětu k výkonu dohledu, žalovaná přiznala 750 Kč + 300 Kč + DPH, žalobce požadoval dalších 750 Kč + DPH. Tento úkon má oporu v § 12d zákona č. 283/1993 Sb., jde o podání, kterým se nadřízené státní zastupitelství musí zabývat a namítané skutečnosti prověřit. Žalovaná za něj správně přiznala odškodnění ve výši poloviny hodnoty úkonu právní služby s poukazem na § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu. Soud k tomu dodává, že jde o analogické použití s oporou v § 11 odst. 3 AT, neboť o podnětu k výkonu dohledu se rozhoduje přípisem a lze tak považovat tento úkon za srovnatelný s návrhy, o nichž se rozhoduje ve veřejném zasedání. Žalobci další odškodnění nenáleží. - 1.8.2019 – osobní účast na jednání s [tituly před jménem] [jméno FO], advokátem. Soud dospěl k závěru, že tento úkon nelze podřadit pod žádný z úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a 2 AT, a to ani za analogie na základě § 11 odst. 3 AT. [tituly před jménem] [jméno FO] nebyl obhájcem žalobcem a zjevně bylo žádáno jeho prohlášení na podporu obhajoby žalobce. Z prohlášení č.l. 16 vyplývá, že [tituly před jménem] [jméno FO] podával policejnímu orgánu vysvětlení, kdy se pak další prohlášení jeví jako nadbytečné a neúčelné, kdy jmenovaný mohl být navržen jako svědek obhajoby bez toho, aby s tím byly spojeny další náklady. Žalobci odškodnění nenáleží. - 2.8.2019 – osobní účast v advokátní kanceláři žadatele na jednání s [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [Anonymizováno]. Ohledně tohoto úkonu soud dospěl k obdobným závěrům jako v případě předchozího úkonu dne 1.8.2019 – jednání s [tituly před jménem] [jméno FO], advokátem - 15.1.2020, 15.6.2020, 26.6.2020 – jednání s klientem. Ve všech třech případech bylo nesporné, že porady trvaly právě 1 hodinu. Soud vyšel z jasně formulovaného ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, který jako úkon právní služby stanoví další poradu s klientem pouze v případě, že její délka přesahuje jednu hodinu. Jelikož všechny porady trvaly právě 1 hodinu, žalovaná postupovala správně, když dospěla k závěru o tom, že se o účtovatelný a tedy odškodnitelný úkon právní služby nejedná. V tomto směru stanoví OdpŠk jednoznačné pravidlo, že jednotlivé úkony právní služby se posuzují podle advokátního tarifu. Žalobci odškodnění nenáleží. - 5.4.2021 – jednání s klientem. Bylo prokázáno, že porada se uskutečnila a trvala 1,5 hodiny. Soud již výše vyložil, že uvedení roku 2020 považuje za zřejmou chybu v psaní, protože žalobce se náhrady za poradu dne 5.4.2020 nedomáhal. Opačný přístup by byl nedůvodně formalistický. Žalobci proto za tento úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. c) AT náleží 1 500 Kč + 300 Kč + náhrada za 21% DPH, celkem: 2 178 Kč. - cestovné dne 17.12.2018 [adresa] a zpět. Žalovaná správně přiznala za tuto cestu 1 451,21 Kč, když vycházela ze žalobcem uváděné vzdálenosti 2x128 km a sazeb platných pro rok 2018, tedy ceny nafty 29,80 Kč/l a základní sazby 4 Kč/km. Nedůvodný je požadavek na průměrnou spotřebu 5,77 l/100 km, neboť podle zákoníku práce, na který odkazuje advokátní tarif, se vychází z kombinované spotřeby, která činí u vozidla obhájce 5,6 l/100 km. Přiznaná náhrada za promeškaný čas je v souladu s požadavkem žalobce, tedy 700 Kč. Žalobci další odškodnění nenáleží. - cestovné za rok 2019: náhrada cestovného ve dnech 1.8.2019 a 2.8.2019 žalobci nenáleží, neboť soud neshledal důvodný požadavek na náhradu nákladu za v uvedené dny prováděné úkony, kdy cestovné sdílí shodný osud. Pokud jde o cestovné dne 16.12.2019 [adresa] a zpět, žalovaná správně přiznala za tuto cestu 2 016,99 Kč, když vycházela ze žalobcem uváděné vzdálenosti 2x168,6 km a sazeb platných pro rok 2019, tedy ceny nafty 33,60 Kč/l a základní sazby 4,10 Kč/km. Nedůvodný je požadavek na průměrnou spotřebu 5,77 l/100 km, neboť podle zákoníku práce, na který odkazuje advokátní tarif, se vychází z kombinované spotřeby, která činí u vozidla obhájce 5,6 l/100 km. Přiznaná náhrada za promeškaný čas je v souladu s požadavkem žalobce, tedy 800 Kč. Žalobci další odškodnění nenáleží. - cestovné za rok 2020: náhrada cestovného ve dnech 15.1.2020, 15.6.2020, 26.6.2020 žalobci nenáleží, neboť soud neshledal důvodný požadavek na náhradu nákladu za v uvedené dny prováděné úkony, kdy cestovné sdílí shodný osud. Pokud jde o cestovné ve dnech 6.1.2020, 13.1.2020, 20.1.2020, 17.6.2020 a 12.10.2020, vždy [adresa] a zpět, žalovaná správně přiznala za tyto cestu 7 655,42 Kč (5 x 1 531,08), když vycházela ze žalobcem uváděné vzdálenosti 2x128 km a sazeb platných pro rok 2020, tedy ceny nafty 31,80 Kč/l a základní sazby 4,20 Kč/km. Nedůvodný je požadavek na průměrnou spotřebu 5,77 l/100 km, neboť podle zákoníku práce, na který odkazuje advokátní tarif, se vychází z kombinované spotřeby, která činí u vozidla obhájce 5,6 l/100 km. Přiznaná náhrada za promeškaný čas je v souladu s požadavkem žalobce, tedy 3 500 Kč (5 x 700 Kč). Žalobci další odškodnění nenáleží. - cestovné za rok 2021: Pokud jde o cestovné dne 14.4.2021 [adresa] a zpět, žalovaná správně přiznala za tuto cestu 1 516,33 Kč když vycházela ze žalobcem uváděné vzdálenosti 2x128 km a sazeb platných pro rok 2021, tedy ceny nafty 27,20 Kč/l a základní sazby 4,40 Kč/km. Nedůvodný je požadavek na průměrnou spotřebu 5,77 l/100 km, neboť podle zákoníku práce, na který odkazuje advokátní tarif, se vychází z kombinované spotřeby, která činí u vozidla obhájce 5,6 l/100 km. Přiznaná náhrada za promeškaný čas je v souladu s požadavkem žalobce, tedy 700 Kč. Jelikož soud přiznal žalobci náhradu za úkon právní služby dne 5.4.2021, náleží žalobci i náhrada cestovného obhájce na trase [adresa] a zpět ve výši 1 997,30 Kč (vč. DPH 2 416,73 Kč) při vzdálenosti 2x 168,6 km a sazbách platných pro rok 2021, tedy ceny nafty 27,20 Kč/l a základní sazby 4,40 Kč/km.

28. Celkově tak na náhradě nákladů obhajoby žalobci náleží dalších 4 594,73 Kč. [adresa] 562,84 Kč žalovaná žalobci uhradila v průběhu řízení a jelikož žalobce v tomto rozsahu žalobu nevzal zpět, soud ohledně této částky, jakož i ohledně zbývající částky 45 880,48 Kč, ohledně níž shledal žalobu nedůvodnou, zamítl.

29. Nárok ve výši 5 895,50 Kč soud posoudil jako nárok na náhradu ušlého zisku v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Podle § 30 část věty před středníkem OdpŠk náhrada ušlého zisku se poskytuje v prokázané výši. Podle § 1 odst. 2 nařízení vlády č. 116/1998 Sb. nelze-li průměrný výdělek určit podle odstavce 1, vychází se při jeho určení z okolností jednotlivého případu, zejména z daňového přiznání. Žalovaná žalobci poskytla za rok 2018 náhradu ušlého zisku za celkem 4,8 hodin v souvislosti s účastí na výsleších u Policie ČR 5.9.2018 a 17.12.2018, tj. 4,8 x 133,66 Kč = 641,56 Kč, za rok 2019 náhradu ušlého zisku za celkem 6,25 hodin v souvislosti s účastí na prostudování spisu u Policie ČR 25.1.2019 (4,25 hod.) a dále v souvislosti s účastí na jednání s advokátkou 16.12.2019 (2 hod.), tj. 6,25 x 139,13 Kč = 869,56 Kč, za rok 2020 náhradu ušlého zisku za celkem 18,9 hodin v souvislosti s účastí na jednáních žalobce s advokátkou konaných dne 15.1.2020 (1 hod.), 5.4.2020 (1,5 hod.), 15.6.2020 (1 hod.) a 26.6.2020 (1 hod.) a dále v souvislosti s účastí na hlavních líčeních konaných před OS v [adresa] a cestou k těmto jednáním dne 6.1.2020 (1,75 hod.), 13.1.2020 (6,75 hod.), 20.1.2020 (3,15 hod.) a 17.6.2020 (2,75 hod.), tj. 18,9 x 124,08 Kč = 2.345,11 Kč a za rok 2021 náhradu ušlého zisku za celkem 1,15 hodin v souvislosti s účastí na hlavním líčením konaném dne 14.4.2021 před OS v [adresa] a cestou k tomuto jednání (1,15 hod.), tj. 1,15 x 124,56 Kč = 143,24 Kč. Tyto částky soud shledává správným, když odpovídají podílu ročního dílčího základu daně a počtu pracovních hodin v příslušném roce. Celkem žalovaná přiznala 3 999,47 Kč.

30. Žalobce se dále domáhal náhrady ušlého zisku za následující úkony: - Ušlý zisk v souvislosti s úkony pro ČAK (18.9.2018 za přípravu a sepis oznámení advokáta ČAK o zahájení trestního stíhání, 16.10.2018 za přípravu a sepis vyjádření a 14.1.2019 za osobní účast na jednání) celkem 10 hodin. Tento nárok žalobce soud považuje za důvodný, neboť čas strávený těmito úkony lze mít za jsoucí v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Argumentace žalované, že tyto náklady nebyly účelně vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí – usnesení o zahájení trestního stíhání, se míjí s podstatou náhrady ušlého zisku. Uvedenou podmínku OdpŠk stanoví ve vtahu k nákladům řízení. Podstatou náhrady ušlého zisku je však nahradit poškozenému to, co mu ušlo proto, že zde bylo vydáno rozhodnutí, na nějž se v důsledku postoupení věci do přestupkového řízení hledí jako na nezákonné rozhodnutí. Počty hodin jsou sice provedeny odhadem, nicméně soud je považuje za přiměřené a podle obecných zkušeností za reálné. Žalobci proto náleží náhrada ve výši 1 336,60 Kč (10x 133,66). - Ušlý zisk za přípravu na HL dne 6.1.2020 (2 hod.) a dne 14.4.2021 (2 hod.). Ohledně tohoto nároku soud souhlasí se žalovanou potud, že strávený čas nebyl v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Rozsah náhrady ušlého zisku nemůže být bezbřehý a nemůže zahrnovat jakýkoli čas, který poškozený nemohl věnovat svým zájmům. Takto by ad absurdum mohla být požadována i náhrada za čas, kdy se poškozený jakýmkoli způsobem věnoval trestnímu stíhání a nemohl se věnovat jiné činnosti. V obou případech k přípravě na HL sloužily porady s obhájkyni [tituly před jménem] [Anonymizováno] dne 16.12.2019, resp. dne 5.4.2021, kdy v obou těchto případech byla náhrada ušlého zisku za čas tím stráveny žalovanou přiznána a žalobci vyplacena (srov. výše). Další odškodnění žalobci nenáleží. - Soud dále zjistil, že žalobci byla za cestu a osobní účast při HL dne 14.4.2021 žalovanou přiznána náhrada za 1,15 hod., ač bylo požadováno 1,25 hod. Jelikož ze strany žalované chybí zdůvodnění a soud tak považuje přiznání o 0,1 hodiny méně za chybu v psaní či počtech, přiznal žalobci ještě dalších 12,40 Kč (01 x 124).

31. Celkově tak na náhradě ušlého zisku žalobci náleží dalších 1 349 Kč. [adresa] 999,47 Kč žalovaná žalobci uhradila v průběhu řízení a jelikož žalobce v tomto rozsahu žalobu nevzal zpět, soud ohledně této částky, jakož i ohledně zbývající částky 547,03 Kč, ohledně níž shledal žalobu nedůvodnou, zamítl.

32. Pokud jde o vlastní cestovné žalobce, učinil soud následující závěry. Pokud jde o požadavek na tzv. amortizaci na km jízdy, soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 5034/2008, kdy amortizace vozidla je pracovně právní kategorií, je spojená se služebními cestami, které slouží k výkonu práce a podobně, není tak možné tuto úpravu bez dalšího přenášet do řízení o náhradu škody. Soud tak uzavírá, že tento požadavek není důvodný, není jej možné v řízení o náhradu škody přiznat a soud se jím dále nezabýval. Žalovaná žalobci na náhradě jeho vlastního cestovného přiznala za rok 2020 cestovné za 4 cesty [adresa] a zpět k hlavním líčením konaným dne 6.1.2020, 13.1.2020, 20.1.2020 a 17.6.2020, celkem ve výši 610 Kč, (4 x 75,6 km, kombinovaná spotřeba 6,3 l/km, cena benzínu 32 Kč/1 litr), za rok 2021 bylo přiznáno cestovné za 1 cestu [adresa] a zpět k hlavnímu líčení konanému dne 14.4.2021, a to ve výši 133 Kč (1 x 75,6 km, kombinovaná spotřeba 6,3 l/km, cena benzínu 27,80 Kč/1 litr). Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů vynaložených na cestovné ve výši 743 Kč. Tyto propočty žalované jsou správné a soud s nimi souhlasí.

33. Soud dále shledává oprávněným nárok na 3 cesty [adresa] a zpět dne 5.9.2018, 17.12.2018 a 25.1.2019 a 1 cestu [adresa] a zpět dne 14.1.2019. Pokud jde o první tři cesty, pak není jasné, proč žalovaná náhradu neposkytla za situace kdy poskytla za tytéž úkony žalobci náhradu ušlého zisku, přičemž se nijak nevyjádřila k neposkytnutí náhrady. Soud cesty žalobce považuje za vykonané v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím a žalobci za ně náhradu přiznal. Jelikož soud shledal v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím osobní účast žalobce na jednání ČAK, je v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím rovněž cesta k tomuto jednání zpět. Žalobci proto přísluší za cesty dne 5.9.2018 a 17.12.2018 náhrada 290,50 Kč (2 x 75,6 km, kombinovaná spotřeba 6,3 l/km, cena benzínu 30,5 Kč/1 litr), za cestu dne 25.7.2019 náhrada 157,60 Kč (1 x 75,6 km, kombinovaná spotřeba 6,3 l/km, cena benzínu 33,1 Kč/1 litr) a za cestu dne 14.12.2019 náhrada 642,30 Kč (1 x 308 km, kombinovaná spotřeba 6,3 l/km, cena benzínu 33,1 Kč/1 litr).

34. Celkově tak na náhradě vlastního cestovného žalobci náleží dalších 1 090,40 Kč. Částku 743 Kč žalovaná žalobci uhradila v průběhu řízení a jelikož žalobce v tomto rozsahu žalobu nevzal zpět, soud ohledně této částky, jakož i ohledně zbývající částky 3 780,60 Kč, ohledně níž shledal žalobu nedůvodnou, zamítl.

35. Konečně se žalobce domáhal přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním v souvislosti s nezákonným rozhodnutím ve výši 250 000 Kč. Žalovaná žalobci poskytla omluvu a částku 35 000 Kč. Současně žalovaná vznesla námitku promlčení uplatněného nároku.

36. O vznesené námitce promlčení soud uvážil takto. Trestní řízení žalobce bylo pravomocně skončeno dne 14.4.2021 usnesením o postoupení věci. Usnesení o postoupení věci vyvolalo nezákonnost usnesení, kterým bylo trestní řízení zahájeno (srov. ÚS ČR sp.zn. II. ÚS 1930/17). Výsledek, či okamžik skončení následného přestupkového řízení již nemá ve vztahu k fikci nezákonnosti usnesení o zahájení trestního stíhání žádný právní význam. Dnem následujícím proto počala (bez ohledu na další postup správního orgánu v přestupkovém řízení) běžet promlčecí lhůta k uplatnění nároku u žalované, případně u soudu. Žalobce u žalované nárok na odškodnění nemajetkové újmy uplatnil dne 16.7.2021, tedy ještě v zachovalé šestiměsíční promlčecí době. Tímto okamžikem došlo ke stavení promlčení doby, nejdéle však na 6 měsíců. Skutečnost, že žalovaná nároky žalobce, včetně nároku na odškodnění nemajetkové újmy, projednala až dne 16.8.2023 na věci nic nemění. Ostatně žalovaná i tak na nároku přiznala dobrovolně částku 35 000 Kč. Posledním dnem k uplatnění nároku žalobce u soudu však byl den 14.4.2022. K podání žaloby však došlo až dne 6.4.2023. Nárok žalobce na odškodnění nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání je tak v celém rozsahu promlčen.

37. Soud současně nedospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou by byla v rozporu s dobrými mravy. Shora soudem popsaný způsob počítání běhu promlčecí doby rovněž není žádnou novinkou, která by žalobci, resp. jeho zástupci nebyla či neměla být známa. Je pravdou, že šestiměsíční promlčecí lhůta stanovená v § 32 odst. 3 OdpŠk je v kontextu právního řádu poměrně přísná. Uvedenou právní úpravu, jak byla zákonodárcem stanovena, je však soud povinen respektovat, současně je však třeba velmi pečlivě a s uvážením všech okolností dané věci, a to včetně krátkosti uvedené promlčecí lhůty zvažovat, zda nejsou dány výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o rozporu námitky promlčení s dobrými mravy (srov. k tomu nález Ústavního soudu ze 14. 11. 2017, sp. zn. I ÚS 3391/2015). Obecně platí, že námitka promlčení by byla v rozporu s dobrými mravy zejména tehdy, pokud by její uplatnění bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 či usnesení Nejvyššího soudu z 19. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1367/2017). V tomto kontextu by přitom bylo namístě námitku promlčení považovat za rozpornou s dobrými mravy tehdy, jestliže by závěr o promlčení nároku znamenal, že žalobce v důsledku vůbec neměl možnost svůj nárok na odškodnění vůči státu uplatnit a bylo by mu tak znemožněno naplnit ústavní právo na odškodnění vůči státu zaručené článkem 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu z 14. 9. 2016, sp. zn. I ÚS 5321/16, nález Ústavního soudu z 3. 4. 2018, sp.zn. II ÚS 76/2017 či nález Ústavního soudu z 25. 7. 2017, sp.zn. I ÚS 2330/2016, či z recentní judikatury srov. usnesení Ústavního soudu, sp.zn. III ÚS 3429/22).

38. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná. Žalobce byl jak v době, kdy trestní řízení probíhalo, tak v době, kdy nároky u žalované uplatňoval, zastoupen advokátem. Rozpornou s dobrými mravy by tak mohla být situace, kdy by se poškozený o nabytí právní moci předmětného usnesení o postoupené dozvěděl až v době, kdy by již nárok reálně uplatnit nemohl. Žalobce však v zachované promlčecí době nároky u žalované uplatnil. Nic na tom nemůže změnit případně chybný úsudek žalobce o tom, po jakou dobu se promlčecí doba staví, či o tom, kdy je třeba podat žalobu u soudu v situaci, kdy žalovaná nárok žalobce v šestiměsíční lhůtě neprojednala. Rozpornou s dobrými mravy by tak mohla být právě typicky situace, kdy se poškozený o nabytí právní moci dozví například až v době, kdy by již nárok reálně uplatnit nemohl. Institut korektivu dobrých mravů tak má místo v situaci, kdy konkrétní skutkové okolnosti svědčí tomu, že žalobce reálně nemohl svůj nárok uplatnit, nikoli v situaci, kdy došlo k chybnému právnímu úsudku o běhu promlčecí doby či dokonce k opomenutí nárok uplatnit včas. Soud proto neshledal žádný důvod, pro který by vznesená námitka promlčení měly být rozporná s dobrými mravy. Jelikož je nárok žalobce na odškodnění nemajetkové újmy v celém rozsahu promlčen, soud žalobu jako nedůvodnou bez dalšího zamítl ohledně celého nároku ve výši 250 000 Kč, přičemž ohledně žalovanou plněných 35 000 Kč žalobce žalobu částečně zpět rovněž nevzal.

39. V souhrnu tak soud žalobě vyhověl ohledně částky 7 034, 13 Kč (výrok I), ve zbylém rozsahu ohledně částky 374 513,42 Kč byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II).

40. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o.s.ř. Předně soud uvádí, že žalobce u žalované nároky uplatnil dne 16.7.2021 a šestiměsíční lhůta k projednání nároku žalované uplynula dnem 16.1.2022, přičemž k projednání nároků došlo až stanoviskem ze dne 16.8.2023 a k částečnému uspokojení ve výši 109 305,30 Kč došlo dne 18.8.2023. Současně však platí, že pokud žalobce nevzal žalobu v rozsahu částečného plnění zpět a ta musela proto být v tomto rozsahu zamítnuta, jde o procesní neúspěch žalobce (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9.3.2023, č.j. 20 Co 55/2023- 131. Nadto soud žalobce vyzval, aby se k částečnému plnění žalovanou vyjádřil, na což žalobce nijak nereagoval. Jelikož žalobce uplatnil v řízení původně čtyři nároky na odškodnění, a to jednak tři nároky na náhradu škody a jednak nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu, postupoval soud v intencích rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1435/2015 ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. Žalobce byl úspěšný na náhradě škody ohledně částky 7 034,13 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně požadované náhrady škody ve výši 124 513,42 Kč a ohledně nároku na odškodnění za nemajetkovou újmu (v tarifní hodnotě 50 000 Kč). Dílčí poměr, v jakém účastníci uspěli, je u žalobce 3,87 % (7 034,13/181 547,55 * 100), u žalované 96,13 % (174 513,42/181 547,55 * 100). Úspěšnější byla žalovaná v rozsahu 92,26 %, po zaokrouhlení v rozsahu 92 %. Jelikož je úspěch žalobce nepatrný, rozhodl soud, že o přiznání plné náhrady nákladů řízení žalované. Náklady žalované jsou představovány částkou 300 Kč coby jedním režijním paušálem podle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření ze dne 31.8.2023 k žalobě (podle § 1 odst. 3 písm. a), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., výrok III).

41. Lhůta k plnění ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.

Poučení